ECLI:CZ:NSS:2009:6.ADS.71.2009:65
sp. zn. 6 Ads 71/2009 - 65
ROZSUDEK
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Bohuslava Hnízdila
a soudkyň JUDr. Kateřiny Šimáčkové a JUDr. Milady Tomkové v právní věci žalobce: V. D.,
zastoupeného JUDr. Zdeňkem Novákem, advokátem, se sídlem Čechova 2, Přerov,
proti žalované: Česká správa sociálního zabezpečení, se sídlem Křížová 25, Praha 5,
o přezkoumání rozhodnutí žalované ze dne 20. 5. 2008, v řízení o kasační stížnosti žalobce
proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 26. 11. 2008 , č. j. 17 Cad 13/2008 - 25,
takto:
I. Kasační stížnost se za m ítá .
II. Žalovaná n em á právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti.
III. Ustanovenému zástupci žalobce, JUDr. Zdeňku Novákovi, advokátu, se sídlem
Čechova 2, Přerov, se p řizná vá odměna za zastupování a náhrada hotových výdajů
ve výši 1904 Kč, která je splatná do 60 dnů od právní moci tohoto rozsudku z účtu
Nejvyššího správního soudu.
Odůvodnění:
Žalobce (dále jen „stěžovatel“) napadá rozsudek Krajs kého soudu v Ostravě ze dne
26. 11. 2008, č. j. 17 Cad 13/2008 - 25, kterým byla zamítnuta jeho žaloba proti rozhodnutí
žalované ze dne 20. 5. 2008, č. X, jímž žalovaná odňala stěžovateli částečný invalidní důchod,
protože zjištěný pokles schopnosti soustavné výdělečné činnosti stěžovatele ve výši 25 % je nižší
než zákonem požadovaný pokles nejméně o 33 %. Napadený rozsudek tedy potvrdil rozhodnutí
žalované, neboť konstatoval, že u stěžovatele nebyly naplněny podmínky částečné invalidity, jak
je stanoví §44 zákona č. 155/1995 Sb., o důchodovém pojištění (dále jen „zákon o důchodovém
pojištění“).
V kasační stížnosti stěžovatel namítl, že napadený rozsudek je nezákonný z důvodu
nesprávného posouzení právní otázky soudem a z důvodu nepřezkoumatelnosti spočívající
v nedostatku důvodů rozhodnutí. Stěžovatel poukazuje na to, že se krajský soud nezabýval
formálním podkladem pro své rozhodování s tím, že předložený spisový materiál žalované
nesplňuje kritéria stanovená pro správní spis zejména v §17 zákona č. 500/2004 Sb., správního
řádu (dále jen „správní řád“). Dle názoru stěžovatele se měl krajský soud zabývat i tím,
že napadené správní rozhodnutí nemá zákonem požadované náležitosti - neobsahuje žádnou
spisovou značku nebo číslo jednací, podle nějž by se dalo v pořadí úkonů orientovat a je
zkratkovité a neúplné ve vztahu ke skutkovým zjištěním i ve vztahu k jejich právnímu posouzení.
Krajský soud dle stěžovatele pochybil v tom, že tyto nedostatky rozhodnutí žalované dostatečně
nezohlednil. Dále stěžovatel poukazuje na to, že se krajský soud nevypořádal s rozpory
mezi původní lékařskou prohlídkou ze dne 13. 2. 2007 a závěry posudku Posudkové komise
Ministerstva práce a sociálních věcí v Ostravě (dále jen „PK MPSV“), ani nezohlednil
to, že posudek neobsahuje úplný výčet rizik a omezení pro stěžovatele v oblasti obecných
životních podmínek, neboť v napadeném rozsudku pouze konstatoval, že posudek
této posudkové komise je zpravidla v přezkumném soudním řízení rozhodujícím důkazem; také
z těchto důvodů tedy stěžovatel napadený rozsudek kvalifikuje jako nepřezkoumatelný.
