ECLI:CZ:NSS:2009:6.AS.7.2009:262
sp. zn. 6 As 7/2009 - 262
USNESENÍ
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Bohuslava Hnízdila
a soudců JUDr. Marie Turkové a JUDr. Jiřího Pally v právní věci žalobců: a) M. S. - R. - R.,
b) I. S., c) H. S. - R. , všichni zastoupeni Mgr. Alenou Kinclov ou, advokátkou, se sídlem
Spálená 92/21, Praha 1, proti žalovanému: Ministerstvo vnitra, se sídlem Nad Štolou 3, Praha 7,
v řízení o kasační stížnosti žalobců ad a) - c) proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne
19. 6. 2008, č. j. 8 Ca 342/2006 - 180,
takto:
I. Kasační stížnost se odmítá.
II. Žádný z účastníků n em á právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti.
Odůvodnění:
Shora uvedeným rozsudkem Městského soudu v Praze byla žaloba směřující
proti rozhodnutí žalovaného ze dne 9. 10. 2006, č. j. VS - 160/RK/3 - 2006, zamítnuta
a o nákladech řízení bylo rozhodnuto tak, že žádný z účastníků nemá na jejich náhradu právo.
Ve smyslu daného poučení podali žalobci ad a) - c) (dále jen „stěžovatelé“) proti rozsudku
Městského soudu v Praze kasační stížnost.
Městský soud v Praze po podání kasační stížnosti proti předmětnému rozsudku
postupoval ve smyslu §108 odst. 1 zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní (dále
jen „s. ř. s.“), a předložil kasační stížnost s příslušnými spisy Nejvyššímu správnímu soudu.
Z obsahu soudního spisu Nejvyšší správní soud zjistil, že napadený rozsudek městského
soudu byl doručen dne 23. 9. 2008 advokátce Mgr. Aleně Kinclové, jež stěžovatele zastupovala
v řízení o žalobě před Městským soudem v Praze. Dále ze spisu vyplývá, že kasační stížnost byla
osobně podána u městského soudu dne 8. 10. 2008. Podle ustanovení §106 odst. 2 s. ř. s. musí
být kasační stížnost podána do dvou týdnů po doručení rozhodnutí, proti němuž směřuje.
Kasační stížnost tedy nebyla podána v zákonné lhůtě a je opožděná. Podle věty třetí citovaného
ustanovení zmeškání lhůty nelze prominout.
K tomu se dodává následující: stěžovatelé jsou osobami oprávněnými k podání kasační
stížnosti, neboť byli účastníky řízení, z něhož napadené rozhodnutí městského soudu vzešlo
(§102 s. ř. s.), nicméně kasační stížnost nepodali včas (§106 odst. 2 s. ř. s.).
Podle ustanovení §106 odst. 2 s. ř. s. musí být kasační stížnost podána do dvou týdnů
po doručení rozhodnutí, proti němuž směřuje. Podle §40 odst. 2 s. ř. s. lhůta určená podle týdnů,
měsíců nebo roků končí uplynutím dne, který se svým označením shoduje se dnem, který určil
počátek lhůty. V daném případě byl stěžovatelům rozsudek městského soudu doručen v úterý
dne 23. 9. 2008 a posledním dnem k podání kasační stížnosti bylo tedy úterý 7. 10. 2008.
Stěžovatelé však kasační stížnost podali osobně u městského soudu teprve dne 8. 10. 2008.
Podle ust. §40 odst. 4 s. ř. s. je lhůta zachována, bylo -li podání v poslední den lhůty předáno
soudu nebo jemu zasláno prostřednictvím držitele poštovní licence, anebo předáno orgánu,
který má povinnost je doručit, nestanoví-li tento zákon jinak. Žádný z těchto případů úlev
při zachování lhůty však neodpovídá situaci stěžovatelů.
Jak již bylo výše uvedeno, napadený rozsudek byl doručen dne 23. 9. 2009. Lhůta dvou
týdnů k podání kasační stížnosti tedy skončila dne 7. 10. 2008. Stěžovatelé tudíž kasační stížnost
podali až po uplynutí zákonné lhůty. K tomu je nutno konstatovat, že napadený rozsudek
městského soudu obsahuje řádné poučení o lhůtě k podání kasační stížnosti, jakož i o místu,
kde je třeba kasační stížnost podat. Nejvyšší správní soud proto kasační stížnost proti rozsudku
Městského soudu v Praze odmítl podle ustanovení §46 odst. 1 písm. b) s. ř. s. za použití §120
s. ř. s. jako opožděně podanou.
Otázkou posuzování lhůty k podání kasační stížnosti se zabýval Ústavní soud ve svém
usnesení ze dne 26. 11. 2006, sp. zn. IV. ÚS 2043/07, v němž uvedl, jestliže je lhůta určena
na týdny, je rozhodný pro počítání nikoli začátek, ale konec lhůty. Lhůta k podání kasační
stížnosti počne sice běžet dnem, který následuje po dni doručení rozsudku krajského (v daném
případě městského) soudu, avšak den, který určil počátek lhůty je den doručení, t akže konec lhůty
se svým označením shoduje s označením dne doručení. Uvedený výklad odpovídá všeobecně
známé, dostupné a konsolidované procesualistické doktríně i judikatuře.
Za této procesní situace pozbylo na významu rozhodovat o návrhu na přiznání
odkladného účinku kasační stížnosti.
Výrok o nákladech řízení má odůvodnění v ustanovení §60 odst. 3 s. ř. s.,
podle něhož žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení, byla- li žaloba
(v tomto případě kasační stížnost) odmítnuta.
Poučení: Proti tomuto usnesení ne js ou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 9. dubna 2009
JUDr. Bohuslav Hnízdil
předseda senátu