ECLI:CZ:NS:2001:5.TZ.187.2001.1
sp. zn. 5 Tz 187/2001
ROZSUDEK
Nejvyšší soud České republiky projednal ve veřejném zasedání konaném dne 25. října 2001 v senátě složeném z předsedy JUDr. Jiřího Horáka a soudců JUDr. Františka Púryho a JUDr. Jindřicha Urbánka stížnost pro porušení zákona, kterou podal ministr spravedlnosti v neprospěch obviněného P. B., proti usnesení Okresního soudu v Českém Krumlově ze dne 15. 1. 2001, sp. zn. 3 T 6/2000, a rozhodl podle §268 odst. 2, §269 odst. 2, §270 odst. 1 tr. ř. a za podmínek §272 odst. 1 tr. ř. takto:
Pravomocným usnesením Okresního soudu v Českém Krumlově ze dne 15. 1. 2001, sp. zn. 3 T 6/2000, a v řízení, které mu předcházelo, b y l p o r u š e n z á k o n v ustanoveních §2 odst. 5, 6, §231 odst. 1, §223 odst. 2 a §172 odst. 2 písm. a) tr. ř. ve prospěch obviněného P. B.
Citované usnesení se zrušuje . Současně se zrušují všechna další rozhodnutí na zrušené usnesení obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu.
Okresnímu soudu v Českém Krumlově se přikazuje , aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.
Odůvodnění:
Usnesením Okresního soudu v Českém Krumlově ze dne 15. 1. 2001, sp. zn. 3 T 6/2000, bylo podle §231 odst. 1, §223 odst. 2 a §172 odst. 2 písm. a) tr. ř. zastaveno trestní stíhání obviněného P. B. pro trestný čin ublížení na zdraví podle §221 odst. 1, 2 písm. c) tr. zák., kterého se měl dopustit tím, že dne 5. 9. 1999 kolem 13.20 hodin v H. na Š., okr. Č. K., přistoupil k Ing. K. V., a udeřil jej do obličeje, čímž přivodil jeho pád na asfaltový povrch vozovky a způsobil mu vlasovou zlomeninu pyramidy levé spánkové kosti s výtokem moku a krve z levého zvukovodu, zhmoždění mozku na spodině levého spánkového laloku a podvrtnutí krční páteře s dobou léčení tři měsíce. Usnesení nabylo právní moci dne 30. 1. 2001.
Proti tomuto usnesení podal ministr spravedlnosti podle §266 odst. 1 tr. ř. a ve lhůtě uvedené v §272 odst. 1 tr. ř. stížnost pro porušení zákona v neprospěch obviněného P. B.
V písemném zdůvodnění mimořádného opravného prostředku ministr spravedlnosti poukazuje na ustanovení §2 odst. 5, §231 odst. 1, §223 odst. 2 a §172 odst. 2 písm. a) tr. ř. a namítá, že se jimi okresní soud při rozhodování neřídil. Konstatuje, že okresní soud odůvodnil své rozhodnutí tím, že proti obviněnému je vedeno trestní stíhání jednak u Obvodního soudu pro Prahu 6 pod sp. zn. 16 T 34/98 pro trestný čin vydírání podle §235 odst. 1, 2 písm. b), c) tr. zák. a dále u Městského státního zastupitelství v Praze pod sp. zn. KZv 162/2000 pro trestný čin podvodu podle §250 odst. 1, 4 tr. zák.
Ministr spravedlnosti poukazuje na trestní sazby stanovené trestním zákonem na trestný čin ublížení na zdraví podle §221 odst. 1, 2 písm. c) tr. zák. a na trestný čin vydírání podle §235 odst. 1, 2 písm. b), c) tr. zák. Podle jeho názoru nelze jejich porovnáním učinit závěr, že by trest hrozící obviněnému v trestní věci vedené u Okresního soudu v Českém Krumlově pod sp. zn. 3 T 6/2000 byl zcela bez významu v poměru k trestu, který mu hrozí v trestní věci vedené u Obvodního soudu pro Prahu 6 pod sp. zn. 16 T 34/98. Zdůrazňuje, že se jedná o trestné činy srovnatelné závažnosti, za které by bylo na místě ukládat i srovnatelné tresty. Navíc nelze vycházet jen z porovnání trestních sazeb, ale i z porovnání trestů, které by měly být za jednotlivé trestné činy uloženy. Touto otázkou se však okresní soud vůbec nezabýval.
