ECLI:CZ:NSS:2017:6.ADS.279.2017:44
sp. zn. 6 Ads 279/2017 - 44
ROZSUDEK
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy senátu a soudce zpravodaje
JUDr. Tomáše Langáška, soudce JUDr. Petra Průchy a soudkyně Mgr. Jany Brothánkové
v právní věci žalobce: T. F. P., zastoupený zákonnou zástupkyní PhDr. H. P., právně zastoupený
JUDr. Pavlem Juchelkou, advokátem, se sídlem Sady Svobody 448/4, Opava, proti žalovanému:
Ministerstvo práce a sociálních věcí, se sídlem Na Poříčním právu 1, Praha 2, týkající se řízení
o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 11. dubna 2017, č. j. MPSV-2017/78670-923,
sp. zn. SZ/MPSV-2017/65952-923, v řízení o kasační stížnosti žalobce proti usnesení Krajského
soudu v Ostravě ze dne 14. srpna 2017, č. j. 18 Ad 15/2017 - 32,
takto:
Usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 14. srpna 2017, č. j. 18 Ad 15/2017 - 32,
se r uší a věc se v rací tomuto soudu k dalšímu řízení.
Odůvodnění:
I. Vymezení případu
[1] Úřad práce České republiky – krajská pobočka v Ostravě (dále jen „úřad práce“) nepřiznal
nezletilému žalobci rozhodnutím ze dne 24. února 2017 dávku mimořádné okamžité pomoci
na úhradu odůvodněných nákladů souvisejících se vzděláním nebo zájmovou činností
nezaopatřeného dítěte a na zajištění nezbytných činností souvisejících se sociálně-právní
ochranou dětí (dále jen „rozhodnutí o dávce“). Žalobce podal proti rozhodnutí odvolání,
které však žalovaný zamítl rozhodnutím označeným v záhlaví tohoto rozsudku. Proti němu
se žalobce bránil žalobou podanou ke Krajskému soudu v Ostravě (dále též „krajský soud“),
přičemž byl zastoupen svou matkou jakožto zákonnou zástupkyní. Ta jeho jménem požádala
soud o osvobození od soudních poplatků a o ustanovení právního zástupce. Krajský soud
žádosti vyhověl a usnesením ze dne 26. dubna 2017 ustanovil právní zástupkyní žalobce
advokátku JUDr. Jarmilu Lipnickou Pešlovou, které stanovil lhůtu 15 dnů k doplnění žaloby
(do 18. května 2017).
[2] Namísto doplnění žaloby obdržel krajský soud dne 26. června 2017 e-mail od žalobcovy
matky, která požádala soud o zrušení ustanovení právní zástupkyně, neboť ta s ní nekomunikuje
a na její písemná podání neodpovídá. Na to reagovala ustanovená advokátka sdělením
ze dne 21. července 2017, v němž uvedla, že hned následující den poté, co jí bylo doručeno
usnesení krajského soudu o ustanovení zástupce z řad advokátů, tj. 4. května 2017, vyzvala
žalobcovu zákonnou zástupkyni k uskutečnění porady v advokátní kanceláři a sdělení telefonního
čísla a emailové adresy. Na tuto výzvu reagovala matka e-mailovou zprávou, ve které sdělila,
že v důsledku hmotné nouze není schopna advokátní kancelář navštívit, a nesdělila ani telefonní
číslo. Přílohou této e-mailové zprávy byly písemnosti, kterými „v dané věci disponuje“.
Advokátka dále sdělila, že si doručené podklady pečlivě prostudovala a poté e-mailovou zprávou
ze dne 18. května 2017 zákonné zástupkyni sdělila svůj právní názor na věc (konkrétně,
že neshledává v postupu žalovaného žádné pochybení) a zároveň ji požádala o sdělení,
čeho se svojí žalobou domáhá. Tento přípis žalobcově matce odeslala dne 25. května 2017
rovněž poštou, avšak ta na něj reagovala až svou žádostí o změnu právního zástupce
adresovanou krajskému soudu.
[3] Krajský soud žalobu odmítl usnesením označeným v záhlaví, a to pro nedoplnění
nezbytných náležitostí ve stanovené lhůtě. Tuto situaci podle soudu zavinila žalobcova zákonná
zástupkyně, jelikož porušila povinnost danou §20 odst. 2 zákona č. 85/1996 Sb., o advokacii,
ve znění pozdějších předpisů. Podle něj je klient povinen poskytovat advokátu potřebnou
součinnost. Naproti tomu ustanovená advokátka svou povinnost chránit a prosazovat práva
a oprávněné zájmy klienta a řídit se jeho pokyny nikterak neporušila, neboť se pokoušela
se zákonnou zástupkyní komunikovat.
