ECLI:CZ:NSS:2011:6.ADS.114.2011:45
sp. zn. 6 Ads 114/2011 - 45
ROZSUDEK
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedkyně JUDr. Milady Tomkové
a soudců JUDr. Bohuslava Hnízdila a JUDr. Kateřiny Šimáčkové v právní věci žalobce: K. Ch.,
zastoupeného JUDr. Zdeňkou Vochyánovou, advokátkou, se sídlem Nerudova 3, Třebíč,
proti žalované: Česká správa sociálního zabezpečení, se sídlem Křížová 25, Praha 5, o
přezkoumání rozhodnutí žalované ze dne 30. 11. 2010, o kasační stížnosti žalobce proti rozsudku
Krajského soudu v Brně ze dne 5. 5. 2011, č. j. 22 Ad 6/2011 - 28,
takto:
I. Kasační stížnost se zamít á .
II. Žalovaná n emá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění:
I.
Správní řízení
Rozhodnutím ze dne 30. 11. 2010, č. j. X (dále též „napadené rozhodnutí“), žalovaná
zamítla námitky a potvrdila prvostupňové rozhodnutí ze dne 16. 7. 2010, kterým žalovaná zvýšila
žalobci od 22. 1. 2010 invalidní důchod pro invaliditu prvního stupně na invalidní důchod pro
invaliditu druhé stupně podle ustanovení §56 odst. 1 písm. d) a §41 odst. 3 zákona č. 155/1995 Sb., o důchodovém pojištění, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o důchodovém
pojištění“).
V odůvodnění napadeného rozhodnutí žalovaná uvedla, že podle opětovného
přezkoumání zdravotního stavu žalobce není invalidní pro invaliditu třetího stupně
dle ustanovení §39 odst. 2 písm. c) zákona o důchodovém pojištění, neboť jeho zdravotní obtíže
spadají do kapitoly XV (funkční poruchy, postižení po úraze, operacích), oddíl B (postižení
končetin), položce 9c (ztuhnutí nebo omezení pohybu v kyčelním nebo kolenním
kloubu/kloubech - těžké omezení hybnosti jednoho nebo více kloubů nebo končetiny/končetin,
podle rozsahu funkčního postižení) přílohy k vyhlášce č. 359/2009 Sb., kterou se stanoví
procentní míry poklesu pracovní schopnosti a náležitosti posudku o invaliditě a upravuje
posuzování pracovní schopnosti pro účely invalidity (vyhláška o posuzování invalidity), (dále jen
„vyhláška o posuzování invalidity“). Míra poklesu pracovní schopnosti žalobce činí 50 %,
přičemž tuto hodnotu je dle žalované nutné zvýšit podle ustanovení §3 a §4 vyhlášky
o posuzování invalidity o 10 procentních bodů. Hlavními zdravotními obtížemi žalobce jsou
dle žalované pohybové problémy, těžké omezení hybnosti kyčlí, coxartrosa vpravo III. stupně
se zvažovanou TEP, vlevo II. - III. stupně. Žalovaná dále přihlédla k tomu, že žalobce je postižen
depresivně úskostnou poruchou. Zdravotní stav žalobce se sice od předcházejícího posouzení
dne 2. 10. 2009 podle žalované zhoršil, nejednalo se však o invaliditu třetího stupně a bylo
proto na místě uznat žalobce invalidním pro invaliditu druhého stupně.
II.
Řízení před Krajským soudem v Brně
Žalobou ze dne 26. 1. 2011 se žalobce domáhal přezkumu napadeného rozhodnutí.
Žalobce poukázal na to, že žalovaná nesprávně posoudila jeho invaliditu již dne 2. 10 2009,
přičemž ke skutečnému zlepšení jeho zdravotního stavu v minulosti nedošlo. Žalovaná
nevysvětlila kolísání v hodnocení zdravotního stavu. Žalobce dále poukazuje na fakt, že žalovaná
vychází z nálezů z roku 2003. Dále žalobce poukázal na své faktické obtíže vylučující výkon
pracovní činnosti, ale i jiných soukromých aktivit. Žalobce zastával ten názor, že jeho zdravotní
stav měl být posouzen podle kapitoly XIII, oddíl A, položka 1d (bez zátěže) vyhlášky
o posuzování invalidity.
Žalovaná se k žalobě vyjádřila podáním ze dne 21. 2. 2011, ve kterém uvedla,
že se v posuzovaném případě jednalo o dávku podmíněnou nepříznivým zdravotním stavem,
proto bylo rozhodnutí žalované určeno odborným lékařským posouzením. Žalovaná navrhla
důkaz posudkem posudkové komise Ministerstva práce a sociálních věcí. Dále přiložila správní
spis a zdravotní dokumentaci žalobce.
