ECLI:CZ:NSS:2005:6.AZS.304.2004
sp. zn. 6 Azs 304/2004 - 43
ROZSUDEK
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Milady
Tomkové a soudců JUDr. Bohuslava Hnízdila a JUDr. Brigity Chrastilové v právní věci
žalob ky ně: L. V., zastoupena JUDr. Irenou Strakovou, advokátkou, Praha 1, Žitná 45, proti
žalovanému: Ministerstvo vnitra, Praha 7, Nad Štolou 3, v řízení o kasační stížnosti
žalobkyně proti rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem, pobočka Liberec, č. j.
59 Az 421/2003 - 22 ze dne 25. 5. 2004,
takto:
I. Kasační stížnost se za mítá .
II. Žalovanému se náhrada nákladů řízení o kasační stížnosti ne p ř i z ná v á .
Odůvodnění:
Rozhodnutím žalovaného ze dne 13. 5. 2003, č. j. OAM - 1674/AŘ - 2001, byl
zamítnut rozklad a potvrzeno rozhodnutí správního orgánu I. stupně ze dne 26. 7. 2001,
č. j. OAM - 6138/VL - 10 - 04 - 2001, kterým nebyl žalobkyni (dále jen „stěžovatelka“)
udělen azyl podle §12, §13 odst. 1, 2 a §14 zákona č. 325/1999 Sb., o azylu a o změně
zákona č. 283/1991 Sb., o Policii České republiky, ve znění pozdějších předpisů (dále jen
„zákon o azylu“), a nebyla na ni vztažena překážka vycestování podle §91 téhož zákona.
Žalovaný své rozhodnutí odůvodnil tím, že stěžovatelka v průběhu řízení ke svým problémům
na Ukrajině uvedla pouze ekonomické potíže, problémy s bydlením a dále snahu o legalizaci
pobytu v České republice. Žalovaný tak po zhodnocení stěžovatelčiných výpovědí neshledal
splnění podmínek výše uvedených ustanovení zákona o azylu. Proti tomuto rozhodnutí podala
stěžovatelka v zákonné lhůtě žalobu ke Krajskému soudu v Ústí nad Labem, pobočka Liberec,
v níž namítala porušení jednotlivých ustanovení zákona č. 71/1967 Sb., o správním řízení,
ukládajících procesní povinnosti správnímu orgánu. Tyto své námitky však nijak blíže
nekonkretizovala. Dále namítala porušení §91 zákona o azylu a doplnila, že prosí o udělení
azylu dle §13 a 14 téhož zákona.
Rozsudkem uvedeného soudu ze dne 25. 5. 2004, č. j. 59 Az 421/2003 - 22, byla
žaloba stěžovatelky zamítnuta. V odůvodnění krajský soud uvedl, že skutková zjištění,
z nichž vycházelo rozhodnutí žalovaného, byla dostatečná a závěry vyjádřené v napadeném
rozhodnutí jsou v souladu se zákonem. Dále konstatoval, že žalovaný postupoval správně,
když stěžovatelce azyl pro nesplnění podmínek zákona o azylu neudělil, jelikož jí uváděné
skutečnosti nelze považovat za pronásledování či opodstatněnou obavu z něho ve smyslu §12
tohoto zákona. Soud se rovněž ztotožnil se závěry žalovaného o nesplnění podmínek
pro udělení azylu dle §13 a §14 a o neexistenci překážek vycestování podle §91 zákona
o azylu.
Včas podanou kasační stížností se stěžovatelka domáhá zrušení rozsudku krajského
soudu. V jejím textu nejprve popisuje okolnosti svého příchodu do České republiky, pobytu
zde a následných potíží s prodloužením platnosti pobytového víza a navazující podání žádosti
o azyl, přičemž napadá postup orgánů Policie ČR. Dále stručně opakuje důvody žádosti o azyl
a dovozuje, že jí měl být udělen humanitární azyl podle §14 zákona o azylu, jelikož v případě
povodně v její vlasti šlo o vis maior, kterou nemohla ovlivnit. Proto tvrdí, že došlo
k nesprávnému posouzení právní otázky soudem dle §103 odst. 1 písm. a) zákona
č. 150/2002 Sb., soudní řád správní (dále jen „s. ř. s.“), a rovněž k vadám řízení spočívajícím
v tom, že skutková podstata, z níž správní orgán vycházel, nemá oporu ve spisech nebo je
s nimi v rozporu, nebo že při jejím zjišťování byl porušen zákon v ustanoveních o řízení
před správním orgánem takovým způsobem, že to mohlo ovlivnit zákonnost, a pro tuto
důvodně vytýkanou vadu soud, který ve věci rozhodoval, napadené rozhodnutí žalovaného
měl zrušit (§103 odst. 1 písm. b/ s. ř. s.). Zároveň stěžovatelka požádala o přiznání
odkladného účinku kasační stížnosti.
