ECLI:CZ:NSS:2003:6.AFS.5.2003
sp. zn. 6 Afs 5/2003 - 49
ROZSUDEK
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Bohuslava
Hnízdila a soudců JUDr. Brigity Chrastilové a JUDr. Milady Tomkové v právní věci
stěžovatele P. V., zastoupeného advokátem JUDr. Ladislavem Hráčkem, Cejl 72, 602 00
Brno, a dalšího účastníka Finančního ředitelství v Ostravě, Na Jízdárně 3, 728 38 Ostrava
1, v řízení o kasační stížnosti proti usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 30. 1. 2003, č.
j. 22 Ca 570/2002 - 23,
takto:
I. Kasační stížnost se zamítá.
II. Finančnímu ředitelství v Ostravě se nepřiznává náhrada nákladů řízení.
Odůvodnění:
Shora uvedeným usnesením Krajského soudu v Ostravě byla odmítnuta žaloba žalobce
směřující proti rozhodnutí Finančního ředitelství v Ostravě ze dne 9. 10. 2002,
č. j. 8031/110/2000, kterým bylo zamítnuto odvolání žalobce proti rozhodnutí Finančního
úřadu v Olomouci ze dne 22. 8. 2000, č. j. 157574/00/379915/3579, ve věci daně z příjmu
fyzických osob za zdaňovací období roku 1997. Krajský soud vyšel z toho, že proti
rozhodnutí Finančního ředitelství v Ostravě podal žalobce prostřednictvím Okresního soudu
v Olomouci žalobu ke krajskému soudu jednak dne 12. 12. 2002 a jednak dne 13. 12. 2002.
V dané věci bylo řízení zahájeno dnem 12. 12. 2002, kdy první žaloba byla podána
u Okresního soudu v Olomouci a je u Krajského soudu v Ostravě vedena
pod sp. zn. 22 Ca 5/2003, krajský soud proto podle §46 odst. 1, písm. a) s. ř. s. návrh žalobce
v téže věci učiněný dne 13. 12. 2002 odmítl.
Proti tomuto usnesení podal kasační stížnost stěžovatel, v níž poukazuje na to,
že žaloba podaná dne 13. 12. 2002 u Okresního soudu v Olomouci byla podána žalobcem P.
V. podnikajícím pod obchodním jménem P. V. – P. s místem podnikání O., L. 33, tedy podle
názoru stěžovatele subjektem vůči němuž mělo být vedeno daňové řízení. Daňová kontrola
však byla zahájena a správní řízení bylo vedeno vůči daňovému subjektu P. V., bytem O.,
N. P. 16, DIČ xxx. Podle stěžovatele jde zcela zřejmě o non subjekt,
protože stěžovatel nemá vystaveno živnostenské oprávnění na obchodní jméno P. V., ale
pouze na své jméno a příjmení s dovětkem P. a na základě takto vystaveného živnostenského
oprávnění byl registrován u správce daně. Proto vznesl žalobu - na rozdíl od dříve podané
žaloby - jako subjekt podle §65 s. ř. s., jehož práv a povinností a chráněných zájmů se může
rozhodnutí, resp. výsledek předchozího řízení týkat.
Žaloba o přezkoumání téhož správního rozhodnutí podaná dne 11. 12. 2002, nikoliv
dne 12. 12. 2002, jak je uvedeno v napadeném usnesení, je podána žalobcem jiným,
a to P. V. se sídlem v O., N. P. 177/16, DIČ xxx, proti němuž bylo zahájeno a vedeno daňové
řízení. Stěžovatel má za to, že vzhledem k rozdílným osobám aktivně legitimovaným, nemůže
jít o tutéž věc, jak odůvodňuje krajský soud, a při předpokládaném rozhodnutí v obou věcech
by nešlo o res iudicata.
Stěžovatel proto navrhl, aby kasační stížností napadené usnesení krajského soudu bylo
zrušeno a věc krajskému soudu vrácena k dalšímu řízení.
Finanční ředitelství v Ostravě ve vyjádření ke kasační stížnosti uvedlo, že podnikatel
nezapsaný v obchodním rejstříku - fyzická osoba - je jednoznačně identifikován jménem,
příjmením, místem trvalého pobytu, rodným číslem, případně daňovým identifikačním číslem,
nikoliv obchodním jménem, jak se mylně domnívá stěžovatel. Finanční ředitelství proto
považuje za nesprávný právní názor stěžovatele, že daňové řízení bylo vedeno
„s non subjektem“.
Kasační stížnost není důvodná.
Správní soudy se již v minulosti v řadě svých rozhodnutí vyjádřily k otázce nerozlišení
obchodního jména od fyzické osoby podnikatele, a protože dnes již jde téměř o notorietu,
lze uvést pouze stručně následující:
V daném případě bylo daňové řízení zahájeno proti osobě, která podniká na základě
živnostenského oprávnění, takže subjektem právních vztahů byl podnikatel P. V., tedy fyzická
osoba. Obchodní jméno není totožné s fyzickou nebo právnickou osobou, není schopno
nabývat práva a brát na sebe povinnosti, nelze proti němu vést výkon rozhodnutí atd.; nemá
ani znaky, které zákon spojuje se vznikem právnické osoby. Bezsubjektivní útvary, jako
podnik ve vlastnictví fyzické osoby, ani obchodní jméno jako pouhé označení fyzické osoby
podnikatele pro právní úkony při podnikatelské činnosti, však není osobností ve smyslu
právním, není subjektem, ale objektem práv a povinností. Způsobilost mít práva a povinnosti
a způsobilost k právním úkonům, tedy i způsobilost vystupovat ve správním řízení a být
adresátem rozhodnutí měla v posuzovaném případě jen fyzická osoba – P. V.
Stěžovatel byl v obou správních žalobách označen svým jménem a příjmením
a místem trvalého bydliště, v posuzované věci pak navíc uvedl, pod jakým obchodním
jménem podniká a jaké je místo jeho podnikání. Je tedy nepochybné, že obě žaloby byly
podány podnikatelem P. V., přičemž obě žaloby směřují proti témuž rozhodnutí správního
orgánu. U Krajského soudu v Ostravě tak o téže věci probíhají dvě řízení, krajský soud proto
postupoval správně, když později podanou žalobu ve smyslu §46 odst. 1, písm. a) s. ř. s.
odmítl.
Kasační stížnost není tedy důvodná, Nejvyšší správní soud ji proto zamítl (§110
odst. 1, poslední věta, s. ř. s.).
Výrok o nákladech řízení je odůvodněn tím, že stěžovatel neměl ve věci úspěch
a dalšímu účastníku podle obsahu spisu žádné náklady nevznikly.
Poučení: Proti tomuto rozsudku nej sou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 21. října 2003
JUDr. Bohuslav Hnízdil
předseda senátu