ECLI:CZ:NSS:2017:6.ADS.285.2016:38
sp. zn. 6 Ads 285/2016 - 38
ROZSUDEK
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy senátu a soudce zpravodaje
JUDr. Tomáše Langáška, soudce JUDr. Petra Průchy a soudkyně Mgr. Jany Brothánkové
v právní věci žalobce: T. K., zastoupený Mgr. Lenkou Grulichovou, advokátkou, se sídlem
Palackého 108, Rychnov nad Kněžnou, proti žalované: Česká správa sociálního zabezpečení,
se sídlem Křížová 25, Praha 5, týkající se žaloby proti rozhodnutí žalované ze dne 17. srpna 2015,
č. j. X1, v řízení o kasační stížnosti žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové ze
dne 24. října 2016, č. j. 29 Ad 20/2015 – 75,
takto:
I. Kasační stížnost žalobce se zam í t á.
II. Žalovaná n emá právo na náhradu nákladů řízení.
III. Ustanovené zástupkyni žalobce Mgr. Lence Grulichové, advokátce, se sídlem
Palackého 108, Rychnov nad Kněžnou, se p ři zn áv á odměna za zastupování
a náhrada hotových výdajů ve výši 4.719 Kč včetně daně z přidané hodnoty, která
je splatná do jednoho měsíce od právní moci tohoto rozsudku z účtu Nejvyššího
správního soudu.
Odůvodnění:
I.
Vymezení případu
[1] Žalobce (dále též „stěžovatel“), ročník X, středoškolského vzdělání, dříve vykonávající
práci jako kvalifikovaný dělník, trpí dlouhodobě nepříznivým zdravotním stavem spočívajícím
převážně v postižení zraku, mozku a rovnováhy a v dalších onemocněních. Od roku 2005 byl
poživatelem částečného invalidního důchodu, resp. od roku 2010 invalidního důchodu I. stupně,
od roku 2011 pak III. stupně.
[2] Rozhodnutím žalované České správy sociálního zabezpečení (dále též „ČSSZ“) ze dne
29. června 2015, č. j. X, byla žalobci od 20. července 2015 snížena výše invalidního důchodu pro
invaliditu třetího stupně na invalidní důchod pro invaliditu druhého stupně ve výši 5 969 Kč
měsíčně podle §56 odst. 1 písm. d) a §41 odst. 3 zákona č. 155/1995 Sb., o důchodovém
pojištění, ve znění pozdějších předpisů, neboť dle posudku posudkové lékařky Okresní správy
sociálního zabezpečení v Rychnově nad Kněžnou (dále jen „OSSZ“) ze dne 11. června 2015 již
žalobce není invalidní ve III. stupni, nýbrž ve II. stupni; dle posudku poklesla u žalobce z důvodu
dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu jeho pracovní schopnost o 50 %.
[3] Proti tomuto rozhodnutí uplatnil žalobce námitky, o nichž žalovaná rozhodla tak,
že je rozhodnutím ze dne 17. srpna 2015, č. j. X1, zamítla a potvrdila své předchozí rozhodnutí;
v námitkovém řízení byl zdravotní stav žalobce posouzen lékařem posudkové služby České
správy sociálního zabezpečení v Hradci Králové (dále jen „ČSSZ Hradec Králové“) se stejným
závěrem, tzn. že pracovní schopnost žalobce poklesla o 50 %.
[4] Potvrzující rozhodnutí žalované žalobce napadl správní žalobou u Krajského soudu
v Hradci Králové (dále též „krajský soud“). V žalobě tvrdil, že rozhodnutí žalované bylo vydáno
na základě nedostatečně zjištěného skutkového stavu. Poukazoval na rozpor mezi hodnocením
jeho zdravotního stavu posudkovým lékařem a zněním lékařských nálezů, zejména
pak MUDr. H. z Hradeckého očního sanatoria ze dne 3. července 2015 a dalších, které popisují
stav, odpovídající plné invaliditě. Žalovaná, resp. její posudkoví lékaři naopak své rozhodnutí
postavili jen na závěru MUDr. M. z oční kliniky Fakultní nemocnice v Hradci Králové ze dne
11. května 2015, aniž by zohlednili většinový názor a závěry ostatních vyšetření. Rozhodnutí
žalované je podle něj vnitřně rozporné a nepřezkoumatelné, použitý posudek o invaliditě je
nesprávný a napadené rozhodnutí je nezákonné (v rozporu s §39 zákona o důchodovém
pojištění) pro nesprávnou aplikaci posudkových kritérií lékaři posudkové služby dle vyhlášky
č. 359/2009 Sb., kterou se stanoví procentní míry poklesu pracovní schopnosti a náležitosti
posudku o invaliditě a upravuje posuzování pracovní schopnosti pro účely invalidity (vyhláška
o posuzování invalidity), zejména jejího ustanovení §2 odst. 1.
