ECLI:CZ:NSS:2005:6.ADS.58.2004
sp. zn. 6 Ads 58/2004 - 36
ROZSUDEK
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Bohuslava
Hnízdila a soudkyň JUDr. Brigity Chrastilové a JUDr. Milady Tomkové v právní věci
žalobkyně: A. R., proti žalované: Česká správa sociálního zabezpečení, se sídlem
Křížová 25, Praha 5, v řízení o kasační stížnosti žalované proti rozsudku Krajského soudu
v Českých Budějovicích č. j. 2 Cad 76/2004 - 9 ze dne 30. 7. 2004,
takto:
Rozsudek Krajského soudu v Českých Budějovicích č. j. 2 Cad 76/2004 - 9 ze dne
30. 7. 2004 se zrušuje a věc se vrací tomuto soudu k dalšímu řízení.
Odůvodnění:
Rozsudkem Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 26. 1. 2004,
č. j. 2 Cad 169/2003 - 28, bylo rozhodnutí České správy sociálního zabezpečení (dále též
„stěžovatelka“) ze dne 19. 9. 2003 zrušeno a věc byla vrácena správnímu orgánu k dalšímu
řízení. V odůvodnění svého rozhodnutí krajský soud mimo jiné uvedl, že obsahem
dávkového spisu je rovněž zápočtový list, podle něhož byla žalobkyně u firmy N.
zaměstnána od 1. 10. 1996 do 30. 4. 1999 a ke dni ukončení pracovního poměru dohodou jí
byly započteny 2 roky a 210 dnů. Průměrný čistý měsíční výdělek podle tohoto zápočtového
listu činil 5998 Kč. K tvrzení stěžovatelky, že se jí pro absenci rekonstrukce evidenčního
listu důchodového zabezpečení nepodařilo došetřit chybějící dobu pojištění a vyměřovací
základ i pro dobu od 1. 1. 1997 do 30. 3. 1999 krajský soud odkázal na uvedený zápočtový
list. Závěrem krajský soud uvedl, že se neztotožňuje se závěrem České správy sociálního
zabezpečení, že ani dodatečně nebylo prokázáno, že i ve sporném
období byla žalobkyně účastna pojištění. S ohledem na skutečnost, že dodatečně prokázaná
doba pojištění má vliv na výši osobního vyměřovacího základu, a tím i výši procentní
výměry starobního důchodu, krajský soud napadené rozhodnutí pro vady řízení podle §78
odst. 1 zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní (dále jen „s. ř. s.“), zrušil a věc vrátil
České správě sociálního zabezpečení k dalšímu řízení. Uzavřel, že v tomto dalším řízení,
pokud nebude jinými důkazy prokázán opak, bude stěžovatelka vycházet z údajů uvedených
v započtovém listě, z údajů uvedených v evidenci malých organizací a v žalobkyní
předložených daňových přiznáních, kdy se jedná o podklady, které nejsou ve vzájemném
rozporu, a které shodně prokazují, že žalobkyně nejen v době od 1. 10. 1996 do 31. 1. 1997,
ale také v době od 1. 2. 1997 do 30. 4. 1999 byla v hlavním pracovním poměru zaměstnána
u organizace N.
Česká správa sociálního zabezpečení znovu rozhodla o starobním důchodu žalobkyně
rozhodnutím ze dne 2. 4. 2004, jímž žalobkyni přiznala od 1. 9. 2003 starobní důchod podle
§31 zákona č. 155/1995 Sb. v celkové částce 5898 Kč měsíčně.
Uvedené rozhodnutí žalobkyně napadla podáním ze dne 2. 6. 2004, označeným jako
odvolání proti rozhodnutí České správy sociálního zabezpečení o výměře starobního
důchodu, v němž poukázala na to, že stěžovatelka naprosto nerespektuje rozsudek krajského
soudu ze dne 26. 1. 2004 a zcela v rozporu s tímto rozsudkem je v Přehledu dob pojištění
zkrácena doba jejího hlavního pracovního poměru u organizace J. Č. – N. B. od 1. 10. 1996
do 31. 12. 1998. Zbývající 4 měsíce (1. 1. 1999 - 30. 4. 1999) jsou neoprávněně uváděny jako
samostatně výdělečná činnost. V dodatečně započítané době od 1. 2. 1997 do 31. 12. 1998
chybí jakákoliv zmínka o jejích příjmech za toto období a bez udání důvodu jí nebyl opět
vystaven evidenční list. Požádala o opravu v Přehledu dob pojištění tak, aby období od 1. 1.
