ECLI:CZ:NSS:2012:6.ADS.163.2011:312
sp. zn. 6 Ads 163/2011 - 312
ROZSUDEK
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Bohuslava Hnízdila
a soudkyň JUDr. Milady Tomkové a JUDr. Kateřiny Šimáčkové v právní věci žalobce:
Dipl. Ing. M. H., zastoupen Mgr. MUDr. Janou Kollrossovou, advokátkou, se sídlem náměstí
Republiky 28, Plzeň, proti žalované: Česká správa sociálního zabezpečení, se sídlem
Křížová 25, Praha 5, v řízení o kasační stížnosti žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Plzni
ze dne 3. 8. 2010, č. j. 16 Cad 215/2008 - 196,
takto:
I. Kasační stížnost se zamít á .
II. Žalované se nepřizn áv á právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti..
III. Ustanovené zástupkyni žalobce, advokátce Mgr. MUDr. Janě Kollrossové,
se přiznáv á odměna za zastupování v řízení o kasační stížnosti v částce 960 Kč,
která bude vyplacena z účtu Nejvyššího správního soudu ve lhůtě do 60 dnů od právní
moci tohoto rozsudku.
Odůvodnění:
Rozhodnutím České správy sociálního zabezpečení (dále též „žalovaná“) ze dne
14. 5. 2008, č. X1, byla zamítnuta žádost žalobce o invalidní důchod pro nesplnění podmínek
ustanovení §38, §39, §43 a §44 zákona č. 155/1995 Sb., o důchodovém pojištění (dále též
„zákon o důchodovém pojištění“), s přihlédnutím k Nařízení Rady (EHS) č. 1408/71 a Nařízení
Rady (EHS) č. 574/72. V odůvodnění svého rozhodnutí žalovaná uvedla, že posouzení
zdravotního stavu pro účely plné a částečné invalidity spadá s přihlédnutím k ustanovení čl. 40
odst. 4 Nařízení Rady (EHS) č. 1408/71 do kompetence instituce státu, která rozhoduje o plném
nebo částečném invalidním důchodu. Podle posudku Okresní správy sociálního zabezpečení
v Přerově ze dne 8. 4. 2008 není žalobce plně invalidní a není ani částečně invalidní, neboť
z důvodu dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu poklesla jeho schopnost soustavné
výdělečné činnosti pouze o 20 %.
Proti zmíněnému rozhodnutí podal žalobce žalobu, o níž rozhodl Krajský soud v Plzni
rozsudkem ze dne 3. 8. 2010, č. j. 16 Cad 215/2008 - 196, tak, že žalobu zamítl. Své rozhodnutí
založil na posudku orgánu příslušného k posouzení invalidity žalobce v přezkumném řízení,
a to Posudkové komise Ministerstva práce a sociálních věcí České republiky (dále též „posudková
komise“), pracoviště v Plzni. Z posudku posudkové komise, jež podle názoru krajského soudu
splňuje požadavky úplnosti a přesvědčivosti, vyplývá, že rozhodující příčinou dlouhodobě
nepříznivého zdravotního stavu žalobce byla v době vydání napadeného rozhodnutí žalované
neurotická depresivní symptomatologie středně těžká s agorafobií a klaustrofobií, jež v rozhodné
době odpovídala zdravotnímu postižení uvedenému v kapitole V - duševní poruchy a poruchy
chování, položky 4 - neurologické, stresové a somatoformní poruchy, úzkostné a fobické
poruchy, obsedantně kompulsivní poruchy, reakce na stres, poruchy přizpůsobení, disociační
poruchy, písm. b) - středně těžké poruchy 20 %. U žalobce jde o středně těžkou neurotickou
poruchu odpovídající intenzitou psychofarmakologické léčbě, komise zdůvodnila, že nejde
o těžkou neurotickou poruchu a rovněž že nejde o zvlášť těžkou poruchu ve smyslu obsedantní
neurózy. Posudková komise míru poklesu schopnosti navýšila o 10 % podle §6 odst. 4 vyhlášky
č. 284/1995 Sb. pro ostatní zdravotní postižení, takže celková míra poklesu schopnosti soustavné
výdělečné činnosti žalobce činí 30 %. Krajský soud vyšel z toho, že žalobci se v řízení nezdařilo
prokázat, že by k 14. 5. 2008 byl plně nebo částečně invalidní. Krajský soud dále poukázal na to,
že vada řádného předvolání žalobce k jednání posudkové komise byla při posledním doplnění
posudku odstraněna, žalobce byl znovu řádně k jednání posudkové komise předvolán,
