ECLI:CZ:NS:2018:6.TDO.432.2018.1
sp. zn. 6 Tdo 432/2018-36
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 11. dubna 2018 o dovolání, které podal obviněný J. B. , proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 20. 12. 2017, sp. zn. 5 To 413/2017, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Okresního soudu ve Žďáru nad Sázavou pod sp. zn. 2 T 136/2017, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. se dovolání obviněného J. B. odmítá .
Odůvodnění:
I.
1. Rozsudkem Okresního soudu ve Žďáru nad Sázavou ze dne 23. 10. 2017, sp. zn. 2 T 136/2017, byl obviněný J. B. (dále jen „obviněný“) uznán vinným přečinem usmrcení z nedbalosti podle §143 odst 1, odst. 3 tr. zákoníku, přečinem ohrožení pod vlivem návykové látky podle §274 odst. 1, odst. 2 písm. a) tr. zákoníku a přečinem maření výkonu úředního rozhodnutí a vykázání podle §337 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku. Uvedených trestných činů se dopustil způsobem popsaným ve výroku rozsudku jmenovaného soudu.
2. Za tyto přečiny byl obviněný odsouzen podle §143 odst. 3 tr. zákoníku za použití §43 odst. 1 tr. zákoníku k úhrnnému trestu odnětí svobody v trvání čtyř a půl roku. Podle §56 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku byl obviněný pro výkon trestu zařazen do věznice s ostrahou. Podle §73 odst. 1, odst. 3 tr. zákoníku mu byl dále uložen trest zákazu činnosti spočívající v zákazu řízení všech motorových vozidel na šest roků. Podle §70 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku byl obviněnému uložen i trest propadnutí věci – osobního automobilu s tím, že propadlá věc připadá podle §70 odst. 6 tr. zákoníku státu. Podle §99 odst. 2 písm. b), odst. 4 tr. zákoníku bylo obviněnému uloženo ambulantní psychiatrické a protizávislostní ochranné léčení. Podle §228 odst. 1 tr. ř. byla obviněnému uložena povinnost zaplatit v rozsudku zmiňovaným poškozeným konkrétně uvedené částky náhrady škody a podle §229 odst. 1 tr. ř. byli jednotliví poškození odkázáni se svými nároky na náhradu škody a náhradu nemajetkové újmy na řízení ve věcech občanskoprávních.
3. O odvoláních, která proti tomuto rozsudku podali obviněný a státní zástupce Okresního státního zastupitelství ve Žďáru nad Sázavou, bylo rozhodnuto rozsudkem Krajského soudu v Brně ze dne 20. 12. 2017, sp. zn. 5 To 413/2017. Podle §258 odst. 1 písm. b), e), odst. 2 tr. ř. byl napadený rozsudek z podnětu odvolání státního zástupce zrušen ve výroku o trestu a podle §259 odst. 3, 4 tr. ř. bylo nově rozhodnuto tak, že obviněný byl (při nezměněných výrocích o vině, ochranném opatření a o náhradě škody) podle §143 odst. 3 tr. zákoníku za použití §43 odst. 1 tr. zákoníku odsouzen k úhrnnému trestu odnětí svobody v trvání šesti roků, pro jehož výkon byl podle §56 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku zařazen do věznice s ostrahou. Dále byl obviněnému podle §73 odst. 1, odst. 3 tr. zákoníku uložen trest zákazu činnosti, spočívající v zákazu řízení všech motorových vozidel na dobu devíti roků. Odvolání obviněného bylo podle §256 tr. ř. zamítnuto.
II.
4. Proti citovanému rozsudku Krajského soudu v Brně podal obviněný dovolání, přičemž uplatnil dovolací důvody podle §265b odst. 1 písm. g) a h) tr. ř.
