ECLI:CZ:NS:2008:5.TZ.100.2007.1
sp. zn. 5 Tz 100/2007
ROZSUDEK
Nejvyšší soud České republiky v Brně projednal ve veřejném zasedání konaném dne 27. března 2008 v senátě složeném z předsedy prof. JUDr. Pavla Šámala, Ph. D. a soudců JUDr. Františka Púryho a JUDr. Blanky Roušalové stížnost pro porušení zákona, kterou podal ministr spravedlnosti České republiky ve prospěch obviněných P. J. , a Ing. J. Č. , proti usnesení Krajského soudu v Plzni ze dne 23. 2. 2007, sp. zn. 6 To 612/2006, jímž byla zamítnuta stížnost obou obviněných P. J. a Ing. J. Č. proti usnesení Okresního soudu v Chebu ze dne 31. 7. 2006, sp. zn. 6 Nt 1201/2006, kterým byl podle §283 písm. d) tr. ř. zamítnut jejich návrh na povolení obnovy řízení v trestní věci vedené u Okresního soudu v Chebu pod sp. zn. 6 T 142/2003, a podle §268 odst. 2, §269 odst. 2 a §270 odst. 1 tr. ř. rozhodl takto:
Usnesením Krajského soudu v Plzni ze dne 23. 2. 2007, sp. zn. 6 To 612/2006,
b y l p o r u š e n z á k o n
v ustanoveních §147 odst. 1 a §148 odst. 1 písm. c) tr. ř. a v řízení, jež jeho vydání předcházelo, v ustanoveních §278 odst. 1 a §283 písm. d) tr. ř. v neprospěch obviněných P. J. a Ing. J. Č.
Napadené usnesení Krajského soudu v Plzni ze dne 23. 2. 2007, sp. zn. 6 To 612/2006, se zrušuje .
Dále se zrušuje usnesení Okresního soudu v Chebu ze dne 31. 7. 2006, sp. zn. 6 Nt 1201/2006.
Současně se zrušují také všechna další rozhodnutí na obě zrušená rozhodnutí obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu.
Okresnímu soudu v Chebu se p ř i k a z u j e, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.
Odůvodnění:
Rozsudkem Okresního soudu v Chebu ze dne 18. 11. 2004, sp. zn. 6 T 142/2003, byli obvinění P. J. a Ing. J. Č. uznáni vinnými trestným činem porušování průmyslových práv ve smyslu §151 tr. zák., jehož se dopustili tím, že oba obvinění společně jako jednatelé společnosti V. M. L. , s. r. o., se sídlem M. L. , ul. N. , okres Ch. , v období od 5. 2. 2002 nejméně do 9. 8. 2002 vyráběli při své hospodářské činnosti předizolované potrubní systémy, zvláště pro parovodní sítě, podle užitného vzoru registrovaného u Ú. p. v. ČR , zapsaného dne 26. 2. 2001, majitele M. H. , trvale bytem H. , ul. Čs. L. , okres S. , ačkoli tento dne 4. 2. 2002 odstoupil od licenční smlouvy opravňující výkon práv ze zapsaného užitného vzoru „Předizolovaný potrubní systém, zvláště pro parovodní sítě“.
Za tento trestný čin byl podle §151 tr. zák. za použití §53 odst. 1, 3 tr. zák. každému z obviněných uložen peněžitý trest ve výši 25.000,- Kč. Podle §54 odst. 3 tr. zák. byl pro případ, že by ve stanovené lhůtě nebyl peněžitý trest vykonán, stanoven každému z nich náhradní trest odnětí svobody ve výměře tří měsíců. Podle §229 odst. 1 tr. ř. byli poškození M. H. , bytem H. , ul. Čs. L. , a společnost H. – P. , s. r. o., se sídlem P. , K. , odkázáni se svými nároky na náhradu škody na řízení ve věcech občanskoprávních.
Proti rozsudku Okresního soudu v Ch. ze dne 18. 11. 2004, sp. zn. 6 T 142/2003, podali oba obvinění P. P. a Ing. J. Č. odvolání, o kterých Krajský soud v Plzni rozhodl rozsudkem ze dne 9. 12. 2005, sp. zn. 6 To 276/2005, tak, že napadený rozsudek v celém rozsahu podle §258 odst. 1 písm. d) tr. zák. zrušil a podle §259 odst. 3 tr. ř. znovu rozhodl tak, že uznal obviněné P. J. a Ing. J. Č. vinnými trestným činem porušování průmyslových práv podle §151 tr. zák., kterého se dopustili tím, že oba společně jako jednatelé společnosti V. M. L., s. r. o., se sídlem M. L. , ul. N. , okres Ch. , v období od 5. 2. 2002 nejméně do 9. 8. 2002 vyráběli při své hospodářské činnosti předizolované potrubní systémy, zvláště pro parovodní sítě, podle užitného vzoru registrovaného u Ú. p. v. ČR, zapsaného dne 26. 2. 2001 na základě přihlášky ze dne 8. 9. 2000 majitele M. H. , trvale bytem H. , ul. Čs. L. , okres S. , ačkoli tento dne 4. 2. 2002 odstoupil od licenční smlouvy opravňující výkon práv z tohoto zapsaného užitného vzoru, čímž neoprávněně zasáhli do práv k užitnému vzoru. Každému z obviněných pak opět uložil podle §151 odst. 1 (správně §151) tr. zák. peněžitý trest ve výši 25.000,- Kč, přičemž pro případ, že by ve stanovené lhůtě nebyl peněžitý trest vykonán, byl každému z nich stanoven náhradní trest odnětí svobody v trvání tří měsíců. Podle §229 odst. 1 tr. ř. byli poškození M. H. , bytem H. , ul. Č. L. , a společnost H. – P. , s. r. o., se sídlem P. , K. odkázáni se svými nároky na náhradu škody na řízení ve věcech občanskoprávních.
Již v průběhu trestního řízení byl oběma obviněnými podán u Ú. p. v. návrh na výmaz užitného vzoru, jehož ochranu měli obvinění ve skutkové větě výroku o vině výše zmiňovaných rozhodnutí nalézacího i odvolacího soudu porušovat. Ve věci definitivně rozhodl předseda Ú. p. v. dne 28. 2. 2006 tak, že užitný vzor byl částečné vymazán z rejstříku užitných vzorů a současně byly nově upraveny nároky jeho majitelů (včetně M. H.) na ochranu. Vzhledem k tomu požádali znalce Ing. J. P. z oboru patenty a vynálezy, zda společnost V. M. L., s. r. o., vyráběla předizolovaný potrubní systém, zvláště pro parovodní sítě, podle užitného vzoru po 5. 2. 2002, a to ve znění částečného výmazu, přičemž znalec došel (na rozdíl od původního znaleckého posudku) k závěru, že tato společnost po 5. 2. 2002 nevyužívala řešení chráněné užitným vzorem, neboť vzhledem k §17 odst. 2 zákona č. 478/1992 Sb., o užitných vzorech, ve znění pozdějších předpisů, totiž výmaz (byť částečný) má účinky jakoby předmětný užitný vzor nebyl do rejstříku nikdy zapsán (v jejich případě, co do části, která byla vymazána). Z uvedeného je zřejmé, že jsou zde nové skutečnosti a důkazy soudu dříve neznámé, které by mohly samy o sobě či ve spojení se skutečnostmi a důkazy známými už dříve odůvodnit jiné rozhodnutí o vině. Na podkladě toho podali oba obvinění návrhy na povolení obnovy řízení, které skončilo pravomocným odsuzujícím rozsudkem Krajského soudu v Plzni ze dne 9. 12. 2005, sp. zn. 6 To 276/2005.
