ECLI:CZ:NS:2018:6.TDO.466.2018.1
sp. zn. 6 Tdo 466/2018-28
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 25. dubna 2018 o dovolání, které podal nejvyšší státní zástupce v neprospěch obviněného J. P. proti usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 7. 12. 2017, č. j. 6 To 421/2017-64, jako soudu stížnostního v trestní věci vedené u Okresního soudu ve Frýdku-Místku pod sp. zn. 1 T 176/2017, takto:
I. Podle §265k odst. 1, 2 tr. ř. se zrušují usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 7. 12. 2017, č. j. 6 To 421/2017-64, jemu předcházející usnesení Okresního soudu ve Frýdku-Místku ze dne 2. 11. 2017, č. j. 1 T 176/2017-55, jakož i všechna rozhodnutí na zrušená rozhodnutí obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu.
II. Podle §265 l odst. 1 tr. ř. se Okresnímu soudu ve Frýdku-Místku přikazuje , aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.
Odůvodnění:
I.
Dosavadní průběh řízení
1. Usnesením Okresního soudu ve Frýdku-Místku ze dne 2. 11. 2017, č. j. 1 T 176/2017-55 , byla podle §314c odst. 1 písm. a), §188 odst. 1 písm. b), §171 odst. 1 tr. ř. postoupena Městskému úřadu Třinec, neboť nejde o trestný čin, avšak jde o skutek, který by mohl být posouzen jako přestupek, věc obviněného J. P. (dále „obviněný“, příp. „dovolatel“) spočívající v tom, že
dne 31. 7. 2017 v 00:24 hodin řídil ovlivněn omamnou a psychotropní látkou mimo obec V., okres F.-M., po silnici I. třídy č. 11 osobní motorové vozidlo tovární značky Š. F., kdy byl kontrolován hlídkou Policie ČR a v jeho krvi byla zjištěna hladina 38 ng/ml metamfetaminu a 6 ng/ml amfetaminu, přičemž se jedná o stav vylučující řídit bezpečně motorové vozidlo.
2. O stížnosti státního zástupce proti tomuto usnesení rozhodl Krajský soud v Ostravě usnesením ze dne 7. 12. 2017, č. j. 6 To 421/2017-64 , jímž ji podle §148 odst. 1 písm. c) tr. ř. zamítl.
II.
Dovolání a vyjádření k němu
3. Proti citovanému usnesení krajského soudu podal nejvyšší státní zástupce (dále též „dovolatel“) dovolání, jež opřel o dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. l ) tr. ř. s odkazem na §265b odst. 1 písm. f) a g) tr. ř., neboť napadeným usnesením soud druhého stupně zamítl jako nedůvodnou stížnost proti usnesení soudu prvního stupně ve smyslu §265a odst. 2 písm. d) tr. ř., ačkoli jím bylo rozhodnuto o postoupení věci jinému orgánu, aniž byly splněny podmínky pro takové rozhodnutí a toto rozhodnutí spočívalo na nesprávném právním posouzení skutku.
4. Dovolatel s odkazem na stávající judikaturu a teoretická východiska stran stupně ovlivnění omamnými látkami upozornil na závěry znaleckého posudku MUDr. Milana Karase, podle nichž byl obviněný při zjištěné koncentraci metamfetaminu a amfetaminu ve stavu akutního působení této látky, koncentrace metamfetaminu překračovala hranici 25 ng/ml stanovenou nařízením vlády č. 41/2014 Sb. (celkové množství metamfetaminu a amfetaminu činilo 176 % zmíněného limitu). Nejvyšší státní zástupce má proto za to, že při prokázané hladině metamfetaminu byly z objektivního hlediska narušeny schopnosti řidiče racionálně vnímat realitu, adekvátně reagovat na situaci a koordinovat vlastní chování. Znaleckými posudky bylo podle něj nepochybně prokázáno, že v době řízení motorového vozidla se obviněný nacházel ve stavu vylučujícím způsobilost k této činnosti, přičemž tento stav si obviněný přivodil užitím návykové látky. Upozornil dále, že skutečnost, že pachatel není schopen bezpečně řídit motorové vozidlo, ještě neznamená, že by se ovlivnění návykovou látkou muselo neustále a zjevně projevovat na chování obviněného při policejní kontrole či stylem jízdy obviněného. Projevy požití drogy určitou osobou nejsou shodné jako projevy požití alkoholu.
