ECLI:CZ:NS:2007:5.TDO.944.2007.1
sp. zn. 5 Tdo 944/2007
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 20. září 2007 o dovolání, které podal obviněný Ing. R. Š. proti usnesení Krajského soudu v Ostravě – pobočka v Olomouci ze dne 9. 8. 2006, sp. zn. 2 To 394/2006, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Okresního soudu v Olomouci pod sp. zn. 4 T 47/2001, takto:
Z podnětu dovolání obviněného Ing. R. Š. se podle §265k odst. 1 tr. řádu zrušuje usnesení Krajského soudu v Ostravě – pobočka v Olomouci ze dne 9. 8. 2006, sp. zn. 2 To 394/2006.
Podle §265k odst. 2 tr. řádu se zrušují také další rozhodnutí obsahově navazující na zrušené usnesení, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu.
Podle §265l odst. 1 tr. řádu se přikazuje Krajskému soudu v Ostravě – pobočka v Olomouci, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.
Odůvodnění:
Obviněný Ing. R. Š. byl rozsudkem Okresního soudu v Olomouci ze dne 8. 12. 2004, sp. zn. 4 T 47/2001, uznán vinným mimo jiné trestným činem neodvedení daně, pojistného na sociální zabezpečení, na zdravotní pojištění a příspěvku na státní politiku zaměstnanosti podle §147 odst. 1 tr. zák., kterého se dopustil skutky konkretizovanými pod body 1., 2. a 5. ve výroku o vině v citovaném rozsudku.
Za skutky uvedené pod body 1. až 4. ve výroku o vině téhož rozsudku byl obviněnému Ing. R. Š. uložen podle §248 odst. 3 tr. zák. za použití §35 odst. 2 tr. zák. souhrnný trest odnětí svobody v trvání 4 roky, k jehož výkonu byl podle §39a odst. 3 tr. zák. zařazen do věznice s dozorem. Podle §35 odst. 2 tr. zák. byl současně zrušen výrok o trestu v rozsudku Okresního soudu v Přerově ze dne 30. 6. 2000, sp. zn. 1 T 177/2000, jakož i všechna další rozhodnutí na tento výrok obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu. Podle §49 odst. 1 a §50 odst. 1 tr. zák. byl obviněnému dále uložen trest zákazu činnosti spočívající v zákazu podnikání a členství ve správních a dozorčích radách podnikatelských organizací a družstev na dobu 6 let.
Za skutek uvedený pod bodem 5. ve výroku o vině v rozsudku Okresního soudu v Olomouci ze dne 8. 12. 2004, sp. zn. 4 T 47/2001, byl obviněnému Ing. R. Š. uložen podle §147 odst. 1 tr. zák. samostatný trest odnětí svobody v trvání 1 roku nepodmíněně, k jehož výkonu byl podle §39a odst. 2 písm. b) tr. zák. zařazen do věznice s dozorem.
Postupem podle §228 odst. 1 tr. řádu bylo rozhodnuto o nároku poškozeného na náhradu škody.
Citovaný rozsudek Okresního soudu v Olomouci napadl obviněný Ing. R. Š. odvoláním, které Krajský soud v Ostravě – pobočka v Olomouci usnesením ze dne 21. 2. 2005, sp. zn. 2 To 79/2005, podle §256 tr. řádu zamítl.
Proti tomuto usnesení odvolacího soudu podal obviněný Ing. R. Š. dovolání, o němž rozhodl Nejvyšší soud usnesením ze dne 27. 7. 2005, sp. zn. 5 Tdo 894/2005, tak, že z podnětu dovolání obviněného podle §265k odst. 1 tr. řádu zrušil napadené usnesení Krajského soudu v Ostravě – pobočka v Olomouci ze dne 21. 2. 2005, sp. zn. 2 To 79/2005, jakož i rozsudek Okresního soudu v Olomouci ze dne 8. 12. 2004, sp. zn. 4 T 47/2001. Podle §265k odst. 2 tr. řádu dovolací soud zrušil rovněž všechna další rozhodnutí obsahově navazující na zrušená rozhodnutí. Podle §265l odst. 1 tr. řádu pak Nejvyšší soud přikázal Okresnímu soudu v Olomouci, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.
