ECLI:CZ:NSS:2007:6.AS.38.2005
sp. zn. 6 As 38/2005 - 78
USNESENÍ
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Radana Malíka
a soudkyň Mgr. Daniely Zemanové a JUDr. Barbary Pořízkové v právní věci stěžovatelů
a) H. s. J., b) V. S., a c) J. D., všech zastoupených JUDr. Sylvou Rychtalíkovou, advokátkou
se sídlem v Praze 10, Kodaňská 521/57, za účasti Krajského úřadu Středočeského kraje, se
sídlem v Praze 5, Zborovská 11, v řízení o kasační stížnosti proti usnesení Městského soudu
v Praze ze dne 28. 2. 2005, č. j. 8 Ca 186/2004 - 42,
takto:
I. Kasační stížnost se odmítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění:
Stěžovatelé a), b) a c) kasační stížností napadají v záhlaví označené usnesení
Městského soudu v Praze (dále jen „městský soud“), kterým byla pro neodstranitelný
nedostatek podmínek řízení odmítnuta žaloba podaná Přípravným výborem H. s. J. (dále jen
„přípravný výbor“) a H. s. J., tj. stěžovatelem a), proti rozhodnutí Krajského úřadu
Středočeského kraje (dále jen „žalovaný“) ze dne 19. 4. 2004, č. j. 5724/31740/03/OŽP-Kon.
Tímto rozhodnutím bylo v odvolacím řízení změněno rozhodnutí Městského úřadu Kralupy
nad Vltavou, odboru životního prostředí (dále jen „správní orgán prvního stupně“), ze dne 17.
3. 2003, č. j. 66/02/ŽP, kterým tímto rozhodl o uznání společenstevní honitby L. – J. I.
a držitelem této honitby určil honební společenstvo L..
Městský soud v odůvodnění napadeného usnesení konstatoval neodstranitelný
nedostatek podmínek řízení, když poukázal na skutečnost, že stěžovatel a) nemá ve smyslu
ustanovení §33 zákona č. 150/2002 Sb., soudního řádu správního, v platném znění (dále
jen „s. ř. s.“), způsobilost být účastníkem řízení, když dosud není právnickou osobou
dle §18 odst. 2 písm. a) občanského zákoníku a §19 odst. 1 zákona č. 449/2001 Sb.,
o myslivosti, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o myslivosti“), a tedy nemá
způsobilost k právům a povinnostem ani k právním úkonům. Uvedl, že nedostatek právní
subjektivity a z toho plynoucí nedostatek subjektivity procesní představuje neodstranitelnou
překážku řízení, pro kterou nebylo možné v zahájeném řízení pokračovat. Ke shodnému
závěru pak městský soud dospěl také ve vztahu k Přípravnému výboru honebního
společenstva. Konstatoval, že zákon o myslivosti nepřiznává přípravnému výboru právní
subjektivitu, a to dokonce ani k úkonům v řízení o registraci honebního společenstva,
když právo podat návrh na registraci zákon přiznává pouze fyzickým osobám (vlastníkům
honebních pozemků). Pojem přípravný výbor je ve smyslu zákona o myslivosti používán
79
pouze jako legislativní zkratka pro fyzické osoby, které podaly návrh na uznání
společenstevní honitby. Městský soud tak i v případě přípravného výboru shledal ke dni
podání žaloby nedostatek jeho právní subjektivity a z toho plynoucí nedostatek subjektivity
procesní a z tohoto důvodu žalobu pro neodstranitelnou překážku řízení odmítl.
Nejvyšší správní soud o kasační stížnosti zahájil řízení dle §102 a násl. s. ř. s.,
ve kterém je před vlastním posouzením důvodnosti stížních bodů povinen ověřit splnění
základních podmínek řízení, mezi jinými též její přípustnost.
Dle §102 s. ř. s. je kasační stížnost přípustná proti každému pravomocnému
rozhodnutí krajského soudu ve správním soudnictví, domáhá-li se zrušení soudního
rozhodnutí účastník řízení, z něhož toto rozhodnutí vzešlo, nebo osoba zúčastněná na řízení.
Definici osoby zúčastněné na řízení obsahuje ust. §34 s. ř. s.; je možno shrnout, že touto
osobou je pouze ten, kdo v této pozici vystupoval za splnění podmínek citovaného ustanovení
již v řízení o žalobě. Obecně lze konstatovat, že nutnou podmínkou na straně stěžovatele
je jeho způsobilost být účastníkem řízení, kterou má podle ustanovení §33 odst. 2 s. ř. s. ten,
kdo má způsobilost mít práva a povinnosti, a také správní orgán; jinak i ten, komu ji zákon
přiznává.