Usnesením Okresního soudu v Chebu ze dne 31. 7. 2006, sp. zn. 6 Nt 1201/2006, byl podle §283 písm. d) tr. ř. zamítnut návrh na povolení obnovy řízení v trestní věci obviněných P. J. a Ing. J. Č. , vedené u Okresního soudu v Chebu pod sp. zn. 6 T 142/2003.
Toto usnesení napadli obvinění P. J. a Ing. J. Č. stížnostmi, které Krajský soud v Plzni usnesením ze dne 23. 2. 2007, sp. zn. 6 To 612/2006, podle §148 odst. 1 písm. c) tr. ř. jako nedůvodné zamítl.
Proti tomuto usnesení podal ministr spravedlnosti České republiky (dále jen „ministr spravedlnosti“) ve prospěch obviněných P. J. a Ing. J. Č. stížnost pro porušení zákona. V jejím odůvodnění nejprve ministr spravedlnosti popsal dosavadní řízení v této trestní věci a namítl, že odvolací soud, který rozhodoval o stížnosti proti rozhodnutí o zamítnutí obnovy řízení, v odůvodnění svého usnesení především prakticky nepřipustil možnost „nové právní skutečnosti“, a v návaznosti na to zdůraznil, že rozhodnutí předsedy Úřadu průmyslového vlastnictví bylo vydáno až dne 28. 2. 2006, tedy po právní moci odsuzujícího rozsudku krajského soudu ve vlastní trestní věci, a tudíž se nemůže jednat o nové skutečnosti či důkazy ve smyslu ustanovení §278 odst. 1 tr. ř. Zároveň krajský soud přisvědčil názoru okresního soudu v tom smyslu, že na základě pouze částečného výmazu užitného vzoru z rejstříku (v daném případě jednoho nároku z celkem devíti) nelze dospět k závěru, že se jedná o výmaz celého užitného vzoru s účinky ex tunc. Z odůvodnění rozhodnutí obou soudů je třeba dovodit, že se důsledně neřídily příslušnými procesními ustanoveními §147 odst. 1, §148 odst. 1 písm. c), §278 odst. 1 a §293 písm. d) tr. ř., přičemž si náležitě neujasnily ani problematiku upravenou zákonem č. 478/1992 Sb., o užitných vzorech, ve znění pozdějších předpisů (zejména §17 odst. 1, 2 a 3) v návaznosti na trestný čin porušování průmyslových práv podle §151 tr. zák. Návrhy obou obviněných na povolení obnovy řízení dovozují, že výrobky vyráběné v inkriminovaném období ve společnosti V. M. L. , s. r. o., do předmětu ochrany užitného vzoru tak, jak byl rozhodnutím předsedy Ú. p. v. ze dne 28. 2. 2006, sp. zn. PUV 2000-11153, nově vymezen, nijak nezasahovaly, což bylo dokládáno i posudkem znalce Ing. J. P. , tedy téhož znalce, jenž byl již v původním řízení přibrán policejním orgánem. Tento znalec v novém posudku ze dne 18. 4. 2006, jenž byl vyžádán obhajobou, výslovně uvádí, že „… vodící roura tvořená minerální či skleněnou textilií, kterou užívala a užívá společnost V. M. „L. , s. r. o., nespadá do rozsahu ochrany, a tudíž řešení chráněné užitným vzorem po dni 5. 2. 2002 nevyužívá.“ Z odůvodnění rozhodnutí soudů obou stupňů, jimiž byly návrhy obou obviněných na povolení obnovy řízení pravomocně zamítnuty, je patrno, že si soudy ne zcela ujasnily věcnou podstatu rozhodnutí předsedy Úřadu průmyslového vlastnictví ze dne 28. 2. 2006, sp. zn. PUV 2000-11153. Jeho jednotlivé body, definující nároky na ochranu užitného vzoru, jsou totiž řazeny hierarchicky, resp. na sebe navazují (tak tomu samozřejmě bylo již i v původním zápisu ze dne 26. 2. 2001), kdy rozhodující je popis technického řešení v bodě 1., přičemž nesplňuje-li konkrétní výrobek charakteristiku tohoto bodu 1. (tzv. nárok nezávislý), nemůže být ani ochrana podle následujících bodů uplatňována, neboť se jedná o nároky z něho odvozené (rozhodnutí používá termínu „nároky závislé“). Teze obsažená v rozhodnutích obou soudů, že došlo pouze k výmazu jednoho bodu ochrany z původních devíti, a že tudíž k výmazu užitného vzoru jako takového nebo jeho části nedošlo, je tedy hrubou simplifikací, podstatu věci vlastně pomíjející.
Dále ministr spravedlnosti uvedl, že je faktem, že posudek znalce Ing. J. P. ze dne 18. 4. 2006 sice neodpovídal kritériím uvedeným v ustanovení §110a tr. ř., protože neobsahuje doložku znalce o tom, že si je vědom následků vědomě nepravdivého znaleckého posudku, což však na druhé straně neznamená, že by tato listina měla být jako důkazní prostředek zcela opomenuta, resp. odmítnuta, jak se v tomto případě stalo. V řízení mělo být totiž provedeno dokazování směřující ke zjištění, zda výrobky společnosti V. M. L., s. r. o., v rozhodném období skutečně vyráběné odpovídaly popisu technického řešení definovaného v bodě 1. rozhodnutí předsedy Ú. p. v. ze dne 28. 2. 2006, sp. zn. PUV 2000-11153, či nikoli. Byť obvinění nepředložili soudu znalecký posudek v perfektní formě, je třeba vycházet z toho, že důkazní prostředek jejich tvrzení podporující minimálně označili, a proto logickým řešením by bylo přibrání příslušného znalce soudem včetně jeho bezchybného zákonného poučení. Další otázkou je přípustnost tzv. právního nova. Jak již bylo zdůrazněno stížností pro porušení zákona shora, výmaz, resp. částečný výmaz zápisu v rejstříku užitných vzorů má ze zákona účinek ex tunc, a proto se jím nastoluje právní stav, jako by vymazaný zápis, resp. jeho vymazaná část nikdy neexistovaly a neměly tudíž žádné právní účinky. Jeví se proto podle názoru ministra spravedlnosti nepochybným, že takováto skutečnost novem ve smyslu §278 odst. 1 tr. ř. rozhodně je.
V závěru podané stížnosti pro porušení zákona ministr spravedlnosti navrhl, aby Nejvyšší soud České republiky vyslovil podle §268 odst. 2 tr. ř., že usnesením Krajského soudu v Plzni ze dne 23. 2. 2007, sp. zn. 6 To 612/2006, byl porušen zákon v ustanoveních §147 odst. 1 a §148 odst. 1 písm. c) tr. ř., a současně usnesením Okresního soudu v Chebu ze dne 31. 7. 2006, sp. zn. 6 Nt 1201/2006, také v ustanoveních §278 odst. 1 a §283 písm. d) tr. ř., a to v neprospěch obviněných P. J. a Ing. J. Č. Dále ministr spravedlnosti navrhl, aby Nejvyšší soud České republiky podle §269 odst. 2 tr. ř. napadené usnesení Krajského soudu v Plzni ze dne 23. 2. 2007, sp. zn. 6 To 612/2006, zrušil v celém rozsahu, a rovněž zrušil usnesení Okresního soudu v Chebu ze dne 31. 7. 2006, sp. zn. 6 Nt 1201/2006, včetně případných dalších rozhodnutí na ně obsahově navazujících, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu.