Žalovaná se ke kasační stížnosti krátce vyjádřila v tom smyslu, že s napadeným
rozsudkem souhlasí.
Z obsahu soudního spisu Nejvyšší správní soud zjistil, že stěžovatel trpí v důsledku
poranění z roku 1974 úplnou slepotou levého oka, pročež byl při lékařské prohlídce a posouzení
zdravotního stavu Okresní správou sociálního zabezpečení Přerov dne 13. 2. 2007 uznán
částečně invalidním. Při novém posouzení zdravotního stavu Okresní správou sociálního
zabezpečení Přerov dne 12. 5. 2008 bylo konstatováno, že zdravotní stav stěžovatele neodpovídá
požadavkům zákona pro přiznání částečného invalidního důchodu, protože jde o následek
poranění oka před mnoha lety, na který je stěžovatel dávno adaptovaný a který pr oto nemá vliv
na jeho nynější pracovní schopnost. V důsledku tohoto nového zdravotního posouzení
stěžovatele pak žalovaná vydala rozhodnutí ze dne 20. 5. 2008, kterým stěžovateli odňala částečný
invalidní důchod. Toto rozhodnutí žalované stěžovatel napadl žalobou ze dne 15. 6. 2008.
V žalobě namítal, že v důsledku úrazu oka je již od mládí nevidoucí. Z tohoto důvodu nemohl
vykonávat lépe placenou práci a zdravé oko je po mnoholeté vyšší námaze čím dál slabší.
Stěžovatel vyjádřil svůj údiv nad tím, že mu byl v roce 2007 přiznaný částečný invalidní důchod
po roce odebrán s argumentací, že je na svůj zdravotní handicap adaptován; dále uvedl, že se jeho
zdravotní stav s přibývajícím věkem zhoršuje.
Z obsahu soudního spisu Nejvyšší správní soud dále zjistil, že si krajský soud vyžádal
v rámci předmětného soudního řízení od žalované spisovou dokumentaci a následně odborný
posudek od PK MPSV. Tato nově posoudila celkový stav žalobce, pokles schopnosti soustavné
výdělečné činnosti a zaujala posudkový závěr o invaliditě žalobce ke dni vydání napadeného
rozhodnutí. Členem PK MPSV byla odborná lékařka z oboru očního lékařství. Posudek byl
vypracován po studiu a zhodnocení zdravotního stavu žalobce na základě předložené lékařské
dokumentace a odborných lékařských nálezů dne 10. 10. 2008. Stěžovatel byl jednání komise
přítomen. PK MPSV na základě zdravotnické dokumentace konstatovala, že u stěžovatele
nedošlo k poklesu schopnosti soustavné výdělečné činnosti z důvodu dlouhodobě nepříznivého
zdravotního stavu nejméně o 33 %, nešlo o schopnost vykonávat pro zdravotní postižení
soustavnou výdělečnou činnost jen za zcela mimořádných podmínek a dlouhodobě nepříznivý
zdravotní stavu mu značně neztěžoval obecné životní podmínky. Původní zhodnocení
zdravotního stavu stěžovatele ze dne 13. 2. 2007 označila PK MPSV jako posudkově
a medicínsky mylné, protože posuzovaný byl na jednookost dlouhodobě adaptován, zdravé oko
je bez poruchy funkce a posuzovaný měl být hodnocen v dolním pásmu rozmezí poklesu
výdělečné schopnosti. Stěžovatel se soudního jednání ve věci nezúčastnil a nenavrhl žádné další
důkazy k věci, pouze písemně namítl, že ví o ženě, které byl v případě stejného postižení, jako má
on, invalidní důchod přiznán, aniž by však tuto svou námitku nějak blíže specifikoval.