5. Ve svém podání obviněný namítl, že trest uložený rozsudkem odvolacího soudu pokládá za nezákonný. Shrnul dále okolnosti, které soudy obou stupňů zohlednily při ukládání trestu, a vytkl jim, že při zdůrazňování smrtelného následku, který je již znakem skutkové podstaty přečinu podle §143 tr. zákoníku, se zmíněné úvahy jeví jako dvojí přičítání téže skutečnosti, byť to nebylo výslovně zmiňováno jako okolnost přitěžující.
6. Obviněný dále připomněl zásadu rovnosti před zákonem a zásadu předvídatelnosti soudních rozhodnutí a vyjádřil názor, že odvolací soud se těmito zásadami neřídil a uložil mu trest přísnější, než je v obdobných případech běžné. Blíže ani neidentifikoval účel, jehož by mělo být dosaženo uložením výrazně přísnějšího trestu. Není tak zřejmé, zda nemělo jít o exemplární trest, jímž by byli další potencionální pachatelé od této trestné činnosti odrazováni. Pokud odvolací soud své úvahy podrobněji neosvětlil, obsahuje rozsudek prvky svévole. I když tedy nevybočil ze zákonných mantinelů vymezujících trestní sazbu a druh trestu, lze rozhodnutí odvolacího soudu přesto považovat za nezákonné.
7. V závěru obviněný vyzval dovolací soud, aby vzal v úvahu dosavadní trestní bezúhonnost obviněného a skutečnost, že svého činu před odvolacím soudem upřímně litoval. Poté navrhl, aby Nejvyšší soud zrušil rozsudek Krajského soudu v Brně ze dne ze dne 20. 12. 2017, sp. zn. 5 To 413/2017, ve výroku, kterým bylo nově rozhodnuto o uložení úhrnného trestu odnětí svobody v trvání šesti roků, a poté sám obviněnému uložil úhrnný trest odnětí svobody mezi 1/3 a 1/2 zákonné trestní sazby.
8. Státní zástupce činný u Nejvyššího státního zastupitelství ve vyjádření k dovolání obviněného uvedl, že námitky obviněného obsahově neodpovídají uplatněným dovolacím důvodům. Dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. h) tr. ř. nenaplňují námitky pouhé nepřiměřenosti trestu (srov. rozhodnutí publikované pod č. 22/2003 Sb. rozh. tr.). Obviněnému byl uložen trest v rámci zákonné trestní sazby a zároveň se jednalo o trest přípustný, což ani obviněný nezpochybňuje. Vznesené námitky samy o sobě neodpovídají ani dovolacímu důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. V judikatuře Ústavního soudu sice lze vysledovat princip zákazu exemplárních trestů (srov. nálezy sp. zn. I. ÚS 4503/12, II. ÚS 2027/17), ani v tomto rozsahu se však státní zástupce s dovoláním obviněného neztotožňuje.
9. Lze připustit, že rozsudek odvolacího soudu nadbytečně v odůvodnění akcentuje okolnosti případu, které jsou již přímo znakem trestného činu. K vlastnímu smrtelnému následku však přistupují okolnosti další, když zemřelý byl otcem dítěte v útlém věku, přičemž jeho manželka a nezletilý syn byli dokonce rovněž účastni předmětné nehody a utrpěli určitá poranění. Smrt poškozeného tak zasáhla do života mladé rodiny, což bylo namístě při ukládání trestu zohlednit. Za další okolnosti zvyšující závažnost jednání obviněného lze označit vysloveně hazardní a vysoce bezohlednou jízdu obviněného i způsobení újmy na zdraví více osobám, takže jednání obviněného se již výrazně blížilo naplnění znaků obecného ohrožení z nedbalosti podle §273 odst. 1, odst. 2 písm. b), odst. 4 tr. ř. Není důvod přeceňovat ani obviněným zdůrazňovanou lítost, když hlavního líčení se obviněný osobně neúčastnil a v přípravném řízení neprojevil sebereflexi. Jeho pozdější vyjádření před odvolacím soudem bylo zřejmě účelové, vyvolané hrozbou možného zpřísnění trestu.
