ECLI:CZ:NS:2017:6.TDO.1098.2017.1
sp. zn. 6 Tdo 1098/2017-77
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 4. října 2017 o dovolání, které podal obviněný J. K., proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 27. 1. 2017, č. j. 3 To 43/2016-8478, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Krajského soudu v Praze pod sp. zn. 1 T 33/2015, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. se dovolání odmítá .
Odůvodnění:
I.
Dosavadní průběh řízení
1. Rozsudkem Krajského soudu v Praze ze dne 16. 12. 2015, č. j. 1 T 33/2015-8290 , byl obviněný J. K. (dále „obviněný“, příp. „dovolatel“) společně s uprchlým M. J. P. a uprchlým R. L. uznán vinným zločinem zkrácení daně, poplatku a podobné povinné platby podle §240 odst. 1, odst. 2 písm. a), odst. 3 tr. zákoníku, ve spolupachatelství podle §23 tr. zákoníku, jehož se podle jeho skutkových zjištění (vztahujících se k osobě dovolatele) dopustil (zkráceně vyjádřeno) tím, že
I. obvinění J. K., M. J. P., R. L.
společně jako členové skupiny, kterou vytvořil, organizoval a řídil obv. J. K. a která měla vlastní organizační strukturu a z toho vyplývající dělbu práce, v úmyslu zkrátit spotřební daň z minerálních olejů a daň z přidané hodnoty nejméně od 1. 9. 2010 do 22. 6. 2011 jako statutární orgány, osoby podnikající na základě živnostenského oprávnění, zaměstnanci nebo osoby jednající ve prospěch společnosti APRIKOSE, s. r. o., IČO 246 70 037, sídlem Praha 8, Srbova 360/1 a SCHWARZBURG, s. r. o., IČO 289 49 986, se sídlem Praha 10, Donská 26/6 (v aktuálním sídle od 8. 7. 2014, dříve sídlem Praha 8, Srbova 360/1 a Praha 5, Holečkova 799/99), dováželi prostřednictvím těchto společností na území České republiky do skladu v M. B., P., minerální oleje nezatížené spotřební daní pod kódem nomenklatury (univerzální technický olej a mazací olej nízké viskozity) a tyto oleje následně distribuovali jako motorovou naftu, aniž by byla zaplacena příslušná spotřební daň z takto dovezených olejů v celkovém množství nejméně 2 642 165 litrů (2 494 053 litrů spol. APRIKOSE, s. r. o., 148 112 litrů spol. SCHWARZBURG, s. r. o.), přičemž porušením podmínek pro koncové použití vybraných výrobků v režimu podmíněného osvobození od daně ve smyslu §45 zákona č. 353/2003 Sb., o spotřebních daních, v platném znění, a nepřiznáním daňové povinnosti byla spotřební daň z minerálních olejů zkrácena, na území České republiky obv. J. K., uprchlý obv. M. J. P. a uprchlý obv. R. L. importovali minerální oleje podmíněně osvobozené od spotřební daně pod kódem nomenklatury (na podkladě faktur specifikovaných ve výroku pod body 1. až 49.)
a dovezli tak fakturačně minerální oleje nezatížené spotřební daní v celkovém množství 2 642 165 litrů, z nichž nebyla odvedena spotřební daň Celnímu úřadu pro hlavní město Prahu, sídlem Praha 1, Washingtonova 7 (v době spáchání tr. činu Celní úřad Praha D8, sídlem Praha Nipaky, Logistický terminál – Nupaky 148) ve výši 29.359.181 Kč v případě spol. APRIKOSE, s. r. o., a 3.466.773 Kč v případě spol. SCHWARZBURG, s. r. o., a daň z přidané hodnoty ze spotřební daně 5.869.838 Kč v případě spol. APRIKOSE, s. r. o., vůči Finančnímu úřadu hl. m. Praha, územní pracoviště Praha 8, sídlem Praha 8, Trojská 1997/13a, a ve výši 693.356 Kč v případě spol. SCHWARZBURG, s. r. o., vůči Finančnímu úřadu hl. m. Praha, územní pracoviště Praha 10, sídlem Praha 10, Petrohradská 1486/6 (v době spáchání tr. činu Finanční úřad pro Prahu 8, sídlem Praha 8, Trojská 13a) a jednotlivé výše uvedené osoby se na jednání organizované skupiny podílely tak, že
obviněný J. K. nejméně od 1. 9. 2010 do 22. 6. 2011 jako hlavní osoba řídící a ovládající odběratelské společnosti FBRS Enterprises, s. r. o., IČO 264 31 173, se sídlem Pod Lysinami 469/15, Praha 4, EN Shops, s. r. o., IČO 289 48 858, se sídlem Husinecká 903/10, Praha 3, SNOWDEN, s. r. o., IČO 285 02 639, se sídlem Srbova 360/1, Praha 8 a BISTROBAR, s. r. o., IČO 284 26 886, se sídlem Srbova 30/1, Praha 8, které dále distribuovaly motorovou naftu fakturačně dovezenou do České republiky jako univerzální technický olej a mazací olej nízké viskozity ze strany společnosti APRIKOSE, s. r. o., a SCHWARZBURG, s. r. o., dalším odběratelským společnostem např. HERST, s. r. o., IČO 271 85 991, M., s. r. o., a J. K., osoba samostatně výdělečně činná, dále ovládal osoby v rámci organizované skupiny, kterou vytvořil a řídil s tím, že jeho jednání prolíná převážnou většinou činností této skupiny, když za účelem předpokládané trestné činnosti uzavřel za spol. FBRS Enterprises, s. r. o., smlouvu o pronájmu skladovacích nádrží v areálu stáčiště M. B., P., se spol. B-Etha Czech, s. r. o., IČO 275 63 995, ze dne 17. 