ECLI:CZ:NS:2000:5.TZ.97.2000.1
sp. zn. 5 Tz 97/2000
ROZSUDEK
Nejvyšší soud České republiky projednal dne 24. května 2000 ve veřejném zasedání v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Františka Púryho a soudců JUDr. Jiřího Horáka a JUDr. Jindřicha Urbánka stížnost pro porušení zákona, kterou podal ministr spravedlnosti v neprospěch obviněného J. S., proti usnesení vyšetřovatele Okresního úřadu vyšetřování Policie České republiky v Děčíně ze dne 4. 11. 1999, ČVS: OVDC 446/10-99, a rozhodl podle §268 odst. 2, §269 odst. 2 a §270 odst. 1 tr. řádu a za splnění podmínek podle §272 tr. řádu takto:
Pravomocným usnesením vyšetřovatele Okresního úřadu vyšetřování Policie České republiky v Děčíně ze dne 4. 11. 1999 ČVS: OVDC - 446/10-99 a v řízení, které mu předcházelo, b y l p o r u š e n z á k o n v ustanoveních §2 odst. 5, 6 a §172 odst. 1 písm. b) tr. řádu ve prospěch obviněného J. S.
Citované usnesení se zrušuje . Zrušují se též všechna další rozhodnutí, která na zrušené usnesení obsahově navazují, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo jeho zrušením, pozbyla podkladu.
Vyšetřovateli Okresního úřadu vyšetřování Policie České republiky v Děčíně se přikazuje , aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.
Odůvodnění:
Usnesením vyšetřovatele Okresního úřadu vyšetřování Policie České republiky Děčíně ze dne 4. 11. 1999 ČVS: OVDC 446/10-99 bylo podle §172 odst. 1 písm. b) tr. řádu zastaveno trestní stíhání obviněného J. S. pro trestný čin porušování povinnosti při správě cizího majetku podle §255 odst. 1, 2 písm. b) tr. zák., pro který mu bylo vyšetřovatelem sděleno obvinění dne 1. 7. 1999.
Tohoto trestného činu se měl obviněný J. S. podle sděleného obvinění dopustit tím, že „jako předseda výkonného výboru TJ Start D., se sídlem v D., bez svolání řádné valné hromady podepsal kupní smlouvu mezi TJ Start D. a podnikatelem V. Š, místo podnikání Č. K., o převodu vlastnictví nemovitostí č. p. 1020, zahrady a ostatních ploch (hřiště) zapsaných na LV č. 49 na K. ú. D., za částku 800 000,- Kč a práva věcného břemene k uvedeným nemovitostem, přičemž hodnota prodaného majetku činí cca 4 000 000,- Kč." Usnesení o zastavení trestního stíhání nabylo právní moci dne 9. 11. 1999 (a nikoli dne 3. 12. 1999, jak je nesprávně vyznačeno na doložce právní moci citovaného usnesení).
Své rozhodnutí o zastavení trestního stíhání vyšetřovatel odůvodnil tím, že příslušné ustanovení stanov, jimiž se TJ a výbor včetně předsedy řídili, umožňuje „dispozici s majetkem", což se týká i „převodu vlastnického práva", proto podle vyšetřovatele nedošlo ze strany obviněného k naplnění skutkové podstaty trestného činu, pro který byl stíhán. Dále vyšetřovatel poukázal na skutečnost, že stanovy TJ Start D. byly řádně zaregistrovány a nebyly získány žádné důkazy, že by valná hromada v letech 1992 až 1999 upravila stanovy v tom smyslu, aby si valná hromada (členská schůze TJ) vyhradila právo rozhodovat o převodech vlastnického práva.
