ECLI:CZ:NS:2013:5.TDO.96.2013.1
sp. zn. 5 Tdo 96/2013-29
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 20. 3. 2013 o dovolání, které podal obviněný M. K., proti rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 4. 10. 2012, sp. zn. 10 To 235/2012, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Okresního soudu v Trutnově pod sp. zn. 3 T 7/2012, takto:
Podle §265k odst. 1 tr. řádu se zrušují rozsudek Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 4. 10. 2012, sp. zn. 10 To 235/2012, a jemu předcházející rozsudek Okresního soudu v Trutnově ze dne 17. 4. 2012, sp. zn. 3 T 7/2012.
Podle §265k odst. 2 tr. řádu se zrušují všechna další rozhodnutí obsahově navazující na zrušená rozhodnutí, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu.
Podle §265l odst. 1 tr. řádu se přikazuje Okresnímu soudu v Trutnově, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.
Odůvodnění:
Obviněný M. K. byl rozsudkem Okresního soudu v Trutnově ze dne 17. 4. 2012, sp. zn. 3 T 7/2012, uznán vinným přečinem porušení povinnosti při správě cizího majetku podle §220 odst. 1, odst. 2 písm. a) zákona č. 40/2009 Sb., trestního zákoníku, ve znění pozdějších předpisů (dále ve zkratce „tr. zákoník“), kterého se měl dopustit skutkem podrobně popsaným ve výroku o vině v citovaném rozsudku.
Za tento přečin byl obviněný odsouzen podle §220 odst. 2 tr. zákoníku k trestu odnětí svobody v trvání 10 měsíců, jehož výkon mu byl podle §81 odst. 1 a §82 odst. 1 tr. zákoníku podmíněně odložen na zkušební dobu v trvání 2 roků. Postupem podle §228 odst. 1 a §229 odst. 2 tr. řádu bylo rozhodnuto o uplatněném nároku poškozené obchodní společnosti na náhradu škody způsobené trestným činem.
Z podnětu odvolání obviněného Krajský soud v Hradci Králové rozsudkem ze dne 4. 10. 2012, sp. zn. 10 To 235/2012, podle §258 odst. 1 písm. d) tr. řádu zrušil napadený rozsudek soudu prvního stupně v celém rozsahu. Podle §259 odst. 3 tr. řádu pak odvolací soud znovu rozhodl tak, že obviněného M. K. uznal vinným trestným činem porušování povinnosti při správě cizího majetku podle §255 odst. 1 zákona č. 140/1961 Sb., trestního zákona, ve znění účinném do 31. 12. 2009 (dále ve zkratce „tr. zák.“), kterého se dopustil skutkem popsaným ve výroku o vině v citovaném rozsudku.
Odvolací soud uložil obviněnému za tento trestný čin podle §255 odst. 1 tr. zák. trest odnětí svobody v trvání 5 měsíců, jehož výkon mu podle §58 odst. 1 a §59 odst. 1 tr. zák. podmíněně odložil na zkušební dobu v trvání 1 roku. Postupem podle §228 odst. 1 a §229 odst. 2 tr. řádu rozhodl o nároku poškozené obchodní společnosti na náhradu škody způsobené trestným činem.
Obviněný M. K. podal prostřednictvím svého obhájce proti výše zmíněnému rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové dovolání, které opřel o dovolací důvod uvedený v §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu. Podle názoru obviněného soudy nižších stupňů učinily chybný právní závěr, pokud za cenu obvyklou považovaly cenu stanovenou znaleckým posudkem na podkladě vyhlášky č. 3/2008 Sb., o provedení některých ustanovení zákona č. 151/1997 Sb., o oceňování majetku a o změně některých zákonů, ve znění pozdějších předpisů (tzv. oceňovací vyhlášky), a nikoli cenu, která vyplývala z konkurenčních nabídek soutěžitelů. Obviněný dále zpochybnil zisk ve výši 30 % připočtený k ceně díla, který považuje za neodůvodněný. Obviněný nesouhlasí ani s posouzením subjektivní stránky žalovaného trestného činu. Jak dále zdůraznil, soudy obou stupňů se náležitě nevypořádaly ani s materiální stránkou trestného činu, jímž byl uznán vinným. Obviněný zaměřil své námitky rovněž proti výroku o náhradě škody, protože podle jeho mínění soudy nesprávně zhodnotily míru zisku a podklady předané poškozeným. Podle obviněného měla být poškozená obchodní společnost odkázána podle §229 tr. řádu se svým nárokem na náhradu škody na občanskoprávní řízení.