II. Kasační stížnost a řízení o ní
[4] Nezletilý žalobce (dále též „stěžovatel“) podal proti usnesení krajského soudu
prostřednictvím své matky včas kasační stížnost, kterou následně doplnil. V ní namítal, že soud
měl na základě jeho žádosti ustanovení právní zástupkyně zrušit, neboť byl narušen vztah důvěry
mezi ním a ustanovenou advokátkou. Poté měl soud stěžovateli umožnit, aby případně doplnil
žalobu vlastními silami v nově stanovené lhůtě, pokud by mu odmítl dalšího právního zástupce
ustanovit, jelikož by dospěl k závěru, že stěžovatel neplnil vůči původně ustanovené advokátce
povinnost součinnosti (v této souvislosti poukázal stěžovatel přiměřeně na rozsudek Nejvyššího
správního soudu ve věci sp. zn. 8 As 16/2007). Žalobce upozornil, že není povinen být
před krajským soudem zastoupen advokátem, proto by případné zrušení ustanovení právního
zástupce nebránilo pokračování v řízení ani doplnění žaloby.
[5] Dále stěžovatel namítl, že závěry krajského soudu o nesoučinnosti jeho matky
s ustanovenou advokátkou jsou důkazně nepodložené. Soud vyšel pouze z jednostranného
tvrzení ustanovené advokátky, k němuž stěžovatel nedostal možnost se vyjádřit. Stěžovatelova
matka přitom neobdržela odpověď advokátky na své zaslání podkladů, a to ani e-mailem
ze dne 18. května 2017, ani poštou ze dne 25. května 2017. I kdyby ji však obdržela, neměla
podle ní advokátka nechávat komunikaci s klientem na samotný závěr lhůty k doplnění žaloby,
a navíc měla sama buď vzít žalobu zpět (pokud ji podle svého odborného názoru nepovažovala
za důvodnou), nebo měla požádat o zproštění zastupování (pokud měla za to, že jí klient
neposkytuje potřebnou součinnost). Naproti tomu stěžovatelova matka prokazatelně
zaslala dne 17. května 2017 ustanovené advokátce e-mail, v němž ji žádala o potvrzení přijetí
svého podání ze dne 10. května 2017, neboť na ně dosud neobdržela žádnou reakci. Tento e-mail
adresovala v kopii též krajskému soudu, je tudíž založen ve spise.
[6] Nejvyšší správní soud zprostil usnesením ze dne 29. srpna 2017 JUDr. Jarmilu Lipnickou
Pešlovou zastupování a ustanovil stěžovateli nového advokáta, JUDr. Pavla Juchelku (v řízení
o kasační stížnosti musí být stěžovatel právně zastoupen). Advokát v doplnění kasační stížnosti
zopakoval výše uvedené argumenty a vyčíslil náklady právního zastoupení.
[7] Žalovaný nevyužil možnosti vyjádřit se ke kasační stížnosti.
III. Posouzení kasační stížnosti Nejvyšším správním soudem
[8] Nejvyšší správní soud shledal, že podmínky řízení jsou splněny, a kasační stížnost
vyhodnotil jako přípustnou. Důvody stížnosti, jak je stěžovatel obsahově vymezil, se opírají
o §103 odst. 1 písm. e) zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní, ve znění pozdějších předpisů
(dále jen „s. ř. s.“). Nejvyšší správní soud poté kasační stížnost posoudil a dospěl k závěru, že je
důvodná.
[9] Ustanovení §35 odst. 8 věta první s. ř. s., v rozhodném znění do 14. srpna 2017, uvádí:
„Navrhovateli, u něhož jsou předpoklady, aby byl osvobozen od soudních poplatků, a je-li to nezbytně
třeba k ochraně jeho práv, může předseda senátu na návrh ustanovit usnesením zástupce, jímž může být
i advokát; hotové výdaje zástupce a odměnu za zastupování osoby uvedené v odstavci 2 platí v takovém případě
stát.“ Ani soudní řád správní ani občanský soudní řád (použitý na základě §64 s. ř. s.)
přitom neupravují otázku, za jakých okolností lze zprostit ustanoveného zástupce povinnosti
zastupovat účastníka řízení. Je tedy nutno, jak správně dovodil krajský soud, vycházet z obecných
zásad poskytování právních služeb tak, jak je upravuje zákon č. 85/1996 Sb., o advokacii,
ve znění pozdějších předpisů.
