ECLI:CZ:NSS:2008:6.ADS.40.2008:54
sp. zn. 6 Ads 40/2008 - 54
ROZSUDEK
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedkyně JUDr. Milady Tomkové
a soudců JUDr. Bohuslava Hnízdila a JUDr. Jiřího Pally v právní věci žalobkyně: J. B.,
zastoupené Mgr. Petrem Poločkem, advokátem, se sídlem Novodvorská 667, Frýdek - Místek,
proti žalované: Česká správa sociálního zabezpečení, se sídlem Křížová 25, Praha 5, proti
rozhodnutí žalované ze dne 25. 4. 2007, v řízení o kasační stížnosti žalobkyně proti rozsudk u
Krajského soudu v Ostravě ze dne 13. 12. 2007, č. j. 18 Cad 96/2007 - 21,
takto:
I. Kasační stížnost se za m ítá .
II. Žalované se náhrada nákladů řízení n epřizn á vá.
Odůvodnění:
Žalobkyně (dále jen „stěžovatelka“) napadá rozsudek Krajského soudu v Ostravě
č. j. 18 Cad 96/2007 - 21 ze dne 13. 12. 2007, kterým byla zamítnuta její žaloba proti rozhodnutí
žalované ze dne 25. 4. 2007, č. X, jímž žalovaná odňala stěžovatelce plný invalidní důchod podle
ustanovení §56 odst. 1 písm. a) zákona č. 155/199 5 Sb., o důchodovém pojištění (dále jen
„zákon o důchodovém pojištění“), neboť stěžovatelka podle posudku lékaře Okresní správy
sociálního zabezpečení ve Frýdku - Místku ze dne 10. 4. 2007 nebyla plně invalidní, a to proto, že
z důvodu dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu poklesla její schopnost soustavné
výdělečné činnosti pouze o 50 %.
V kasační stížnosti stěžovatelka namítla, že nesouhlasí s rozsudkem krajského soudu,
neboť pro nedostatek důvodů trpí vadou, která mohla mít za následek nezákonnost rozsudku
ve věci samé (poukázala přitom na ustanovení §103 odst. 1 písm. d/ zákona č. 150/2002 Sb.,
soudního řádu správního, dále jen „s. ř. s.“). Stěžovatelka namítla, že posudková komise
Ministerstva práce a sociálních věcí (dále jen „PK MPSV“), u níž n echal krajský soud vypracovat
lékařský posudek o zdravotním stavu, zasedala pouhé tři minuty. V tomto časovém úseku „stihla“
stěžovatelku i vyšetřit, což podle jejího tvrzení spočívalo v dotazu na zdravotní stav a v poklepu
na záda. Stěžovatelka namítá, že takový postup je zcela neakceptovatelný, neboť k vyšetření jejího
zdravotního stavu bylo zapotřebí vykonat zcela konkrétní klinická vyšetření, a to specialisty
z oboru ortopedie a neurologie a plicního lékařství. PK MPSV podle stěžovatelky pouze převzala
nic neříkající závěr žalované o změně stupně invalidity, aniž pro takový závěr učinila jediné
smysluplné a objektivní lékařské zjištění. Stěžovatelka namítá, že sama PK MPSV předložila řadu
lékařských zpráv z aktuální doby, z nichž se podává, že její zdrav otní stav se nezlepšil, ba naopak
dochází k jeho progresi a přidružují se další zdravotní komplikace, které zhoršují její zdravotní
komfort. Zcela zásadní lékařskou zprávou je podle stěžovatelky hodnocení evropsky uznávané
kapacity v oboru hrudní a páteřové chirurgie prof. MUDr. O. V., DrSc., které uvádí, že není
schopna jakékoliv práce a že k úpravě zdravotního stavu nikdy nedojde, ba naopak již vede
k degenerativním změnám, které ještě více stěžovatelku zneschopní. Dále stěžovatelka namítá, že
PK MPSV se nevyjádřila k otázce, jakou konkrétní práci je schopna vykonávat. Závěrem
stěžovatelka konstatovala, že krajský soud podle jejího názoru naprosto nerozumí medicínské
terminologii, není schopen chápat souvislosti, které vyplývají z jednotlivých lékařských zpráv,
naprosto nechápe význam jednotlivých vyšetření, nechápe rozsah zdravotního postižení, možné
příčinné souvislosti a jeho následky. Krajský soud podle stěžovatelky není v tomto oboru nijak
vzdělán a ani se vzdělávat nechce, což vede k tomu, že pouze přebírá závěry PK MPSV, aniž si je
schopen uvědomit, že zdravotní stav stěžovatelky je zcela jiný.
