ECLI:CZ:NS:2001:5.TZ.214.2001.1
sp. zn. 5 Tz 214/2001
ROZSUDEK
Nejvyšší soud České republiky projednal ve veřejném zasedání dne 19. září 2001 v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Jindřicha Urbánka a soudců JUDr. Františka Púryho a JUDr. Jiřího Horáka stížnost pro porušení zákona, kterou podal ministr spravedlnosti České republiky ve prospěch obviněného J. R., proti usnesení státní zástupkyně Krajského státního zastupitelství v Plzni ze dne 31. 10. 2000, sp. zn. 1 KZv 101/99, a rozhodl podle §268 odst. 2, §269 odst. 2 a §270 odst. 1 tr. ř. takto:
Pravomocným usnesením státní zástupkyně Krajského státního zastupitelství v Plzni ze dne 31. 10. 2000, sp. zn. 1 KZv 101/99, a v řízení, jež mu předcházelo, b y l p o r u š e n z á k o n v ustanoveních §147 odst. 1 písm. a), b), §148 odst. 1 písm. c) tr. ř., §2 odst. 5, 6 tr. ř., §80 odst. 1 tr. ř. a §134 odst. 2 tr. ř. v neprospěch obviněného J. R.
Toto usnesení a usnesení vyšetřovatele Policie České republiky, Okresního úřadu vyšetřování Plzeň-sever ze dne 23. 8. 2000, ČVS: OVPS-497/99, se zrušují . Zrušují se také všechna další rozhodnutí na zrušená rozhodnutí obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením obou rozhodnutí, pozbyla podkladu.
Krajskému soudu v Plzni se přikazuje , aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.
Odůvodnění:
Usnesením vyšetřovatele Policie České republiky, Okresního úřadu vyšetřování Plzeň-sever (dále jen „vyšetřovatel“) ze dne 23. 8. 2000, ČVS: OVPS-497/99, byla podle §80 odst. 1 tr. ř. vydána poškozené J. K., finanční hotovost ve výši 88.098,- Kč a 2.000,- DEM. Proti tomuto usnesení podal obviněný J. R. stížnost. Stížnost byla zamítnuta usnesením státní zástupkyně Krajského státního zastupitelství v Plzni (dále jen „státní zástupkyně“) ze dne 31. 10. 2000, sp. zn. 1 KZv 101/99, podle §148 odst. 1 písm. c) tr. ř. jako nedůvodná.
Proti tomuto usnesení podal ministr spravedlnosti České republiky stížnost pro porušení zákona ve prospěch obviněného J. R. Ve stížnosti pro porušení zákona namítl, že rozhodnutím státní zástupkyně i v řízení, které mu předcházelo, byl porušen zákon v ustanoveních §147 odst. 1 písm. a), b), §148 odst. 1 písm. c) tr. ř. a §2 odst. 5, 6 tr. ř. a §80 odst. 1 tr. ř. v neprospěch obviněného J. R. Ministr spravedlnosti poukázal na to, že z částky v celkové výši 88.098,- Kč, která byla vrácena poškozené J. K., částka 47.830,- Kč představovala částku, která byla zajištěna u obviněného J. R.
