ECLI:CZ:NSS:2006:6.AZS.297.2005
sp. zn. 6 Azs 297/2005 - 53
ROZSUDEK
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Bohuslava
Hnízdila a soudkyň JUDr. Brigity Chrastilové a JUDr. Milady Tomkové v právní věci
žalobce: V. M. H., zastoupen Mgr. Markem Sedlákem, advokátem, se sídlem Příkop 8, Brno,
proti žalovanému: Ministerstvo vnitra, se sídlem Nad Štolou 3, poštovní přihrádka
21/OAM, Praha 7, v řízení o kasační stížnosti žalobce proti rozsudku Krajského soudu
v Ostravě ze dne 18. 2. 2005, č. j. 63 Az 180/2004 - 18,
takto:
I. Kasační stížnost se za mítá .
II. Ministerstvu vnitra se ne př i z ná v á právo na náhradu nákladů řízení o kasační
stížnosti.
Odůvodnění:
Rozhodnutím Ministerstva vnitra (dále též „žalovaný“) ze dne 27. 9. 2004,
č. j. OAM - 2842/VL - 20 - 05 - 2004, byla žádost žalobce o udělení azylu zamítnuta
jako zjevně nedůvodná podle §16 odst. 1 písm. g) zákona č. 325/1999 Sb., o azylu a o změně
zákona č. 283/1991 Sb., o Policii České republiky, ve znění pozdějších předpisů (dále jen
„zákon o azylu“). Žalovaný v odůvodnění svého rozhodnutí uvedl, že v průběhu správního
řízení bylo objasněno, že důvodem žádosti o udělení azylu jsou ekonomické důvody a snaha
legalizovat pobyt na území České republiky.
Proti rozhodnutí žalovaného podal žalobce v zákonné lhůtě žalobu, kterou napadl
rozhodnutí žalovaného v celém rozsahu výroku o zamítnutí jeho žádosti o udělení azylu
jako zjevně nedůvodné podle §16 odst. 1 písm. g) zákona o azylu. Žalobce namítl porušení
ustanovení §3 odst. 3 a 4, §32 odst. 1, §46 a §47 odst. 1 zákona č. 71/1967 Sb., o správním
řízení, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „správní řád“), a porušení ustanovení §12
zákona o azylu, a to toliko s odkazem na příslušná ustanovení těchto právních předpisů.
Po stránce skutkové žalobce odkázal na obsah správního spisu s tím, že na podporu
svých tvrzení odkazuje na to, co uvedl při prvním a druhém pohovoru. Vzhledem
k uvedenému navrhl, aby soud napadené rozhodnutí zrušil a věc vrátil žalovanému k dalšímu
řízení.
O žalobě rozhodl Krajský soud v Ostravě rozsudkem ze dne 18. 2. 2005,
č. j. 63 Az 180/2004 – 18, tak, že žalobu zamítl. V odůvodnění svého rozsudku uvedl,
že se ztotožňuje se závěrem správního orgánu, jež žádost o udělení azylu zamítl jako zjevně
nedůvodnou podle §16 odst. 1 písm. g) zákona o azylu, neboť důvodem žádosti o udělení
azylu jsou ekonomické důvody a snaha legalizovat pobyt na území České republiky.
Proti uvedenému rozsudku krajského soudu podal žalobce (dále jen „stěžovatel“) dne
15. 3. 2005 kasační stížnost.
Nejvyšší správní soud nejprve přezkoumal formální náležitosti kasační stížnosti
a zjistil, že kasační stížnost je podána včas. Stěžovateli byl rozsudek krajského soudu doručen
dne 7. 3. 2005, kasační stížnost byla podána na poštu k přepravě dne 15. 3. 2005 a doručena
Krajskému soudu v Ostravě 16. 3. 2005. Jde o rozhodnutí, proti němuž je kasační stížnost
přípustná. Stěžovatel je zastoupen advokátem.
Stěžovatel v kasační stížnosti výslovně uplatnil stížnostní důvody podle ustanovení
§103 odst. 1 písm. b) a d) zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní (dále jen „s. ř. s.“).
Jako důvod kasační stížnosti stěžovatel uvádí vady řízení spočívající v tom, že při zjišťování
skutkové podstaty byl porušen zákon v ustanoveních o řízení před správním orgánem
takovým způsobem, že to mohlo ovlivnit zákonnost, a pro tuto důvodně vytýkanou vadu měl
soud, který ve věci rozhodoval, napadené rozhodnutí správního orgánu zrušit. Stěžovatel
pro nedostatek důvodů považuje rozhodnutí správního orgánu za nepřezkoumatelné.
