ECLI:CZ:NSS:2009:6.AS.23.2008:43
sp. zn. 6 As 23/2008 - 43
ROZSUDEK
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Bohuslava Hnízdila
a soudců JUDr. Milady Tomkové a JUDr. Jiřího Pally v právní věci žalobkyně: nezl. V. V.,
zastoupené Mgr. Davidem Bukalem, advokátem, se sídlem Sokolská 3, Olomouc,
proti žalovanému: Krajský úřad Olomouckého kraje, odbor dopravy a silničního
hospodářství, se sídlem Jeremenkova 40a, Olomouc, proti rozhodnutí žalovaného ze dne
31. 3. 2005, č. j. KUOK 7320/05 - ODSH - SD/690 - Su, ze dne 31. 3. 2005, č. j.
KUOK 7321/05 - ODSH - SD/690 - Su, v řízení o kasační stížnosti žalobkyně proti usnesení
Krajského soudu v Ostravě ze dne 17. 1. 2008, č. j. 22 Ca 120/2005 - 25,
takto:
I. Usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 17. 1. 2008, č. j. 22 Ca 120/2005 - 25,
se zrušuj e a věc se vrací tomuto soudu k dalšímu řízení.
II. Ustanovenému zástupci žalobkyně, advokátu Mgr. Davidu Bukalovi, se přiznáv á
odměna za zastupování v řízení o kasační stížnosti ve výši 2400 Kč, která bude vyplacena
z účtu Nejvyššího správního soudu ve lhůtě 60 dnů od právní moci tohoto rozsudku.
Odůvodnění:
Žalobkyně podala kasační stížnost proti shora označenému usnesení krajského
soudu, kterým byla odmítnuta její žaloba proti rozhodnutí žalovaného ze dne 31. 3. 2005, č. j.
KUOK 7320/05 - ODSH - SD/690 - Su, ze dne 31. 3. 2005, č. j. KUOK 7321/05 - ODSH -
SD/690 - Su. Těmito rozhodnutími byla zamítnuta odvolání stěžovatelky (v jednom případě jako
řádné, v jednom případě jako nepřípustné) proti rozhodnutím Magistrátu města Olomouce,
kterými nebylo vyhověno žádostem stěžovatelky o změnu zápisu provozovatele dvou osobních
automobilů.
Krajský soud v Ostravě žalobu odmítl z toho důvodu, že žalobkyně (tedy nezletilá V. V.)
nevyčerpala ve správním řízení řádné opravné prostředky. Soud ve velmi stručném odůvodnění
(v rozsahu cca půl stránky) uvedl ve vztahu k relevantní otázce posouzení podaných opravných
prostředků pouze toto: „rozhodnutími byla zamítnuta odvolání Ing. R. R. (otec nezletilé
stěžovatelky - poznámka Nejvyššího správního soudu). Žalobkyně (tedy nezletilá V. V. -
poznámka Nejvyššího správního soudu), ač s ní bylo jednáno jako s účastnicí správního řízení,
odvolání nepodala.“ Více se soud k podstatě věci nevyjádřil.
Proti tomuto rozsudku krajského soudu podala žalobkyně (dále jen „stěžovatelka“)
kasační stížnost. V této kasační stížnosti uvádí, že podle názoru zákonného zástupce není správné
tvrzení, že rozhodnutími žalovaného byla zamítnuta odvolání Ing R. R.. Dle tvrzení zákonného
zástupce stěžovatelky - Ing. R. - tento nepodával odvolání proti rozhodnutím Magistrátu města
Olomouce za sebe, ale dle ust. §16 odst. 1 zákona č. 71/1967 Sb. v tehdy platném znění (dále
„správního řádu“) jako zákonný zástupce stěžovatelky, která sama byla účastníkem řízení. Ing. R.
účastníkem řízení nebyl. Možné chybné označení by nemělo být posuzováno v neprospěch
stěžovatelky. Stěžovatelka se s ohledem na tyto skutečnosti domnívá, že vyčerpala opravné
prostředky ve správním řízení, neboť odvolání (prostřednictvím zákonného zástupce) podala.