Podle odst. 3 citovaného ustanovení je účastník způsobilý samostatně činit v řízení
úkony („procesní způsobilost“), jen jestliže má způsobilost k právním úkonům (tj. způsobilost
vlastními úkony nabývat práv a brát na sebe povinnosti) v plném rozsahu. Procesní
způsobilostí se tedy rozumí způsobilost vykonávat v řízení práva a povinnosti účastníka řízení
samostatně (nebo prostřednictvím zástupce).
V kasační stížnosti podané proti usnesení městského soudu jsou jako stěžovatelé
označeni Honební společenstvo J. [stěžovatel ad a) ], a dále fyzické osoby V. S. a J.
D.[stěžovatelé ad b) a c) ].
V daném případě stěžovatel a) dosud nebyl ve smyslu ustanovení §20 odst. 3 zákona
o myslivosti registrován orgánem státní správy v příslušném rejstříku, a tedy není právnickou
osobou dle §18 odst. 2 písm. a) občanského zákoníku a §19 odst. 1 zákona o myslivosti.
Tento stěžovatel proto nemá dle ustanovení §33 s. ř. s. způsobilost být účastníkem řízení,
když dosud nemá způsobilost k právům a povinnostem ani k právním úkonům. Nedostatek
právní subjektivity a z toho plynoucí nedostatek subjektivity procesní tak i v řízení o kasační
stížnosti představuje neodstranitelnou překážku řízení, která Nejvyššímu správnímu soudu
neumožňuje vést řízení o kasační stížnosti, a je proto důvodem pro odmítnutí kasační stížnosti
dle ustanovení §46 odst. 1 písm. a) s. ř. s.
Soud rozhodne ve smyslu ustanovení §46 odst. 1 písm. c) s. ř. s. o odmítnutí návrhu
také tehdy, byl-li podán osobou k tomu zjevně neoprávněnou. Aktivní legitimace k podání
kasační stížnosti je upravena ve výše citovaném §102 s. ř. s. Za osobu oprávněnou podat
kasační stížnost tak zákon považuje: 1) účastníka původního soudního řízení (z něhož vzešlo
rozhodnutí, které kasační stížnost napadá, a to jak žalobce, tak i žalovaného); 2) osobu
zúčastněnou na řízení (ve smyslu §34 s. ř. s.) a také 3) toho, kdo se v předcházejícím řízení
domáhal postavení osoby zúčastněné na řízení, a o němž soud usnesením vyslovil,
že v důsledku nesplnění podmínek takovou osobou není.
V daném případě byla kasační stížnost (na rozdíl od žaloby, v níž byl
jako žalobce A) označen přípravný výbor) podána dvěma fyzickými osobami, a to stěžovateli
80
b) a c). Tito však nejsou s ohledem na výše uvedené osobami oprávněnými (aktivně
legitimovanými) podat kasační stížnost, když nebyli účastníky předchozího řízení,
z něhož vzešlo rozhodnutí městského soudu napadené kasační stížností; nejsou ani osobami
na řízení zúčastněnými či osobami, které by se tohoto postavení v předcházejícím řízení
domáhaly a o nichž by soud vyslovil, že těmito osobami nejsou.
Nejvyšší správní soud tak dospěl k závěru, že kasační stížnost byla podána osobou,
která nemůže být účastníkem řízení dle ust. §33 s. ř. s. [stěžovatel a) ] a dále osobami,
které nejsou ve smyslu ustanovení §102 s. ř. s. k podaní kasační stížnosti aktivně
legitimovány [stěžovatelé b) a c) ]. Z uvedených důvodů proto Nejvyššímu správnímu soudu
nezbylo, než kasační stížnost podle ustanovení §46 odst. 1 písm. a) a písm. c), ve spojení
s §120 s. ř. s., odmítnout.
Výrok o náhradě nákladů řízení se opírá o ustanovení §60 odst. 3, větu první, s. ř. s.
ve spojení s ustanovením §120 s. ř. s., podle něhož nemá žádný z účastníků právo na náhradu
nákladů řízení, byla-li kasační stížnost odmítnuta.
Poučení: Proti tomuto usnesení nejsou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 31. ledna 2007
JUDr. Radan Malík
předseda senátu