ECLI:CZ:NS:2003:6.TDO.186.2003.1
sp. zn. 6 Tdo 186/2003
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 27. února 2003 o dovolání podaném obviněným S. T., proti rozsudku Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 25. 2. 2002, sp. zn. 3 To 584/2001, jako soudu odvolacího ve věci vedené u Okresního soudu v Českém Krumlově pod sp. zn. 3 T 221/2000, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. d) tr. ř. se dovolání obviněného S. T. odmítá .
Odůvodnění:
Obviněný S. T. byl rozsudkem Okresního soudu v Českém Krumlově ze dne 21. 5. 2001, sp. zn. 3 T 221/2000, uznán vinným trestným činem výtržnictví podle §202 odst. 1 tr. zák. a pokusem trestného činu ublížení na zdraví podle §8 odst. 1 k §222 odst. 1 tr. zák. a odsouzen podle §222 odst. 1 tr. zák. za použití §35 odst. 1 tr. zák. k úhrnnému trestu odnětí svobody v trvání dvou let, přičemž jeho výkon mu byl podle §58 odst. 1 písm. a) tr. zák. a §59 odst. 1 tr. zák. podmíněně odložen na zkušební dobu v trvání čtyř let. Podle §228 odst. 1 tr. ř. byla obviněnému S. T. uložena povinnost zaplatit na náhradě škody V. z. p. – pobočce Č. K., částku 7.737,90 Kč. Uvedeným rozsudkem byl současně uznán vinným rovněž obviněný R. N. a byl mu uložen trest.
Proti tomuto rozsudku podali oba jmenovaní obvinění odvolání, která projednal Krajský soud v Českých Budějovicích ve veřejném zasedání konaném dne 25. 2. 2002, sp. zn. 3 To 584/2001, a rozsudkem rozhodl tak, že k odvolání obviněného R. N. napadený rozsudek podle §258 odst. 1 písm. b), odst. 2 tr. ř. částečně zrušil v části týkající se tohoto obviněného a podle §259 odst. 3 tr. ř. znovu rozhodl tak, že obviněného R. N. podle §226 písm. b) tr. ř. zprostil obžaloby, neboť jednání, pro nějž byla obžaloba podána, není trestným činem. Odvolání obviněného S. T. soud druhého stupně podle §256 tr. ř. zamítl.
Opis rozhodnutí odvolacího soudu byl doručen obviněnému S. T. dne 17. 6. 2002, jeho obhájci Mgr. I. S. dne 28. 3. 2002 a Okresnímu státnímu zastupitelství v Českém Krumlově dne 26. 3. 2002.
Proti citovanému rozsudku Krajského soudu v Českých Budějovicích podal obviněný S. T. prostřednictvím shora jmenovaného obhájce dovolání, přičemž tak učinil dne 14. 8. 2002 osobně u Okresního soudu v Českém Krumlově.
Jelikož předsedkyně senátu soudu prvního stupně dospěla k závěru, že dovolání obviněného nesplňuje náležitosti stanovené v §265f odst. 1 tr. ř., postupovala podle ustanovení §265h odst. 1 tr. ř. a přípisem ze dne 16. 9. 2002 vyzvala obhájce obviněného Mgr. I. S., aby odstranil vady dovolání ve lhůtě dvou týdnů od doručení výzvy, když v dovolání je třeba uvést, který výrok, v jakém rozsahu a z jakých důvodů je dovoláním napadán a čeho se dovolatel domáhá, včetně konkrétního návrhu na rozhodnutí dovolacího soudu s odkazem na zákonné ustanovení §265b odst. 1 písm. a) až l) tr. ř. nebo §265b odst. 2 tr. ř., o které se dovolání opírá. Výzva obsahovala upozornění, že pokud nebudou vady odstraněny ve stanovené lhůtě, bude dovolání odmítnuto podle §265i odst. 1 písm. d) tr. ř.