Útoku vůči poškozené J. K. se měli obvinění J. R. aj. B. společně dopustit tím, že dne 10. 11. 1999 kolem 10.40 hod. v Ch., okr. S.v, poškozené J. K. odcizili igelitovou tašku s finanční hotovostí 256.310,- Kč tak, že jí tašku vytrhli z ruky a z místa činu ujeli osobním automobilem zn. BMW. Při předvedení obviněného J. R. dne 11. 11. 1999 v 13.50 hod. bylo u něj zajištěno celkem 47.803,- Kč v bankovkách různé nominální hodnoty a mincí, při předvedení obviněného J. B. téhož dne ve 13.30 hod., byla u něj zajištěna částka 41.268,- Kč v bankovkách různé nominální hodnoty a mincí a dále částka 2.000,- DEM. Obviněný J. R. trestnou činnost, kterou měl spáchat ke škodě poškozené J. K., popíral. V době, kdy mělo dojít k trestnému činu měl údajně dopoledne schůzku s ruským občanem jménem V., jemuž půjčil za úplatu 20.000,- Kč vozidlo své přítelkyně P. S., tov. zn. BMW, na dobu tří dnů a své osobní věci si ponechal ve vozidle s tím, že se odpoledne sejdou a on si je vyzvedne. Kolem poledne byl společně s obviněným J. B. v restauraci Ea. Poté šel na schůzku s V., který však přijel jiným vozidlem a vrátil mu klíče od zapůjčeného vozidla tov. zn. BMW s tím, že auto už nepotřebuje. To se stalo v prostoru M. ulice, kde po vyjetí s vozidlem zahlédl opět obviněného J. B., kterého nechal nastoupit do vozu a když odjížděli, byli zadrženi policií. K částce, která u něj byla zajištěna, vypovídal tak, že šlo o peníze z půjčky od P. S., z úplaty od V. a ze zástavy jeho zlatých předmětů. Obviněný J. B. zprvu účast na trestné činnosti popíral a popisoval průběh dopoledne dne 10. 11. 1999 obdobně, jako obviněný J. R. Ohledně zajištěných peněz se vyjádřil tak, že si je ušetřil a že německé marky má od matky, která žije ve Spolkové republice Německo. Ke svým osobním poměrům uvedl, že po dobu šesti měsíců pobírá podporu, k penězům přichází různými obchody, např. půjčuje na úrok, dále že bydlí se sestrou a ta platí pro něj byt i stravu. Následně svoji výpověď změnil tak, že uvedeného dne se setkal s ukrajinským státním příslušníkem S., který mu nabídl nějakou práci, aniž by konkretizoval, o co se jedná. Poté jeli společně vozidlem zn. BMW do Ch., kde mu S. řekl, že potřebuje vzít peníze od nějaké podnikatelky, která neplní svoje finanční závazky a která by je měla mít u sebe v igelitové tašce. Přitom obviněného vyzval, aby jí peníze odcizil.
Podle ministra spravedlnosti obviněný J. B. skutečně přepadení realizoval. Když viděl poškozenou J. K., kterou mu před tím muž jménem S. popsal, vycházet z budovy, nasadil si na hlavu kapuci, poškozenou doběhl a beze slova jí vytrhl igelitovou tašku. Potom běžel zpět k vozidlu zn. BMW, které se v té době již rozjíždělo a naskočil do něj a společně se S. odjížděli do K. V., kde se poté rozešli. Peníze předal S. a obdržel od něj kolem 70.000, Kč, z nichž následně část si vyměnil za 2.000,- DEM. Poté se zastavil v restauraci E., kam přijel i obviněný J. R. a poté šli do další restaurace, kde pracuje přítelkyně obviněného J. R. a majitelka vozidla tov. zn. BMW P. S. Dále ministr spravedlnosti poukázal na výpověď poškozené J. K. Dne 10. 11. 1999 byla provedena rekognice mezi poškozenou J. K. a dalšími sedmi muži, mezi nimiž byli oba obvinění. Z protokolu o rekognici vyplynulo, že poškozená při první rekognici označila jako osobu, která jí vytrhla tašku s penězi, obviněného J. R., a to podle podoby, co do výšky postavy však označila za pachatele obviněného J. B. a při druhém úkonu reagovala stejně. Dne 11. 11. 1999 byla provedena konfrontace mezi poškozenou J. K. a obviněným J. B., v jejímž průběhu poškozená obviněného J. B. bezpečně poznala a připoměla, že měla příležitost si ho při činu prohlédnout. Utajený svědek vystupující pod jménem J. Z. vypověděl, že dne 10. 