ECLI:CZ:NS:2001:5.TZ.225.2001.1
sp. zn. 5 Tz 225/2001
ROZSUDEK
Nejvyšší soud České republiky projednal ve veřejném zasedání dne 18. října 2001 v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Jindřicha Urbánka a soudců JUDr. Františka Púryho a JUDr. Jiřího Horáka stížnost pro porušení zákona, kterou podal ministr spravedlnosti České republiky v neprospěch obviněné Z. B., proti usnesení státní zástupkyně Okresního státního zastupitelství v Kroměříži ze dne 11. 5. 2001, sp. zn. Zt 525/2001, a rozhodl podle §268 odst. 2, §269 odst. 2, §270 odst. 1 tr. ř. za splnění podmínek §272 odst. 1 tr. ř. takto:
Pravomocným usnesením státní zástupkyně Okresního státního zastupitelství v Kroměříži ze dne 11. 5. 2001, sp. zn. Zt 525/2001, a v řízení, jež mu předcházelo, b y l p o r u š e n z á k o n v ustanoveních §2 odst. 5, 6 tr. ř. a §172 odst. 1 písm. b) tr. ř. ve prospěch obviněné Z. B.
Toto usnesení se zrušuje . Současně se zrušují další rozhodnutí na zrušené rozhodnutí obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu.
Státní zástupkyni Okresního státního zastupitelství v Kroměříži se přikazuje , aby věc v potřebném rozsahu znovu projednala a rozhodla.
Odůvodnění:
Usnesením státní zástupkyně Okresního státního zastupitelství v Kroměříži (dále jen „státní zástupkyně“) ze dne 11. 5. 2001, sp. zn. Zt 525/2001, bylo podle §172 odst. 1 písm. b) tr. ř. ve spojení s §174 odst. 2 písm. c) tr. ř. zastaveno trestní stíhání obviněné Z. B. pro skutek spočívající v tom, že od roku 1996 pobírala od R. Š. splátky výživného a od roku 1998 s ním žila ve společné domácnosti, a přestože tyto skutečnosti znamenaly změny rozhodné pro trvání nároku na dávky státní sociální podpory, nenahlásila je písemně do osmi dnů Okresnímu úřadu v Kroměříži - referátu státní sociální podpory, ačkoliv o této povinnosti byla řádně poučena, takže přiznané dávky, a to přídavek na dítě, příspěvek na dopravu a sociální příplatek jí byly od 1. 1. 1998 do 31. 3. 1999 vypláceny neoprávněně, čímž se ke škodě České republiky, zastoupené Okresním úřadem v Kroměříži obohatila o částku 54.292,- Kč, v čemž byl spatřován trestný čin podvodu podle §250 odst. 1, 2 tr. zák. Usnesení nabylo právní moci dne 19. 5. 2001.
Proti tomuto usnesení podal ministr spravedlnosti ve lhůtě stanovené v §272 odst. 1 tr. ř. stížnost pro porušení zákona v neprospěch obviněné Z. B. Ve stížnosti pro porušení zákona ministr spravedlnosti namítl, že napadeným rozhodnutím byl porušen zákon v ustanoveních §2 odst. 6 tr. ř. a §172 odst. 1 písm. b) tr. ř. ve vztahu k ustanovení §250 odst. 1, 2 tr. zák. Poukázal na to, že podle §7 odst. 2 písm. b) zák. č. 117/1995 Sb., o státní sociální podpoře, ve znění pozdějších předpisů, jsou společně posuzovanými osobami rodiče nezaopatřených dětí, pokud spolu trvale žijí a společně uhrazují náklady na své potřeby (§115 občanského zákoníku). Zákon č. 117/1995 Sb. byl novelizován s účinností od 1. 1. 