Stěžovatel v kasační stížnosti stejně jako v žalobě namítá porušení ustanovení §3 odst. 3 a 4,
§32 odst. 1, §46 a §47 odst. 1 zákona č. 71/1967 Sb., o správním řízení. Dále uvádí,
že se cítí být rozhodnutím žalovaného zkrácen na svých právech v důsledku porušení
ustanovení §12 a §14 zákona o azylu. Stěžovatel dále uvádí, že je mu ve Vietnamu odpíráno
jedno ze základních lidských práv, a to právo získávat prostředky pro své životní potřeby
prací, neboť mu není v zemi původu umožněno získat stálé zaměstnání a z těchto důvodů
se ocitá ve stavu neustálé nouze. Stěžovatel je přesvědčen, že důvody, které ho vedly
k odchodu z vlasti a k podání žádosti o azyl v České republice, jsou dostatečné pro udělení
azylu z důvodů uvedených v ustanovení §12 zákona o azylu. Stěžovatel má za to,
že jeho osobní situace v zemi původu je důvodem pro udělení azylu z humanitárních důvodů
ve smyslu ust. §14 zákona o azylu. Ze shora uvedených důvodů stěžovatel navrhuje napadené
rozhodnutí zrušit a zároveň požádal o přiznání odkladného účinku kasační stížnosti s odkazem
na ustanovení §107 s. ř. s.
Žalovaný se ve svém vyjádření ke kasační stížnost plně ztotožňuje se závěry
Krajského soudu v Ostravě. Uvádí, že jak rozhodnutí správního orgánu, tak i rozhodnutí
krajského soudu byla vydána v souladu s právními předpisy, a odkazuje na obsah správního
spisu, zejména na vlastní podání a výpovědi stěžovatele učiněné ve správním řízení. Kasační
stížnost považuje za nedůvodnou, stejně tak i návrh na přiznání odkladného účinku kasační
stížnosti.
Nejvyšší správní soud napadené soudní rozhodnutí přezkoumal v souladu s §109
odst. 2 a 3 s. ř. s., vázán rozsahem a důvody, které stěžovatel uplatnil ve své kasační stížnosti.
Nejvyšší správní soud přitom neshledal vady podle §109 odst. 3 s. ř. s., k nimž by musel
přihlédnout z úřední povinnosti.
Kasační stížnost není důvodná.
Nejvyšší správní soud konstatuje, že stěžovatel v kasační stížnosti výslovně uplatnil
stížnostní důvody podle ustanovení §103 odst. 1 písm. b) a d) s. ř. s. Podle §103 odst. 1
písm. b) lze kasační stížnost podat z důvodu tvrzené vady řízení spočívající v tom,
že skutková podstata, z níž správní orgán v napadeném rozhodnutí vycházel, nemá oporu
ve spisech nebo je s nimi v rozporu, nebo že při jejím zjišťování byl porušen zákon
v ustanoveních o řízení před správním orgánem takovým způsobem, že to mohlo ovlivnit
zákonnost, a pro tuto důvodně vytýkanou vadu soud, který ve věci rozhodoval, napadené
rozhodnutí správního orgánu měl zrušit; za takovou vadu řízení se považuje
i nepřezkoumatelnost rozhodnutí správního orgánu pro nesrozumitelnost. Skutková podstata
je se spisy v rozporu, pokud skutkový materiál, jinak dostačující k učinění správného
skutkového závěru, ve spise obsažený, vede k jiným skutkovým závěrům, než jaký učinil
rozhodující orgán. Skutková podstata nemá oporu ve spisech, chybí-li ve spisech skutkový
materiál pro skutkový závěr učiněný rozhodujícím orgánem, přičemž tento materiál
je nedostačující k učinění správného skutkového závěru. Podle §103 odst. 1 písm. d) lze
kasační stížnost podat z důvodu tvrzené nepřezkoumatelnosti spočívající v nesrozumitelnosti
nebo nedostatku důvodů rozhodnutí, popřípadě v jiné vadě řízení před soudem, mohla-li mít
taková vada za následek nezákonné rozhodnutí o věci samé.
Nejvyšší správní soud dále konstatuje, že krajský soud při vlastním přezkoumání
žalobou dotčeného rozhodnutí správně vyšel z dostatečně zjištěného skutkového stavu,
který správně po právní stránce posoudil a zabýval se výrokem napadeného rozhodnutí
v mezích žalobních bodů. Nejvyšší správní soud se plně ztotožňuje se závěry krajského
soudu a shodně s tímto soudem má za to, že stěžovatelem uváděné důvody pro udělení azylu,
a to jak v řízení před správním orgánem, tak potom obdobně i v řízení před soudem, nelze
zařadit pod žádný zákonný důvod, pro který lze podle zákona o azylu žadateli azyl udělit,
anebo jinak řečeno, na jehož základě je na udělení azylu právní nárok. Podle názoru
Nejvyššího správního soudu tak Krajský soud v Ostravě právní otázku v předcházejícím
řízení posoudil správně. S ohledem na uvedené skutečnosti Nejvyšší správní soud dospěl
k závěru, že krajský soud správně vyšel z toho, že stěžovatel neuvedl skutečnosti svědčící
o tom, že by mohl být vystaven pronásledování z důvodů uvedených v §12 zákona o azylu,
takže žalovaný správně jeho žádost o azyl zamítl jako zjevně nedůvodnou podle §16 odst. 1
písm. g) zákona o azylu. S námitkami stěžovatele se krajský soud náležitým a vyčerpávajícím
způsobem v odůvodnění svého rozhodnutí vypořádal.
