ECLI:CZ:NS:2019:6.TDO.346.2019.1
sp. zn. 6 Tdo 346/2019-314
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 21. 3. 2019 o dovolání, které podal obviněný M. S. , nar. XY v XY, XY, státní občan Slovenské republiky, bytem XY, XY, XY, proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 22. 2. 2018, č. j. 67 To 38/2018-238, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Obvodního soudu pro Prahu 6 pod sp. zn. 3 T 74/2017, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. c) tr. ř. se dovolání obviněného odmítá.
Odůvodnění:
I.
Dosavadní průběh řízení
1. Rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 6 ze dne 10. 11. 2017, č. j. 3 T 74/2017-194 , byl obviněný M. S. (dále „obviněný“, příp. „dovolatel“) uznán vinným zločinem vydírání podle §175 odst. 1, odst. 2 písm. c) tr. zákoníku a byl odsouzen podle §175 odst. 2 tr. zákoníku k trestu odnětí svobody v trvání dvou let, jehož výkon mu byl podle §81 odst. 1 a §82 odst. 1 tr. zákoníku podmíněně odložen na zkušební dobu v trvání dvou let. Podle §82 odst. 2 tr. zákoníku za použití §48 odst. 4 písm. e) tr. zákoníku mu byl uložen zákaz styku s J. a H. K.
2. O odvoláních obviněného a státního zástupce proti tomuto rozsudku rozhodl Městský soud v Praze usnesením ze dne 22. 2. 2018, č. j. 67 To 38/2018-238 , jímž je podle §256 tr. ř. zamítl.
II.
Dovolání a vyjádření k němu
3. Citované usnesení městského soudu napadl obviněný písemným podáním (č. l. 270-271) označeným jako „dovolání“, jímž se domáhal „osvobození spod podané obžaloby v plném rozsahu“. Protože toto dovolání nebylo podáno prostřednictvím obhájce, ustanovila (č. l. 280) předsedkyně senátu soudu prvního stupně obviněnému obhájkyni Mgr. Zuzanu Dohnalovou, která prostřednictvím Mgr. Michala Davida vypracovala podání (č. l. 295-297) označené jako „Oprava dovolání – odstranění vad“. V něm vymezila, že dovolání je podáváno z dovolacích důvodů §265b odst. 1 písm. g), l) tr. ř. a na podkladě argumentace v něm obsažené navrhla, aby Nejvyšší soud usnesení Městského soudu v Praze ze dne 22. 2. 2018, sp. zn. 67 To 38/2018, zrušil a věc mu vrátil, aby o ní znovu jednal a rozhodl. Prostřednictvím obhájce obviněný sdělil (č. l. 303), že souhlasí s projednáním dovolání v neveřejném zasedání.
4. Nejvyšší státní zástupce, se k dovolání obviněného vyjádřil prostřednictvím státní zástupkyně činné u Nejvyššího státního zastupitelství. Ta ve vztahu k podání samotného obviněného poukázala (č. l. 288) na fakt, že toto nebylo učiněno prostřednictvím obhájce a navrhla postup podle §265d odst. 4 tr. ř. K dovolání zpracovaném ustanovenou obhájkyni, resp. jejím substitutem, uvedla (č. l. 306) s oporou o závěry odvolacího soudu, že podle jejího hodnocení není meritorní rozhodnutí zatíženo vadou, kterou by bylo nutno a možno napravit v dovolacím řízení. Navrhla proto dovolání obviněného odmítnout jako zjevně neopodstatněné podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. Současně navrhla, aby dovolací soud své rozhodnutí vydal v neveřejném zasedání, a to i případě jiného, než navrženého rozhodnutí [k tomu udělila souhlas podle §265r odst. 1 písm. c) tr. ř.]
III.