1998, přičemž podle §7 odst. 3 citovaného zákona se podmínka, že osoby spolu trvale žijí a společně uhrazují náklady na své potřeby, považuje vždy za splněnou, není-li dále stanoveno jinak, jde-li o nezletilé nezaopatřené dítě a jeho rodiče (ve smyslu předchozího odstavce 2 písm. b/), pokud jsou rodiče tohoto dítěte rozvedeni, posuzuje se jako osoba společně posuzovaná s nezaopatřeným nezletilým dítětem jen ten rodič, s nímž dítě společně žije. Obviněná je rozvedená, a proto se za společně posuzovanou osobu nepovažuje její bývalý manžel, otec nezletilých L. B. a M. B., neboť tyto děti žijí po rozvodu s matkou, tj. obviněnou. Obviněná zplodila mimo manželství nezl. M. Š., jehož otcem je R. Š. Počínaje dnem 1. 1. 1998 se proto R. Š. považuje ze zákona za společně posuzovanou osobu a jako taková společně posuzovaná osoba měl být od 1. 1. 1998 uváděn obviněnou v žádostech o sociální dávky. Podle názoru ministra spravedlnosti se obviněná nemůže zprostit své povinnosti uvádět od 1. 1. 1998 R. Š. jako společně posuzovanou osobu poukazem na to, že nečetla příslušné poučení obsažené ve formuláři žádostí o poskytnutí dávek, které podala. Obviněná v čestném prohlášení nepravdivě uvedla, že nepobírá výživné na nezletilého M. Š. U obviněné je proto dán přinejmenším nepřímý úmysl (§4 písm. b) tr. zák.) spočívající ve vědomém srozumění s tím, že nesprávným obsahem žádosti vyvolává ve správním orgánu, poskytujícím sociální dávky, omyl v rozsahu společně posuzovaných osob. Je proto nesprávná právní úvaha, obsažená v odůvodnění napadeného rozhodnutí, podle níž se obviněná dopustila jen nedbalostního jednání, a proto není naplněna skutková podstata trestného činu podvodu podle §250 odst. 1, 2 tr. zák.
Ministr spravedlnosti proto navrhl, aby Nejvyšší soud České republiky podle §268 odst. 2 tr. ř. vyslovil, že pravomocným usnesením státní zástupkyně Okresního státního zastupitelství v Kroměříži ze dne 11. 5. 2001, sp. zn. Zt 525/2000, byl porušen zákon v ustanoveních §2 odst. 6 tr. ř. a §172 odst. 1 písm. b) tr. ř. ve vztahu k ustanovení §250 odst. 1, 2 tr. zák. ve prospěch obviněné Z. B., aby podle §269 odst. 2 tr. ř. napadené usnesení zrušil a dále aby postupoval podle §270 odst. 1 tr. ř.
Nejvyšší soud České republiky (dále jen „Nejvyšší soud“) přezkoumal podle §267 odst. 1 tr. ř. na podkladě stížnosti pro porušení zákona správnost výroku napadeného usnesení, jakož i řízení, jež mu předcházelo, a shledal, že zákon byl porušen.
Stížnosti pro porušení zákona je nutno přisvědčit v tom, že nebyla v souladu se zákonem posouzena otázka zavinění obviněné ve vztahu k trestnému činu podvodu podle §250 odst. 1, 2 tr. zák., pro který jí bylo sděleno obvinění. Zavinění je obligatorním znakem subjektivní stránky trestného činu. Podle §3 odst. 3 tr. zák. k trestnosti činu je třeba úmyslného zavinění, nestanoví-li tento zákon výslovně, že postačí zavinění z nedbalosti. Zavinění je vnitřní, psychický vztah pachatele k podstatným složkám trestného činu, který musí být dán v době činu. Závěr o zavinění pachatele musí být prokázán výsledky dokazování. Přitom závěr o tom, zda tu je zavinění ve smyslu trestního zákona a v jaké formě (§4 a §5 tr. zák.), je závěrem právním. Okolnosti subjektivního charakteru lze zpravidla dokazovat jen nepřímo, z okolností objektivní povahy, z nichž lze usuzovat na vnitřní vztah pachatele k porušení nebo ohrožení zájmů chráněných trestním zákonem. Při zjišťování subjektivní stránky trestného činu nelze dojít k závěru o alternativním vztahu pachatele k zamýšlenému následku.
