ECLI:CZ:NSS:2006:6.ADS.5.2005
sp. zn. 6 Ads 5/2005 - 126
ROZSUDEK
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Bohuslava
Hnízdila a soudkyň JUDr. Milady Tomkové a JUDr. Milady Haplové v právní věci žalobce:
M. K ., zastoupen JUDr. Vladimírem Krčmou, advokátem, se sídlem Střelecká 437, Hradec
Králové, proti žalované: Česká správa sociálního zabezpečení, se sídlem Křížová 25, Praha
5, v řízení o kasační stížnosti žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové č. j.
28 Ca 263/2002 - 98 ze dne 27. 10. 2004,
takto:
I. Kasační stížnost se za mítá .
II. Žalované se náhrada nákladů řízení o kasační stížnosti nepř i znává .
Odůvodnění:
Žalobce (dále jen „stěžovatel“) podal včas kasační stížnost proti v záhlaví blíže
označenému rozsudku krajského soudu, kterým byla zamítnuta jeho žaloba směřující
proti rozhodnutí žalované ze dne 23. 9. 2002, č. 491205245, o odnětí plného invalidního
důchodu od 22. 11. 2002 podle §56 odst. 1 zákona č. 155/1995 Sb., v platném znění (dále jen
„zákon o důchodovém pojištění“).
Stěžovatel v kasační stížnosti uplatňuje kasační důvod podle §103 odst. 1 písm. d)
zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní (dále jen „s. ř. s.“). Konkrétně namítá, že se soud
I. stupně řádně nevypořádal s vznesenou a stěžovatelem uplatněnou námitkou, spočívající
v rozporu ust. §6 vyhlášky č. 284/1995 Sb., v platném znění, se základními právy
chráněnými Listinou základních práv a svobod v článku 26 a v článku 30 této Listiny.
Ustanovením §6 odst. 3 vyhlášky č. 284/1995 Sb. zakazujícím sčítání hodnot poklesu
schopnosti soustavně výdělečné činnosti, je zcela zásadním způsobem poškozován, neboť má
nejméně tři závažná zdravotní postižení, která sama o sobě zakládají nárok na částečný
invalidní důchod, značně mu komplikují život a omezují, respektive znemožňují soustavnou
výdělečnou činnost. Pracovní rekomandace ve znaleckém posudku MUDr. S. vylučuje výkon
dosavadní práce stavbyvedoucího a osoby s tolika závažnými zdravotními postiženími,
které by mohly pracovat na zkrácený úvazek, nemohou na trhu práce najít uplatnění. Dále
uvedl, že výše částečného invalidního důchodu není adekvátní jeho bývalému pracovnímu
nasazení, ani přínosu celé společnosti v době, kdy tuto práci mohl vykonávat a vykonával
a nezajišťuje mu důstojný život a přiměřenou životní úroveň, na kterou má nárok. Stěžovatel
soudu I. stupně dále vytýká, že nevyhověl jeho návrhu na předložení věci Ústavnímu soudu
České republiky k vyslovení nezákonnosti a rozporu ust. §6 odst. 3 vyhlášky č. 284/1995 Sb.
s Listinou základních práv a svobod a tudíž zatížil řízení vadou ve smyslu ust. §103 odst. 1
písm. d) s. ř. s a odůvodnění rozsudku nepovažuje za přesvědčivé a dostatečné. Navrhl
Nejvyššímu správnímu soudu, aby podal Ústavnímu soudu České republiky návrh na zrušení
shora uvedeného ustanovení vyhlášky, přerušil řízení do rozhodnutí tohoto soudu a poté
rozsudek Krajského soudu v Hradci Králové zrušil a věc vrátil tomuto soudu k dalšímu řízení.
Žalovaná ve vyjádření ke kasační stížnosti vyslovila souhlas s rozsudkem Krajského
soudu v Hradci Králové napadeným stěžovatelem.
Nejvyšší správní soud nejprve přezkoumal formální náležitosti kasační stížnosti
a konstatoval, že kasační stížnost je podána včas, je podána osobou oprávněnou, stěžovatel
je zastoupen advokátem, je tudíž naplněno ustanovení §106 odst. 2, §102 a §105 odst. 2
s. ř. s. Stěžovatel uplatnil kasační důvod podle §103 odst. 1 písm. d) s. ř. s. a kasační stížnost
je přípustná.