Žalovaná se ke kasační stížnosti nevyjádřila.
Z obsahu soudního spisu Nejvyšší správní soud zjistil, že stěžovatelka napadla rozhodnutí
žalované dne 4. 6. 2007 žalobou. V žalobě namítala, že z posledního lékařského posudku prof. V.
jasně vyplývá, že prodělala operaci skoliózy páteře systémem Isola, v důsledku čehož je její páteř
v hrudním úseku fixována. Tím je funkce páteře značně omezena a další vývoj je kra jně
nepříznivý, protože tento stav se nikdy neupraví, ba naopak nutně povede k degenerativním
změnám, které ji ještě více zneschopní. Vedle toho poukázala stěžovatelka na to, že v důsledku
skoliózy začíná trpět dýchacími obtížemi a odkázala na několik léka řských zpráv, které měly její
aktuální nepříznivý zdravotní stav doložit.
Ze soudního spisu dále vyplývá, že krajský soud nařídil dne 12. 6. 2007 vypracování
posudku PK MPSV v Ostravě. Z posudku této komise ze dne 24. 10. 2007 vyplývá, že se usnesla
na posudkovém závěru, že k datu napadeného rozhodnutí žalované byla stěžovatelka částečně
invalidní podle ustanovení §44 odst. 1 zákona o důchodovém pojištění, neboť v jejím případě šlo
o pokles schopnosti soustavné výdělečné činnosti z důvodu dlouhodobě nepříznivého
zdravotního stavu nejméně o 33 %, nedosahoval však 66 % odpovídajících plné invaliditě a nešlo
ani o schopnost vykonávat pro zdravotní postižení soustavnou výdělečnou činnost jen za zcela
mimořádných podmínek. PK MPSV jednala za účasti stěžovatelk y a jejího právního zástupce.
Členem komise byla odborná neuroložka. PK MPSV konstatovala, že při vypracování posudku
o zdravotním stavu vycházela ze zdravotnické dokumentace ve spisové dokumentaci, kompletní
zdravotnické dokumentace praktického lékaře a ze zpráv o vyšetření z oddělení nemocí páteře,
rentgenologického oddělení, plicního oddělení a rehabilitačního oddělení. Na základě
těchto podkladů PK MPSV konstatovala diagnostický souhrn (stav po operaci skoliózy páteře
metodou Isola v roce 1996, vertebrogenní algický syndrom, manifestní tetanie, chronická
obstrukční pulmonální nemoc s lehkou restrikcí a obstrukcí) a posudkové hodnocení,
přičemž dospěla k závěru, že u stěžovatelky šlo k datu rozhodnutí žalované o dlouhodobě
nepříznivý zdravotní stav, jehož příčinou je idiopatická vrozená skolióza páteře, pro kterou byla
provedena operativní stabilizace v roce 1996, v posledních letech s přetrvávajícími bolestmi
bederní páteře a omezením dynamiky vyplývající z fixace hrudní páteře. Konstatovala zároveň,
že u stěžovatelky není přítomna žádná kořenová symptomatologie, poruchy citlivosti či motoriky,
parézy a známky svalové atrofie. PK MPSV konstatovala, že plná invalidita byla přiznána
pro zvýraznění algické symptomatologie, objektivní nález byl však stále stejný, nikdy nebyly
přítomny známky kořenové symptomatologie, nebyly zaznamenány poruchy citlivosti
ani motoriky. Toto zdravotní postižení odpovídá podle PK MPSV položce podle kapitoly XV,
oddílu F, položka 3, písm. b), přílohy č. 2 vyhlášky č. 284/1995 Sb., kterou se provádí zákon
o důchodovém pojištění, ve znění pozdějších předpisů (stavy s často recidivujícími
nebo dlouhotrvajícími projevy nervového a svalového dráždění prokázanými EMG, insuficiencí
svalového korzetu a podstatným snížením celkové výkonnosti organismu), přičemž míru
poklesu schopnosti soustavné výdělečné činnosti stanovila při horní hranici stanoveného rozpětí
(30 - 50 %). Přitom od data přiznání plné invalidity došlo ke zlepšení symptomatologie algické,
ostatní nález zůstal opět nezměněn. K tomuto hodnocení PK MPSV dospěla i po zohlednění
lékařských zpráv předložených stěžovatelkou, najmě zprávy prof. V., jíž se stěžovatelka dovolává
i v kasační stížnosti. Závěrem PK MPSV uvedla, že stěžovatelka je neschopna těžší fyzické práce,
jako vhodnou spatřuje PK MPSV pro stěžovatelku lehkou práci se střídavým pohybovým
režimem.
