ECLI:CZ:NSS:2011:6.AO.7.2010:73
sp. zn. 6 Ao 7/2010 - 73
ROZSUDEK
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Bohuslava Hnízdila
a soudkyň JUDr. Milady Tomkové a JUDr. Kateřiny Šimáčkové v právní věci navrhovatelů:
a) Ing. J. S., b) Český svaz ochránců přírody ZO - 01/72 - GEOAKTIV, se sídlem
Husníkova 2081/10, Praha 5, c) T. R., všichni zastoupeni Mgr. Davidem Řehákem, advokátem,
se sídlem Holečkova 100/9, Praha 5, proti odpůrci: Obec Šestajovice, se sídlem Husova 60,
Šestajovice, v řízení o návrhu na zrušení části opatření obecné povahy - Územního plánu obce
Šestajovice ze dne 31. 8. 2010, v části vymezí ploch a trasy biokoridoru se všemi jeho objekty na
pozemcích parc. č. 923, parc. č. 924 a parc. č. 925 v k. ú. Šestajovice u Prahy, včetně části týkající
se souvisejících změn kultur na těchto pozemcích a dále v části vymezení ploch a trasy pěší
komunikace na pozemku parc. č. 924, a v části začlenění pozemků parc. č. 923 a parc. č. 924
v k. ú. Šestajovice u Prahy do pozemků určených k vyvlastnění a zřízení předkupního práva
a do pozemků tvořících interakční prvek ÚSES,
takto:
I. Návrh se zamít á .
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění:
I. Návrh
1. Návrhem ze dne 7. 12. 2010, doručeným Nejvyššímu správnímu soudu dne 8. 12. 2010,
se domáhají navrhovatelé zrušení části opatření obecné povahy (dále jen „OOP“) - Územního
plánu obce Šestajovice, vydaného Zastupitelstvem obce Šestajovice dne 31. 8. 2010 a jež nabyl
účinnosti 15. 9. 2010 (dále jen „ÚP“).
2. Navrhovatel ad a) je spoluvlastníkem 1 pozemku v katastrálním území Šestajovice
u Prahy parc. č. 924, navrhovatel ad b) je vlastníkem pozemku parc. č. 925, navrhovatel ad c) je
spoluvlastníkem 1 pozemku parc. č. 923. Schválený ÚP zahrnuje mj. též pozemky navrhovatelů,
s nimiž se počítá pro zřízení tzv. biokoridoru, čímž pozemky navrhovatelů zcela znehodnocuje.
Schválená trasa biokoridoru bude mít za následek, že předmětné pozemky budou hůře přístupné
a nebude možno v budoucnu změnit účel jejich užívání s ohledem na potřeby rozvoje obce,
přesto, že zastavěné území obce by se zcela přirozeně rozvíjelo jejich směrem. Kultura
předmětných pozemků má být podle ÚP překlasifikována z orné půdy na přírodní plochu,
na které nelze hospodařit a nelze na ně čerpat dotace z evropských fondů ani jiných zdrojů.
Schválenou trasu biokoridoru nepovažují navrhovatelé za vhodnou ani z hlediska jeho využití
jako prvku ochrany přírody, a proto navrhli trasu alternativní, která je podle jejich názoru
po všech stránkách vhodnější. ÚP porušuje podle navrhovatelů ust. §18 odst. 2 zákona
č. 183/2006 Sb., o územním plánování a stavebním řádu ve znění pozdějších předpisů (dále
jen „stavební zákon“), podle něhož je cílem územního plánování mj. dosažení obecně
prospěšného souladu veřejných a soukromých zájmů, když v daném případě jsou podle názoru
navrhovatelů veřejné zájmy stavěny nad zájmy soukromé bez jakéhokoliv důvodu. V textu OOP
je uváděna možnost vyvlastnění předmětných pozemků, ačkoliv nebyly splněny podmínky
pro vyvlastnění stanovené zákonem č. 184/2006 Sb., o odnětí nebo omezení vlastnického práva
k pozemku nebo ke stavbě (dále jen „zákon o vyvlastnění“). Námitky navrhovatele ad a) Ing. J. S.
a ad c) T. R. nebyly zastupitelstvem obce projednány a nejsou obsaženy v zápise o vypořádání
námitek, ačkoliv byly podány řádně a včas.
