ECLI:CZ:NSS:2015:6.AS.137.2015:11
sp. zn. 6 As 137/2015 - 11
ROZSUDEK
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně Mgr. Jany Brothánkové
a soudců JUDr. Petra Průchy a JUDr. Tomáše Langáška v právní věci žalobců: a) D. M., b) H.
M., proti žalovanému: Městský úřad Jilemnice, odbor životního prostředí, se sídlem
Masarykovo nám. 82, 514 01 Jilemnice, týkající se žaloby proti rozhodnutím žalovaného ze dne
13. 8. 2014, sp. zn. MUJI 230/2014/ŽP R 153 a sp. zn. MUJI 230/2014/ŽP R 154 a příkazům ze
dne 15. 4. 2014, sp. zn. MUJI 230/2014/ŽP R 74 a sp. zn. MUJI 230/2014/ŽP R 75, o kasační
stížnosti žalobců proti usnesení Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 5. 5. 2015,
č. j. 51 A 23/2014 – 66,
takto:
I. Kasační stížnost se zamítá .
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění:
I.
[1] Příkazy žalovaného o uložení pokuty ze dne 15. 4. 2015, sp. zn. MUJI 230/2014/ŽP R 74
a sp. zn. MUJI 230/2014/ŽP R 75 byla žalobkyně b) a F. M. uznáni vinnými z přestupku dle §32
odst. 5 písm. c) zákona č. 247/2001 Sb., o vodovodech a kanalizacích pro veřejnou potřebu, a
byla jim uložena každému samostatně pokuta ve výši 2.500 Kč. Včas podanými odpory byly dané
příkazy ze zákona zrušeny, žalovaný rozhodl o porušení stejných povinností žalobkyní b)
rozhodnutím ze dne 13. 8. 2014, sp. zn. MUJI 230/2014/ŽP R 154. a uložil žalobkyni b) pokutu
ve výši 1.500 Kč a náhradu nákladů řízení ve výši 1.000 Kč. O porušení stejných povinností F. M.
rozhodl žalovaný rozhodnutím ze dne 13. 8. 2014, sp. zn. MUJI 230/2014/ŽP R 153, a uložil mu
shodnou sankci ve výši 1.500 Kč a náhradu nákladů řízení ve výši 1.000 Kč. Dle sdělení
žalovaného obě rozhodnutí ze dne 13. 8. 2014 nabyla právní moci ve dnech 9. a 12. 9. 2014;
odvolání proti nim podáno nebylo.
[2] Žalobci již žalobou podanou 19. 5. 2014 u Krajského soudu v Hradci Králové (dále
jen „krajský soud“) proti rozhodnutí sp. zn. V-326/2014-608 Katastrálního úřadu pro Liberecký
kraj, Katastrální pracoviště Semily, mj. i navrhli, aby soud zrušil i příkazy ze dne 15. 4. 2014
o uložení pokuty za přestupek. Poté, kdy soud rozhodl o vyloučení věci týkající se návrhu
na zrušení uvedených příkazů o uložení pokuty usnesením ze dne 23. 9. 2014 k samostatnému
projednání, a žalobce vyzval k odstranění vad podání, žalobci podáním ze dne 16. 12. 2014
napadli uvedená rozhodnutí ze dne 13. 8. 2014 a příkazy o uložení pokuty a následně požádali
o osvobození od soudních poplatků. Krajský soud usnesením č. j. 51 A 23/2014 – 66 ze dne
5. 5. 2015 (dále jen „napadené usnesení“) zamítl žádost žalobců o osvobození od soudních
poplatků s tím, že žaloba je zjevně neúspěšný návrh ve smyslu §36 odst. 3 zákona
č. 150/2002 Sb., soudní řád správní (dále jen „s. ř. s.“), jelikož žalobci napadají rozhodnutí
orgánu I. stupně, proti kterému je možné podat odvolání. Proti napadenému usnesení podali
žalobci /stěžovatelé/ kasační stížnost.
II.
[3] Nejvyšší správní soud nepožadoval po stěžovatelích zaplacení soudního poplatku
za kasační stížnost a doložení povinného zastoupení v řízení o kasační stížnosti. Jak uvedl
rozšířený senát Nejvyššího správního soudu, v případě rozhodování krajského soudu o žádosti
o osvobození od soudního poplatku a o návrhu na ustanovení zástupce (ale i o jiných procesních návrzích) se jedná
pouze o úkony učiněné v probíhajícím řízení o žalobě, které slouží k zajištění podmínek řízení nebo jeho řádného
průběhu. Řízení o kasační stížnosti proti rozhodnutím soudu o těchto návrzích nevybočuje z vymezeného rámce,
jeho výsledkem není nic jiného než jen konečné rozhodnutí o procesní otázce podstatné pro žalobní řízení,
jež před krajským soudem i v době rozhodování Nejvyššího správního soudu stále běží. Jestliže je tedy poplatková
povinnost spojena s řízením o žalobě, v jehož rámci rozhoduje Nejvyšší správní soud o „procesní“ kasační
stížnosti, nevzniká podáním takové kasační stížnosti stěžovateli nová poplatková povinnost, neboť za řízení
ve věci je již zaplaceno (případně se tato otázka řeší). Výše uvedené závěry se pak promítají i do úvah o povinném
zastoupení stěžovatele. Je-li podána kasační stížnost proti usnesení krajského soudu o neosvobození od soudních
poplatků, o neustanovení zástupce či proti jinému procesnímu usnesení učiněnému v řízení o žalobě, je rozhodnutí
Nejvyššího správního soudu o kasační stížnosti učiněno v rámci tohoto řízení, a proto se zde ustanovení §105
odst. 1 a 2 s. ř. s. neuplatní (dle usnesení rozšířeného senátu č. j. 1 As 196/2014 – 19 ze dne
9. 6. 2015).