Státní zástupkyně podle těchto zásad při zjišťování subjektivní stránky v tomto případě důsledně nepostupovala. Z odůvodnění napadeného usnesení je patrno, že ze žádné zjištěné skutečnosti nelze dovozovat, že by obviněná věděla o svých povinnostech v souvislosti s pobíráním dávek státní sociální podpory, a přinejmenším byla srozuměna s jejich neplněním. Státní zástupkyně dále uvedla, že obviněná o svých povinnostech vědět měla a mohla, neboť o nich byla řádně poučována, její jednání má však pouze nedbalostní charakter, a proto nelze dovozovat trestní odpovědnost obviněné. Konstatovala, že skutek se stal, avšak vzhledem k absenci relevantního zavinění, a tím nedostatku subjektivní stránky, nejde o trestný čin, přičemž není důvod k postoupení věci. Z tohoto odůvodnění je zřejmé, že státní zástupkyně vycházela na jedné straně z toho, že obviněná jednala v úmyslu nepřímém podle §4 písm. b) tr. zák., na druhé straně se však níže zmiňuje o nedostatku subjektivní stránky, absenci relevantního zavinění a o tom, že jednání obviněné mělo pouze nedbalostní charakter. Státní zástupkyně tak dospěla k závěru o nedostatku subjektivní stránky, ačkoliv v odůvodnění uvedla okolnosti svědčící proto, že obviněná jednala v úmyslu nepřímém podle §4 písm. b) tr. zák. Takový rozporný závěr týkají se zavinění je však nepřípustný, neboť u trestného činu je třeba zjistit jen jednu formu zavinění, když závěr o alternativním vztahu pachatele k zamýšlenému následku je nepřípustný (srov. č. 19/1969 Sb. rozh. tr.).
Přitom z vyšetřovacího spisu je zřejmé, že obviněná byla opakovaně řádně poučována o podmínkách poskytování dávek státní sociální podpory, což potvrzovala podpisem na žádostech o příslušné dávky, byla jí známa povinnost nahlásit do 8 dnů všechny změny, které ovlivňovaly trvání a výši dávek státní sociální podpory. Obviněná však neuvedla R. Š. jako osobu, od níž pobírala výživné na nezletilého M. Š. V čestném prohlášení uvedla, že na nezletilého M. Š. nepobírá výživné. Nelze přehlédnout ani výpověď svědkyně A. H., která vypověděla o tom, jak byla obviněná poučena při podávání žádostí o sociální podporu. Již z těchto skutkových okolností je zřejmé, že obviněná jednala přinejmenším v nepřímém úmyslu podle §4 písm. b) tr. zák., který postačuje k naplnění subjektivní stránky trestného činu podvodu podle §250 odst. 1, 2 tr. zák. Obhajoba obviněné, že příslušné poučení nečetla, neobstojí, když na druhé straně pobírala dávky státní sociální podpory. Ačkoliv státní zástupkyně z výše uvedených skutkových okolností nedovodila jednoznačně formu zavinění, přesto trestní stíhání zastavila podle §172 odst. 1 písm. b) tr. ř., tedy proto, že skutek není trestným činem právě pro nedostatek subjektivní stránky. Pro takové rozhodnutí však dosud nebyly splněny zákonné podmínky.
Nejvyšší soud proto vyslovil podle §268 odst. 2 tr. ř., že napadeným usnesením státní zástupkyně Okresního státního zastupitelství v Kroměříži ze dne 11. 5. 2001, sp. zn. Zt 525/2001, a v řízení, jež mu předcházelo, byl porušen zákon v ustanoveních §2 odst. 5, 6 tr. ř. a §172 odst. 1 písm. b) tr. ř. ve prospěch obviněné Z. B. Podle §269 odst. 2 tr. ř. za splnění podmínek §272 odst. 1 tr. ř. napadené usnesení zrušil a současně zrušil další rozhodnutí na zrušené rozhodnutí obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu.
Protože je nutno ve věci učinit nové rozhodnutí, Nejvyšší soud podle §270 odst. 1 tr. ř. přikázal státní zástupkyni Okresního státního zastupitelství v Kroměříži, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednala a rozhodla. Při novém projednání a rozhodnutí věci státní zástupkyně zaměří své dokazování na zjištění zavinění obviněné ve vztahu ke skutku, který je kvalifikován jako trestný čin podvodu podle §250 odst. 1, 2 tr. zák., již provedené důkazy zhodnotí podle §2 odst. 6 tr. ř. a učiní ve věci nové rozhodnutí. Přitom je vázána právním názorem, který vyslovil ve věci Nejvyšší soud, a je povinna provést procesní úkony, jejichž provedení Nejvyšší soud nařídil (§270 odst. 4 tr. ř.).
Poučení: Proti tomuto rozsudku není stížnost pro porušení zákona přípustná.
V Brně dne 18. října 2001
Předseda senátu:
JUDr. Jindřich Urbánek