Rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 26.10.2004, sp. zn. 6 Tdo 1192/2004 [ usnesení / výz-X ], dostupné na http://www.jurilogie.cz/ecli/ECLI:CZ:NS:2004:6.TDO.1192.2004.1

Zdroj dat je dostupný na http://www.nsoud.cz
ECLI:CZ:NS:2004:6.TDO.1192.2004.1
sp. zn. 6 Tdo 1192/2004 USNESENÍ Nejvyšší soud České republiky rozhodl v neveřejném zasedání dne 26. října 2004 o dovolání obviněného JUDr. Z. Š., , proti usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 27. 11. 2003, sp. zn. 6 To 501/2003, který rozhodoval jako soud odvolací v trestní věci vedené u Okresního soudu v Bruntále pod sp. zn. 2 T 31/2003, takto: Podle §265i odst. 1 písm. d) tr. ř. se dovolání odmítá . Odůvodnění: Rozsudkem Okresního soudu v Bruntále ze dne 11. 6. 2003, sp. zn. 2 T 31/2003, byl obviněný JUDr. Z. Š. uznán vinným trestnými činy zneužívání pravomoci veřejného činitele podle §158 odst. 1 písm. a) tr. zák. a porušování služebních povinností podle §288a odst. 2 tr. zák. Za tyto trestné činy byl odsouzen podle §158 odst. 1 tr. zák. za použití §35 odst. 1 tr. zák. k úhrnnému trestu odnětí svobody v trvání osmi měsíců. Podle §58 odst. 1 a §59 odst. 1 tr. zák. byl obviněnému výkon trestu podmíněně odložen na zkušební dobu v trvání jednoho roku. Podle §226 písm. b) tr. ř. byl obviněný JUDr. Z. Š. zproštěn pro skutek, který je popsán ve zprošťujícím výroku rozsudku, ve kterém obžaloba spatřovala trestný čin zneužívání pravomoci veřejného činitele podle §158 odst. 1 písm. b) tr. zák. Proti rozsudku Okresního soudu v Bruntále podal obviněný odvolání, které bylo usnesením Krajského soudu v Ostravě ze dne 27. 11. 2003, sp. zn. 6 To 501/2003, podle §256 tr. ř. zamítnuto jako nedůvodné. Proti usnesení Krajského soudu v Ostravě podal obviněný prostřednictvím svého obhájce dovolání z důvodů uvedených v §265b odst. 1 písm. e), g) tr. ř. Obviněný namítá, že pokud by jednání uvedené v odsuzujícím výroku rozsudku bylo považováno za jediný skutek s jednáním, pro které byl obviněný zproštěn, čemuž nasvědčuje závěr Nejvyššího soudu, vyjádřený v téže věci v předchozím rozhodnutí pod sp. zn. 7 Tdo 125/2003, pak by zprošťujícím výrokem bylo rozhodnuto o celém skutku a další trestní stíhání obviněného by bylo vyloučeno z důvodu uvedeného v §11 odst. 1 písm. g) tr. ř. [obviněný měl zřejmě na mysli ustanovení §11 odst. 1 písm. f) tr. ř.], neboť by proti obviněnému bylo vedeno trestní stíhání, ačkoliv podle zákona bylo nepřípustné, což je dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. e) tr. ř. Dovolací důvod uvedený v §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. spatřuje obviněný v tom, že ve skutkové větě není vyjádřena neoprávněnost jeho postupu spočívající ve vypůjčení služebního vozidla pro soukromé potřeby, takže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení. Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací (§265c tr. ř.) především zkoumal, zda jsou splněny podmínky přípustnosti dovolání podle §265a tr. ř. Podle tohoto ustanovení trestního řádu lze dovoláním napadnout pravomocné rozhodnutí soudu ve věci samé, jestliže soud rozhodl ve druhém stupni a zákon to připouští. Přitom zjistil, že dovolání je přípustné a bylo podáno u příslušného soudu, který ve věci rozhodl v prvním stupni, a v zákonné lhůtě podle §265e odst. 1 tr. ř. Nejvyšší soud se dále zabýval otázkou, zda dovolání obviněného splňuje náležitosti obsahu dovolání podle §265f odst. 1 tr. ř. Podle tohoto ustanovení musí být v dovolání vedle obecných náležitostí podání (§59 odst. 3 tr. ř.) uvedeno, proti kterému rozhodnutí směřuje, který výrok, a v jakém rozsahu i z jakých důvodů napadá a čeho se dovolatel domáhá, včetně konkrétního návrhu na rozhodnutí dovolacího soudu s odkazem na zákonné ustanovení §265b odst. 1 písm. a) až l) tr. ř. nebo §265 odst. 2 tr. ř., o které se dovolání opírá. Nejvyšší soud České republiky zjistil, že dovolání obviněného JUDr. Z. Š. nesplňuje náležitosti obsahu dovolání podle §265f odst. 1 tr. ř., neboť v něm není uvedeno, čeho se dovolatel domáhá, včetně konkrétního návrhu na rozhodnutí dovolacího soudu. Obviněný i jeho obhájce obdrželi usnesení Krajského soudu v Ostravě, proti kterému bylo podáno dovolání, dne 23. 3. 2004. Konec dvouměsíční lhůty připadl na 23. 5. 2004, což byla neděle. Poslední den k podání dovolání proto připadl na 24. 5. 2004 (§60 odst. 3 tr. ř.). Protože obviněný podal dovolání v poslední den lhůty, nemohl předseda senátu soudu prvního stupně postupovat v souladu s ustanovením §265h odst. 1 tr. ř. a vyzvat obviněného k odstranění vad ve lhůtě dvou týdnů, protože důvody dovolání lze změnit a vady dovolání odstranit pouze ve lhůtě dvou měsíců uvedené v §265e odst. 1 tr. ř. Nejvyšší soud v této souvislosti připomíná, že dovolání je mimořádným opravným prostředkem se striktně stanovenými obsahovými požadavky, jejichž nedodržení je spojeno s odmítnutím dovolání podle §265i odst. 1 písm. d) tr. ř. Všechny zákonné podmínky pro takový postup byly v případě dovolání obviněného JUDr. Z. Š. splněny, neboť obviněný ve lhůtě do 24. 9. 2004 nepodal dovolání, které by splňovalo náležitosti uvedené v ustanovení §265f odst. 1 tr. ř., a proto Nejvyšší soud podle §265i odst. 1 písm. d) tr. ř. jeho dovolání odmítl, protože nesplňovalo obsahové náležitosti. O dovolání rozhodl Nejvyšší soud v souladu s §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. v neveřejném zasedání. Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný. V Brně dne 26. října 2004 Předseda senátu: JUDr. Jan Engelmann Vypracoval: JUDr. Jiří Šoukal

Souhrné informace o rozhodnutí
Soud:Nejvyšší soud
Datum rozhodnutí:10/26/2004
Spisová značka:6 Tdo 1192/2004
ECLI:ECLI:CZ:NS:2004:6.TDO.1192.2004.1
Typ rozhodnutí:Usnesení
Kategorie rozhodnutí:
Staženo pro jurilogie.cz:2016-03-20