3. Navrhovatelé napadají opatření obecné povahy jednak z důvodů procesních, jednak
z důvodů hmotněprávních.
Vady v procesu přijímání opatření obecné povahy
4. Navrhovatelé ad a) a ad c) se domnívají, že byli zkráceni na svých právech tím, že se
odpůrce nevypořádal s jejich řádně a včas uplatněnými námitkami. Odpůrce o těchto námitkách
nerozhodoval a vůbec se jimi nezabýval. Vzhledem k tomu, že rozhodnutí o námitkách a jeho
odůvodnění musí být podle §172 odst. 5 zákona č. 500/2004 Sb., správní řád (dále jen „správní
řád“), součástí OOP, je zřejmé, že se jimi měl odpůrce zabývat. OOP ani rozhodnutí o námitkách
nebylo řádně zpracováno.
Důvody nezákonnosti napadeného opatření
5. Odpůrce při přípravě OOP nerespektoval a zcela pominul hodnocení, doporučení
a závěry znaleckého posudku č. 61210 v oboru krajinný ráz, který se vyjadřuje k návrhu změn
nového ÚP obce Šestajovice, a neseznámil s ním ani zpracovatele OOP, ani hodnotitele SEA,
ačkoliv znalecký posudek byl součástí námitek navrhovatele ad b) i některých ostatních vlastníků
dotčených pozemků. Dále nebyly poskytnuty podklady zpracované navrhovateli, pokud jde
o významné krajinné prvky krajinného rázu, lokalizované na pozemcích parc. č. 924 a 925
(trasa biokoridoru, rozšíření biocentra, vodní plocha, trasa vysoké zvěře a další). V rozhodnutí
o námitkách č. 1, 2, 6, 9 a 15 byly zmíněny údajné nesouhlasy dotčených orgánů,
především nesouhlas - stanovisko označené jako A 12.1., jež není zmiňováno
a ani se s ním odpůrce nevypořádal a jednal tak v rozporu s ust. §53 odst. 1 a 3 stavebního
zákona.
6. OOP je v rozporu se zájmy chráněnými zákonem na ochranu přírody, jak je chápe ust. §2
odst. 1 citovaného zákona, podle něhož je předmětem ochrany i péče o ekologické systémy,
krajinné celky, vzhled a přístupnost krajiny.
7. OOP je v rozporu se zájmy chránícími zemědělskou půdu, neboť pozemky navrhovatele
ad a) a ad c) jsou v katastru nemovitostí zapsány jako orná půda a patří do zákonem chráněného
zemědělského půdního fondu. Návrh OOP nahrazuje tuto zákonnou ochranu zemědělské půdy
ochranou tzv. přírodní plochy. Námitky směřující k zachování stávajícího statusu - tj. zemědělské
půdy nebyly odpůrcem projednány.
8. Napadená část opatření obecné povahy proto podle navrhovatelů překračuje rámec
vytyčený zákonem, čímž odpůrce překročil meze své působnosti a podle jejich názoru vydáním
OOP dochází k významnému neoprávněnému zásahu do vlastnického práva zaručeného
zákonem a Listinou základní práv a svobod. V této souvislosti odkazují navrhovatelé na rozsudek
NSS sp. zn. 6 Ao 3/2008.
9. Navrhovatelé proto navrhli, aby Nejvyšší správní soud zrušil část OOP - Územní plán
obce Šestajovice v části vymezení ploch a trasy biokoridoru se všemi jeho objekty na pozemcích
parc. č. 923, parc. č. 924 a parc. č. 925 v k. ú. Šestajovice u Prahy, včetně části týkající se
souvisejících změn kultur na těchto pozemcích a dále v části vymezení ploch a trasy pěší
komunikace na pozemku parc. č. 924. Dále bylo navrženo zrušení OOP - Územní plán obce
Šestajovice v části začlenění pozemků parc. č. 923 a parc. č. 924 v k. ú. Šestajovice u Prahy
do pozemků určených k vyvlastnění a zřízení předkupního práva a do pozemků interakční prvek
ÚSES (územní systém ekologické stability).