[5] Krajský soud rozsudkem ze dne 24. října 2016, č. j. 29 Ad 20/2015 - 75, nyní
přezkoumávaným Nejvyšším správním soudem (dále jen „napadený rozsudek“), správní žalobu
zamítl. Krajský soud provedl důkaz posudkem posudkové komise Ministerstva práce a sociálních
věcí, pracoviště Hradec Králové (dále též „PK MPSV Hradec Králové“), ze dne 25. února 2016,
č. j. 2015/2436-HK, jejž vyžádal pro účely soudního přezkumu. Následně – po jednání
30. května 2016 – nechal krajský soud provést posudkové zhodnocení zdravotního stavu ještě
posudkovou komisí Ministerstva práce a sociálních věcí, pracoviště Brno (dále též „PK MPSV
Brno“; posudek ze dne 22. července 2016, č. j. 2016/2081-BR). Po zhodnocení těchto důkazů
krajský soud uzavřel, že „vzhledem k souhlasnému posudkovému hodnocení prakticky všech posudkových
stupňů posouzení stupně invalidity žalobce neměl soud důvodu uvažovat o vypracování znaleckých posouzení
ve věci. ... Soud proto nemohl přistoupit na žalobní námitky o nesprávném zjišťování zdravotních obtíží žalobce,
ani o účelovém přehodnocení závažnosti jeho obtíží a dospěl k závěru, že žaloba není důvodná.“
II.
Kasační stížnost a průběh řízení o ní
[6] Proti rozsudku krajského soudu (výroku I) podal stěžovatel kasační stížnost. Jako důvody
kasační stížnosti formálně označil §103 odst. 1 písm. b) a d) s. ř. s., tj. vady řízení jak
před správním orgánem, pro které měl napadené rozhodnutí zrušit již krajský soud, tak i v řízení
před krajským soudem (nepřezkoumatelnost jeho rozsudku). Namítal konkrétně, že PK MPSV
Hradec Králové i PK MPSV Brno zcela pominuly závěry, resp. zprávy MUDr. H.
z 3. července 2015, MUDr. B. ze 7. února 2012, Mgr. Š. z 30. dubna 2010 a 19. srpna 2015,
MUDr. D. z 30. listopadu 2010, 1. prosince 2010 a 11. května 2015. Z těchto zpráv, oproti závěru
PK MPSV Brno, vyplývá, že u stěžovatele se jedná o těžké, resp. zásadní funkční poškození
mozku. Naopak není správný závěr PK MSPV Brno, že se u něj jedná o sporně prokázaný výskyt
nystagmu. Posudkové komise se opírají pouze o osamocený závěr MUDr. M., nadto nikoli
nejaktuálnější, jenž je v rozporu se závěry ostatních lékařských specialistů z pracovišť na stejné
odborné a přístrojové úrovni. Posudkové komise nepochopily, že v případě stěžovatele se jedná o
funkční poškození mozku, které není zjistitelné žádnou z běžných zobrazovacích metod, naopak
při vyšetřeních u MUDr. H. bylo toto funkční poškození mozku objektivizováno na synoptoforu,
stejně jako při vyšetření u Mgr. Š. Závěr MUDr. H. nelze bagatelizovat, jako to učinil krajský
soud, MUDr. H. je soudním znalcem v oboru očního lékařství, jeho vyšetření je nejaktuálnější
a přístrojově nejprokazatelnější. Shora jmenovaní lékaři vyšetřovali stěžovatele osobně, na rozdíl
od lékařů posudkové komise. Posudkové komise vyhodnotily zdravotní stav stěžovatele
pouze na základě předložených lékařských zpráv.