Z odůvodnění napadeného rozhodnutí krajského soudu vyplývá, že krajský soud vycházel
z posudku PK MPSV jako z hlavního důkazu pro své rozhodnutí. Krajský soud konstatoval,
že považuje za přesvědčivé hodnocení míry poklesu schopnosti soustavné výdělečné činnosti
žalobce dle přílohy č. 2 vyhl. č. 284/1995 Sb. v platném znění, kap. VII, oddílu A, pol. 7, písm. a);
tato položka je určena pro ztrátu jednoho oka nebo pro ztrátu vidění na jednom oku
při zachované dobré zrakové funkci na druhém oku. Uvedená položka udává možný pokles
schopnosti soustavné výdělečné činnosti v procentním rozpětí 20 - 35 % a posudková komise
postižení žalobce hodnotí 25 % i s ohledem na další chorobné stavy. Dále krajský soud
konstatoval, že považuje posudek PK MPSV za úplný, odborný a přesvědčivý, neboť posudková
komise v posudku uvedla, z jakých lékařských nálezů vycházela, jaká zjištění učinila a jak je
hodnotila. Navíc uvedla pracovní omezení, která žalobce má a stanovila okruh zaměstnání,
která může žalobce při dodržení příslušných pracovních omezení vykonávat. S ohledem
na to se krajský soud ztotožnil s posudkovým závěrem PK MPSV, že stěžovatel nesplňuje
podmínku částečné invalidity podle zákona o důchodovém pojištění, a proto jeho žalobu jako
nedůvodnou zamítl.
Rozsudek byl stěžovateli doručen dne 4. 12. 2008, kasační stížnost byla podána dne
9. 12. 2008.
Stěžovatel je osobou oprávněnou k podání kasační stížnosti, neboť byl účastníkem řízení,
z něhož napadené rozhodnutí krajského soudu vzešlo (§102 s. ř. s.), a tuto kasační stížnost podal
včas (§106 odst. 2 s. ř. s.). V kasační stížnosti uplatňuje jednak námitku nezákonnosti spočívající
v nesprávném posouzení právní otázky soudem v předcházejícím řízení a dále námitku
nepřezkoumatelnosti spočívající v nedostatku důvodů rozhodnutí, tedy námitky z důvodů
dle §103 odst. 1 písm. a) a d) s. ř. s.
Nejvyšší správní soud pro tyto důvody kasační stížnost shledává přípustnou. Nejvyšší
správní soud za této situace napadený rozsudek krajského soudu v mezích řádně uplatněných
kasačních důvodů a v rozsahu kasační stížnosti podle §109 odst. 2 a 3 s. ř. s. přezkoumal,
přitom dospěl k závěru, že kasační stížnost není důvodná.
Nejvyšší správní soud se ponejprv, přihlížeje k systematice stěžovatelových námitek,
musel vypořádat s tvrzenou nepřezkoumatelností napadeného rozsudku z nedostatku důvodů.
Pokud jde o stěžovatelovy námitky vůči nedostatku důvodů rozsudku krajského soudu, je
třeba vyjít z toho, že ve stěžovatelově případě se jedná o odnětí částečného invalidního důchodu
z toho důvodu, že míra poklesu schopnosti soustavné výdělečné činnosti v jeho případě
nedosahuje zákonem požadovaných 33 %. Invalidní důchod je důchodem podmíněným existencí
dlouhodobě nepříznivého stavu. Rozhodnutí soudu o přiznání plného či částečného invalidního
důchodu jako dávky důchodového pojištění se tedy opírá především o odborné lékařské
posouzení, jež je v řízení soudním primárně zákonem (§4 odst. 2 zákona č. 582/1991 Sb.,
o organizaci a provádění sociálního zabezpečení) svěřeno Ministerstvu práce a sociálních věc í,
které za tím účelem zřizuje jako své orgány posudkové komise. Tyto posudkové komise jsou
oprávněny nejen k celkovému přezkoumání zdravotního stavu a dochované pracovní schopnosti
pojištěnců, rovněž však k posouzení poklesu schopnosti soustavné výdělečné činnosti a k zaujetí
posudkových závěrů o plné či částečné invaliditě, jejím vzniku, trvání či zániku. Tyto posudky
pak soud hodnotí jako každý jiný důkaz podle zásad upravených §132 občanského soudního
řádu se zřetelem k §64 s. ř. s. Přitom však takový posudek, který zcela splňuje požadavek
celistvosti, úplnosti a přesvědčivosti, bývá zpravidla důkazem stěžejním. Požadavek úplnosti
a přesvědčivosti kladený na tyto posudky posudkových komisí spočívá pak v tom, aby se komis e
vypořádala se všemi rozhodujícími skutečnostmi, především pak s těmi, které namítá účastník
soudního řízení uplatňující nárok na důchod podmíněný dlouhodobým nepříznivým zdravotním
stavem, jakož i v tom, zda podaný posudek obsahuje náležité odůvodnění posudkového závěru
tak, aby byl tento závěr přesvědčivý pro soud, který nemá ani nemůže mít odborné lékařské
znalosti, na nichž posouzení invalidity (ať plné či částečné) závisí především.