II. Vyjádření odpůrce
10. Odpůrce uvedl, že v rámci zadání ÚP byly veškeré podněty na vymezení nových
zastavitelných ploch zaevidovány a prověřeny jak zpracovatelem a pořizovatelem ÚP,
tak dotčenými orgány státní správy. Pozemky navrhovatelů par. č. 923, 924 a 925
v k. ú. Šestajovice u Prahy byly prověřeny s ohledem na výsledky průzkumů a rozborů,
které toto území vnímaly jako zásadní pro rozvoj především přírodních hodnot v území,
a s ohledem na záporné stanovisko dotčených orgánů k záměrům navrhovatelů na výstavbu
v území (je odkazováno na nesouhlasné stanovisko odboru životního prostředí MÚ Brandýs
nad Labem - Stará Boleslav, jež je součástí vyhodnocení podnětů a záměrů k zadání
ÚP pod č. A.12.1) bylo v tomto území navrženo vytvoření přírodních ploch s ochranou plynoucí
z dalších právních předpisů a průběh systému ÚSES.
11. Odpůrce uvedl, že ÚP obce Šestajovice byl navržen na základě vypracovaného zadání
územního plánu obce, jež mělo vymezit základní body k řešení v rámci ÚP a především reagovat
na masové nekoncepční zastavování ploch v tzv. suburbanizačním prostoru kolem Prahy.
Základní hranici maximálního rozsahu rozvoje a rozhraní mezi volnou krajinou a sídlem
představuje síť prvků ÚSES, obepínající celou obec v min. šířce biokoridiru 15 m. Hranice
max. rozsahu rozvoje sídla byla prověřena jako nepřekročitelná pro zachování trvale udržitelného
rozvoje území a přispívá tak k předpokladu stabilizace a realizace prvků ÚSES, které nebudou
v rámci dalších změn v území posouvány. ÚP vymezuje celkem 60 ha přírodních ploch.
12. K vyhodnocení námitek navrhovatelů k návrhu ÚP odpůrce uvedl, že v souladu s §52
stavebního zákona byly vyhodnoceny námitky navrhovatelů především k vymezení přírodních
ploch a trasování ÚSES, a vyhodnocení námitek je součástí OOP. Námitky č. 12, 13 a 14 podala
spoluvlastnice pozemků par. č. 924 paní A. T. Námitky se týkaly: ad č. 12) změny kultury celého
pozemku parc. č. 924 orná půda na variantu plochy přírodní, ad č. 13) vedení trasy místní
komunikace VPD 16 v jižní části pozemku parc. č. 924, ad č. 14) trasování biokoridoru vedeného
podél západní části pozemku par. č. 924. Uvedené námitky nebyly akceptovány. Námitka ze dne
9. 8. 2010 navrhovatele ad a) - spoluvlastníka pozemku parc. č. 924 Ing. S. byla podána po
veřejném projednání návrhu ÚP, které se konalo dne 2. 8. 2010, tedy po termínu k podání
námitek. Dále odpůrce uvedl, že navrhovatel ad c) T. R. podal 2 námitky. Námitka č. 16, jež se
týkala nesouhlasu se změnou stávajícího charakteru a funkce pozemku parc. č. 121 z orná půda
na plochy přírodní, nebyla akceptována a je vyhodnocena v rámci OOP. Podaná 2. námitka podle
vyjádření odpůrce plně koresponduje s námitkou č. 15 navrhovatele ad b) ČSOP, nebyla uvedena
jediná odlišná skutková podstata, a proto tato námitka nebyla vyhodnocena.
13. K vyhodnocení podkladů navrhovatelů k návrhu ÚP odpůrce uvedl, že znalecký posudek
na krajinný ráz předložený navrhovateli byl prostudován jak zpracovatelem, tak pořizovatelem.