Obviněný proto závěrem svého dovolání navrhl, aby Nejvyšší soud zrušil napadený rozsudek Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 4. 10. 2012, sp. zn. 10 To 235/2012, a aby podle §265m odst. 1 tr. řádu sám rozhodl ve věci tak, že obviněný se zprošťuje obžaloby, případně aby podle §265l tr. řádu věc přikázal odvolacímu soudu k novému projednání a rozhodnutí. Současně obviněný požádal, aby Nejvyšší soud rozhodl o odkladu výkonu napadeného rozhodnutí.
Nejvyšší státní zástupce se vyjádřil k dovolání obviněného M. K. prostřednictvím státního zástupce činného u Nejvyššího státního zastupitelství. Podle jeho názoru námitky obviněného, jimiž zpochybnil zjištění tržní ceny díla, popřípadě hodnocení některých důkazů, nenaplňují uplatněný dovolací důvod. Podle státního zástupce není možné úspěšně napadnout ani otázku zohlednění zisku ve výši 30 %. Závěry odvolacího soudu k výši škody považuje státní zástupce za správné a odpovídající zákonu, neboť soud zohlednil ušlý zisk v souladu s výsledky dokazování. Státní zástupce nepovažuje za podstatnou pro posouzení této trestní věci ani námitku obviněného, podle níž při stanovené fixní ceně nemohl navýšit cenu díla. Pokud jde o zavinění obviněného, ten jednal nejméně v úmyslu nepřímém podle §4 písm. b) tr. zák., neboť musel být srozuměn se způsobením protiprávního účinku. Stupeň nebezpečnosti spáchaného činu pro společnost pak státní zástupce nepokládá za nepatrný, a to zejména s přihlédnutím k výši způsobené škody. Státní zástupce nesouhlasí ani s námitkami obviněného zaměřenými proti výroku o náhradě škody, které jsou jednak procesní povahy a navíc, jestliže odvolací soud zjistil výši škody, která byla součástí popisu skutku ve výroku o vině, musel postupovat podle §228 odst. 1 tr. řádu.
Závěrem svého vyjádření proto státní zástupce navrhl, aby Nejvyšší soud podle §265i odst. 1 písm. e) tr. řádu odmítl dovolání obviněného, neboť je zjevně neopodstatněné.
Nejvyšší soud jako soud dovolací zjistil, že obviněný M. K. podal dovolání jako oprávněná osoba [§265d odst. 1 písm. b) tr. řádu], učinil tak prostřednictvím svého obhájce (§265d odst. 2 tr. řádu), včas a na správném místě (§265e tr. řádu), jeho dovolání směřuje proti rozhodnutí, proti němuž je dovolání obecně přípustné [§265a odst. 2 písm. a) tr. řádu], a podané dovolání obsahuje stanovené náležitosti (§265f odst. 1 tr. řádu).
Pokud jde o dovolací důvod, obviněný opírá své přesvědčení o jeho naplnění o ustanovení §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu, tedy že rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo na jiném nesprávném hmotně právním posouzení.
Protože dovolací námitky obviněného částečně odpovídají uplatněnému dovolacímu důvodu, Nejvyšší soud v rozsahu uvedeném v ustanoveních §265i odst. 3 a 4 tr. řádu přezkoumal zákonnost a odůvodněnost napadeného rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové, jakož i řízení, které mu předcházelo. Po přezkoumání dospěl Nejvyšší soud k závěru, že dovolání obviněného je zčásti důvodné.
Dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu, který uplatnil obviněný M. K. ve svém dovolání, je dán tehdy, jestliže skutek, pro který byl obviněný stíhán a odsouzen, vykazuje znaky jiného trestného činu, než jaký v něm spatřovaly soudy nižších stupňů, anebo nenaplňuje znaky žádného trestného činu. Nesprávné právní posouzení skutku může spočívat i v tom, že rozhodná skutková zjištění neposkytují dostatečný podklad k závěru, zda je stíhaný skutek vůbec trestným činem, popřípadě o jaký trestný čin se jedná. Podobně to platí o jiném nesprávném hmotně právním posouzení, které lze dovodit za situace, pokud byla určitá skutková okolnost posouzena podle jiného ustanovení hmotného práva, než jaké na ni dopadalo.
Obviněný však v části své argumentace obsažené v dovolání nesouhlasí s některými rozhodnými skutkovými zjištěními, která ve věci učinily soudy nižších stupňů, a s důkazy, na jejichž podkladě soudy dospěly k těmto skutkovým zjištěním. Tím obviněný především zpochybňuje výsledky provedeného dokazování a shledává existenci hmotně právního dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu v chybném procesním postupu soudů nižších stupňů. Předpoklady pro jiné právní posouzení spáchaného skutku tedy obviněný dovozuje v uvedeném rozsahu nikoli z argumentace odůvodňující odlišnou právní kvalifikaci skutku popsaného ve výroku o vině v rozsudku odvolacího soudu, ale jen z jiných (pro obviněného příznivějších) skutečností, než jaké vzaly v úvahu soudy obou stupňů.
K tomu ovšem Nejvyšší soud zdůrazňuje, že – jak vyplývá z ustanovení §265b odst. 1 tr. řádu – důvodem dovolání nemůže být sama o sobě námitka vytýkající nesprávná (odlišná, neúplná) skutková zjištění, z nichž vycházely soudy nižších stupňů, ani vady při provádění a hodnocení důkazů, neboť takový důvod zde není zahrnut. Přitom formulace dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu, který uplatnil obviněný M. K., předpokládá nesprávné použití hmotného práva, ať již jde o hmotně právní posouzení skutku nebo o hmotně právní posouzení jiné skutkové okolnosti. Provádění důkazů a vyvozování skutkových závěrů z důkazů však neupravuje hmotné právo, ale předpisy trestního práva procesního, zejména pak ustanovení §2 odst. 5, 6, §89 a násl., §207 a násl. a §263 odst. 6, 7 tr. řádu. Proto při posuzování otázky, zda je oprávněné tvrzení dovolatele o naplnění citovaného dovolacího důvodu, je Nejvyšší soud vždy vázán konečným skutkovým zjištěním, které učinily ve věci soudy prvního a druhého stupně. V trestní věci obviněného to pak znamená, že pro Nejvyšší soud jsou rozhodující skutková zjištění, podle nichž se obviněný dopustil stíhaného skutku tak, jak je popsán především ve výroku o vině v napadeném rozsudku odvolacího soudu, popřípadě rozveden v jeho odůvodnění. Dovolací námitky obviněného, jež se týkají správnosti a úplnosti těchto rozhodných skutkových okolností, resp. správnosti postupu dokazování a hodnocení důkazů, který vedl k jejich zjištění, jsou tedy mimo rámec uplatněného dovolacího důvodu a Nejvyšší soud k nim nemohl nijak přihlížet.
Dále se Nejvyšší soud zabýval těmi námitkami obviněného M. K., které již odpovídají dovolacímu důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu a jsou i opodstatněné. Jde především o tvrzení obviněného, podle něhož se soudy nižších stupňů nevypořádaly náležitě s výší škody jako znakem objektivní stránky trestného činu porušování povinnosti při správě cizího majetku podle §255 odst. 1 tr. zák.