Ze soudního spisu plynou pro posouzení kasační stížnosti jako podstatné následující
skutečnosti:
V opravném prostředku ze dne 5. 11. 2002 (od 1. 1. 2003 podle s. ř. s. žaloba)
stěžovatel projevil nesouhlas s posouzením zdravotního stavu lékařem Okresní správy
sociálního zabezpečení v Hradci Králové v posudku, který se stal podkladem pro napadené
rozhodnutí žalované, neboť při jeho vypracování nevzal lékař v úvahu veškeré rozhodné
skutečnosti týkající se jeho zdravotního stavu a poklesu schopnosti soustavné výdělečné
činnosti a navrhl soudu vyžádat znalecký posudek.
V souladu s ust. §4 odst. 2 zákona č. 582/1991 Sb., o organizaci a provádění
sociálního zabezpečení, soud vyžádal posudek posudkové komise Ministerstva práce
a sociálních věcí ČR se sídlem v Hradci Králové, která dne 16. 4. 2003 dospěla k závěru,
že posudek lékaře Okresní správy sociálního zabezpečení Hradec Králové ze dne 5. 2. 2002,
na jehož základě byl stěžovateli přiznán od 18. 2. 2002 plný invalidní důchod, je posudkovým
omylem a stejně tak došlo k nadhodnocení zdravotního stavu v posudku lékaře OSSZ Hradec
Králové ze dne 9. 9. 2002, na základě něhož došlo ke snížení stupně invalidity,
neboť se neprokázal objektivně výrazný patologický neurologický nález na horních
ani dolních končetinách, šlo o funkční přechodné blokády a postižení horních končetin
úžinovým syndromem středních nervů je operativně řešitelné a zakládalo by jen krátkodobou
pracovní neschopnost. Komise uzavřela, že k datu vydání napadeného rozhodnutí žalované,
nebyl plně invalidní podle §39 odst. 1 zákona č. 155/1995 Sb., nebyl ani částečně invalidní
podle §44 odst. 1, 2 zákona č. 155/1995 Sb., v platném znění, když konečnou procentní míru
poklesu schopnosti soustavně výdělečné činnosti stanovila 20 %. Ze znaleckého posudku
soudem ustanoveného znalce MUDr. F. S. ze dne 21. 5. 2004 vyplývá, že míra a stupeň
zdravotního postižení stěžovatele odpovídaly ke dni rozhodnutí žalované 23. 9. 2002 částečné
invaliditě, když znalec vzhledem k odbornými nálezy prokázané celkové míře závažnosti
zdravotního postižení, hodnotil procentní míru poklesu schopnosti soustavné výdělečné
činnosti dle přílohy č. 2 k vyhlášce č. 284/1995 Sb., ve znění platném v den rozhodnutí
žalované, dle kapitoly XV, odd. F, položka 2 písm. d) 50 % a neshledal již další důvod pro
užití ust. §6 odst. 4 citované vyhlášky. Konstatoval, že lékař OSSZ v Hradci Králové dne 9.
9. 2002 zohlednil řádně a úplně veškeré skutečnosti o zdravotních obtížích stěžovatele a
uvedl, že při posouzení dne 5. 2. 2002 v zájmu stěžovatele přiznal plnou invaliditu, byť na
přechodnou dobu k doléčení zdravotních obtíží, i když odborné nálezy odpovídaly nižšímu
stupni invalidity. Lékařem OSSZ v Hradci Králové v posudku ze dne 9. 9. 2002 stanovenou
procentní míru poklesu schopnosti soustavně výdělečné činnosti ve výši 40 % považoval za
správnou, když ani jeho hodnocení 50 % nic nemění na stupni invalidity ke dni vydání
rozhodnutí žalované 23. 9. 2002.
Stěžovatel v průběhu řízení před krajským soudem uplatnil v podání ze dne
23. 8. 2004 v bodě I./3 tytéž námitky jako v kasační stížnosti. Při jednání soudu 20. 10. 2004
navrhl předložení věci Ústavnímu soudu k vyslovení nezákonnosti a rozporu ust. §6 vyhlášky
s Listinou základních práv a svobod a s Ústavou.
Krajský soud ve svém rozsudku ze dne 27. 10. 2004 dospěl k závěru,
že i přes odlišnosti v posudcích posudkové komise Ministerstva práce a sociálních věcí ČR
se sídlem v Hradci Králové ze dne 16. 4. 2003 a posudku znalce MUDr. F. S. ze dne 21. 5.