Nejvyšší soud České republiky (dále jen „Nejvyšší soud“) podle §267 odst. 3 tr. ř. přezkoumal zákonnost a odůvodněnost těch výroků napadeného rozhodnutí, proti nimž byla stížnost pro porušení zákona podána, v rozsahu a z důvodů v ní uvedených, jakož i řízení, napadenému rozhodnutí předcházející.
Podle §147 odst. 1 tr. ř. při rozhodování o stížnosti přezkoumá nadřízený orgán
a) správnost všech výroků napadeného usnesení, proti nimž může stěžovatel podat stížnost, a
b) řízení předcházející napadenému usnesení.
Podle §148 odst. 1 písm. c) tr. ř. nadřízený orgán zamítne stížnost, není-li důvodná.
Podle §278 odst. 1 tr. ř. se povolí obnova řízení, které skončilo pravomocným rozsudkem nebo trestním příkazem, vyjdou-li najevo skutečnosti nebo důkazy soudu dříve neznámé, které by mohly samy o sobě nebo ve spojení se skutečnostmi a důkazy známými už dříve odůvodnit jiné rozhodnutí o vině nebo o přiznaném nároku poškozeného na náhradu škody, anebo vzhledem k nimž by původně uložený trest byl ve zřejmém nepoměru ke stupni nebezpečnosti činu pro společnost nebo k poměrům pachatele nebo uložený druh trestu by byl ve zřejmém rozporu s účelem trestu.
Podle §283 písm. d) tr. ř. soud návrh na povolení obnovy zamítne, neshledá-li důvody obnovy podle §278 tr. ř.
Trestného činu porušování průmyslových práv podle §151 tr. zák. se dopustí ten, kdo neoprávněně zasáhne do práv k chráněnému vynálezu, průmyslovému vzoru, užitnému vzoru nebo topografii polovodičového výrobku. Vzhledem k tomu, že v tomto posuzovaném případě mělo dojít k neoprávněnému zásahu do práv k užitnému vzoru, je rozhodná úprava podle zákona č. 478/1992 Sb., o užitných vzorech, ve znění pozdějších předpisů.
Podle §17 odst. 1 zák. č. 478/1992 Sb. provede Ú. p. v. na návrh kohokoliv výmaz užitného vzoru z rejstříku
a) není-li technické řešení způsobilé k ochraně podle §1 a 3 tohoto zákona,
b) je-li předmět užitného vzoru již chráněn patentem s účinky na území České republiky či užitným vzorem s dřívějším právem přednosti,
c) jestliže předmět užitného vzoru jde nad rámec původního podání přihlášky užitného vzoru.
Výmaz užitného vzoru z rejstříku má účinky, jako by užitný vzor nebyl do rejstříku zapsán. Týkají-li se důvody výmazu jen části užitného vzoru, užitný vzor se vymaže částečně (srov. §17 odst. 2 a 3 zák. č. 478/1992 Sb.).
Prostřednictvím první výhrady ministr spravedlnost v podané stížnosti pro porušení zákona namítl, že Krajský soud v Plzni, který rozhodoval o stížnosti proti usnesení Okresního soudu v Chebu ze dne 31. 7. 2006, sp. zn. 6 Nt 1201/2006, o zamítnutí obnovy řízení, v odůvodnění svého usnesení především téměř nepřipustil možnost nové právní skutečnosti, když kladl důraz na to, že rozhodnutí předsedy Úřadu průmyslového vlastnictví bylo vydáno až dne 28. 2. 2006 a tedy po právní moci odsuzujícího rozsudku Krajského soudu v Plzni ze dne 9. 12. 2005, sp. zn. 6 To 276/2005, ve vlastní trestní věci, a tudíž nelze hovořit o nové skutečnosti či důkazech ve smyslu ustanovení §278 odst. 1 tr. ř. V této souvislosti následně brojil proti nesprávnému postupu soudu druhého stupně, kdy krajský soud přisvědčil názoru okresního soudu v tom smyslu, že na základě pouze částečného výmazu užitného vzoru z rejstříku (v daném případě jednoho nároku z celkem devíti) nelze konstatovat, že se jedná o výmaz celého užitného vzoru s účinky ex tunc.
Nejvyšší soud na úvod konstatuje, že jednání obviněných, tak jak bylo uvedeno výše, v době rozhodnutí odvolacího soudu v trestní věci samé skutečně odpovídalo tehdejší důkazní situaci. Shora citovaný užitný vzor byl s právem přednosti zapsán dne 26. 2. 2001 do příslušného rejstříku a v řízení také bylo znaleckým posudkem znalce Ing. J. P. , přibraného již v rámci přípravného řízení, bezpochyby prokázáno, že konkrétní výrobky vyráběné v rozhodné době odpovídaly popisu užitného vzoru tak, jak byl původně zapsán. Návrhy obou obviněných na povolení obnovy řízení se však opíraly o skutečnost, že v dané věci byl podán návrh na vymazání předmětného užitného vzoru z rejstříku a rozhodnutím předsedy Ú. p. v. ze dne 28. 2. 2006, sp. zn. PUV 2000-11153, bylo tomuto návrhu zčásti vyhověno, když došlo k částečnému výmazu tohoto vzoru a novému vymezení předmětu ochrany užitného vzoru. Tuto skutečnost považovali oba obvinění za novou skutečnost, a to i vzhledem ke znaleckému posudku, jenž byl z podnětu obhajoby znalcem Ing. J. P. ve věci nově vypracován, přičemž šlo o stejného znalce, který již podával znalecký posudek v původní trestní věci. Znalec Ing. J. P. totiž v tomto novém znaleckém posudku shledal v souvislosti s nově vymezeným užitným vzorem výrobky obviněných jako neodpovídající nově zapsanému užitnému vzoru.
Nalézací soud v tomto směru vycházel z toho, že obvinění uzavřeli dne 20. 10. 2000 s majitelem předmětného užitného vzoru, M. H. , licenční smlouvu, ve které uznali M. H. jako přihlašovatele a původce práv z užitného vzoru a tím uznali i novost jeho řešení a zavázali se za poskytnuté oprávnění k výkonu těchto práv platit poskytovateli licence odměnu. Na základě rozhodnutí předsedy Ú. p. v. ze dne 28. 2. 2006 byl užitný vzor s názvem „Předizolovaný potrubní systém, zvláště pro parovodní sítě“ částečně vymazán z rejstříku užitných vzorů. Ve výroku tohoto rozhodnutí jsou pod body č. 1 – 8 stanoveny nároky na ochranu, když z odůvodnění rozhodnutí je zřejmé, že nároky na ochranu splňuje 8 nároků z původních devíti, když jediný nárok č. 6 nesplňoval podmínky novosti a podmínky překročení rámce pouhé odborné dovednosti. S odkazem na ustanovení §17 odst. 2 zákona o užitných vzorech soud uvedl, že nikde není tímto zákonem stanoveno, že dojde-li k částečnému výmazu užitného vzoru, má tento částečný výmaz účinky, jako by nebyl užitný vzor do rejstříku nikdy zapsán, o což ale právě odsouzení opírali svůj návrh na povolení obnovy řízení. To, že došlo k částečnému výmazu, nikoli k výmazu úplnému, považoval soud prvního stupně za podstatnou skutečnost, která nemůže znamenat, že by došlo k situaci, jako by nebyl zapsán celý užitný vzor. K tomu nalézací soud ještě dodal, že i kdyby došlo k úplnému výmazu užitného vzoru, vztahovaly by se účinky ex tunc na veškeré právní úkony, které se k užitnému vzoru váží, tedy i na licenční smlouvy, avšak platné v době výmazu, a tedy nikoli na ty, které již předtím zanikly. Soud prvního stupně ohledně podaného návrhu na povolení obnovy trestního řízení na straně 3 odůvodnění svého rozhodnutí dospěl k závěru, že předmětný užitný vzor v předmětné době od 5. 2. 2002 do 9. 8. 2002 byl zapsán, byť podle rozhodnutí Ú. p. v. ze dne 28. 2. 2006 a v souladu s ustanovením §17 odst. 2, 3 zákona o užitných vzorech v omezeném rozsahu, o jeden nárok na ochranu méně, a existuje i nyní, neboť je zapsán v rejstříku užitných vzorů. Licenční smlouvu navíc neukončili obvinění z důvodu neuznání novosti užitného vzoru, nýbrž majitel užitného vzoru od předmětné licenční smlouvy odstoupil. Obvinění podali návrh na výmaz užitného vzoru až dne 10. 3. 2004 v době po podání obžaloby. Jestliže obvinění vyráběli předizolované potrubní systémy podle užitného vzoru i po zániku licenční smlouvy, naplnili tak objektivní i subjektivní znaky souzeného trestného činu.
