ECLI:CZ:NSS:2008:6.ADS.83.2008:41
sp. zn. 6 Ads 83/2008 - 41
ROZSUDEK
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Bohuslava Hnízdila
a soudců JUDr. Jaroslava Vlašína a JUDr. Milana Kamlacha v právní věci žalobce: P. P.,
zastoupeného JUDr. Marií Cilínkovou, advokátkou, se sídlem Bolzanova 1, Praha 1, proti
žalované: Česká správa sociálního zabezpečení, se sídlem Křížová 25, Praha 5, proti
rozhodnutí žalované ze dne 11. 12. 2007, v řízení o kasační stížnosti žalobce proti usnesení
Krajského soudu v Ostravě ze dne 23. 5. 2008, č. j. 18 Cad 67/2008 - 22,
takto:
Usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 23. 5. 2008, č. j. 18 Cad 67/2008 - 22,
se zr uš uje a věc se vra c í tomuto soudu k dalšímu řízení.
Odůvodnění:
Žalobce (dále jen „stěžovatel“) podal ve lhůtě stanovené v §106 zákona č. 150/2002 Sb.,
soudní řád správní (dále jen „s. ř. s.“), kasační stížnost proti usnesení Krajského soudu v Ostravě
ze dne 23. 5. 2008, č. j. 18 Cad 67/2008 - 22, kterým byla odmítnuta jeho žaloba proti rozhodnutí
žalované ze dne 11. 12. 2007, č. X, pro opožděnost. V odůvodnění krajský soud uvedl, že
rozhodnutí žalované bylo žalobci doručeno dne 27. 12. 2007, lhůta pro podání žaloby dle §72
odst. 1 a 4 s. ř. s. tedy uplynula dne 28. 2. 2008. Žaloba pak by la podána k poštovní přepravě dne
12. 2. 2008 a byla adresována místně nepříslušnému Městskému soudu v Praze. Po rozhodnutí
tohoto soudu o postoupení příslušnému soudu byla žaloba podána k poštovní přepravě teprve
dne 3. 4. 2008. Krajskému soudu v Ostravě tedy nezbylo, než žalobu dle §46 odst. 1 písm. b)
s. ř. s. jako opožděnou odmítnout.
Krajský soud v Ostravě po podání kasační stížnosti proti předmětnému rozsudku
postupoval ve smyslu §108 odst. 1 s. ř. s. a předložil kasační stížnost s příslušnými spisy
Nejvyššímu správnímu soudu.
V kasační stížnosti stěžovatel namítá, že žalobu podal včas, byť Městskému soudu
v Praze, a nikoli Krajskému soudu v Ostravě. Tato okolnost nemá vliv na účinky řádného
zahájení řízení. Soud je v takovém případě povinen postoupit věc místně příslušnému soudu,
což se v daném případě i stalo. Postoupení však není věcí žalobce, a tento ani nemůže nést vinu
za to, že soud postoupí věc po uplynutí lhůty k podání žaloby. Důvodem pro odmítnutí žaloby
nemůže být její podání sice věcně příslušnému, ale místně nepříslušnému soudu.
Kasační stížnost je podle ustanovení §102 a násl. s. ř. s. přípustná. Nejvyšší správní soud
přezkoumal kasační stížností napadené usnesení Krajského soudu v Ostravě v souladu
s ustanovením §109 odst. 2 a 3 s. ř. s., vázán jejím rozsahem a uplatněnými stížními důvody.
Po posouzení věci dospěl k závěru, že kasační stížnost je důvodná.
O věci uvážil Nejvyšší správní soud následovně:
V posuzované věci není mezi účastníky sporu o běhu lhůty pro podání žaloby stěžovatele
proti rozhodnutí žalovaného správního orgánu ve smyslu §72 odst. 1 s. ř. s., lhůta započala dnem
27. 12. 2007 a uplynula dne 28. 2. 2008. Rovněž není zpochybňována ani skutečnost,
že stěžovatel žalobu podal k poštovní přepravě dne 12. 2. 2008 a byla adresována místně
nepříslušnému Městskému soudu v Praze. Zásadní rozpor, vyplývající z odůvodnění napadeného
rozhodnutí krajského soudu a stěžejních kasačních námitek stěžovatele, však nastává v tom,
zda podání žaloby v zákonné lhůtě k místně nepříslušnému soudu (v rámci větve správního
soudnictví) postačuje samo o sobě k zachování lhůty pro podání žaloby dle §72 odst. 1 s. ř. s.,
tedy i bez ohledu na to, kdy byla předmětná žaloba postoupena místně příslušnému správnímu
soudu.