Stěžovatelka proti tomuto posudku při jednání namítla, že není schopna výkonu
soustavné práce, protože nevydrží déle stát ani sedět a není schopna přenášet těžší břemena.
I příslušný orgán správy zaměstnanosti konstatoval, že s takovým zdravotním postižením není
uplatnitelná na trhu práce. Právní zástupce stěžovatelky navrhl vyžádání posudku jiné PK MPSV.
Poukázal na nepříznivou prognózu stěžovatelčina zdravotního postižení, na absenci řádného
vyšetření stěžovatelky v komisi a na to, že se k původnímu postižení páteře v poslední době
přidružila i chronická obstrukční pulmonální nemoc jako důsledek útlaku plic. Navrhl
proto, aby krajský soud nerespektoval závěr PK MPSV a rozhodl sám tak, že ponechá
stěžovatelce plný invalidní důchod, resp. jí plný invalidní důchod přizná.
Krajský soud ve svém rozsudku zdůraznil, že v projednávané věci jde o odnětí dávky
důchodového pojištění podmíněné dlouhodobě nepříznivým zdravotním stavem, rozhodnutí
soudu proto závisí především na odborném lékařském posouzení zdravotního stavu žalobkyně.
Poukázal na zásadní význam posudků PK MPSV s ohledem na ustanovení §4 odst. 2 zákona
o organizaci a provádění sociálního zabezpečení. Pokud jde o v řízení vyžádaný posudek
PK MPSV, krajský soud, stručně řečeno, shledal, že posudek vychází zcela ze zdravotnické
dokumentace stěžovatelky, včetně odborných nálezů stěžovatelkou předložených, že sama
stěžovatelka při jednání doplnění o další vyšetření či nálezy ne navrhla a posudek se v závěrech
zcela ztotožňuje s předchozím posouzení v řízení před žalovanou. Z toho krajský soud vyvodil
závěr, že posudek je úplný a přesvědčivý, a není proto důvodu žádat o posudek další, jak navrhl
právní zástupce stěžovatelky.
Rozsudek byl stěžovatelce doručen dne 20. 12. 2007, kasační stížnost byla podána dne
2. 1. 2008.
Stěžovatelka je osobou oprávněnou k podání kasační stížnosti, neboť byla účastníkem
řízení, z něhož napadené rozhodnutí krajského soudu vzešlo (§102 s. ř. s.) a tuto kasační stížnost
podala včas (§106 odst. 2 s. ř. s.). V kasační stížnosti uplatňuje důvody, které podle svého obsahu
představují námitky proti rozsahu posouzení zdravotního postižení. Neúplné posouzení rozsahu
zdravotního postižení, jímž stěžovatelka trpěla ke dni vydání napadeného rozhodnutí žalované,
by mohlo být vadou řízení před soudem ve smyslu §103 odst. 1 písm. d) s. ř. s., pokud mohlo
mít, jak stěžovatelka kasační stížnosti namítá, za následek nesprávné stanovení míry poklesu
schopnosti soustavné výdělečné činnosti a v důsledku toho i nesprávné posouzení zákonných
podmínek plné invalidity podle ustanovení §39 odst. 1 zákona o důchodovém pojištění. Nejvyšší
správní soud proto považuje stěžovatelkou uplatněný důvod podle obsahu za důvod
podle ustanovení §103 odst. 1 písm. d), a pro tento důvod kasační stížnost shledává přípustnou.
Nejvyšší správní soud za této situace napadený rozsudek krajského soudu v mezích řádně
uplatněných kasačních důvodů a v rozsahu kasační stížnosti podle §109 odst. 2 a 3 s. ř. s.
přezkoumal, přitom dospěl k závěru, že kasační stížnost není důvodná.
Ve stěžovatelčině případě se jedná o odnětí plného invalidního důchodu podle ustanovení
§56 odst. 1 písm. a) zákona o důchodovém pojištění, neboť nárok na plný invalidní důchod
stěžovatelce zanikl z toho důvodu, že míra poklesu schopnosti soustavné výdělečné činnosti
v jejím případě již nadále nedosahovala zákonem požadovaných 66 %. Plný invalidní důchod
jako dávka důchodového pojištění je důchodem podmíněným existencí dlouhodobě nepříznivého
zdravotního stavu a rozhodnutí soudu se opírá především o odborné lékařské posouzení, jež je
v řízení soudním primárně zákonem, jak správě konstatoval krajský soud, svěřeno Mini sterstvu
práce a sociálních věcí (§4 odst. 2 zákona č. 582/1991 Sb., o organizaci a provádění sociálního
zabezpečení), které za tím účelem zřizuje jako své orgány posudkové komise. Tyto posudkové
komise jsou oprávněny nejen k celkovému přezkoumání zdravotního stavu a dochované pracovní
schopnosti pojištěnců, rovněž však k posouzení poklesu schopnosti soustavné výdělečné činnosti
a k zaujetí posudkových závěrů o plné či částečné invaliditě, jejím vzniku, trvání či zániku.