Soud druhého stupně, rozhodující o stížnosti proti zamítnutí obnovy řízení, konstatoval na straně 3 a 4 odůvodnění usnesení ze dne 23. 2. 2007, sp. zn. 6 To 612/2006, že rozsudek odvolacího soudu v trestní věci samé byl vydán dne 9. 12. 2005 a téhož dne nabyl také právní moci, naproti tomu rozhodnutí předsedy Ú. p. v. bylo vydáno až dne 28. 2. 2006, tedy již po právní moci rozsudku krajského soudu rozhodujícího o odvolání obviněných. Novými skutečnostmi ve smyslu ustanovení §278 odst. 1 tr. ř. se podle stížnostního soudu míní jen takové skutečnosti a důkazy, které nebyly soudu známé v době, kdy rozhodoval, a nikoli skutečnosti a důkazy, které v době rozhodování soudů obou stupňů neexistovaly a nastaly až po pravomocném rozhodnutí soudu.
S tímto výkladem pojmu „nových skutečností a důkazů“ ve smyslu ustanovení §278 odst. 1 tr. ř., jak jej učinil soud druhého stupně v napadeném rozhodnutí v návaznosti na usnesení soudu prvního stupně nelze souhlasit, neboť neodpovídá výkladu pojmu „skutečnosti nebo důkazy soudu dříve neznámé, které by mohly samy o sobě nebo ve spojení se skutečnostmi a důkazy známými už dříve odůvodnit jiné rozhodnutí o vině“, podle ustálené judikatury Nejvyššího soudu.
Jak již bylo uvedeno shora ustanovení §278 odst. 1 tr. ř. stanoví, že obnova řízení, které skončilo pravomocným rozsudkem nebo trestním příkazem, se povolí, vyjdou-li najevo skutečnosti nebo důkazy soudu dříve neznámé, které by mohly samy o sobě nebo ve spojení se skutečnostmi a důkazy známými už dříve odůvodnit jiné rozhodnutí mimo jiné i o vině obviněného. Novými skutečnostmi ve smyslu tohoto ustanovení jsou všechny ty skutečnosti, které nebyly předmětem dokazování v řízení, které předcházelo vydání rozhodnutí, jež bylo návrhem na povolení obnovy napadeno. Skutečností dříve příslušnému orgánu neznámou je objektivně existující jev, který v téže věci nebyl dokazován, ale může mít vliv na zjištění skutkového stavu v rozsahu nezbytném pro rozhodnutí. Nové skutečnosti mohou být různorodé povahy. Mohou to být jak zcela nové skutečnosti, které vůbec nebyly dokazovány, tak i změněné skutečnosti, které sice byly v původním řízení dokazovány, ale se zcela jiným výsledkem. Proto novou skutečnosti může být v řízení o trestném činu porušování průmyslových práv podle §151 tr. zák. i výmaz nebo částečný výmaz zapsaného užitného vzoru zapsaného v rejstříku užitných vzorů za podmínky, že předmětný výrobek dříve využívající řešení chráněné původně zapsaným užitným vzorem v důsledku změny zápisu již nespadá do rozsahu ochrany změněného užitného vzoru a tudíž řešení chráněné tímto změněným užitným vzorem již nevyužívá. To je důsledkem skutečnosti, že výmaz, resp. částečný výmaz zapsaného užitného vzoru má ze zákona účinky ex tunc, neboť se jím nastoluje právní stav, jakoby vymazaný zápis, resp. jeho vymazaná část nikdy neexistovaly (srov. §17 odst. 2 a 3 zákona č. 478/1992 Sb.).
Novou skutečnost je třeba většinou prokázat důkazy. Pokud pak je možno dospět k vysokému stupni pravděpodobnosti, resp. plně odůvodněnému předpokladu (není tedy nutná absolutní jistota v tomto směru) o tom, že na jejich základě může nastat změna původního rozhodnutí, přichází v úvahu povolení obnovy (srov. č. 43/1960 Sb. rozh. tr.).
Novým důkazem se pak rozumí důkaz, který nebyl v původním řízení obsahem spisu, nebyl uplatněn některou z procesních stran, popř. nebyl v řízení proveden. Za nové důkazy se považují i ty, které sice vyplývaly z původního spisu, ale příslušný orgán činný v trestním řízení se s nimi nevypořádal nebo je přehlédl. Obnově nebrání ani to, že obviněný o existenci určitých důkazů věděl, ale z jakýchkoli důvodů je neuplatnil, rozhodující je, zda tyto skutečnosti či důkazy byly či nebyly známy orgánům činným v trestním řízení (srov. č. 10/1976 Sb. rozh. tr.). Nové důkazy se mohou týkat jak nových skutečností, tak i skutečností, na které obviněný poukazoval již v předcházejícím řízení, pro které však v původním řízení nebyly předloženy žádné důkazy, anebo sice určité důkazy předloženy byly, ale vyzněly zcela nebo v podstatných skutečnostech jinak. Novým důkazem je tedy v tomto smyslu i nový, resp. změněný znalecký posudek o rozhodné skutkové okolnosti pro posouzení viny, a to dokonce i v případě, že ho podá stejný znalec jako v původní věci, pokud tento znalec na základě nových dříve neznámých skutkových okolností učiní jiné znalecké závěry, které mají podstatný význam pro posouzení viny obviněného či obviněných. Podobně je tomu i s rozhodnutím o zápisu užitného vzoru, zvláště když právo z užitného vzoru je obecně rizikové, neboť zápis do rejstříku je proveden bez porovnání předmětu přihlášky užitného vzoru se stávajícím stavem techniky, takže užitný vzor je možno získat i na předměty, které nevyhovují zákonem požadované světové novosti a odpovídající úrovni tvůrčí činnosti (v podrobnostech viz dále).
Z toho vyplývá, že shora uvedený názor stížnostního soudu, kdy považoval za nové skutečnosti a důkazy ve smyslu §278 odst. 1 tr. ř., které jsou způsobilé vyvolat obnovu řízení, zřejmě jen takové skutečnosti a důkazy, které sice nebyly orgánům činným v trestním řízení známy, ale v době rozhodnutí soudu již existovaly, není správný, neboť tato stížnostním soudem zdůrazněná okolnost není pro posouzení novosti skutečností a důkazů ve smyslu citovaného ustanovení §278 odst. 1 tr. ř. rozhodná.
