ECLI:CZ:NSS:2019:6.AS.92.2019:19
sp. zn. 6 As 92/2019 - 19
ROZSUDEK
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Petra Průchy a soudců
JUDr. Tomáše Langáška a Mgr. Veroniky Baroňové v právní věci žalobkyně: M. B., zastoupena
advokátem JUDr. Jiřím Davidem, sídlem Náměstí Kinských 7, Praha 5, proti žalovanému:
Krajský úřad Jihočeského kraje, sídlem U Zimního stadionu 1952/2, České Budějovice, proti
rozhodnutí žalovaného ze dne 28. 1. 2019, č. j. KUJCK 6969/2019, v řízení o kasační stížnosti
žalobkyně proti usnesení Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 30. 4. 2019,
č. j. 57 A 16/2019 - 20,
takto:
I. Kasační stížnost se zamí t á.
II. Žalobkyně n emá právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti.
III. Žalovanému se n ep ři z ná v á náhrada nákladů řízení o kasační stížnosti.
Odůvodnění:
I. Vymezení věci
[1] Včas podanou kasační stížností žalobkyně napadá usnesení Krajského soudu v Českých
Budějovicích (dále jen „krajský soud“) ze dne 30. 4. 2019, č. j. 57 A 16/2019 - 20 (dále „napadené
usnesení“), jímž krajský soud zastavil řízení proti rozhodnutí žalovaného ze dne 28. 1. 2019,
č. j. KUJCK 6969/2019 (dále „napadené rozhodnutí“). Napadeným rozhodnutím bylo podle §90
odst. 5 zákona č. 500/2004 Sb., správní řád, ve znění pozdějších předpisů, zamítnuto
odvolání žalobkyně a potvrzeno rozhodnutí Městského úřadu Tábor ze dne 9. 10. 2018,
č. j. S - META 39996/2016/AVav (dále jen „prvostupňové rozhodnutí“). Prvostupňovým
rozhodnutím bylo podle §129 odst. 2 zákona č. 183/2006 Sb., o územním plánování a stavebním
řádu, ve znění účinném do 31. 12. 2017, vydáno dodatečné povolení stavební, konkrétně
se jednalo o stavební úpravy podkroví č. p. X a X1 vedoucí ke změně užívání půdního prostoru
na obytné podkroví na pozemku st. p. č. Y, Y1 v katastrálním území Ch.
[2] Krajský soud řízení o žalobě proti napadenému rozhodnutí zastavil z důvodu nezaplacení
soudního poplatku. V odůvodnění napadeného usnesení uvedl, že usnesením krajského soudu
ze dne 16. 4. 2019, č. j. 57 A 16/2019 – 16, byla žalobkyně vyzvána, aby ve lhůtě sedmi dnů
ode dne doručení usnesení zaplatila soudní poplatek ve výši 4.000 Kč (soudní poplatek za žalobu
a za návrh na přiznání odkladného účinku); zároveň ji soud poučil o následcích neuposlechnutí
této výzvy a o tom, že má právo žádat o osvobození od soudních poplatků. Krajský soud
přistoupil ke zkrácení zákonné lhůty 15 dnů pro zaplacení soudního poplatku na lhůtu 7 dnů
ve smyslu §9 odst. 1 zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích (dále jen ,,zákon o soudních
poplatcích“), neboť soud je povinen rozhodnout o návrhu na přiznání odkladného účinku
bez zbytečného odkladu, nejdéle do 30 dnů od jeho podání.