8. 2009, které jménem společnosti FBRS Enterprises, s. r. o., dále pronajal společnosti APRIKOSE, s. r. o., na základě smlouvy o podnájmu nebytových prostor ze dne 6. 9. 2009 a společnosti SCHWARZBURG, s. r. o., na základě smlouvy o podnájmu nebytových prostor ze dne 1. 3. 2011, na základě smlouvy o nájmu bytu a jejího dodatku, tyto pronajaté prostory obv. J. K., obv. M. J. P., obv. R. L., případně dalšími nezjištěnými osobami, byly užívány jako kancelář k administrativnímu zabezpečení trestné činnosti. Dále ovládal bankovní účty těchto odběratelských společností, konkrétně FBRS Enterprises, s. r. o., BISTROBAR, s. r. o., k jejichž účtům měl dispoziční práva a dále prostřednictvím nastrčených jednatelů společností SNOWDEN, s. r. o., a EN Shops, s. r. o., ovládal účty i těchto společností. Jménem těchto společností jednal s dalšími odběrateli HERST, s. r. o., M., s. r. o., J. K., OSVČ, viz výše, předával účetní podklady společnosti APRIKOSE, s. r. o., a EN SHOPS, s. r. o., účetní J. K. a účetnictví spol. FBRS Enterprises, s. r. o., BISTROBAR, s. r. o., a SNOWDEN, s. r. o., účetní J. P. a disponoval razítky spol. SNOWDEN, s. r. o., FBRS Enterprises, s. r. o., a nejméně v jednom případě i spol. APRIKOSE, s. r. o., nejméně v případě spol. EN Shops, s. r. o., zajišťoval podání daňového přiznání na FÚ Praha 3 ze 4. čtvrtletí 2010, přebíral vzorky motorové nafty ze skladovacích nádrží v areálu stáčiště v M. B., P., a jako zástupce spol. FBRS Enterprises, s. r. o., zajišťoval v laboratoři SGS Czech Republic, s. r. o., laboratorní rozbor vzorků motorové nafty. Dále společně s obv. M. J. P. koordinoval M. S. a P. M. k odběru vzorků ze skladovacích nádrží v areálu stáčiště a jako obsluhu stáčiště je informovali o příjezdech cisteren ať už ke stočení obsahu z cisteren nebo naopak jejich naplnění. Za účelem zbavení se důsledků své činnosti fiktivně ustanovil do funkce jednatele spol. BISTROBAR, s. r. o., kde byla jednatelkou jeho sestra P. K. osobu nového jednatele M. D., když ze zprávy JUDr. Neumannové, notářská kancelář Praha 2, vyplývá, že k ověření listin nutných k převodu společnosti na M. D. jí byla předložena k ověření mimo jiné plná moc obv. J. K. k zastupování společnosti BISTROBAR, s. r. o., na valné hromadě společnosti. Dále ve spolupráci s obv. M. J. P. a obv. R. L. koordinoval obchodní záležitosti, zejména fyzické dodání olejů následně jejich další distribuci jako motorovou naftu,
a všichni obvinění popsaným způsobem postupovali opakovaně a v delším časovém úseku, i přesto, že si byli vědomi skutečnosti, že uvedeným jednáním distribuují oleje nezatížené spotřební daní jako motorovou naftu, případně pouze fakturačně vykázanou motorovou naftu odebíranou jako minerální oleje nezatížené spotřební daní, ačkoli si byli vědomi, že taková distribuce a následný prodej dalším odběratelům – obchodníkům s pohonnými hmotami odporuje daňovým zákonům České republiky a uvedením do volného prodeje za účelem použití k pohonu motorů, aniž by byla odvedena příslušná spotřební daň a daň z přidané hodnoty, způsobili za období od 1. 9. 2010 do 22. 6. 2011 českému státu zastoupenému Celním úřadem pro hlavní město Prahu, Finančním úřadem hl. m. Praha, územní pracoviště Praha 8 a Praha 10 škodu v celkové výši 39.379.148 Kč.
2. Obviněný byl za tento zločin odsouzen podle §240 odst. 3 tr. zákoníku k trestu odnětí svobody v trvání sedmi let, pro jehož výkon byl podle §56 odst. 2 písm. c) tr. zákoníku zařazen do věznice s ostrahou.
3. Týmž rozsudkem byli odsouzeni i obvinění M. J. P. a R. L., zatímco obvinění M. S. a P. M. byli obžaloby zproštěni.
4. O odvoláních obviněných a státního zástupce proti tomuto rozsudku rozhodl Vrchní soud v Praze rozsudkem ze dne 27. 1. 2017, č. j. 3 To 43/2016-8478 , jímž podle §258 odst. 1 písm. e), odst. 2 tr. ř. napadený rozsudek ohledně obviněných J. K. a M. J. P. zrušil ve výroku o uloženém trestu. Podle §259 odst. 3 tr. ř. znovu rozhodl tak, že při nezměněném výroku o vině obviněnému J. K. uložil podle §240 odst. 3 tr. zákoníku trest odnětí svobody v trvání sedmi let, pro jehož výkon ho podle §56 odst. 3 tr. zákoníku zařadil do věznice s dozorem, přičemž mu dále nově podle §67 odst. 1 tr. zákoníku a §68 odst. 1, odst. 2 tr. zákoníku uložil peněžitý trest v počtu 500 denních sazeb při výši denní sazby 2.000 Kč, celkem 1.000.000 Kč. Podle §69 odst. 1 tr. zákoníku stanovil pro případ, že by ve stanovené lhůtě nebyl peněžitý trest vykonán, náhradní trest odnětí svobody v trvání šesti měsíců. Zároveň rozhodl při nezměněném výroku o vině také o uložení trestu uprchlému M. J. P. a zamítl odvolání státního zástupce podané v neprospěch obviněných M. S. a P. M.