10. Celkově tak státní zástupce shledává uložený trest za odpovídající zákonu a spravedlivý. Kromě toho došlo v jistém směru i ke zmírnění trestu uloženého nalézacím soudem, když nově nebyl obviněnému uložen původně vyslovený trest propadnutí věci – vozidla. Dovolání proto obsahově nenaplňuje žádný z dovolacích důvodů. Státní zástupce proto navrhl, aby Nejvyšší soud podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. podané dovolání odmítl. Současně souhlasil s tím, aby Nejvyšší soud o podaném dovolání rozhodl v neveřejném zasedání, a to i ve smyslu §265r odst. 1 písm. c) tr. ř.
III.
11. Nejvyšší soud jako soud dovolací (§265c tr. ř.) především zkoumal, zda je výše uvedené dovolání přípustné, zda bylo podáno včas a oprávněnou osobou, zda má všechny obsahové a formální náležitosti a zda poskytuje podklad pro věcné přezkoumání napadeného rozhodnutí či zda tu nejsou důvody pro odmítnutí dovolání. Přitom dospěl k následujícím závěrům.
12. Dovolání proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 20. 12. 2017, sp. zn. 5 To 413/2017, je z hlediska ustanovení §265a odst. 1, odst. 2 písm. a) tr. ř. přípustné. Obviněný je osobou oprávněnou k podání dovolání podle §265d odst. 1 písm. b) tr. ř. Dovolání, které splňuje náležitosti obsahu dovolání podle §265f odst. 1 tr. ř., podal prostřednictvím svého obhájce, tedy v souladu s ustanovením §265d odst. 2 tr. ř., ve lhůtě uvedené v §265e odst. 1 tr. ř. a na místě určeném týmž zákonným ustanovením.
13. Na tomto místě lze připomenout, že dovolatel může napadat podaným dovoláním rozhodnutí odvolacího soudu pouze a výhradně v tom rozsahu, v jakém byl tento soud oprávněn a povinen přezkoumat, popř. změnit rozhodnutí soudu prvního stupně. Jestliže odvolání bylo podáno toliko proti výroku o trestu rozsudku soudu prvního stupně a odvolací soud podle §254 odst. 1 tr. ř. přezkoumával zákonnost a odůvodněnost pouze tohoto oddělitelného výroku rozsudku, jakož i správnost postupu řízení, které mu předcházelo (aniž byl přitom povinen přezkoumat jiné výroky postupem podle §254 odst. 2, 3 tr. ř.), může dovolatel napadnout dovoláním rozhodnutí odvolacího soudu jen v tom rozsahu, v jakém byl odvolací soud oprávněn přezkoumat rozsudek soudu prvního stupně.
14. V dané věci obviněný a státní zástupce podali odvolání pouze do výroku o trestu. Přitom námitky, jež v tomto řádném opravném prostředku uplatnili, nebyly takového charakteru, aby zakládaly oprávnění a současně povinnost odvolacího soudu přezkoumat i výrok o vině. Za této situace je třeba uzavřít, že dovolání je přípustné, pokud napadá pouze výrok o trestu.
15. Protože dovolání lze podat jen z důvodů uvedených v ustanovení §265b tr. ř., bylo dále zapotřebí posoudit otázku, zda konkrétní argumenty, o něž se dovolání opírá, lze podřadit pod (uplatněný) důvod uvedený v předmětném zákonném ustanovení.
16. Dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. je dán v případech, kdy rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení. Uvedenou formulací zákon vyjadřuje, že dovolání je určeno k nápravě právních vad rozhodnutí ve věci samé, pokud tyto vady spočívají v právním posouzení skutku nebo jiných skutečností podle norem hmotného práva, nikoliv z hlediska procesních předpisů.
17. Dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. h) tr. ř. je dán tehdy, jestliže obviněnému byl uložen takový druh trestu, který zákon nepřipouští, nebo mu byl uložen trest ve výměře mimo trestní sazbu stanovenou v trestním zákoně na trestný čin, jímž byl uznán vinným. Druhem trestu, který zákon nepřipouští, se rozumí zejména případy, v nichž byl obviněnému uložen některý z druhů trestů uvedených v §52 odst. 1 tr. zákoníku bez splnění podmínek, které zákon předpokládá, tj. pokud v konkrétním případě určitému pachateli za určitý trestný čin nebylo možno uložit některý druh trestu. Zahrnuje to i případy kumulace dvou nebo více druhů trestu, které podle zákona nelze vedle sebe uložit. Konečně, nepřípustnost určitého druhu trestu může být založena uložením takového druhu trestu, který nedovoluje uložit zákon účinný v době, kdy se o trestném činu rozhoduje (§3 odst. 1 tr. zákoníku), nebo uložením určitého trestu více obviněným „společně“. Dovolací důvod spočívající v uložení trestu mimo zákonem stanovenou trestní sazbu se týká jen těch odstupňovatelných druhů trestů, které mají takovou sazbu vymezenou trestním zákonem. Přitom trest odnětí svobody má konkrétní hranice trestní sazby stanoveny v příslušném ustanovení zvláštní části trestního zákona podle toho, o jaký trestný čin jde, případně v jaké alternativě byl spáchán, nebo zda byl spáchán v souběhu s jiným trestným činem.
18. Obecně platí, že obsah konkrétně uplatněných námitek, o něž se opírá existence určitého dovolacího důvodu, musí věcně odpovídat zákonnému vymezení tohoto dovolacího důvodu podle §256b tr. ř., nestačí jen formální odkaz na příslušné ustanovení obsahující některý z dovolacích důvodů.
IV.
19. Z dovolací argumentace obviněného stran uloženého trestu lze dovodit, že tato ve své podstatě směřuje vůči jeho nepřiměřenosti.
20. Nejvyšší soud v této souvislosti připomíná, že námitky vůči druhu a výměře uloženého trestu s výjimkou trestu odnětí svobody na doživotí lze v dovolání úspěšně uplatnit jen v rámci zákonného důvodu uvedeného v ustanovení §265b odst. 1 písm. h) tr. ř., tedy jen tehdy, jestliže byl obviněnému uložen druh trestu, který zákon nepřipouští, nebo trest ve výměře mimo trestní sazbu stanovenou zákonem na trestný čin, jímž byl uznán vinným. Jiná pochybení soudu spočívající v nesprávném druhu či výměře uloženého trestu, zejména nesprávné vyhodnocení kritérií uvedených v §31 až §34 tr. zák. (nyní §38 až §42 tr. zákoníku) a v důsledku toho uložení nepřiměřeně přísného nebo naopak mírného trestu, nelze v dovolání namítat prostřednictvím tohoto ani jiného dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 tr. ř. Za jiné nesprávné hmotně právní posouzení, na němž je založeno rozhodnutí ve smyslu důvodu uvedeného v ustanovení §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., je možno, pokud jde o výrok o trestu, považovat jen jiné vady tohoto výroku záležející v porušení hmotného práva, než jsou otázky druhu a výměry trestu, jako je např. pochybení soudu v právním závěru o tom, zda měl či neměl být uložen souhrnný trest nebo úhrnný trest, popř. společný trest za pokračování v trestném činu (viz rozhodnutí publikované pod č. 22/2003 Sb. rozh. tr.).
