Rozhodnutí Nejvyššího správního soudu ze dne 28.04.2004, sp. zn. 6 Azs 27/2004 [ rozsudek / výz-A ], dostupné na http://www.jurilogie.cz/ecli/ECLI:CZ:NSS:2004:6.AZS.27.2004

Zdroj dat je dostupný na http://www.nssoud.cz

[ č. 486 ] Řízení před soudem: kasační stížnost proti neustanovení zástupce

Právní věta V řízení u Nejvyššího správního soudu o kasační stížnosti proti usnesení krajského soudu o zamítnutí návrhu na ustanovení zástupce žalobců není důvodem pro odmítnutí kasační stížnosti nedostatek právního zastoupení (§105 odst. 2 s. ř. s.).

ECLI:CZ:NSS:2004:6.AZS.27.2004
sp. zn. 6 Azs 27/2004 - 41 ROZSUDEK Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Bohuslava Hnízdila a soudkyň JUDr. Brigity Chrastilové a JUDr. Milady Tomkové v právní věci žalobc ů: a) J. F. b) nezl. P. F c) nezl. S. F., . obě nezletilé děti zastoupeny žalobkyní a) jako zákonnou zástupkyní, proti žalovanému: Ministerstvo vnitra, se sídlem Nad Štolou 3, 170 34 Praha 7, adresa pro doručování: Ministerstvo vnitra, odbor azylové a migrační politiky, poštovní schránka 21/OAM, 170 34 Praha 7, o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 10. 6. 2003, č. j. OAM - 3709/VL - 10 - P05 - 2002, v řízení o kasační stížnosti žalobců proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 31. 10. 2003, č. j. 11 Az 181/2003 - 27, takto: Usnesení Městského soudu v Praze ze dne 31. 10. 2003, č. j. 11 Az 181/2003 - 27, se zruš u je a věc se mu v rací k dalšímu řízení. Odůvodnění: V žalobě proti rozhodnutí žalovaného č. j. OAM - 3709/VL - 10 - P05 - 2002 ze dne 10. 6. 2003 požádali žalobci (dále „stěžovatelé“) o ustanovení bezplatného zástupce z řad advokátů, protože nemají žádný příjem. Kasační stížností napadeným usnesením Městského soudu v Praze byl tento návrh žalobců zamítnut. V odůvodnění soud uvádí, že jednou z podmínek pro ustanovení zástupce podle §35 odst. 7 zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní (dále jens. ř. s.“), je skutečnost, že je ustanovení zástupce třeba k ochraně práv žadatele. Podle názoru soudu však tato podmínka nebyla splněna, neboť stěžovatelé v souladu s poučením správního orgánu využili svého oprávnění domáhat se přezkoumání rozhodnutí žalovaného soudem a jimi podaný opravný prostředek má zákonem požadované náležitosti, zejména návrh obsahuje označení napadeného rozhodnutí, důvody a námitky, které žalobce k podání opravného prostředku vedly, a obsahuje i návrh výroku rozsudku. Podle názoru soudu tak žalobci svými vlastními úkony učinili vše, co mohli podle právních předpisů učinit k ochraně svých práv, když se dostatečně kvalifikovaným způsobem obrátili na soud. Městský soud v Praze dále konstatuje, že má za to, že další zákonem stanovená podmínka pro osvobození od soudních poplatků, a to majetkové a osobní poměry žalobců, byla naplněna. V řízení o kasační stížnosti musí být stěžovatel podle §105 odst. 2 s. ř. s. zastoupen advokátem. V dané věci stěžovatelé nejsou zastoupeni advokátem a sami rovněž nemají právnické vzdělání. Povaha rozhodnutí, proti němuž kasační stížnost směřuje, však vylučuje, aby v posuzované věci bylo možno nedostatek podmínky povinného zastoupení považovat za překážku, jež by bránila vydání rozhodnutí, jímž se řízení o kasační stížnosti končí. Za situace, kdy předmětem přezkumu je rozhodnutí, jímž nebylo vyhověno žádosti účastníka o ustanovení zástupce z řad advokátů, by trvání na podmínce povinného zastoupení vedlo k vlastnímu popření cíle, jenž účastník podáním žádosti sledoval a k popření vlastního smyslu řízení o kasační stížnosti, v němž má být zkoumán závěr o tom, že účastník právo na ustanovení zástupce nemá. Nejvyšší správní soud po zjištění, že kasační stížnost je podána včas a že je přípustná, přezkoumal napadené usnesení včetně řízení, které mu předcházelo, a dospěl k závěru, že kasační stížnost je důvodná. Podle §35 odst. 7 s. ř. s. může předseda senátu ustanovit navrhovateli, u něhož jsou předpoklady, aby byl osvobozen od soudních poplatků, a je-li to třeba k ochraně jeho práv, na návrh zástupce, jímž může být i advokát. Podle §36 odst. 3 s. ř. s. může být na návrh osvobozen od soudních poplatků účastník řízení, který doloží, že nemá dostatečné prostředky. Podle zjištění městského soudu tato podmínka byla splněna. Podmínku potřeby k ochraně práv navrhovatele však není možné považovat za nesplněnou jen z toho důvodu, že žalobce podal formálně úplnou žalobu. V tomto stádiu řízení soud nemůže dostatečně posoudit, zda žalobce uplatnil všechny důvody, které mohl uplatnit, anebo zda žalobce určité námitky v žalobě neuplatnil jen z toho důvodu, že je pro nedostatek právního vzdělání považoval za irelevantní. Hmotněprávní charakter projednávané věci (žalobou tvrzený azylový důvod), tedy důvod žalobní, nemusí být jediným a zcela určujícím faktorem, z něhož lze usoudit, zda je zástupce třeba k ochraně práv anebo nikoliv. Stejný význam je třeba klást i na osobnostní a faktické poměry účastníka řízení, úroveň povědomí o jeho právech v soudním procesu a vůbec o právních poměrech v ČR. Při jinak stejném skutkovém příběhu tak lze dospět i k tomu, že u jedné osoby bude k ochraně práv v řízení před soudem zástupce zapotřebí, u jiné osoby to nutné nebude. Žalobkyně je však zjevně nedostatečně znalá jazyka, v němž řízení před soudem se vede, a povědomost o českém právu (které její práva zakládá) tu nelze předpokládat; ostatní žalobci jsou pouze děti a rovněž cizinci. Jejich osobní situace, která ze správního spisu je patrná, nijak nenasvědčuje tomu, že by k ochraně jejich práv nebylo zástupce třeba. V daném případě bylo správní rozhodnutí doručeno stěžovatelům dne 14. 7. 2003. Podle §32 odst. 1 zákona č. 325/1999 Sb., o azylu, a o změně zákona č. 283/1991 Sb., o Policii České republiky, ve znění zákona č. 2/2002 Sb., se zde uplatní 15-ti denní lhůta pro podání žaloby. Žaloba byla podána osobně dne 25. 7. 2003. Jelikož v žalobě žalobci požádali o ustanovení zástupce, neběží lhůta pro podání návrhu na zahájení řízení a žalobci měli tak ještě čtyři dny na rozšíření žalobních bodů, které mohl využít ustanovený právní zástupce. Stěžovatelé dále v žalobě požadují nařízení jednání v jejich věci. I z tohoto důvodu, s ohledem na shora uvedené, mohou potřebovat pomoc právního zástupce. Nejvyšší správní soud se proto domnívá, že Městský soud v Praze pochybil, jestliže pouze z formální bezvadnosti žaloby dovozoval, že ustanovení zástupce není nutné k ochraně práv stěžovatelů. Uvedené usnesení je nutné odůvodnit z hlediska konkrétní procesní situace stěžovatelů. Usnesení Městského soudu v Praze tak vykazuje nedostatek důvodů rozhodnutí, což způsobuje jeho nepřezkoumatelnost ve smyslu §103 odst. 1 písm. d) s. ř. s. Proto Nejvyšší správní soud jeho usnesení, jímž se návrh na ustanovení zástupce zamítá, zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení. Poučení: Proti tomuto rozhodnutí ne js ou přípustné opravné prostředky. V Brně dne 28. dubna 2004 JUDr. Bohuslav Hnízdil předseda senátu

Souhrné informace o rozhodnutí
Název judikátu:[ č. 486 ] Řízení před soudem: kasační stížnost proti neustanovení zástupce
Právní věta:V řízení u Nejvyššího správního soudu o kasační stížnosti proti usnesení krajského soudu o zamítnutí návrhu na ustanovení zástupce žalobců není důvodem pro odmítnutí kasační stížnosti nedostatek právního zastoupení (§105 odst. 2 s. ř. s.).
Soud:Nejvyšší správní soud
Datum rozhodnutí / napadení:28.04.2004
Číslo jednací:6 Azs 27/2004
Forma /
Způsob rozhodnutí:
Rozsudek
zrušeno a vráceno
Účastníci řízení:Ministerstvo vnitra, odbor azylové a migrační politiky
Prejudikatura:
Kategorie rozhodnutí:A
ECLI pro jurilogie.cz:ECLI:CZ:NSS:2004:6.AZS.27.2004
Staženo pro jurilogie.cz:2017-10-01