[7] Podle stěžovatele tedy není správné zařazení jeho postižení do kapitoly VII položky 6d
vyhlášky č. 359/2009 Sb. s konstatováním poklesu pracovní schopnosti o 35 - 50 %,
neboť při něm není zohledněno těžké funkční postižení mozku konstatované MUDr. H. Mělo
být zachováno původní zařazení dle lékařky posudkové služby v Hradci Králové v kapitole VII
položce 3d s poklesem pracovní schopnosti o 60 %, zvýšené nadto o 10 % pro nemožnost využít
dosavadní kvalifikaci.
[8] Stěžovatel poznamenal, že v řízení před krajským soudem nebyl právně zastoupen.
V řízení byla řešena otázka případného znaleckého zkoumání, byl však poučen, že v případě
neúspěchu ponese jeho náklady nejméně ve výši 30 tis. Kč. To si nemohl dovolit, proto musel
tuto možnost odmítnout. Přesto podle něj soud nemohl na řádné provedení všech důkazů
rezignovat.
[9] Poznamenal konečně, že proti závěrům posudkových komisí mu byl OSSZ opětovně
přiznán příspěvek na péči v I. stupni, je tedy uznán jako osoba, která není schopna zvládat
4 základní životní potřeby a vyžaduje každodenní pomoc, dohled nebo péči jiné osoby.
[10] Žalovaná ve svém vyjádření ke kasační stížnosti uvedla, že posouzení míry poklesu
pracovní schopnosti je otázkou odbornou, o níž si soud nemůže učinit úsudek sám.
Podle konstantní judikatury Nejvyššího správního soudu soudy neposuzují věcnou správnost
posudku, neboť k tomu nemají odborné znalosti. Žalovaná poukázala na to, že krajský soud
kromě posudku PK MPSV Hradec Králová vyžádal navíc ještě doplňující posudek PK MPSV
Brno, přičemž se oba shodovaly, nadto z obou posudků vyplývá, že dřívější přiznání invalidního
důchodu stěžovateli v roce 2011 byl posudkový omyl, kdy došlo k výraznému posudkovému
nadhodnocení, jemuž skutečný zdravotní stav neodpovídal. Krajský soud vyšel ze zcela
přesvědčivého, objektivního a úplného posudkového posouzení a vyhodnocení, proto je
jeho rozsudek zcela správný a zákonný. Žalovaná tudíž navrhla, aby Nejvyšší správní soud
kasační stížnost stěžovatele zamítl.
[11] V replice k vyjádření žalované stěžovatel uvedl, že u PK MPSV Hradec Králové byl
sice vyšetřen lékařem oftalmologem, ten se však specializuje na problematiku vitreoretinálních
onemocnění (makulární degenerace, diabetická retinopatie a další onemocnění sítnice a cévnatky),
což nesouvisí s jeho zdravotním postižením, nadto je tento lékař kolegou MUDr. M. z FN
Hradec Králové a nelze vyloučit jeho ovlivnění. Znovu zopakoval výhradu, že posudkové komise
upřednostnily jen její zprávu, a nikoli nejaktuálnější zprávu MUDr. H., jenž je specialistou a
soudním znalcem a vede pracoviště stejně odborně a přístrojově vybavené jako FN Hradec
Králové, kde pracuje MUDr. M., profesně mladší, nadto v době vyšetření pracující pouze na
zkrácený úvazek.
III.
Posouzení kasační stížnosti Nejvyšším správním soudem
[12] Veškeré kasační námitky stěžovatele jsou svým obsahem námitkami neúplného
a nepřesvědčivého posouzení zdravotního stavu v řízení o dávkách důchodového pojištění
podmíněných dlouhodobě nepříznivým zdravotním stavem. Nejvyšší správní soud uvádí,
že podle jeho konstantní judikatury (např. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne
25. září 2003, č. j. 4 Ads 13/2003 - 54, publikovaný pod číslem 511/2005 Sb. NSS, všechna
rozhodnutí Nejvyššího správního soudu jsou dostupná na www.nssoud.cz) se jedná o námitku
jiné vady řízení ve smyslu ustanovení §103 odst. 1 písm. d) s. ř. s. Nejvyšší správní soud
proto přezkoumal napadený rozsudek podle ustanovení §103 odst. 1 písm. d) s. ř. s.