Stížností pro porušení zákona napadené rozhodnutí je tedy vadné již v této své části, pokud stížnostní soud nesprávně shledal jako rozhodující z hlediska naplnění pojmu „skutečnosti nebo důkazy soudu dříve neznámé“ ve smyslu §278 odst. 1 tr. ř. okolnost, že skutečnost částečného výmazu zapsaného užitného vzoru z příslušného rejstříku neexistovala v době rozhodnutí odvolacího soudu v trestní věci, a důkaz o této skutečnosti spočívající v rozhodnutí předsedy Ú. p. v. ze dne 28. 2. 2006, sp. zn. PUV 2000-11153, také neexistoval v době rozhodnutí odvolacího soudu ze dne 9. 12. 2005, sp. zn. 6 To 276/2005. Z hlediska dikce „… vyjdou-li najevo skutečnosti nebo důkazy soudu dříve neznámé …“, je totiž nerozhodné, zda tyto skutečnosti nebo důkazy již existovaly v době rozhodnutí nalézacího soudu nebo odvolacího soudu, když postačí, že tyto skutečnosti nebo důkazy dříve soudu (nalézacímu i odvolacímu) neznámé „vyšly najevo“, tedy jinými slovy se objevily skutečnosti či důkazy soudu dříve neznámé kdykoli později, a to včetně doby po právní moci napadeného rozhodnutí. Již z tohoto důvodu byl napadeným usnesením porušen zákon v ustanoveních §147 odst. 1 a §148 odst. 1 písm. c) tr. ř., poněvadž toto usnesení Krajského soudu v Plzni ze dne 9. 12. 2005, sp. zn. 6 To 276/2005, vycházelo z nesprávného právního názoru a v důsledku toho stížnostní soud postupoval nesprávně při použití uvedených ustanovení, neboť nesplnil uloženou přezkumnou povinnost vymezenou v ustanovení §147 odst. 1 tr. ř. a nesprávně a v rozporu s ustanovením §148 odst. 1 písm. c) tr. ř. zamítl obě ve skutečnosti důvodné stížnosti obviněných P. J. a Ing. J. Č. proti usnesení Okresního soudu v Chebu ze dne 31. 7. 2006, sp. zn. 6 Nt 1201/2006, jako nedůvodné.
Z hlediska dalších pochybení v řízení předcházejícím napadenému usnesení stížnostního soudu považuje Nejvyšší soud za nutné především uvést, že rozhodnutím předsedy Úřadu průmyslového vlastnictví ze dne 28. 2. 2006, sp. zn. PUV 2000-11153, došlo k částečnému výmazu užitného vzoru. Změna nároků na ochranu se týkala především bodu 1., který byl nově vymezen ve znění: „Předizolovaný potrubní systém, zvláště pro parovodní sítě, s potrubím pro vedení média, které je opatřeno alespoň jednou izolační vrstvou, přičemž potrubí (1) je kluzně uloženo ve vodicí rouře (3), mezi níž a vnějším nepropustným obalem (6) je uspořádána tepelná izolační vrstva (4) a vrchní uzavírací vrstva (5), vyznačený tím, že vodicí roura (3) je tvořena svinutým pásem, jehož přesazené konce jsou k sobě bodově přivařeny, a/nebo průrazovou rourou.“ Původní znění bodu 1. předtím, než byl Úřadem průmyslového vlastnictví změněn, používalo jinou dikci: „Předizolovaný potrubní systém, zvláště pro parovodní sítě, s potrubím pro vedení média, které je opatřeno alespoň jednou izolační vrstvou, vyznačený tím, že potrubí (1) je kluzně uloženo ve vodicí rouře (3), mezi níž a vnějším nepropustným obalem (6) je uspořádána tepelná izolační vrstva (4) a vrchní uzavírací vrstva (5). Právě tento nárok jako nárok hlavní, popisoval technické řešení, které Ú. p. v. ve výše citovaném rozhodnutí označil za řešení, nesplňující podmínky zápisné způsobilosti, jak má na mysli ustanovení §1 zákona č. 478/1992 Sb., o užitných vzorech, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákona č. 478/1992 Sb.“), neboť nebylo nové. Toto rozhodnutí Ú. zároveň formulovalo bod 1. nově jako určitou kombinaci původního bodu 1. a bodu 6., který zněl: „Předizolovaný potrubní systém podle nároků 1 až 5, vyznačený tím, že vodicí roura (3) je tvořena svinutým pásem, jehož přesazené konce jsou k sobě bodově přivařeny, a/nebo průrazovou rourou.“ Podle odůvodnění tohoto rozhodnutí totiž požadavku novosti samo o sobě vyhovuje pouze a právě řešení popsané v tomto bodu. Základní podmínkou ochrany je tedy použití právě tohoto řešení, což přesně vyjadřuje teprve nově formulovaný bod 1. Ochrana užitného vzoru je vždy podmíněna tím, že na konkrétním výrobku musí být použito řešení, kdy „vodicí roura je tvořena svinutým pásem, jehož přesazené konce jsou k sobě bodově přivařeny, a/nebo průrazovou rourou“. Ostatní navazující body 2. až 8. nově zapsaného technického řešení užitného vzoru ve svém souhrnu navazují na shora popsaný bod 1., který je základem celého technického řešení zapsaného užitného vzoru č. 10914. To vyjadřuje uvedené rozhodnutí předsedy Ú. p. v. tak, že „ochrana napadeným užitným vzorem se … omezuje na kombinaci znaků podle nově formulovaného prvního nároku na ochranu (bod 1.), který splňuje podmínku novosti a přesahuje rámec pouhé odborné dovednosti, tedy splňuje znaky ustanovení §1 zákona č. 478/1992 Sb. Protože závislé nároky na ochranu platí vždy jen s nárokem nezávislým, a nově stanovený první nárok na ochranu s omezeným rozsahem ochrany podmínku novosti i podmínku překročení rámce pouhé odborné dovednosti splňuje, pak splňují obě tyto podmínky i původní závislé nároky 1 až 5 a 7 až 9, stanovené odvolacím orgánem jako závislé nároky na ochranu 2 až 8“ (viz str. 13 rozhodnutí předsedy Ú. ). Jinak řečeno, základem nově zapsaného užitného vzoru je první nárok na ochranu (bod 1.), a proto ochrana podle dalších bodů 2. až 8. je podmíněna použitím technického řešení popsaného pod bodem 1., které jediné splňuje podmínky ustanovení §1 zákona č. 478/1992 Sb. Oba obvinění ve svých návrzích na povolení obnovy trestního řízení v souvislosti s výše uvedeným dovodili, že výrobky společností V. M. L. , s. r. o., v rozhodném období skutečně vyráběné, do předmětu ochrany užitného vzoru, tak jak byl citovaným rozhodnutím Ú. p. v. nově vymezen, nijak nezasahovaly, což doložili též znaleckým posudkem znalce Ing. J. P. , který se k dané problematice vyjadřoval již v přípravném řízení. Závěr soudů obou stupňů, hovořící o tom, že došlo pouze k výmazu jednoho bodu ochrany z celkem původních devíti bodů, proto nevystihuje podstatu rozhodnutí předsedy Ú. p. v.