Jeho závěry se však neshodovaly se závěry posudku na krajinný ráz zpracovaný v rámci
průzkumů a rozborů a veškeré zpracování návrhu řešení, jež předložili navrhovatelé, bylo
v rozporu s celkovou urbanistickou koncepcí návrhu ÚP.
14. Ke stanovisku označenému jako A 12.1 - vyjádření dotčeného orgánu státní správy -
odboru životního prostředí MÚ Brandýs nad Labem - Stará Boleslav, odpůrce uvedl,
že toto nesouhlasné stanovisko je součástí vyhodnocení podnětů a záměrů k zadání ÚP,
originální verze byla po celou dobu k nahlédnutí na Obecním úřadě Šestajovice. Odpůrce
toto stanovisko označuje jako důkaz č. 1.
15. K trasování biokoridoru odpůrce uvedl, že jediným důvodem pro trasování biokoridoru
v linii navržené navrhovateli je umožnění výstavby na předmětných pozemcích. Trasování
biokoridoru vedené v návrhu ÚP bylo konzultováno s dotčenými orgány, odborníky v oblasti
životního prostředí a zpracovatelem SEA. Vzhledem k neexistenci biokoridoru v tomto území
je nutné založení biokoridoru v jakékoliv trase.
16. K námitce navrhovatelů, že OOP je v rozporu se zájmy chránícími zemědělskou půdu
považuje odpůrce za bezpředmětnou, neboť vymezení přírodních ploch v území V Lukách
nevylučuje zemědělské využívání území. Dále se odpůrce vyjádřil ke snahám navrhovatelů
o zhodnocení řešení vymezeného území začleněním ploch pro bydlení.
17. Odpůrce, jak vyplývá z obsahu jeho vyjádření k návrhu na zrušení části OOP - Územního
plánu obce Šestajovice ze dne 12. 8. 2010, je toho názoru, že opatření obecné povahy bylo
vydáno v souladu s platnou právní úpravou a proto návrh na jeho zrušení by měl být soudem
zamítnut.
III. Skutkový stav
OOP - Územní plán obce Šestajovice
18. Dne 8. 7. 2010 vyvěsil odpůrce na úřední desce oznámení o zahájení řízení o návrhu
ÚP Obce Šestajovice v souladu s ust. §52 stavebního zákona. Bylo oznámeno, že veřejné
projednání návrhu ÚP se uskuteční v pondělí dne 2. 8. 2010 v 17,00 hodin v základní škole
na Komenského ulici 157 v Šestajovicích. Projednávaná dokumentace byla vypracována
na základě ÚP obce, které bylo schváleno zastupitelstvem obce Šestajovice dne 11. 8. 2009. Bylo
uvedeno, že dokumentace bude vystavena na Obecním úřadě v Šestajovicích od 1. 7. 2010
do 2. 8. 2010 nebo je možné se s ní seznámit na webových stránkách obce. Nejpozději
při veřejném projednání může každý uplatnit své připomínky. V oznámení bylo v souladu
s ust. §52 odst. 2 stavebního zákona uvedeno, že vlastníci pozemků a staveb dotčených návrhem
veřejně prospěšných staveb, veřejně prospěšných opatření a zastavitelných ploch a zástupce
veřejnosti mohou ve stejném termínu uplatnit námitky. Oznámení obsahovalo poučení,
že k později uplatněným stanoviskům, připomínkám a námitkám se nepřihlíží.
19. Opatření obecné povahy - Územní plán obce Šestajovice byl schválen na zasedání
zastupitelstva obce Šestajovice dne 12. 8. 2010, zveřejněn 31. 8. 2010 a nabyl účinnosti dne
15. 9. 2010. OOP bylo vydáno zastupitelstvem obce, tedy orgánem k tomu aprobovaným
zákonem. O konání veřejného zasedání zastupitelstva obce byla veřejnost informována
vyvěšením pozvánky na úřední desce v čase od 6. 8. 2010 do 13. 8. 2010. Podle zápisu
ze zasedání se ho zúčastnilo 8 resp. 9 z 13 řádně zvolených zastupitelů. Veškerá schválená
usnesení včetně rozhodnutí o akceptaci jednotlivých námitek a připomínek byla přijata
min. sedmi hlasy, tj. nadpoloviční většinou všech zastupitelů. Zápis ze zasedání zastupitelstva byl
řádně zpracován, ověřen i zveřejněn na úřední desce. Stejně tak bylo zveřejněno na úřední desce
i vydané OOP v souladu se zákonem.