[10] Nutno zdůraznit, že tím, že krajský soud stěžovateli právní zástupkyni – advokátku –
ustanovil, uznal, že je to nezbytně třeba k ochraně jeho práv. Takový postup je zejména namístě,
jde-li o ochranu práva osoby sociálně slabé na sociální pomoc, resp. o právo na právní pomoc
v takové věci, jejichž garance má ústavní základ (srov. čl. 37 odst. 2 a čl. 30 odst. 2 Listiny
základních práv a svobod a východiska, o něž se opíral rozsudek Nejvyššího správního soudu
č. j. 6 Ads 157/2011 - 59 ze dne 10. května 2012, publ. pod č. 2565/2012 Sb. NSS).
[11] Krajský soud pak stěžovateli poskytl prostřednictvím advokátky lhůtu k doplnění žaloby.
Ve stanovené lhůtě ovšem žaloba doplněna nebyla. Krajský soud již v tuto chvíli mohl žalobu
pro neodstranění jejích vad zcela po právu odmítnout, aniž by se musel zabývat důvody,
proč ustanovená právní zástupkyně žalobu nedoplnila, resp. zda zastoupení plnilo svůj účel
a jak se na situaci podílel sám stěžovatel, resp. jeho zákonná zástupkyně. Nicméně krajský soud
tak neučinil a fakticky tím soudcovskou lhůtu k doplnění žaloby neustále prodlužoval
až do okamžiku, kdy obdržel žádost zákonné zástupkyně stěžovatele o zrušení ustanovení právní
zástupkyně z důvodu, že právní zastoupení neplní svůj účel pro tvrzenou pasivitu právní
zástupkyně.
[12] Za této situace již vzhledem k nezbytnosti právního zastoupení stěžovatele
a k imperativu „pečlivěji dbát procesních práv nemajetných účastníků“ (zmíněný rozsudek
č. j. 6 Ads 157/2011 - 59) nebylo namístě, aby žalobu jen z důvodu jejího nedoplnění
ve stanovené lhůtě bez dalšího odmítl pro nedoplnění náležitostí. Krajský soud měl namísto
toho ustanovení dosavadní právní zástupkyně stěžovatele zrušit a na základě shromážděných
důkazů se rozhodnout, jak postupovat dále. Buďto mohl ustanovit stěžovateli jiného právního
zástupce (pokud by vyhodnotil, že zastoupení neplnilo účel z důvodů na straně dosavadní právní
zástupkyně), anebo mohl rozhodnout, že nového právního zástupce již ustanovovat nebude,
pokud vzniklou situaci zavinil stěžovatel, resp. jeho zákonná zástupkyně (to by ovšem
předpokládalo, že krajský soud dal stěžovateli možnost vyjádřit se k tvrzením právní zástupkyně,
že to byl stěžovatel, resp. jeho zákonná zástupkyně, kdo neplnil povinnost součinnosti
s ustanovenou zástupkyní ve smyslu §20 odst. 2 zákona o advokacii). V takovém případě by
totiž nebylo možno předpokládat, že by samotná změna osoby ustanoveného právního zástupce
vedla k naplnění účelu zastoupení. Tak jako tak by krajský soud musel stanovit stěžovateli,
potažmo jeho novému ustanovenému zástupci, novou lhůtu k doplnění náležitostí žaloby.
Jestliže totiž zrušené zastoupení neplnilo svůj účel a zároveň podle dikce výše citovaného §35
odst. 9 věta první s. ř. s. bylo zastoupení stěžovatele nezbytně třeba k ochraně jeho práv,
nelze v této fázi řízení žalobu bez stanovení nové lhůty k jejímu doplnění odmítnout. To by
představovalo odepření přístupu k soudu ve věci ochrany práva na pomoc v hmotné nouzi
v rozporu s čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod.