Krajský soud proto nepochybil, pokud vycházel ve svém rozhodnutí z posudku
PK MPSV; tato komise totiž ve svém posudku nepominula žádné z potíží udávaných
stěžovatelem, resp. potíže, o nichž byly doklady ve zdravotnické dokumentaci. Takové
opomenutí ostatně nenamítal ani stěžovatel, pouze se lišil ve svém subjektivním hodn ocení
závažnosti těchto problémů. Stěžovatel v žalobě ani netvrdil nedostatečnost podkladů (neúplnost
zdravotnické dokumentace), z níž žalovaná při posouzení vycházela - v žalobě pouze upozornil
na rozpor se závěry předchozího posouzení zdravotního stavu Okresní správou sociálního
zabezpečení Přerov ze dne 13. 2. 2007, s nimiž se však PK MPSV ve svém posudku vyrovnala.
S ohledem na to, že se konečné závěry jak posudku okresní správy sociálního zabezpečení,
z něhož vycházela žalovaná, tak posudku PK MPSV, z něhož vycházel soud, ohledně nenaplnění
podmínek částečné invalidity shodovaly, nebyl důvod napadené rozhodnutí správního orgánu
zrušit. O obsahu posudku PK MPSV nemohla s ohledem na absenci výhrad vůči jeho úplnosti
vzniknout ani pochybnost, která by odůvodňovala přibrání znalce v oboru posudkového
lékařství.
Stěžovatel v kasační stížnosti rovněž namítá, že napadený rozsudek je nezákonný,
neboť byl vydán, aniž krajský soud vyhodnotil skutečnost, že správní spis žalované i OSSZ
v Přerově nebyly vedeny v souladu s §17 správního řádu. Nejvyšší správní soud nejprve
zvažoval, zda se jedná o přípustný kasační důvod, když nebyl stěžovatelem uplatněn již v řízení
před soudem, jehož rozhodnutí má být přezkoumáno, ač tak učinit mohl (§104 odst. 4 s. ř. s.
in fine.). I s ohledem na to, že se stěžovatel ve své kasační stížnosti s touto otázkou vůbec
nevypořádal a nikterak neodůvodnil, proč způsob vedení správního spisu namítá až v kasační
stížnosti, nezbývá Nejvyššímu správnímu soudu než tuto námitku jako nepřípustnou odmítnout.
