ECLI:CZ:NS:2008:6.TDO.1095.2008.1
sp. zn. 6 Tdo 1095/2008
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky projednal v neveřejném zasedání konaném dne 28. srpna 2008 dovolání, které podal obviněný P. Č., proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 13. 5. 2008, sp. zn. 6 To 163/2008, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Obvodního soudu pro Prahu 4 pod sp. zn. 33 T 109/2007, a rozhodl takto:
Podle §265i odst. 1 písm. a) tr. ř. se dovolání obviněného P. Č. odmítá .
Odůvodnění:
Rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 4 ze dne 11. 3. 2008, sp. zn. 33 T 109/2007, byl obviněný P. Č. uznán vinným, že
1. od přesně nezjištěné doby nejméně od 27. 1. 2006 do 6. 6. 2007 ve svém bytě v P., ale i na jiných místech, fotografoval nezletilou B. K., dceru své přítelkyně R. K., v pornografických pozicích, přičemž jí nejdříve ukázal, jak má pozice zaujímat, aby byly zřetelně patrné její genitálie, na které si měla dávat ruce, rukama si je osahávat a roztahovat, přičemž tyto digitální fotografie vložil do svého počítače a využíval pro další potřebu,
2. od přesně nezjištěné doby do 6. 6. 2007 ve svém bytě v P., ačkoli není držitelem zbrojního průkazu a tudíž ani průkazu zbraně, přechovával bez povolení samonabíjecí pistoli ČZ 27, ráže 7,65 browning s jedním zásobníkem a střelivo v počtu 43 kusů ráže 7,65 browning a 204 kusů nábojů různých ráží včetně vojenské munice, přičemž dle odborného vyjádření lze předmětnou střelnou zbraň a náboje nabývat a držet pouze na základě vlastnictví zbrojního průkazu příslušné skupiny dle zákona č. 119/2002 Sb. o střelných zbraních a střelivu ve znění pozdějších předpisů, přičemž vojenská munice je střelivem zakázaným a lze ji nabývat pouze na základě udělené výjimky ze zákona.
Takto zjištěné jednání soud prvního stupně v rozsudečném výroku kvalifikoval jako trestný čin ohrožování výchovy mládeže podle §217 odst. 1 písm. a), odst. 3 písm. b) tr. zák. [v bodě ad 1)] a trestný čin nedovoleného ozbrojování podle §185 odst. 1 tr. zák. [v bodě ad 2]. Za tyto trestné činy byl obviněný odsouzen podle §217 odst. 3 tr. zák. za použití §35 odst. 1 tr. zák. k úhrnnému trestu odnětí svobody v trvání jednoho roku, jehož výkon byl podle §60a odst. 1 tr. zák., za podmínek uvedených v §58 odst. 1 tr. zák. podmíněně odložen za současného stanovení dohledu nad jeho osobou. Podle §60a odst. 2 tr. zák. byla obviněnému stanovena zkušební doba v trvání pěti let. Podle §55 odst. 1 písm. a) tr. zák. mu byl uložen trest propadnutí věci – věcí specifikovaných na str. 3 rozhodnutí.
Proti konstatovanému rozsudku podal v neprospěch obviněného odvolání státní zástupce Městského státního zastupitelství v Praze.
Rozsudkem Městského soudu v Praze ze dne 13. 5. 2008, sp. zn. 6 To 163/2008, byl podle §258 odst. 1 písm. e), odst. 2 tr. ř. napadený rozsudek zrušen ve výroku o trestu.
Podle §259 odst. 3 tr. ř. odvolací soud znovu rozhodl a obviněného P. Č. při nezměněném výroku o vině trestnými činy ohrožování výchovy mládeže podle §217 odst. 1 písm. a), odst. 3 písm. b) tr. zák. a nedovoleného ozbrojování podle §185 odst. 1 tr. zák. v rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 4 ze dne 11. 3. 2008, sp. zn. 33 T 109/2007, odsoudil podle §217 odst. 3 tr. zák. a §35 odst. 1 tr. zák. k úhrnnému trestu odnětí svobody v trvání osmnácti měsíců, pro jehož výkon jej podle §39a odst. 2 písm. b) tr. zák. zařadil do věznice s dozorem. Podle §49 odst. 1 tr. zák. a §50 odst. 1 tr. zák. byl obviněnému uložen trest zákazu činnosti spočívající v práci s dětmi a mládeží do osmnácti let, a to na dobu deseti let. Podle §55 odst. 1 písm. a) tr. zák. mu byl uložen trest propadnutí věci – věcí specifikovaných na str. 2 výroku rozsudku.