Nejvyšší správní soud nejprve zkoumal, zda kasační stížnost splňuje zákonné náležitosti
a shledal, že z obsahu kasační stížnosti je zřejmé, v jakém rozsahu a z jakých důvodů stěžovatelka
jím označené rozhodnutí krajského soudu napadá (§106 odst. 1 zákona č. 150/2002 Sb.,
soudního řádu správního, dále jen „s. ř. s.“). Kasační stížnost podala účastnice řízení,
z něhož napadené rozhodnutí krajského soudu vzešlo (§102 s. ř. s.), byla podána včas (§106
odst. 2 s. ř. s.) a stěžovatelka v ní uplatňuje přípustný důvod ve smyslu ustanovení §103 odst. 1
písm. a), b) a d) s. ř. s. Kasační stížnost je tedy přípustná a vykazuje zákonné minimum
náležitostí nezbytných k tomu, aby mohla být věcně projednána.
Po přezkoumání kasační stížnosti Nejvyšší správní soud shledal, že kasační stížnost není
důvodná.
Ze spisového materiálu Nejvyšší správní soud zjistil, že žalobou byla napadena
2 rozhodnutí, týkající se zápisu 2 osobních automobilů do registru silničních vozidel. V obou
případech se nezletilá žadatelka domáhala prostřednictvím zákonného zástupce zápisu nejen
jako vlastníka (tak byla zapsána), ale i jako provozovatele. V prvním případě se jednalo o vozidlo
Fiat Uno - napadené odvolací rozhodnutí s číslem KUOK 7320/05 - ODSH - SD/690 - Su.
Toto odvolání bylo zamítnuto jako nepřípustné. Ze spisu je zřejmá tato genealogie případu:
dne 29. 3. 04 vyplnil a podepsal jakožto zákonný zástupce nezletilé V. V., nar. XY (stěžovatelky)
její otec - Ing. R. R. přihlášku k registraci vozidla do registru silničních vozidel. V této přihlášce
je u jeho jména výslovně uvedeno „zástupce“, z čehož je (i s ohledem na §16 správního řádu)
zřejmé, že vystupoval v postavení zákonného zástupce. Dále dne 1. 12. 2004 došlo k „odhlášce“
podepsané matkou jako zákonnou zástupkyní a 1. 12. 2004 současně přihlášce k registraci
vozidla do registru silničních vozidel, kterou je vlastníkem i provozovatelem vozidla uvedena
matka. Toto proběhlo na základě telefonické výzvy pracovnice, že nezletilá dcera nemůže být
vlastnicí vozu. Dne 7. 12. 2004 následoval dopis otce, ve kterém projevil ostrý nesouhlas a
požádal o nápravu uvedením v původní stav. Toto podání přijal správní orgán na prvním stupni
jako „žádost“, od níž odvinul. správní řízení. Dne 16. 12. 2004 požádala matka (v souladu s vůlí
otce vyjádřenou zřetelně v dopise) opět o změnu zápisu na vlastníka - nezletilou dceru V. Tato
změna byla provedena. Dne 3. 1. 2005 však otec požádal, aby nezletilá dcera V. byla i
provozovatelem tohoto vozidla. Dále je vedeno prvostupňové řízení: 5. 1. 2005 oznámení o
zahájení řízení, 3. 2. 2005 žádost o změnu provozovatele zamítnuta, 15. 2. 2005 podáno odvolání.
Odvolací rozhodnutí pod číslem KUOK 7320/05 - ODSH - SD/690 - Su vyhodnotilo podané
odvolání jako nepřípustné s tím, že otec Ing. R. R. nebyl účastníkem řízení, proto se nemohl
odvolat. Žalovaný zde rozvádí, že zákonným zástupcem je matka, a ta je tedy oprávněna o změnu
v registru žádat (což učinila dne 1. 12. 2004 i 16. 12. 2004) - změna v registru proto proběhla
oprávněně, tj na základě právního úkonu zákonného zástupce. Na tomto místě nutno uvést,
že správní orgán se v rozhodnutí vůbec nevypořádal s postavením Ing. R. R. jakožto otce, a tedy
také zákonného zástupce své nezletilé dcery, a s dopady této skutečnosti na jeho procesní
postavení ve správním řízení týkajícím se jeho dcery, např. na oprávnění podat za svou dceru
rovněž odvolání, či důvody, proč toto oprávnění nemá. Postavení zákonného zástupce má přitom
rodič ex lege - přímo ze zákona, viz níže. Nutno ještě podotknout, že Ing. R. R. neuváděl ve
svých podáních - ani v odvolání - výslovně, že vystupuje za nezletilou V. V., nýbrž podepisoval je
svým jménem. Z rozhodnutí však nevyplývá, že by důvodem zamítnutí odvolání jako
nepřípustného byla tato skutečnost - tedy vadné, zavádějící, či nesprávné označování subjektů
v řízení, či nedoložení zastoupení. Ostatně i v takovém případě svědčí judikatura tomu, že správní
orgán měl případné nejasnosti v zastoupení objasňovat a nemohl odvolání odmítnout bez
prověření tak zásadní skutečnosti, pokud o ní měl pochyby. To platí tím spíše, že již v první
přihlášce z 29. 3. 2004, kterou vyplňoval otec, výslovně uvedl, že jedná v postavení (zákonného)
zástupce.