Na podkladě rozhodnutí dovolacího soudu se Okresní soud v Olomouci znovu zabýval touto věcí a rozsudkem ze dne 20. 4. 2006, sp. zn. 4 T 47/2001, uznal obviněného Ing. R. Š. vinným trestným činem neodvedení daně, pojistného na sociální zabezpečení, na zdravotní pojištění a příspěvku na státní politiku zaměstnanosti podle §147 odst. 1 tr. zák., kterého se dopustil skutky konkretizovanými pod body 1., 2. a 3. ve výroku o vině v citovaném rozsudku.
Za tento trestný čin a za sbíhající se trestný čin podvodu podle §250 odst. 1, 4 tr. zák. (ve znění zákona č. 265/2001 Sb.), kterým byl uznán vinným rozsudkem Krajského soudu v Ostravě – pobočka v Olomouci ze dne 20. 7. 2005, sp. zn. 29 T 7/2004, ve spojení s rozsudkem Vrchního soudu v Olomouci ze dne 8. 3. 2006, sp. zn. 3 To 153/2006, byl obviněný Ing. R. Š. odsouzen podle §250 odst. 4 tr. zák. za použití §35 odst. 2 tr. zák. k souhrnnému nepodmíněnému trestu odnětí svobody v trvání 6 let, pro jehož výkon byl obviněný podle §39a odst. 2 písm. c) tr. zák. zařazen do věznice s ostrahou. Podle §49 odst. 1 a §50 odst. 1 tr. zák. byl obviněnému dále uložen trest zákazu činnosti spočívající v zákazu podnikání a členství ve správních a dozorčích radách podnikatelských organizací a družstev včetně jejich zastupování na základě plné moci v oblasti podnikání, zprostředkovatelská činnost v oblasti obchodu a služeb, nákup zboží za účelem dalšího prodeje a prodej a výroba textilní a oděvní s výjimkou barvení látek a přízí na dobu 7 let. Dále byl obviněnému citovaným rozsudkem uložen podle §53 odst. 1 tr. zák. peněžitý trest ve výměře 30 000,- Kč. Podle §35 odst. 2 tr. zák. byl současně zrušen výrok o trestu v rozsudku Krajského soudu v Ostravě – pobočka v Olomouci ze dne 20. 7. 2005, sp. zn. 29 T 7/2004, ve spojení s rozsudkem Vrchního soudu v Olomouci ze dne 8. 3. 2006, sp. zn. 3 To 153/2006, jakož i všechna další rozhodnutí na tento výrok obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu. Podle §229 odst. 3 tr. řádu byla poškozená obchodní společnost C., a. s., odkázána se svým nárokem na náhradu škody na řízení ve věcech občanskoprávních.
Naproti tomu soud prvního stupně podle §226 písm. b) tr. řádu zprostil obviněného Ing. R. Š. obžalob státního zástupce Okresního státního zastupitelství v Olomouci ze dne 28. 5. 2002, sp. zn. 4 Zt 945/2001, resp. ze dne 15. 7. 2003, sp. zn. 1 Zt 1160/2001, neboť skutky uvedené v těchto obžalobách nejsou trestným činem.
Rozsudek Okresního soudu v Olomouci ze dne 20. 4. 2006, sp. zn. 4 T 47/2001, napadl obviněný Ing. R. Š. odvoláním, které Krajský soud v Ostravě – pobočka v Olomouci usnesením ze dne 9. 8. 2006, sp. zn. 2 To 394/2006, podle §256 tr. řádu zamítl jako nedůvodné.