IV. Posouzení věci
Přípustnost návrhu a žalobní legitimace účastníků
20. Mezi účastníky není sporu o tom, že všichni navrhovatelé jsou spoluvlastníky,
resp. vlastníky, pozemků v katastrálním území Šestajovice u Prahy. Všichni navrhovatelé
též shodně tvrdí, že přijatým opatřením obecné povahy došlo k zásahu do výkonu
jejich vlastnických práv. Jsou tedy aktivně procesně legitimováni k podání návrhu ve smyslu
§104a odst. 1 s. ř. s.
21. Opatření obecné povahy - ÚP obce Šestajovice je vydáváno orgánem obce v samostatné
působnosti, podle ustanovení §6 odst. 5 písm. c) zákona 183/2006 Sb., o územním plánování
a stavební řádu, v platném znění. Odpůrcem v dané věci je obec Šestajovice u Prahy.
Věcné posouzení
22. Při přezkumu zákonnosti vydaného opatření obecné povahy postupoval soud
podle algoritmu, jehož podstata byla vysvětlena v rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne
27. 9. 2005, č. j. 1 Ao 1/2005 - 98, který byl publikován pod č. 740/2006 Sbírky rozhodnutí NSS.
Podle citovaného rozsudku algoritmus spočívá v pěti krocích, a to za prvé, v přezkumu
pravomoci správního orgánu vydat opatření obecné povahy; za druhé, v přezkumu otázky,
zda správní orgán při vydávání opatření obecné povahy nepřekročil meze zákonem vymezené
působnosti (jednání ultra vires); za třetí, v přezkumu otázky, zda opatření obecné povahy bylo
vydáno zákonem stanoveným postupem; za čtvrté v přezkumu obsahu opatření obecné povahy
z hlediska jeho rozporu se zákonem (materiální kritérium); za páté v přezkumu obsahu vydaného
opatření obecné povahy z hlediska jeho proporcionality (kritérium přiměřenosti právní regulace).
Jednotlivé na sebe navazujicí kroky takového algoritmu vyplývají zejména z ustanovení §101d
odst. 1 a odst. 2 s. ř. s. a Nejvyšší správní soud jej již užil i v rámci dalších rozhodnutí týkajících
se přezkoumání opatření obecné povahy. V podrobnostech tedy na něj soud odkazuje.
23. V případě prvních dvou kroků zmiňovaného algoritmu navrhovatelé žádné výhrady
nevznesli a ani zdejší soud nemá žádné pochybnosti o tom, že zastupitelstvo obce bylo
oprávněno předmětný územní plán vydat a že při jeho vydávání nepřekročilo zákonem stanovené
meze své působnosti. Z těchto důvodů lze tedy přikročit k posuzování dalších kroků. Otázka,
zda vydání předmětného opatření obecné povahy předcházel řádný procesní postup (třetí krok
algoritmu), a v kontextu s tím částečně také otázka rozporu obsahu opatření se zákonem a otázka
proporcionality (čtvrtý a pátý krok algoritmu) je již mezi účastníky řízení sporná a je předmětem
námitek navrhovatele.
