ECLI:CZ:NSS:2013:6.AS.124.2013:13
sp. zn. 6 As 124/2013 - 13
ROZSUDEK
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Bohuslava Hnízdila
a soudců JUDr. Tomáše Langáška a Mgr. Evy Šonkové v právní věci žalobce: P. M.,
zastoupeného Mgr. Robertem Cholenským, Ph.D., advokátem, se sídlem Bolzanova 461/5, Brno,
proti žalovanému: Magistrát města České Budějovice, se sídlem nám. Přemysla Otakara II. 1,
2, České Budějovice, týkající se žaloby proti rozhodnutí žalovaného ze dne 2. 8. 2013, č. j.
SO/11129/2013, v řízení o kasační stížnosti žalobce proti usnesení Krajského soudu v Českých
Budějovicích ze dne 14. 8. 2013, č. j. 10 A 92/2013 - 36,
takto:
Usnesení Krajského soudu v Českých Budějovicích č. j. 10 A 92/2013 - 36 ze dne
14. 8. 2013 se r uší a věc se v rací tomuto soudu k dalšímu řízení.
Odůvodnění:
Rozsudkem Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 14. 8. 2013,
č. j. 10 A 92/2013 - 41, byla zamítnuta žaloba žalobce P. M., jíž se domáhal přezkoumání
rozhodnutí žalovaného ze dne 2. 8. 2013, č. j. SO/11129/2013, jímž bylo zakázáno shromáždění
oznámené žalovanému dne 31. 7. 2013 a označené jako Protest proti kriminalitě, porušování
zákonů Policií ČR, za práva všech slušných občanů této země, konané dne 14. 9. 2013.
Téhož dne, tj. 14. 8. 2013, bylo samostatným usnesením č. j. 10 A 92/2013 - 36, které je
podepsáno asistentkou soudce Mgr. T. P., rozhodnuto o žádosti žalobce o osvobození od
soudních poplatků tak, že žalobce se osvobozuje od soudního poplatku ze žaloby proti
rozhodnutí žalovaného ze dne 2. 8. 2013, č. j. SO/11129/2013. V odůvodnění svého usnesení
krajský soud uvedl, že lustrací insolvenčního rejstříku bylo zjištěno, že na majetek žalobce byl
usnesením Krajského soudu v Ostravě č. j. KSOS 34 INS 12617/2012B10 ze dne 11. 6. 2013
prohlášen konkurz, a to za situace, kdy žalobce v zákonem stanovené lhůtě nepodal návrh na
povolení oddlužení. Z obsahu insolvenčního rejstříku bylo dále zjištěno, že žalobce má celkem 24
věřitelů a celková výše jeho pohledávek činí částku 4 964 797 Kč. Krajský soud po zhodnocení
všech skutečností dospěl k závěru, že žalobce lze v projednávané věci osvobodit pouze od
soudního poplatku ze žaloby proti rozhodnutí správního orgánu.
Proti posledně uvedenému usnesení podal žalobce kasační stížnost, v níž poukázal na to,
že mu bylo přiznáno pouze osvobození od poplatků z podání správní žaloby, nikoliv úplné
osvobození od soudních poplatků, o něž požádal. Žalobce se především domnívá, že částečné
osvobození od soudních poplatků nelze v souladu s ústavní zásadou práva na spravedlivý proces
konstruovat tak, jak krajský soud učinil, tedy pouze ve vztahu k jednotlivé poplatkové povinnosti.
Částečným osvobozením od soudních poplatků je nutno rozumět osvobození ve stanovené části,
např. z jedné poloviny nebo z 90 %. Vedle toho nemohou podle žalobce obstát ani důvody,
jimiž krajský soud implicitní zamítavý výrok podložil.
Další vadou, jíž napadené usnesení trpí, je podle žalobce zmatečnost řízení spočívající
v tom, že ve věci rozhodovala v rozporu se zákonem asistentka soudce. Po citaci §36a odst. 4 a 5
zákona č. 6/2002 Sb., o soudech a soudcích, ve znění pozdějších předpisů, §11 písm. k) zákona
č. 121/2008 Sb., o vyšších soudních úřednících a vyšších úřednících státního zastupitelství,
a s poukazem na nález Ústavního soudu ze dne 22. 5. 2013, sp. zn. Pl. ÚS 31/10, jímž bylo celé
ustanovení §11 zákona č. 121/2008 Sb. zrušeno s odloženou účinností ke dni 31. 12. 2013, není
podle žalobce možný jiný závěr, než že usnesení, jímž byla částečně zamítnuta žádost
o osvobození od soudních poplatků v soudním řízení správním, nemůže ústavně komfortním
způsobem vydat pouhý asistent soudce. Z těchto důvodů žalobce navrhl, aby napadené usnesení
bylo zrušeno a věc vrácena krajskému soudu k novému rozhodnutí o žádosti žalobce
o osvobození od soudních poplatků.