Tyto posudky pak soud hodnotí jako každý jiný důkaz podle zásad upravených §77 s. ř. s.
Nejvyšší správní soud již mnohokrát v minulosti zopakoval, že takový posudek, který splňuje
požadavek celistvosti, úplnosti a přesvědčivosti, je z povahy věci důkazem stěžejním.
V této souvislosti musí Nejvyšší správní soud předně zásadně odmítnout námitku
stěžovatelky, která krajskému soudu vytýká absenci medicínských znalostí a domnělou neochotu
se lékařsky vzdělávat a přičítá mu k tíži neschopnost lékařské zprávy hodnotit. Pro soud platí
odnepaměti zásada iura novit curia, tedy že soud zná právo, a tudíž je po něm zajisté legitimní chtít,
aby právo skutečně ovládal. Dále nepochybně odnepaměti platí, že se v řízení před soudem
nedokazují věci obecně známé; z povahy takových skutečností plyne, že je mu sí znát i soud.
Veškerá ostatní skutková zjištění před soudem jsou svěřena procesu dokazování,
přičemž pro účely odborných skutkových zjištění slouží institut odborných (příp. znaleckých)
posudků. Soudu nepřísluší samostatně hodnotit odborně medicínské otázky, a to ani pokud by
se snad domníval, že potřebné znalosti má. Pokud by postupoval tak, jak navrhuje stěžovatelka,
jednal by v příkrém rozporu z normou §127 odst. 1 věty první zákona č. 99/1963 Sb.,
občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů, ve spojení s §64 s. ř. s. Odborný
(znalecký) posudek, zde tedy konkrétně posudek PK MPSV, je předmětem soudního hodnocení
jako prostředek důkazní, tj. je zkoumána jeho úplnost a přesvědčivost ve vztahu k závěru
o skutkovém stavu. Požadavek úplnosti a p řesvědčivosti kladený na posudky posudkových
komisí spočívá pak v tom, aby se komise vypořádala se všemi rozhodujícími skutečnostmi,
především pak s těmi, které namítá účastník soudního řízení uplatňující nárok na důchod
podmíněný dlouhodobým nepříznivým zdravotním stavem, jakož i v tom, zda podaný posudek
obsahuje náležité odůvodnění posudkového závěru tak, aby byl tento závěr přesvědčivý pro soud,
který nemá ani nemůže mít odborné lékařské znalosti, na nichž posouzení invalidity (ať plné
či částečné) závisí především (srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 9. 2. 2006,
č. j. 6 Ads 25/2004 - 58).
Nejvyšší správní soud, přihlédne-li k výše vymezeným kritériím, nemůže souhlasit
s námitkami stěžovatelky, že by závěr krajského soudu o akceptovatelnost i posudku
jako stěžejního důkazu nemohl obstát pro neúplnost a nepřesvědčivost tohoto posudku. Námitky
stěžovatelky, zejména námitky vznášené právním zástupcem stěžovatelky, proti posudku jsou
z hledisek naznačených výše nekonkrétní. Předně je třeba vyzdvihnout, že posudek zjevně
vycházel z veškeré relevantní zdravotnické dokumentace, a to i ze zpráv předložených v řízení
stěžovatelkou. Stěžovatelka v řízení před soudem jasně deklarovala, že žádných jiných zpráv,
které by PK MPSV opomněla, není. Dále je tře ba konstatovat, že diagnostický souhrn PK MPSV
zjevně odpovídá závěrům ošetřujících lékařů, které jsou obsaženy v použité zdravotnické
dokumentaci. Tomuto souhrnu pak odpovídá i zařazení do příslušné položky přílohy č. 2
vyhlášky č. 284/1995 Sb. Jediný kon krétní podklad, jehož se stěžovatelka dovolává stran
skutkových zjištění o jejím zdravotním stavu, je závěr vyšetření z oddělení nemocí páteře
v Karvinské hornické nemocnici ze dne 21. 5. 2007, signovaný prof. MUDr. O . V., DrSc. Tato
lékařská zpráva však nijak závěry PK MPSV nezpochybňuje. V první řadě je třeba odmítnout
tvrzení stěžovatelky v kasační stížnosti, že by tato zpráva konstatovala její naprostou pracovní
neschopnost. O schopnosti stěžovatelky vykonávat pracovní činnost tato zpráva vůbec nehovoří.