Pokud měl stěžovatel snad na mysli (i když to nikterak nevyjádřil), že snad měl krajský soud
ex officio vyhledat tuto vadu řízení správního a hodnotit její možný vliv na zákonnost
rozhodnutí, pak Nejvyšší správní soud připomíná svou setrvalou judikaturu (např. v rozsudku
ze dne 24. 11. 2003, č. j. 2 Azs 23/2003 - 39, publikovaném pod č. 272/2004 Sb. NSS,
nebo v usnesení rozšířeného senátu Nejvyššího správního soudu ze dne 23. 10. 2007,
č. j. 9 Afs 86/2007 - 161, publikovaném pod č. 1542/2008 S b. NSS) z níž plyne, že krajské soudy
z úřední povinnosti vyhledávají jen takové vady řízení, které samy o sobě brání přezkumu
rozhodnutí, popřípadě jde o vadu, která nemohla být stěžovateli zjevnou. Vady vedení spisové
dokumentace, pokud měly mít nějaký v liv na zákonnost rozhodnutí, mohl stěžovatel v kterékoli
fázi řízení správního i v žalobě namítat. V tomto ohledu tedy krajský soud svým postupem (tedy
že nevyhledával ex officio takové vady) nenaplnil ani v úvahu přicházející důvod podřaditelný
pod §103 odst. 1 písm. d) s. ř. s., tedy vadu řízení před soudem. Na druhou stranu je třeba
přitakat tomu, že správním řádem zavedená povinnost vést řádně správní spis se v plném rozsahu
vztahuje i na orgány správy sociálního zabezpečení, pouze na postup posudkových komisí
se podle zákona č. 582/1991 Sb., o organizaci a provádění sociálního zabezpečení (§16a) správní
řád v plném rozsahu nevztahuje (podle úpravy účinné k datu vydání rozhodnutí žalované).
Stěžovatel v této konkrétní věci nenamítal např. neúplnost pod kladových materiálů či ztrátu
některých dokumentů, pokud by však taková situace nastala, pozice žalované by byla s ohledem
na stav správních spisů neudržitelná.
K stěžovatelově námitce nedostatečného odůvodnění rozhodnutí žalovaného
se judikatura (viz např. rozhodnutí Nejvyššího správního soudu č. j. 6 Ads 26/2009 - 67 ze dne
6. . 2009) přiklání k závěru, že soud může jako překlenutelnou procesní chybu posoudit to,
když i přes nedostatečné odůvodnění písemného vyhotovení rozhodnutí jsou skutkové údaje,
z nichž správní orgán vycházel, obsahem správního spisu, a skutkové a právní úvahy správního
orgánu, které vedly k vydání rozhodnutí, jsou ze spisu alespoň v základních rysech bez pochyb
rekonstruovatelné. Dle dosavadní judikatury jakkoliv obecně rozhodnutí žalované nevynikají
vysokou kulturou právní argumentace vtělené do odůvodnění, je možné při vědomí dostatečné
opory skutkových podkladů v obsahu spisu a při zjevnosti právní úvahy žalované slevit z nároků
na dodržení jinak zcela oprávněných požadavků na obsah odůvodnění správního rozhodnutí.
Na druhou stranu je třeba zdůraznit, že dodržování principů dobré správy je ústavní i zákonnou
povinností správních úřadů a přesvědčivé odůvodnění správních rozhodnutí by jistě posílilo
jejich legitimitu a vedlo k vyšší míře přesvědčení o jejich spravedlivosti, a tudíž k akceptaci
rozhodnutí žalované dotčenými jednotlivci. V posuzované věci je nutno především přihlédnout
k tomu, že jediným relevantním podkladem pro rozhodnutí žalované byl posudek OSSZ ve věci
invalidity stěžovatele; za situace, kdy napadený správní akt na tento posudek výslovně
poukázal a tento posudek je obsahem správního spisu, lze spolehlivě skutkový základ věci
přezkoumat - nehledě k tomu, že v řízení před krajským soudem byla otázka invalidity stěžovatele
podrobena opětovnému posouzení PK MPSV. Nedostatek odůvodnění správních aktů