Ve druhém případě se jednalo o vozidlo Škoda Favorit - napadené rozhodnutí s číslem
č. j. KUOK 7321/05 - ODSH - SD/690 - Su. Toto odvolání bylo zamítnuto jako řádné.
V tomto případě dne 9. 12. 2004 byla podána přihláška k registraci vozidla do registru silničních
vozidel podepsaná otcem nezletilé stěžovatelky Ing. R. R., v přihlášce je jako vlastník uvedena
nezletilá V. V. a jako provozovatel její matka. Dopisem ze dne 3. 1. 2005 vyjadřuje Ing. R. R.
nespokojenost s nezapsáním změny. Dopisem z 10. 1. 2005, a zejména výslechem pracovnice
z 6. 1. 2005 bylo doplněno a ověřeno, že mu šlo opět o zapsání provozovatele nezletilé dcery, což
mu bylo při zápise ústně odmítnuto. Je nutno uvést, že zde byla ve spise doložena plná moc
matky z 9. 12. 2004 - výslovně pro vyřizování přihlášení vozidla Škoda Favorit do evidence.
V odvolacím rozhodnutí vyšel žalovaný z toho, že v žádosti z 9. 12. 2004, kterou Ing. R. R. sám
vyplnil a podepsal, uvedl sám jako provozovatele matku nezletilé - žádosti tedy bylo vyhověno.
Dále odvolací orgán vysvětluje, že až z výslechu pracovnice je zřejmé, že žádá o uvedení i
provozovatele dcery V. (v rozporu se žádostí). Dále už odvolací orgán rozvádí věcné argumenty,
proč nezletilá dcera nemůže být provozovatelkou osobního automobilu.
Nejvyšší správní soud o věci uvážil následovně: Nejdříve k relevantní právní úpravě:
Podle §15 správního řádu může účastník samostatně jednat v tom rozsahu, v jakém má
způsobilost vlastními úkony nabývat práva a brát na sebe povinnosti. Podle §§8 a 9 zákona
č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku, vzniká způsobilost fyzické osoby vlastními právními úkony
nabývat práv a brát na sebe povinnosti (způsobilost k právním úkonům) v plném rozsahu
zletilostí. Zletilosti se nabývá dovršením osmnáctého roku. Nezletilí mají způsobilost
jen k takovým právním úkonům, které jsou svou povahou přiměřené rozumové a volní vyspělosti
odpovídající jejich věku. V daném případě se stěžovatelka narodila v roce 2003, je tedy zjevné,
že k výše popsaným právním úkonům nemůže mít způsobilost. Podle §16 odst. 1 správního řádu
účastníka řízení, který nemůže v řízení jednat samostatně, zastupuje zákonný zástupce. Podle §36
zákona č. 94/1963 Sb., o rodině, zastupují dítě při právních úkonech, ke kterým není plně
způsobilé, jeho rodiče. Podle §34 zákona o rodině rodičovská zodpovědnost náleží oběma
rodičům. Podle §31 je rodičovská zodpovědnost souhrn práv a povinností mj. při zastupování
nezletilého dítěte a při správě jeho jmění. V daném případě není činěno předmětem sporu,
že Ing. R. R. je otcem stěžovatelky. Není tedy příliš zřejmé, proč jej vystupující subjekty
neakceptovaly jako zákonného zástupce. Ze spisu nadto vyplývá, že v případě přihlášky vozu
Fiat Uno se otec výslovně označil jako „zástupce“ - své postavení zákonného zástupce tedy
proklamoval. Ve druhém případě (přihlášky vozu Škoda Favorit) byla - kromě nespornosti
postavení otce jako zákonného zástupce (viz skutečnost známá správnímu orgánu z jeho úřední
činnosti - §32 odst. 2 správního řádu) navíc doložena plná moc matky, zmocňující otce