Krajský soud v Brně si opatřil posudek od Posudkové komise Ministerstva práce
a sociálních věcí ze dne 19. 4. 2011, č. j. 2011/1000 - Br, podle kterého žalobce trpí invaliditou
druhé stupně s poklesem pracovní schopnosti nejméně o 50 %. Posudková komise
se ve svém závěru opírala o spis Krajského soudu v Brně, o spis žalované včetně lékařských zpráv
a posudků od přiznání částečného invalidního důchodu a o zapůjčenou zdravotní dokumentaci
žalobce od jeho praktického lékaře. Posudková komise uvedla, že žalobce trpí pokročilou
artrózou vpravo s těžkou poruchou funkce, v levém kyčelním kloubu artrózou středního stupně.
V oblasti páteře zkonstatovala degenerativní změny především bederního úseku. Posudková
komise proto stav žalobce vyhodnotila jako dlouhodobě nepříznivý, jehož rozhodující příčinou
byla artróza kyčelních kloubů, míru poklesu pracovní schopnosti stanovila ve výši 50 %
podle kapitoly XV, oddíl B, položky 9, písm. c) přílohy k vyhlášce o posuzování invalidity;
jednalo se o invaliditu II. stupně. K horní hranici procentního rozmezí se posudková komise
přiklonila z důvodu předchozí výdělečné činnosti žalobce a pro jeho ostatní zdravotní postižení.
Samotné kloubní postižení by při dané funkční poruše posudková komise za jiných okolností
ohodnotila na dolní hranici procentního rozmezí. V posuzovaném případě se dle posudkové
komise neuplatní písm. e) stejné položky vyhlášky o posuzování invalidity, neboť nejde
o ztuhnutí dvou váhonosných kloubů v nepříznivém postavení. Páteřní postižení a osobnostní
porucha (úzkostní a depresivní porucha) nezpůsobují dle závěru posudkové komise větší pokles
pracovní schopnosti než rozhodující příčina. K námitce žalobce dovolávající se posouzení
jeho zdravotního stavu podle kapitoly XIII, oddíl A, položky 1, písm. d) posudková komise
uvedla, že by mohlo jít maximálně o stav podle písm. c), protože rentgenologicky ani funkčně
nejde o zvlášť těžké postižení. V minulosti byl zdravotní stav žalobce dle závěru posudkové
komise opakovaně nadhodnocován. Současný zdravotní stav žalobce neodůvodňoval provedení
nových odborných vyšetření, neboť charakter jeho obtíží se ve sledovaném období nezměnil,
což dokládá i malá četnost návštěv praktického lékaře i odborných ambulancí žalobcem.
Pro posouzení poklesu pracovní schopnosti je dle posudkové komise stěžejní porucha nosného
a pohybového aparátu, nikoli výsledek zobrazovacích či jiných pomocných vyšetření.
Krajský soud v Brně ve věci rozhodl rozsudkem č. j. 22 Ad 6/2011 - 28 ze dne 5. 5. 2011,
kterým žalobu zamítl. Krajský soud uvedl, že posudek posudkové komise podrobně zhodnotil
zdravotní stav žalobce a soud jej považuje za objektivní, úplný a přesvědčivý, dostatečně
prokazující rozhodující zdravotní postižení, jeho vývoj a charakter onemocnění. Subjektivní
obtíže popsané žalobcem podle závěru posudku neodůvodňovaly provedení dalších vyšetření,
neboť objektivní posouzení žalobcova zdravotního stavu je zřejmé z posudku posudkové komise
a lékařských nálezů. Ohledně údajného nesprávného zařazení žalobcova postižení krajský soud
uvedl, že podle posudkové komise se nejednalo o rentgenologicky ani funkčně zvlášť těžké
postižení; na místě by pak bylo hodnotit zdravotní stav žalobce pouze podle písm. c)
kapitoly XIII, oddíl A, položky 1 s uvedeným rozpětí 40 % - 50 %. Za podstatné krajský soud
považoval to, že v minulosti byl zdravotní stav žalobce podle posudkové komise opakovaně
nadhodnocen. Krajský soud se plně ztotožnil s názorem obsaženým v posudku posudkové
komise, neboť jej neshledal jako nejasný nebo obsahující nedostatky. Krajský soud proto uzavřel,
že žalobce splňoval pouze podmínky II. stupně invalidity a napadené rozhodnutí proto dospělo
ke správnému závěru.