pak judikatura správních soudů (např. rozsudky Nejvyššího správního soudu ze dne 29. 8. 2007,
č. j. 8 As 26/2006 - 71, ze dne 21. 8. 2008, č. j. 4 As 20/2008 - 84 a ze dne 3 . 7. 2008,
č. j. 7 Afs 2/2008 - 63, dostupné na www.nssoud.cz, navazující na judikaturu Vrchního soudu
v Praze - rozhodnutí ze dne 26. 2. 1993, sp. zn. 6 A 48/92, uveřejněné v Soudní judikatuře
ve věcech správních pod č. 27/1994, jakož i na prvorepublikovo u správní judikaturu - nález
Nejvyššího správního soudu ze dne 23. 3. 1920, č. 2167, Boh. A. č. 365/20) nikdy nechápe
v povýtce formálním slova smyslu (ani mnohomluvné odůvodnění často neskryje nedostatek
skutkových zjištění), nýbrž vždy jej váže na úplnos t skutkových zjištění (a z toho plynoucí
dostatečnost odůvodnění). Přestože NSS v řadě předchozích rozhodnutí vyjádřil své výhrady
k této koncepci tvorby správních aktů na úseku dávek důchodového pojištění, nemůže na straně
druhé paušálně tato rozhodnutí rušit, neboť skutkovou oporu mají. Jak už Nejvyšší správní soud
uvedl shora, žalovaná by měla v budoucnu koncipovat tato svá rozhodnutí tak, aby přinášela
uživatelům daleko vyšší komfort tolik potřebný pro orientaci v složité sféře sociálních práv.
Nejvyšší správní soud tedy dospěl k závěru, že se krajský soud v napadeném rozsudku
nedopustil pochybení, pro něž by bylo na místě tento rozsudek zrušit a věc vrátit krajskému
soudu k dalšímu řízení, proto kasační stížnost jako nedůvodnou zamítl (§110 odst. 1 s. ř. s.).
O nákladech řízení o kasační stížnosti rozhodl Nejvyšší správní soud podle §60 odst. 1
s. ř. s. ve spojení s §120 s. ř. s. Stěžovatel neměl ve věci úspěch, proto mu právo na náhradu
nákladů nenáleží. Žalované rovněž právo na náhradu nákladů nen áleží, neboť přiznání nákladů
řízení správnímu orgánu ve věcech důchodového pojištění je podle §60 odst. 2 s. ř. s. vyloučeno.
Proto Nejvyšší správní soud rozhodl, že žalovaná, přestože měla ve věci plný úspěch, nemá právo
na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti.
Stěžovateli byl usnesením Krajského soudu v Ostravě ze dne 12. 2. 2009,
č. j. 17 Cad 13/2008 - 39, ustanoven pro řízení o kasační stížnosti zástupce JUDr. Zdeněk
Novák. Tomu Nejvyšší správní soud přiznal podle §35 odst. 8 s. ř. s. odměnu za dva úkony
právní služby spočívající v první poradě s klientem včetně převzetí a přípravy zastoupení
a v sepsání písemného podání soudu týkajícího se věci samé podle §11 odst. 1 písm. b) a d)
vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, ve znění účinn ém k datu provedení úkonu. Výše
odměny za jeden úkon právní služby činí podle §7 bod 2. ve spojení s §9 odst. 2 a 3 písm. f)
advokátního tarifu 500 Kč, za dva úkony tedy 1000 Kč. Dále náleží ustanovenému zástupci
stěžovatele paušální náhrada hotových výdajů ve výši 300 Kč podle §13 odst. 3 advokátního
tarifu, za dva úkony tedy 600 Kč. Celkem Nejvyšší správní soud přiznal ustanovenému zástupci
na odměně za zastupování a náhradě hotových výdajů 1600 Kč. Protože je ustanovený zástupce
plátcem daně z přidané hodnoty, náleží mu rovněž podle §35 odst. 8 s. ř. s. částka, kterou je
z přiznané odměny na této dani povinen odvést. Celkem tedy ustanovenému zástupci náleží
1904 Kč. Pro zaplacení odměny soud stanovil přiměřenou lhůtu.
Poučení: Proti tomuto rozsudku ne js ou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 29. července 2009
JUDr. Bohuslav Hnízdil
předseda senátu