Uvedeného trestného činu se mohl dopustit ten, kdo jinému způsobil škodu nikoli malou tím, že porušil podle zákona mu uloženou nebo smluvně převzatou povinnost opatrovat nebo spravovat cizí majetek. V souvislosti s dovolacími námitkami obviněného Nejvyšší soud považuje za nutné zdůraznit, že pro vyřešení otázky, zda se úmyslné zavinění obviněného vztahovalo i ke znaku objektivní stránky trestného činu porušování povinnosti při správě cizího majetku podle §255 odst. 1 tr. zák. v podobě škody nikoli malé (§89 odst. 11 tr. zák.) způsobené na majetku poškozené obchodní společnosti a zda byl naplněn i tento znak, bylo podstatné zjištění skutečné výše způsobené škody, která měla vzejít z jednání obviněného uvedeného ve výroku o vině v napadeném rozsudku odvolacího soudu.
K tomu dále Nejvyšší soud v obecné rovině připomíná, že škodou na cizím majetku, která je znakem objektivní stránky trestného činu porušování povinnosti při správě cizího majetku, se v trestním právu rozumí nejen zmenšení dotčeného majetku, ale i nedostatek přírůstku na něm. Podle toho se rozlišuje skutečná škoda a ušlý zisk (viz §442 odst. 1 zákona č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku, ve znění pozdějších předpisů, §379 zákona č. 513/1991 Sb., obchodního zákoníku, ve znění pozdějších předpisů), když za skutečnou škodu se považuje újma spočívající ve zmenšení majetkového stavu poškozeného a reprezentující majetkové hodnoty, které bylo nutno vynaložit, aby došlo k uvedení věci do předešlého stavu. Ušlým ziskem je pak nenastalé zvětšení (rozmnožení) majetku poškozeného, které bylo možno důvodně očekávat – kdyby zde nebylo škodné události – s ohledem na pravidelný běh věcí (viz stanovisko pod č. 55/1971, s. 151 až 153, Sb. rozh. obč. a zhodnocení praxe soudů pod č. III/1967, s. 51, Sb. rozh. tr.). Škodou se obecně v právní teorii a soudní praxi rozumí újma, která nastala v majetkové sféře poškozeného a je objektivně vyjádřitelná všeobecným ekvivalentem, tj. penězi, a kterou tedy lze nahradit poskytnutím majetkového plnění, především v podobě peněz, nedojde-li k naturální restituci. Proto i v trestním právu se škoda chápe obdobně jako v těch odvětvích práva, která upravují majetkové a závazkové vztahy včetně odpovědnosti za škodu, tj. v právu občanském nebo obchodním, jelikož trestní zákon ani trestní řád nijak specificky nedefinují pojem „škoda“ pro účely trestní odpovědnosti a trestního stíhání (viz rozhodnutí uveřejněné pod č. 34/2010-II. Sb. rozh. tr.).
Při zjišťování výše škody způsobené na věci (a podobně na jiné majetkové hodnotě – viz §89 odst. 13 tr. zák.) je třeba primárně vycházet z její tzv. obvyklé ceny, která je jedním z kritérií pro určení výše škody podle §89 odst. 12 tr. zák. Rozhodujícím hlediskem pro zjištění obvyklé ceny věci je skutečnost, zda lze zjistit cenu, za kterou se věc (nebo jiná majetková hodnota), jež byla předmětem útoku, v době a v místě činu obvykle prodává. Z obdobného způsobu zjišťování výše škody je pak třeba vycházet i tam, kde nebyla předmětem útoku cizí věc (resp. jiná majetková hodnota), ale jde o jiný majetek, pokud byla činem pachatele zmenšena jeho hodnota, resp. nedošlo k jejímu důvodně očekávanému zvýšení.