II.
Dovolání a vyjádření k němu
5. Proti citovanému rozsudku vrchního soudu podal obviněný prostřednictvím svého obhájce JUDr. Ladislava Tichého dovolání, jež opřel o dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., když namítl, že rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení.
6. Námitky obviněného uplatněné v jeho dovolání jsou v podstatě shodné s těmi, jež uplatnil již ve svém odvolání. Dovolatel tvrdí, že důkazy ve věci nebyly opatřovány zákonem stanoveným způsobem, neboť jeho trestní stíhání bylo zahájeno pro naprosto jiný skutek, než pro který byl následně odsouzen, a důkazy byly po celou dobu vyšetřování shromažďovány pouze ve smyslu sděleného obvinění. Důkazy ke skutku, jenž následně figuroval ve výrokové části rozsudku, nebyly vůbec prováděny. Byla tak zásadním způsobem porušena totožnost skutku. Nadto trestní stíhání bylo zahájeno vůči osobě, jež byla označena jako P. V., která byla následně ztotožněna jako R. L. Přestože bylo trestní řízení nadále vedeno proti uprchlému L., vyšetřovací úkony nebyly zopakovány.
7. Obviněný poukazuje na skutečnost, že soudy nebylo vyhověno celkem devíti návrhům obhajoby na provedení dalších důkazů, konkrétně návrhu
a) na vypracování znaleckého posudku z oboru chemie a petrochemie za účelem objasnění otázky, zda bylo možno vyrábět motorovou naftu způsobem, jak je uvedeno ve sděleném obvinění,
b) na vypracování znaleckého posudku na technologii, která se nacházela ve skladišti v M. B.,
c) na vypracování znaleckého posudku z oboru ekonomie – daní SPD a DPH z důvodu objasnění otázky, kdo byl povinen zaplatit SPD a DPH,
d) na zajištění dokladů k provedenému odplombování vrchních plnicích otvorů pěti drážních cisteren a výsledků odběrů vzorků z těchto cisteren na vlakovém nádraží N. z ledna 2011 – protokol o zásahu Celní správy,
e) na pořízení doslovného přepisu a následného překladu odposlechů hovorů ztotožněného uživatele telefonních stanic M. P. s ostatními účastníky, neboť v souladu s trestním řádem, pokud o to kterákoli z procesních stran požádá, musí jí být poskytnuta možnost doslovného přepisu předmětných odposlechů,
f) na výslech zástupců odběratelů motorové nafty, kterým společnost Herst, s. r. o., dodávala motorovou naftu zakoupenou od společností zajištěných policejními orgány,
g) na výslech zástupce společnosti WGM OIL za účelem objasnění skutečného množství, které společnost Aprikose dovezla do M. B., kdy část objemu nákupu uvedené společnosti směřovala do Polska,
h) na výslech pracovníků společnosti As Gold AS Nafta a zaměstnanců přepravních společností,
ch) na výslech pracovnic laboratoří v SRN, jež byly vyslechnuty v rámci mezinárodní právní pomoci, aniž by bylo obhajobě umožněno se výslechů účastnit.
8. V části III. svého dovolání se obviněný podrobně vyjadřuje k jednotlivým skutkovým závěrům nalézacího soudu, k nimž poskytuje své vlastní zhodnocení skutkového děje a provedených důkazů. Znění těchto námitek je zcela shodné s jím podaným odvoláním.
9. V následující části svého dovolání pak obviněný namítá nezákonnost odposlechů a záznamů telekomunikačního provozu podle §88 tr. ř. s ohledem na nedostatečné odůvodnění příkazů podle §88 odst. 2 tr. ř. Vydané příkazy podle jeho mínění nemají náležitosti uvedené v §88 tr. ř., neboť soudy, které příkazy vydávaly, pouze nekriticky převzaly názor státního zástupce, jenž vtělily do svého rozhodnutí. V rozhodnutí tak zcela absentuje názor soudu, který tak naprosto rezignuje na svou rozhodovací činnost. V této souvislosti poukazuje dovolatel na rozhodnutí Vrchního soudu v Praze z měsíce října loňského roku, jímž zrušil rozsudek nalézacího soudu z důvodu nezákonnosti odposlechů a záznamů telekomunikačního provozu ze stejných důvodů.
10. Závěrem obviněný navrhl, aby Nejvyšší soud napadený rozsudek Vrchního soudu v Praze ze dne 27. 1. 2017, č. j. 3 To 43/2016-8478, zrušil a podle §265 l odst. 1 tr. ř. Vrchnímu soudu v Praze přikázal, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.