1999 do 30. 4. 1999 bylo uváděno jako hlavní pracovní poměr, nikoliv jako samostatně
výdělečná činnost. Dále požádala, aby v uvedeném Přehledu byla uvedena výše příjmů za
jednotlivé období, tzn. od 1. 2. 1997 do 31. 2. 1997, od 1. 1. 1998 do 31. 12. 1998 a od 1. 1.
1999 do 30. 4. 1999. Závěrem požádala o navýšení starobního důchodu o tyto doposud
nezapočtené částky.
Krajský soud v Českých Budějovicích podání žalobkyně posoudil jako žalobu
proti rozhodnutí správního orgánu podle §65 a násl. s. ř. s. a rozsudkem ze dne 30. 7. 2004,
č. j. 2 Cad 76/2004 - 9, rozhodnutí České správy sociálního zabezpečení pro vady řízení
zrušil a věc správnímu orgánu vrátil k dalšímu řízení. V odůvodnění svého rozhodnutí
poukázal na to, že podle §78 odst. 5 s. ř. s. je správní orgán v dalším řízení vázán právním
názorem, který vyslovil soud ve zrušujícím rozsudku. Tato situace podle názoru krajského
soudu v souzené záležitosti nastala, když po vydání zrušujícího rozsudku Krajského soudu
v Českých Budějovicích stěžovatelka znovu rozhodla, avšak jak vyplývá z osobního listu
důchodového pojištění, neřídila se vysloveným závazným právním názorem vysloveným
ve zrušujícím rozsudku Krajského soudu v Českých Budějovicích sp. zn. 2 Cad 169/2003.
Stěžovatelka totiž v přehledu dob pojištění dodatečně započítala dobu hlavního pracovního
poměru žalobkyně u organizace J. Č. – N. B. od 1. 2. 1997 do 31. 12. 1998, přestože ve
zrušujícím rozsudku krajského soudu bylo uvedeno, že je nutné takto započítat
i dobu od 1. 1. 1999 do 30. 4. 1999. Rovněž v dodatečně započítané době od 1. 2. 1997
do 31. 12. 1998 nejsou uvedeny žádné příjmy žalobkyně za toto období, přestože v rozsudku
krajského soudu je uvedeno, že stěžovatelka má v dalším řízení, pokud nebude jinými
důkazy prokázán opak, vycházet z údajů uvedených v zápočtovém listě, z údajů uvedených
v evidenci malých organizací a v žalobkyní předložených daňových přiznáních,
neboť se jedná o podklady, které nejsou ve vzájemném rozporu. Stěžovatelka však setrvala
na svém původním názoru, že vyměřovací základ za uvedené období nebyl ani během
soudního řízení prokázán a z toho důvodu vycházela z toho, že příjmy ze zaměstnání
od 1. 2. 1998 do 31. 12. 1998, resp. 30. 4. 1999 nebyly prokázány. Tento závěr však podle
názoru krajského soudu není správný, neboť soud jednoznačně ve zrušujícím rozsudku uvedl,
že povinností České správy sociálního zabezpečení je zabývat se údaji uvedenými
v zápočtovém listě, v daňových přiznáních žalobkyně i z údajů uvedených v evidenci malých
organizací a zdůraznil, že dodatečně prokázaná doba má vliv i na výši osobního
vyměřovacího základu a v této souvislosti i na výši procentní výměry starobního důchodu.
S ohledem na toto zjištění krajský soud postupoval podle §78 odst. 5 s. ř. s. ve vztahu k §76
odst. 1 písm. c) s. ř. s. a napadené rozhodnutí stěžovatelky pro vady řízení zrušil,
neboť zjistil, že správní orgán se neřídil závazným právním názorem soudu a tudíž
nerespektování tohoto závazného právního názoru má za následek zrušení nového rozhodnutí
správního orgánu pro nezákonnost bez dalšího.
Proti uvedenému rozsudku podala Česká správa sociálního zabezpečení kasační
stížnost, v níž vyslovila názor, že krajským soudem zvolená formulace pokynů pro vydání
nového rozhodnutí je neúplná a brání stěžovatelce v bezvadné realizaci rozsudku. Základním
nedostatkem zrušujícího rozsudku je tedy absence jednoznačně formulovaného právního
názoru, na jehož základě by mohla stěžovatelka založit svou další rozhodovací činnost.