Jak je v nyní posuzované trestní věci patrné z rozhodných skutkových okolností popsaných ve výroku o vině v napadeném rozsudku odvolacího soudu, obviněný M. K. se měl dopustit žalovaného trestného činu tím, že v přesně nezjištěné době v průběhu roku 2008 ve Špindlerově Mlýně jako jednatel obchodní společnosti Služby města Špindlerův Mlýn, s. r. o., v rozporu s povinností vykonávat působnost s péčí řádného hospodáře ve smyslu §194 odst. 5 a §135 odst. 2 zákona č. 513/1991 Sb., obchodního zákoníku, ve znění pozdějších předpisů, učinil nabídku na provedení prací spočívajících ve vybudování cesty k objektu Labská č. … za cenu ve výši 209 600 Kč bez daně z přidané hodnoty. Tuto částku po dokončení stavby vyúčtoval objednateli díla – obchodní společnosti H&S, spol. s r. o., fakturou č. …, ačkoli věděl, že podle projektové dokumentace měly náklady na provedení tohoto díla činit celkem částku 541 000 Kč a skutečné náklady díla byly ve výši 475 755,68 Kč bez daně z přidané hodnoty včetně 30% oprávněného zisku. Obviněný tedy stanovil smluvní cenu za dílo záměrně nižší, než jaká byla v daném místě a čase obvyklá, a tím měl způsobit obchodní společnosti Služby města Špindlerův Mlýn, s. r. o., škodu ve výši 266 144,68 Kč, která představuje rozdíl mezi účtovanou cenou a cenou stanovenou podle skutečně vynaložených nákladů a oprávněného zisku.
Podle názoru Nejvyššího soudu je zde východiskem pro určení rozsahu způsobené škody peněžní částka odpovídající rozdílu mezi cenou, za kterou se v daném místě a čase obvykle provádí dílo stejného druhu, a skutečně zaplacenou cenou za provedení předmětného díla. V případě obviněného M. K. pak může být způsobenou škodou zmenšení majetku poškozené obchodní společnosti Služby města Špindlerův Mlýn, s. r. o., jako ušlého zisku v podobě nedostatku přírůstku jejích majetkových hodnot vyjádřeného zmíněným rozdílem. Zjištění soudů obou stupňů k této otázce se však opírá zejména o posudek Ing. Pavla Faltyse, znalce z oboru ekonomika, který při určení maximální oprávněné obvyklé ceny díla vycházel ze zákona č. 151/1997 Sb., o oceňování majetku a o změně některých zákonů (zákon o oceňování majetku), ve znění pozdějších předpisů, a z prováděcí vyhlášky k tomuto zákonu č. 3/2008 Sb., ve znění pozdějších předpisů. Ze znaleckého posudku zařazeného na č. l. 259 až 270 trestního spisu vedeného u Okresního soudu v Trutnově pod sp. zn. 3 T 7/2012 ani z výslechu zmíněného znalce provedeného v hlavním líčení (viz č. l. 310 trestního spisu) však nevyplývá, že by šlo o cenu v daném místě a čase obvyklou. Jak totiž k této otázce znalec výslovně vypověděl, „… nemůže mu být známo, za kolik se obecně staví podobné komunikace v dané lokalitě.“
S ohledem na zmíněné konstatování znaleckého posudku a na vyjádření znalce si soud prvního stupně proto měl opatřit i další důkazy, na základě kterých by mohl učinit odpovídající právní závěr pro použití kritéria obvyklé ceny díla v daném místě a čase, jež by byla i výchozím hlediskem pro srovnání, jakou cenu mohl obviněný důvodně dosáhnout a jaká byla nakonec zaplacena obchodní společnosti Služby města Špindlerův Mlýn, s. r. o. V této souvislosti nelze akceptovat ani závěr soudů nižších stupňů, podle něhož do zjištěné ceny díla započítaly přiměřený zisk ve výši 30 %, který se pak odrazil v celkové výši způsobené škody, ale ten rovněž nemá žádné opodstatnění jak ve zmíněném znaleckém důkazu, tak ani v ostatních důkazech. Soudy obou stupňů tedy neměly dostatečné skutkové podklady ke spolehlivému zjištění, že obviněný mohl dosáhnout vyšší ceny díla včetně zisku v uvedené výši a že toho nedosáhl právě porušením povinnosti opatrovat nebo spravovat cizí majetek. Proto jsou zde přetrvávající pochybnosti o tom, zda obviněný naplnil znak spočívající ve způsobení škody nikoli malé (§89 odst. 11 tr. zák.) u trestného činu porušování povinnosti při správě cizího majetku podle §255 odst. 1 tr. zák., pro který byl stíhán a odsouzen.