21. V daných souvislostech považuje Nejvyšší soud za vhodné k dovolacímu důvodu podle §265b odst. 1 písm. h) tr. ř. výslovně zmínit stále přiměřeně aplikovatelné usnesení Ústavního soudu ze dne 28. 5. 2008, sp. zn. III. ÚS 2866/07. V tomto rozhodnutí Ústavní soud „připomíná, že s odkazem na uvedený dovolací důvod lze napadat toliko pochybení soudu týkající se druhu a výměry uloženého trestu v jasně vymezených intencích, tzn. druh trestu musí být podle zákona nepřípustný anebo trest byl uložen mimo hranice příslušné trestní sazby, ať již nezákonným překročením její horní hranice, či nedůvodným prolomením její dolní hranice. […] S poukazem na citovaný dovolací důvod se […] nelze domáhat zrušení napadeného rozhodnutí pouze pro nepřiměřenou přísnost uloženého trestu, a to ani za situace, kdyby výrokem o trestu nebyla důsledně respektována ustanovení §23 odst. 1 tr. zák. a §31 odst. 1, 2 tr. zák., která definují účel trestu a stanoví obecné zásady pro jeho ukládání.“
22. Vzhledem k rozvedeným teoretickým východiskům nelze námitky obviněného směřující proti výroku o trestu podřadit pod uplatněný dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., ani dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. h) tr. ř., či jiný ze zákonných dovolacích důvodů. Nad tento rámec lze stručně dodat, že obviněnému byl uložen jako úhrnný přípustný druh trestu v rámci trestní sazby stanovené v trestním zákoně na trestný čin nejpřísněji trestný z těch, jimiž byl uznán vinným.
23. Pokud státní zástupce zmínil rozhodnutí Ústavního soudu vycházející z principu zákazu exemplárních trestů, pak zmiňovaná rozhodnutí sp. zn. I. ÚS 4503/12 a II. ÚS 2027/17 vycházela ze zcela odlišných okolností. V nyní posuzované věci nešlo o uložení trestu vyhoštění na časově neomezenou dobu, ani o aplikaci práva na zvláštní ochranu dětí, jako ve zmíněných rozhodnutích Ústavního soudu.
24. I když uplatněné námitky týkající se údajné přísnosti trestu uloženého v rámci zákonem stanovené výměry nemohou naplnit deklarované dovolací důvody, lze k těmto námitkám uvést, že odvolací soud při novém ukládání trestu nezohlednil jen tragický neodčinitelný následek v podobě usmrcení člověka a hrubé porušení předpisů (zákona) na úseku dopravy, ale zdůraznil i řadu dalších významných konkrétních okolností zvyšující závažnost a nebezpečnost posuzovaného jednání vůči jiným obdobně posuzovaným případům. Kromě usmrcení jednoho poškozeného, obviněný způsobil zranění celé řadě dalších osob a čelním střetem ve vysoké rychlosti byly ohroženy tři osoby v protijedoucím vozidle a další tři spolucestující ve vozidle obviněného. Řízení motorového vozidla pod vlivem alkoholu a marihuany se obviněný dopustil jen několik dní poté, kdy pro něj začal platit zákaz řízení motorových vozidel uložený právě za řízení pod vlivem stejné drogy. Mimořádně nebezpečná byla i sama jízda obviněného vzhledem ke zjištěné mimořádně vysoké rychlosti, předjíždění na zakázaném místě, po předchozím užití alkoholu a marihuany. Pokud byl obviněnému po zvážení uvedených okolností ukládán úhrnný trest za tři sbíhající se trestné činy ve výměře nedosahující ani 2/3 stanoveného rozpětí trestní sazby (na dvě léta až osm let), pak nelze rozhodně dovozovat, že by šlo o zcela nepřiměřený, exemplární trest, výrazně se vymykající škále trestů ukládajících jinak za obdobné trestné činy. S ohledem na povahu trestného činu lze obdobné uvést i o trestu zákazu činnosti spočívajícím v zákazu řízení motorových vozidel na devět let, tedy těsně pod horní hranicí výměry stanovené pro tento druh trestu.
25. Podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. Nejvyšší soud dovolání odmítne, bylo-li podáno z jiného důvodu, než je uveden v §265b tr. ř. Jelikož Nejvyšší soud v posuzované věci shledal, že dovolání nebylo podáno z důvodů stanovených zákonem, rozhodl v souladu s §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. o jeho odmítnutí bez věcného projednání. Za podmínek §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. tak učinil v neveřejném zasedání.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§265n tr. ř.).
V Brně dne 11. dubna 2018
JUDr. Jan Engelmann
předseda senátu
Vypracoval:
JUDr. Aleš Holík