(srov. usnesení Nejvyššího správního soudu ze dne 18. března 2004, č. j. 1 As 7/2004 - 47),
tj. z důvodu nepřezkoumatelnosti soudního rozhodnutí spočívající v jiné vadě řízení
před soudem, mohla-li mít taková vada za následek nezákonné rozhodnutí o věci samé.
[13] Podle §75 odst. 1 s. ř. s. soud při přezkoumání rozhodnutí vychází ze skutkového
a právního stavu, který tu byl v době rozhodování správního orgánu.
[14] Podle §39 odst. 1 zákona o důchodovém pojištění je pojištěnec invalidní,
jestliže z důvodu dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu nastal pokles jeho pracovní
schopnosti nejméně o 35 %. Podle §39 odst. 2 zákona o důchodovém pojištění, jestliže pracovní
schopnost pojištěnce poklesla a) nejméně o 35 %, avšak nejvíce o 49 %, jedná se o invaliditu
prvního stupně, b) nejméně o 50 %, avšak nejvíce o 69 %, jedná se o invaliditu druhého stupně,
c) nejméně o 70 %, jedná se o invaliditu třetího stupně. Podle §39 odst. 4 zákona o důchodovém
pojištění platí, že při určování poklesu pracovní schopnosti se vychází ze zdravotního stavu
pojištěnce doloženého výsledky funkčních vyšetření; přitom se bere v úvahu, a) zda jde
o zdravotní postižení trvale ovlivňující pracovní schopnost, b) zda se jedná o stabilizovaný
zdravotní stav, c) zda a jak je pojištěnec na své zdravotní postižení adaptován, d) schopnost
rekvalifikace pojištěnce na jiný druh výdělečné činnosti, než dosud vykonával, e) schopnost
využití zachované pracovní schopnosti v případě poklesu pracovní schopnosti nejméně o 35 %
a nejvíce o 69 %, f) v případě poklesu pracovní schopnosti nejméně o 70 % též to, zda je
pojištěnec schopen výdělečné činnosti za zcela mimořádných podmínek.
[15] Posouzení míry poklesu pracovní schopnosti a stanovení dne vzniku invalidity je otázkou
odbornou, medicínskou (důchod podmíněný dlouhodobě nepříznivým zdravotním stavem),
a rozhodnutí soudu tak závisí především na odborném lékařském posouzení. Správní soud
si proto nemůže učinit úsudek o této otázce sám. Podle §4 odst. 2 zákona č. 582/1991 Sb.,
o organizaci a provádění sociálního zabezpečení, ve znění pozdějších předpisů, posuzuje
zdravotní stav a pracovní schopnost občanů pro účely přezkumného řízení soudního ve věcech
důchodového pojištění Ministerstvo práce a sociálních věcí, které za tímto účelem zřizuje
jako své orgány posudkové komise. Posudkové komise jsou oprávněny posoudit pokles pracovní
schopnosti a zaujmout posudkové závěry o invaliditě, jejím vzniku, trvání či zániku. Posudkové
řízení je specifickou formou správní činnosti (srov. §16a č. 582/1991 Sb.) spočívající
v posouzení zdravotního stavu občana a některých důsledků z něj vyplývajících pro oblast
sociálního zabezpečení a důchodového pojištění. Jde o postup posudkového orgánu,
jehož hlavním obsahem je posudková činnost, která předpokládá vedle odborných lékařských
znalostí též znalosti z oboru posudkového lékařství. I tyto posudky nicméně hodnotí soud
jako každý jiný důkaz podle zásad upravených v ustanovení §77 odst. 2 s. ř. s. a v případě
potřeby může zejména uložit též zpracování posudku soudem ustanoveným znalcem z oboru
posudkového lékařství. Posudek, který splňuje požadavek úplnosti a přesvědčivosti
a který se vypořádává se všemi rozhodujícími skutečnostmi, bývá zpravidla rozhodujícím
důkazem pro posouzení správnosti a zákonnosti přezkoumávaného rozhodnutí. Posudkový závěr
by měl být náležitě zdůvodněn, aby byl přesvědčivý i pro soud, který nemá, a ani nemůže mít,
odborné lékařské znalosti, na nichž posouzení invalidity závisí především.
[16] Správní soud tedy sám zdravotní stav žadatele o invalidní důchod nepřezkoumává.