Dále oba soudy nezvažovaly, že rozhodnutí Ú. p. v. o úplném, ale i částečném výmazu užitného vzoru z příslušného rejstříku má účinky ex tunc. V trestním řízení za situace, kdy nebyl podán návrh na výmaz, se rozhodující soud musí řídit platným stavem věci a musí považovat předmětný užitný vzor za zapsaný. Registrační způsob řízení o přihlášce užitného vzoru ve shora uvedeném smyslu přesunuje totiž otázky spojené s novostí a překročením odborné dovednosti až do sporných řízení o výmazu užitného vzoru. Nelze nezdůraznit, že základní podmínkou pro zápis užitného vzoru do rejstříku je absolutní světová novost, která je u užitného vzoru posuzována podle stejných pravidel jako u vynálezu chráněného patentem. Pro odpovídající tvůrčí úroveň se u užitných vzorů předpokládá, že přesahují rámec pouhé odborné dovednosti. Způsobilá k ochraně tak nebudou řešení představující pouhou změnu materiálu, bez nalezení jeho nové vlastnosti nebo použití známých řešení přenesených do blízkých oborů techniky, kde účinky těchto řešení jsou pro odborníka zjevné a tak spadají do rámce pouhé odborné dovednosti (srov. H. , R., Č. , K., H. , P. Práva k průmyslovému vlastnictví. 1. vydání. P. : C. H. B. , 2005, s. 205 a 206). Přihláška užitného vzoru je před zápisem do rejstříku podrobena pouze administrativně formálnímu přezkumu způsobilosti k zápisu užitného vzoru do rejstříku, což znamená, že takzvané registrační řízení nezahrnuje porovnání předmětu přihlášky užitného vzoru se stavem techniky a tudíž není zjišťována jeho novost ani tvůrčí úroveň řešení. Tato skutečnost má za následek, že do rejstříku mohou být zapsána i řešení, která i na první pohled nesplňují uvedené právní podmínky ochrany, pokud splňují ostatní formální podmínky zápisu do rejstříku. Smyslem tohoto typu průzkumu je jen vyloučit z dalšího řízení přihlášky užitných vzorů, jejichž předměty nejsou technickým řešením ve smyslu zákona o užitných vzorech, nejsou zjevně průmyslově využitelné nebo spadají do výluk z ochrany, dále také i odstranění nejednotnosti technického řešení a zjevných vad formálního rázu, které by bránily řádnému zápisu přihlášky užitného vzoru do rejstříku. Je-li pak po posouzení výše uvedených skutečností značně formální povahy přihláška užitného vzoru způsobilá k zápisu, vydá Ú. p. v. kromě jiného přihlašovateli osvědčení o zápisu užitného vzoru do rejstříku. Užitný vzor platí čtyři roky od podání přihlášky a tuto dobu platnosti je možné maximálně dvakrát prodloužit, a to vždy o tři roky, takže celková doba ochrany může dosáhnout deset let (srov. H. , R., Č. , K., H. , P. Práva k průmyslovému vlastnictví. 1. vydání. P. : C. H. B. , 2005, s. 211 - 212).
Účelem výmazu části či celého užitného vzoru je omezení rozsahu ochrany, nikoli však náprava nedostatků spisu užitného vzoru, které nebyly během průzkumového řízení odstraněny. Je třeba mít totiž na paměti, že právo z užitného vzoru je obecně rizikové, neboť zápis do rejstříku je proveden bez porovnání předmětu přihlášky užitného vzoru se stávajícím stavem techniky, takže užitný vzor je možno získat i na předměty, které nevyhovují zákonem požadované světové novosti a odpovídající úrovni tvůrčí činnosti. V takovém případě je na základě podaného návrhu na výmaz snadné užitný vzor vymazat z rejstříku. Tento rizikový faktor je důležitým aspektem při nakládání s předmětem užitného vzoru a jako takový musí být brán v úvahu nejen při převodu užitného vzoru, při poskytnutí licence, zastavení a jeho oceňování, ale také i při rozhodování o vině trestným činem porušování průmyslových práv podle §151 tr. zák. Pokud dojde k podání návrhu na výmaz takového vzoru z rejstříku, a to i v průběhu trestního řízení a na návrh obviněných, a tomuto návrhu bylo, byť zčásti, vyhověno, pak je zde založena nová skutečnost ve smyslu §278 odst. 1 tr. ř., která nebyla dříve soudu známa, přičemž tím, že Úřad průmyslového vlastnictví změnil obsah zapsaného užitného vzoru, aby odpovídal požadavkům na jeho ochranu, došlo ke změně s účinky od doby, kdy byl v minulosti původní užitný vzor zapsán do příslušného rejstříku. Proto je třeba na tuto skutečnost nahlížet také tak, že ač nebyla soudu doposud známa a ani být známa do rozhodnutí Ú. p. v. nemohla, existovala zde po celou dobu trestního řízení. Tato nová skutečnost totiž nespočívá v samotném výše specifikovaném rozhodnutí předsedy Ú. p. v. , nýbrž v tom, že následkem tohoto rozhodnutí byla změna zapsaného užitného vzoru v tom směru, aby takto zapsaný užitný vzor již odpovídal požadavku světové novosti a odpovídající úrovni tvůrčí činnosti, jak je uvedeno výše.
Z povahy věci tedy plyne, že užitný vzor, který byl na návrh obviněných zčásti vymazán, byl tímto částečným výmazem uveden v soulad s požadavkem originality a technické odbornosti, a to s účinky ex tunc ohledně vymazané části.
Jen pro úplnost Nejvyšší soud podotýká, že pokud soud prvního stupně ve věci povolení obnovy uvedl, že nelze při částečném výmazu užitného vzoru z příslušného rejstříku přiznat účinky ex tunc ve vztahu k celému užitnému vzoru, pak je toto tvrzení zavádějící, neboť obvinění netvrdili, že by celý užitný vzor od počátku neexistoval, nýbrž poukazovali na skutečnost, že tak, jak byl zapsán užitný vzor po částečném výmazu, nemohli porušit jeho ochranu, neboť s účinky od počátku takto chráněný zapsaný užitný vzor nijak nekolidoval s technickým řešením jejich výrobků. Proto soudy měly přiznat účinky ex tunc i částečnému výmazu, a to v části, ve které byl užitný vzor vymazán.
Nejvyšší soud také zdůrazňuje, že oba soudy v řízení o povolení obnovy řízení nesprávně uvažovaly o částečném výmazu užitného vzoru, když situaci nepřípustným způsobem zjednodušily a konstatovaly, že byl vymazán jen jeden nárok z celkem devíti nároků. Jak totiž plyne z rozhodnutí předsedy Ú. p. v. ze dne 28. 2. 2006, sp. zn. PUV 2000-11153, není možno považovat předmětné konkrétní nároky za zapsané odděleně a jeden na druhém nezávisle. Na straně 11 tohoto rozhodnutí je uvedeno, že technické řešení v nároku č. 1. původně zapsaného užitného vzoru po jeho srovnání s dokumentovaným známým stavem techniky nesplňuje podmínky zápisné způsobilosti ve smyslu §1 zákona č. 478/1992 Sb., neboť není nové. Následně zkoumal Ú. splnění podmínky novosti u závislých nároků na ochranu původně uvedených pod čísly 2 až 9, a na straně 13 dospěl k závěru, že pouze šestý nárok na ochranu splňuje podmínku novosti i podmínku překročení rámce pouhé odborné dovednosti, a ochrana napadeným užitným vzorem se tak omezuje na kombinaci znaků podle nově formulovaného prvního nároku na ochranu. Protože závislé nároky na ochranu platí vždy jen s nárokem nezávislým a nově stanovený první nárok na ochranu s omezeným rozsahem ochrany podmínku novosti i podmínku překročení rámce pouhé odborné dovednosti splňuje, splňují obě tyto podmínky i původní závislé nároky 1 až 5 a 7 až 9, nově stanovené Ú. jako závislé nároky na ochranu č. 2 až 8.