III.
Kasační stížnost, vyjádření žalované
Proti tomuto rozsudku Krajského soudu v Brně č. j. 22 Ad 6/2011 - 28 ze dne 5. 5. 2011
podal žalobce (dále jen „stěžovatel“) kasační stížnost podle ustanovení §103 odst. 1 písm. d)
zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „s. ř. s.“).
Stěžovatel je přesvědčen, že krajský soud vycházel z neúplného, nepřesvědčivého a formálně
vadného znaleckého posouzení. Protože se jedná o posouzení zdravotního stavu, na které je soud
v takovémto řízení odkázán, musí se na kvalitu a náležitosti posudku dle stěžovatele klást důraz.
Předmětný posudek ze dne 19. 4. 2011 se však nevypořádal se všemi rozhodnými skutečnostmi
a nepřihlédl k stěžovatelem uváděným potížím.
Posudek je dle stěžovatele navíc formálně vadný, neboť na něm v rozporu s ustanovením
§7 vyhlášky o posuzování invalidity chybí otisk razítka orgánu, který jej vystavil.
Stěžovatel trvá na tom, že došlo k chybnému zařazení jeho zdravotního postižení,
protože artróza obou kyčelních kloubů pokročilého stupně měla být hodnocena
podle kapitoly XIII, oddíl A, položky 1, písm. d) přílohy k vyhlášce o posuzování invalidity,
neboť tato kapitola dopadá na artropatie a nemoci svalové a kosterní soustavy. Závěr posudkové
komise ohledně nemožnosti použití kapitoly XIII, oddíl A, položky 1, písm. d) přílohy k vyhlášce
o posuzování invalidity nemá dle stěžovatele oporu v jeho textu, neboť symptomem je
alternativně i „těžké postižení pohybových schopností, celkové výkonnosti, některé denní aktivity
značně omezeny“.
Stěžovatel posudek dále napadá z toho důvodu, že odkazuje na neaktuální nálezy
místních obvodních specialistů, aniž by posudková komise provedla vlastní vyšetření stěžovatele.
Bolesti zad stěžovatele tak byly posudkovou komisí nesprávně odmítnuty, aniž by tato skutečnost
byla jakkoli prověřena. Poslední vyšetření neurologa dle stěžovatele objektivní nález nevylučuje,
když konstatuje: „bez uvedení objektivního nálezu“. Stěžovatel je z logiky věci přesvědčen,
že toto konstatování pouze znamená, že takovýto nález není v lékařské zprávě uváděn.
Stěžovatel již v řízení před krajským soudem navrhoval doplnění posudku o celkové
aktuální vyšetření dokládající jeho neschopnost vykonávat nejjednodušší práce a pokles pracovní
schopnosti o 70%; a to vyšetření u ortopeda (včetně provedení rentgenů) a neurologa, komplexní
vyšetření u praktického lékaře (s využitím CT), provedení testu přípustné zátěže organismu
stěžovatele. Pouze za takto správně zjištěného stavu by se posudková komise mohla vyjádřit
i ke kolísajícímu poklesu pracovní schopnosti stěžovatele podle dílčích hodnocení místní
posudkové komise žalované.
Žalovaná se ke kasační stížnosti nevyjádřila.
IV.
Stěžovatel je osobou oprávněnou k podání kasační stížnosti, neboť byl účastníkem řízení,
z něhož napadené rozhodnutí Krajského soudu v Brně vzešlo (ustanovení §102 s. ř. s.), kasační
stížnost je přípustná, neboť nejsou naplněny důvody podle ustanovení §104 s. ř. s. Nejvyšší
správní soud za této situace napadený rozsudek Krajského soudu v Brně v mezích řádně
uplatněného kasačního důvodu podle ustanovení §103 odst. 1 písm. d) s. ř. s. a v rozsahu kasační
stížnosti podle ustanovení §109 odst. 2 a 3 s. ř. s. přezkoumal, přitom dospěl k závěru, že kasační
stížnost není důvodná.
V posuzovaném případě stěžovatel napadá posouzení zdravotního stavu učiněného
Posudkovou komisí ministerstva práce a sociálních věcí, což představuje stížnostní důvod
podle ustanovení §103 odst. 1 písm. d) s. ř. s. - srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu
ze dne 25. 9. 2003, č. j. 4 Ads 13/2003 - 54 (všechna rozhodnutí Nejvyššího správního soudu
jsou dostupná na www.nssoud.cz).