11. Nejvyšší státní zástupce se k dovolání obviněného vyjádřil prostřednictvím státního zástupce činného u Nejvyššího státního zastupitelství (dále jen „státní zástupce), který předně uvedl, že prostřednictvím dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. se nelze úspěšně domáhat opravy skutkových zjištění učiněných soudy prvního a druhého stupně. Zásah do skutkových zjištění je možné připustit pouze tehdy, existuje-li tzv. extrémní nesoulad, což se zde nestalo. Valná část námitek obviněného tak vůbec nespadá pod uplatňovaný dovolací důvod uvedený v §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., ale ani pod jiný dovolací důvod.
12. Zejména námitky obviněného týkající se toho, jaké důkazy soudy provedly a zejména jakým způsobem provedené důkazy hodnotily, jsou nikoliv hmotně právní, ale toliko procesní povahy. Ze spisového materiálu je navíc zřejmé, že soudy postupovaly ve věci velmi pečlivě a pokud jde o hodnocení důkazů, to je v souladu s §2 odst. 5, 6 tr. ř. Stejně tak pod zákonné dovolací důvody nespadá argumentace obviněného ve vztahu k zákonnosti části opatřených důkazů, a to odposlechu a záznamu telekomunikačního provozu, zejména vydaných příkazů podle §88 tr. ř. Zákonnost provedených důkazů a možnost provedení opatřených důkazů v řízení u hlavního líčení posuzovaly oba ve věci činné soudy a na těchto důkazech žádnou nezákonnost nespatřily. Skutečnost, že napadené příkazy jsou spíše stručnější, plyne ze skutečnosti, v jak rané fázi trestního řízení a při jakém stupni znalostí informací ze strany orgánů činných v trestním řízení byly opatřovány.
13. Pokud jde o námitku porušení zásady zachování totožnosti skutku, odkazuje státní zástupce na odůvodnění rozhodnutí soudu odvolacího (str. 11), který se s ní zcela vypořádal. Při porovnání popisu skutku v usnesení o zahájení trestního stíhání obviněného a výrokovou částí obžaloby a následně rozsudků soudu prvního stupně a odvolacího soudu je zřejmé, že totožnost skutku, jak je chápana v teorii trestního práva i v praxi orgánů činných v trestním řízení, byla bezpochyby zachována, když skutek je zcela totožný, pokud se týče následku jednání obviněných a přinejmenším i v části samotného jednání. Soudy správně uvedly, že zjištěná modifikace popisu jednání obviněných plyne z dokazování, které bylo provedeno. Obviněným navrhovaný popisovaný procesní postup spočívající v zastavení trestního stíhání pro skutek, pro který bylo zahájeno trestní stíhání, by byl nezákonný a zcela zjevně nesprávný, neboť by vedl ke vzniku překážky věci rozhodnuté.
14. V rozhodnutích popsané jednání obviněného naplňuje bez pochybností znaky skutkové podstaty zločinu zkrácení daně, poplatku a podobné povinné platby podle §240 odst. 1, 2 písm. a), odst. 3 tr. zákoníku spáchaného ve spolupachatelství podle §23 tr. zákoníku. S námitkami obviněného se přehledně vypořádal i soud odvolací, když v souladu s jeho argumentací je třeba poukázat na to, že podle §8 odst. 2 zákona č. 353/2003 Sb., o spotřební dani, vzniká daňová povinnost výrobou vybraných výrobků na daňovém území Evropského společenství nebo dovozem vybraných výrobků na daňové území Evropských společenství. Podle §9 odst. 1 téhož zákona je povinnost daň ve stanovené době přiznat a zaplatit. Tato povinnost vzniká okamžikem uvedení výrobků podléhajících daňové povinnosti (uvedených v §45 odst. 1 citovaného zákona) do volného daňového oběhu na území České republiky. Vrchní soud se podrobně věnoval rozboru pojmu „výroba“, a to i ve smyslu nálezu Ústavního soudu ze dne 27. 6. 2000, sp. zn. II ÚS 157/97, a to právě ve vztahu k zákonu o spotřební dani. Ústavní soud, a ve shodě s ním pak následně orgány činné v trestním řízení, vykládají tento pojem „výroby“ v širším slova smyslu, přičemž ve vztahu k této konkrétní trestní věci je irelevantní, jakou komoditu obviněný (respektive jím ovládané osoby a společnosti) dovážel. Důležité je to, za jakým účelem byla dále prodávána, když i tímto postupem, včetně změny názvu komodity, došlo právě k výrobě v širším slova smyslu. Soud správně uzavřel, že i šetřením u finančních úřadů a celních úřadů bylo prokázáno, že společným jednáním všech obviněných došlo ke skutečnému zkrácení spotřební daně a daně z přidané hodnoty popisovaným způsobem, a to tedy nejenom jednáním obviněného P., jak naznačuje dovolatel, ale i jeho významným jednáním, jako řídícího článku celé skupiny.
15. Závěrem státní zástupce navrhl, aby Nejvyšší soud dovolání obviněného podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. odmítl, neboť jde o dovolání zjevně neopodstatněné. Zároveň vyjádřil souhlas, aby Nejvyšší soud o podaném dovolání rozhodl za podmínek §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. v neveřejném zasedání, a to i pro případ jiného, než jím navrženého rozhodnutí [§265r odst. 1 písm. c) tr. ř.].
III.