Nejvyšší správní soud nejprve přezkoumal formální náležitosti kasační stížnosti
a konstatoval, že kasační stížnost je podána včas, neboť byla podána ve lhůtě dvou týdnů
od doručení napadeného usnesení (§106 odst. 2 s. ř. s.), je podána osobou oprávněnou,
neboť žalobce byl účastníkem řízení, z něhož napadené usnesení vzešlo (§102 s. ř. s.),
přičemž žalobce je zastoupen advokátem (§105 odst. 2 s. ř. s.). Z obsahu podání je zřejmé,
že žalobce namítá kasační důvod podle §103 odst. 1 písm. a), c) zákona č. 150/2002 Sb., soudní
řád správní (dále jen „s. ř. s.“), a kasační stížnost je tedy přípustná.
Podle §103 odst. 1 písm. a) s. ř. s. kasační stížnost lze podat z důvodu tvrzené
nezákonnosti spočívající v nesprávném posouzení právní otázky soudem v předcházejícím řízení.
Podle §103 odst. 1 písm. c) s. ř. s. lze kasační stížnost podat z důvodu tvrzené zmatečnosti řízení
před soudem spočívající v tom, že chyběly podmínky řízení, ve věci rozhodoval vyloučený
soudce, nebo byl soud nesprávně obsazen, popř. bylo rozhodnuto v neprospěch účastníka
v důsledku trestného činu soudce. Podle §109 odst. 4 s. ř. s. Nejvyšší správní soud je vázán
důvody kasační stížností; to neplatí, bylo-li řízení před soudem zmatečné (§103 odst. 1 písm. c/),
takže k zmatečnosti řízení by soud musel přihlédnout i tehdy, pokud by to nebylo žalobcem
namítáno.
Především lze uvést, že žalobce požádal o plné osvobození od soudních poplatků,
v čemž mu fakticky vyhověno nebylo, neboť napadeným usnesením byl osvobozen
pouze od soudního poplatku ze žaloby. Se žalobcem lze pak souhlasit v tom, že částečným
osvobozením lze rozumět osvobození ve stanovené části (např. z jedné poloviny), každopádně
napadeným usnesením nebylo žádostí žalobce o plné osvobození od soudních poplatků
vyhověno.
V předmětné věci bylo rozhodováno o žádosti o osvobození od soudních poplatků
ve věci správního soudnictví. Řízení o takové žádosti upravuje zákon č. 150/2002 Sb.,
přičemž podle jeho §36 odst. 3 s. ř. s. platí, že o osvobození od soudních poplatků přísluší
rozhodovat předsedovi senátu.
Výčet úkonů soudu I. stupně, které je v soudním řízení správním oprávněn provádět vyšší
soudní úředník (a na základě §36a odst. 5 zákona o soudech a soudcích též asistent soudce),
stanoví zákon č. 121/2008 Sb. Žalobcem zmíněný §11 uvedeného zákona stanoví, že vyšší
soudní úředník (a tedy i asistent soudce) může vydávat jakékoliv rozhodnutí, s výjimkou
rozhodnutí taxativně vyjmenovaných pod písm. a) až j). Vyšší soudní úředník (a tedy i asistent
soudce) pak podle §11 písm. k) uvedeného zákona může, nestanoví-li zvláštní zákon jinak,
provádět veškeré úkony soudu I. stupně, s výjimkou věci, kde je úkon zvláštním zákonem
výslovně svěřen soudci. Takovým zvláštním zákonem je soudní řád správní, jenž ustanovením
§36 odst. 3 svěřuje rozhodování o osvobození od soudních poplatků výslovně předsedovi
senátu. Zákon č. 121/2008 Sb. dále v §10 odst. 3 písm. e) dává asistentovi soudce oprávnění
rozhodovat ve věcech soudních poplatků, včetně rozhodování o osvobození od povinnosti platit
soudní poplatek, nestanoví-li zvláštní zákon jinak. Zde je opět na místě poukázat na §36 odst. 3
s. ř. s., jenž svěřuje rozhodování o osvobození od soudních poplatků výslovně předsedovi senátu.
Nejvyšší správní soud proto uzavírá, že krajský soud rozhodl o žádosti o osvobození
od soudních poplatků v nesprávném obsazení, je proto dán důvod pro zrušení kasační stížností
napadeného usnesení a vrácení věci krajskému soudu k dalšímu řízení (§109 odst. 3, §110 odst. 1
s. ř. s.).
Podle §110 odst. 4 s. ř. s. je krajský soud názorem vysloveným v tomto rozsudku vázán.
V novém rozhodnutí rozhodne krajský soud o náhradě nákladů řízení o kasační stížnosti
(§110 odst. 3 s. ř. s.).
Poučení: Proti tomuto rozsudku ne jsou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 17. října 2013
JUDr. Bohuslav Hnízdil
předseda senátu