11. 1999 v Ch. viděl na místě činu rychle utíkající osobu, která naskočila za jízdy do tmavšího vozidla. Osobu popsal jako muže atletické postavy, vysokého kolem 185 cm, oblečeného v něčem, co připomínalo šusťákovou bundu. Poblíž místa činu byl dne 10. 11. 1999 také svědek B. K., který popsal muže jako osobu vyšší postavy krátkých tmavších vlasů oblečenou ve fialovou bundu s kapucí, která jí neustále padala. Mělo jít o osobu mezi 20 - 25 lety. Z protokolu o provedené rekognici vyplývá, že tento svědek mezi pěti poznávanými muži poznal při dvou úkonech pokaždé obviněného J. B. jako osobu, kterou sledoval. Dále ministr spravedlnosti poukázal na rekognici, při níž poznávající osobou byl utajený svědek vystupující pod jménem J. M. Rekognice proběhla se sedmi poznávanými muži ve dvou úkonech a utajený svědek v obou případech poznal obviněného J. B. jako osobu odpovídající výškou i oblečením osobě, která naskakovala do automobilu. Svědkyně D. H., která pracuje jako servírka v restauraci E. v K. V., a která dne 10. 11. 1999 v restauraci pracovala, vyloučila, že by tam byli na obědě obvinění J. B. a J. R., které zná od vidění. Svědkyně P. S., S. R., bývalá manželka obviněného J. R., H. K. a M. B., sestra obviněného J. B. odmítly vypovídat, když využily svého zákonného práva.
Na základě výše uvedených důkazů ministr spravedlnosti je přesvědčen, že orgány činné v trestním řízení rozhodující o vrácení peněz zajištěných u obviněných J. R. a J. B. dospěly k nesprávnému závěru, že finanční prostředky zajištěné u těchto obviněných pocházejí z trestného činu spáchaného ke škodě poškozené J. K. Takový závěr by podle názoru ministra spravedlnosti mohl obstát pouze ve vztahu k obviněnému J. B., který převzetí určité částky pocházející z trestného činu doznal a jeho doznání koresponduje s částkou, která byla u něho zajištěna. Ve vztahu k obviněnému J. R. by takový závěr s ohledem na jeho obhajobu, obstát nemohl. Proto měla být obhajoba obviněného J. R. podrobně prověřena, čemuž nebrání ani fakt, že svědkyně P. S. využila svého práva nevypovídat, neboť existují i jiné důkazní prostředky, jak lze potřebné skutečnosti ověřit a nad to by bylo možno důkazně podchytit i údaj o získání peněz zástavou věcí. Místo toho se uvedené orgány spokojily s pouhou pravděpodobností, že jde o peníze odcizené poškozené J. K. Pokud by státní zástupkyně důsledně respektovala ustanovení §147 odst. 1 písm. a), b) tr. ř. a splnila svoji přezkumnou povinnost, musela by pochybení vyšetřovatele zjistit a ke stížnosti obviněného J. R. napadené usnesení ohledně něj zrušit. Připomněl také, že další věcí je, zda by se v trestním řízení podařilo objasnit, která osoba má na peníze nepochybně nárok, či zda by přicházelo v úvahu složení peněz do úschovy.
V závěru stížnosti pro porušení zákona proto ministr spravedlnosti navrhl, aby Nejvyšší soud České republiky podle §268 odst. 2 tr. ř. vyslovil, že usnesením státní zástupkyně Krajského státního zastupitelství v Plzni ze dne 31. 10. 2000, sp. zn. 1 KZv 101/99, pokud jím byla zamítnuta stížnost obviněného J. R. proti usnesení vyšetřovatele Policie České republiky, Okresního úřadu vyšetřování Plzeň-sever, ze dne 23. 8. 2000, ČVS: OVPS-497/99, o vrácení částky 47.830,- Kč, poškozené J. K., byl porušen zákon v ustanoveních §147 odst. 1 písm. a), b) tr. ř., §148 odst. 1 písm. c) tr. ř., a v řízení, mu předcházejícím i v ustanovení §2 odst. 5, 6 tr. ř. ve vztahu k ustanovení §80 odst. 1 tr. ř. v neprospěch obviněného J. R., aby podle §269 odst. 2 tr. ř. citovaná rozhodnutí zrušil a zrušil současně všechna další rozhodnutí na ně obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo jejich zrušením pozbyla podkladu, a dále aby postupoval podle §270 odst. 1 tr. ř.
