ECLI:CZ:NS:2012:6.TDO.1178.2012.1
sp. zn. 6 Tdo 1178/2012-12
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání dne 31. října 2012 o dovolání nejvyššího státního zástupce podaném v neprospěch obviněného P. Z., proti usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 30. 5. 2012, č. j. 4 To 263/2012-70, v trestní věci vedené u Okresního soudu v Teplicích pod sp. zn. 3 T 151/2011, takto:
Podle §265k odst. 1, 2 tr. ř. se usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 30. 5. 2012, č. j. 4 To 263/2012-70, a usnesení Okresního soudu v Teplicích ze dne 2. 5. 2012, č. j. 3 T 151/2011-58, zrušují .
Současně se zrušují všechna další rozhodnutí na zrušená usnesení obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu.
Podle §265 l odst. 1 tr. ř. se Okresnímu soudu v Teplicích přikazuje , aby věc obviněného v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.
Odůvodnění:
Usnesením Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 30. 5. 2012, č. j. 4 To 263/2012-70, byla podle §148 odst. 1 písm. c) tr. ř. zamítnuta stížnost státního zástupce proti usnesení Okresního soudu v Teplicích ze dne 2. 5. 2012, č. j. 3 T 151/2011-58, kterým bylo podle §314c odst. 1 písm. a) tr. ř. za použití §188 odst. 1 písm. f) tr. ř. podle §307 odst. 1 tr. ř. podmíněně zastaveno trestní stíhání obviněného pro skutek spočívající v tom, že obviněný „dne 25. 5. 2011 kolem 15.25 hodin v T., okr. T., ulici K., poté, co poškozený Ing. P. K. u bankomatu Československé obchodní banky, a. s. stornoval požadavek na vybrání finanční hotovosti ve výši 15.000,- Kč a od bankomatu odešel, přistoupil k tomuto bankomatu a ponechal si finanční hotovost ve výši 15.000,- Kč, kterou nalezl v okénku pro výdej finanční hotovosti a která byla i přes storno transakce poškozeným z bankomatu odňata, čímž způsobil poškozenému Ing. P. K., škodu ve výši 15.000,- Kč“ , ve kterém byl spatřován přečin zatajení věci podle §219 odst. 1 tr. zákoníku.
Proti usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 30. 5. 2012, č. j. 4 To 263/2012-70, podal nejvyšší státní zástupce v neprospěch obviněného dovolání, ve kterém uplatnil dovolací důvod uvedený v §265b odst. 1 písm. f), l) tr. ř. Uplatněný dovolací důvod spočívá podle dovolatele v tom, že soudy nesprávně vyhodnotily splnění procesních podmínek pro rozhodnutí o podmíněném zastavení trestního stíhání, když nepřihlédly ke skutečnému obsahu výpovědi podezřelého ze dne 18. 10. 2011, kdy nejvyšší státní zástupce poukazuje na to, že obviněný ve své výpovědi uvedl, že „chce finanční hotovost ve výši 15.000,- Kč, kterou v bankomatu nalezl dne 25. 5. 2011 vrátit majiteli a neponechal si ji za účelem svého obohacení…“ Podle dovolatele muselo být obviněnému zřejmé, že svým jednáním vyloučil oprávněného vlastníka z dispozice s jeho finančními prostředky. Oba soudy tak nesprávně posoudily předpoklady pro splnění podmínek pro podmíněné zastavení trestního stíhání, kdy nerespektovaly závěry rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 6 Tdo 146/2012 a sp. zn. 3 Tdo 263/2008. Podle názoru nejvyššího státního zástupce nebyla dosud splněna podmínka doznání obviněného, a proto nebylo na místě postupovat podle ustanovení §307 odst. 1 tr. ř. Nejvyšší státní zástupce proto navrhl, aby Nejvyšší soud zrušil nejen dovoláním napadené rozhodnutí, ale také jemu předcházející usnesení soudu prvního stupně a věc vrátil soudu prvního stupně k novému projednání a rozhodnutí.
Nejvyšší soud jako soud dovolací (§265c tr. ř.) shledal, že dovolání nejvyššího státního zástupce je přípustné [§265a odst. 1, 2 písm. h) tr. ř.], bylo podáno nejvyšším státním zástupcem jako osobou oprávněnou [§265d odst. 1 písm. a) tr. ř.], v zákonné lhůtě a na místě, kde lze podání učinit (§265e odst. 1, 2 tr. ř.). Dovolání obsahuje i obligatorní náležitosti stanovené v §265f odst. 1 tr. ř.
Protože dovolání lze podat jen z důvodů uvedených v §265b tr. ř., bylo dále nutno posoudit, zda vznesené námitky naplňují zákonem stanovené dovolací důvody, jejichž existence je současně nezbytnou podmínkou provedení přezkumu napadeného rozhodnutí dovolacím soudem podle §265i odst. 3 tr. ř.