Ostatně stěžovatelem uváděné ekonomické potíže a tíživá sociální situace v zemi
původu – ve Vietnamu, kde mu není umožněno získat trvalé zaměstnání a z tohoto důvodu
se ocitá ve stavu neustálé nouze, není důvodem, který je podřaditelný pod ustanovení zákona
o azylu, neboť uváděné problémy nebyly zapříčiněny důvody pro azylové řízení významnými,
tedy jeho rasou, národností, náboženstvím, příslušností k určité sociální skupině,
či zastávanými politickými názory, a nejsou proto důvodem pro udělení azylu. Stejně tak
snaha legalizovat pobyt na území České republiky není relevantním důvodem pro řízení
o udělení azylu.
Námitkou, že osobní situace stěžovatele v zemi původu je důvodem pro udělení azylu
z humanitárních důvodů ve smyslu ust. §14 zákona o azylu, se Nejvyšší správní soud
nezabýval, neboť tato nebyla uplatněna v žalobě. V této souvislosti Nejvyšší správní soud
podotýká, že rozhodnutí o zamítnutí žádosti o udělení azylu jako zjevně nedůvodné
podle §16 odst. 1, písm. g) zákona o azylu nelze považovat za rozhodnutí o neudělení azylu
ve smyslu §28 tohoto zákona. Za takové lze považovat pouze rozhodnutí,
kterým Ministerstvo vnitra rozhodne o neudělení azylu pro nesplnění podmínek uvedených
v §12, §13 odst. 1, 2 a §14 téhož zákona po věcném posouzení důvodů tvrzených žadatelem
o azyl. Z tohoto důvodu neshledal Nejvyšší správní soud v postupu žalovaného v daném
případě žádné pochybení a ani krajskému soudu nelze vytýkat, že se otázkou splnění
podmínek pro udělení azylu řádně ve svém rozsudku nezabýval, neboť v případě zamítnutí
žádosti o azyl jako zjevně nedůvodné by bylo rozhodování podle citovaných ustanovení
zákona o azylu nadbytečné.
Podle ustanovení §16 odst. 1 písm. g) zákona o azylu se žádost o udělení azylu
zamítne jako zjevně nedůvodná, jestliže žadatel neuvádí skutečnosti svědčící o tom,
že by mohl být vystaven pronásledování z důvodů uvedených v §12 tohoto zákona.
Nejvyšší správní soud dospěl k závěru, že Krajský soud v Ostravě nepochybil,
jestliže považoval rozhodnutí žalovaného za zákonné a neshledal na něm vady řízení
ve smyslu §103 odst. 1 písm. b) s. ř. s. Důvodnými nebyly rovněž shledány námitky
stěžovatele o tvrzené nepřezkoumatelnosti napadeného rozsudku ve smyslu §103 odst. 1
písm. d) s. ř. s.
Žalovaný správní orgán i Krajský soud v Ostravě postupovaly správně, když důvody
uplatňované stěžovatelem neshledaly jako důvody k udělení azylu a podle toho rozhodly.
Ze všech shora uvedených důvodů Nejvyšší správní soud dospěl k závěru, že kasační
stížnost není důvodná, a proto ji zamítl (§110 odst. 1 s. ř. s.).
Za této procesní situace, kdy Nejvyšší správní soud o kasační stížnosti rozhodl,
se z důvodu nadbytečnosti již samostatně nezabýval návrhem na přiznání odkladného účinku
kasační stížnosti.
Stěžovatel, který neměl v tomto řízení úspěch, nemá právo na náhradu nákladu řízení
(§60 odst. 1 s. ř. s.). Žalovaný žádné náklady neuplatňoval a Nejvyšší správní soud ani žádné
mu vzniklé náklady ze spisu nezjistil, a proto bylo rozhodnuto tak, že Ministerstvu vnitra
se nepřiznává náhrada nákladů řízení o kasační stížnosti.
Poučení: Proti tomuto rozsudku nej sou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 12. října 2006
JUDr. Bohuslav Hnízdil
předseda senátu