Nejsou-li namítány jiné vady řízení, správní soud v řízení o správní žalobě proti rozhodnutí
orgánů sociálního zabezpečení ve věci invalidity a změny jejího stupně, resp. v řízení o kasační
stížnosti proti rozhodnutí krajského soudu, ověřuje pouze to, zda posudek příslušné posudkové
komise, o nějž se opírá správní rozhodnutí, je úplný a přesvědčivý (test úplnosti, přesvědčivosti
a správnosti posudku – srov. konstantní judikaturu Nejvyššího správního soudu, např. rozsudek
ze dne 25. 9. 2003, č. j. 4 Ads 13/2003 - 54, z poslední doby např. rozsudek ze dne
3. dubna 2013, č. j. 6 Ads 158/2012 - 24, a mnohé jiné), případně – namítal-li to žalobce – zda
byla příslušná posudková komise řádně obsazena (test řádného složení posudkové komise).
[17] V nyní posuzovaném případě stěžovatel výslovně nezpochybnil, že by příslušné
posudkové komise MPSV, o jejichž závěry opřel krajský soud svůj kasační stížností napadený
rozsudek, byly obsazeny nesprávně, ani ze spisů nic takového neplyne (v obou případech byl
přítomen lékař – oftalmolog). Naznačuje-li stěžovatel, že lékař – oftalmolog PK MPSV Hradec
Králové má hlubší specializaci v rámci oftalmologie než jaká by odpovídala zdravotnímu stavu
stěžovatele, konstatuje Nejvyšší správní soud, že to samo o sobě k závěru o nesprávném složení
posudkové komise vést nemůže. Postačí, je-li členem posudkové komise lékař, jehož základní
odbornost odpovídá základním vymezením zdravotních postižení podle kapitol v příloze
vyhlášky č. 359/2009 Sb. V případě stěžovatele šlo o kapitolu VII - POSTIŽENÍ OKA,
OČNÍCH ADNEX, ZRAKU, a to i dle tvrzení stěžovatele, který tvrdil, že jeho zdravotní
postižení mělo být zařazeno v rámci téže kapitoly pod položku 3d namísto 6d. Přítomnost lékaře
oftalmologa tudíž byla z tohoto pohledu dostačující. Krom toho, v dané věci byl vyžádán
srovnávací posudek od PK MPSV Brno, členem této posudkové komise byl také lékař –
oftalmolog, proti němuž již stěžovatel nic nenamítal. Vyžádáním srovnávacího posudku
PK MPSV Brno, z něhož nakonec krajský soud vycházel, tak námitka stěžovatele
co do odbornosti člena PK MPSV Hradec Králové, včetně náznaků jeho možné podjatosti,
odpadla. Nejvyšší správní soud se proto bude zabývat otázkou, zda posudky PK MPSV obstojí
v testu úplnosti, přesvědčivosti a správnosti.
[18] Požadavek úplnosti, přesvědčivosti a správnosti posudku spočívá v tom,
že se posudková komise musí vypořádat se všemi rozhodujícími skutečnostmi, především s těmi,
které posuzovaný namítá, a musí své posudkové závěry náležitě odůvodnit. Z posudku musí být
zřejmé, že zdravotní stav posuzovaného byl komplexně posouzen na základě úplné zdravotnické
dokumentace i s přihlédnutím ke všem jím tvrzeným obtížím, aby nevznikly pochybnosti
o úplnosti a správnosti klinické diagnózy. V posudku musí být dále uvedeno, zda zjištěný
zdravotní stav zakládá dlouhodobě nepříznivý zdravotní stav, a pokud ano, které zdravotní
postižení bylo vzato za jeho rozhodující příčinu v případě, že příčinou dlouhodobě nepříznivého
zdravotního stavu je více zdravotních potíží (§2 odst. 3 vyhlášky č. 359/2009 Sb.),
přičemž jednotlivé hodnoty procentní míry poklesu pracovní schopnosti stanovené pro jednotlivá
zdravotní postižení se tu nesčítají, ale procentní míra poklesu pracovní schopnosti se stanoví
podle tohoto zdravotního postižení se zřetelem k závažnosti vlivu ostatních zdravotních
postižení na pokles pracovní schopnosti pojištěnce. Za rozhodující příčinu dlouhodobě
nepříznivého zdravotního stavu se považuje takové zdravotní postižení, které má nejvýznamnější
dopad na pokles pracovní schopnosti pojištěnce. Procentní míru poklesu pracovní schopnosti
tedy komise vyhodnotí podle charakteru zdravotního postižení na základě vyhlášky
č. 359/2009 Sb., přičemž zdravotní postižení podřadí podle jeho druhu a intenzity pod příslušnou
kapitolu, oddíl a položku přílohy k vyhlášce č. 359/2009 Sb., a současně odůvodní stanovenou
míru poklesu pracovní schopnosti v rámci zde stanoveného rozpětí, včetně případného navýšení
podle §3 vyhlášky č. 359/2009 Sb.