Dne 13. 11. 2006 podal obviněný Ing. R. Š. prostřednictvím své obhájkyně proti citovanému usnesení odvolacího soudu dovolání, které opřel o dovolací důvod uvedený v §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu. Podle názoru obviněného se soudy nižších stupňů jednak nevypořádaly s jeho obhajobou, jednak nerespektovaly názor Nejvyššího soudu vyjádřený v jeho usnesení ze dne 27. 7. 2005, sp. zn. 5 Tdo 894/2005. Pokud soudy nižších stupňů dospěly ke skutkovému závěru, podle kterého obchodní společnosti, v nichž obviněný vystupoval jako statutární orgán, neměly dostatek finančních prostředků k tomu, aby mohly být částky sražené zaměstnancům odvedeny příslušnému správci daně a zdravotním pojišťovnám, neměl být obviněný podle jeho přesvědčení uznán vinným trestným činem neodvedení daně, pojistného na sociální zabezpečení, na zdravotní pojištění a příspěvku na státní politiku zaměstnanosti podle §147 odst. 1 tr. zák. Jak dále obviněný připomíná, trestní odpovědnost za citovaný trestný čin dána jen tehdy, pokud zaměstnavatel skutečně srazil z hrubých mezd zaměstnanců příslušné částky, avšak tyto částky neodvedl a použil je k jinému účelu. Pokud jde o skutky popsané pod body 2. a 3. ve výroku o vině v rozsudku soudu prvního stupně, obviněný namítá, že skutkové závěry tohoto soudu jsou rozporné a vycházejí z nejednoznačných skutkových zjištění. Závěrem svého dovolání proto obviněný navrhl, aby Nejvyšší soud podle §265k tr. řádu zrušil napadené usnesení odvolacího soudu a aby podle §265l tr. řádu přikázal věc soudu prvního stupně k novému projednání a rozhodnutí.
Nejvyšší státní zástupkyně se vyjádřila k dovolání obviněného Ing. R. Š. prostřednictvím státního zástupce činného u Nejvyššího státního zastupitelství. Podle jeho názoru lze přisvědčit těm dovolacím námitkám obviněného, kterými namítá rozpor v obsahu tzv. skutkových vět uvedených ve výroku o vině v rozsudku soudu prvního stupně. Jak uvádí státní zástupce, ke zmíněnému pochybení došlo patrně proto, že si soudy obou stupňů neujasnily rozdíl mezi účetním provedením zákonných srážek z mezd zaměstnanců a faktickou existencí finančních prostředků k takovým odvodům. Naproti tomu je státní zástupce přesvědčen, že doposud zjištěný skutkový stav umožňuje posoudit jednání obviněného jako trestný čin neodvedení daně, pojistného na sociální zabezpečení, na zdravotní pojištění a příspěvku na státní politiku zaměstnanosti podle §147 odst. 1 tr. zák., pro který byl obviněný stíhán a odsouzen. Podle státního zástupce by tudíž případná náprava uvedeného pochybení neměla z hlediska postavení obviněného žádný význam a současně se nejedná o otázku zásadního právního významu. Proto státní zástupce navrhl, aby Nejvyšší soud odmítl dovolání obviněného podle §265i odst. 1 písm. f) tr. řádu.
Nejvyšší soud jako soud dovolací zjistil, že obviněný Ing. R. Š. podal dovolání jako oprávněná osoba [§265d odst. 1 písm. b) tr. řádu], učinil tak prostřednictvím své obhájkyně (§265d odst. 2 tr. řádu), včas a na správném místě (§265e tr. řádu), dovolání směřuje proti rozhodnutí, proti němuž je dovolání obecně přípustné [§265a odst. 2 písm. h) tr. řádu], a podané dovolání obsahuje stanovené náležitosti (§265f odst. 1 tr. řádu).
Pokud jde o dovolací důvod, obviněný Ing. R. Š. opírá jeho existenci o ustanovení §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu, tedy že rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo na jiném nesprávném hmotně právním posouzení.