Jelikož Nejvyšší soud neshledal důvody pro odmítnutí dovolání podle §265i odst. 1 tr. ř., přezkoumal podle §265i odst. 3 tr. ř. zákonnost a odůvodněnost výroků napadeného rozhodnutí, proti nimž bylo dovolání podáno, v rozsahu a z důvodů uvedených v dovolání, jakož i řízení napadenému rozhodnutí předcházející, a dospěl k závěru, že dovolání je důvodné.
Podle §307 odst. 1 tr. ř. může v řízení o trestném činu, na který zákon stanoví trest odnětí svobody, jehož horní hranice nepřevyšuje pět let, se souhlasem obviněného soud a v přípravném řízení státní zástupce podmíněně zastavit trestní stíhání, jestliže
a) obviněný se k činu doznal,
b) nahradil škodu, pokud byla činem způsobena, nebo s poškozeným o její náhradě uzavřel dohodu, anebo učinil jiná potřebná opatření k její náhradě,
c) vydal bezdůvodné obohacení činem získané, nebo s poškozeným o jeho vydání uzavřel dohodu, anebo učinil jiná vhodná opatření k jeho vydání,
a vzhledem k osobě obviněného, s přihlédnutím k jeho dosavadnímu životu a k okolnostem případu lze důvodně takové rozhodnutí považovat za dostačující.
Z formulace prvního z citovaných zákonných ustanovení vyplývá, že stanovené podmínky musí být splněny kumulativně (samozřejmě za předpokladu, že to v tom kterém případě přichází v úvahu, tedy např. náhrada škody obviněným, pokud byla činem způsobena, nebo vydání bezdůvodného obohacení obviněným, pokud bylo činem získáno).
První z uvedených zákonných podmínek by bylo možno mít za splněnou, neboť proti obviněnému bylo vedeno trestní stíhání pro přečin zatajení věci podle §219 odst. 1 tr. zákoníku (tj. s trestní sazbou až na jeden rok), který je trestným činem vymezeným v ustanovení §307 odst. 1 tr. ř.
Druhou z těchto podmínek je souhlas obviněného s podmíněným zastavením trestního stíhání. Takový souhlas musí být učiněn způsobem, který nevzbuzuje pochybnosti (uplatní se obecná ustanovení o náležitostech podání - srov. §59 odst. 1 tr. ř.), to znamená, že musí být jednoznačný, výslovný, naopak nemůže být ničím podmiňován (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 1. 7. 2003, sp. zn. 4 Tz 84/2003). Ostatně, ani splnění této podmínky nejvyšší státní zástupce nezpochybňoval.
Třetí zákonnou podmínkou pro postup podle §307 odst. 1 písm. a) tr. ř. je, že obviněný se k činu doznal . Po obsahové stránce se musí doznání vztahovat na celý skutek, na všechny jeho skutkové okolnosti naplňující zákonné znaky stíhaného činu, stejně jako na všechny znaky jeho skutkové podstaty a musí být podporováno i ostatními důkazy. Nestačilo by tedy, pokud by se obviněný doznal ke skutkovým okolnostem, ale popřel zavinění (ať už by se vyžadovalo úmyslné, nebo by postačovalo nedbalostní). Doznáním, a to i pokud jde o zavinění, se tedy rozumí doznání skutkových okolností, ze kterých může orgán činný v trestním řízení dovodit naplnění zákonných znaků trestného činu (srov. rozhodnutí č. 6/1996 Sb. rozh. tr.). Nejvyšší státní zástupce v této souvislosti namítl, že soudy pominuly skutečný obsah výpovědi obviněného, učiněné v přípravném řízení, která nenaplňuje všechny náležitosti doznání.