Podle ustanovení §103 odst. 1 písm. d) s. ř. s. lze kasační stížnost podat z důvodu
nepřezkoumatelnosti soudního rozhodnutí spočívající v nesrozumitelnosti nebo nedostatku
důvodů rozhodnutí, popř. v jiné vadě řízení před soudem, mohla-li mít taková vada za následek
nezákonné rozhodnutí o věci samé.
Kasační stížnost není důvodná; k tomuto závěru vedly Nejvyšší správní soud následující
úvahy:
Nejvyšší správní soud souhlasí s názorem stěžovatele, že podstatným faktorem určujícím
výsledek soudního řízení, jehož předmětem je přezkum rozhodnutí žalované o přiznání
invalidního důchodu pro invaliditu druhého stupně, je posouzení zdravotního stavu učiněné
posudkovou komisí a proto je nutné klást důraz na jeho správnost, přesvědčivost a úplnost -
rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 25. 9. 2003, č. j. 4 Ads 13/2003 - 54.
K námitce stěžovatele napadající posudek z toho důvodu, že na něm chybí otisk razítka
orgánu, Nejvyšší správní soud uvádí, že se jedná o novou skutečnost ve smyslu ustanovení §109
odst. 4 s. ř. s., k níž nemůže Nejvyšší správní soud přihlédnout, neboť tuto skutečnost měl
stěžovatel rozporovat již před krajským soudem.
Nad rámec výše uvedeného však Nejvyšší správní soud uvádí,
že i kdyby k této skutečnosti mohl přihlédnout, nedosahuje tato formální vada posudku
podle názoru Nejvyššího správního soudu takové intenzity, aby mohla odůvodnit zrušení
rozsudku Krajského soudu v Brně podle ustanovení §103 odst. 1 písm. d) s. ř. s. Takováto vada
by totiž dle výslovné dikce ustanovení §103 odst. 1 s. ř. s. musela způsobit nezákonné
rozhodnutí ve věci samé (srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 14. 10. 2005,
č. j. 6 Ads 57/2004 - 59), což se dle názoru Nejvyššího správního soudu nestalo. Ve vztahu
k předmětnému posudku je stěžejní skutečnost, zda je zřejmé, kdo jej vydal, kdy tak učinil,
jaké bylo složení posudkové komise, koho a z jakého důvodu posudková komise hodnotila
a k jakým závěrům při posouzení zdravotního stavu dospěla. Všechny tyto náležitosti posudek
ze dne 19. 4. 2011, č. j. 2011/1000 - Br, obsahuje.
Podle názoru Nejvyššího správního soudu se na formální náležitosti posudku vydaného
posudkovou komisí vyhláška o posuzování invalidity nemůže uplatnit, neboť posudková komise
zdravotní stav osoby neposuzuje pro účely správního řízení vedeného před Českou správou
sociálního zabezpečení, ale pro účely soudního přezkumu zákonnosti rozhodnutí České správy
sociálního zabezpečení. Vyhláška o posuzování invalidity se aplikuje pouze na odborné orgány
žalované hodnotící zdravotní stav pojištěnců, neboť podle vyhlášky o posuzování invalidity
se posuzuje procentní míra poklesu pracovní schopnosti, kdežto posudková komise vypracovává
posudek pro soudní řízení za tím účelem, aby správnímu soudu poskytla odborné informace,
které jiným způsobem správní soud nemůže zjistit, z důvodu přezkumu správního rozhodnutí.
Nejvyšší správní soud proto shledává rozdíl mezi posudky vypracovanými odbornými orgány
žalované pro účely správního řízení a posudky vypracovanými posudkovými komisemi pro účely
soudního řízení.
Brojí-li dále stěžovatel proti tomu, že jeho zdravotní stav měl být dle vyhlášky
o posuzování invalidity jinak hodnocen, Nejvyšší správní soud se s touto námitkou
také neztotožňuje.
Pro zdravotní postižení podle kapitoly XIII (Postižení svalové a kosterní soustavy),
oddílu A (Artropatie), položky 1 (Osteoartróza) písm. c) [těžké postižení] přílohy k vyhlášce
o posuzování invalidity, je stanovena míra poklesu schopnosti soustavné výdělečné činnosti 40 -
50 %.
Pro zdravotní postižení podle kapitoly XIII (Postižení svalové a kosterní soustavy),
oddílu A (Artropatie), položky 1 (Osteoartróza) písm. d) [zvláště těžké postižení] přílohy
k vyhlášce o posuzování invalidity, je stanovena míra poklesu schopnosti soustavné výdělečné
činnosti 60 - 70 %.