Přípustnost dovolání
16. Nejvyšší soud jako soud dovolací (§265c tr. ř.) nejprve zkoumal, zda v této trestní věci je dovolání přípustné, zda bylo podáno v zákonné lhůtě a na místě, kde lze takové podání učinit, a zda jej podala osoba oprávněná. Shledal přitom, že dovolání obviněného je přípustné podle §265a odst. 1, odst. 2 písm. a) tr. ř. Dále zjistil, že dovolání bylo podáno osobou oprávněnou [§265d odst. 1 písm. b), odst. 2 tr. ř.], v zákonné lhůtě a na místě, kde lze podání učinit (§265e odst. 1, 2 tr. ř.), přičemž splňuje i obsahové náležitosti dovolání (§265f tr. ř.).
IV.
Důvodnost dovolání
obecná východiska
17. Protože dovolání lze podat jen z důvodů taxativně vyjádřených v §265b tr. ř., Nejvyšší soud dále posuzoval, zda obviněným vznesené námitky naplňují jím uplatněný dovolací důvod.
18. Důvod dovolání podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. je dán v případech, kdy rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení. Uvedenou formulací zákon vyjadřuje, že dovolání je určeno k nápravě právních vad rozhodnutí ve věci samé, pokud tyto vady spočívají v právním posouzení skutku nebo jiných skutečností podle norem hmotného práva, nikoliv z hlediska procesních předpisů. Skutkový stav je při rozhodování o dovolání hodnocen v zásadě pouze z toho hlediska, zda skutek nebo jiná okolnost skutkové povahy byly správně právně posouzeny, tj. zda jsou právně kvalifikovány v souladu s příslušnými ustanoveními hmotného práva. Dovolací soud musí – s výjimkou případu tzv. extrémního nesouladu – vycházet ze skutkového stavu tak, jak byl zjištěn v průběhu trestního řízení a jak je vyjádřen především ve výroku odsuzujícího rozsudku, a je povinen zjistit, zda je právní posouzení skutku v souladu s vyjádřením způsobu jednání v příslušné skutkové podstatě trestného činu s ohledem na zjištěný skutkový stav.
19. Nejvyšší soud dále zdůrazňuje, že ve smyslu ustanovení §265b odst. 1 tr. ř. je dovolání mimořádným opravným prostředkem určeným k nápravě výslovně uvedených procesních a hmotně právních vad, ale nikoli k revizi skutkových zjištění učiněných soudy prvního a druhého stupně ani k přezkoumávání jimi provedeného dokazování. Těžiště dokazování je totiž v řízení před soudem prvního stupně a jeho skutkové závěry může doplňovat, popřípadě korigovat jen soud druhého stupně v řízení o řádném opravném prostředku (§259 odst. 3, §263 odst. 6, 7 tr. ř.). Tím je naplněno základní právo obviněného dosáhnout přezkoumání věci ve dvoustupňovém řízení ve smyslu čl. 13 Úmluvy a čl. 2 odst. 1 Protokolu č. 7 k Úmluvě.
20. Ze skutečností výše uvedených vyplývá, že východiskem pro existenci dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. jsou v pravomocně ukončeném řízení stabilizovaná skutková zjištění vyjádřená především v popisu skutku v příslušném výroku rozhodnutí ve věci samé, popř. i další soudem (soudy) zjištěné okolnosti relevantní z hlediska norem hmotného práva (trestního, ale i jiných právních odvětví).
21. Z hlediska rozhodování dovolacího soudu je vhodné připomenout, že Nejvyšší soud je vázán uplatněnými dovolacími důvody a jejich odůvodněním (§265f odst. 1 tr. ř.) a není povolán k revizi napadeného rozhodnutí z vlastní iniciativy. Fundovanou argumentaci tohoto mimořádného opravného prostředku má zajistit povinné zastoupení obviněného obhájcem – advokátem (§265d odst. 2 tr. ř.).
22. Na podkladě těchto východisek přistoupil Nejvyšší soud k posouzení dovolání obviněného.
vlastní posouzení dovolání
23. Dovolatel podal dovolání z důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., neboť má za to, že rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení. Valnou většinu jeho námitek však pod deklarovaný dovolací důvod nelze podřadit, neboť zpochybňují rozsah provedeného dokazování, hodnocení důkazní situace a skutková zjištění učiněná soudy nižších stupňů. Tyto námitky (skutkového a procesního charakteru) není Nejvyšší soud v rámci dovolacího řízení zásadně oprávněn přezkoumávat, neboť s výjimkou tzv. extrémního nesouladu je vázán skutkovými zjištěními nalézacího, příp. odvolacího soudu. Nadto námitky uvedené v části III. dovolání jsou obsahově shodné s těmi, jež obviněný uplatnil v odvolacím řízení, a s nimiž se již odpovídajícím způsobem vypořádal odvolací soud ve svém rozhodnutí.
24. Není úkolem dovolacího soudu, aby v podrobnostech reagoval na ty námitky, s nimiž se v dostatečném rozsahu vypořádal již soud odvolací. V případě námitek skutkového a procesního charakteru to platí tím spíše, neboť – jak již zmíněno – takové námitky přezkumnou povinnost dovolacího soudu nevyvolávají. Případná reakce dovolacího soudu na ně (viz níže bod 30 a násl.) je vhodná jen z toho důvodu, aby bylo zcela najisto a transparentně vyloženo, že namítané procesní nedostatky a vady nenabyly rozměrů, které by zasáhly do práva obviněného na spravedlivý proces, jehož porušení by bylo třeba v rozhodnutí dovolacího soudu (v podobě kasace napadených rozhodnutí) zohlednit.
