ECLI:CZ:NS:2005:6.TDO.128.2005.1
sp. zn. 6 Tdo 128/2005
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 17. února 2005 o dovolání, které podal obviněný P. K., proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 13. 7. 2004, sp. zn. 4 To 210/2004, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Okresního soudu v Břeclavi pod sp. zn. 3 T 471/2003, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. c) tr. ř. se dovolání odmítá.
Odůvodnění:
Rozsudkem Okresního soudu v Břeclavi ze dne 26. 2. 2004, sp. zn. 3 T 471/2003, byl obviněný P. K. uznán vinným trestným činem nedovolené výroby a držení omamných a psychotropních látek a jedů podle §187 odst. 1, odst. 2 písm. a) tr. zák., jehož se podle rozsudku dopustil tím, že „dne 14. 6. 2002 ve 12.10 hodin při vstupu do Č. r. přes hraniční přechod M., okres B. byl kontrolován pracovníky C. ú. B. – p. M. a při kontrole osobního vozidla Mercedes 190 E.2.0. spz bylo ve speciálně upravených úkrytech v prazích tohoto vozidla nalezeno 14 ks balíčků o celkové hmotnosti 13.942,7 gramů, obsahující efedrin ve formě hydrochloridu, což je podle zákona č. 167/1998 Sb. prekursorem, zařazeným do tabulky I přílohy č. 9 podle Úmluvy OSN proti nedovolenému obchodu s omamnými a psychotropními látkami, přičemž z tohoto množství efedrinu by bylo možno vyrobit cca 11.154 – 12.548 gramů metamfetaminu (pervitinu).“ Za to byl odsouzen podle §187 odst. 2 tr. zák. k trestu odnětí svobody v trvání dvou let, pro jehož výkon byl podle §39a odst. 2 písm. b) tr. zák. zařazen do věznice s dozorem. Podle §55 odst. 1 písm. a) tr. zák. mu byl dále uložen trest propadnutí věci, a to 14-ti kusů balíčků s obsahem bílé krystalické látky o váze 13.942,7 gramů, osobního automobilu zn. Mercedes 19 OE 2.0 rz, bílé barvy, jednoho svazku klíčů k vozidlu, 1 ks mobilního telefonu zn. Nokia 6210, SIM karty, SIM karty, PIN, 1 ks brožovaného poznámkového deníčku s poznámkami o stavu tachometru a spotřebě PHM, 1 ks formátu A4 s osobními údaji M. P. a 1 ks účtenky o nákupu vysavače.
O odvolání, které proti tomuto rozsudku podal obviněný P. K. rozhodl ve druhém stupni Krajský soud v Brně. Usnesením ze dne 13. 7. 2004, sp. zn. 4 To 210/2004, zrušil podle §258 odst. 1 písm. b), odst. 2 tr. ř. napadený rozsudek ve výroku o trestu propadnutí věci, a to 1 ks mobilního telefonu zn. Nokia 6210, SIM karty, SIM karty, PIN, 1 ks brožovaného poznámkového deníčku s poznámkami o stavu tachometru a spotřebě PHM, 1 ks formátu A4 s osobními údaji M. P. a 1 ks účtenky o nákupu vysavače. Jinak ponechal napadený rozsudek nezměněný.
Proti citovanému usnesení Krajského soudu v Brně podal obviněný P. K. prostřednictvím svého obhájce JUDr. Et PhDr. J. S. (jehož si k podání dovolání zvolil dne 1. 10. 2004) dovolání, ve kterém uplatnil dovolací důvod uvedený v §265b odst. 1 písm. g) tr. ř.
V odůvodnění tohoto mimořádného opravného prostředku odvolacímu soudu vytknul neúplné dokazování, resp. neprovedení jím navrhovaného důkazu spisem Policie ČR, konkrétně útvaru policie sídlícího na ul. B. v B., a v návaznosti na to nesprávné skutkové závěry a nesprávné právní posouzení věci.