Pro zdravotní postižení podle kapitoly XV (Funkční poruchy, postižení po úrazech,
operacích), oddílu B (Postižení končetin), položky 9 (Ztuhnutí nebo omezení pohybu v kyčelním
nebo kolenním kloubu/kloubech) písm. c) [těžké omezení hybnosti jednoho nebo více kloubů
nebo končetiny/končetin, podle rozsahu funkčního postižení] přílohy k vyhlášce o posuzování
invalidity, je stanovena míra poklesu schopnosti soustavné výdělečné činnosti 35 - 50 %.
Dále je nutné poukázat na ustanovení §75 odst. 1 s. ř. s., podle kterého soud
při přezkoumání rozhodnutí vychází ze skutkového a právního stavu, který tu byl v době
rozhodování správního orgánu, tj. ke dni 30. 11. 2010.
V případě posouzení míry invalidity se jedná o otázku odbornou - medicínskou (důchod
podmíněný dlouhodobě nepříznivým zdravotním stavem) a rozhodnutí soudu tak závisí
především na odborném lékařském posouzení. Podle ustanovení §4 odst. 2 zák. č. 582/1991 Sb.
posuzuje zdravotní stav a pracovní schopnost občanů pro účely přezkumného řízení soudního
ve věcech důchodového pojištění Ministerstvo práce a sociálních věcí, které za tímto účelem
zřizuje jako své orgány posudkové komise. Posudkové komise jsou oprávněny nejen k celkovému
přezkoumání zdravotního stavu a dochované pracovní schopnosti pojištěnců, ale též k posouzení
poklesu schopnosti soustavné výdělečné činnosti a zaujetí posudkových závěrů o plné či částečné
invaliditě, jejím vzniku, trvání či zániku.
Posudkové řízení je tedy specifickou formou správní činnosti, spočívající v posouzení
zdravotního stavu občana a některých důsledků z něj vyplývajících pro oblast sociálního
zabezpečení a důchodového pojištění. Jde o postup posudkového orgánu, jehož hlavním
obsahem je posudková činnost, která předpokládá vedle odborných lékařských znalostí
též znalosti z oboru posudkového lékařství. I tyto posudky nicméně hodnotí soud
jako každý jiný důkaz podle zásad upravených v ustanovení §77 odst. 2 s. ř. s. a v případě
potřeby může zejména uložit též zpracování posudku soudem ustanoveným znalcem z oboru
posudkového lékařství. Posudek, který splňuje požadavek úplnosti, celistvosti a přesvědčivosti
a který se vypořádává se všemi rozhodujícími skutečnostmi, bývá zpravidla rozhodujícím
důkazem pro posouzení správnosti a zákonnosti přezkoumávaného rozhodnutí. Posudkový závěr
by měl být náležitě zdůvodněn, aby byl přesvědčivý i pro soud, který nemá, a ani nemůže mít,
odborné lékařské znalosti, na nichž posouzení invalidity závisí především.
Podle posudku o invaliditě ze dne 5. 3. 2010 vypracovaného lékařem Okresní správy
sociálního zabezpečení č. j. LPS/2010/341 - TR - CSSZ je stěžovatel invalidní pro invaliditu
druhého stupně. Jako rozhodující příčinu dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu
stěžovatele s nejvýznamnějším dopadem na pokles jeho pracovní schopnosti bylo vyhodnoceno
zdravotní postižení podle kapitoly XV, oddíl B, položky 9, písm. c) přílohy k vyhlášce
o posuzování invalidity (Funkční porucha, poškození končetin, ztuhnutí nebo omezení pohybu
v kyčelním nebo kolenním kloubu/kloubech, těžké omezení hybnosti jednoho nebo více kloubů
nebo končetiny/končetin, podle rozsahu funkčního postižení). Vzhledem k dalším zdravotním
problémům stěžovatele byla míra poklesu jeho pracovní schopnosti vyhodnocena ve výši 60 %.
Jak vyplývá ze zhodnocení zdravotního stavu stěžovatele ze dne 22. 11. 2010,
č. j. LPS/2010/251 - NR - VYS - CSSZ, učiněného ČSSZ, stěžovatelovým hlavním zdravotním
handicapem jsou pohybové obtíže, a to těžké omezení hybnosti kyčlí - coxartrosa vpravo
III. stupně se zvažovanou TEP, vlevo II - III stupně. Potíže s páteří a polyneuropatií DKK
neodpovídaly invaliditě třetího stupně, přičemž tyto okolnosti (spolu s léčením na psychiatrické
ambulanci pro depresivně úzkostnou poruchu) odůvodňovaly podle tohoto posudku zvýšení
míry poklesu pracovní schopnosti o 10 %. Míra poklesu pracovní schopnosti stěžovatele byla
vyhodnocena v celkové výši 60 %. Zdravotní postižení stěžovatele bylo hodnoceno
podle kapitoly XV, oddíl B, položky 9, písm. c) přílohy k vyhlášce o posuzování invalidity
(Funkční porucha, poškození končetin, ztuhnutí nebo omezení pohybu v kyčelním
nebo kolenním kloubu/kloubech, těžké omezení hybnosti jednoho nebo více kloubů
nebo končetiny/končetin, podle rozsahu funkčního postižení).
