ECLI:CZ:NSS:2008:6.ADS.46.2008:98
sp. zn. 6 Ads 46/2008 - 98
USNESENÍ
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Lenky Matyášové
a soudců JUDr. Ludmily Valentové a JUDr. Jakuba Camrdy v právní věci žalobkyně: Odborová
organizace pracovníků správ památkových objektů při Národním památkovém ústavu,
Bouzov 8, kancelář Tylova 1, Olomouc, proti žalované: Česká advokátní komora, Praha 1,
Národní třída 16, v řízení o kasační stížnosti žalobkyně proti usnesení Městského soudu v Praze
ze dne 11. 12. 2007, č. j. 8 Ca 321/2007 - 48, o ustanovení zástupce,
takto:
I. Kasační stížnost se odmítá .
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti.
Odůvodnění:
Kasační stížností, podanou k dne 5. 2. 2008, se žalobkyně (dále jen stěžovatelka) domáhá
zrušení výše označeného usnesení, kterým jí byl ustanoven zástupce pro řízení o kasační stížnosti
proti usnesení Městského soudu v Praze č. j. 8 Ca 321/2007 - 35 ze dne 5. 11. 2007. Tímto
rozhodnutím městského soudu byla odmítnuta žaloba, kterou se stěžovatelka domáhala zrušení
rozhodnutí resp. přípisu České advokátní komory ze dne 5. 10. 2007 č. j. 2240/07 a současně
se domáhala, aby soud předběžným opatřením uložil Mgr. Jiřímu Zrůstkovi, advokátovi AK
Olomouc, Tř. Svobody 637/18, aby poskytl stěžovatelce právní službu vymezenou předsedou
advokátní komory v cit. přípisu bezplatně.
Ze soudního spisu vyplývá, že usnesení Městského soudu v Praze, kterým bylo
stěžovatelce přiznáno osvobození od soudních poplatků a současně pro řízení o kasační stížnosti
ve shora uvedené věci jí byl ustanoven advokát JUDr. Jan Paroulek, AK Čelakovského 6,
Blansko, bylo stěžovatelce doručeno ve smyslu ust. §47 zákona č. 99/1963 Sb., občanský
soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen o. s. ř.) ve spojení s ust. §42 odst. 5
zák. č. 150/2002 Sb., soudní řád správní (dále jen s. ř. s.) v pátek 4. 1. 2008.
Dle §106 odst. 2 s. ř. s. musí být kasační stížnost podána do dvou týdnů po doručení
rozhodnutí, a bylo-li vydáno opravné usnesení, běží tato lhůta znovu od doručení tohoto
usnesení. Zmeškání lhůty pro podání kasační stížnosti nelze prominout.
Dle §40 odst. 1 s. ř. s. lhůta stanovená tímto zákonem, výzvou nebo rozhodnutím soudu
počíná běžet počátkem dne následujícího poté, kdy došlo ke skutečnosti určující její počátek.
Dle §40 odst. 2 s. ř. s. lhůta určená podle týdnů, měsíců nebo roků končí uplynutím dne,
který se svým označením shoduje se dnem, který určil počátek lhůty. Není-li takový den v měsíci,
končí lhůta uplynutím posledního dne tohoto měsíce.
Lhůtou se rozumí časový úsek, vymezený počátkem a koncem, přičemž pro lhůty určené
dle týdnů platí pro jejich počítání následující pravidla. Počátek lhůty, určené podle týdnů, je dán
dnem, který následuje po události, jež je rozhodující pro její počátek. Konec lhůty, určené
dle týdnů připadá na den, jež se pojmenováním shoduje se dnem, na který připadla skutečnost,
od níž se lhůta počítá.
V daném případě dnem určujícím počátek běhu lhůty ve smyslu §40 odst. 1 s. ř. s. byl
den doručení písemného vyhotovení usnesení Městského soudu v Praze - tj. pátek 4. 1. 2008.
Ve smyslu ust. §40 odst. 1 s. ř. s. je den následující po dni doručení považován za první den běhu
dvoutýdenní lhůty pro podání kasační stížnosti ve smyslu ust. §106 odst. 2 s. ř. s.
Konec lhůty pro podání kasační stížnosti ve smyslu ust. §40 odst. 2 s. ř. s.
pak, v návaznosti na výše uvedené, připadl na den, který se svým pojmenováním shodoval
se dnem určujícím počátek běhu lhůty - tj. dnem doručení, a to na pátek 18. 1. 2008. Ve smyslu
ustanovení §106 odst. 2 a §40 s. ř. s. byl tento den posledním dnem pro podání kasační
stížnosti, tj. pro předání této stížnosti soudu nebo její zaslání prostřednictvím držitele poštovní
licence, popř. zvláštní poštovní licence anebo předání orgánu, který má povinnost ji doručit.
Nejvyšší správní soud v posuzovaném případě tedy dospěl k závěru, že předmětná
kasační stížnost, podaná v elektronické podobě až dne 5. 2. 2008, byla podána opožděně
a jako takovou mu nezbylo, než ji podle ust. §46 odst. 1 písm. b) a ust. §120 s. ř. s. odmítnout.
Nad rámec zdůvodnění Nejvyšší správní považuje za vhodné pouze uvést, že pakliže
se stěžovatelka domnívá, že došlo k narušení důvěry mezi ní a ustanoveným zástupcem
resp. došlo k zaviněnému porušení povinností ze strany advokáta, je nutno k tomuto účelu využít
jiné prostředky právní ochrany např. dle zákona č. 85/1996 Sb., o advokacii, ve znění pozdějších
předpisů.
O nákladech řízení bylo rozhodnuto v souladu s ustanovením §60 odst. 3 a ust. §120
s. ř. s., podle kterých nemá žádný z účastníků právo na náhradu nákladů řízení, byla-li kasační
stížnost odmítnuta.
Poučení: Proti tomuto usnesení nejsou opravné prostředky přípustné (§53 odst. 3,
a ust. §120 s. ř. s.).
V Brně dne 27. srpna 2008
JUDr. Lenka Matyášová
předsedkyně senátu