Na tomto místě musí Nejvyšší soud konstatovat, že obviněný ve své výpovědi mj. uvedl, že „hotovost z bankomatu vyndal a pokračoval ve své transakci. Hotovost ve výši 15.000,- Kč odložil na pult bankomatu, zda-li se někdo k hotovosti nepřihlásí. Když jsem provedl svou transakci na bankomatu, tak jsem na místě ještě chvíli stál, ale nikdo nepřišel. Vzhledem k časové tísni jsem byl nucen z pobočky ČSOB odjet do obce O. Byl jsem si vědom toho, že transakci, kterou jsem prováděl pomocí platební karty mé přítelkyně, jsem bezpečně dohádatelný a z těchto důvodů jsem si výše uvedenou hotovost ponechal u sebe. Peníze jsem nijak neutratil a ani nepoužil pro svou potřebu. Telefonicky jsem následně kontaktoval svého osobního bankéře pana D. F., abych zjistil, jak mám v té situaci postupovat. On mě ubezpečil, že jsem lehce dohádatelný, jelikož jsem provedl transakci kartou mé přítelkyně a že mě bude banka informovat. Ze strany banky však nedošlo k žádnému kontaktu, a až dne 9. 8. 2011 jsem byl předvolán k výslechu na MO PČR Praha 9 – Letňany. Dne 9. 8. 2011 jsem se k výslechu dostavil a zde jsem mimo jiné uvedl, že finanční hotovost ve výši 15.000,- Kč, kterou jsem v bankomatu nalezl dne 25. 5. 2011, chci vrátit majiteli a neponechal jsem si ji za účelem obohacení…“
Především je skutečností, že se soudy náležitě nezabývaly obsahem procesní výpovědi obviněného. Soud prvního stupně v odůvodnění svého rozhodnutí uvedl pouze tolik, že ze závěrečné zprávy probační a mediační služby vyplývá, že obviněný vyslovil souhlas s postupem podle §307 tr. ř. Dále soud konstatoval, že se obviněný k výše uvedenému skutku v přípravném řízení doznal a důkazy opatřené v přípravném řízení s tímto doznáním obviněného korespondují. Soud druhého stupně k námitkám státního zástupce, které tento uplatnil ve stížnosti podané proti rozhodnutí soudu prvního stupně konstatoval, že z obsahu doznání obviněného je patrno, že si obviněný peníze z bankomatu přisvojil, že si je ponechal po dobu téměř tří měsíců, než byl vypátrán orgány policie. V souvislosti s trestnou činností, pro kterou byl obviněný stíhán, je vhodné zmínit, že formálním znakem přečinu zatajení věci je přisvojení si cizí věci nebo jiné majetkové hodnoty. Problematice „přisvojení si cizí věci“ bylo mj. také věnováno rozhodnutí č. 14/2006 II. Sb. rozh. tr. Z vyjádření obviněného však vyplývá, že obviněný uváděl, že si finanční hotovost neponechal za účelem svého obohacení. Za situace, kdy obviněný po dobu delší dvou měsíců vyloučil oprávněného vlastníka z dispozice s finančními prostředky, jeho dohledatelnost neodpovídala jím uplatněné argumentaci, neboť bankovní operaci prováděl prostřednictvím platební karty své přítelkyně, tudíž lze na něj nahlížet spíše jako na anonymního uživatele, po uvedenou dobu neučinil žádné kroky ve vztahu k vrácení peněz, když sám hovoří o tom, že si je „neponechal za účelem svého obohacení“, pak za této situace musel Nejvyšší soud akceptovat výhradu nejvyššího státního zástupce, že soudy pominuly při svém rozhodování skutečnou vypovídací hodnotu výpovědi obviněného a předčasně dospěly k závěru, že učiněnou výpověď obviněného lze považovat za doznání obviněného ve smyslu vyžadovaném ustanovením §307 odst. 1 tr. ř.
Nejvyšší soud z výše uvedených důvodů dospěl k závěru, že usnesení soudu druhého stupně, jímž podle §148 odst. 1 písm. c) tr. ř. zamítl stížnost příslušného státního zástupce, jakož i jemu předcházející (shora citované) usnesení soudu prvého stupně, spočívají v nesprávné aplikaci ustanovení §307 odst. 1 tr. ř. o podmíněném zastavení trestního stíhání. K takovému postupu nebyly bezezbytku splněny všechny kumulativně vymezené zákonné podmínky, jak mu oprávněně vytýkal mimořádný opravný prostředek nejvyššího státního zástupce. Proto z jeho podnětu podle §265k odst. 1 tr. ř. zrušil Nejvyšší soud jak usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 30. 5. 2012, č. j. 4 To 263/2012-70, tak i usnesení Okresního soudu v Teplicích ze dne 2. 5. 2012, č. j. 3 T 151/2011-58. Současně podle §265k odst. 2 tr. ř. zrušil také další rozhodnutí na zrušená usnesení obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu. Následně podle §265 l odst. 1 tr. ř. přikázal Okresnímu soudu v Teplicích, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.
Po zrušení napadených usnesení se tak trestní věc obviněného vrací do stadia řízení před rozhodnutím soudu prvního stupně. Jeho povinností proto bude, aby se věcí ze všech hledisek, na něž v tomto rozhodnutí Nejvyšší soud upozornil, znovu pečlivě zabýval a učinil rozhodnutí, které bude možno považovat za správné, zákonné i spravedlivé (viz též usnesení Nejvyššího soudu sp. zn. 6 Tdo 146/2012, sp. zn. 3 Tdo 263/2008).
V souladu s ustanovením §265r odst. 1 písm. b) tr. ř. Nejvyšší soud učinil toto rozhodnutí v neveřejném zasedání, neboť vady napadeného rozhodnutí vytknuté dovoláním a zjištěné Nejvyšším soudem nebylo možno odstranit v řízení o dovolání ve veřejném zasedání.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§265n tr. ř.).
V Brně dne 31. října 2012
Předseda senátu:
JUDr. Jan Engelmann