[4] Po přezkoumání kasační stížnosti dospěl Nejvyšší správní soud k závěru,
že kasační stížnost není důvodná.
[5] Podle ustanovení §36 odst. 3 s. ř. s. účastník, který doloží, že nemá dostatečné
prostředky, může být na vlastní žádost usnesením předsedy senátu zčásti osvobozen od soudních
poplatků. Přiznat účastníkovi osvobození od soudních poplatků zcela lze pouze výjimečně, jsou-
li pro to zvlášť závažné důvody, a toto rozhodnutí musí být odůvodněno. Dospěje-li však soud k
závěru, že návrh zjevně nemůže být úspěšný, takovou žádost zamítne. Přiznané osvobození
kdykoliv za řízení odejme, popřípadě i se zpětnou účinností, jestliže se do pravomocného
skončení řízení ukáže, že poměry účastníka přiznané osvobození neodůvodňují, popřípadě
neodůvodňovaly. Přiznané osvobození se vztahuje i na řízení o kasační stížnosti.
[6] Osvobození od soudního poplatku nelze přiznat zejména tam, kde jde ve věci o „zjevně
neúspěšný návrh“. Tento pojem, obsažený v ustanovení §36 odst. 3 s. ř. s., není v soudním řádu
správním blíže upřesněn, proto Nejvyšší správní soud vymezil ve své judikatuře některé případy,
kdy je obsah tohoto pojmu naplněn (viz např. rozsudky č. j. 7 Afs 102/2007 - 72 ze dne
19. 12. 2007 či č. j. 1 As 51/2011 - 135 ze dne 29. 6. 2011). Obecně lze říci, že zjevná
neúspěšnost návrhu by měla být zjistitelná bez pochyb, měla by být nesporná a naprosto
jednoznačná bez toho, aby bylo nutné provést dokazování (blíže viz např. rozsudek
č. j. 4 Ads 19/2005 - 105 ze dne 24. 3. 2006).
[7] Zjevně neúspěšným návrhem ve výše uvedeném smyslu je nepochybně i žaloba
stěžovatelů. Dle §68 písm. a) s. ř. s. je žaloba nepřípustná, nevyčerpal-li žalobce řádné opravné prostředky
v řízení před správním orgánem. Stěžovatelé přitom napadají rozhodnutí prvostupňového orgánu,
proti kterému je přípustný řádný opravný prostředek ve formě odvolání. Mimo prvostupňových
rozhodnutí stěžovatelé napadají též předcházející příkazy o uložení pokuty, k jejichž zrušení došlo
již okamžikem podání odporu (srov. §87 odst. 4 zákona č. 200/1990 Sb., o přestupcích) a ke dni
podání žaloby již neexistovaly. Žalobce a) nadto ani nebyl účastníkem správního řízení,
v němž byla napadená rozhodnutí vydána (byl dle odůvodnění napadených rozhodnutí
jen zplnomocněným zástupcem pana F. M.). Krajský soud tedy nepochybil, když vyhodnotil
žalobu stěžovatelů jako zjevně neúspěšný návrh ve smyslu §36 odst. 3 s. ř. s. S ohledem na toto
zákonné ustanovení pak krajský soud neměl jinou možnost, než žádost stěžovatelů o osvobození
od soudních poplatků zamítnout.
III.
[8] Napadené usnesení tudíž není nezákonné. Proto Nejvyšší správní soud kasační stížnost
jako nedůvodnou zamítl podle §110 odst. 1 s. ř. s.
[9] Stěžovatelé ke své kasační stížnosti připojili návrh, aby jí byl přiznán odkladný účinek.
O návrhu na přiznání odkladného účinku Nejvyšší správní soud nerozhodoval, jelikož rozhodl
o samotné kasační stížnosti bez zbytečného prodlení po nezbytném poučení účastníků řízení
a obstarání dalších podkladů nutných pro rozhodnutí. Odkladný účinek vyvolává účinky
jen do skončení řízení před soudem. Rozhodnutí o odkladném účinku tak skončením řízení
o kasační stížnosti pozbylo smyslu.
[10] Výrok o náhradě nákladů řízení se opírá o §60 odst. 1 větu první ve spojení s §120
s. ř. s., podle kterého, nestanoví - li tento zákon jinak, má účastník, který měl ve věci plný úspěch,
právo na náhradu nákladů řízení před soudem, které důvodně vynaložil, proti účastníkovi,
který ve věci úspěch neměl. Stěžovatelé v řízení úspěch neměli, proto jí nevzniklo právo
na náhradu nákladů řízení. Žalovanému žádné náklady s tímto řízením nevznikly.
Poučení: Proti tomuto rozsudku nejsou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 8. července 2015
Mgr. Jana Brothánková
předsedkyně senátu