[13] Stěžovatel v této souvislosti správně poukázal na rozsudek ze dne 28. června 2007
č. j. 8 As 16/2007 - 66, v němž Nejvyšší správní soud řešil situaci, kdy o zproštění zastupování
požádala krajský soud ustanovená advokátka, protože důvěra mezi ní a klientem byla narušena
(klientka požadovala po advokátce nadstandardní služby a jednostranně určovala termín osobní
schůzky). Krajský soud žádosti vyhověl a stěžovatelce ustanovil nového advokáta, ta proti tomuto
postupu brojila kasační stížností. Nejvyšší správní soud tehdy uzavřel: „Krajský soud proto nepochybil,
jestliže ustanovenou zástupkyni na její žádost zprostil povinnosti zastupovat stěžovatelku v řízení o žalobě
a stěžovatelce ustanovil zástupce jiného. V zájmu stěžovatelky nyní bude vyvarovat se takového jednání, které by
mohlo vést jednak k narušení vzájemné důvěry mezi advokátem a klientem a jednak k závěru o nedostatku
poskytované součinnosti. V opačném případě by mohlo opět dojít k zmaření účelu, pro který jí byl zástupce
ustanoven, což by v konečném důsledku mohlo vést k neustanovení zástupce vůbec.“
[14] Pro řízení o kasační stížnosti je právní zastoupení advokátem povinné (srov. §105 odst. 2
s .ř .s.). Nejvyšší správní soud s ohledem na okolnosti případu zprostil v řízení o kasační stížnosti
zastupování advokátku ustanovenou krajským soudem a místo ní ustanovil stěžovateli nového
právního zástupce. Z rozsudku Nejvyššího správního soudu č. j. 4 Azs 6/2010 - 42
ze dne 22. dubna 2010 přitom vyplývá, že ustanoví-li soud v řízení o kasační stížnosti účastníku
řízení zástupce, takto ustanovený advokát zastupuje účastníka i v dalším řízení o žalobě
před krajským soudem poté, co bylo původní rozhodnutí krajského soudu Nejvyšším správním
soudem zrušeno. Z toho důvodu tedy již postrádá smysl podrobně hodnotit, zda v řízení
před krajským soudem bylo či nebylo hodnověrně prokázáno, že stěžovatel prostřednictvím
své zákonné zástupkyně poskytoval ustanovené advokátce potřebnou součinnost. Krajský soud
by mohl tuto otázku znovu hodnotit pouze v případě, že by opět čelil žádosti stěžovatele
či jeho ustanoveného právního zástupce o zproštění zastupování.
[15] Nejvyšší správní soud k této otázce nad rámec důvodů tohoto rozsudku proto jen stručně
poznamenává, že na nesoučinnost stěžovatelovy matky s ustanovenou advokátkou nebylo možno
usuzovat jen z pouhého faktu, že odmítla navštívit osobně advokátčinu kancelář, neboť ta je
od jejího bydliště vzdálena téměř 50 km a stěžovatel (posuzovaný společně se svou matkou)
se nachází v natolik nepříznivé sociální situaci, že splňuje předpoklady pro osvobození
od soudních poplatků. Matka přitom advokátce nabídla možnost elektronické komunikace.
Na druhou stranu však Nejvyšší správní soud poznamenává, že o určité neochotě stěžovatelovy
matky ke spolupráci s advokátkou při doplnění žaloby svědčí fakt, že ve svém e-mailu zaslaném
advokátce zhruba týden před uplynutím lhůty pro doplnění žaloby neuvedla, v čem podle ní má
spočívat nezákonnost vydaného rozhodnutí nebo jemu předcházejícího řízení. Zaslala advokátce
pouze vcelku rozsáhlé podklady (dokumenty z řízení před správními orgány), a to zřejmě
s předpokladem, že advokátka se v nich zorientuje sama. S ohledem na poměrně krátký čas,
který zbýval k doplnění žaloby, lze takové chování hodnotit přinejmenším jako nevstřícné,
nicméně ani ustanovená advokátka za dané situace nepostupovala s náležitou péčí,
neboť zákonné zástupkyni stěžovatele odpověděla až v poslední den soudem stanovené lhůty
k doplnění žaloby, aniž by soudu jakkoli indikovala důvody, pro které žalobu včas doplnit
nemohla nebo aniž by soud požádala o prodloužení lhůty. Tak jako tak, jeví se směrem
ke stěžovateli, resp. jeho zákonné zástupkyni velmi vhodné zopakovat radu z citovaného
rozsudku č. j. 8 As 16/2007 - 66, že „ v zájmu [stěžovatele] nyní bude vyvarovat se takového jednání,
které by mohlo vést jednak k narušení vzájemné důvěry mezi advokátem a klientem a jednak k závěru
o nedostatku poskytované součinnosti. V opačném případě by mohlo opět dojít k zmaření účelu, pro který [mu]
byl zástupce ustanoven, což by v konečném důsledku mohlo vést k neustanovení zástupce vůbec.“
[16] Z výše popsaných důvodů vyhodnotil Nejvyšší správní soud kasační stížnost
proti usnesení krajského soudu v souladu s ustanovením §110 odst. 1 věta druhá
s. ř. s. jako důvodnou a rozhodnutí krajského soudu zrušil. Krajský soud v Ostravě, vázán
vysloveným právním názorem Nejvyššího správního soudu, stanoví stěžovateli (resp. jeho nově
ustanovenému právnímu zástupci) naposledy novou lhůtu k odstranění vad žaloby.
IV. Náklady řízení
[17] V novém řízení rozhodne krajský soud i o náhradě nákladů řízení o kasační stížnosti
(§110 odst. 3 s. ř. s.).
Poučení: Proti tomuto rozsudku n e j s ou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 23. listopadu 2017
JUDr. Tomáš Langášek
předseda senátu