Nejvyšší soud České republiky (dále jen „Nejvyšší soud“) na podkladě stížnosti pro porušení zákona přezkoumal podle §267 odst. 1 tr. ř. správnost výroku napadeného rozhodnutí, jakož i řízení, jež mu předcházelo, a zjistil, že zákon byl porušen v neprospěch obviněného J. R. K tomuto závěru dospěl Nejvyšší soud na základě následujících skutečností:
Nejvyšší soud v posuzované věci spatřuje pochybení v tom, že dosud provedené dokazování zůstalo neúplné a neposkytovalo dostatečný podklad k tomu, aby mohl vyšetřovatel učinit rozhodnutí podle §80 odst. 1 tr. ř. Podle tohoto ustanovení trestního řádu není-li věci, která byla podle §78 tr. ř. vydána nebo podle §79 tr. ř. odňata, k dalšímu řízení už třeba a nepřichází-li v úvahu její propadnutí nebo zabrání, vrátí se tomu, kdo ji vydal nebo komu byla odňata. Jestliže na ni uplatňuje právo osoba jiná, vydá se tomu, o jehož právu na věc není pochyb. Při pochybnostech se věc uloží do úschovy a osoba, která si na věc činí nárok, se upozorní, aby jej uplatnila v řízení ve věcech občanskoprávních. Pokud osoba, která má na věc právo, ji přes opakovanou výzvu nepřevezme, bude věc prodána a částka za ni stržená bude uložena do úschovy soudu. Na prodej se užije přiměřeně předpisu o soudním prodeji zabavených movitých věcí.
K právu jiné osoby na věc může soud (ale i vyšetřovatel nebo státní zástupce) v řízení podle §80 odst. 1 tr. ř. přihlížet jen tehdy, když jiná osoba právo na věc uplatňuje. Není-li tomu tak, vrátí soud věc tomu, kdo ji vydal nebo komu byla odňata, aniž by zkoumal otázku, zda tato osoba je vlastníkem věci. Rozhodnutím podle §80 odst. 1 věty první tr. ř. není řešena otázka vlastnického práva k věci, která je předmětem rozhodnutí. I po tomto rozhodnutí má jiná osoba právo domáhat se vydání věci v řízení ve věcech občanskoprávních (srov. č. 2/1970 Sb. rozh. tr.).
Z obsahu spisu je patrno, že obviněný J. R. vydal dne 11. 11. 1999 podle §78 odst. 1 tr. ř. částku 47.830,- Kč a obviněný J. B. téhož dne vydal podle §78 odst. 1 tr. ř. částku 41.268,- Kč a dále 2.000,- DEM. Poškozená J. K. vypověděla, že je soukromou podnikatelkou a částku 265.310,- Kč převzala na výplaty pro zaměstnance své společnosti. Dne 31. 10. 2000 podala státní zástupkyně Krajského státního zastupitelství v Plzni pod sp. zn. 1 KZv 101/99 Krajskému soudu v Plzni obžalobu, v níž pod bodem VII. jsou obvinění J. R. a J. B. stíhání proto, že dne 10. 11. 1999 kolem 10.40 hod. v Ch. okr. S., ve Š. ulici, poblíž obchodního objektu P., odcizili J. K., tašku s finanční hotovostí 256.310,- Kč tím způsobem, že jí tašku vytrhli z ruky a z místa ujeli osobním automobilem zn. BMW, čímž poškozené J. K. způsobili škodu ve výši 256.310,- Kč. Věc je vedena u Krajského soudu v Plzni pod sp. zn. 2 T 15/2000 a dosud v ní nebylo nařízeno hlavní líčení.