k úkonům při přihlašování osobního automobilu do evidence vozidel. (Plná moc takového
obsahu má mj. význam souladnosti vůle otce a matky. Judikatura se v otázce zastoupení
nezletilého dítěte rodiči vyjádřila následovně - z rozhodnutí Nejvyššího soudu
sp. zn. 5 Cz 119/67 z 30. 11. 1967: „V případech, kdy jeden z rodičů zastupuje dítě v běžných
věcech, není nutné vyjádření druhého rodiče. Jde-li však o podstatnou věc, je třeba se dotázat
druhého rodiče, zda s projevem zastupujícího rodiče souhlasí. Pokud by druhý rodič vyslovil
nesouhlas, byly by dány podmínky pro postup podle §49 zákona o rodině.“ Plná moc jednoho
z rodičů jistě má po významové - obsahové a volní - stránce charakter udělení takového
souhlasu. Rovněž i v případě zápisu vozidla Fiat Uno po dopisu otce, ve kterém žádal o uvedení
v původní stav, požádala matka - v souladu s vůlí otce vyjádřenou zřetelně v dopise - o změnu
zápisu na vlastníka. Spis jako celek nasvědčuje souladnosti vůle otce a matky - případné pochyby
by správní orgán ostatně měl odstraňovat. Tyto skutečnosti uvádí Nejvyšší správní soud spíše
nad rámec - nesouladnost vůle obou rodičů nebyla postavena jako důvod k postupu správních
orgánů ani krajského soudu.) Proč však soud - a v jednom případě i správní orgán - vyhodnotil
situaci tak, že stěžovatelka V. V. nepodala odvolání, není vůbec zřejmé. Ze spisového materiálu je
zřejmé, že zákonný zástupce stěžovatelky projevil vůli, aby zastoupená V. V. byla vlastnicí i
provozovatelkou obou osobních automobilů. Z uvedeného lze usuzovat, že jednal jako zákonný
zástupce nezletilé V. V. I pokud měl správní orgán pochybnosti o zastoupení V. V., nemohl
odvolání bez dalšího odmítnout jako nepřípustné, ale měl okolnost případného zastoupení
zjišťovat a své případné pochybnosti o zastoupení svým postupem odstraňovat. Již respektovaná
prvorepubliková judikatura Nejvyššího správního soudu se v případě pochybností o procesním
postavení zástupce vyslovila pod č. Boh. A 7613/28 následujícím způsobem: „Správní úřad není
oprávněn odmítnout odvolání podané zmocněncem jménem strany jen proto, že k odvolání není
přiložena plná moc, nýbrž úřad je povinen, má-li pochybnost o tom, zda osoba odvolání
podávající byla k tomu zmocněna, straně poskytnout možnost tento nedostatek odstranit.“
Rovněž z novější judikatury vyplývá totožný přístup, např. rozhodnutí Vrchního soudu v Praze
publikované v časopise Soudní judikatura 99/4: 406 „Podá-li zástupce účastníka správního řízení
odvolání proti rozhodnutí a nepřipojí k němu písemnou plnou moc, ať již všeobecnou nebo
speciální, je povinností správního orgánu ve smyslu ustanovení §19 odst. 3 správního řádu
vyzvat zástupce k odstranění nedostatku podání; k tomu mu stanoví lhůtu a poučí jej o možných
následcích. Teprve zůstane-li výzva bez odezvy, může správní orgán prvního stupně předložit
odvolání správnímu orgánu vyššího stupně k postupu podle §60 správního řádu, jako
nepřípustné odvolání, podané někým, kdo není účastníkem řízení.“ Pokud tedy správní orgán o
zastoupení zjevně nezletilé žadatelky otcem - zákonným zástupcem měl pochybnosti, měl je
analogicky s citovanými rozhodnutími svým postupem odstraňovat.