Tato zpráva konstatuje, že u pacientky jde o stav po instrumentaci a fúzi páteře pro skoliózu
systémem Isola. Přesně totéž konstatuje v diagnostickém souhrnu i PK MPSV. Zpráva prof. V.
dále konstatuje, že u stěžovatelky nejsou přítomny známky poruch citl ivosti či motoriky. Rovněž
v tom je zajedno s hodnocením PK MPSV. Stejně tak závěr, že jde u stěžovatelky o stav po
dlouhém zpevnění páteře, které má za následek těžké omezení funkce páteře, PK MPSV nijak
nezpochybňuje a svědčí o tom i zařazení do příslušn é položky přílohy č. 2 vyhlášky č. 284/1995 Sb. Pokud se stěžovatelka dovolává konstatování prof. V., že její stav povede k dalším
degenerativním změnám, které nemocnou dále zneschopní, je třeba kon statovat, že jde o hledisko
zjevně posudkově nerozhodné, neboť posudkově relevantním je stav aktuální, resp. stav v době
rozhodování o dávce důchodového pojištění, nikoliv stav hypoteticky předpokládaný
v budoucnosti. Z hlediska diagnostického proto posudek PK MPSV v rozporu s namítanou
zprávou zjevně není.
Rovněž z obecné námitky stěžovatelky v tom smyslu, že nebyla při jednání PK MPSV
řádně vyšetřena, není zřejmé, čeho by mělo být vyšetřením stěžovatelky v komisi docíleno.
Pokud komise disponovala kompletní aktuální zdravotnickou dokumentací týkající
se rozhodujících zdravotních postižení stěžovatelky, která nebyla rozporná a stěžovatelka
proti její úplnosti sama ničeho nenamítala, bylo by další podrobné vyšetření z hlediska
potřebného skutkového zjištění zjevně nadbytečné.
Pokud jde o samotné posudkové hodnocení, stěžovatelka opět nepřináší konkrétních
námitek, proč se domnívá, že je nepřípadné. V této souvislosti je třeba poukázat na to,
že pro vyšší míru poklesu schopnosti soustavné výdělečné činnosti odpovídající plné invaliditě
by u zdravotního postižení, jímž stěžovatelka trpí, byl směrodatný výskyt zejména kořenové
symptomatologie (srovnej explicitní vyjádření v kap. XV, oddílu F, položce 3, písm. c/,
či v obdobné položce kapitoly XV, oddílu F, položce 4, písm. d/ přílohy č. 2 vyhlášky
č. 284/1995 Sb.). Ta ovšem prokázána nebyla v žádném z vyšetření, jejichž výsledky PK MPSV
měla k dispozici, a ani stěžovatelka takové subjektivní potíže neuváděla.
Z hlediska výše naznačených požadavků na úplnost a přesvědčivost posudku se tedy
PK MPSV podle názoru Nejvyššího správního soudu dostatečně obsáhle a podrobně vyjádřila
a své závěry přesvědčivě odůvodnila; není v něm žádný rozpor, který by vyžadoval ze strany
krajského soudu další dokazování. Krajský soud proto neměl důvod k úvaze, že by bylo nutno
skutkový stav vážící se ke zdravotnímu stavu stěžovatelky v době rozhodování žalované dále
doplňovat.
Nejvyšší správní soud proto neshledal v postupu krajského soudu žádnou vadu řízení,
která by mohla mít vliv na zákonnost jeho rozhodnutí, a proto námitku stěžovatel ky neshledal
důvodnou. Kasační stížnost proto není důvodná a Nejvyšší správní soud ji zamítl (§110 odst. 1
s. ř. s.).
O nákladech řízení o kasační stížnosti rozhodl Nejvyšší správní soud podle §60 odst. 1
s. ř. s. ve spojení s §120 s. ř. s. Stěžovatelk a neměla ve věci úspěch, proto jí právo na náhradu
nákladů nenáleží. To by náleželo žalované, přiznání nákladů řízení správnímu orgánu ve věcech
důchodového pojištění je však podle ustanovení §60 odst. 2 s. ř. s. vyloučeno. Proto Nejvyšší
správní soud rozhodl, že žalované, přestože měla ve věci plný úspěch, se náhrada nákladů řízení
o kasační stížnosti nepřiznává.
Poučení: Proti tomuto rozsudku ne js ou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 21. listopadu 2008
JUDr. Milada Tomková
předsedkyně senátu