Podle ministra spravedlnosti sice obviněnému hrozí v případě trestního stíhání pro trestný čin podvodu podle §250 odst. 1, 4 tr. zák. výrazně přísnější trest a to vzhledem na trestní sazbu stanovenou zákonem na tento trestný čin. V této souvislosti namítá, že okresní soud si neopatřil podklady, ze kterých by zjistil, pro jaký skutek a pro jak vysokou škodu je obviněný v této věci stíhán. Konstatuje, že i v tomto případě bylo nutno porovnávat konkrétní tresty hrozící podle příslušných zákonných hledisek obviněnému. Okresní soud neměl ani ověřeno, zda v dohledné době nemůže dojít v trestní věci majetkového charakteru na základě novelizace trestního zákona k překvalifikaci jednání obviněného.
Závěrem stížnosti pro porušení zákona ministr spravedlnosti navrhl, aby Nejvyšší soud podle §268 odst. 2 tr. ř. vyslovil, že usnesením Okresního soudu v Českém Krumlově ze dne 15. 1. 2001, sp. zn. 3 T 6/2000, a v řízení, které mu předcházelo, byl ve prospěch obviněného P. B. porušen zákon v ustanoveních §2 odst. 5, §231 odst. 1, §223 odst. 2 a §172 odst. 2 písm. a) tr. ř. Dále aby podle §269 odst. 2 tr. ř. napadené usnesení zrušil, včetně obsahově navazujícího usnesení Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 31. 1. 2001, sp. zn. 3 To 94/2001. Poté aby Nejvyšší soud postupoval podle §270 odst. 1 tr. ř.
Nejvyšší soud přezkoumal na podkladě stížnosti pro porušení zákona a spisového materiálu podle §267 odst. 1 tr. ř. správnost výroku napadeného usnesení a řízení, které mu předcházelo a shledal, že zákon porušen byl.
Podle §2 odst. 5 tr. ř. orgány činné v trestním řízení postupují tak, aby byl zjištěn skutkový stav věci, o němž nejsou důvodné pochybnosti, a to rozsahu, který je nezbytný pro jejich rozhodnutí. Bez návrhu stran objasňují stejně pečlivě okolnosti svědčící ve prospěch i v neprospěch obviněného. Doznání obviněného nezbavuje orgány činné v trestním řízení povinnosti přezkoumat všechny okolnosti případu. Podle §2 odst. 6 tr. ř. orgány činné v trestním řízení hodnotí důkazy podle svého vnitřního přesvědčení založeného na pečlivém uvážení všech okolností případu jednotlivě i v jejich souhrnu. Podle §231 odst. 1 tr. ř. vyjdeli najevo mimo hlavní líčení některá z okolností uvedených v §223 odst. 1, 2, §223a odst. 1 nebo §224 odst. 1, 2 tr. ř., soud rozhodne o zastavení trestního stíhání nebo o jeho přerušení, o podmíněném zastavení trestního stíhání, nebo o schválení narovnání. Podle §223 odst. 2 tr. ř. soud může zastavit trestní stíhání též tehdy, shledá-li za hlavního líčení, že tu je některý z důvodů uvedených v §172 odst. 2 tr. ř. Podle §172 odst. 2 písm. a) tr. ř. vyšetřovatel může zastavit trestní stíhání, je-li trest, k němuž může stíhání vést, zcela bez významu vedle trestu, který pro jiný čin byl obviněnému uložen nebo který ho podle očekávání postihne.
Podle názoru Nejvyššího soudu nepostupoval Okresní soud v Českém Krumlově důsledně podle výše citovaných ustanovení trestního řádu, když v napadeném usnesení dospěl k závěru, že trest, který lze obviněnému P. B. uložit za trestný čin ublížení na zdraví podle §221 odst. 1, 2 písm. c) tr. zák., je zcela bez významu vzhledem k trestům, které obviněnému hrozí za trestný čin vydírání podle §235 odst. 1, 2 písm. b), c) tr. zák. v trestní věci vedené u Obvodního soudu pro Prahu 6 pod sp. zn. 16 T 34/98 a za trestný čin podvodu podle §250 odst. 1, 4 tr. zák. v trestní věci vedené u Městského státního zastupitelství v Praze pod sp. zn. KZv 162/2000. Při rozhodování okresní soud chybně vycházel pouze ze vzájemného porovnání trestních sazeb, které trestní zákon stanoví za uvedené trestné činy a neučinil porovnání trestů, které by měly být podle kriterií uvedených v §31 tr. zák. obviněnému uloženy za jednotlivé trestné činy. Pro takové porovnání měl okresní soud podklady jen ohledně věci vedené u Obvodního soudu pro Prahu 6 pod sp. zn. 16 T 34/98, a to sdělení obvinění K. B. a obžalobu, kterou na jmenovaného podala obvodní státní zástupkyně pro Prahu 6 dne 7. 4. 1998, sp. zn. 1 Zt 1823/95, pro trestný čin vydírání podle §235 odst. 1, 2 písm. b), c) tr. zák. V této souvislosti nutno zdůraznit, že na jejich základě nebylo možno učinit spolehlivý závěr, že jsou splněny zákonné podmínky pro rozhodnutí podle §231 odst. 1, §223 odst. 2 a §172 odst. 2 písm. a) tr. ř. Navíc okresní soud neměl žádné podklady (např. sdělení obvinění) pokud jde o věc vedenou u Městského státního zastupitelství v Praze pod sp. zn. KZv 162/2000, ze kterých by mohl učinit zjištění, jaký trest obviněnému hrozí za trestný čin podvodu podle §250 odst. 1, 4 tr. zák., např. v čem mělo podvodné jednání spočívat, jaká výše škody měla být způsobena a pod.