5. Nabude-li soud pochybnosti o správnosti znaleckých závěrů, neopravňuje ho to podle dovolatele k tomu, aby sám řešil odborné otázky. V takovém případě je namístě postup naznačený v §109 až 110 tr. ř. Jestliže soudy toliko na základě vlastních hodnotících úvah bez relevantního provádění dokazování v hlavním líčení dospěly k závěru, že obviněný v době řízení motorového vozidla nebyl, resp. nemusel být natolik ovlivněn návykovou látkou, aby to zcela vylučovalo bezpečné řízení motorového vozidla, pak učinily opačné skutkové zjištění, než jaké bylo obsahem předložených důkazů. Pokud za této situace dospěly soudy k závěru, že stíhaným skutkem nebyly naplněny zákonné znaky přečinu ohrožení pod vlivem návykové látky podle §274 odst. 1 trestního zákoníku, dostaly se jejich právní závěry do extrémního rozporu s provedenými důkazy.
6. Nejvyšší státní zástupce proto závěrem navrhl, aby Nejvyšší soud podle §265k odst. 1, 2 tr. ř. za podmínky uvedené v §265p odst. 1 tr. ř. zrušil napadené usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 7. 12. 2017, sp. zn. 6 To 421/2017, jemu předcházející usnesení Okresního soudu ve Frýdku-Místku ze dne 2. 11. 2017 sp. zn. 1 T 176/2017, všechna další rozhodnutí na zrušená rozhodnutí obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu, a dále postupoval podle §265 l odst. 1 tr. ř. a přikázal Okresnímu soudu ve Frýdku-Místku, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl. Zároveň vyjádřil souhlas, aby Nejvyšší soud o podaném dovolání rozhodl za podmínek §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. v neveřejném zasedání, a to i pro případ jiného, než jím navrženého rozhodnutí [§265r odst. 1 písm. c) tr. ř.].
7. Obviněný, jemuž byl opis dovolání doručen dne 2. 3. 2018 (č. l. 75), se k němu ke dni rozhodování dovolacího soudu nevyjádřil.
III.
Přípustnost dovolání
8. Nejvyšší soud jako soud dovolací (§265c tr. ř.) nejprve zkoumal, zda v této trestní věci je dovolání přípustné, zda bylo podáno v zákonné lhůtě a na místě, kde lze takové podání učinit, a zda jej podala osoba oprávněná. Shledal přitom, že dovolání nejvyššího státního zástupce je přípustné podle §265a odst. 1, odst. 2 písm. h) tr. ř. Dále zjistil, že dovolání bylo podáno osobou oprávněnou [§265d odst. 1 písm. a) tr. ř.], v zákonné lhůtě a na místě, kde lze podání učinit (§265e odst. 1, 2 tr. ř.), přičemž splňuje i obsahové náležitosti dovolání (§265f tr. ř.).
IV.
Důvodnost dovolání
a) obecná východiska
9. Protože dovolání lze podat jen z důvodů taxativně vyjádřených v §265b tr. ř., Nejvyšší soud dále posuzoval, zda nejvyšším státním zástupcem vznesené námitky naplňují jím uplatněné dovolací důvody.
10. Důvod dovolání podle §265b odst. 1 písm. f) tr. ř. je dán tehdy, pokud bylo rozhodnuto o postoupení věci jinému orgánu, o zastavení trestního stíhání, o podmíněném zastavení trestního stíhání, o schválení narovnání, aniž byly splněny podmínky pro takové rozhodnutí. Dovolací důvod zde spočívá v okolnosti, že nebyly splněny zákonné podmínky k tomu, aby soud učinil některé z rozhodnutí uvedených v §265a odst. 2 písm. c), d), f) a g), kterým soud přesto rozhodl.
11. Důvod dovolání podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. je dán v případech, kdy rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení. Uvedenou formulací zákon vyjadřuje, že dovolání je určeno k nápravě právních vad rozhodnutí ve věci samé, pokud tyto vady spočívají v právním posouzení skutku nebo jiných skutečností podle norem hmotného práva, nikoliv z hlediska procesních předpisů. Skutkový stav je při rozhodování o dovolání hodnocen v zásadě pouze z toho hlediska, zda skutek nebo jiná okolnost skutkové povahy byly správně právně posouzeny, tj. zda jsou právně kvalifikovány v souladu s příslušnými ustanoveními hmotného práva. Dovolací soud musí – s výjimkou případu tzv. extrémního nesouladu – vycházet ze skutkového stavu tak, jak byl zjištěn v průběhu trestního řízení a jak je vyjádřen především ve výroku odsuzujícího rozsudku, a je povinen zjistit, zda je právní posouzení skutku v souladu s vyjádřením způsobu jednání v příslušné skutkové podstatě trestného činu s ohledem na zjištěný skutkový stav.