[19] Nejvyšší správní soud opakuje, že v řízení před krajským soudem byly k důkazu
provedeny dokonce posudky dva. První posudkové zhodnocení na žádost krajského soudu
provedla PK MPSV Hradec Králové s posudkovým závěrem, že u stěžovatele šlo o dlouhodobě
nepříznivý zdravotní stav, jehož rozhodující příčinou bylo dvojité vidění intermitentním
oboustranným nystagmem; procentní míru poklesu pracovní schopnosti stanovila PK MPSV
Hradec Králové ve shodě s posudkovým hodnocením lékaři posudkové služby OSSZ a ČSSZ
Hradec Králové ve výši 50 % podle kapitoly VII položky 6d přílohy k vyhlášce č. 359/2009 Sb.,
tj. na horní hranici rozpětí vzhledem k dalším onemocněním, zejména poruchám posturální
rovnováhy a opakovanému vertebrogennímu syndromu. Při vyšetření před PK MPSV Hradec
Králové byl stěžovatel osobně přítomen, jeho zdravotní stav byl v komisi lékařem oftalmologem
přešetřen.
[20] Nejvyšší správní soud připouští, že vůči posudku PK MPSV Hradec Králové stěžovatel
oprávněně namítal, že nerekapituluje úplně závěry vyšetření MUDr. H., zejména o těžkém
funkčním poškození mozku, na což poukázal při prvním jednání. Za této situace postupoval
krajský soud nadstandardně pečlivě, vyžádal-li si k posudku PK MPSV Hradec Králové ještě
srovnávací posudek od jiné posudkové komise jen základě námitek stěžovatele, aniž by stěžovatel
zjištění PK MPSV Hradec Králové zpochybnil např. předložením znaleckého posudku. Ze spisu
je patrné, že krajský soud PK MPSV Brno dokonce výslovně upozornil na určitou výjimečnost
zdravotní diagnózy stěžovatele a upozornil na námitky stěžovatele přednesené při jednání.
[21] PK MPSV Brno pak znovu komplexně zhodnotila zdravotní stav stěžovatele
podle všech dostupných lékařských zpráv i podle soudního spisu. Co se týče konstatace
dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu a jeho rozhodující příčiny, PK MPSV Brno dospěla
k obdobnému posudkovému závěru, jako PK MPSV Hradec Králové. Podle jejího zhodnocení
bylo rozhodující příčinou dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu stěžovatele dvojité vidění
se sporně prokázaným výskytem nystagmu se subjektivně udávanými četnými vegetativními
příznaky. Podle kapitoly VII položky 6d přílohy vyhlášky č. 359/2009 Sb. PK MPSV Brno
zhodnotila pokles pracovní schopnosti také na horní hranici rozpětí, tj. 50 %, oproti PK MPSV
Hradec Králové však přistoupila ještě ke zvýšení poklesu o 10 % (tj. o maximální možnost dle §3
odst. 1 vyhlášky č. 359/2009 Sb.) na celkových 60 % s ohledem na ostatní zdravotní postižení
a předchozí výdělečnou činnost.