Žalovaný ve svém vyjádření k obsahu kasační stížnosti popírá její oprávněnost,
neboť se domnívá, že jak jeho rozhodnutí ve věci azylu, tak i rozsudek krajského soudu byly
vydány v souladu s právními předpisy a plně odkazuje na správní spis, zejména na vlastní
podání a výpovědi stěžovatelky učiněné ve správním řízení. Z výše uvedených důvodů
navrhuje žalovaný zamítnutí kasační stížnosti a nepřiznání jejího odkladného účinku
pro nedůvodnost.
Nejvyšší správní soud nejprve přezkoumal formální náležitosti kasační stížnosti
a konstatoval, že kasační stížnost je podána včas, neboť byla podána ve lhůtě dvou týdnů
od doručení napadeného rozsudku (§106 odst. 2 s. ř. s.), a je podána osobou oprávněnou,
neboť stěžovatelka byla účastníkem řízení, z něhož napadený rozsudek vzešel (§102 s. ř. s.),
stěžovatelka je zastoupena advokátem (§105 odst. 2 s. ř. s.). Z obsahu podání lze dovodit,
že stěžovatelka namítá kasační důvody podle §103 odst. 1 písm. a), b) s. ř. s., a tedy kasační
stížnost je přípustná.
Nejvyšší správní soud po zjištění, že kasační stížnost je podána včas a že je přípustná,
přezkoumal napadený rozsudek, vázán rozsahem i důvody kasační stížnosti (§109 odst. 2, 3
s. ř. s.), a dospěl k závěru, že kasační stížnost není důvodná.
Stěžovatelčino tvrzení, že krajský soud nesprávně posoudil právní otázky související
s podmínkami udělení azylu podle §14 zákona o azylu, lze podřadit pod důvod kasační
stížnosti obsažený v §103 odst. 1 písm. a) s. ř. s., který spočívá v nesprávném posouzení
právní otázky soudem v předcházejícím řízení. Nesprávné posouzení právní otázky může
přitom spočívat v aplikaci nesprávného ustanovení právního předpisu na daný skutkový stav
nebo sice v aplikaci správného ustanovení právního předpisu, avšak nesprávně
interpretovaného.
Podle ustanovení §14 zákona o azylu lze v případě hodném zvláštního zřetele udělit
azyl z humanitárního důvodu, pokud v řízení o udělení azylu nebude zjištěn důvod
pro udělení azylu podle §12. Není na něj právní nárok a posouzení důvodů žadatelky je
otázkou správního uvážení správního orgánu. V otázkách přezkumu správního rozhodnutí,
které je ovládáno zásadami správního uvážení, zákon vytváří kritéria, podle nichž a v jejichž
rámci se může uskutečnit volba, v četně výběru a zjišťování těch skutečností konkrétního
případu, které nejsou správní normou předpokládány, ale uvážením správního orgánu jsou
uznány za potřebné pro volbu jeho rozhodnutí. Samotné správní rozhodnutí podléhá
přezkumu soudu pouze v tom směru, zda nevybočilo z mezí a hledisek stanovených zákonem,
zda je v souladu s pravidly logického usuzování a zda premisy takového úsudku byly zjištěny
řádným procesním postupem. Za splnění těchto předpokladů není soud oprávněn z týchž
skutečností dovozovat jiné nebo přímo opačné závěry. Nejvyšší správní soud dospěl k závěru,
že ze spisů nevyplývají žádné skutečnosti svědčící o překročení mezí správního uvážení
žalovaným nebo o jeho zneužití, neboť žalovaný posoudil osobní situaci stěžovatelky a důvod
hodný zvláštního zřetele k udělení humanitárního azylu neshledal. Takový závěr žalovaného
nelze bez dalšího zpochybnit ani konstatováním, že povodeň postihnuvší mezi jinými
i stěžovatelku je vis maior, tedy skutečnost na její vůli nezávislá. Tato námitka stěžovatelk y
proto není důvodná.