Nejvyšší soud podle §265i odst. 3 a 4 tr. řádu z podnětu dovolání obviněného Ing. R. Š. přezkoumal zákonnost a odůvodněnost napadeného usnesení Krajského soudu v Ostravě – pobočka v Olomouci, a to v rozsahu odpovídajícím uplatněným dovolacím námitkám, jakož i řízení předcházející napadenému rozhodnutí. Po přezkoumání dospěl Nejvyšší soud k závěru, že dovolání obviněného je důvodné.
Jak již Nejvyšší soud zdůraznil ve svém dřívějším dovolacím usnesení v této věci ze dne 27. 7. 2005, sp. zn. 5 Tdo 894/2005, trestní odpovědnost ve smyslu §147 odst. 1 tr. zák. je možná jen za situace, když pachatel příslušné částky z mezd (případně z platů) zaměstnanců skutečně srazil, tj. měl je k dispozici, avšak neodvedl je oprávněným příjemcům a následně je užil k jinému účelu nebo si je nadále ponechal ve své dispozici (srov. rozhodnutí publikované pod č. 30/2001 Sb. rozh. tr.). Trestnost pachatele je však založena i tehdy, když sice jako podnikatel v důsledku špatné hospodářské situace nemá dostatek finančních prostředků na odvedení daně, pojistného na sociální zabezpečení včetně příspěvku na státní politiku zaměstnanosti a pojistného na zdravotní pojištění, ale přesto svoji podnikatelskou činnost neukončí a pokračuje v ní (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 9. 2001, sp. zn. 7 Tz 228/2001, publikovaný pod č. T 297. v Souboru rozhodnutí Nejvyššího soudu, svazek 12, nebo obdobně usnesení Nejvyššího soudu ze dne 4. 9. 2002, sp. zn. 5 Tdo 456/2002, publikované pod č. T 458. v Souboru rozhodnutí Nejvyššího soudu, svazek 19). Pokud totiž podnikatel není schopen v rámci výkonu činnosti plnit své podstatné zákonné povinnosti, nelze takové podnikání po delší dobu realizovat a je povinen je ukončit, a to např. i podáním návrhu na prohlášení konkurzu, jsou-li k tomu splněny zákonné podmínky. Význam povinnosti odvádět částky sražené poplatníkům a v návaznosti na ni i nutnost trestní odpovědnosti za neodvedení daně, pojistného na sociální zabezpečení, na zdravotní pojištění a příspěvku na státní politiku zaměstnanosti ve smyslu §147 tr. zák. přitom zdůraznil i Ústavní soud v nálezu svého pléna ze dne 13. 12. 2000, sp. zn. Pl. ÚS 21/2000, publikovaném pod č. 188 ve Sbírce nálezů a usnesení Ústavního soudu, svazek 20, a pod č. 7/2001 Sb.
Okresní soud v Olomouci se však ve svém rozsudku ze dne 20. 4. 2006, sp. zn. 4 T 47/2001, důsledně neřídil zmíněnými závěry a neodstranil všechny nedostatky vytknuté citovaným dřívějším dovolacím rozhodnutím Nejvyššího soudu, přičemž Krajský soud v Ostravě – pobočka v Olomouci ve svém usnesení ze dne 9. 8. 2006, sp. zn. 2 To 394/2006, proti němuž směřuje opětovně podané dovolání obviněného Ing. R. Š., nenapravil tyto opakované vady rozsudku soudu prvního stupně, ač tak mohl a měl učinit z podnětu odvolání obviněného.