Ve druhém případě navíc bylo odvolání zamítnuto jako řádné. Krajský soud v Ostravě
přesto žalobu směřující proti oběma rozhodnutím odmítl z toho důvodu, že žalobkyně (tedy
nezletilá V. V.) nevyčerpala ve správním řízení řádné opravné prostředky. Soud přitom o obou
rozhodnutích rozhodl jedním výrokem, aniž by odlišil procesní rozdílnosti obou případů a aniž
by se zabýval nastolenými spornými otázkami. Je nesporné, že v případě druhého rozhodnutí
(týkajícího se vozidla Škoda Favorit) bylo o odvolání Ing. R. R. správním orgánem (žalovaným)
rozhodnuto věcně - nikoliv tedy jako o odvolání nepřípustném - a charakter odvolání jako
řádného nezpochybnil v odvolacím řízení ani žalovaný odvolací orgán. Soud však přesto - bez
zohlednění rozdílnosti obou řízení - vyhodnotil věc tak, že nebyly vyčerpány řádné opravné
prostředky. Výslovně uvedl, že rozhodnutími byla zamítnuta odvolání Ing. R. R., zatímco
žalobkyně, tedy nezletilá V. V., ač s ní bylo jednáno jako s účastnicí správního řízení, odvolání
nepodala. Proč soud dokonce ani odvolání podané proti rozhodnutí Magistrátu města Olomouce
č. j. EV/045/05 - TH (tedy odvolání vyhodnocené i správním orgánem jako řádné) neshledával
odvoláním žalobkyně v zákonném zastoupení otcem není zřejmé - úvaha soudu v tomto směru
zcela absentuje. Pokud se jedná o chybějící úvahy o sporných otázkách, pak se má na mysli
zejména otázka, zda odvolací orgán mohl (v případě změny zápisu vozidla Fiat Uno) zamítnout
odvolání Ing. R. R. - tedy zákonného zástupce žalobkyně - jako nepřípustné. Tento postup
přitom stěžovatelka v žalobě (ač nepřímo a nepřesně, ale výslovně a srozumitelně) zpochybnila,
když uvedla, že Ing. R. R. - ač zákonný zástupce (otec) byl ze řízení (citace) „prapodivně vyloučen
jako účastník“ a postavení zákonného zástupce přiznal správní orgán pouze matce. Soud svou
úvahu k této nastolené otázce vůbec nezdůvodnil. Nejvyšší správní soud je vázán důvody kasační
stížnosti; podle §109 odst. 3 s. ř. s. to neplatí mj. tehdy, je-li napadené rozhodnutí
nepřezkoumatelné. Z důvodu nepřezkoumatelnosti rozhodnutí pro nedostatek důvodů (§103
odst. 1 písm. d/ s. ř. s.) Nejvyšší správní soud dle §110 odst. 1 s. ř. s. napadaný rozsudek
Krajského soudu v Ostravě zrušil a věc vrátil tomuto soudu k dalšímu řízení. V něm je soud
vázán právním názorem v tomto rozsudku vysloveným (§110 odst. 3 s. ř. s.).
Krajský soud v novém rozhodnutí rozhodne i o náhradě nákladů řízení o kasační stížnosti
(§110 odst. 2 s. ř. s.).
Stěžovatelce byl k ochraně jejích zájmů pro řízení o kasační stížnosti ustanoven
zástupcem advokát Mgr. David Bukal. V případě ustanovení advokáta platí hotové výdaje
za zastupování a odměnu za zastupování stát (§35 odst. 7 s. ř. s.). Nejvyšší správní soud
o odměně ustanoveného zástupce uvážil následovně: Podle §9 odst. 3 písm. f) advokátního tarifu
činí tarifní hodnota ve věcech kasačních stížností 25 000 Kč. Sazba mimosmluvní odměny
za jeden úkon právní služby z této tarifní hodnoty činí 2100 Kč (§7 advokátního tarifu).
Podle §11 odst. 1 advokátního tarifu náleží mimosmluvní odměna za každý z úkonů právní
služby v uvedeném ustanovení uvedených. Podání kasační stížnosti je úkonem, za který náleží
advokátu odměna podle §11 odst. 1 písm. d) advokátního tarifu. Ze spisového materiálu vyplývá
tento jeden úkon právní služby, což spolu s náhradou hotových výdajů v částce 300 Kč za jeden
úkon právní služby (§13 odst. 3 advokátního tarifu) činí celkem částku 2400 Kč, která byla
ustanovenému advokátovi přiznána.
Poučení: Proti tomuto rozsudku ne jsou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 29. dubna 2009
JUDr. Bohuslav Hnízdil
předseda senátu