Stěžovatelka dále namítala porušení §103 odst. 1 písm. b) s. ř. s., podle něhož lze
kasační stížnost podat z důvodu tvrzené vady řízení spočívající v tom, že skutková podstata,
z níž správní orgán v napadeném rozhodnutí vycházel, nemá oporu ve spisech nebo je s nimi
v rozporu, nebo že při jejím zjišťování byl porušen zákon v ustanoveních o řízení
před správním orgánem takovým způsobem, že to mohlo ovlivnit zákonnost, a pro tuto
důvodně vytýkanou vadu soud, který ve věci rozhodoval, napadené rozhodnutí správního
orgánu měl zrušit; za takovou vadu řízení se považuje i nepřezkoumatelnost rozhodnutí
správního orgánu pro nesrozumitelnost.
Nejvyšší správní soud neshledal, že by skutková zjištění, z nichž žalovaný
v napadeném rozhodnutí vycházel, neměla oporu ve spisech, nebo s nimi byla v rozporu.
Naopak je toho názoru, že zjištění učiněná žalovaným vycházejí zejména ze skutečností,
které sdělila sama stěžovatelka. Nebylo rovněž zjištěno, že by při zjišťování skutkové
podstaty byl žalovaným porušen zákon v ustanoveních o řízení před správním orgánem
a že by tato skutečnost mohla ovlivnit zákonnost rozhodnutí, a nelze ani dovodit,
že by napadené rozhodnutí žalovaného bylo nepřezkoumatelné pro nesrozumitelnost.
Žalovaný musí umožnit žadateli o azyl sdělit v řízení všechny okolnosti, které považuje
pro udělení azylu za významné, avšak není jeho úkolem předestírat důvody, pro které je azyl
obvykle poskytován. Tímto způsobem žalovaný v případě stěžovatelky postupoval,
přičemž ze spisu není patrno, a stěžovatelka to ani netvrdí, že by byla jakýmkoliv způsobem
v průběhu řízení o udělení azylu omezována při sdělení důvodů azylu, jež sama uplatňovala.
Skutkový stav tak byl zjištěn řádně a přesně a důkazy, které si žalovaný opatřil, jsou
pro posouzení daného případu dostačující. Krajský soud proto nepochybil,
když se s rozhodnutím žalovaného ztotožnil. Nejvyšší správní soud tedy důvody tvrzené
ve smyslu §103 odst. 1 písm. b) s. ř. s. v posuzované věci neshledal.
Postup orgánů Policie ČR v řízení o prodloužení platnosti víza stěžovatelce nemůže
být součástí soudního přezkumu rozhodnutí žalovaného o žádosti o udělení azylu.
Proto se Nejvyšší správní soud skutečnostmi stěžovatelkou uváděnými nemohl v tomto řízení
zabývat.
Ze všech shora uvedených důvodů Nejvyšší správní soud dospěl k závěru, že kasační
stížnost není důvodná, a proto ji v souladu s §110 odst. 1 s. ř. s. zamítl.
Za této procesní situace se Nejvyšší správní soud již samostatně nezabýval návrhem
na přiznání odkladného účinku kasační stížnosti.
Stěžovatelka, která neměla v tomto řízení úspěch, nemá právo na náhradu nákladů
řízení (§60 odst. 1 s. ř. s. ve spojení s §120 s. ř. s.). Žalovaný žádné náklady neuplatňoval
a Nejvyšší správní soud ani žádné mu vzniklé náklady ze spisu nezjistil, a proto bylo
rozhodnuto tak, že žalovanému se nepřiznává náhrada nákladů řízení o kasační stížnosti.
Poučení: Proti tomuto rozsudku ne js ou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 24. listopadu 2005
JUDr. Milada Tomková
předsedkyně senátu