24. Konkrétně pak navrhovatelé namítají, že se odpůrce nevypořádal s řádně a včas
uplatněnými námitkami navrhovatele ad a) Ing. J. S. a ad c) T. R.. Odpůrce o těchto námitkách
nerozhodoval a vůbec se jimi nezabýval. Soud nepovažuje námitku za důvodnou, neboť odpůrce
se včas podanými námitkami navrhovatelů zabýval kromě námitky navrhovatele ad a), která byla
podána až po veřejném projednání návrhu, a tedy opožděně. V této souvislosti Nejvyšší správní
soud odkazuje na závěr rozšířeného senátu ze dne 16. 11. 2010, č. j. 1 Ao 2/2010 - 116, kde bylo
vysloveno, že skutečnost, že navrhovatel v řízení o návrhu na zrušení opatření obecné povahy
nebo jeho části neuplatnil námitky či připomínky ve fázích opatření obecné povahy, jej nezbavuje
práva takový návrh podat. Takto bylo soudem postupováno i v případě navrhovatele ad a) Ing. J.
S. K určitému pochybení došlo u projednávání uplatněných námitek navrhovatele ad c), jehož
jednou z námitek, která plně korespondovala s námitkou navrhovatele ad b) ČSOP, se odpůrce
nezabýval. Zde bylo namístě alespoň odkázat na obsah vyjádření S. T., což se nestalo. Toto určité
pochybení odpůrce nevedlo Nejvyšší správní soud ke zrušení Územního plánu obce Šestajovice
v napadené části, což by bylo možno považovat za přepjatý formalismus. Uvedenou vadu
proto soud nepovažoval za důvod pro vyhovění návrhu, neboť neměla za následek
nepřezkoumatelnost napadeného opatření, ani ve svém důsledku nevedla ke zkrácení procesních
a následně hmotných práv navrhovatelů.
25. Závěrem se pak Nejvyšší správní soud zabýval pátým bodem algoritmu, tedy přiměřeností
právní regulace. Zde je nutno předeslat, že každý zásah do výkonu vlastnických práv,
k němuž dochází v průběhu procesů podle stavebního zákona, by měl být zásadně činěn
jen v nezbytně nutné míře a nejšetrnějším ze způsobů vedoucích ještě k zamýšlenému cíli,
nediskriminačním způsobem a s vyloučením libovůle.
26. Zároveň ovšem je nutno zdůraznit, že při posuzování uvedených požadavků musí soud
velmi dbát na to, aby zachoval účel řízení před správními soudy, jímž je především poskytovaní
ochrany individuálním veřejným subjektivním právům fyzických a právnických osob
prostřednictvím přezkoumávání zákonnosti úkonů orgánů veřejné správy, a nesklouzl přitom
pod pláštíkem provádění testu proporcionality k nahrazování jejich činnosti a faktickému
přebírání kompetencí, které jim zákon stanoví. Zajisté proto soud vždy postihne ty případy,
kde by přijaté opatření bylo projevem zjevné libovůle či šlo o případ diskriminace, v ostatních
bodech jsou však na místě ohledy na celkový kontext té které věci a určitá zdrženlivost
při úvahách o nutnosti soudního zásahu. V praxi by tak měl soud v rámci testu proporcionality
postihovat víceméně pouze extrémní případy věcně nesprávných opatření, která jsou
jen formálně v souladu se zákonem, nikoliv však případy, kdy v rámci zákona je možné vícero
řešení daného problému a soud pouze dospěje k závěru, že lepší by bylo jiné řešení než v dané
věci příslušným orgánem přijaté. Z těchto hledisek pak Nejvyšší správní soud posuzoval
i napadené opatření.
27. K námitce navrhovatelů, že vydáním opatření obecné povahy dochází k významnému
neoprávněnému zásahu do vlastnického práva zaručeného zákonem a Listinou základních práv
a svobod, Nejvyšší správní soud odkazuje na závěry rozšířeného senátu Nejvyššího správního
soudu ze dne 21. 7. 2009, č. j. 1 Ao 1/2009 - 120, kde bylo vysloveno, že soud
především zkoumá, zda dotyčný zásah do vlastnického práva má ústavně legitimní a o zákonné
cíle opřený důvod a zda je činěn jen v nezbytně nutné míře a nejšetrnějším ze způsobů vedoucích
ještě rozumně k zamýšlenému cíli, nediskriminačním způsobem a s vyloučením libovůle (zásada
subsidiarity a minimalizace zásahu). Shledá-li soud, že některá z uvedených kumulativních
podmínek není splněna, je to důvodem pro zrušení územního plánu v té části, jež s dotyčným
zásahem souvisí. Rozšířený senát ve výše citovaném usnesení velmi korektně a srozumitelně
pojednal zásadu subsidiarity a minimalizace zásahu, kterou by se měl proces územního plánování
řídit, a jejíž dodržení soud zejména zkoumá. Zahrnutí pozemků navrhovatelů do územního
systému ekologické stability krajiny (dále jen „systém ekologické stability“) je v zájmu udržení
přírodní rovnováhy [§3 odst. 1 písm. a) zákona č. 114/1992 Sb., o ochraně přírody a krajiny].