2004, je jejich shoda ve zjištění, že ke dni vydání napadeného rozhodnutí stěžovatelův
zdravotní stav plné invaliditě neodpovídal a tento zásah do práv stěžovatele odůvodnili
nadhodnocením závažnosti žalobcových potíží lékařem OSSZ při posouzení zdravotního
stavu v únoru 2002, kdy objektivně zjištěné zdravotní potíže nedosahovaly intenzity, s níž
zákonná úprava spojuje závěr o plné invaliditě. Konstatoval, že po původním přiznání plné
invalidity pro mylné posouzení, nemůže obstát námitka, že se zdravotní stav nezlepšil oproti
době přiznání plného invalidního důchodu. Krajský soud dále uvedl, že postupem podle §6
odst. 3 vyhlášky č. 284/1995 Sb., v platném znění, nedochází k porušování článku 26 a článku
30 Listiny základních práv a svobod, neboť ust. §6 odst. 4 citované vyhlášky umožňuje míru
poklesu schopnosti soustavně výdělečné činnosti zvýšit až o dalších 10 % za podmínek tam
uvedených. Podotkl dále, že naplnění povinnosti citované v článku 26 Listiny se ze strany
státu děje prostřednictvím úřadů práce a neúspěšní uchazeči o práci u úřadu práce,
ať už z důvodů subjektivních či objektivních, jsou chráněni dávkami hmotného zabezpečení
uchazečů před vstupem do zaměstnání, event. započtením doby evidence u úřadu práce
jako náhradní doby pojištění s jasně definovanými podmínkami. Poněvadž ze závěru posudku
vyplynulo, že ke dni vydání napadeného rozhodnutí stěžovatel nebyl plně invalidní a nebyly
tudíž splněny podmínky pro vyplácení plného invalidního důchodu i nadále, soud neshledal
žalobu důvodnou a v souladu s ust. §78 odst. 7 s. ř. s., ji zamítl.
Nejvyšší správní soud se napadeným rozsudkem Krajského soudu v Hradci Králové
zabýval v rozsahu a z důvodů v kasační stížnosti uvedených, jak mu ukládá ust. §109 odst. 2,
3 s. ř. s. a dospěl k závěru, že kasační stížnost není důvodná.
Stěžovatel především vytýká soudu I. stupně, že se řádně nevypořádal s námitkou
o rozporu ust. §6 vyhlášky č. 284/1995 Sb., v platném znění, se základními právy
chráněnými Listinou základních práv a svobod, neboť její ustanovení odstavce 3, zakazující
sčítání jednotlivých hodnot poklesu schopnosti soustavně výdělečné činnosti při vícero
zdravotních postiženích, ho zásadním způsobem poškozuje, když jeho zdravotní stav
s několika závažnými zdravotními postiženími mu neumožňuje výkon žádné práce.
Stěžovatelem označený důvod podle ust. §103 odst. 1 písm. d) s. ř. s. může spočívat
v nepřezkoumatelnosti rozhodnutí soudu pro nesrozumitelnost nebo v nedostatku důvodů,
popřípadě v jiné vadě řízení před soudem, mohla-li mít taková vada za následek nezákonnost
rozhodnutí o věci samé. Nepřezkoumatelnost rozhodnutí soudu pro nedostatek důvodů
by mohla nastat pouze v případě, že by řízení před soudem trpělo nedostatkem skutkových
zjištění, o něž soud opřel své rozhodovací důvody. Takovou vadou by mohlo být, pokud
by soud opřel své rozhodovací důvody o skutečnosti v řízení nezjišťované, popřípadě zjištěné
v rozporu se zákonem nebo by pominul některé rozhodné skutečnosti, které byly v řízení
prokázány, a nebo případy, kdy není zřejmé, zda vůbec nějaké důkazy byly v řízení
provedeny. Skutkové zjištění by mohlo být vadné též za situace, kdy hodnocení důkazů
je z hlediska závažnosti, zákonnosti, pravdivosti, popřípadě věrohodnosti logicky v rozporu.
