ECLI:CZ:NSS:2009:6.ADS.59.2009:64
sp. zn. 6 Ads 59/2009 - 64
ROZSUDEK
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Bohuslava Hnízdila
a soudkyň JUDr. Kateřiny Šimáčkové a JUDr. Milady Tomkové v právní věci žalobkyně: J. F.,
zastoupené JUDr. Irenou Slavíkovou, advokátkou, se sídlem Wenzigova 5, Praha 2, proti
žalované: Česká správa sociálního zabezpečení, se sídlem Křížová 25, Praha 5, proti
rozhodnutí žalované ze dne 2. 4. 2008, v řízení o kasační stížnosti žalobkyně proti rozsudku
Krajského soudu v Praze ze dne 12. 12. 2008, č. j. 42 Cad 159/2008 - 31,
takto:
I. Kasační stížnost se za m ítá .
II. Žalovaná n em á právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti.
III. Ustanovené zástupkyni žalobkyně, JUDr. Ireně Slavíkové, advokátce, se sídlem
Wenzigova 5, Praha 2, se p řizn á vá odměna za zastupování a náhrada hotových
výdajů ve výši 1904 Kč, která je splatná do 60 dnů od právní moci tohoto rozsudku
z účtu Nejvyššího správního soudu.
Odůvodnění:
Žalobkyně (dále jen „stěžovatelka“) napadá rozsudek Krajského soudu v Praze ze dne
12. 12. 2008, č. j. 42 Cad 159/2008 - 31, kterým byla zamítnuta její žaloba proti rozhodnutí
žalované ze dne 2. 4. 2008, č. X - I., jímž žalovaná zamítla žádost stěžovatelky o plný invalidní
důchod pro nesplnění podmínek dle §38 zákona č. 155/1995 Sb., o důchodovém pojištění (dále
jen „zákon o důchodovém pojištění“), protože stěžovatelka podle předložených lékařských
posudků nebyla plně invalidní, neboť ani její schopnost soustavné výdělečné činnosti neklesla o
66 % či více, ani se nenaplnila podmínka, že by byla schopna pro zdravotní postižení soustavné
výdělečné činnosti jen za zcela mimořádných podmínek.
V kasační stížnosti proti uvedenému rozsudku stěžovatelka uplatňuje důvod uvedený
v §103 odst. 1 písm. b) zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní (dále jen „s. ř. s.“), tedy vady
řízení před správním orgánem spočívající v tom, že byl nesprávně hodnocen její zdravotní stav
a stanoveno datum počátku vzniku invalidity.
Žalovaná se ke kasační stížnosti nevyjádřila.
Z obsahu soudního a připojeného správního spisu Nejvyšší správní soud zjistil,
že žalovaná vydala na základě žádosti stěžovatelky dne 2. 4. 2008 dvě rozhodnutí. Jedním
rozhodnutím, označeným č. X - I., zamítla žádost stěžovatelky o plný invalidní důchod, protože
schopnost soustavné výdělečné činnosti stěžovatelky poklesla pouze o 40 %, nešlo tedy o
zákonem požadovaný pokles o nejméně 66 % (§39 zákona o důchodovém pojištění); druhým
rozhodnutím, označeným č. X - II., zamítla žalovaná žádost stěžovatelky o částečný invalidní
důchod pro nesplnění podmínek ustanovení §43 zákona o důchodovém pojištění, tedy pro
nezískání potřebné doby pojištění. Podání ze dne 28. 4. 2008, kterým stěžovatelka napadá
rozhodnutí žalované o zamítnutí žádosti o invalidní důchod, a které obsahově má charakter
správní žaloby, vyjadřuje nesouhlas stěžovatelky se zamítavým rozhodnutím ve věci její žádosti o
invalidní důchod. Tato správní žaloba stěžovatelky ve svém obsahu blíže nespecifikuje, zda
napadá jedno nebo obě rozhodnutí žalované ve věci jejího invalidního důchodu. Jediným
ukazatelem toho, že napadeno bylo pouze první z obou rozhodnutí, je označení č. X - I uvedené
v textu podání. Žalovaná na základě podání stěžovatelky doručila krajskému soudu obě svá výše
popsaná rozhodnutí ze dne 2. 4. 2008 a obě svá rozhodnutí rovněž odůvodnila ve vyjádření k
žalobě ze dne 28. 5. 2008. Krajský soud interpretoval podání stěžovatelky ze dne 28. 4. 2008 jako
správní žalobu pouze proti prvnímu z obou rozhodnutí žalovaného ze dne 2. 4. 2008, tedy
rozhodnutí o zamítnutí žádosti stěžovatelky o plný invalidní důchod, vedenému pod č. X - I.