[22] Nejvyšší správní soud konstatuje, že obě PK MPSV vycházely z úplné zdravotnické
dokumentace týkající se stěžovatele a z celé řady lékařských nálezů, včetně těch, které stěžovatel
označil v kasační stížnosti a o nichž tvrdil, že je posudkové komise nezohlednily. Posudky
obsahují shodně též konstataci dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu, s uvedením
zdravotního postižení, jež má nejvýznamnější dopad na pokles zdravotní schopnosti stěžovatele
k rozhodnému datu. Co do obsahových náležitostí oba posudky rozhodující zdravotní postižení
adekvátně podřazují pod příslušné položky přílohy vyhlášky č. 359/2009 Sb. a stanovují
odpovídající procentní pokles pracovní schopnosti žalobce. Nejvyšší správní soud shledává řádně
odůvodněným i závěr o dosavadním posudkovém nadhodnocení; je zřejmé, že pro zařazení
dle kapitoly VII (POSTIŽENÍ OKA, OČNÍCH ADNEX, ZRAKU) položky 3d přílohy vyhlášky
č. 359/2009 (oboustranné koncentrické zúžení zorného pole v rozsahu od 5 do 10 stupňů
od bodu fixace, bez omezení zrakové ostrosti, s přihlédnutím k případné poruše barvocitu
nebo poruše adaptace na tmu) neskýtají posudkové závěry dostatečnou oporu, naopak zařazení
podle kapitoly VII položky 6d (těžké, vleklé formy, léčení vzdorující, trvale poškozující funkci
obou očí) se jeví posudkovým závěrům adekvátní. Namítá-li stěžovatel, že zpráva MUDr. H. byla
nejaktuálnější, odpovídá Nejvyšší správní soud, že dataci jednotlivých zpráv nelze absolutizovat,
ostatně stěžovatel sám se selektivně dovolává jiných zpráv z vyšetření mnohem starších, krom
toho zpráva MUDr. M. z FN Hradec Králové pochází ze stejného časového období, jako zpráva
MUDr. H. (je jen o dva měsíce starší, což při hodnocení dlouhodobě nepříznivého zdravotního
stavu postrádá relevanci). Je přirozené, že se odborné závěry jednotlivých odborných lékařů
mohou u komplikovaných onemocnění, zejména mají-li nejasnou etiologii a jsou obtížně
přístrojově diagnostikovatelné, lišit, úkolem znalců v oboru posudkového lékařství, resp.
specializovaných a k tomu účelu zákonem zřízených posudkových komisí je všechny dostupné
zprávy a nálezy komplexně zhodnotit a objektivizovat příčinu dlouhodobě nepříznivého
zdravotního stavu pro účely důchodového zabezpečení. Obě posudkové komise nebagatelizovaly
zdravotní postižení, jímž stěžovatel trpí, pokles pracovní schopnosti vždy hodnotily na horní
hranici rozmezí, PK MPSV Brno dokonce aplikovala §3 odst. 1 vyhlášky č. 359/2009 Sb. a
využila maximálního právním předpisem připuštěného zvýšení poklesu o 10 % toliko
s lakonickým odkazem na další obtíže a předchozí zaměstnání. Ani tak stěžovatel nedosáhl
zákonné hranice pro přiznání invalidity třetího stupně.
[23] Za této situace krajský soud nepochybil, pokud důkaz posudkem PK MPSV Hradec
Králové a zejména důkaz srovnávacím posudkem PK MPSV Brno považoval za stěžejní a vzal
za svůj závěr, že pracovní schopnost žalobce poklesla o 60 %, takže se nejedná o invaliditu
ve III., nýbrž jen ve II. stupni. Protože se závěr srovnávacího posudku PK MPSV Brno zásadně
nelišil od posudku PK MPSV Hradec Králové a ostatně ani od posouzení lékařů posudkové
služby OSSZ a ČSSZ Hradec Králové, neměl krajský soud důvod zadávat ještě provedení
znaleckého posudku, jakkoli o této možnost stěžovatele řádně poučil, včetně otázky náhrady
nákladů v případě procesního neúspěchu. Nejvyšší správní soud znovu zdůrazňuje, že posouzení
podřaditelnosti zdravotního stavu žalobce pod korespondující ustanovení vyhlášky,
tzn. zhodnocení zdravotního stavu, určení rozhodujícího zdravotního postižení a přepočet
procentní míry poklesu pracovní schopnosti, soud neprovádí, protože jde právě o ten typ
odborné úvahy, již soud, který nedisponuje potřebnými medicínskými znalostmi z oboru
posudkového lékařství, nečiní sám, ale vychází z důkazu posudkem příslušné posudkové komise.
