ECLI:CZ:NSS:2005:6.AS.27.2005
sp. zn. 6 As 27/2005 - 61
ROZSUDEK
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Bohuslava
Hnízdila a soudkyň JUDr. Brigity Chrastilové a JUDr. Milady Tomkové v právní věci
žalobce: F. O ., proti žalovanému: Krajský úřad Jihomoravského kraje, se sídlem
Žerotínovo nám. 3/5, Brno, v řízení o kasační stížnosti žalobce proti usnesení Krajského
soudu v Brně ze dne 15. 7. 2004, č. j. 29 Ca 388/2002 - 38,
takto:
Usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 15. 7. 2004, č. j. 29 Ca 388/2002 - 38,
se zr uš uj e a věc se vrací tomuto soudu k dalšímu řízení.
Odůvodnění:
Usnesením Krajského soudu v Brně ze dne 27. 2. 2004 byl odmítnut návrh žalobce
(dále též „stěžovatel“) na obnovu řízení vedeného u Krajského soudu v Brně pod sp. zn.
29 Ca 388/2001.
Proti tomuto usnesení podal stěžovatel dne 1. 4. 2004 kasační stížnost, v níž
se domáhá přednostního ustanovení advokáta podle §56 zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád
správní (dále jen „s. ř. s.“).
Na žádost stěžovatele o ustanovení advokáta soudem reagoval krajský soud tak, že dne
14. 5. 2004 vyzval stěžovatele k předložení vyplněného Potvrzení o osobních, majetkových
a výdělkových poměrech pro ustanovení zástupce. Uvedené potvrzení podle obsahu spisu
nebylo stěžovatelem krajskému soudu zasláno, z podání došlých soudu po 2. 6. 2004,
kdy stěžovatel byl k předložení uvedeného potvrzení vyzván, není zcela zřejmé, proč
stěžovatel výzvě soudu nevyhověl.
Usnesením Krajského soudu v Brně ze dne 15. 7. 2004, č. j. 29 Ca 388/2002 - 38, byl
návrh stěžovatele na ustanovení zástupce pro řízení před soudem zamítnut. V usnesení je dále
uvedeno, že podle §55 odst. 4 s. ř. s. se od odůvodnění tohoto usnesení upouští a bylo dáno
poučení, že proti tomuto rozhodnutí nejsou opravné prostředky přípustné (§53 odst. 3 s. ř. s.
a contrario).
Proti tomuto usnesení podal stěžovatel kasační stížnost podle §103 odst. 1 písm. a)
a e) s. ř. s. s poukazem na to, že napadené usnesení nezákonně odporuje ustanovení
zaručeného práva podle článku 37 odst. 2 Listiny základních práv a svobod a sociálně právní
pomoci podle zákona č. 100/1988 Sb. Vyslovuje přesvědčení, že proti rozhodnutí soudu jsou
opravné prostředky přípustné.
Nejvyšší správní soud se především zabýval otázkou, zda proti napadenému usnesení
jsou opravné prostředky přípustné či nikoliv. Krajský soud svoje poučení odůvodnil
poukazem na ustanovení §53 odst. 3 s. ř. s., podle něhož proti rozhodnutí soudu jsou opravné
prostředky přípustné, jen stanoví-li tak tento zákon. Podle hlavy III s. ř. s. mezi opravné
prostředky patří kasační stížnost a obnova řízení. Podle §102 s. ř. s. kasační stížnost
je opravným prostředkem proti pravomocnému rozhodnutí krajského soudu ve správním
soudnictví, jímž se účastník řízení, z něhož toto rozhodnutí vzešlo, nebo osoba zúčastněná
na řízení domáhá zrušení soudního rozhodnutí. Kasační stížnost je přípustná proti každému
takovému rozhodnutí, není-li dále stanoveno jinak. Jinak je stanoveno v §104 s. ř. s.,
podle něhož je nepřípustná kasační stížnost ve věcech volebních a ve věcech místního
referenda, kasační stížnost, která směřuje jen proti výroku o nákladech řízení nebo proti
důvodům rozhodnutí, dále je kasační stížnost nepřípustná proti rozhodnutí, jímž soud rozhodl
znovu poté, kdy jeho původní rozhodnutí bylo zrušeno Nejvyšším správním soudem;
to neplatí je-li jako důvod kasační stížnosti namítáno, že se soud neřídil závazným právním
názorem Nejvyššího správního soudu, jímž se pouze upravuje vedení řízení, nebo které je
podle své povahy dočasné. Kasační stížnost není konečně přípustná, opírá-li se jen o jiné
důvody, než které jsou uvedeny v §103 s. ř. s. nebo o důvody, které stěžovatel neuplatnil
v řízení před soudem, jehož rozhodnutí má být přezkoumáno, ač tak učinit mohl. V daném
případě se podle názoru Nejvyššího správního soudu nejedná o žádný z uvedených případů
nepřípustnosti kasační stížnosti, nutno proto připustit, že kasační stížnost je proti napadenému
usnesení přípustná.