přičemž se omluvil ze zdravotních důvodů. Vzhledem k tomu, že byl řádně předvolán, je
jeho věcí, pokud se jednání posudkového orgánu nezúčastnil. Účast žalobce u jednání soudu není
nezbytně nutná, soud sám nemá žádných odborných znalostí z oboru medicíny a nerozhoduje
v daném případě volnou úvahou, ale vychází z odborného posudku posudkové komise, která je
k tomuto účelu pro soudní přezkum určena zákonem pro ochranu práv žalobce. Posudková
komise svůj posudek opakovaně doplnila vzhledem k námitce žalobce a k předloženým
lékařským zprávám, kdy nejčerstvější je z roku 2010. Krajský soud tedy dospěl k závěru,
že posudková komise zhodnotila veškerou dokumentaci, jak má na mysli ustanovení čl. 40
Nařízení Rady (EHS) č. 574/72, kde je upraveno určení stupně invalidity s tím, že při zjištění
stupně invalidity vezme instituce členského státu v úvahu dokumenty a lékařské zprávy
a informace administrativního charakteru, které dostala od instituce jiného členského státu,
přičemž si zachová své právo dát žadatele prohlédnout svým lékařem. Krajský soud předložil
posudkové komisi veškeré listiny, které žalobce předložil v jazyce německém, a tyto nechal
přeložit kvalifikovaným překladatelem do jazyka českého, neboť jednacím jazykem před českými
soudy je čeština. Posudková komise zhodnotila veškeré dokumenty, které byly předloženy
nositelem pojištění SRN a tyto byly přeloženy do regulérního českého překladu lékaři OSSZ
a lékaři posudkové komise. Krajský soud tak vyšel z toho, že dostál svým povinnostem a poskytl
žalobci dostatečnou ochranu z hlediska jeho práv, a má za to, že komise vyšla z dostatečně
zjištěného skutkového stavu na základě dokumentace, která byla předložena německým nositelem
pojištění a samotným žalobcem. Posudková komise vyšla z dostatečných podkladů, aby mohla
stanovit příčinu DNZS, tento podřadit pod příslušné ustanovení dle českých právních předpisů.
K námitce žalobce, že měl být posouzen OSSZ dle místa trvalého bydliště, krajský soud
uvedl, že v daném případě žalovaná určila Okresní správu sociálního zabezpečení v Přerově,
jejíž příslušnost je dána sídlem žadatelova posledního zaměstnavatele v České republice,
tj. Severomoravskými cukrovary, závodem 8 Prosenice. Tento žalobní bod tedy nebyl shledán
důvodným.
K namítané neúměrné délce řízení krajský soud uvedl, že rozhodnutí sice nebylo vydáno
v zákonné lhůtě stanovené správním řádem, žalobce však jednak měl brojit v rámci správního
řízení opatřením proti nečinnosti v rámci tohoto řízení nebo eventuálně správní žalobou
proti nečinnosti. Rozhodnutí v tomto řízení vydané, byť po lhůtě stanovené správním řádem,
nemá za následek nezákonné rozhodnutí ve věci samé. Tento žalobní bod proto rovněž nebyl
shledán důvodným.
Vzhledem k tomu, že žaloba nebyla shledána důvodnou, neboť žalobce nebyl zkrácen
na svých právech rozhodnutím správního orgánu ani jeho postupem, žaloba byla podle §78
odst. 7 zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní (dále jen „s. ř. s.“), zamítnuta.
Proti rozsudku krajského soudu podal kasační stížnost žalobce (dále též „stěžovatel“),
v níž namítl, že krajský soud žalobu zamítl, ač pro vady řízení podle §76 odst. 1 písm. b), c)
s. ř. s. spočívající v tom, že žalobce neměl možnost být v tomto řízení zastoupen advokátem,
i když o jeho ustanovení z finančních důvodů a zdravotních důvodů žádal, že žalobce nebyl
účasten jednání posudkové komise, kterého se nemohl zúčastnit ze zdravotních důvodů,
posudková komise tedy zpracovala znalecký posudek bez toho, aniž by jej osobně vyšetřila,
a že žalobce neměl možnost ze zdravotních důvodů účastnit se jednání dne 3. 8. 2010, soud
jeho žádosti o odročení jednání nevyhověl a rozhodl v jeho nepřítomnosti, měl rozhodnutí zrušit.