Druhé z obou rozhodnutí, tj. rozhodnutí o zamítnutí žádosti stěžovatelky o částečný invalidní
důchod krajský soud nepřezkoumával. Vzhledem k tomu, že se stěžovatelk a nijak proti tomuto
postupu nebránila ani nenapadla rozsah přezkumu ve své kasační stížnosti, je nutno konstatovat,
že interpretace krajského soudu nebyla napadena a že předmětem soudního přezkumu je tedy
pouze první z obou vydaných správních rozhodnutí.
Z obsahu soudního spisu Nejvyšší správní soud dále zjistil, že krajský soud si v rámci
předmětného soudního řízení vyžádal odborný posudek od Posudkové komise Ministerstva práce
a sociálních věcí v Praze (dále jen „PK MPSV“). PK MPSV nově posoudila ce lkový stav
stěžovatelky, dále také posoudila pokles její schopnosti soustavné výdělečné činnosti a zaujala
posudkový závěr o invaliditě stěžovatelky ke dni vydání napadeného rozhodnutí. Členem
PK MPSV byla odborná lékařka z oboru psychiatrie, posudek byl vypracován po studiu
a zhodnocení zdravotního stavu žalobkyně na základě předložené lékařské dokumentace,
obsahující odborné nálezy o psychiatrických i psychologických vyšetřeních i vyšetřeních praktické
lékařky. Žalobkyně byla jednání komise přítomna a vyš etřena odbornou lékařkou z oboru
psychiatrie. Dále je z posudkové dokumentace patrno, jaké lékařské nálezy měla komise
k dispozici. PK MPSV na základě zdravotnické dokumentace i provedeného vyšetření
konstatovala diagnostický souhrn, z něhož určila míru p oklesu schopnosti soustavné výdělečné
činnosti stěžovatelky o 40 % shodně s tím, jak ji určila žalovaná v napadeném rozhodnutí.
Odborný posudek PK MPSV konstatoval s odkazem na konzultaci s přísedícím psychiatrem
i závěry ošetřujícího psychiatra stěžovatelky, že psychická porucha stěžovatelky není těžká,
neboť nevedla ke ztrátě kontaktu s okolním prostředím, ani povšechné orientace či sociálního
porozumění. Onemocnění jater bylo při dodržování režimových opatření konstatováno
jako dobře stabilizované a bez významného vlivu na výdělečnou činnost posuzované. PK MPSV
po prostudování zdravotnické dokumentace a spisové dokumentace stanovila datum vzniku
částečné invalidity na den 9. 8. 2002, od nějž nedošlo ke zlepšení či dlouhodobé příznivé
stabilizaci zdravotního stavu. PK MPSV závěrem ve svém posudku konstatovala, že k datu
vydání správní žalobou napadeného rozhodnutí byla stěžovatelka částečně invalidní, nikoli plně
invalidní.
Z odůvodnění napadeného rozhodnutí krajského soudu vyplývá, že krajský soud vycház el
z dokumentace Okresní správy sociálního zabezpečení v Mělníku a zejména z posudku
PK MPSV jako ze stěžejního důkazu pro své rozhodnutí. Krajský soud konstatoval obsah
posudku PK MPSV a uvedl, že závěry posudku PK MPSV, shodné s posouzením lékařem
Okresní správy sociálního zabezpečení v Mělníku, pokládá za přesvědčivé a náležitě zdůvodněné,
když komise podala posudek v žádaném složení za účasti odborného lékaře podle povahy
zdravotního postižení, jakož i po studiu a vyhodnocení zdravotní dokumentace. Krajský soud
v napadeném rozsudku s odkazem na §39 odst. 1 a odst. 2 zákona o důchodovém pojištění
a vyhlášku č. 284/1995 Sb. uzavírá, že postup žalované, která napadeným rozhodnutím zamítla
žádost stěžovatelky o plný invalidní důchod, byl správný a v souladu se zákonem, a proto žalobu
zamítl.
Rozsudek byl stěžovatelce doručen dne 29. 12. 2008, kasační stížnost byla podána dne
7. 1. 2009.
