ECLI:CZ:NSS:2009:6.ADS.35.2009:101
sp. zn. 6 Ads 35/2009 - 101
ROZSUDEK
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Bohuslava Hnízdila
a soudců JUDr. Milady Tomkové a JUDr. Jiřího Pally v právní věci žalobce: S. M., proti
žalovanému: Krajský úřad Olomouckého kraje, se sídlem Jeremenkova 40a, Olomouc, v řízení
o kasačních stížnostech žalobce a ustanovené advokátky žalobce Mgr. Martiny Pešákové proti
usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 13. 1. 2009, č. j. 38 Cad 2/2008 - 79,
takto:
I. Kasační stížnosti se zamít aj í .
II. Žalovanému se nepři znáv á právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti.
Odůvodnění:
Usnesením Krajského soudu v Ostravě ze dne 13. 1. 2009, č. j. 38 Cad 2/2008 - 79, byla
zástupkyní žalobce pro řízení o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 7. 1. 2008,
č. j. KUOK 122826/2007, ustanovena Mgr. Martina Pešáková, advokátka, se sídlem Kozinova 2,
Šumperk.
Proti tomuto usnesení podala ustanovená zástupkyně Mgr. Martina Pešáková
(dále jen „stěžovatelka“) včas kasační stížnost, v níž žádá, aby její ustanovení zástupkyní žalobce
bylo zrušeno. Stěžovatelka uvádí, že žalobci byl jako zástupce v minulosti ustanoven již několikrát
její kolega Mgr. Lukáš Kouřil, ke kterému žalobce podle svých tvrzení nemá důvěru a dokonce
mu měl v minulosti způsobit blíže neurčenou škodu, a proto bylo jeho ustanovení zrušeno
z důvodu, že za daných podmínek není možné právní služby poskytovat. Vzhledem k tomu,
že stěžovatelka pracuje s Mgr. Kouřilem v rámci sdružení a na všech věcech s ním běžně
spolupracuje, považuje proto narušení důvěry za obecné nejen vůči jmenovanému kolegovi,
ale i vůči stěžovatelce samé.
V zákonné lhůtě rovněž podal žalobce (dále jen „stěžovatel“) kasační stížnost téměř
nečitelného obsahu, v níž nesouhlasí s ustanovením advokátky Mgr. Martiny Pešákové z důvodu,
že k této zástupkyni nemá důvěru, advokátka ho nezastupuje a podle nijak doloženého tvrzení
stěžovatele jedná v rozporu s jeho zájmy. Stěžovatel dále uvádí, že jeho zastupujícím advokátem
je JUDr. Vít Vohánka.
Kasační stížnosti stěžovatelé opírají, jak lze dovodit z obsahu jejich podání, o důvod
vymezený v ust. §103 odst. 1 písm. d) s. ř. s. Stěžovatelé proto navrhují, aby Nejvyšší správní
soud usnesení Krajského soudu v Ostravě zrušil.
Vyjádření žalovaného ke kasačním stížnostem nebylo podáno.
Nejvyšší správní soud napadené usnesení krajského soudu přezkoumal v souladu
s ust. §109 odst. 2, 3 s. ř. s., vázán rozsahem a důvody, které stěžovatelé uplatnili
ve svých kasačních stížnostech. Nejvyšší správní soud přitom neshledal vady podle §109 odst. 3
s. ř. s., k nimž by musel přihlédnout z úřední povinnosti.
Kasační stížnosti nejsou důvodné.
O kasačních stížnostech Nejvyšší správní soud usoudil následovně:
Podle §35 odst. 8 s. ř. s. může navrhovateli, u něhož jsou předpoklady, aby byl
osvobozen od soudních poplatků, a je-li to třeba k ochraně jeho práv, předseda senátu na návrh
ustanovit usnesením zástupce, jímž může být i advokát. Smyslem tohoto ustanovení je poskytnutí
faktické a odborně fundované ochrany práv osobě, která by jinak měla být osvobozena
od soudních poplatků a u níž je takové ochrany třeba, neboť jen tak lze v kvalifikovaných
případech (za splnění §35 odst. 8 s. ř. s.) dostát zásadě rovnosti, jež se promítá v zákonem
výslovně vyjádřené zásadě rovného postavení účastníků podle §36 odst. 1 s. ř. s. Má-li být
tímto ustanovením založeno konkrétní subjektivní právo stěžovatele na odborné zastoupení
osobou s právnickým vzděláním v řízení před soudem, pak toto právo je toliko právem
na zástupce, jímž může být i advokát, nikoli však právem na konkrétního zástupce, kterého osoba
navrhující ustanovení zástupce ve svém návrhu označuje.
V daném případě krajský soud své rozhodnutí odůvodnil tím, že byly splněny podmínky
shora citovaného §35 odst. 8 s. ř. s., a proto soud veden zejména zásadou procesní ekonomie
rozhodl o ustanovení advokátky Mgr. Martiny Pešákové, jež má sídlo v obvodu krajského soudu,
a nikoliv stěžovatelem požadovaného JUDr. Víta Vohánku, advokáta, se sídlem v Praze. Na výše
uvedeném závěru pak nemůže nic změnit ani skutečnost, že stěžovatelka ke svému ustanovení
zástupkyní namítá spolupráci s kolegou Mgr. Kouřilem, který byl stěžovateli ustanoven
již několikrát zástupcem a ke kterému stěžovatel podle svých tvrzení nemá důvěru a dokonce mu
v minulosti měla být způsobena blíže neurčená škoda tímto advokátem, a s nímž stěžovatelka
v rámci sdružení a na všech věcech běžně spolupracuje, a z uvedených důvodů považuje
proto narušení důvěry za obecné nejen vůči jmenovanému kolegovi, ale i vůči sobě samé.