Uvedená výzva s upozorněním byla doručena jmenovanému obhájci dne 19. 9. 2002, jak je zřejmé z tzv. dodejky založené na č. l. 276 spisu. Vady dovolání však obhájce obviněného neodstranil ani v uvedené lhůtě dvou týdnů, ani ke dni 10. 2. 2003, kdy byl spisový materiál předložen Okresním soudem v Českém Krumlově Nejvyššímu soudu České republiky v Brně (a to opětovně, neboť již jednou byla věc tomuto soudu prvního stupně vracena pro absenci doručení opisu dovolání obviněného s upozorněním podle §265h odst. 2 tr. ř. Nejvyššímu státnímu zastupitelství), a neučinil tak dokonce ani ke dni rozhodnutí dovolacího soudu.
Podle referátu založeného na č. l. 282 spisu předsedkyně senátu soudu prvního stupně zaslala opis dovolání s upozorněním, že se může k dovolání obviněného vyjádřit a souhlasit s projednáním věci v neveřejném zasedání, Nejvyššímu státnímu zastupitelství v Brně, kam bylo doručeno podle připojené dodejky dne 9. 12. 2002.
Státní zástupkyně činná u Nejvyššího státního zastupitelství ve vyjádření ze dne 5. 11. 2002 vyvodila z obsahu podání obviněného, že podal dovolání z důvodu uvedeného v §265b odst. 1 písm. l) tr. ř., a z tohoto pohledu pak zhodnotila v něm uplatněné dovolatelovy námitky, výhrady a názory. Konstatovala, že vzhledem k tomu, že soud druhého stupně konal odvolací řízení a o řádném opravném prostředku rozhodl po provedeném přezkumu za doplnění dokazování podle hledisek stanovených zákonem v §254 tr. ř., byl by uvedený dovolací důvod naplněn pouze tehdy, byl-li v řízení předcházejícím rozhodnutí odvolacího soudu dán důvod uvedený v §265b odst. 1 písm. a) až k) tr. ř.; v posuzované věci však o takový případ nešlo, neboť pokud obviněný namítá pouze to, že důkazy byly nesprávně zhodnoceny, pak ve skutečnosti uplatnil skutkové námitky, které však nejsou dovolacím důvodem. Navrhla proto, aby Nejvyšší soud podané dovolání podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. odmítl, pokud je s ohledem na časovou přetržku, která uplynula od vydání rozhodnutí soudu druhého stupně do doby podání odvolání (zjevně měla na mysli dovolání), neodmítne podle §265i odst. 1 písm. c) tr. ř. jako podané opožděně. Současně souhlasila, aby Nejvyšší soud své rozhodnutí učinil v souladu s ustanovením §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. v neveřejném zasedání.
Nejvyšší soud jako soud dovolací (§265c tr. ř.) nejprve zkoumal, zda v této trestní věci je dovolání přípustné, zda bylo podáno v zákonné lhůtě a oprávněnou osobou. Shledal přitom, že dovolání přípustné je /§265a odst. 1, 2 písm. h) tr. ř./, bylo podáno v zákonné lhůtě, jakož i na místě, kde lze podání učinit (§265e odst. 1, 2 tr. ř.), a bylo podáno oprávněnou osobou /§265d odst. 1 písm. b), odst. 2 tr. ř. /.
Dále se Nejvyšší soud musel zabývat otázkou, zda podané dovolání splňuje zákonem požadované náležitosti. Podle §265f odst. 1 tr. ř. v dovolání musí být vedle obecných náležitostí (§59 odst. 3 /resp. odst. 4 po novele provedené zákonem č. 226/2002 Sb./ tr. ř.) podání uvedeno, proti kterému rozhodnutí směřuje, který výrok, v jakém rozsahu i z jakých důvodů napadá a čeho se dovolatel domáhá, včetně konkrétního návrhu na rozhodnutí dovolacího soudu s odkazem na zákonné ustanovení §265b odst. 1 písm. a) až l) nebo §265b odst. 2, o které se dovolání opírá.