Přípustnost dovolání
5. Nejvyšší soud jako soud dovolací (§265c tr. ř.) nejprve zkoumal, zda v této trestní věci je dovolání přípustné, zda bylo podáno v zákonné lhůtě a na místě, kde lze takové podání učinit, a zda jej podala osoba oprávněná. Shledal přitom, že dovolání obviněného je přípustné podle §265a odst. 1, odst. 2 písm. h) tr. ř. Dále zjistil, že dovolání bylo podáno osobou oprávněnou [§265d odst. 1 písm. b), odst. 2 tr. ř.]. Na podkladě spisového materiálu však nemohl učinit závěr, že byl označený mimořádný opravný prostředek podán v zákonné lhůtě a na místě, kde lze podání učinit (§265e odst. 1, 2 tr. ř.), byť tento (míněno podání učiněné ustanovenou obhájkyní, resp. jejím substitutem) splňuje obsahové náležitosti dovolání (§265f tr. ř.).
IV.
Důvody rozhodnutí dovolacího soudu
6. Ustanovení §265e odst. 1 tr. ř. stanoví, že [d]ovolání se podává u soudu, který rozhodl v prvním stupni, do dvou měsíců od doručení rozhodnutí, proti kterému dovolání směřuje. Podle odstavce 2 téhož ustanovení je z hlediska běhu této lhůty brát zřetel na to, kdy bylo rozhodnutí doručeno obviněnému a jeho obhájci, neboť [j]estliže se rozhodnutí doručuje jak obviněnému, tak i jeho obhájci a opatrovníku, běží lhůta od toho doručení, které bylo provedeno nejpozději.
7. V řízení vedeném proti obviněnému byl tento obhajován ustanoveným obhájcem Mgr. Michalem Gottwaldem, který mu byl opatřením (č. l. 46) samosoudkyně ze dne 1. 7. 2017 ustanoven poté, co nevyužil možnosti zvolit si obhájce na plnou moc. Tento obhájce obhajobu obviněného vykonával, mimo jiné se účastnil i veřejného zasedání u odvolacího soudu konaného dne 22. 2. 2018 (č. l. 235-236), při němž došlo k vyhlášení dovoláním napadeného usnesení.
8. Usnesení odvolacího soudu (č. l. 238-243) bylo tomuto obhájci doručeno dne 7. 3. 2018 (č. l. 243 v.), obviněnému dne 7. 6. 2018 (č. l. 263). Výše označené podání (jím vyhotovené „dovolání“) zaslal obviněný soudu několikrát, nepochybně tak osobně učinil formou poštovní zásilky (č. l. 270-272), která byla soudu doručena dne 2. 8. 2018. Toto podání sice bylo učiněno v rámci zákonné dvouměsíční lhůty k podání dovolání, avšak vzhledem k tomu, že nešlo podle zákonné dikce o dovolání (§265d odst. 2 věta druhá tr. ř.), nevyvolalo žádné právní účinky.
9. V souvislosti s právě řečeným je nezbytné konstatovat, že při jeho podání obviněný zjevně nerespektoval poučení, kterého se mu ze strany odvolacího soudu dostalo. Písemné vyhotovení napadeného usnesení totiž v rámci poučení o opravném prostředku obsahuje výslovnou zmínku o tom, že obviněný může dovolání podat jen prostřednictvím obhájce [„Obviněný tak může učinit pouze prostřednictvím obhájce (§265d odst. 2 tr. řádu).“], jakož i o následcích nedodržení této povinnosti („Podání obviněného, které nebylo učiněno prostřednictvím obhájce, se nepovažuje za dovolání, byť bylo takto označeno.“).