Vzhledem k uvedeným skutečnostem neprovedl okresní soud všechny důkazy potřebné ke zjištění, zda jsou splněny zákonné podmínky pro rozhodnutí ve věci podle §231 odst. 1, §223 odst. 2 a §172 odst. 2 písm. a) tr. ř. a v důsledku toho je i provedené hodnocení stávajících důkazů, spočívající jen v porovnání trestní sazeb u shora uvedených trestných činů, nedostatečné a chybné. Proto je vadný i celý výrok napadeného usnesení.
Ze všech výše konstatovaných důvodů Nejvyšší soud podle §268 odst. 2 tr. ř. vyslovil, že napadeným usnesením byl ve prospěch obviněného P. B. porušen zákon v těch ustanoveních trestního řádu, jak bylo ve výroku tohoto rozsudku uvedeno. Protože byly splněny všechny podmínky §272 odst. 1 tr. ř. (ministr spravedlnosti ve stížnosti pro porušení zákona podané do šesti měsíců od právní moci napadeného usnesení navrhl postup podle §269 odst. 2 až §271 tr. ř. a Nejvyšší soud o této stížnosti rozhodl do tří měsíců od jejího podání), tak Nejvyšší soud podle §269 odst. 2 tr. ř. napadené usnesení zrušil. Současně zrušil všechna další rozhodnutí na zrušené usnesení obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu. Tím došlo mimo jiné i ke zrušení usnesení Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 31. 1. 2001, sp. zn. 3 To 94/2001, kterým byla podle §148 odst. 1 písm. b) tr. ř. zamítnuta stížnost poškozeného Ing. K. V. proti usnesení Okresního soudu v Českém Krumlově ze dne 15. 1. 2001, sp. zn. 3 T 6/2000. Dále Nejvyšší soud podle §270 odst. 1 tr. ř. Okresnímu soudu v Českém Krumlově přikázal, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.
Po zrušení napadeného usnesení se trestní věc obviněného P. B. dostala do procesního stadia jako po podání obžaloby. Úkolem Okresního soudu v Českém Krumlově bude při dodržení všech v úvahu přicházejících ustanovení trestního řádu věc projednat a učinit zákonu odpovídající meritorní rozhodnutí, přičemž nelze vyloučit ani opětovné rozhodnutí podle §231 odst. 1, §223 odst. 2 a §172 odst. 2 písm. a) tr. ř. v případě, že budou splněny příslušné zákonné podmínky. V této souvislosti Nejvyšší soud připomíná, že při aplikaci ustanovení §172 odst. 2 písm. a) tr. ř. v situaci, kdy o jiné trestné činnosti ještě není pravomocně rozhodnuto a obviněnému trest teprve hrozí, je na místě jistá opatrnost, protože hrozba musí být reálná, podložená výsledky trestního řízení v další trestní věci. Příčilo by se účelu trestního řádu i trestního řízení (§1 odst. 1 tr. ř.), jímž je mimo jiné spravedlivé potrestání pachatelů trestných činů, jestliže by bylo zastaveno trestní stíhání obviněného z důvodu, že mu hrozí významnější trest z jiného trestního stíhání, které by nakonec skončilo např. zproštěním obviněného obžaloby nebo uložením takového trestu, vedle něhož trest, k němuž stíhání v rozhodované věci může vést, by nebyl zcela bez významu.
Poučení: Proti tomuto rozsudku není stížnost pro porušení zákona přípustná.
V Brně dne 25. října 2001
Předseda senátu:
JUDr. Jiří H o r á k