Vymezení systému ekologické stability, zajišťujícího uchování a reprodukci přírodního bohatství,
příznivé působení na okolní méně stabilní části krajiny a vytvoření základů pro mnohostranné
využívání krajiny stanoví a jeho hodnocení provádějí orgány územního plánování a ochrany
přírody ve spolupráci s orgány vodohospodářskými, ochrany zemědělského půdního fondu
a státní správy lesního hospodářství. Ochrana systému ekologické stability je povinností
všech vlastníků a uživatelů pozemků tvořících jeho základ; jeho vytváření je veřejným zájmem,
na kterém se podílejí vlastníci pozemků, obce i stát. Při zahrnutí pozemků navrhovatelů do
ÚSES-u lze považovat za správné řešení vedení biokoridoru na západní straně pozemků
navrhovatelů, čímž vznikne jakási hranice mezi intravilánem obce a ÚSES-em. Navrhovatelé
přitom nemají výhrady k vedení biokoridoru po jejich pozemcích, pouze jej chtějí vést jinudy.
Převedení pozemků navrhovatelů do „plochy přírodní“ podle §16 vyhlášky č. 501/2006 Sb.,
o obecných požadavcích na využívání území, nezabraňuje zemědělskému hospodaření
(to z žádného předpisu nevyplývá), pokud navrhovatelé chtějí provozovat ekologické
zemědělství, jak sami uvádějí, lze vyjít z toho, že takový způsob hospodaření je v souladu
se zařazením pozemků do „plochy přírodní“. K navrhovanému začlenění pozemků navrhovatelů
do pozemků určených k vyvlastnění soud odkazuje na ust. §170 odst. 1 písm. b) stavebního
zákona, podle něhož práva k pozemkům a stavbám, potřebná pro uskutečnění staveb
nebo jiných veřejně prospěšných opatření, lze odejmout nebo omezit, jsou-li vymezeny ve vydané
územně plánovací dokumentaci a jde-li o veřejně prospěšné opatření, a to založení prvků
územního systému ekologické stability.
28. V projednávané věci vzal Nejvyšší správní soud v úvahu, že za situace, kdy konkrétní
zásah do vlastnických práv navrhovatelů v souvislosti s přijetím opatření obecné povahy -
Územního plánu obce Šestajovice není zřejmý, nedá se hovořit o významnější intenzitě omezení.
29. Ve výsledku pak dospěl Nejvyšší správní soud k závěru, že předmětná právní regulace
je svým rozsahem a formou přiměřená, svojí povahou není diskriminační, není rovněž aktem
libovůle a nelze je nikterak označit ani za extrémně věcně nesprávné, což ostatně vyplývá
už z předchozího hodnocení. Není zde tedy dán žádný důvod pro jeho zrušení v rámci pátého
bodu algoritmu.
V. Závěr
30. Nejvyšší správní soud shrnuje, že napadené opatření obecné povahy bylo shledáno
zákonným ze všech v úvahu přicházejících hledisek, návrh na jeho zrušení proto
podle ustanovení §101d odst. 2 s. ř. s. jako nedůvodný zamítl.¨
31. Podle §101d odst. 5 s. ř. s. nemá v řízení o návrhu na zrušení opatření obecné povahy
žádný z účastníků právo na náhradu nákladů řízení.
Poučení: Proti tomuto rozsudku ne jsou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 29. března 2011
JUDr. Bohuslav Hnízdil
předseda senátu