Proti citovanému usnesení vyšetřovatele o zastavení trestního stíhání podal ministr spravedlnosti v neprospěch obviněného J. S. stížnost pro porušení zákona. Vytkl v ní, že vyšetřovatel porušil zákon v ustanoveních §2 odst. 5 a §172 odst. 1 písm. b) tr. řádu ve prospěch obviněného. Podle názoru ministra spravedlnosti bylo napadené usnesení vydáno na podkladě nedostatečně zjištěného skutkového stavu, a proto je přinejmenším předčasné. Vyšetřovatel se měl zabývat otázkou, zda obviněný nepřevedl předmětnou nemovitost na jiný subjekt za zjevně nevýhodných podmínek a zda tím nezpůsobil škodu TJ Start D. porušením povinnosti při správě cizího majetku. Pokud se obviněný hájil tím, že o koupi tohoto majetku za odhadní cenu, která měla činit podle obviněného 3 000 000,- Kč a podle svědka R. Š. až 4 000 000,- Kč, neměl nikdo zájem, bylo třeba ověřovat, zda a komu obviněný nabízel předmětné nemovitosti ještě před jejich prodejem V. Š. Tvrzení obviněného, že o prodeji jednal se zájemci Š. a P., mělo být ověřeno jejich výslechem. Ministr spravedlnosti dále vytkl, že není k dispozici ani znalecký odhad ceny těchto nemovitostí, ač se o něm zmiňuje ve výpovědi svědek R. H. K průběhu a obsahu jednání o prodeji majetku nebyl vyslechnut podnikatel V. Š. Podle přesvědčení ministra spravedlnosti je odůvodnění napadeného usnesení velmi stručné a činí je nepřezkoumatelným, přičemž z jeho obsahu a ze sdělení obvinění není zřejmá ani doba, kdy ke spáchání trestného činu mělo dojít.
Závěrem ministr spravedlnosti ve stížnosti pro porušení zákona navrhl, aby Nejvyšší soud podle §268 odst. 2 tr. řádu vyslovil vytýkané porušení zákona, aby podle §269 odst. 2 tr. řádu napadené usnesení zrušil a aby dále postupoval podle §270 odst. 1 tr. řádu.
Nejvyšší soud České republiky na podkladě podané stížnosti pro porušení zákona přezkoumal podle §267 odst. 1 tr. řádu správnost výroku napadeného rozhodnutí, jakož i řízení, jež mu předcházelo, a zjistil, že zákon porušen byl ve prospěch obviněného J. S., a to v podstatě v těch směrech a z těch důvodů, jak uvádí stížnost pro porušení zákona. K tomuto závěru dospěl Nejvyšší soud na základě následujících skutečností:
Základní nedostatek spatřuje Nejvyšší soud v trestní věci obviněného J. S. v tom, že dosud provedené dokazování zůstalo neúplné a neposkytovalo dostatečný podklad k tomu, aby mohl vyšetřovatel Okresního úřadu vyšetřování Policie České republiky v Děčíně učinit v přípravném řízení meritorní rozhodnutí v podobě, která vyplývá z napadeného usnesení. V dosavadním průběhu trestního stíhání se totiž vyšetřovatel náležitě nevypořádal se všemi skutečnostmi rozhodnými pro posouzení věci a neodstranil neúplnost dosud opatřených důkazů. Vzhledem k tomu bylo povinností vyšetřovatele doplnit dokazování tak, jak je podrobněji rozvedeno níže, a tím odstranit tyto nedostatky. Proto byl postup vyšetřovatele nesprávný, jestliže opatřené důkazy hodnotil jednostranně ve prospěch obviněného J. S. a na základě neúplných skutkových zjištění dospěl k závěru o nutnosti zastavit trestní stíhání. Rozhodnout o zastavení trestního stíhání podle §172 odst. 1 písm. b) tr. řádu lze totiž jen v případě, kdy je prokázáno, že se stal skutek, pro který se trestní stíhání vede, ale tento skutek není trestným činem, přičemž není důvod k postoupení věci. V daném případě však z dosud opatřených důkazů nelze učinit spolehlivý závěr, zda jednání obviněného J. S. skutečně naplňuje všechny znaky skutkové podstaty trestného činu porušování povinnosti při správě cizího majetku podle §255 odst. 1, 2 písm. b) tr. zák. či nikoli, proto je rozhodnutí vyšetřovatele v napadeném usnesení zatím předčasné.
Trestný čin porušování povinnosti při správě cizího majetku podle §255 odst. 1 tr. zák. spáchá ten, kdo jinému způsobí škodu nikoli malou tím, že poruší podle zákona mu uloženou nebo smluvně převzatou povinnost opatrovat nebo spravovat cizí majetek. Přísnější postih podle §255 odst. 2 tr. zák. hrozí, jestliže pachatel:
a) spáchal uvedený trestný čin jako osoba, která má zvlášť uloženu povinnost hájit zájmy poškozeného, nebo
b) způsobil-li takovým činem značnou škodu.