Pro účely soudního řádu správního upravuje běh lhůt ustanovení §40 s. ř. s. Odstavec 4
citovaného ustanovení stanoví, že lhůta je zachována, bylo -li podání v poslední den lhůty
předáno soudu nebo jemu zasláno prostřednictvím držitele poštovní licence, nestanoví- li soudní
řád správní dále jinak. Podle §72 odst. 1 s. ř. s. žalobu proti rozhodn utí správního orgánu
lze podat do dvou měsíců poté, kdy rozhodnutí bylo žalobci oznámeno doručením písemného
vyhotovení nebo jiným zákonem stanoveným způsobem, nestanoví-li zvláštní zákon lhůtu jinou.
Ustanovení §32 s. ř. s. stanoví, že řízení je zahájeno dnem, kdy návrh došel soudu. Soudní řád
správní pro řízení o žalobě proti rozhodnutí správního orgánu (§72 odst. 1 s. ř. s.) nestanoví,
u kterého soudu má být žaloba podána, jinak řečeno nestanoví jako podmínku, že žaloba musí
být podána u věcně a místně příslušného soudu. Z ustanovení §32 s. ř. s. pouze vyplývá,
že podáním návrhu u soudu je zahájeno řízení a zahájení řízení má vedle účinků procesních
i účinky hmotněprávní v podobě stavení běhu promlčecích a prekluzívních lhůt. Zákon tedy
v tomto ustanovení uvádí jen okamžik zahájení řízení u soudu. Otázka místní příslušnosti soudu
k projednání věci je pak řešena v ustanovení §7 s. ř. s. Má -li soud, u něhož byl návrh podán,
za to, že k jeho vyřízení z hledisek uvedených v ustanovení §7 odst. 2 až 5 s. ř. s. není místně
příslušný, má postupovat v zákoně pro tento případ stanoveným postupem. V takovém případě
je povinen postoupit podání k vyřízení soudu místně i věcně příslušnému dle §7 odst. 7 s. ř. s.
Z citovaných zákonných ustanovení tedy jednoznačně vyplývá závěr, že řízení se u soudu,
bez ohledu na jeho místní příslušnost, zahajuje v tomto případě podáním žaloby a toto podání
žaloby, tedy zahájení řízení u soudu, má v oblasti hmotného práva za následek i stavení běhu
promlčecích a prekluzívních lhůt. Postoupení žaloby místně příslušnému soudu v důsledku
podání žaloby k soudu místně nepříslušnému nemá vliv na běh lhůty k podání žaloby
dle §72 odst. 1 s. ř. s., neboť řízení u soudu jako takového je s popsanými hmotněprávními
i procesními důsledky již zahájeno. V nyní souzené věci tak podání žaloby stěžovatele v zákonné
lhůtě k místně nepříslušnému Městskému soudu v Praze postačovalo k zachování lhůty
pro podání žaloby ve smyslu §72 odst. 1 s. ř. s. Třeba zdůraznit, že stěžovatel podal žalobu
ke správné větvi soudnictví u soudu věcně příslušného, dopustil se omylu toliko v určení místní
příslušnosti soudu. Případy podání žalobních návrhů do nesprávné soudní větve podléhají
zvláštním procesním pravidlům (srov. §46 odst. 2 s. ř. s., §72 odst. 3 s. ř. s.).
Pokud tedy Krajský soud v Ostravě při posouzení včasnosti podané žaloby stěžovatele
vzal za rozhodný okamžik den, kdy místně nepříslušný Městský soud v Praze odeslal předmětnou
žalobu místně příslušnému krajskému soudu, zatížil řízení vadou, která měla za následek vydání
nezákonného rozhodnutí o odmítnutí žalobního návrhu stěžovatele ve smyslu ust. §103 odst. 1
písm. e) s. ř. s. Vyjádřený názor je konzistentní s dosavadní judikaturou Nejvyššího správního
soudu k této otázce (viz např. rozhodnutí NSS č. j. 3 Ads 18/2008 - 48 ze dne 16.7.2008 apod.).
Z výše uvedených důvodů proto Nejvyšší správní soud nepřisvědčil Krajskému soudu
v Ostravě v závěru o opožděném podání žaloby stěžovatele (§46 odst. 1 písm. b/ s. ř. s.),
shledal kasační stížnost důvodnou, proto napadené usnesení krajského soudu
podle ust. §110 odst. 1 s. ř. s. zrušil a současně vrátil věc krajskému soudu k dalšímu řízení.
V něm je krajský soud vázán právním názorem Nejvyššího správního soudu tak, že žaloba
stěžovatele proti napadenému rozhodnutí žalované byla včasně podána.
V novém rozhodnutí pak Krajský soud v Ostravě rozhodne podle ust. §110 odst. 2 s. ř. s.
i o náhradě nákladů řízení o kasační stížnosti.
Poučení: Proti tomuto rozsudku ne js ou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 24. září 2008
JUDr. Bohuslav Hnízdil
předseda senátu