Stěžovatel je přesvědčen, že z důvodu DNZS poklesla jeho schopnost soustavné výdělečné
činnosti tak, že je plně invalidní i podle zákonů v České republice. Podle stěžovatele není možné
a spravedlivé, aby ve dvou státech EU (v ČR a SRN) byl jeho zdravotní stav pro nárok
na invalidní důchod posuzován zcela odchylně. Z těchto důvodů stěžovatel navrhl, aby Nejvyšší
správní soud napadený rozsudek krajského soudu zrušil z důvodu uvedeného v §103 odst. 1
písm. b) s. ř. s. a věc mu vrátil k dalšímu řízení.
Žalovaná se ke kasační stížnosti nevyjádřila.
Nejvyšší správní soud se kasační stížností zabýval nejprve z hlediska splnění formálních
náležitostí. Konstatoval, že stěžovatel je osobou oprávněnou k podání kasační stížnosti,
neboť byl účastníkem řízení, z něhož napadené rozhodnutí krajského soudu vzešlo (§102 s. ř. s.).
V kasační stížnosti, kterou podal včas (§106 odst. 2 s. ř. s.), uplatnil přípustný důvod podle §103
odst. 1 písm. b) s. ř. s. Podmínka povinného zastoupení advokátem ve smyslu §105 odst. 2 s. ř. s.
je také splněna. Kasační stížnost je tedy přípustná.
Nejvyšší správní soud dále přezkoumal kasační stížnost v rozsahu stěžovatelem
uplatněných důvodů a dospěl k závěru, že kasační stížnost není důvodná.
Stěžovatel namítá, že neměl možnost být v řízení před krajským soudem zastoupen
advokátem, i když o jeho ustanovení z finančních a zdravotních důvodů žádal. Především je
na místě uvést, že pro řízení před krajským soudem zákon nevyžaduje povinné zastoupení
advokátem. Pokud stěžovatel požádal o ustanovení zástupce soudem, této jeho žádosti vyhověno
nebylo, když usnesením Krajského soudu v Plzni z 2. 9. 2009 byl návrh žalobce na ustanovení
zástupce zamítnut. Proti tomuto usnesení žalobce kasační stížnost nepodal.
K námitce stěžovatele, že nebyl účasten jednání posudkové komise, lze především uvést,
že k poslednímu jednání posudkové komise byl stěžovatel předvolán, ze zdravotních důvodů
se však nedostavil, když svoji neúčast omluvil tímto zdravotním stavem. Při posuzování
zdravotního stavu a pracovní schopnosti fyzických osob pro účely invalidity vychází posudková
komise zejména z nálezů ošetřujícího lékaře, popřípadě výsledků funkčních vyšetření a výsledků
vlastního vyšetření lékaře, který plní úkoly okresní správy sociálního zabezpečení, a z podkladů
stanovených jinými právními předpisy. Obligatorní osobní vyšetření posuzované osoby
před posudkovou komisí zákon nepředpokládá, jedná se pouze o možnost, jíž může posudková
komise využít podle své vlastní úvahy. Posudková komise, stejně jako lékař OSSZ, vychází
totiž z lékařských zpráv a nálezů ošetřujících lékařů účastníka řízení, které obvykle obsahují
dostatečné výsledky potřebné pro objektivizaci zdravotního stavu posuzované osoby. Podstata
činnosti posudkových lékařů pak spočívá v určení, jak konkrétní diagnóza posuzované osoby
ovlivňuje pracovní schopnost a míru jejího poklesu. V daném případě měla posudková komise
k dispozici dostatek lékařských zpráv, na jejichž podkladě mohla posoudit zdravotní stav
stěžovatele a jemu odpovídající pokles jeho schopnosti soustavné výdělečné činnosti. Ostatně
vůči závěru posudkové komise o zhodnocení míry poklesu schopnosti soustavné výdělečné
činnosti stěžovatele neuvádí stěžovatel žádné konkrétní výhrady.