V posuzovaném případě jde o majetek tělovýchovné jednoty, která je jedním z občanských sdružení ve smyslu zákona č. 83/1990 Sb., o sdružování občanů, ve znění pozdějších předpisů, a z tohoto důvodu je samostatnou právnickou osobou (§2 odst. 3 cit. zákona, §18 a násl. občanského zákoníku) s vlastním majetkem a s vlastní strukturou orgánů, přičemž její vnitřní poměry i jednání navenek upravují stanovy sdružení [§3 odst. 3, §6 odst. 2 písm. d) cit. zákona]. Z trestního spisu je dále patrný obsah stanov Tělovýchovné jednoty Start D. (dále jen TJ Start D.), podle nichž je nejvyšším orgánem této tělovýchovné jednoty valná hromada a statutárním orgánem oprávněným jednat navenek výkonný výbor, který může též činit dispozice s majetkem (§20 odst. 1 občanského zákoníku). Z dalších důkazů pak vyplývá, že obviněný J. S. byl skutečně v rozhodném období předsedou výkonného výboru TJ Start D. Jak je dále patrné z příslušných fotokopií písemností uložených u K. ú. v D., na podkladě kupní smlouvy s věcným břemenem ze dne 7. 5. 1999 a dohody o zřízení věcného břemena ze dne 7. 5. 1999, které byly uzavřeny mezi prodávající TJ Start D. zastoupenou J. S. a kupujícím V. Š., byl tímto katastrálním úřadem povolen ve prospěch kupujícího vklad vlastnického práva k nemovitostem zapsaným na listu vlastnictví č. 49 pro katastrální území a obec D., jejichž vlastníkem byla prodávající (objekt bydlení se stavební parcelou, zahrada, ostatní plocha - hřiště, stadion). Věcné břemeno ve prospěch prodávající TJ Start D., které spočívá v užívání vymezených nemovitostí, bylo zřízeno na dobu 10 let.
Vyšetřovatel se v průběhu dosavadního trestního stíhání sice v zásadě správně soustředil na řešení otázky, zda byl obviněný J. S. jako předseda výkonného výboru TJ Start D. oprávněn sám uzavírat smlouvy o převodech vlastnického práva k věcem ve vlastnictví této právnické osoby, ale takové oprávnění je jen jednou z více podmínek případné trestní odpovědnosti obviněného. V tomto směru lze souhlasit se závěrem vyšetřovatele, který vyplývá z ustanovení čl. III. bodu 8 a čl. V. bodů 17. a 21. stanov TJ Start D., že obviněný J. S. byl z titulu svého postavení oprávněn vystupovat jménem této tělovýchovné jednoty a zastupovat její výkonný výbor při dispozicích s majetkem ve vlastnictví tělovýchovné jednoty. K prodeji majetku pak byl výslovně pověřen i výkonným výborem TJ Start D. na jeho schůzi konané dne 2. 5. 1999. Mohl tedy platně uzavřít smlouvu o prodeji takového majetku jiné osobě, jak se stalo i v posuzovaném případě. Oprávnění obviněného nakládat tímto způsobem s majetkem TJ Start D. bylo ostatně i jedním z předpokladů, aby K. ú. v D.povolil vklad vlastnického práva na podkladě kupní smlouvy, kterou obviněný uzavřel jménem prodávající TJ Start D. s kupujícím V. Š., jinak by musel být návrh na vklad zamítnut.