Nejvyšší správní soud proto přezkoumal napadené usnesení v souladu s §109 odst. 2
a 3 s. ř. s. a dospěl k závěru, že v dané věci není vázán důvodem kasační stížnosti, v níž
se stěžovatel dovolává ustanovení §103 odst. 1 písm. a) a e) s. ř. s. Nejvyšší správní soud má
zato, že těmito důvody není vázán, neboť napadené rozhodnutí je nepřezkoumatelné
pro nedostatek odůvodnění (§109 odst. 3 a §103 odst. 1 písm. d/ s. ř. s.).
Krajský soud v Brně napadené usnesení ze dne 15. 7. 2004, jímž návrh žalobce
na ustanovení zástupce zamítl, neodůvodnil, jen uvedl, že toto usnesení nemusí obsahovat
odůvodnění a odkázal v tomto směru na §55 odst. 4 s. ř. s. Podle uvedeného ustanovení
nemusí usnesení, jímž se řízení nekončí a jímž se nikomu neukládá povinnost, obsahovat
odůvodnění. Nejvyšší správní soud je toho názoru, že rozhodování o žádosti stěžovatele
o ustanovení advokáta soudem pro řízení o kasační stížnosti je samostatným řízením
o uvedené žádosti, takže rozhodnutím soudu, kterým byl návrh na ustanovení zástupce
pro řízení před soudem zamítnut, se takovéto řízení končí. Z tohoto důvodu musí proto
takovéto usnesení obsahovat odůvodnění. Ustanovení §55 odst. 4 s. ř. s. přitom ponechává
na úvaze soudu, zda za takové situace usnesení odůvodnit či nikoliv. Nejvyšší správní soud
má za to, že usnesení, jímž se zamítá návrh na ustanovení zástupce, by odůvodnění obsahovat
mělo, neboť účastník by měl alespoň rámcově seznat, co vedlo soud k tomu, že jeho návrhu
nevyhověl. To platí tím spíše, že usnesení, jímž se zamítá návrh na ustanovení zástupce, není
toliko usnesení upravující vedení řízení, a proti němuž není kasační stížnost přípustná, ale jde
o usnesení sice procesní povahy, ale takové, jímž se nepochybně ovlivňuje další postavení
účastníka v přezkumném řízení soudním a zasahuje se tak do jeho práv. Jak již bylo vyloženo,
jde o usnesení, proti němuž je kasační stížnost přípustná, a i soud rozhodující o kasační
stížnosti by měl seznat, jaké důvody vedly krajský soud k zamítnutí návrhu, což platí zejména
v případech, v nichž rozhodnutí soudu závisí na posouzení, zda jsou splněny zákonné
podmínky pro možnost vyhovění návrhu tak, jak je tomu i v případě ustanovení §35 odst. 7
s. ř. s.
Nejvyšší správní soud proto uzavírá, že v řízení, v němž rozhodnutí soudu o podaném
návrhu je vázáno na splnění zákonných podmínek, musí usnesení o zamítnutí takového
návrhu obsahovat odůvodnění, a nejde tudíž o případ aplikace §55 odst. 4 s. ř. s. Absence
odůvodnění takového rozhodnutí způsobuje totiž jeho nepřezkoumatelnost ve smyslu §103
odst. 1 písm. d) s. ř. s., pro níž je třeba takové rozhodnutí zrušit a věc vrátit krajskému soudu
k dalšímu řízení. Na krajském soudu bude, aby z hlediska ustanovení §35 odst. 7 s. ř. s.
znovu žádost stěžovatele posoudil a své rozhodnutí o ní odůvodnil, jsa vázán právním
názorem vysloveným Nejvyšším správním soudem v tomto zrušovacím rozhodnutí (§110
odst. 3 s. ř. s.).
Poučení: Proti tomuto rozsudku nej sou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 28. dubna 2005
JUDr. Bohuslav Hnízdil
předseda senátu