Předpokladem úspěšné kasační stížnosti je prokazatelné pochybení ze strany
krajského soudu při posuzování žádosti žalobce o ustanovení zástupce pro řízení. V daném
případě však nelze v tomto směru soudu cokoli vytknout. Soud není povinen preventivně
zjišťovat, zda ustanovená advokátka považuje narušení důvěry ze strany stěžovatele, jemuž byla
k jeho žádosti ustanovena, za obecné vůči svému kolegovi, s nímž v rámci sdružení na všech
věcech běžně spolupracuje, ale i vůči sobě samé; takovouto povinnost soudu nelze dovodit.
Skutečnost tvrzená stěžovatelkou v kasační stížnosti přitom soudu nebyla a ani nemohla být
známa a nelze mu proto klást za vinu, že ji při svém rozhodování nezohlednil. Advokát
je oprávněn odmítnout poskytnutí právních služeb jen z důvodů, které jsou taxativně uvedeny
v §18 až §20 zákona č. 85/1996 Sb., o advokacii, ve znění zákona č. 210/1999 Sb.
Proto uvede-li v kasační stížnosti důvody jiné (zde narušení důvěry ze strany stěžovatele
vůči kolegovi, s nímž ustanovená advokátka spolupracuje, a proto dovozuje z uvedeného
narušení důvěry i vůči sobě samé), jsou tyto námitky námitkami nepřípustnými, a Nejvyšší
správní soud k nim nemůže přihlédnout.
Nejvyšší správní soud uzavírá tak, že pokud by však ustanovené advokátce bránily
objektivní důvody zastupovat žalobce, může požádat krajský soud o zproštění zastupování.
Dále Nejvyšší správní soud usoudil o kasační stížnost stěžovatele
takto:Ustanovil-li
krajský soud stěžovateli zástupce z řad advokátů působících v obvodu tohoto krajského soudu,
pak tento důvod nepovýšil nad žádné stěžovatelovo subjektivní právo ani nad žádný jeho právem
chráněný zájem. Pokud jde o konkrétní náplň povinností, jež ustanovenému zástupci napadené
usnesení přineslo, pak ta je závislá na aktuálních potřebách, jež po dobu trvání takového
zastoupení vyplynou jak z přímých pokynů stěžovatele, tak ze strany soudu, přitom budou záviset
na procesním vývoji sporu. U probíhajícího soudního sporu, kde je zástupce soudem ustanoven,
probíhá komunikace právního zástupce se soudem zpravidla bezprostředně. Jde tu tedy zřetelně
o průběžně vykonávanou činnost, k níž povinnost ustanoveného zástupce nastupuje často
automaticky, bez dalšího výslovného pokynu ze strany zastoupeného či třetí osoby. Stěžovateli
tento stav zajišťuje určitý stupeň právního komfortu, jehož se mu dostává prostřednictvím
jistoty, že je správa jeho právních záležitostí v konkrétním soudním sporu trvale svěřena
do rukou jeho zástupce. Za tohoto stavu, uváží-li soud, že v rámci zastoupení stěžovatele přichází
v úvahu nahlížení do soudního spisu i do správního spisu, který se po dobu řízení před soudem
nachází u tohoto soudu, možná následná procesní reakce ustanoveného zástupce vůči soudu,
účast na jednání soudu apod., pak není řešením nelogickým ustanovit stěžovateli zástupce
z obvodu soudu, který řízení vede. Jde zároveň o řešení, jež nenaráží na žádnou ze základních
zásad, jichž je třeba při rozhodování o této otázce šetřit, a není v rozporu ani se žádným
ustanovením procesního předpisu, kterým je řízení před krajským soudem ovládáno (s. ř. s.).
Má-li tedy stěžovatel za to, že ustanovení advokátky Mgr. Martiny Pešákové je nezákonné,
případně že mu lze vytknout jakoukoli jinou nesprávnost, jež by se stěžovatele dotkla
na jeho právech, Nejvyšší správní soud tomuto tvrzení nepřisvědčuje.
Ze všech shora uvedených důvodů dospěl Nejvyšší správní soud k závěru, že napadené
usnesení netrpí vadou podle ustanovení §103 odst. 1 písm. d) s. ř. s. a kasační stížnosti
proto podle §110 odst. 1 s. ř. s. jako nedůvodné zamítl.
O nákladech řízení o kasační stížnosti rozhodl Nejvyšší správní soud podle §60 odst. 1
ve spojení s §120 s. ř. s. Stěžovatelka i stěžovatel, kteří nebyli v řízení úspěšní, nemají právo
na náhradu nákladů řízení. Žalovanému prokazatelně žádné náklady v souvislosti s řízením
o kasační stížnosti nevznikly, Nejvyšší správní soud mu proto náhradu nákladů nepřiznal.
Poučení: Proti tomuto rozsudku ne jsou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 27. května 2009
JUDr. Bohuslav Hnízdil
předseda senátu