Z výše uvedeného textu je zřejmé, že předsedkyně senátu soudu prvního stupně respektovala ustanovení §265h odst. 1 tr. ř., vyzvala obviněného i jeho obhájce k odstranění vad a upozornila je na možnost odmítnutí dovolání pro nesplnění náležitostí jeho obsahu. Správně totiž dovodila, že závažnou vadou, kterou dovolání trpí, je absence odkazu na zákonné ustanovení §265b odst. 1 písm. a) až l) tr. ř. nebo §265b odst. 2 tr. ř., o které se dovolání opírá, jenž patří mezi obligatorní obsahové náležitosti dovolání podle ustanovení §265f odst. 1 tr. ř.
V této souvislosti je třeba uvést, že podle §60 odst. 1 tr. ř. se do lhůty určené podle dní nezapočítává den, kdy nastala událost určující počátek lhůty. Podle §60 odst. 3 tr. ř. připadne-li konec lhůty na den pracovního klidu nebo na den pracovního volna, pokládá se za poslední den lhůty nejbližší příští pracovní den. Byla-li proto v této konkrétní věci výzva k odstranění vad s uvedeným upozorněním doručena obhájci obviněného dne 19. 9. 2002 (čtvrtek), stanovená dvoutýdenní lhůta mu skončila ve čtvrtek dne 3. 10. 2002. Obhájce obviněného tuto lhůtu k odstranění vad a doplnění náležitostí obsahu dovolání nedodržel.
Lhůta dvou týdnů (§265h odst. 1 tr. ř.) je explicitně uvedena v zákoně, jde proto o tzv. lhůtu zákonnou (na rozdíl od tzv. lhůty soudcovské). Stanovení lhůty přímo v zákoně svědčí o tom, že se tím sleduje princip právní jistoty a stability právních poměrů. Časové omezení pro odstranění vad podaného dovolání je nepochybně i v zájmu urychlení řízení (§2 odst. 4, věta druhá, tr. ř.).
Nedodržení stanovené zákonné lhůty má obvykle procesní důsledky. V daném případě byl na takový možný následek obviněný i jeho obhájce upozorňován již v přípise předsedkyně senátu soudu prvního stupně /„jinak bude dovolání odmítnuto podle §265i odst. 1 písm. d) tr. ř.“/. Spojil-li trestní řád s marným uplynutím uvedené zákonné lhůty takový závažný účinek, nemůže jít o lhůtu, která by měla jen pořádkový význam.
Z těchto důvodů Nejvyšší soud dovodil, že lhůta dvou týdnů uvedená v §265h odst. 1 tr. ř. pro odstranění vad podaného dovolání je lhůtou propadnou. Jestliže obhájce obviněného v této lhůtě neodstranil vytýkané vady podaného dovolání, jestliže podané dovolání těmito vadami trpí i po marném uplynutí lhůty, musel Nejvyšší soud uzavřít, že dovolání obviněného je třeba odmítnout podle §265i odst. 1 písm. d) tr. ř., neboť nesplňuje náležitosti obsahu dovolání.
Nejvyšší soud rovněž považuje za vhodné uvést, že podle §265e odst. 4 tr. ř. navrácení lhůty k podání dovolání není přípustné. Toto ustanovení se však vztahuje jen k podání dovolání samotného, nikoliv již k jeho doplnění, pokud původní dovolání bylo podáno v zákonné lhůtě (§265e odst. 1 tr. ř.). V úvahu by proto připadal postup podle §61 odst. 1 tr. ř. per analogiam, tj. povolení navrácení lhůty k odstranění vad podaného dovolání, pokud by obhájce obviněného z důležitých důvodů zákonnou lhůtu dvou týdnů zmeškal. V takovém případě by však musely být splněny i další zákonné podmínky (obhájce obviněného by musel požádat o navrácení lhůty do tří dnů od pominutí překážky a musel by doplnění dovolání s takovou žádostí spojit). K tomu ovšem v dané věci nedošlo.
O odmítnutí dovolání Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání v souladu s ustanovením §265r odst. 1 písm. a) tr. ř.
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§265n tr. ř.).
V Brně dne 27. února 2003
Předseda senátu:
JUDr. Jan B l á h a