V projednávaném případě ovšem nejde pouze o to, zda byl obviněný J. S. oprávněn k prodeji předmětných nemovitostí ve vlastnictví TJ Start D., ale též o to, zda při tomto prodeji postupoval řádně a nikoli ke škodě této tělovýchovné jednoty, resp. ke škodě jejího majetku, s nímž obviněný disponoval. Jde tedy o otázku, zda tělovýchovná jednota obdržela za převod vlastnického práva k prodaným nemovitostem odpovídající protihodnotu. Měl-li totiž obviněný jako předseda výkonného výboru oprávnění činit dispozice s majetkem tělovýchovné jednoty, je třeba zároveň učinit závěr, že byl povinen tento majetek řádně spravovat, resp. opatrovat [viz též čl. III. bod 10. písm. d) stanov TJ Start D., podle něhož výkonný výbor dbá o hospodárné využívání a údržbu majetku TJ]. Kdyby ovšem obviněný J. S. nebyl oprávněn (z titulu zastávané funkce či z pověření výkonného výboru nebo valné hromady TJ) činit dispozice s majetkem TJ Start D., a to včetně jeho zcizování, bylo by třeba zkoumat, zda vůbec vykonával správu tohoto majetku či jeho opatrování v tom smyslu, jak předpokládá skutková podstata trestného činu porušování povinnosti při správě cizího majetku podle §255 tr. zák., a jestli by případně nešlo o jiný trestný čin, pokud by obviněný přesto neoprávněně zcizil majetek TJ Start D.
Kromě posouzení, zda byl obviněný J. S. oprávněn nakládat s majetkem TJ Start D., však bylo třeba především opatřit dostatečné důkazy k posouzení hodnoty vzájemných plnění, k nimž došlo na podkladě předmětné kupní smlouvy ze dne 7. 5. 1999 uzavřené obviněným J. S. za TJ Start D. jako prodávajícím a podnikatelem V. Š.jako kupujícím. Za tímto účelem měl vyšetřovatel opatřit znalecký posudek, kterým by byla stanovena nejen skutečná (tržní) hodnota prodaných nemovitostí, ale oceněno mělo být též věcné břemeno, které na prodaných nemovitostech vázlo ve prospěch prodávající TJ Start D. na podkladě dohody uzavřené mezi stejnými smluvními stranami téhož dne. Při stanovení hodnoty prodaných nemovitostí je třeba vycházet z ceny, za kterou bylo možné tyto věci v době a místě činu obvykle prodat (§89 odst. 12 věta prvá tr. zák.), a nikoli z pouhého neurčitého odhadu, který by určoval nereálnou cenu, za níž by byly nemovitosti neprodejné. Cena prodaných nemovitostí stanovená zmíněným způsobem pak musí zohledňovat hodnotu věcného břemena na nemovitostech váznoucího, resp. od vlastní hodnoty nemovitostí musí být odečtena hodnota věcného břemena, protože na jeho podkladě může TJ Start D. nadále využívat podstatnou část prodaných nemovitostí po dobu 10 let a jde tedy o penězi ocenitelné plnění kupujícího V. Š.ve prospěch prodávající TJ Start D.
Teprve na podkladě tohoto postupu lze posoudit, zda obviněný J. S. naložil s prodávaným majetkem TJ Start D. hospodárně, tedy zda kupní cena odpovídá ceně prodaných nemovitostí s přihlédnutím k věcnému břemenu, které na nich vázne, a zda nebylo reálné dosáhnout vyšší kupní ceny. Způsobením škody by totiž byl jen prokazatelný rozdíl mezi nižší kupní cenou dosaženou v uzavřené smlouvě a vyšší cenou, za kterou případně bylo možné předmětné nemovitosti skutečně prodat. Pokud by se takový rozdíl na podkladě znaleckého ocenění provedeného podle výše uvedených zásad zjistil, pak by bylo třeba ověřit obhajobu obviněného, který tvrdil, že již v minulosti projevili zájem o předmětné nemovitosti pan Š. a pan P. a že nikdo ze zájemců nechtěl za koupi poskytnout ani polovinu tehdejšího odhadu, který měl činit necelých 3,1 milionu korun. K tomu by museli být jako svědci vyslechnuti uvedení zájemci popřípadě další informované osoby, aby bylo zřejmé, zda obviněný nabízel předmětné nemovitosti i za vyšší cenu a zda vyšší ceny nebylo možné dosáhnout. Ostatně k věci nebyl jako svědek vyslechnut ani kupující V. Š., který by se měl vyjádřit alespoň k tomu, jak obě smluvní strany dospěly ke kupní ceně ve výši 800 000,- Kč a k dalším otázkám souvisejícím s uzavřenou kupní smlouvou.