[3] Z doručenky plyne, že výzva k úhradě soudního poplatku byla zástupci žalobkyně
doručena dne 19. 4. 2019. Lhůta stanovená soudem k zaplacení soudního poplatku uplynula
v pátek 26. 4. 2019. Žalobkyně soudní poplatek ve stanovené lhůtě neuhradila, soudu
proto nezbylo než postupovat podle ustanovení §9 odst. 1 zákona o soudních poplatcích a řízení
o žalobě zastavit. Krajský soud nad rámec věci podotknul, že na přední straně žaloby doručené
tamnímu soudu byly fotokopie tří kolkových známek každé v hodnotě 1.000 Kč a dále v reakci
na usnesení ze dne 16. 4. 2019, č. j. 57 A 16/2019 – 16, byla soudu dne 23. 4. 2019 doručena
fotokopie kolku v hodnotě 1.000 Kč, čímž patrně žalobkyně mínila doplatit soudní poplatek
na požadovanou hodnotu 4.000 Kč. Žalobkyně byla poučena, že hradí-li soudní poplatek
v kolcích, nechť kolkové známky nalepí na tiskopis, který obdržela společně s usnesením,
podepíše jej a následně vrátí určenému soudu. Žalobkyně však soudu zaslala tiskopis,
na němž je pouhá fotokopie kolkové známky v hodnotě 1.000 Kč. V projednávané věci
tak žalobkyně neuhradila řádným způsobem soudní poplatek, přestože byla poučena o následcích
nesplnění poplatkové povinnosti. Zaslání fotokopií kolkových známek není projevem řádného
splnění poplatkové povinnosti. Uchýlí-li se účastník řízení k zaplacení soudního poplatku
v kolkových známkách, musí je soudu zaslat v originálu a vylepené na tiskopise, který mu byl
doručen, nebo je musí nalepit přímo na žalobu.
II. Kasační stížnost
[4] Kasační stížností žalobkyně (dále jen „stěžovatelka“) napadá usnesení krajského soudu
podle §103 odst. 1 písm. e) zákona č. 150/2002 Sb., soudního řádu správního,
ve znění pozdějších předpisů, (dále jen „s. ř. s.“), tedy z důvodu nezákonnosti rozhodnutí
o zastavení řízení.
[5] Výzva krajského soudu k řádnému zaplacení soudního poplatku ve stanovené lhůtě byla
doručena pouze jejímu zástupci, nebyla však doručená stěžovatelce. Tento postup je nezákonný,
neboť z §42 odst. 2 s. ř. s. je zřejmé, že je třeba doručovat jak zástupci, tak i žalobkyni, které bylo
uloženo řádné zaplacení soudního poplatku.
[6] K pochybení při zaplacení došlo tak, že kolky v hodnotě 3.000 Kč jsou řádně nalepeny
na originále podané žaloby a kolek v hodnotě 1.000 Kč na tiskopise, zaslaném krajským soudem.
Obojí bylo zasláno v požadované lhůtě krajskému soudu prostřednictvím datové schránky s tím,
že originály budou předloženy při jednání. Jsou proto splněny podmínky v §103 odst. 1 písm. e)
s. ř. s., aby bylo napadené usnesení zrušeno a věc vrácena krajskému soudu k dalšímu řízení.
Stěžovatelka ke kasační stížnosti doložila mimo další přílohy i originál žaloby s vylepeným
poplatkem 3.000 Kč a originál doplatku soudního poplatku k žalobě ve výši 1.000 Kč.
[7] Žalovaný se ke kasační stížnosti nevyjádřil.
III. Posouzení Nejvyšším správním soudem
[8] Nejvyšší správní soud nejprve zkoumal formální náležitosti kasační stížnosti,
přičemž zjistil, že je podána osobou oprávněnou, je včasná a je proti označenému usnesení
přípustná za podmínek ustanovení §102 a §104 s. ř. s. Nejvyšší správní soud přezkoumal
napadené usnesení krajského soudu i řízení, jež jeho vydání předcházelo, v souladu s §109
odst. 3 a 4 s. ř. s. a neshledal přitom v ady, k nimž by musel přihlédnout z úřední povinnosti.
Vázán rozsahem a důvody, které stěžovatelka uplatnila ve své kasační stížnosti, dospěl k závěru,
že kasační stížnost není důvodná.