25. Z veškeré dovolací argumentace obviněného lze za formálně odpovídající uplatněnému dovolacímu důvodu označit toliko námitku, že nemohl svým jednáním naplnit skutkovou podstatu trestného činu, jímž byl uznán vinným, neboť nebyl osobou, kterou stíhala povinnost daň přiznat a zaplatit. Trestný čin zkrácení daně, poplatku a podobné povinné platby podle §240 tr. zákoníku spáchá ten, „ kdo ve větším rozsahu zkrátí daň, clo, pojistné na sociální zabezpečení, pojistné na zdravotní pojištění, poplatek nebo jinou podobnou povinnou platbu anebo vyláká výhodu na některé z těchto povinných plateb“ .
26. Jak nalézacím soudem (str. 81 rozhodnutí), tak odvolacím soudem (str. 14 rozhodnutí), byl podrobně popsán vznik povinnosti daň přiznat a zaplatit. Odvolací soud se podrobně zabýval také výkladem pojmu „výroba“ ve smyslu §3 zákona o spotřební dani, kdy mj. s odkazem na nález Ústavního soudu ze dne 27. 6. 2000, sp. zn. II. ÚS 157/97, došel k závěru, že nezáleží na tom, jaká komodita je dovážena, ale za jakým účelem je prodávána, neboť změnou názvu dochází k „výrobě“ v širším významu. Je proto nerozhodné, zda ke krácení došlo u společností ropné produkty dovážející, nebo až u společností, které při prodeji spotřební daň účtovaly, pokud ani v jednom případě nedošlo k odvedení daně státu, jak bylo prokázáno znaleckým posudkem z oboru ekonomika - účetnictví.
27. K naplnění skutkové podstaty trestného činu zkrácení daně, poplatku a podobné povinné platby podle §240 tr. zákoníku není vyžadován speciální subjekt, kdy podle ustálené soudní praxe i judikatury Nejvyššího soudu (srov. např. rozhodnutí č. 25/1968 Sb. rozh. tr.) může být pachatelem trestného činu zkrácení daně, poplatku a podobné povinné platby kdokoli, tedy nejen subjekt daně, ale každý, kdo jedná úmyslně tak, aby jemu nebo jinému subjektu nebyla daň vyměřena vůbec nebo v nižší než zákonné výši a byla tak zkrácena ve větším rozsahu.
28. Nalézací soud dospěl k závěru (str. 79 rozhodnutí), že trestná činnost byla spáchána ve spolupachatelství, kdy obvinění J. K., M. J. P. a R. L. jednali se společným záměrem, aby nebyla daňová povinnost přiznána a uhrazena, tedy aby byla daň zkrácena, čímž naplnili skutkovou podstatu žalovaného trestného činu. Nalézací soud nadto považoval za nepochybné, že to byl právě dovolatel, kdo ovládal a řídil společnosti, prostřednictvím nichž byla trestná činnost páchána. Závěr nalézacího soudu, že dovolatel naplnil skutkovou podstatu daného trestného činu, byl proto správný, neboť dovolatel se na trestné činnosti podílel a přispěl tak k jednání, v důsledku něhož nebyla spotřební daň a daň z přidané hodnoty uhrazena. Námitka dovolatele proto nebyla shledána opodstatněnou.
29. Další námitky dovolatele týkající se porušení totožnosti skutku, neprovedení důkazů obhajoby a nezákonnosti některých důkazů mají procesní povahu a nelze je proto podřadit pod deklarovaný, ani žádný jiný, dovolací důvod a nezakládají proto přezkumnou pravomoc Nejvyššího soudu. Pouze pro úplnost (viz bod 24) a ve své podstatě nad rámec nezbytného (resp. toliko na doložení toho, že odsuzujícími výroky nedošlo k porušení základních práv obviněného) k nim Nejvyšší soud uvádí následující skutečnosti.
30. Podle §220 tr. ř. může soud rozhodovat pouze o skutku, který byl uveden v žalobním návrhu a podle §176 odst. 2 tr. ř. může být obžaloba podána pouze pro skutek, pro který bylo zahájeno trestní stíhání. Z daného vyplývá, že k zachování totožnosti skutku je nutná nejen shoda mezi popisem skutku v žalobním návrhu a ve výrokové části rozhodnutí soudu, ale také shoda mezi skutkem uvedeným v žalobním návrhu a skutkem, pro něž bylo zahájeno trestní stíhání (srov. např. rozhodnutí č. 15/1994 Sb. rozh. tr.). Tento požadavek však neznamená, že shoda v popisu skutku musí být absolutní, když některé skutečnosti uvedené v žalobním návrhu mohou odpadnout, některé naopak mohou přibýt, nesmí se však měnit podstata jednání (srov. např. rozhodnutí č. 6/1962 Sb. rozh. tr.). Podle ustálené judikatury pak postačí shoda mezi podstatnými skutkovými okolnostmi, kdy totožnost skutku je zachována, existuje-li úplná shoda v jednání, úplná shoda v následku, nebo alespoň částečná shoda jednání anebo následku za předpokladu, že podstatné okolnosti zůstaly zachovány (srov. např. rozhodnutí č. 52/1979 Sb. rozh. tr., rozhodnutí č. 1/1996 Sb. rozh. tr. a usnesení č. 21/2002 Sb. n. a u. ÚS).