Vyšetřovatel měl věnovat pozornost též otázce, jestli posuzovanému převodu nemovitostí nebránila nějaká překážka, v důsledku které nebyl obviněný J. S. oprávněn uvedenou dispozici učinit. O takové skutečnosti se zmiňuje vyšetřovatelem vyžádaný dokument právního odboru Českého svazu tělesné výchovy (dále jen ČSTV) nazvaný „Výklad stanov TJ". Pod jeho bodem 7. je údaj o tom, že se TJ smlouvou zavázala s majetkem převedeným z vlastnictví ČSTV hospodařit podle směrnice ČSTV č. 3/1990, z jejíhož ustanovení má vyplývat omezení, podle kterého je povinností TJ před zcizením takového majetku mimo ČSTV nabídnout ho subjektům v něm sdruženým. Vyšetřovatel tedy měl ověřit, zda existuje jednak taková smlouva mezi tělovýchovnými jednotami a ČSTV a jednak citovaná směrnice ČSTV, jaký je jejich obsah a právní význam a jaká omezení z nich plynou. V tomto směru je k dispozici ještě fotokopie Smlouvy o převodu vlastnictví majetku ČSTV na TJ Start D. ze dne 15. 12. 1992 (č. l. 15 trestního spisu), která odkazuje na blíže neurčenou administrativní dohodu, a fotokopie opisu administrativní dohody uzavřené mezi tehdejším okresním výborem Československého svazu tělesné výchovy a příslušnými tělovýchovnými jednotami v D. (patrně právními předchůdci TJ Start D.) ze dne 7. 3. 1966, která obsahuje dokonce ustanovení, podle něhož tělovýchovná jednota nemůže bez souhlasu okresního výboru ČSTV objekty v ní uvedené převést na jiného vlastníka (č. l. 68 trestního spisu). I platnost této dohody a z ní vyplývajícího omezení měla být ověřena.
Stranou pozornosti vyšetřovatele neměl zůstat ani údaj uvedený pod bodem č. 7 usnesení z mimořádné valné hromady TJ Start D. konané dne 20. 6. 1999 (č. l. 85 trestního spisu), podle něhož nový výkonný výbor TJ Start D. podá v co nejkratší době „žalobu na neplatnost smlouvy o prodeji TJ Start D." na Okresní soud v Děčíně a žádost o předběžné opatření u téhož soudu. Proto je třeba zjistit, zda byla skutečně uvedená žaloba podána (týká-li se předmětné kupní smlouvy ze dne 7. 5. 1999) a zda již bylo o ní rozhodnuto, popřípadě s jakým výsledkem.
Z hlediska případné trestní odpovědnosti obviněného J. S. jsou však významné i další skutečnosti, které vyplývají z trestního spisu. Tak především pro posouzení míry zavinění obviněného může být podstatné, že podle zápisu z výkonného výboru TJ Start D. ze dne 2. 5. 1999 (č. l. 11 trestního spisu) měl tento orgán projednat vypracovaný návrh „Kupní smlouvy s věcným břemenem" a „Dohody o užívání části nemovitostí" a souhlasit s prodejem nemovitostí TJ Start D. podle prvního z těchto návrhů. Za tím účelem bylo třeba zjistit, jaké cenové podmínky obsahovaly citované návrhy a zda tedy výkonný výbor souhlasil s tou cenou, která se promítla do skutečně uzavřené smlouvy ze dne 7. 5. 1999, na jejímž podkladě došlo k převodu předmětných nemovitostí. Podobné závěry platí o zápisu z valné hromady TJ Start D. ze dne 6. 5. 1999 (č. l. 12), která schválila prodej svých nemovitostí (tj. veškerých nemovitostí TJ Start D.) V. Š. podle předloženého návrhu „Kupní smlouvy s věcným břemenem", aniž bylo zjištěno, jaké podmínky obsahoval uvedený návrh a zda se – zejména pokud jde o výši kupní ceny – shodoval se skutečně uzavřenou kupní smlouvou ze dne 7. 