K námitce stěžovatele, že neměl možnost ze zdravotních důvodů účastnit se jednání
u krajského soudu dne 3. 8. 2010, přičemž soud nevyhověl jeho žádosti o odročení jednání
a rozhodl v jeho nepřítomnosti, se vyjádřil krajský soud v odůvodnění napadeného rozsudku.
Uvedl k tomu, že stěžovatel pouze obecně uvedl, že žádá, aby ze zdravotních důvodů bylo
jednání odročeno na polovinu října, aniž by uvedl, z jakých důvodů žádá odročení jednání
na tento termín, zda se např. k jednání dostaví, zašle další zdravotní zprávy atd. Svůj zdravotní
stav přitom nijak nedoložil. Krajský soud řízení vzhledem k stáří spisu a k délce řízení
již neodročoval, neboť jak již v odůvodnění napadeného rozsudku uvedl, účast stěžovatele
u jednání soudu není nezbytná, soud nerozhoduje volnou úvahou, zdravotní stav stěžovatele
je posuzován k 14. 5. 2008 a v průběhu řízení měl stěžovatel možnost předložit zdravotní
dokumentaci, což učinil. Důvody pro odročení jednání nebyly shledány a řízení proběhlo
v nepřítomnosti stěžovatele. S takto posouzenou žádostí o odročení jednání před krajským
soudem se i Nejvyšší správní soud ztotožňuje a nemá, co by k věci dodal.
Ze všech shora uvedených důvodů Nejvyšší správní soud dospěl k závěru, že kasační
stížnost není důvodná, a proto ji podle §110 odst. 1 s. ř. s. zamítl.
O náhradě nákladů řízení o kasační stížnosti rozhodl Nejvyšší správní soud podle §60
s. ř. s. ve spojení s §120 s. ř. s. Stěžovatel neměl ve věci úspěch, proto mu podle §60 odst. 1
s. ř. s. právo na náhradu nákladů řízení nenáleží. Žalovaná, jako procesně úspěšný účastník řízení,
pak nemá podle §60 odst. 2 s. ř. s. na náhradu nákladů řízení právo, neboť je správním orgánem
ve věcech důchodového pojištění.
Stěžovateli byl usnesením Krajského soudu v Plzni č. j. 16 Cad 215/2008 - 258 ze dne
27. 7. 2011 ustanoven pro řízení o kasační stížnosti advokát, a to Mgr. MUDr. Jana Kollrossová.
Ustanovená advokáta požádala o přiznání odměny za dva úkony právní pomoci, a to převzetí věci
(1. 8. 2011), lustrum spisu (3. 8. 2011) spolu s dvěma režijními paušály a přiznáním daně z přidané
hodnoty. K tomu je nutno uvést, že podle §11 odst. 1 písm. b) vyhlášky č. 177/1996 Sb.,
o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif),
mimosmluvní odměna náleží za první poradu s klientem včetně převzetí a přípravy zastoupení,
je-li klientovi zástupce ustanoven soudem. V daném případě byl stěžovateli zástupce ustanoven
soudem, odměna podle §11 odst. 1 písm. b) advokátního tarifu přichází v úvahu tehdy,
pokud se uskutečnila první porada s klientem. Ustanovení §11 odst. 1 advokátního tarifu
s přiznáním odměny za lustrum spisu nepočítá. Nejvyšší správní soud v daném případě přihlédl
k tomu, že se s ohledem na obtížnost komunikace ustanovené advokátky se stěžovatelem,
který bydlí v Německu, jehož zdravotní stav mu zřejmě neumožňuje cestovat na delší
vzdálenosti, lze první poradu s klientem nahradit studiem spisu. Z těchto důvodů
proto ustanovené zástupkyni byla přiznána odměna za jeden úkon ve smyslu §11 odst. 1 písm. b)
advokátního tarifu v částce 500 Kč, dále náhrada hotových výdajů za jeden úkon právní služby
podle §13 odst. 3 advokátního tarifu ve výši 300 Kč, přičemž s ohledem na to, že ustanovená
advokátka je plátkyní DPH, byla přiznaná částka zvýšena o 20% DPH na celkovou částku
960 Kč.
Poučení: Proti tomuto rozsudku ne jsou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 22. listopadu 2012
JUDr. Bohuslav Hnízdil
předseda senátu