31. Námitkou obviněného týkající se porušení totožnosti skutku se zabýval ve svém rozhodnutí odvolací soud (str. 11-12). V odůvodnění svého rozsudku zevrubně popsal důvody, jež vedly během trestního řízení k částečné opravě znění skutku. Důvodně uvedl, že v době sdělení obvinění nebyly orgánům činným v trestním řízení známy výsledky požadované právní pomoci a měly proto za to, že byl dovážen skutečný univerzální technický olej a mazací olej nízké viskozity bez spotřební daně, ten smíchán s motorovou naftou a následně jako motorová nafta již se spotřební daní prodáván dalším odběratelům. Až dalším šetřením bylo prokázáno, že krom těchto produktů byly dováženy také komodity, které se kvalitě motorové nafty v požadovaných parametrech přibližovaly, případně tyto parametry přímo vykazovaly, nebo se jednalo přímo o motorovou naftu. Všechny tyto produkty však byly dováženy pod označením výše uvedených olejů, které spotřební dani nepodléhaly, následně pak byly s daní fakturovány, ale daň ve skutečnosti státu nebyla odvedena. Vzhledem k tomu lze uzavřít, že totožnost skutku byla v dané trestí věci zachována. Z uvedeného vyplývá, že i při úpravě skutkové věty zůstala shoda úplná v případě následku a částečná v jednání, přičemž podstatné okolnosti zůstaly beze změny. Totožnost skutku mezi žalobním návrhem a rozhodnutím soudu prvního stupně tak byla zachována a byla zachována také shoda mezi skutkem uvedeným v žalobním návrhu a skutkem, pro něž bylo zahájeno trestní stíhání.
32. Vzhledem k tomu, že posouzení věci dovolatelem stran otázky zachování zásady obžalovací je zcela liché, je za neopodstatněné nezbytné pokládat i jeho tvrzení o tom, že orgány činné v trestním řízení neprováděly důkazy k objasnění skutku, jímž byl uznán vinným. V uvedeném směru se tudíž v jejich postupu nevyskytuje vada, jíž by bylo nutno hodnotit jako podstatnou vadu důkazního řízení, která by měla odůvodnit kasaci dovoláním napadených rozhodnutí. Ohledně tvrzení obviněného, že nové poznatky, které orgány činné v trestním řízení promítly v úpravě popisu skutku, měly vést k zastavení trestního stíhání pro původně sdělené obvinění, resp. skutek popsaný v usnesení o zahájení trestního stíhání dovolatele, a k novému zahájení trestního stíhání (spojeného s novým provedením důkazů), lze odkázat na výstižné vyjádření státního zástupce, který důvodně poukázal na to, že pravomocné usnesení o zastavení trestního stíhání by vytvořilo překážku rei iudicatae a znemožnilo tak trestní postih obviněného.
33. Pokud dovolatel dále uvádí, že nebylo vyhověno jeho důkazním návrhům, které měly sloužit k posouzení otázek hmotně právního významu, pak lze poukázat především na judikaturu Ústavního soudu, který v řadě svých rozhodnutí (srov. např. nález Ústavního soudu ze dne 12. 6. 1997, sp. zn. III. ÚS 95/97, nález Ústavního soudu ze dne 10. 10. 2002, sp. zn. III. ÚS 173/02) podrobně vyložil pojem tzv. opomenutých důkazů ve vazbě na zásadu volného hodnocení důkazů a kautely, jež zákon klade na odůvodnění soudních rozhodnutí. V nálezu Ústavního soudu ze dne 24. 2. 2004, sp. zn. I. ÚS 733/01 je konstatován závěr plynoucí z ustálené judikatury Ústavního soudu, že „neakceptování důkazního návrhu obviněného lze dle ustálené judikatury Ústavního soudu založit toliko třemi důvody. Prvním je argument, dle něhož tvrzená skutečnost, k jejímuž ověření nebo vyvrácení je důkaz navrhován, nemá relevantní souvislost s předmětem řízení. Dalším je argument, dle kterého navržený důkaz není s to ani ověřit ani vyvrátit tvrzenou skutečnost, čili ve vazbě na toto tvrzení nedisponuje potřebnou vypovídací potencí. Konečně třetím je nadbytečnost důkazu, tj. argument, dle něhož určité tvrzení, k jehož ověření nebo vyvrácení je důkaz navrhován, bylo již v dosavadním řízení bez důvodných pochybností (s praktickou jistotou) ověřeno nebo vyvráceno."
34. Důkazní návrhy obviněného byly soudem prvního i druhého stupně zamítnuty pro nadbytečnost. Nalézací soud se k důvodům zamítnutí důkazních návrhů zevrubně vyjádřil na str. 76, 80 a 81 rozhodnutí, kdy mj. uvedl, že skutečnosti podstatné pro trestní řízení byly dostatečně prokázány provedenými důkazy a „ doplnění dokazování dle požadavků obhajoby by bylo nadbytečné, časově neskutečně náročné a naprosto nehospodárné“ (str. 76 rozhodnutí). Dovolací soud se k důkazním návrhům obhajoby vyjádřil na str. 13 a 16 rozhodnutí, kdy se svými závěry shodl se závěry nalézacího soudu. Nejvyšší soud nemá tomuto postupu čeho vytknout. Za popsané procesní situace nelze důkazní návrhy obhajoby zmiňované v mimořádném opravném prostředku dovolatele považovat za tzv. opomenuté důkazy, neboť jejich zamítnutí bylo soudy obou stupňů dostatečně odůvodněno.