Podle posudku Posudkové komise Ministerstva práce a sociálních věcí ze dne 19. 4. 2011,
č. j. 2011/1000 - Br, činí míra poklesu stěžovatelovy pracovní schopnosti 50 %
podle kapitoly XV, oddíl B, položky 9, písm. c) přílohy k vyhlášce o posuzování invalidity
(Funkční porucha, poškození končetin, ztuhnutí nebo omezení pohybu v kyčelním
nebo kolenním kloubu/kloubech, těžké omezení hybnosti jednoho nebo více kloubů
nebo končetiny/končetin, podle rozsahu funkčního postižení), neboť stěžovatelův nepříznivý
zdravotní stav je určen artrózou kyčelních kloubů. K možnému odchylnému hodnocení se
posudková komise vyjádřila tak, že by mohlo jít o stav podle kapitoly XIII, oddíl A, položky 1,
písm. c) přílohy k vyhlášce o posuzování invalidity (Postižení svalové a kosterní soustavy,
Osteoartróza, těžké postižení), protože se v posuzovaném případě nejedná o zvlášť těžké
postižení. V minulosti byl dle závěru tohoto posudku nepříznivý zdravotní stav stěžovatele
nadhodnocován.
Z geneze hodnocení zdravotního stavu stěžovatele Nejvyššímu správnímu soudu vyplývá,
že stěžejní zdravotní komplikací jsou pohybové obtíže - artróza kyčelních kloubů - které byly
v posudcích vždy hodnoceny podle kapitoly XV, oddíl B, položky 9, písm. c) přílohy k vyhlášce
o posuzování invalidity (Funkční porucha, poškození končetin, ztuhnutí nebo omezení pohybu
v kyčelním nebo kolenním kloubu/kloubech, těžké omezení hybnosti jednoho nebo více kloubů
nebo končetiny/končetin, podle rozsahu funkčního postižení). Stěžovatel se závěrem o tom,
že určujícím faktorem způsobujícím pokles jeho pracovní schopnosti jsou pohybové obtíže,
souhlasí, napadá však pouze hodnocení tohoto onemocnění podle vyhlášky o posuzování
invalidity.
Nejvyšší správní soud v tomto směru vychází z hodnocení obsaženého v posudku
posudkové komise Ministerstva práce a sociálních věcí ze dne 19. 4. 2011, č. j. 2011/1000 - Br,
protože jej považuje za věcně správný, dostatečně logicky a srozumitelně odůvodněný. Nejvyšší
správní soud tu poukazuje na výše uvedené ohledně toho, že při posouzení míry invalidity
se jedná o otázku odbornou - medicínkou, ke které nemají správní soudy včetně Nejvyšší
správního soudu dostatek znalostí a proto vycházejí z jednotlivých posudků, jež hodnotí
podle zásad upravených v ustanovení §77 odst. 2 s. ř. s. Jednotlivé výše popsané posudky
zdravotní stav stěžovatele popsaly prakticky shodně - pouze posudek posudkové komise
Ministerstva práce a sociálních věcí ze dne 19. 4. 2011, č. j. 2011/1000 - Br, určil míru poklesu
pracovní schopnosti stěžovatele ve výši 50 %, přičemž zdůvodnil, proč k tomuto odlišnému
závěru dospěl.
Za podstatnou skutečnost v posuzovaném případě Nejvyšší správní soud považuje
skutečnost, že všechny tři posudky vyhodnotily pokles míry pracovní schopnosti stěžovatele
v rozmezí 50 až 60 %, přičemž toto rozmezí poklesu míry pracovní schopnosti stěžovatele
se pohybuje v mezích podle ustanovení §39 odst. 2 písm. b) zákona o důchodovém pojištění
dokládající invaliditu druhého stupně. Žádný z výše uvedených posudků neobsahuje hodnocení,
které by zpochybnilo závěr žalované prezentovaný v napadeném rozhodnutí,
totiž že by stěžovatel nespadal do kategorie invalidity druhého stupně. Pokud tedy jednotlivé
posudky obsahují jednoznačný závěr, podle něhož stěžovatelův zdravotní stav náleží do kategorie
invalidity druhého stupně, přičemž jeden z posudků (posudkové komise Ministerstva práce
a sociálních věcí) obsahuje dílčí odlišnosti od ostatních, které však příslušný zpracovatel posudku
(zde posudková komise) zdůvodní, není důvodu o správnosti závěrů učiněných v jednotlivých
posudcích pochybovat.