Z ustanovení §17 odst. 2, 3 zákona č. 478/1992 Sb., o užitných vzorech, plyne, že výmaz, ale i částečný výmaz užitného vzoru spojený se změnou zápisu užitného vzoru má účinky ex tunc, neboť i s přihlédnutím k uvedenému principu rizikovosti při zápisu užitného vzoru do rejstříku, i částečný výmaz musí mít účinky, jako by vymazaná část nebyla nikdy zapsána. Návrh na obnovu řízení byl tedy obviněnými za této situace podán oprávněně a Nejvyšší soud v souladu se závěry rozvedenými ve stížnosti pro porušení zákona shledal pochybení touto stížností napadených rozhodnutí také v tom, že jednak nebraly nově formulované nároky na ochranu užitného vzoru jako provázaný a v bodě 1 i v navazujících závislých bodech souvislý celek, přičemž se zároveň vůbec nezabývaly skutečností, zda obviněnými vyráběné výrobky využívají shora popsaného nově zapsaného a změněného užitného vzoru.
Nejvyšší soud též poukazuje na skutečnost, že z přiloženého spisového materiálu trestního spisu vedeného u Okresního soudu v Chebu pod sp. zn. 6 T 142/2003, vyplynulo, že odvolacímu soudu byla známa skutečnost, že u Ú. p. v. bylo zahájeno a doposud nebylo pravomocně skončeno řízení o návrhu na výmaz předmětného užitného vzoru, a několikeré odročení veřejného zasedání o odvolání obou obviněných a taktéž vyžadované informace o stavu řízení před Ú. p. v. svědčí jednoznačně pro závěr, že odvolací soud si byl již při projednání odvolání obviněných v původní trestní věci vědom, jakou důležitost může mít rozhodnutí tohoto Ú. pro posouzení otázky viny obou obviněných. Posléze však, aniž by vyčkal shora uvedeného rozhodnutí předsedy Ú. p. v. o rozkladu podaného dne 16. 5. 2005 rozhodl rozsudkem ze dne 9. 12. 2005, sp. zn. 6 To 276/2005, aniž by mu byl výsledek projednání podaného rozkladu u Ú. p. v. znám. Takový postup odvolacího soudu byl i s ohledem na zmíněnou rizikovost práva z užitného vzoru a důkazy shromážděné již v původní trestní věci přinejmenším ukvapený. Na této skutečnosti nic nemění ani to, že obvinění podali návrh na výmaz předmětného užitného vzoru až po podání obžaloby a již vůbec to nelze obviněným klást k jejich tíži, jak činí soud prvního stupně v řízení o návrhu na povolení obnovy na straně 3 odůvodnění svého rozhodnutí.
Ministr spravedlnosti v podané stížnosti pro porušení zákona dále namítl, že soudy pochybily i v otázce přípustnosti druhého znaleckého posudku vyžádaného od znalce Ing. J. P. obhajobou, kdy soud prvního stupně z formálních důvodů nepřipustil tento znalecký posudek jako důkaz, a přitom ohledně odborného posouzení, zda výrobky vyráběné společností V. M. L. , s. r. o., v níž obvinění P. J. a Ing. J. Č. působili jako jednatelé porušují či neporušují předmětný změněný užitný vzor, sám neprovedl žádné dokazování, a tuto otázku, ač je odborná a vyžaduje znalecké posouzení, žádným způsobem neřešil, přičemž s tímto postupem se v napadeném usnesení ztotožnil i soud druhého stupně.
Soud prvního stupně, rozhodující o povolení obnovy řízení se k této otázce vyjádřil na straně 1 a 2 odůvodnění usnesení ze dne 31. 7. 2006, sp. zn. 6 Nt 1201/2006. V podrobnostech uvedl, že znalecký posudek předložený obhajobou, založený na č. l. 5 až 14 ve spise, není znaleckým posudkem ve smyslu trestního řádu, neboť znalec, který vypracoval tento posudek, nebyl poučen podle §106 tr. ř. Dále soud znalci vytkl, že mu nepříslušelo řešit právní otázky ohledně toho, zda určité řešení je či není chráněno užitným vzorem a jaké má účinky výmaz z rejstříku užitných vzorů. Obvinění s tímto názorem nesouhlasili a před soudem rozhodujícím o stížnosti proti tomuto rozhodnutí namítli jeho nesprávnost i v tomto směru. Krajský soud v Plzni v usnesení ze dne 23. 2. 2007, sp. zn. 6 To 612/2006, na straně 4 jen ve stručnosti uvedl, že vzhledem k tomu, že rozhodnutí Úřadu průmyslového vlastnictví bylo vydáno až po pravomocném rozhodnutí odvolacího soudu v trestní věci a vzhledem k tomu, že navíc částečný výmaz užitného vzoru nemá účinky ex tunc, jsou další skutečnosti namítané obviněnými ve stížnosti, a tedy i otázka provedení důkazu obviněnými navrhovaným znaleckým posudkem, pro rozhodnutí zcela irelevantní.
Nejvyšší soud z přiloženého spisu zjistil, že obvinění nechali vypracovat znalecký posudek u znalce Ing. J. P. , který již jednou v tomto trestním řízení znalecký posudek ohledně téže odborné problematiky vypracovával, avšak nyní znalec srovnával technické řešení použité obviněnými se změněným užitným vzorem. Z celého spisu je zřejmé, že v průběhu řízení o povolení obnovy obvinění poukazovali na nutnost vyřešení odborné otázky, zda postup použitý při výrobě obviněnými je shodný s technickým řešením nikoli v původně zapsaném, nýbrž v nově změněném užitném vzoru, který až teprve po provedení částečnému výmazu odpovídal podmínkám jeho ochrany ve smyslu zákona o užitných vzorech. Soudy rozhodující o návrhu na povolení obnovy trestního řízení postupovaly nesprávně, pokud obviněnými předložený znalecký posudek jako důkaz zcela nedůvodně neprovedly, když samy ani žádný další znalecký posudek nebo odborné vyjádření ve vztahu k nově vzniklé situaci vypracovat nenechaly, ač to bylo v případě předmětné a vysoce odborné otázky zcela zjevně potřebné.
Ustanovení §110a tr. ř. stanoví, že pokud znalecký posudek předložený stranou má všechny zákonem požadované náležitosti a obsahuje doložku znalce o tom, že si je vědom následků vědomě nepravdivého znaleckého posudku, postupuje se při provádění tohoto důkazu stejně, jako by se jednalo o znalecký posudek vyžádaný orgánem činným v trestním řízení. Orgán činný v trestním řízení umožní znalci, kterého některá ze stran požádala o znalecký posudek, nahlédnout do spisu nebo mu jinak umožní seznámit se s informacemi potřebnými pro vypracování znaleckého posudku.