35. V trestní věci obviněného byly příkazy k odposlechu a záznamu telekomunikačního provozu vydány v období od 20. 1. 2011 do 11. 4. 2011. Podmínky pro vydání příkazu uvádí §88 tr. ř., podle něhož, ve znění účinném do 31. 12. 2011, „je-li vedeno trestní řízení pro zvlášť závažný zločin nebo pro jiný úmyslný trestný čin, k jehož stíhání zavazuje vyhlášená mezinárodní smlouva, může být vydán příkaz k odposlechu a záznamu telekomunikačního provozu, pokud lze důvodně předpokládat, že jím budou získány významné skutečnosti pro trestní řízení a nelze-li sledovaného účelu dosáhnout jinak nebo bylo-li by jinak jeho dosažení podstatně ztížené . “
36. Náležitosti příkazu k odposlechu a záznamu telekomunikačního provozu pak stanoví §88 odst. 2 tr. ř. Příkaz vydává v písemné podobě předseda senátu a v přípravném řízení na návrh státního zástupce soudce na dobu, která nesmí být delší, než čtyři měsíce. Mezi obsahové náležitosti patří uživatelská adresa či zařízení a osoba uživatele, pokud je její totožnost známa, a doba, po kterou bude odposlech a záznam telekomunikačního provozu prováděn, vylíčení konkrétních skutkových okolností, které vydání tohoto příkazu, včetně doby jeho trvání, odůvodňují. Ve fázi před zahájením trestního stíhání musí rovněž obsahovat odůvodnění neodkladnosti nebo neopakovatelnosti úkonu ve smyslu §160 odst. 4 tr. ř.
37. Zákonností provedených odposlechů se ve svém rozhodnutí podrobně věnoval odvolací soud (str. 15 rozhodnutí), kdy také s četnými odkazy na judikaturu Ústavního soudu dospěl k závěru o jejich zákonnosti a správnosti postupu příslušného soudu. Odvolací soud se detailně vyjádřil k náležitostem výrokové části a odůvodnění příkazů ze dne 20. 1. 2011, 23. 3. 2011 a 11. 4. 2014, jejichž nezákonnost dovolatel napadá také ve svém dovolání (v textu dovolání uvádí příkaz ze dne 13. 1. 2011, kdy se zřejmě jedná o chybu, neboť toho dne nebyl žádný příkaz vydán - první příkaz ve věci byl vydán až dne 20. 1. 2011).
38. Dovolatel svoji námitku týkající se nezákonnosti příkazů k odposlechu a záznamu telekomunikačního provozu formuloval zcela obecně, kdy jejich nezákonnost shledává toliko v krátkosti jejich odůvodnění, aniž by konkrétně uvedl, která z náležitostí vyžadovaných §88 odst. 2 tr. ř. není v daných příkazech splněna. Úkolem dovolacího soudu však není, aby za dovolatele právní argumentaci dotvářel či dokonce vytvářel. Nejvyšší soud se k posuzování nezákonnosti odposlechů a záznamů telekomunikačního provozu, resp. obsahu příkazu, jímž se odposlech nařizuje, vyjádřil mj. ve svém rozhodnutí ze dne 7. 6. 2017, sp. zn. 6 Tz 3/2017, kde upozornil, že „neúplné či nedostatečné odůvodnění příkazu k odposlechu a záznamu telekomunikačního provozu nebo povolení ke sledování osob a věcí, které dostatečně podrobně neobsahuje všechny požadavky uvedené v §88 odst. 1, 2 tr. ř. nebo v §158d odst. 4 tr. ř., nemusí bez dalšího založit nepoužitelnost odposlechů a záznamů opatřených na jejich podkladě, pokud je zjevné, že v dané věci byly splněny materiální podmínky pro jejich vydání.“ Odůvodnění příkazů k odposlechu a záznamu telekomunikačního provozu je podle jeho závěrů nutno zkoumat z formálně-materiálního hlediska, kdy k závěru o materiální důvodnosti nařízení odposlechu lze dospět také na základě posouzení návrhu státního zástupce na vydání příkazu a příslušného spisového materiálu, které zpravidla obsahují podrobnější popis skutkových okolností dané trestní věci. I s přihlédnutím k takovému nazírání na hodnocení opodstatněnosti vydání příkazu je nezbytné akceptovat závěry, které stran využitelnosti důkazu odposlechem a záznamem telekomunikačního provozu učinily soudy nižších stupňů.
39. Z uvedeného hodnocení dovolání obviněného plyne, že tento ve svém mimořádném opravném prostředku v rozhodující míře uplatnil námitky, které se s uplatněným dovolacím důvodem podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. věcně rozešly a které ani z pohledu případného přesahu do roviny ústavně právní nebyly způsobilé odůvodnit kasaci napadených rozhodnutí. Jediná námitka hmotně právního charakteru, která byla způsobilá obsahově dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. naplnit, nebyla shledána opodstatněnou. Vzhledem k tomuto posouzení rozhodl Nejvyšší soud o celém dovolání obviněného způsobem uvedeným v §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. Podle něj Nejvyšší soud dovolání odmítne, jde-li o dovolání zjevně neopodstatněné.
40. Za podmínek §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. rozhodl Nejvyšší soud o tomto mimořádném opravném prostředku v neveřejném zasedání. Pokud jde o rozsah odůvodnění tohoto usnesení, odkazuje se na ustanovení §265i odst. 2 tr. ř., podle něhož „V odůvodnění usnesení o odmítnutí dovolání Nejvyšší soud jen stručně uvede důvod odmítnutí poukazem na okolnosti vztahující se k zákonnému důvodu odmítnutí“ .
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§265n tr. ř.).
V Brně dne 4. října 2017
JUDr. Ivo Kouřil
předseda senátu