5. 1999. Kdyby totiž valná hromada jako nejvyšší orgán TJ Start D. nebo výkonný výbor jako statutární orgán rozhodly se znalostí všech podmínek, včetně cenových, o prodeji majetku ve vlastnictví této tělovýchovné jednoty za cenu, kterou obviněný J. S. jako realizátor tohoto prodeje dodržel, pak i za situace, jestliže by šlo o cenu nižší, než jakou bylo možné dosáhnout, nemohlo by být v jednání obviněného spatřováno zaviněné porušení povinnosti při správě (opatrování) cizího majetku ve smyslu §255 tr. zák., neboť obviněný by nebyl zavázán povinností dosáhnout co nejvyšší ceny a v posuzovaném případě se jednalo o cenu podléhající volné tvorbě na trhu, tedy cenu smluvní. Za těchto okolností by trestní odpovědnost přicházela v úvahu pouze tehdy, jestliže by obviněný J. S. porušil jinou povinnost než tu, která spočívala v dosažení co nejvýhodnější ceny za prodané nemovitosti, např. kdyby porušil povinnost vyplývající z případných výše uvedených omezení v nakládání s majetkem tělovýchovných jednot převedeného z majetku ČSTV. V takovém případě by totiž ani souhlas nejvyššího orgánu či jiného orgánu tělovýchovné jednoty nezbavoval obviněného povinnosti dodržet smluvní omezení při nakládání s majetkem TJ Start D. I zde by ovšem nestačilo dovodit porušení povinnosti vyplývající ze zákona nebo převzaté smluvně, ale předpokladem trestní odpovědnosti pro trestný čin podle §255 tr. zák. je prokázání vzniku škody na cizím opatrovaném či spravovaném majetku, jehož samotný prodej takovou škodou není.
Nejvyšší soud tedy uzavírá, že v případě, rozhodne-li nejvyšší orgán právnické osoby nebo její kolektivní statutární orgán o prodeji majetku této právnické osoby se znalostí všech významných okolností za cenu, která se tvoří dohodou mezi prodávajícím a kupujícím a není nijak regulovaná (za smluvní cenu), nelze fyzické osobě jako členu statutárního orgánu, která byla vázána rozhodnutím uvedených orgánů a prodej za uvedenou cenu skutečně realizovala, klást za vinu, že nedosáhla ceny příznivější. To neplatí, byl-li člen statutárního orgánu zavázán rozhodnutím příslušného orgánu právnické osoby k tomu, aby dosáhl co nejvyšší kupní ceny, nebo jestliže člen statutárního orgánu neupozornil příslušný orgán právnické osoby na možnost dosáhnout podstatně příznivější ceny, resp. tuto cenu v uzavřené smlouvě nedosáhl, ač to bylo možné, a tím si počínal nehospodárně ve vztahu ke spravovanému majetku. Pokud nejde o takové případy a člen statutárního orgánu dosáhl v jím uzavřené kupní smlouvě reálné tržní ceny, mohlo by spáchání trestného činu porušování povinnosti při správě cizího majetku podle §255 tr. zák. spočívat v porušení jiné povinnosti (jiného omezení) týkající se nakládání s opatrovaným či spravovaným majetkem, avšak jen za předpokladu, že by došlo ke škodě na takovém majetku. Jeho samotný prodej za odpovídající tržní cenu, která je ekvivalentem skutečné hodnoty prodaného majetku a kterou právnická osoba za jeho prodej obdrží do svého majetku, přitom nelze za škodu považovat ani při porušení uvedené jiné povinnosti.