Rozhodnutí o vrácení věci podle §80 odst. 1 tr. ř. může být učiněno i před pravomocným rozhodnutím ve věci samé, avšak musí být splněny zákonné podmínky uvedené v ustanovení §80 odst. 1 tr. ř., a to, že věcí, které byly podle §78 tr. ř. vydány nebo podle §79 tr. ř. odňaty, už není k dalšímu řízení třeba a současně nepřichází v úvahu jejich propadnutí nebo zabrání. Usnesení vyšetřovatele ze dne 23. 8. 2000, ČVS: OVPS-497/99, je nepřezkoumatelné, protože není odůvodněno v souladu s ustanovením §134 odst. 2 tr. ř. V odůvodnění nejsou totiž uvedeny skutečnosti, které byly vzaty za prokázané, důkazy o něž se skutková zjištění opírají, úvahy, jimiž se rozhodující orgán řídil při hodnocení provedených důkazů, jakož i právní úvahy, na jejichž podkladě posuzoval prokázané skutečnosti podle příslušných ustanovení zákona. Místo toho vyšetřovatel své rozhodnutí odůvodnil jen stručně tím, že věci již nejsou k dalšímu řízení třeba, nepřichází v úvahu jejich zabrání nebo propadnutí, a proto se vydávají osobě, o jejímž právu na věci není pochyb. Dále vyšetřovatel uvedl, že obviněným J. R. aj. B.i bylo sděleno obvinění mimo jiné i pro krádež tašky s finanční hotovostí 256.310,- Kč na osobě J. K. dne 10. 11. 1999, obvinění se k činu nedoznali, ale byly u nich zajištěny výše uvedené věci, které byly proto vydány poškozené. Vzhledem k takovému odůvodnění usnesení vyšetřovatele nebylo možno přezkoumat správnost výroku napadeného usnesení ani řízení, které mu předcházelo. Pokud státní zástupkyně podle §148 odst. 1 písm. c) tr. ř. zamítla stížnost obviněného J. R. proti výše uvedenému usnesení vyšetřovatele o vrácení věci podle §80 odst. 1 tr. ř. jako nedůvodnou, porušila svým rozhodnutím zákon.
Státní zástupkyně odůvodnila rozhodnutí tím, že z protokolu o vydání věcí sepsaných s obviněným J. B. dne 10. 11. 1999 ve 14.30 hod a s obviněným J. R. téhož dne v 15.00 hod. vyplývá, že u obviněného J. B. byla kromě jiného zajištěna finanční částka 40.268,- Kč a 2.000,- DEM, a u obviněného J. R. kromě jiného finanční částka 47.830,- Kč, dohromady tedy finanční částka, která byla poškozené J. K. vrácena napadeným usnesením vyšetřovatele. Trestné činnosti vůči poškozené K. K. se podle názoru státní zástupkyně obvinění dopustili dne 10. 11. 1999 kolem 10.40 hod. Z toho je zřejmé, že do doby zadržení měli obvinění dostatečný časový prostor k výměně jednotlivých odcizených bankovek, resp. ke směně za bankovky cizí měny, jakož i k dalšímu použití získaných peněz. K argumentům obviněného J. R. uvedla, že jde o tvrzení, která obviněný použil již v průběhu trestního stíhání na svoji obhajobu. Podle státní zástupkyně však nelze objektivně doložit původ zajištěných bankovek deklarovaný obviněným, a nelze tudíž prokázat totožnost bankovek zapůjčených obviněnému J. R. jeho přítelkyní P. S., osobou jménem V., jakož i dalších peněz zajištěných u něho dne 10. 11. 1999. S přihlédnutím k časovému sledu událostí a všem zjištěným skutečnostem se však podle jejího názoru nepochybně jedná o peníze pocházející z trestné činnosti spáchané obviněnými J. R. a J. B. vůči poškozené J. K. Usnesení vyšetřovatele proto posoudila jako věcně správné s ohledem na prioritu uspokojení nároku poškozené.