V závěru dovolání proto navrhl, aby dovolací soud „usnesení Krajského soudu v Brně, č. j. 4 To 210/2004 ze dne 13. 7. 2004 v části obsahující II. výrok zrušil a přikázal Krajskému soudu v Brně, aby věc v napadené části znovu projednal a rozhodl.“
K dovolání obviněného se v souladu s ustanovením §265h odst. 2 tr. ř. písemně vyjádřil státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství (dále jen „státní zástupce“). V rámci výkladu k dovolacímu důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. mj. uvedl, že v rámci tohoto dovolacího důvodu nelze napadat nesprávnost nebo neúplnost skutkových zjištění, popř. nesprávnost hodnocení důkazů soudy (§2 odst. 5, 6 tr. ř). Dovolací námitky obviněného, kdy odvolacímu soudu vytýká, že neprověřil jím uváděná tvrzení o existenci osob, které dříve používaly jeho vozidlo k převozům psychotropních látek a mohly tak učinit i nyní, však směřují výhradně proti úplnosti provedeného dokazování, aniž by zpochybňovaly právní posouzení skutku nebo správnost jiného hmotně právního posouzení. V návaznosti na výše uvedené státní zástupce vyjádřil přesvědčení, že dovolatelem uplatněné námitky neodpovídají deklarovanému důvodu dovolání podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. ani jinému dovolacímu důvodu. Navrhl proto, aby dovolací soud předmětné dovolání v souladu s ustanovením §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. odmítl, neboť bylo podáno z jiného důvodu, než je uveden v ustanovení §265b tr. ř., a učinil tak podle ustanovení §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. v neveřejném zasedání. Pro případě, že by dovolací soud dospěl k závěru, že je na místě rozhodnout jiným způsobem, než je specifikován v §265r odst. 1 písm. a), b) tr. ř., vyjádřil státní zástupce souhlas s projednáním věci v neveřejném zasedání.
Nejvyšší soud jako soud dovolací (§265c tr. ř.) především zkoumal, zda je dovolání přípustné, zda bylo podáno včas a oprávněnou osobou, zda má všechny obsahové a formální náležitosti a zda poskytuje podklad pro věcné přezkoumání napadeného rozhodnutí či zda tu nejsou důvody pro odmítnutí dovolání. Přitom dospěl k následujícím závěrům:
Dovolání je z hlediska ustanovení §265a odst. 1, odst. 2 písm. h) tr. ř. přípustné, protože bylo rozhodnuto ve druhém stupni, dovolání napadá pravomocné rozhodnutí soudu ve věci samé, přičemž směřuje proti rozhodnutí, jež lze podřadit pod ustanovení §265a odst. 2 písm. h) tr. ř.
Obviněný P. K. je podle §265d odst. 1 písm. b) tr. ř. osobou oprávněnou k podání dovolání pro nesprávnost výroku rozhodnutí soudu, který se ho bezprostředně dotýká. Dovolání, které splňuje náležitosti obsahu dovolání podle §265f odst. 1 tr. ř., podal prostřednictvím svého obhájce, tedy v souladu s ustanovením §265d odst. 2 tr. ř. Učinil tak však opožděně.
K běhu dovolací lhůty je nutné uvést následující. Podle ustanovení §265e odst. 1 tr. ř. se dovolání podává u soudu, který rozhodl ve věci v prvním stupni do dvou měsíců od doručení rozhodnutí, proti kterému dovolání směřuje. V této souvislosti je třeba připomenout, že podle §60 odst. 2 tr. ř. lhůta stanovená podle týdnů, měsíců nebo let končí uplynutím toho dne, který svým jménem nebo číselným označením odpovídá dni, kdy se stala událost určující počátek lhůty. Chybí-li tento den v posledním měsíci lhůty, končí lhůta uplynutím posledního dne tohoto měsíce. Z ustanovení §265e odst. 2 tr. ř. potom vyplývá, že pokud se rozhodnutí doručuje jak obviněnému, tak i jeho obhájci a zákonnému zástupci, běží lhůta od toho doručení, které bylo provedeno nejpozději. Podle ustanovení §265e odst. 3 tr. ř. je lhůta k podání dovolání zachována také tehdy, je-li dovolání podáno ve lhůtě u Nejvyššího soudu nebo u soudu, který rozhodl ve věci ve druhém stupni, anebo je-li podání, jehož obsahem je dovolání, dáno ve lhůtě na poštu a adresováno soudu, u něhož má být podáno nebo který má ve věci rozhodnout. Podle §265e odst. 4 tr. ř. není navrácení lhůty k podání dovolání přípustné.