Rozsudek je podle názoru stěžovatelky v tomto smyslu neúplný a ve svých důsledcích
nevykonatelný. Právní názor soudu má být formulován natolik jednoznačným způsobem,
aby bylo zřejmé, jak má být v dalším řízení dále vykonán. Stěžovatelka je přesvědčena,
že v daném případě tomu tak není. Krajský soud totiž neuvedl žádnou konkrétní částku
vyměřovacího základu, jež by měla být započtena. I kdyby tedy žalobkyně byla přihlášena
dle evidence z úseku malých organizací v době od 1. 10. 1996 do 30. 4. 1999
k nemocenskému a důchodovému pojištění u organizace J. Č. – N., mohla okresní správa
sociálního zabezpečení potvrdit na evidenčním listě důchodového pojištění jen tu dobu
zaměstnání a výdělky, které byly prokázány zúčtováním příjmu a tedy zaplacením pojištění.
Na uvedené okresní správě jsou k dispozici doklady prokazující placení pojištění za
zaměstnance celé firmy, nikoliv však za jednotlivce. Zápočtový list a patrně i některé
výplatní pásky nebyly zřejmě vystaveny za života J. Č.. Pokud vzal krajský soud za
dostatečně prokázané a věrohodné, doklady předloženými uváděnými účastnicí řízení, aniž
by provedl další řízení, např. výslech svědků, pracovnic OSSZ apod., časové období, kdy
trval její hlavní pracovní poměr u firmy N., měl se zároveň zabývat a dostatečně vypořádat i
s vyměřovacím základem za toto období a přesně, tak jak to udělal v případě stanovení
časového období doby zaměstnání, stanovit rovněž výši vyměřovacího základu za jednotlivé
roky. Stěžovatelka k tomu uvedla, že zrušující rozsudek krajského soudu není přesný a
určitý, pokud jde o závěr jeho odůvodnění, nebylo možné jej důsledně
realizovat; jednoznačně je stěžovatelce pouze uloženo započíst zjištěnou chybějící dobu
zaměstnání, nikoliv však vyměřovací základy. Stěžovatelka zastává názor, že doklady,
na které soud odkazuje, nelze použít jako podklad pro zjištění a stanovení skutečně
dosažených vyměřovacích základů (zápočtový list potvrzuje pouze čistý průměrný výdělek,
žalobkyně nemusela mít příjem každý měsíc, nepracovala a nebylo zaplaceno pojištění).
Žalobkyně nepředložila na OSSZ veškeré potřebné a věrohodné doklady (výplatní pásky)
na základě nichž by bylo možné potvrdit vyměřovací základ (jinak by byl potvrzen). Nejedná
se tedy o zcela nové důkazy, jež by neměla OSSZ k dispozici, a tedy ani stěžovatelka
při vydávání napadeného rozhodnutí. Stěžovatelka se tak domnívá, že krajský soud pochybil,
pokud stěžovatelku zavázal k vydání nového rozhodnutí v rámci nového řízení, když příjmy
ze zaměstnání jsou prokázány. Výši vyměřovacích základů za dobu od 1. 2. 1997
do 30. 4. 1999 nelze stanovit. Byla-li žalobkyně poplatníkem pojistného na pojištění,
a nelze-li zjistit výši jejich vyměřovacích základů, lze tuto dobu, nekryjí-li se s dobou osoby
samostatně výdělečně činné, vyloučit pro výpočet osobního vyměřovacího základu ve smyslu
§16 odst. 4 písm. c) zákona č. 155/1995 Sb., za jejího souhlasu. Stěžovatelka vzhledem
k výše uvedenému nesouhlasí se závěrem krajského soudu o zrušení rozhodnutí
pro nezákonnost, a je přesvědčena, že soud rozhodl nezákonně na základě nesprávného
posouzení věci. Stěžovatelka proto navrhla, aby rozsudek krajského soudu byl zrušen a věc
tomuto soudu vrácena k dalšímu řízení a k novému rozhodnutí.
Ve vyjádření ke kasační stížnosti žalobkyně uvádí, že stěžovatelka se snaží vyhnout
přijetí odpovědnosti za pochybení vlastních zaměstnanců tím, že celou vinu svalují na ni.