[24] Nejvyšší správní soud nijak nezpochybňuje skutečnost, že stěžovatel trpí onemocněními,
se kterými jsou spojena omezení a obtíže v jeho každodenním životě. Tento závěr Nejvyššímu
správnímu soudu vyplývá z vypracovaných posudků, neboť obě posudkové komise uvedly,
že se v případě stěžovatele jedná o dlouhodobě nepříznivý zdravotní stav, což je ve smyslu
ustanovení §26 zákona o důchodovém pojištění zdravotní stav, který omezuje tělesné, smyslové
nebo duševní schopnosti pojištěnce významné pro jeho pracovní schopnost,
pokud tento zdravotní stav trvá déle než jeden rok nebo podle poznatků lékařské vědy lze
předpokládat, že bude trvat déle než jeden rok. Tento dlouhodobě nepříznivý stav stěžovatele
však nebyl při objektivním posouzení takové povahy, aby v tuto chvíli a za daných zákonných
podmínek zvrátil přehodnocení invalidity ze III. na II. stupeň.
[25] Na tomto závěru nemůže nic měnit ani skutečnost, že stěžovateli byl přiznán příspěvek
na péči v I. stupni. Důchodové zabezpečení a sociální péče, resp. pomoc upravují samostatné
právní předpisy sledující jiné cíle a účely a využívající různé metody právní regulace. Skutečnost,
že stěžovateli byl podle zákona č. 108/2006 Sb., o sociálních službách, ve znění pozdějších
předpisů, přiznán příspěvek na péči, nemá žádný vliv na výsledek posudkového zhodnocení
pro účely stanovení invalidity, resp. přiznání invalidního důchodu podle zákona o důchodovém
pojištění.
[26] Nejvyšší správní soud neshledává důvodnou ani námitku, že posudkovými komisemi
nebyl stěžovatel osobně vyšetřen, neboť na jednání PK MPSV Hradec Králové přešetřen byl
a z účasti na jednání PK MPSV Brno, kam byl pozván, se omluvil a souhlasil s jednáním
v jeho nepřítomnosti.
[27] Nejvyšší správní soud proto dospěl k závěru, že neshledal naplnění stěžovatelem
uplatněného kasačního důvodu podle §103 odst. 1 písm. d) s. ř. s., pročež kasační stížnost
podle §110 odst. 1 in fine s. ř. s. zamítl.
IV. Náklady řízení
[28] O nákladech řízení o kasační stížnosti rozhodl Nejvyšší správní soud podle ustanovení
§60 odst. 1, 2 s. ř. s. ve spojení s ustanovením §120 s. ř. s. Stěžovatel neměl ve věci úspěch,
nemá proto právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti ze zákona. Žalovaná sice měla
ve věci úspěch, podle ustanovení §60 odst. 2 s. ř. s. však správnímu orgánu ve věcech
důchodového pojištění, úrazového pojištění, nemocenského pojištění, pomoci v hmotné nouzi
a sociální péče nelze přiznat právo na náhradu řízení, na které by měl jinak nárok
podle ustanovení §60 odst. 1 s. ř. s.
[29] Nejvyšší správní soud ustanovil stěžovateli právním zástupcem advokátku. Podle §35
odst. 8 část věty prvé za středníkem s. ř. s. platí hotové výdaje a odměnu za zastupování
ustanoveného advokáta stát; zástupce ustanovený v řízení před krajským soudem, je-li
jím advokát, zastupuje navrhovatele i v řízení o kasační stížnosti. Podle §7 a §9 odst. 2 vyhlášky
č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb
(advokátní tarif), ve znění pozdějších předpisů, náleží ustanovené zástupkyni stěžovatele
podle obsahu spisu odměna za tři úkony právní služby podle §11 odst. 1 písm. b) a d)
advokátního tarifu, které uplatnila (první porada s klientem včetně převzetí a přípravy zastoupení,
je-li klientovi zástupce ustanoven soudem, písemné podání nebo návrh ve věci samé a replika
k vyjádření) ve výši 1 000 Kč a podle §13 odst. 3 advokátního tarifu náhrada hotových výdajů
v paušální částce 300 Kč za jeden úkon, tedy celkem 3 900 Kč. Jiné úkony právní služby právní
zástupkyně netvrdila, ani nedoložila. Ustanovená zástupkyně doložila, že je plátkyní daně
z přidané hodnoty, částka se tedy zvyšuje o sazbu DPH ve výši 21 % na konečných 4 719 Kč,
kterou jí Nejvyšší správní soud vyplatí v přiměřené lhůtě jednoho měsíce od právní moci
rozsudku.
Poučení: Proti tomuto rozsudku nejsou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 8. března 2017
JUDr. Tomáš Langášek
předseda senátu