Citovaný rozsudek odvolacího soudu napadl obviněný P. Č. prostřednictvím obhájce dovoláním, které opřel o dovolací důvod zakotvený v §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Předně vyjádřil nesouhlas s výrokem, na základě kterého byl uznán vinným ze spáchání trestného činu ohrožování výchovy mládeže podle §217 odst. 1 písm. a), odst. 3 písm. b) tr. zák. Vytkl, že vzhledem k ustanovení §217 odst. 3 písm. b) tr. zák., které je odůvodněno delší dobou, ve které mělo k páchání trestné činnosti docházet, nebylo soudem nijak prokázáno, kdy k páchání trestného činu došlo. Namítl, že doba uvedená v rozsudku byla pouze odhadnuta a nebyla žádným způsobem prokazatelně zjištěna. Proto označil aplikaci ustanovení §217 odst. 3 písm. b) tr. zák. za nepodloženou a skutek za chybně právně kvalifikovaný.
Dále obviněný vyslovil nesouhlas se závěrem o vině trestným činem nedovoleného ozbrojování podle §185 odst. 1 tr. zák., když soud neuvěřil jeho obhajobě, že o zbrani nevěděl, ač bylo zřejmé, že byt byl zanedbaný a dlouhodobě se v něm neuklízelo. Podotkl, že i když soud nepřijal jeho obhajobu, měl se zabývat tím, že byl opakovaně školen v rámci používání a přechovávání zbraní a z těchto školení úspěšně složil závěrečné zkoušky, na které existují certifikáty (v roce 1995 u Městské policie Praha, v roce 1997 při získávání civilního zbrojního průkazu u společnosti S. S. s. r. o., a v roce 2000 u Policie ČR). S poukazem na tyto skutečnosti zdůraznil, že od roku 1995 do roku 2006 byl průběžně školen, zkoušen a prověřován ze znalostí teoretických i praktických v nakládání se zbraněmi. Na základě toho, že v jeho bytě byla nalezena samonabíjecí pistole ČZ 27, ráže 7,65 browning spolu se střelivem v počtu 43 kusů ráže 7,65 browning a 204 kusů nábojů různých ráží, jej nelze uznat vinným ze spáchání zmíněného trestného činu. V době, kdy byla tato pistole nalezena, totiž měl platné oprávnění pro zacházení a manipulaci se zbraněmi vydané v rámci jeho služby jako poručíka u Policie ČR a dále měl pouze propadlé civilní oprávnění – zbrojní průkaz. Podle názoru obviněného jej nelze posuzovat jako člověka, který předmětné oprávnění nemá nebo nikdy žádné neměl a nikdy k tomuto nebyl proškolen. Stejně tak není možné posuzovat osobu řídící vozidlo s propadlým řidičským oprávněním jako jízdu bez řidičského oprávnění, ale pouze jako jízdu s propadlým řidičským oprávněním. Rovněž poukázal na to, že jedním ze znaků skutkové podstaty trestného činu je jeho nebezpečnost pro společnost, jež v konkrétním případě, a to s přihlédnutím na jeho osobou absolvovaná veškerá letitá školení a zkoušky, které se týkaly zbraní, schází.
V návaznosti na uvedené skutečnosti obviněný vyjádřil přesvědčení, že skutek byl mylně právně kvalifikován a pokud by se takového jednání skutečně dopustil, mělo by se jednat o přestupek podle ustanovení §42 odst. 1 písm. c) zák. č. 200/1990 Sb. o přestupcích, případně o jiný správní delikt, rozhodně ne o trestný čin. Podotkl, že samotný výrok o jeho vině byl soudem vydán, ačkoliv mu vina nebyla prokázána a veškeré důkazy – zejména výslechy svědků, psychiatrické vyšetření a posudky, znalecké zkoumání PC, posudek z jeho pracoviště, zpráva vězeňského kaplana a další důkazy jednoznačně ukazují na to, že je člověk zákonů dbalý, čestný, poctivý a podle všech předpokladů bez jakéhokoli úmyslu protiprávního jednání. Ohledně trestného činu nedovoleného ozbrojování podle §185 odst. 1 tr. zák. obviněný poznamenal, že bylo na základě důkazního materiálu ve spise zjištěno, že o zbrani nikdy nemluvil, nikdy ji nikomu neukazoval, nikdy z ní nestřílel a nebyly na ní (ale ani na střelivu) nalezeny žádné otisky jeho prstů. K části výroku o vině, týkající se trestného činu ohrožování výchovy mládeže podle §217 odst. 1 písm. a), odst. 3 písm. b) tr. zák., konstatoval, že provedenými důkazy nebylo nijak prokázáno, kdo, kdy a čím fotografie fotil, zda se nejedná o fotomontáže a zejména nebyl prokázán jakýkoli jeho motiv k páchání trestného činu takového charakteru. Z popsaných skutečností dovodil, že soudy obou stupňů nesprávně hmotně právně skutek posoudily, neboť se žádného takového jednání nedopustil, a tudíž nemohl jím být uznán vinným.
Závěrem dovolání obviněný navrhl, aby Nejvyšší soud podle §265k odst. 1 věty první, odst. 2 tr. ř. zrušil rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 13. 5. 2008, sp. zn. 6 To 163/2008, jakož i předcházející rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 4 ze dne 11. 3. 2008, sp. zn. 33 T 109/2007. Dále navrhl, aby dovolací soud podle §265l odst. 1 tr. ř. přikázal Obvodnímu soudu pro Prahu 4 předmětnou věc v potřebném rozsahu znovu projednat a rozhodnout.