Nyní ji dokonce obviňují z padělání zápočtového listu. Pokud Nejvyšší správní soud bude
trvat na tom, aby byla ověřena pravost zápočtového listu, je žalobkyně připravena předložit
jej kdykoliv k přezkoumání. Závěrem uvedla, že v žádném případě nemůže být odpovědná
a jakýmkoliv způsobem trestána za činy, které způsobil pan Č. a navrhla, aby Nejvyšší
správní soud kasační stížnost v plném rozsahu zamítl.
Nejvyšší správní soud je podle §109 odst. 3 s. ř. s. vázán důvody kasační stížnosti.
V souzené věci stěžovatelka uplatnila kasační důvod obsažený v §103 odst. 1 písm. a)
s. ř. s., tedy namítá nezákonnost spočívající v nesprávném posouzení právní otázky soudem
v předcházejícím řízení.
Kasační stížnost je důvodná.
V projednávané věci jde o posouzení, zda se stěžovatelka řídila právním názorem,
který vyslovil soud ve zrušujícím rozsudku (§78 odst. 5 s. ř. s.). Především nutno uvést,
že rozhodnutí České správy sociálního zabezpečení ze dne 2. 4. 2004 postrádá jakékoliv
odůvodnění toho, jak správní orgán věc posuzoval poté, kdy jeho předchozí rozhodnutí bylo
zrušeno rozsudkem krajského soudu (to lze seznat pouze z připojeného osobního listu
důchodového pojištění žalobkyně, jenž však není součástí odůvodnění rozhodnutí správního
orgánu); to mělo vést krajský soud k rozhodnutí ve smyslu §76 odst. 1 písm. a) s. ř. s.,
tj. ke zrušení napadeného rozhodnutí pro nepřezkoumatelnost spočívající v nedostatku
důvodu rozhodnutí - takto však krajský soud nerozhodl. Krajský soud ve svém zrušovacím
rozsudku z 26. 1. 2004 výslovně uvedl, že na základě předložených podkladů lze vyjít z toho,
že žalobkyně nejen v době od 1. 10. 1996 do 31. 1. 1997, ale také v době od 1. 2. 1997
do 30. 4. 1999 byla v hlavním pracovním poměru zaměstnána u organizace N. Tento zcela
jasně vyslovený závazný právní názor stěžovatelka nerespektovala, jak je zřejmé z Přehledu
uvedeného v osobním listu důchodového pojištění žalobkyně. Se stěžovatelkou lze však
souhlasit potud, že skutečnost, že doba pojištění od 1. 1. 1999 do 30. 4. 1999 uváděná jako
činnost osoby samostatně výdělečně činné, nikoliv označena jako zaměstnání, nemá žádný
vliv na nárok či výši procentní výměry starobního důchodu.
Nejvyšší správní soud jako důvodnou shledá námitku stěžovatelky, že krajský soud
ve svém zrušovacím rozsudku neuvedl žádnou konkrétní částku vyměřovacího základu,
jež by měla být započtena. Za takovouto částku samozřejmě nelze považovat údaj uvedený
v zápočtovém listu žalobkyně, podle něhož její průměrný čistý výdělek byl v době
od 1. 10. 1996 do 30. 4. 1999 ve výši 5998 Kč. Závazný právní názor nelze dovodit z toho,
jak uvádí krajský soud, že soud ve zrušujícím rozsudku jednoznačně uvedl, že povinností
České správy sociálního zabezpečení je zabývat se údaji uvedenými v zápočtovém listě,
v daňových přiznáních žalobkyně a vycházet i z údajů uvedených v evidenci malých
organizací.
Krajský soud proto nepostupoval správně, když ve smyslu §76 odst. 1 písm. c) s. ř. s.
napadené rozhodnutí správního orgánu pro vady řízení zrušil bez jednání rozsudkem
pro podstatné porušení ustanovení o řízení před správním orgánem, mohlo-li mít za následek
nezákonné rozhodnutí o věci samé. Nejvyšší správní soud proto dospěl k tomu, že kasační
stížnost je důvodná a rozhodnutí krajského soudu zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení
(§110 odst. 1 s. ř. s.). V novém rozhodnutí rozhodne krajský soud i o náhradě nákladů řízení
o kasační stížnosti (§110 odst. 2 s. ř. s.).
Poučení: Proti tomuto rozsudku nej sou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 25. srpna 2005
JUDr. Bohuslav Hnízdil
předseda senátu