Jiná situace by pochopitelně nastala, pokud by určitý posudek považoval za stěžejní
zdravotní postižení zcela jiné onemocnění než zbývající posudky, přičemž toto odlišné
onemocnění by odůvodňovalo podřazení pod jinou položku přílohy k vyhlášce o posuzování
invalidity mající potencionálně vliv na odlišné posouzení invalidity takovéto osoby -
srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 22. 7. 2011, č. j. 4 Ads 155/2010 - 235.
Stěžovatel pouze tvrdil, že by jeho zdravotní stav měl být hodnocen podle kapitoly XIII,
oddíl A, položky 1, písm. d) přílohy k vyhlášce o posuzování invalidity, přičemž tuto argumentaci
nepodpořil žádným důkazním prostředkem tento závěr odůvodňující. Posudková komise
v posudku ze dne 19. 4. 2011, č. j. 2011/1000-Br sice připustila možnost hodnocení
podle kapitoly XIII přílohy k vyhlášce o posuzování invalidity, ale pouze podle kapitoly XIII,
oddíl A, položky 1, písm. c) přílohy k vyhlášce o posuzování invalidity (Postižení svalové
a kosterní soustavy, Osteoartróza, těžké postižení). Maximální výše míry poklesu pracovní
schopnosti je však i podle této položky vyhlášky o posuzování invalidity 50 %, což neodůvodňuje
závěr, že by se v případě stěžovatele nejednalo o invaliditu druhého stupně. Za rozhodující
Nejvyšší správní soud tedy považuje tu skutečnost, že žádný z výše uvedených posudků
nehodnotil zdravotní postižení stěžovatele jako zvlášť těžké postižení pohybových schopností
stěžovatele.
Poukaz stěžovatele na dikci kapitoly XIII, oddíl A, položky 1, písm. d) přílohy k vyhlášce
o posuzování invalidity považuje Nejvyšší správní soud za nesprávný. Pojmy „těžké postižení
pohybových schopností, celkové výkonnosti, některé denní aktivity značně omezeny“
nepředstavují zcela samostatné alternativy symptomů pro posouzení zdravotního stavu určité
osoby podle konkrétní položky přílohy k vyhlášce o posuzování invalidity, ale jedná se
o posudková hlediska, která mají popisovat pojmy uvedené v prvním řádku příslušného písmena
vyhlášky (např. lehká forma, středně těžké postižení, těžké postižení, zvláště těžké postižení),
která jsou stěžejní po určení konkrétního typu určitého onemocnění podle příslušné položky.
Tato jednotlivá posudková hlediska se musí v konkrétním případě posuzovat a aplikovat
komplexně, provázaně, nikoli je z položky „vytrhávat“ a považovat je stěžejní.
Nejvyšší správní soud nemůže také přisvědčit argumentaci stěžovatele napadající posudek
ze dne 19. 4. 2011, č. j. 2011/1000-Br z toho důvodu, že podle jeho názoru vychází
z neaktuálních nálezů místních obvodních specialistů. V prvé řadě Nejvyšší správní soud
poukazuje na to, že podle ustanovení §75 odst. 1 s. ř. s. musí správní soudy vycházet
ze skutkového stavu, který tu byl v době rozhodování správního orgánu. Rozhodujícím tedy je,
jestli stěžovatel trpěl ke dni 30. 11. 2010 invaliditou druhého stupně či nikoli. K novým
skutečnostem, tj. ke změnám zdravotního stavu stěžovatele, k nimž mohlo dojít po vydání
napadeného rozhodnutí do zpracování posudku posudkové komise dne 19. 4. 2011, přihlížet
nelze. Povinností posudkových komisí tedy není podrobit pojištěnce komplexnímu vyšetření
jeho zdravotního stavu, nýbrž na základě shromážděné zdravotní dokumentace posoudit
jeho zdravotní stav a míru poklesu schopnosti soustavné výdělečné činnosti - srov. rozsudek
Nejvyššího správního soudu ze dne 27. 9. 2006, č. j. 3 Ads 65/2005 - 87. Z hlediska výše
uvedeného nahlížel Nejvyšší správní soud také na aktuálnost zdravotní dokumentace, kterou měla
posudková komise k dispozici při zpracování posudku.