Skutečností sice je, že posudek znalce Ing. J. P. ze dne 18. 4. 2006 zcela neodpovídal výše uvedenému ustanovení trestního řádu, když neobsahoval prohlášení znalce, že si je vědom následků nepravdivého znaleckého posudku. Ta však samo o sobě neznamená, že by měl být jako důkaz v řízení naprosto ignorován, jako to učinily oba soudy v řízení o povolení obnovy trestního řízení. Podle názoru Nejvyššího soudu znalecký posudek vypracovaný na návrh strany, v němž chybí uvedená doložka, lze sice v řízení před soudem číst jen jako listinný důkaz (např. jako odborné vyjádření), přičemž však jde o vadu znaleckého posudku, kterou lze odstranit při přípravě veřejného zasedání (např. písemným upozorněním znalce v dopise na uvedené pochybení a výzvou k jeho odstranění), nebo v rámci poučení znalce před jeho výslechem přímo ve veřejném zasedání (srovnej k tomu zprávu Trestního kolegia Nejvyššího soudu ze dne 29. 9. 2004, sp. zn. Ts 42/2003, publikovanou pod č. 36/2004 Sb. rozh. tr., str. 255). Povinností soudu tedy bylo buď tuto vadu předloženého znaleckého posudku odstranit, případně mohl soud nařídit vypracování nového znaleckého posudku (§105 odst. 1 tr. ř.), se všemi jeho náležitostmi stanovenými zákonem, a tedy provést či zajistit provedení důkazu, který obvinění přinejmenším přesně označili a pro řízení byl v dané situaci ze shora uvedených důvodů nezbytný.
Pokud soud prvního stupně navíc ještě poukazoval na to, že znalec nebyl poučen podle §106 tr. ř., pak Nejvyšší soud zdůrazňuje, že v tomto ustanovení je uvedeno, že „ … Znalec musí být v předvolání upozorněn na následky nedostavení (§66 tr. ř.) a na povinnost bez odkladu oznámit skutečnosti, pro které by byl vyloučen nebo které mu jinak brání být ve věci činný jako znalec. Znalec musí být též poučen o významu znaleckého posudku z hlediska obecného zájmu a o trestních následcích křivé výpovědi a vědomě nepravdivého znaleckého posudku; to se vztahuje i na znalce, který podal posudek na základě žádosti některé strany podle §89 odst. 2.“ Jak je zřejmé ze zákonného znění §106 tr. ř. v spojení s dalšími navazujícími ustanoveními, tím, kdo má znalce poučit ve smyslu zmiňovaného ustanovení, je orgán činný v trestním řízení, v tomto případě soud. V žádném případě nemůže být požadavek poučení podle §106 tr. ř. realizován obhajobou, byť tato nechala vypracovat předmětný znalecký posudek ve smyslu §89 odst. 2 a §110a tr. ř. V tomto případě je nutno uzavřít, že Okresní soud v Chebu nejenže neprovedl obhajobou navrhovaný významný důkaz, ale navíc právní závěry, které v té souvislosti učinil neodpovídají zákonu. Podobně je tomu i ohledně dalšího závěru soudu prvního stupně, že uvedený znalecký posudek byl nepoužitelný i z důvodu, že znalec v něm řešil otázky právní, ač má podávat znalecký posudek pouze o otázkách skutkových. Podle ustálené praxe Nejvyššího soudu znalecký posudek nelze odmítnout jen proto, že znalec se nad rámec svého oprávnění vyjadřoval i k otázkám právním. Skutečnost, že znalec ve svém posudku zaujme stanovisko k otázce, jejíž zodpovězení přísluší soudu, nečiní tento posudek nepoužitelným, pokud obsahuje odborné poznatky a zjištění, z nichž znalec tento právní závěr učinil a které umožňují, aby si soud tentýž nebo jiný takový závěr dovodil sám (srov. č. 1/1998-II. Sb. rozh. tr.). Navíc znalec Ing. J. P. se ve svém posudku vyjadřoval i k důležitým otázkám skutkovým, které, jak vidno z obsahu znaleckého posudku a jeho zadání, právní povahu rozhodně neměly. Z těchto důvodů nelze souhlasit ani se závěrem soudu prvního stupně, že znalecký posudek Ing. J. P. je z důvodu jím učiněných některých právních závěrů nepoužitelný. Stížnostní soud pak porušil zákon v ustanovení §147 odst. 1 a §148 odst. 1 písm. c) tr. ř., pokud všechna tato pochybení soudu prvního stupně napravil, sám se s nimi naopak ztotožnil a v návaznosti na to stížnosti obou obviněných zamítl.
Z těchto důvodů Nejvyšší soud vyslovil podle §268 odst. 2 tr. ř., že usnesením Krajského soudu v Plzni ze dne 23. 2. 2007, sp. zn. 6 To 612/2006, byl porušen zákon v ustanoveních §147 odst. 1 a §148 odst. 1 písm. c) tr. ř. a v řízení, jež jeho vydání předcházelo, v ustanoveních §278 odst. 1 a §283 písm. d) tr. ř. v neprospěch obviněných P. J. a Ing. J. Č. V návaznosti na tento závěr podle §269 odst. 2 tr. ř. Nejvyšší soud napadené rozhodnutí zrušil, dále zrušil usnesení Okresního soudu v Chebu ze dne 31. 7. 2006, sp. zn. 6 Nt 1201/2006, a současně zrušil také všechna další rozhodnutí na zrušená rozhodnutí obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu. Podle §270 odst. 1 tr. ř. pak Nejvyšší soud České republiky přikázal Okresnímu soudu v Chebu, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.
Okresní soud v Chebu bude v následujícím řízení především vycházet z rozhodnutí Ú. p. v. ze dne 28. 2. 2006, sp. zn. PUV 2000-11153, které je třeba považovat za rozhodnutí svědčící o nové skutečnosti, jíž je pozměněný zapsaný užitný vzor po částečném výmazu. Další postup soudu se bude odvíjet od skutkové situace založené právě na rozhodnutí Ú. p. v. o částečném výmazu užitného vzoru. V této souvislosti bude soud na zápis užitného vzoru nahlížet jako na rizikové právo ve shora uvedeném smyslu a bude respektovat částečný výmaz, který má v té části užitného vzoru, ve které byl vymazán, účinky, jako by nikdy tato část užitného vzoru nebyla zapsána, tedy ex tunc. Soud prvního stupně následně vyřeší otázku, zdali řešení, použité ve výrobním procesu obviněnými odpovídá chráněnému užitnému vzoru v té podobě, v jaké byl pozměněn na základě citovaného rozhodnutí Ú. p. v. Vzhledem k tomu, že se jedná o otázku vysoce odbornou, soud doplní dokazování znaleckým posudkem z příslušného oboru, ať již provedením navrhovaného znaleckého posudku obhajoby po odstranění vady výše uvedené, anebo přibráním znalce jiného podle §105 odst. 1 tr. ř. se zadáním vypracování nového znaleckého posudku k uvedené odborné otázce. Vyřešení této odborné skutkové otázky je totiž nezbytné pro posouzení důvodů pro povolení obnovy trestního řízení.
Poté, co soud prvního stupně bude mít vyřešenu skutkovou otázku shody či neshody technického řešení výrobků produkovaných obviněnými s technickým řešením chráněným užitným vzorem, pak se soud první instance bude zabývat splněním zákonných předpokladů pro povolení obnovy trestního řízení.
V neposlední řadě Nejvyšší soud České republiky dodává, že Okresní soud v Chebu, jemuž byla věc přikázána, je vázán shora vyslovenými právními názory Nejvyššího soudu a je povinen provést úkony a doplnění, jejichž provedení Nejvyšší soud nařídil §270 odst. 4 tr. ř.
Poučení: Proti tomuto rozsudku není žádný opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 27. března 2008
Předseda senátu:
Prof. JUDr. Pavel Š á m a l , Ph. D.