Ze skutkových zjištění popsaných ve výroku o vině v rozsudku soudu prvního stupně je totiž zřejmé, že v případě skutku uvedeného zde pod body 1. a 3. obviněný Ing. R. Š. jako odpovědný představitel obchodních společností B., v. o. s., a Š., spol. s r. o., nechal srážet příslušné platby z mezd zaměstnanců těchto obchodních společností, přičemž tyto platby následně neodvedl, a pokud jde o skutek uvedený pod bodem 2. výroku o vině rovněž nechal srážet takové platby z mezd zaměstnanců společnosti O., s. r. o., ale neodvedl je a použil je jinak, resp. použil je pro potřeby vlastního podniku. Současně ovšem tzv. skutková věta obsažená v rozsudku soudu prvního stupně obsahuje i výslovné konstatování, podle kterého obviněný nemohl zmíněné platby odvést vzhledem ke špatné hospodářské situaci uvedených obchodních společností, přesto nadále po delší dobu podnikal a toto podnikání neukončil. Takto vyjádřená skutková zjištění jsou pak rozvedena v odůvodnění rozsudku soudu prvního stupně (viz jeho str. 9) v tom směru, že podle soudu není vyvrácena obhajoba obviněného ohledně nedostatku finančních prostředků obchodních společností B., v. o. s., O., s. r. o., a Š., spol. s r. o., k tomu, aby bylo možné provádět odvody sražených částek za zaměstnance, jelikož – jak je patrné zejména ze znaleckých posudků – jmenované obchodní společnosti byly předluženy a ze zbývajícího kapitálu se zajišťovalo pouze nezbytné financování výroby a mezd. Přitom soudy nižších stupňů dospěly k jednoznačnému skutkovému závěru, podle něhož obviněný za popsaného stavu neukončil podnikání jmenovaných obchodních společností, které byly zejména v posledním období své existence značně předluženy.
Ze zmíněných závěrů soudů nižších stupňů tudíž nelze podle Nejvyššího soudu bez pochybností dovodit, zda se obviněný Ing. R. Š. v souvislosti s výše uvedenými okolnostmi popsanými ve výroku o vině dopustil trestného činu neodvedení daně, pojistného na sociální zabezpečení, na zdravotní pojištění a příspěvku na státní politiku zaměstnanosti podle §147 odst. 1 tr. zák., a pokud ano, jakým způsobem a v jakém rozsahu se tak mělo stát, jestliže soud zároveň konstatoval nedostatek finančních prostředků k odvodu příslušných zákonných plateb. Jinými slovy vyjádřeno, dosavadní skutková zjištění jsou nejednoznačná a rozporná, neboť je z nich na jedné straně patrné, že obchodní společnosti B., v. o. s., O., s. r. o., a Š., spol. s r. o., neměly k dispozici dostatečné finanční prostředky potřebné k tomu, aby obviněný mohl jménem těchto obchodních společností odvádět za jejich zaměstnance příslušné zákonné platby, ale na druhé straně se obviněnému klade za vinu, že i přesto byl povinen tyto platby odvádět, ale nečinil tak. To je ovšem závěr, který nemůže obstát, jak již Nejvyšší soud zdůraznil zejména s poukazem na stále aktuální judikaturu vyjádřenou zejména v rozhodnutí publikovaném pod č. 30/2001 Sb. rozh. tr., protože trestní odpovědnost podle §147 tr. zák. je podmíněna možností a schopností odvádět příslušné platby, tj. existencí dostatečných finančních prostředků, které má pachatel k dispozici, ale v rozporu se zákonem je použije k jinému účelu, nebo si je ponechá nadále v dispozici a neodvede je.
Nejvyšší soud tak konstatuje, že námitky obviněného Ing. R. Š. lze považovat ve výše uvedeném směru za opodstatněné, a jeho dovolání je tedy důvodné. Ze skutkových zjištění formulovaných soudem prvního stupně totiž není zřejmé, zda obviněný posuzovaným jednáním naplnil všechny znaky skutkové podstaty trestného činu neodvedení daně, pojistného na sociální zabezpečení, na zdravotní pojištění a příspěvku na státní politiku zaměstnanosti podle §147 odst. 1 tr. zák., kterým ho soudy nižších stupňů uznaly vinným, či nikoli.