[9] Nejvyšší správní soud zjistil ze soudního spisu následující skutečnosti: Stěžovatelka podala
žalobu prostřednictvím datové schránky právního zástupce, jednalo se o kopii
(resp. naskenovanou verzi) žaloby, na jejíž první stránce se měly nacházet vylepené kolkové
známky v celkové hodnotě 3.000 Kč. Krajský soud usnesením ze dne 16. 4. 2019,
č. j. 57 A 16/2019 - 16, stěžovatelku vyzval k zaplacení soudního poplatku v celkové výši
4.000 Kč. Stěžovatelka byla poučena o následcích nezaplacení soudního poplatku ve stanovené
lhůtě. Je zřejmé, že stěžovatelka byla poučena i o způsobě placení kolkovými známky (nalepit
na tiskopis, podepsat a vrátit soudu). Dne 23. 4. 2019 zaslala soudu kopii požadovaného
tiskopisu, na kterém se měla nacházet vylepená kolková známka v hodnotě 1.000 Kč. Originály
jak žaloby, tak uvedeného tiskopisu, s nalepenými kolkovými známkami stěžovatelka doložila
Nejvyššímu správnímu soudu v řízení o kasační stížnosti. Nejvyšší správní soud však
na tomto místě poznamenává, že má pochybnosti o tom, zda se skutečně jedná o originál žaloby
ze dne 8. 4. 2019 a originál tiskopisu ze dne 23. 4. 2019, neboť rozdíly v kopii a „originálu“
obou podání jsou viditelné na první pohled (přepsání data na kopii tiskopisu č. l. 17 soudního
spisu ze dne 26 na 23. 4., jiný podpis, vzdálenost nalepené známky od textu, chybějící podpis
na kopii žaloby, opět jiná vzdálenost kolků od textu).
[10] Podle §9 odst. 1 zákona o soudních poplatcích „[n]ebyl-li poplatek za řízení splatný podáním
návrhu na zahájení řízení, odvolání, dovolání nebo kasační stížnosti zaplacen, soud vyzve poplatníka
k jeho zaplacení ve lhůtě, kterou mu určí v délce alespoň 15 dnů; výjimečně může soud určit lhůtu kratší.
Po marném uplynutí této lhůty soud řízení zastaví. K zaplacení poplatku po marném uplynutí lhůty
se nepřihlíží.“
[11] Podle §47 písm. c) s. ř. s. „[s]oud řízení usnesením zastaví, stanoví-li tak tento nebo zvláštní
zákon.“
[12] Podle zákona o soudních poplatcích je dodatečně stanovená lhůta, poskytnutá soudem
poplatníkovi k zaplacení soudního poplatku podle §9 odst. 1 věty první zákona o soudních
poplatcích, zcela nepochybně lhůtou propadnou (viz usnesení Nejvyššího správního soudu
ze dne 14. 12. 2017, č. j. 3 As 321/2017 - 19; všechna rozhodnutí zdejšího soudu uvedená
v tomto usnesení jsou dostupná na www.nssoud.cz).
[13] V posuzované věci je rozhodné, zda bylo možné doložení kopie nalepených kolkových
známek považovat za řádné zaplacení soudního poplatku. Nejvyšší správní soud se ztotožňuje
s krajským soudem, že ze strany stěžovatelky nedošlo předložením kopie kolkových známek
nalepených na žalobě (resp. kopie tiskopisu k tomu určenému) k řádnému zaplacení soudního
poplatku.
[14] Z §163 odst. 4 zákona č. 280/2009 Sb., daňového řádu vyplývá zmocnění Ministerstva
financí k vydání vyhlášky, která mimo jiné stanoví způsob placení při použít kolkových známek.
Vyhláška Ministerstva financí č. 383/2010 Sb., o kolkových známkách, stanoví v §3 způsob,
jakým se kolkové známky používají. Postup soudu při používání kolkových známek je dále
upraven v příloze 5 instrukce Ministerstva spravedlnosti č. 505/2001-Org, kterou se vydává
vnitřní a kancelářský řád pro okresní, krajské a vrchní soudy. Správu placení poplatků vykonává
příslušný soud nebo správa soudu, poplatek je příjmem státního rozpočtu. Vzhledem k tomu,
že správce poplatku vždy opatří kolkovou známku otiskem úředního razítka (§3 odst. 6 vyhlášky
č. 383/2010 Sb.), je zřejmé, že k tomuto „znehodnocení“ kolkových známek by nemohlo dojít
v případě předložení jejich pouhé kopie, při placení kolkovými známkami se tedy předpokládá,
že se dostanou do dispozice správce poplatku.