Stěžovatelka je osobou oprávněnou k podání kasační stížnosti, neboť byla účastníkem
řízení, z něhož napadené rozhodnutí krajského soudu vzešlo (§102 s. ř. s.), a tuto kasační stížnost
podala včas (§106 odst. 2 s. ř. s.). V kasační stížnosti, jak je výše uvedeno, stěžovatelka uplatňuje
námitku vady řízení před správním orgánem a namítá, že lékařem Okresní správy sociálního
zabezpečení v Mělníku i posudkovou komisí MPSV byl její zdravotní stav podhodnocen a že byl
nesprávně hodnocen i počátek vzniku invalidity dnem 9. 8. 2002, když tento stav vznikl
již mnohem dříve, a v té době se na ni pojištění vztahovalo. Stěžovatelka v kasační stížnosti cituje
bez bližšího vysvětlení jeden z podkladů, z nichž vycházel posudek PK MPSV, a to zprávu
z psychologického vyšetření ze dne 20. 1. 1994 psychologa PhDr. B. Dále stěžovatelka namítá, že
nebylo vyhověno jejímu návrhu na vypracování znaleckého posudku z oboru posudkového
lékařství a psychiatrie. Stěžovatelka v kasační stížnosti upozorňuje, že vzhledem ke stavům
úzkosti, intelektovým nedostatkům, zneužívání léků a skutečnosti, že se nikdy nenaučila číst, je
jako uchazečka o zaměstnání na trhu práce zcela diskvalifikována.
Nejvyšší správní soud pro důvody podle §103 odst. 1 písm. b) s. ř. s. kasační stížnost
shledává přípustnou. Nejvyšší správní soud za této situace napadený rozsudek krajského soudu
v mezích řádně uplatněného kasačního důvodu a v rozsahu kasační stížnosti podle §109
odst. 2 a 3 s. ř. s. přezkoumal, přitom dospěl k závěru, že kasační stížnost není důvodná.
Žalovaná zamítla stěžovatelčinu žádost o plný invalidní důchod pro nesplnění podmínky
plné invalidity ve smyslu §39 zákona o důchodovém pojištění na základě posudku posudkového
lékaře příslušné okresní správy sociálního zabezpečení. Ten je přitom ex lege (srov. §8 odst. 1
písm. a/ zákona č. 582/1991 Sb., o organizaci a provádění sociálního zabezpečení, ve znění
pozdějších předpisů) povolán k posuzování zdravotního stavu a pracovní schopnosti fyzických
osob ve věcech sociálního zabezpečení při zjišťovacích a kontrolních lékařských prohlídkách
a za tím účelem mj. posuzovat plnou nebo částečnou invaliditu.
Pokud jde o stěžovatelčiny námitky vůči posudku PK MPSV, zde se již nejedná
o důkazní řízení prováděné před správním orgánem, ale o důkaz provedený v soudním řízení
před krajským soudem. Plný invalidní důchod jako dávka důchodového pojištění je důchodem
podmíněným existencí dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu a rozhodnutí soudu se opírá
především o odborné lékařské posouzení, jež je v řízení soudním primárně zákonem (§4 ods t. 2
zákona č. 582/1991 Sb., o organizaci a provádění sociálního zabezpečení) svěřeno Ministerstvu
práce a sociálních věcí, které za tím účelem zřizuje jako své orgány posudkové komise.
Tyto posudkové komise jsou oprávněny nejen k celkovému přezkoumání zdr avotního stavu
a dochované pracovní schopnosti pojištěnců, rovněž však k posouzení poklesu schopnosti
soustavné výdělečné činnosti a k zaujetí posudkových závěrů o plné či částečné invaliditě, jejím
vzniku, trvání či zániku. Tyto posudky pak soud hodnotí jako každý jiný důkaz podle zásad
upravených §132 občanského soudního řádu se zřetelem k §64 s. ř. s. Přitom však takový
posudek, který zcela splňuje požadavek celistvosti, úplnosti a přesvědčivosti, bývá zpravidla
důkazem stěžejním. Požadavek úplnosti a přesvědčivosti kladený na tyto posudky posudkových
komisí spočívá pak v tom, aby se komise vypořádala se všemi rozhodujícími skutečnostmi,
především pak s těmi, které namítá účastník soudního řízení uplatňující nárok na důchod
podmíněný dlouhodobým nepříznivým zdravotním stavem, jakož i v tom, zda podaný posudek
obsahuje náležité odůvodnění posudkového závěru tak, aby byl tento závěr přesvědčivý pro soud,
který nemá ani nemůže mít odborné lékařské znalosti, na nichž posouzení invalidity (ať plné
či částečné) závisí především.