Vyšetřovatel se v napadeném usnesení nevypořádal se všemi výše zmíněnými okolnostmi, které mají rozhodující význam z hlediska případné trestní odpovědnosti, proto nemohl učinit zákonu odpovídající rozhodnutí o zastavení trestního stíhání obviněného J. S. Navíc, jak již bylo konstatováno, skutkový stav v posuzované věci nebyl dosud opatřenými důkazy spolehlivě zjištěn v celém potřebném rozsahu a Nejvyšší soud tedy nemůže předjímat závěr o tom, zda se obviněný J. S. skutečně dopustil trestného činu porušování povinnosti při správě cizího majetku podle §255 odst. 1, 2 písm. b) tr. zák., případně zda stíhaný skutek nevykazuje znaky jiného trestného činu. Přitom odůvodnění napadeného usnesení neodpovídá ani ustanovení §134 odst. 2 tr. řádu, protože z něj není patrné, které skutečnosti vyšetřovatel vzal za prokázané, o jaké důkazy se jeho skutková zjištění opírají, jakými úvahami se vyšetřovatel řídil při hodnocení provedených důkazů, jakož i jaké jsou jeho právní úvahy, na jejichž podkladě posuzoval prokázané skutečnosti podle příslušných ustanovení zákona. Vyšetřovateli je třeba vytknout i formální nedostatek spočívající v tom, že nebyla ověřena shoda fotokopií některých podstatných písemných důkazů obsažených v trestním spisu s jejich originálem. Konečně Nejvyšší soud považuje za vadu též nepřesné vymezení skutku ve sdělení obvinění a tím i v napadeném usnesení vyšetřovatele. Popis skutku totiž neobsahuje údaj o tom, kdy měl být čin spáchán a v jaké výši měla být způsobena škoda na cizím majetku, ač jde o obligatorní skutkové okolnosti, které zde musí být uvedeny z toho důvodu, aby skutek nemohl být zaměněn s jiným (§160 odst. 1 tr. řádu), přičemž škoda a její výše je zákonným znakem stíhaného trestného činu podle §255 odst. 1, 2 písm. b) tr. zák.
Na základě rozvedených skutečností nezbylo, než aby Nejvyšší soud podle §268 odst. 2 tr. řádu vyslovil, že napadeným usnesením vyšetřovatele byl porušen zákon v ustanoveních §2 odst. 5, 6 a §172 odst. 1 písm. b) tr. řádu. K tomuto porušení zákona došlo ve prospěch obviněného J. S., když vyšetřovatel neshledal v předmětném skutku trestný čin porušování povinnosti při správě cizího majetku podle §255 odst. 1, 2 písm. b) tr. zák. a vzhledem tomu zastavil trestní stíhání obviněného, ačkoli neúplné zjištění skutkového stavu a nedostatečné vyhodnocení dosavadních důkazů neumožňovalo učinit takové rozhodnutí. Jelikož stížnost pro porušení zákona byla podána ve lhůtě do šesti měsíců od právní moci napadeného usnesení a byly splněny i další podmínky ve smyslu ustanovení §272 tr. řádu, Nejvyšší soud napadené usnesení vyšetřovatele podle §269 odst. 2 tr. řádu zrušil, včetně rozhodnutí na něj obsahově navazujících, a protože ve věci je třeba učinit rozhodnutí nové, podle §270 odst. 1 tr. řádu vyšetřovateli přikázal, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl. Než bude možné v přípravném řízení meritorně rozhodnout, je nezbytné odstranit všechny výše uvedené nedostatky, jimiž trpí dosavadní průběh přípravného řízení, a postupovat v intencích tohoto rozhodnutí Nejvyššího soudu (§270 odst. 4 tr. řádu). Úkolem vyšetřovatele tedy bude doplnit dokazování opatřením dalších důkazů, zejména znaleckého posudku a svědeckých výpovědí, jejichž potřeba byla zmíněna nebo vyplyne z průběhu vyšetřování. Poté bude povinen vyšetřovatel opětovně vyhodnotit všechny opatřené důkazy, včetně výsledků doplněného dokazování, a přihlédnout při tom ke všem rozhodným skutečnostem, na nichž závisí závěr o tom, zda bude ve věci podána obžaloba nebo učiněno jiné meritorní rozhodnutí v přípravném řízení. V novém rozhodnutí pak musí vyšetřovatel své hodnotící úvahy náležitě vysvětlit jak ve vztahu ke skutkovým zjištěním, tak i ohledně jejich právní kvalifikace.
Jestliže by i po doplnění dokazování v otázkách naznačených výše nadále přetrvávaly pochybnosti vyplývající z případných rozporů v opatřených důkazech, které již nelze v přípravném řízení odstranit, a zjištění, které z odporujících si důkazů jsou pravdivé, závisí jenom na jejich hodnocení, pak nelze trestní stíhání zastavit. Hodnocení důkazů v takovém případě může učinit jen soud po jejich provedení v hlavním líčení podle zásad ústnosti a bezprostřednosti.
Poučení: Proti tomuto rozsudku není další opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 24. května 2000
Předseda senátu:
JUDr. František P ú r y