Nejvyšší soud z obsahu spisu zjistil, že napadené usnesení Krajského soudu v Brně bylo doručeno jak obviněnému P. K., tak jeho tehdejšímu obhájci JUDr. J. Ch. dne 1. 9. 2004 (viz dodejky založené na č. l. 166 spisu). Poslední den lhůty k podání dovolání tak se zřetelem k výše uvedeným skutečnostem připadl na den 1. 11. 2004, a to i z hlediska ustanovení §60 odst. 3 tr. ř., podle něhož připadne-li konec lhůty na den pracovního klidu nebo pracovního volna, pokládá se za poslední den lhůty nejbližší příští pracovní den. Uvedeného dne totiž bylo pondělí a nejednalo se o státní svátek ani ostatní svátky ve smyslu zákona č. 245/2000 Sb., o státních svátcích, o ostatních svátcích, o významných dnech a o dnech pracovního klidu. Z data uvedeného na obálce připojené k předmětnému dovolání (založena za č. l. 172 spisu) je však zřejmé, že toto podání adresované Okresnímu soudu v Břeclavi, bylo předáno k poštovní přepravě až dne 3. 11. 2004. Z těchto skutečností vyplývá, že dovolání obviněného P. K. bylo podáno po uplynutí lhůty k podání dovolání stanovené v §265e odst. 1 tr. ř.
Podle §265i odst. 1 písm. c) tr. ř. Nejvyšší soud dovolání odmítne, bylo-li podáno opožděně. Jelikož Nejvyšší soud v posuzované věci shledal, že dovolání bylo podáno po uplynutí lhůty uvedené v §265e odst. 1 tr. ř. (i se zřetelem k ustanovení §265e odst. 2, 3 tr. ř.), toto dovolání podle citovaného ustanovení §265i odst. 1 písm. c) tr. ř. odmítl. Za podmínek §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. tak učinil v neveřejném zasedání.
V návaznosti na podané dovolání obviněný samostatným podáním dal podnět soudu prvého stupně, aby se zřetelem k dovolání, jeho obsahu a obsahu spisů podal Nejvyššímu soudu návrh na odklad výkonu rozhodnutí Okresního soudu v Břeclavi ze dne 26. 2. 2004, sp. zn. 3 T 471/2003, ve spojení s usnesením Krajského soudu v Brně ze dne 13. 7. 2004, sp. zn. 4 To 210 /2004. Tento podnět předseda senátu soudu prvého stupně neakceptoval, Nejvyšší soud tudíž neměl podklad pro rozhodnutí ve smyslu ustanovení §265h odst. 3 tr. ř. Dále obviněný požádal o odklad výkonu citovaných rozhodnutí přímo Nejvyšší soud. K tomu je třeba uvést, že návrh na odklad nebo přerušení výkonu rozhodnutí může podat se zřetelem k ustanovení §265h odst. 3 tr. ř. pouze předseda senátu soudu prvního stupně, který ovšem v posuzovaném případě, jak již zmíněno, takový návrh neučinil. Ze strany dovolatele se proto jednalo o podnět k rozhodnutí předsedy senátu Nejvyššího soudu podle §265o odst. 1 tr. ř. Předseda senátu Nejvyššího soudu však důvody pro odklad výkonu rozhodnutí neshledal. Za této situace nebylo zapotřebí o podnětu dovolatele k předmětnému postupu rozhodnout samostatným (negativním) výrokem.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§265n tr. ř.).
V Brně dne 17. února 2005
Předseda senátu :
JUDr. Vladimír Veselý