Závěr soudů obou stupňů o výši škody, kterou měl obviněný způsobit tímto trestným činem, je tedy nesprávný, protože nemá oporu v rozhodných skutkových zjištěních a neodpovídá ani tomu, co je podstatou škody u zmíněného trestného činu a jak je třeba stanovit její výši. Proto Nejvyšší soud považuje námitky obviněného, jimiž zpochybnil naplnění uvedeného znaku objektivní stránky trestného činu, za opodstatněné.
V souvislosti s uvedeným nesprávným právním posouzením škody proto nemůže obstát ani výrok o náhradě škody, který učinil odvolací soud v napadeném rozsudku a proti němuž obviněný M. K. rovněž zaměřil své dovolání. Tento výrok totiž vycházel ze zmíněného nesprávného právního posouzení výše škody jako zákonného znaku objektivní stránky trestného činu porušování povinnosti při správě cizího majetku podle §255 odst. 1 tr. zák.
Pokud jde o naplnění subjektivní stránky tohoto trestného činu a jeho materiální stránky, proti němuž obviněný rovněž vznesl své výhrady, nemohl se jimi Nejvyšší soud zabývat, protože by to bylo předčasné za situace, kdy není zcela zřejmé, zda obviněný naplnil všechny znaky objektivní stránky skutkové podstaty posuzovaného trestného činu.
Protože již soud prvního stupně provedl v uvedeném směru nesprávné právní posouzení skutku spáchaného obviněným M. K. a odvolací soud neodstranil tuto vadu, ač tak měl a mohl učinit na podkladě odvolání obviněného, Nejvyšší soud z podnětu podaného dovolání podle §265k odst. 1 tr. řádu zrušil napadený rozsudek Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 4. 10. 2012, sp. zn. 10 To 235/2012, a jemu předcházející rozsudek Okresního soudu v Trutnově ze dne 17. 4. 2012, sp. zn. 3 T 7/2012, v celém rozsahu. Podle §265k odst. 2 tr. řádu zrušil také všechna další rozhodnutí obsahově navazující na zrušená rozhodnutí, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo jejich zrušením, pozbyla podkladu. Podle §265l odst. 1 tr. řádu pak Nejvyšší soud přikázal Okresnímu soudu v Trutnově, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.
Okresní soud v Trutnově tak v potřebném rozsahu opětovně projedná trestní věc obviněného a odstraní vady vytknuté tímto rozhodnutím Nejvyššího soudu. Přitom zejména znovu posoudí škodu a její výši jako znak objektivní stránky trestného činu porušování povinnosti při správě cizího majetku podle §255 odst. 1 tr. zák., jímž byl obviněný v předcházejícím řízení uznán vinným, a opatří si k tomu dostatečné podklady. Poté soud prvního stupně rozhodne, zda obviněný naplnil žalovaným skutkem znaky zmíněného trestného činu, a to včetně jeho subjektivní stránky a materiální stránky, anebo jestli je namístě obviněného zprostit obžaloby.
Podle §265s odst. 1 tr. řádu je soud nižšího stupně v dalším řízení vázán právním názorem Nejvyššího soudu vysloveným v tomto dovolacím rozhodnutí (§265s odst. 1 tr. řádu) a je povinen respektovat zákaz reformationis in peius (§265s odst. 2 tr. řádu).
V souladu s ustanovením §265r odst. 1 písm. b) tr. řádu mohl Nejvyšší soud rozhodnout o dovolání obviněného M. K. v neveřejném zasedání, proto tak učinil.
Pokud jde o podnět obviněného M. K., aby předseda senátu Nejvyššího soudu rozhodl o odkladu výkonu napadeného rozhodnutí, s ohledem na způsob rozhodnutí o podaném dovolání předseda senátu Nejvyššího soudu neshledal uvedený podnět důvodným. Po zrušení rozsudků soudů obou stupňů na podkladě dovolání obviněného totiž pozbyla tato rozhodnutí právní moci, takže je již nelze vykonat.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není přípustný opravný prostředek s výjimkou obnovy řízení (§265n tr. řádu).
V Brně dne 20. 3. 2013
Předseda senátu:
JUDr. František P ú r y