Krajský soud proto nepochybil, pokud vycházel ve svém rozhodnutí z posudku
PK MPSV; tato komise totiž ve svém posudku nepominula žádné z potíží udávaných
stěžovatelkou, resp. potíže, o nichž byly doklady ve zdravotnické dokumentaci. T akové
opomenutí ostatně nenamítala ani stěžovatelka, pouze se lišila ve svém subjektivním hodnocení
závažnosti těchto problémů. Stěžovatelka v žalobě ani netvrdila nedostatečnost podkladů
(neúplnost zdravotnické dokumentace), z níž ža lovaná při posouzení vycházela - v žalobě pouze
označila jako argument dvě věty vybrané ze zprávy z psychologického vyšetření ze dne
20. 1. 1994 psychologa PhDr. B., která byla jedním z podkladů, z nichž PK MPSV při pořizování
posudku vycházela. S ohledem na to, že se konečné z ávěry jak posudku okresní správy sociálního
zabezpečení, z něhož vycházela žalovaná, tak posudku PK MPSV, z něhož vycházel soud,
ohledně naplnění podmínek invalidity shodovaly, nebyl důvod napadené rozhodnutí správního
orgánu zrušit. O obsahu posudku PK MPSV nemohla s ohledem na absenci výhrad vůči jeho
úplnosti či obsahu vzniknout ani pochybnost, která by odůvodňovala přibrání znalce v oboru
posudkového lékařství.
Pokud pak v kasační stížnosti stěžovatelka brojí i proti datu, ke kterému byl žalovanou
stanoven počátek vzniku invalidity, pak nenabízí žádný konkrétní důvod, proč toto datum
považuje za nesprávné.
S ohledem na výše uvedené proto Nejvyšší správní soud dospěl k závěru, že se krajský
soud v napadeném rozsudku nedopustil pochybení, pro něž by bylo na místě tento rozsudek
zrušit a věc vrátit krajskému soudu k dalšímu řízení, proto kasační stížnost jako nedůvodnou
zamítl (§110 odst. 1 s. ř. s.).
O nákladech řízení o kasační stížnosti rozhodl Nejvyšší správní soud podle §60 odst. 1
s. ř. s. ve spojení s §120 s. ř. s. Stěžovatelka neměla ve věci úspěch, nemá proto právo na náhradu
nákladů řízení o kasační stížnosti ze zákona (§60 odst. 1 s. ř. s. ve spojení s §120 s. ř. s.).
Žalované rovněž právo na náhradu nákladů nenáleží, neboť přiznání nák ladů řízení správnímu
orgánu ve věcech důchodového pojištění je podle §60 odst. 2 s. ř. s. vyloučeno. Proto Nejvyšší
správní soud rozhodl, že žalovaná, přestože měla ve věci plný úspěch, nemá právo na náhradu
nákladů řízení o kasační stížnosti.
Stěžovatelce byla usnesením Krajského soudu v Praze ze dne 2. 2. 2009,
č. j. 42 Cad 159/2008 - 47, ustanovena pro řízení o kasační stížnosti zástupkyně JUDr. Irena
Slavíková. Té Nejvyšší správní soud přiznal podle §35 odst. 8 s. ř. s. odměnu za dva úkony
právní služby spočívající v převzetí a přípravě zastoupení a v sepsání písemného podání soudu
týkajícího se věci samé podle §11 odst. 1 písm. b) a d) vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního
tarifu, ve znění účinném k datu provedení úkonu. Výše odměny za jeden úkon právní služby činí
podle §7 bod 2. ve spojení s §9 odst. 2 a 3 písm. f) advokátního tarifu 500 Kč, za dva úkony tedy
1000 Kč. Dále náleží ustanovené zástupkyni stěžovatelky paušální náhrada hotových výdajů
ve výši 300 Kč podle §13 odst. 3 advokátního tarifu, za dva úkony tedy 600 Kč. Celkem Nejvyšší
správní soud přiznal ustanovené zástupkyni na odměně za zastupování a náhradě hotových
výdajů 1600 Kč. Protože je ustanovená zástupkyně plátcem daně z přidané hodnoty, náleží jí
rovněž podle §35 odst. 8 s. ř. s. částka, kterou je z přiznané odměny na této dani povinna odvést.
Celkem tedy ustanovené zástupkyni náleží 1904 Kč. Pro zaplacení odměny soud stanovil
přiměřenou lhůtu.
Poučení: Proti tomuto rozsudku n e js ou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 22. července 2009
JUDr. Bohuslav Hnízdil
předseda senátu