[15] Nejvyšší správní soud již v rozsudku ze dne 17. 12. 2015, č. j. 7 As 269/2015 – 30,
konstatoval: „Soudní poplatek ale v žádném případě nelze zaplatit tak, že žalobce zašle kopií,
resp. konvertované podání, na kterém jsou nalepeny kolkové známky. Takové podání ve skutečnosti neobsahuje
kolkové známky, a tudíž je soud nemůže obliterací znehodnotit.“ Ústavní soud v nálezu ze dne
21. května 2019, sp. zn. I. ÚS 2535/18 (dostupný na www.usoud.cz) posuzoval případ, kdy bylo
řízení zastaveno pro nezaplacení poplatku, neboť ve stanovené lhůtě se kolková známka
nedostala do dispozice soudu (nebyla jím znehodnocena). Ústavní soud dospěl k závěru,
že pro zachování lhůty pro zaplacení poplatku postačuje předání zásilky s vylepenými kolkovými
známkami k poštovní přepravě ve stanovené lhůtě. Ačkoliv se Ústavní soud nezabýval otázkou,
která je předmětem nynějšího řízení, z odůvodnění tohoto nálezu je zřejmé, že implicitně
se počítá s „předáním kolkových známek“ a ne s předáním kopie kolkových známek.
[16] Stěžovatelka dále argumentuje, že z §42 odst. 2 s. ř. s. je zřejmé, že výzvu k zaplacení
soudního poplatku je třeba doručovat jak zástupci, tak i žalobkyni. Podle §42 odst. 2 s. ř. s.,
„[m]á-li účastník nebo osoba zúčastněná na řízení zástupce, doručuje se pouze zástupci. Má-li však účastník
nebo osoba zúčastněná na řízení něco osobně vykonat, doručí se i jim.“ Nejvyšší správní soud
odkazuje na rozsudek rozšířeného senátu Nejvyššího správního soudu ze dne 22. 7. 2005,
č. j. 2 Afs 187/2004 - 69, v němž rozšířený senát dospěl k závěru, že „[z]aplacení soudního poplatku
ovšem není úkonem, který má osobně vykonat účastník řízení; je-li účastník řízení zastoupen, výzva k zaplacení
soudního poplatku se proto doručuje podle §42 odst. 2 s. ř. s. pouze jeho zástupci.“ Z tohoto názoru vychází
i navazující ustálená judikatura soudu, přičemž zde nejsou okolnosti pro to, aby se od ní soud
odchýlil (srov. rozsudek ze dne 27. 7. 2016, č. j. 10 Azs 162/2016 – 25, nebo ze dne 14. 3. 2018,
č. j. 6 As 403/2017 – 25). Ani tato kasační námitka tak není důvodná.
IV. Závěr a náklady řízení
[17] Z výše uvedených důvodů neshledal Nejvyšší správní soud kasační stížnost důvodnou
a v souladu s §110 odst. 1 s. ř. s. kasační stížnost zamítl.
[18] O nákladech řízení rozhodl Nejvyšší správní soud podle §60 odst. 1 s. ř. s. ve spojení
s ustanovením §120 s. ř. s. Stěžovatelka, která neměla v tomto soudním řízení úspěch, nemá
právo na náhradu nákladů řízení. Žalovanému žádné náklady nad rámec jeho běžné činnosti
nevznikly. Z uvedených důvodů Nejvyšší správní soud rozhodl, že stěžovatelka nemá právo
na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti a žalovanému se náhrada nákladů řízení nepřiznává.
Poučení: Proti tomuto rozsudku ne j so u opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 24. července 2019
JUDr. Petr Průcha
předseda senátu