Je zřejmé, že v posuzované věci nepřichází v úvahu vrácení věci tomu, kdo ji vydal podle §80 odst. 1 věta první tr. ř., tedy obviněným J. R. aj. B., protože poškozená J. K. uplatnila na věci, tj. peníze vydané obviněnými, právo. Vzhledem k výše uvedeným okolnostem, i tomu, že rozhodnutí vyšetřovatele je nepřezkoumatelné pro vadné odůvodnění (§134 odst. 2 tr. ř.), postupovala státní zástupkyně v rozporu s ustanovením §147 odst. 1 písm. a), b) tr. ř. i ustanovením §148 odst. 1 písm. c) tr. ř., když zamítla stížnost obviněného J. R. proti usnesení o vrácení věci podle §80 odst. 1 tr. ř., neboť v řízení, které mu předcházelo, nebyl zjištěn skutkový stav věci bez důvodných pochybností a v rozsahu, který je nezbytný pro rozhodnutí, přičemž provedené důkazy nebyly důsledně hodnoceny v souladu se zásadou volného hodnocení důkazů podle §2 odst. 6 tr. ř. Z dosud provedených důkazů nelze učinit spolehlivý závěr o tom, která osoba má na vrácení věcí právo a zda při pochybnostech nepřichází v úvahu aplikace ustanovení §80 odst. 1 věta třetí tr. ř. o uložení věcí do úschovy a upozornění osoby, která si na věc činí nárok, aby jej uplatnila v řízení ve věcech občanskoprávních.
Nejvyšší soud České republiky podle §268 odst. 2 tr. ř. vyslovil, že napadeným usnesením státní zástupkyně Krajského státního zastupitelství v Plzni ze dne 31. 10. 2000, sp. zn. 1 KZv 101/99, a v řízení, které mu předcházelo, byl porušen zákon v ustanoveních §147 odst. 1 písm. a), b) tr. ř., §148 odst. 1 písm. c) tr. ř., §2 odst. 5, 6 tr. ř., §80 odst. 1 tr. ř. a §134 odst. 2 tr. ř. v neprospěch obviněného J. R. Podle §269 odst. 2 tr. ř. Nejvyšší soud napadené rozhodnutí i usnesení vyšetřovatele Policie České republiky, Okresního úřadu vyšetřování Plzeň-sever ze dne 23. 8. 2000, ČVS: OVPS-497/99, zrušil a současně zrušil všechna další rozhodnutí na zrušená rozhodnutí obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo jejich zrušením, pozbyla podkladu.
Podle §270 odst. 1 tr. ř. je-li po zrušení napadeného usnesení nebo některého jeho výroku nutno učinit ve věci rozhodnutí nové, přikáže Nejvyšší soud zpravidla orgánu, o jehož rozhodnutí jde, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl. Vzhledem ke stadiu trestního stíhání obviněného J. R., na nějž byla podána dne 31. 10. 2000 u Krajského soudu v Plzni obžaloba pro pokračující trestný čin krádeže podle §247 odst. 1 písm. b), e), odst. 3 písm. a), b) tr. zák., pokračující trestný čin poškozování cizí věci podle §257 odst. 1, 2 tr. zák. spáchaný formou spolupachatelství podle §9 odst. 2 tr. zák. a trestný čin nedovoleného ozbrojování podle §185 odst. 1 tr. zák. spáchaný formou spolupachatelství podle §9 odst. 2 tr. zák., Nejvyšší soud přikázal Krajskému soudu v Plzni, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl, neboť v současném stadiu trestního stíhání obviněného J. R. takové rozhodnutí může učinit jen soud.
Poučení: Proti tomuto rozsudku není stížnost pro porušení zákona přípustná.
V Brně dne 19. září 2001
Předseda senátu:
JUDr. Jindřich Urbánek