Nad rámec podaného dovolání obviněného Ing. R. Š. Nejvyšší soud opětovně zdůrazňuje, že soud prvního stupně ani v novém řízení neodstranil nedostatky ve formulaci tzv. právních vět uvedených pod body 1. a 2. ve výroku o vině v rozsudku soudu prvního stupně, jak mu vytkl Nejvyšší soud již v dřívějším dovolacím rozhodnutí. Podle těchto právních vět měl obviněný spáchat trestný čin ve smyslu §147 odst. 1 tr. zák. mimo jiné i tím způsobem, že jako plátce nesplnil svou povinnost odvést za poplatníka pojistné na sociální zabezpečení a příspěvek na státní politiku zaměstnanosti, avšak v příslušných skutkových větách (a rovněž v odůvodnění rozsudku soudu prvního stupně – viz jeho str. 10) je podklad toliko pro závěr o neodvedení daně z příjmů ze závislé činnosti a pojistného na zdravotní pojištění, nikoli ovšem pojistného na sociální zabezpečení a příspěvku na státní politiku zaměstnanosti.
Po zjištění, že dovolání obviněného Ing. R. Š. je v uvedených směrech opodstatněné, Nejvyšší soud podle §265k odst. 1 tr. řádu zrušil jen napadené usnesení Krajského soudu v Ostravě – pobočka v Olomouci ze dne 9. 8. 2006, sp. zn. 2 To 394/2006. Podle §265k odst. 2 tr. řádu dovolací soud zrušil také další rozhodnutí obsahově navazující na zrušené usnesení odvolacího soudu, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo jeho zrušením, pozbyla podkladu. Podle §265l odst. 1 tr. řádu pak Nejvyšší soud přikázal Krajskému soudu v Ostravě – pobočka v Olomouci, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.
Krajský soud v Ostravě – pobočka v Olomouci tak v rozsahu vyplývajícím z tohoto rozhodnutí Nejvyššího soudu opětovně projedná trestní věc obviněného Ing. R. Š. a důsledně odstraní vady vytknuté v dovolacím řízení. Přitom odvolací soud především konkretizuje skutková zjištění týkající se skutků obsažených pod body 1. až 3. ve výroku o vině v odsuzující části rozsudku soudu prvního stupně tak, aby bylo nepochybné, jakého jednání se obviněný dopustil, a následně v návaznosti na tato skutková zjištění upraví příslušné skutkové věty, resp. dále podrobněji rozvede okolnosti a způsob spáchání skutků v odůvodnění svého rozhodnutí tak, aby to nebylo v rozporu s právními závěry ve výroku o vině. Odvolací soud pak opětovně posoudí, zda se obviněný skutečně dopustil trestného činu neodvedení daně, pojistného na sociální zabezpečení, na zdravotní pojištění a příspěvku na státní politiku zaměstnanosti podle §147 odst. 1 tr. zák., či nikoli. Ve vztahu ke skutkům uvedeným v odsuzující části výroku o vině v rozsudku soudu prvního stupně odvolací soud zejména náležitě zohlední judikaturu, na kterou Nejvyšší soud odkázal, a zde popsané právní závěry podle potřeby aplikuje ve svém rozhodnutí. Rovněž v této souvislosti případně upraví obsah tzv. právních vět uvedených ve výroku o vině pod body 1. a 2. v rozsudku soudu prvního stupně.
Podle §265s odst. 1 tr. řádu jsou soudy nižších stupňů v dalším řízení vázány právním názorem Nejvyššího soudu vysloveným v tomto dovolacím rozhodnutí a jsou povinny respektovat zákaz reformationis in peius (§265s odst. 2 tr. řádu).
Protože vady napadeného rozhodnutí zjištěné Nejvyšším soudem na podkladě dovolání obviněného Ing. R. Š. nebylo možno odstranit v případném veřejném zasedání dovolacího soudu, rozhodl Nejvyšší soud o tomto dovolání podle §265r odst. 1 písm. b) tr. řádu v neveřejném zasedání.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není přípustný opravný prostředek s výjimkou obnovy řízení (§265n tr. řádu).
V Brně dne 20. září 2007
Předseda senátu:
JUDr. František P ú r y