10. Obviněnému nic nebránilo v tom, aby své dovolání podal prostřednictvím obhájce, neboť jím byl v průběhu svého trestního stíhání obhajován. V uvedeném směru lze poukázat na to, že již zmíněné ustanovení obhájce (č. l. 46) neobsahuje žádnou formulaci, které by obhajobu obviněného ustanoveným obhájcem jakkoli omezovala. Jinými slovy vyjádřeno, i na obhajobu vykonávanou Mgr. Michalem Gottwaldem se vztahovalo vymezení obsažené v §41 odst. 5 tr. ř., podle něhož [n]ebylo-li zmocnění obhájce při jeho zvolení nebo ustanovení vymezeno jinak, zaniká při skončení trestního stíhání. I když zmocnění takto zaniklo, je obhájce oprávněn podat za obžalovaného ještě dovolání a zúčastnit se řízení o dovolání u Nejvyššího soudu , dále podat žádost o milost a o odklad výkonu trestu. Z uvedeného jasně plyne, že obviněný své dovolání mohl řádně podat především prostřednictvím tohoto obhájce. Mohl tak samozřejmě učinit i prostřednictvím jiného obhájce, kterého by si sám zvolil a jemuž by udělil plnou moc pro tento účel.
11. Obviněný byl o zákonem vyžadovaném způsobu podání dovolání soudem (odvolacím) řádně poučen. Bylo proto na něm, aby se mu poskytnutým a zákonu odpovídajícím poučením také řídil. Pokud tak neučinil, je třeba důsledky tohoto jeho pochybení přičítat výhradně jemu. Není totiž věcí soudu, aby do vztahu obviněný – obhájce jakkoli (třeba i aktivně) zasahoval. To platí i na případ posuzovaný, neboť bylo na obviněném a jeho obhájci, aby se i otázkou možného obhajování v dovolacím řízení a otázkou podání mimořádného opravného prostředku, který takové řízení vyvolává, zabývali a tuto otázku společně vyřešili způsobem odpovídajícím vůli obviněného.
12. Za daného stavu nelze akceptovat procesní postup, který zvolil nalézací soud. Jak z obsahu spisu plyne, tento soud bez dalšího (nebo snad v reakci na vyjádření státního zástupce na č. l. 274 ze dne 5. 10. 2018) přistoupil dne 14. 11. 2018 k ustanovení nové obhájkyně obviněnému z důvodu §36 odst. 2 písm. b) tr. ř. [správně patrně §36a odst. 2 písm. b) tr ř.], která pak zabezpečila podání dovolání prostřednictvím obhájce. O neujasněnost postupu soudu a jeho nesoustředěnosti svědčí i to, že téhož dne stejnou advokátku a podle totožného ustanovení trestního řádu ustanovil (č. l. 285) obhájkyní obviněného J. K., tj. osoby, která měla v daném řízení postavení poškozeného. Uvedený vadný postup nalézacího soudu navíc neměl žádný vliv na posouzení splnění podmínek řádného podání dovolání obviněným ze strany Nejvyššího soudu.
13. V situaci, kdy dovolání zpracované obhájcem (Mgr. Michalem Davidem), k jehož projednání soud prvního stupně věc Nejvyššímu soudu předložil, bylo vyhotoveno až dne 20. 12. 2018, přičemž obviněnému nic nebránilo v řádném podání dovolání prostřednictvím jemu původně ustanoveného obhájce, dospěl Nejvyšší soud k závěru, že toto dovolání nebylo podáno v zákonem stanovené lhůtě. Tomuto poznatku pak (aniž po věcné stránce zkoumal jeho důvodnost) musel přizpůsobit své rozhodnutí o něm.
14. Nejvyšší soud proto o dovolání obviněného rozhodl způsobem upraveným v §265i odst. 1 písm. c) tr. ř., podle něhož Nejvyšší soud dovolání odmítne, bylo-li podáno opožděně.
15. Za podmínek §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. rozhodl Nejvyšší soud o tomto mimořádném opravném prostředku v neveřejném zasedání.
16. Pokud jde o rozsah odůvodnění tohoto usnesení, odkazuje se na ustanovení §265i odst. 2 tr. ř., podle něhož [ v ] odůvodnění usnesení o odmítnutí dovolání Nejvyšší soud jen stručně uvede důvod odmítnutí poukazem na okolnosti vztahující se k zákonnému důvodu odmítnutí .
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§265n tr. ř.).
V Brně dne 21. 3. 2019
JUDr. Ivo Kouřil
předseda senátu