Za jinou vadu řízení, jež mohla mít za následek nezákonné rozhodnutí, by mohl být
považován postup soudu, v jehož důsledku by za podklad rozhodnutí byl vzat neúplný
či nepřesvědčivý posudek posudkové komise ministerstva či znalecký posudek ve věci
rozhodného zdravotního postižení v dlouhodobě nepříznivém zdravotním stavu,
jímž stěžovatel trpěl ke dni vydání rozhodnutí žalované.
Tak tomu v projednávané věci není.
Nejvyšší správní soud především konstatuje, že stížní námitka shora uvedená byla
v řízení před soudem I. stupně uplatněna jako žalobní námitka 28. 4. 2004 nikoliv řádně,
ale opožděně. Pokud se jí Krajský soud v Hradci Králové přesto zabýval, nelze mu úspěšně
vytýkat, že tak neučinil řádně. Krajský soud správně v odůvodnění svého rozsudku poukázal
na ust. §6 odst. 4 vyhlášky č. 284/1995 Sb. které omezující ustanovení odst. 3 kompenzuje
tím, že míru poklesu schopnosti soustavné výdělečné činnosti lze mimo jiné při působení více
příčin dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu navýšit až o 10 %. Rozporem ust. §6
vyhlášky č. 284/1995 Sb., v platném znění, se základními právy chráněnými Listinou
základních práv a svobod se správně nezabýval, neboť mu to nepřísluší. Na tomto místě
Nejvyšší správní soud pouze dodává, že ve smyslu ust. §64 odst. 3 zákona č. 182/1993 Sb., je
soud oprávněn podat návrh na zrušení zákona nebo jednotlivých ustanovení, nikoliv vyhlášky
či jejich ustanovení, jak se mylně domnívá stěžovatel.
Jakým způsobem stát chrání základní práva stěžovatele vyplývající z článku 26
a článku 30 Listiny základních práv a svobod, se krajský soud zabýval v dostatečném rozsahu,
uvedením příslušným právních norem, které stát pro jejich naplnění v oblasti sociálního
zabezpečení přijal.
Další stížní námitky směřující do obsahu znaleckého posudku MUDr. S. nesměřují do
závěru tohoto posudku o stanovené míře poklesu schopnosti soustavně výdělečné činnosti
tímto znalcem a z toho vyplývajícího stupně invalidity, ale týkají se skutečností, které sám
stěžovatel dovozuje z obsahu tohoto posudku ve vztahu k jeho možnému pracovnímu
uplatnění a dalších problémů v běžném životě. Lze tedy uzavřít, že uvedená námitka je
irelevantní ve vztahu k předmětu projednávané věci. Také stěžovatelem namítané nepříznivé
důsledky vyplývající ze stanovené pracovní rekomandace, se míjí s rozhodovacími důvody
v této věci, protože otázka vhodného pracovního zařazení a vhodných pracovních podmínek
při částečné invaliditě je úkolem úřadu práce, nikoliv otázkou změny hodnocení či stanovení
procentní míry poklesu schopnosti soustavné výdělečné činnosti.
Námitka stěžovatele týkající se výše částečného invalidního důchodu rovněž vznesená
stěžovatelem jako opožděná žalobní námitka u krajského soudu je irelevantní, neboť žalobou
napadeným rozhodnutím nebylo rozhodováno o výši částečného invalidního důchodu.
S poukazem na shora uvedené Nejvyšší správní soud neshledal naplnění stěžovatelem
uplatněného důvodu kasační stížnosti podle §103 odst. 1 písm. d) s. ř. s.
Nejvyšší správní soud nevyhověl ani návrhu stěžovatele, aby podal k Ústavnímu
soudu České republiky návrh na zrušení ust. §6 odst. 3 vyhlášky č. 284/1995 Sb.,
neboť ani Nejvyšší správní soud není oprávněn činit návrh na zrušení vyhlášky
či jednotlivých jejích ustanovení.
Kasační stížnost byla proto zamítnuta, neboť byla shledána nedůvodnou (§110 odst. 1
s. ř. s.).
O nákladech řízení bylo rozhodnuto podle §60 odst. 1, 2 za použití §120 s. ř. s.
Stěžovatel neměl v řízení úspěch, proto mu právo na náhradu nákladů řízení nepřísluší,
žalovaná, ač byla v řízení úspěšná, takové právo ze zákona nemá.
Poučení: Proti tomuto rozsudku nej sou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 28. června 2006
JUDr. Bohuslav Hnízdil
předseda senátu