Již výše bylo uvedeno, že hlavní příčinou dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu
stěžovatele jsou pohybové obtíže - artróza kyčelních kloubů - přičemž byly diagnostikovány další
obtíže, které však nebyly shledány jako dominantní. K výše uvedené diagnóze měla posudková
komise k dispozici následující zdravotní dokumentaci stěžovatele - zpráva praktického lékaře
z 15. 2. 2010; ortopedické nálezy MUDr. K. z 6. 12. 2004, 10. 1. 2005, 22. 1. 2010; neurologické
nálezy MUDr. Š. z 11. 1. 2006, 27. 1. 2010, 1. 9. 2010; nálezy neurologicko-rehabilitační v kartě
PL MUDr. V. z 16. 5. 2008 a 30. 5. 2008; psychiatrické nálezy MUDr. N. z 11. 9. 2009, 18. 1.
2010; oční nález MUDr. P. 18. 1. 2010.
Nejvyšší správní soud tedy nesdílí názor stěžovatele, že posudková komise při zpracování
svého posudku vycházela z neaktuální zdravotní dokumentace, neboť z výše uvedeného vyplývá,
že se opírala o aktuální zdravotní dokumentaci stěžovatele pocházející převážně z roku 2010,
kdy bylo žalovanou rozhodováno o invaliditě stěžovatele.
Poukazuje-li stěžovatel na to, že trpí bolestmi zad, což nemělo být podle jeho názoru
posudkovou komisí řádně vyhodnoceno a přezkoumáno, nemůže ani s touto argumentací
Nejvyšší správní soud souhlasit. Z posudku posudkové komise ze dne 19. 4. 2011,
č. j. 2011/1000 - Br, naopak vyplývá, že stěžovatel trpí v oblasti páteře degenerativními změnami
především v bederním úseku, což způsobilo funkční omezení dynamiky bederní etáže.
Jako určující zdravotní postižení však posudková komise určila pohybové obtíže spočívající
v artróze kyčelních kloubů, přičemž stěžovatel s tímto závěr v kasační stížnosti souhlasí, pouze
namítal jeho nesprávné právní hodnocení podle vyhlášky o posuzování invalidity. Případné další
obtíže mimo toto dominantní onemocnění posudková komise přitom vyhodnotila
jako stabilizované, přičemž její bližší posuzování vzhledem na dominantní zdravotní postižení
stěžovatele považovala za nadbytečné. Nejvyšší správní soud k tomuto hodnocení posudkové
komise nemá co dodat, neboť ze zbývající zdravotní dokumentace a z ostatních předcházejících
posudků, jak bylo popsáno výše, nevyplývají jakékoli rozpory, které by závěr posudkové komise
zpochybnily.
Nejvyšší správní soud proto uzavírá, že posudek posudkové komise ze dne 19. 4. 2011,
č. j. 2011/1000 - Br, považuje za správný, logický, bezrozporný, odůvodněný a hodnotící
zdravotní stav stěžovatele ke dni rozhodování žalované. Krajský soud v Brně proto nepochybil,
pokud nevyhověl důkaznímu návrhu stěžovatele požadující jeho další zdravotní zkoumání,
neboť to by bylo vzhledem k doložené zdravotní dokumentaci a všem posudkům vypracovaným
v průběhu správního a soudního řízení nadbytečné.
Není proto naplněn stěžovatelem uplatněný kasační důvod podle ustanovení §103 odst. 1
písm. d) s. ř. s.
Ze shora uvedených důvodů Nejvyšší správní soud kasační stížnost zamítl (ustanovení
§110 odst. 1 in fine s. ř. s.).
O nákladech řízení o kasační stížnosti rozhodl Nejvyšší správní soud podle ust. §60
odst. 1, 2 s. ř. s. ve spojení s ustanovením §120 s. ř. s. Stěžovatel neměl ve věci úspěch, nemá
proto právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti ze zákona. Žalovaná měla ve věci
úspěch, podle ustanovení §60 odst. 2 s. ř. s. však správnímu orgánu ve věcech důchodového
pojištění, důchodového zabezpečení, nemocenského pojištění, pomoci v hmotné nouzi a sociální
péče nelze přiznat právo na náhradu řízení, na které by měl jinak nárok podle ustanovení §60
odst. 1 s. ř. s.
Poučení: Proti tomuto rozsudku ne jsou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 20. října 2011
JUDr. Milada Tomková
předsedkyně senátu