Předsedkyně senátu prvostupňového soudu nechala ve smyslu znění §265h odst. 2 věty první tr. ř. doručit opis dovolání obviněného Nejvyššímu státnímu zastupitelství s upozorněním, že se může k dovolání písemně vyjádřit a souhlasit s jeho projednáním v neveřejném zasedání [§265r odst. 1 písm. c) tr. ř.]. Nejvyšší soud však do dne rozhodnutí písemné vyjádření neobdržel.
Nejvyšší soud jako soud dovolací (§265c tr. ř.) předně shledal, že dovolání obviněného P. Č. bylo podáno osobou oprávněnou [§265d odst. 1 písm. b), odst. 2 tr. ř.], v zákonné lhůtě a na místě, kde lze podání učinit (§265e odst. 1, 2 tr. ř.). Současně však zjistil, že dovolání není přípustné.
Jestliže odvolání bylo podáno toliko proti výroku o trestu rozsudku soudu prvního stupně a odvolací soud podle §254 odst. 1 tr. ř. přezkoumával zákonnost a odůvodněnost pouze tohoto oddělitelného výroku rozsudku, jakož i správnost postupu řízení, které mu předcházelo (aniž byl přitom povinen přezkoumat jiné výroky postupem podle §254 odst. 2, 3 tr. ř.), může dovolatel napadnout dovoláním rozhodnutí odvolacího soudu jen v tom rozsahu, v jakém byl odvolací soud oprávněn přezkoumat rozsudek soudu prvního stupně. Směřuje-li přesto dovolání proti výroku, který odvolací soud nepřezkoumával podle §254 odst. 1 tr. ř. a neměl povinnost jej přezkoumat ani podle §254 odst. 2, 3 tr. ř., musí být takové dovolání odmítnuto jako nepřípustné podle §265i odst. 1 písm. a) tr. ř. (viz rozhodnutí č. 20/2004 Sb. rozh. tr.).
Z napadeného rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 13. 5. 2008, sp. zn. 6 To 163/2008, Nejvyšší soud zjistil a z trestního spisu ověřil, že odvolání proti rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 4 ze dne 11. 3. 2008, sp. zn. 33 T 109/2007, podal jen státní zástupce, a to pouze do výroku o trestu. Podle §254 odst. l tr. ř. odvolací řízení spočívá na principu vázanosti odvolacího soudu obsahem podaného odvolání, resp. vytýkanými nedostatky. Nezamítne-li nebo neodmítne-li odvolací soud odvolání podle §253 tr. ř., přezkoumá zákonnost a odůvodněnost jen těch oddělitelných výroků rozsudku, proti nimž bylo podáno odvolání, i správnost postupu řízení, které jim předcházelo, a to z hlediska vytýkaných vad. Odvolací soud proto přezkoumá z podnětu podaného odvolání jen ty oddělitelné výroky rozsudku, proti nimž odvolatel podal odvolání, a dále správnost postupu řízení, které jim předcházelo. Oddělitelným výrokem je např. výrok o trestu. Jiné než odvoláním napadené výroky je odvolací soud povinen přezkoumat jen tehdy, mají-li vytýkané vady svůj původ v jiném výroku než v tom, proti němuž bylo odvolání podáno, přičemž se jedná o výrok, proti němuž odvolatel mohl podat odvolání a na který v odvolání napadený výrok navazuje (§254 odst. 2 tr. ř.). O takový případ se však v posuzované věci nejedná. Rovněž nejde o situaci předvídanou v ustanovení §254 odst. 3 tr. ř., neboť ve věci nebylo podáno odvolání proti výroku o vině.
Jelikož obviněný P. Č. dovolání podal do výroku o vině v rozsudku soudu prvního stupně, ačkoliv odvolací soud tento rozsudek přezkoumával pouze v oddělitelném výroku o trestu, přičemž ohledně výroku o vině neměl povinnost jej přezkoumávat podle §254 odst. 2, 3 tr. ř., je zjevné, že jde o dovolání nepřípustné. V mimořádném opravném prostředku mohly být vzneseny pouze námitky proti výroku o trestu, případně proti průběhu řízení, které mu předcházelo. Takovéto výhrady, které by byly deklarovány v rámci dovolacího důvodu podle §265b odst. l písm. h) tr. ř. či jiného důvodu dovolání, jenž by souvisel s rozhodováním odvolacího soudu o trestu, uplatněny nebyly.
Vzhledem k popsaným skutečnostem Nejvyšší soud podle §265i odst. 1 písm. a) tr. ř. dovolání obviněného P. Č. odmítl, neboť není přípustné. Proto nebyl oprávněn postupovat podle §265i odst. 3 tr. ř. (věc meritorně přezkoumat), přičemž rozhodnutí učinil v souladu s ustanovením §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. v neveřejném zasedání.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§265n tr. ř.).
V Brně dne 28. srpna 2008
Předseda senátu:
JUDr. Jiří H o r á k