12. Ze skutečností výše uvedených vyplývá, že východiskem pro existenci dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. jsou v pravomocně ukončeném řízení stabilizovaná skutková zjištění vyjádřená především v popisu skutku v příslušném výroku rozhodnutí ve věci samé, popř. i další soudem (soudy) zjištěné okolnosti relevantní z hlediska norem hmotného práva (trestního, ale i jiných právních odvětví).
13. Důvod dovolání podle §265b odst. 1 písm. l) tr. ř. je dán tehdy, pokud bylo rozhodnuto o zamítnutí nebo odmítnutí řádného opravného prostředku proti rozsudku nebo usnesení uvedenému v §265a odst. 2 písm. a) až g) tr. ř., aniž byly splněny procesní podmínky stanovené zákonem pro takové rozhodnutí nebo přestože byl v řízení mu předcházejícím dán důvod dovolání uvedený v písmenech a) až k). Dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. l ) tr. ř. tedy může být naplněn ve třech různých situacích. K prvním dvěma (alternativa první) dochází tehdy, kdy rozhodnutí nadřízeného soudu je vydáno, aniž bylo napadené rozhodnutí meritorně přezkoumáno, tj. (1.) byl řádný opravný prostředek zamítnut z tzv. formálních důvodů podle §148 odst. 1 písm. a) či b) tr. ř. nebo podle §253 odst. 1 tr. ř., přestože nebyly splněny procesní podmínky stanovené pro takové rozhodnutí, nebo (2.) bylo-li odvolání odmítnuto pro nesplnění jeho obsahových náležitostí podle §253 odst. 3 tr. ř., ačkoli oprávněná osoba nebyla řádně poučena nebo jí nebyla poskytnuta pomoc při odstranění vad odvolání (viz §253 odst. 4 tr. ř.). Třetí případ (alternativa druhá) představuje situace, kdy řádný opravný prostředek byl zamítnut z jakýchkoli jiných důvodů, než jsou důvody uvedené výše (varianta první), ale řízení předcházející napadenému rozhodnutí je zatíženo vadami, které jsou ostatními dovolacími důvody podle §265b odst. 1 písm. a) až k) tr. ř.
14. Přezkoumával-li soud druhého stupně některé napadené rozhodnutí uvedené v §265a odst. 2 písm. a) až g) tr. ř. na podkladě řádného opravného prostředku (odvolání nebo stížnosti) věcně a zamítl jej vzhledem k tomu, že neshledal takový řádný opravný prostředek důvodným [a to u odvolání podle §256 tr. ř. a u stížnosti podle §148 odst. 1 písm. c) tr. ř.], pak je možno dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. l ) tr. ř. uplatnit jen v jeho druhé alternativě, tj. byl-li v řízení, které předcházelo uvedenému zamítavému rozhodnutí, dán důvod dovolání uvedený v písm. a) až k) ustanovení §265b odst. 1 tr. ř. Podstatou této alternativy dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. l ) tr. ř. je skutečnost, že dovolateli sice nebylo odepřeno právo na přístup k soudu druhého stupně, ale tento soud – ač v řádném opravném řízení věcně přezkoumával napadené rozhodnutí soudu prvního stupně - neodstranil vadu vytýkanou v řádném opravném prostředku, zakládající některý z dovolacích důvodů podle §265b odst. 1 písm. a) až k) tr. ř., nebo navíc sám zatížil řízení či své rozhodnutí takovou vadou.
15. Na podkladě těchto východisek přistoupil Nejvyšší soud k posouzení dovolání nejvyššího státního zástupce.
b) vlastní posouzení dovolání
16. Protože dovolací argumentace nejvyššího státního zástupce nesvědčí tomu, že by o jeho mimořádném opravném prostředku bylo možno rozhodnout způsobem uvedeným v §265i odst. 1 tr. ř., tj. formou jeho odmítnutí, přezkoumal Nejvyšší soud podle §265i odst. 3 tr. ř. na podkladě uplatněných námitek napadené usnesení soudu druhého stupně a řízení mu předcházející a dospěl k následujícím poznatkům.
17. O návrhu na potrestání, který na podezřelého podal státní zástupce pro přečin ohrožení pod vlivem návykové látky podle §274 odst. 1 tr. zákoníku, rozhodl nalézací soud podle §314c odst. 1 písm. a), §188 odst. 1 písm. b), §171 odst. 1 tr. ř. tak, že věc postoupil Městskému úřadu v Třinci, neboť nejde o trestný čin, avšak jde o skutek, který by mohl být posouzen jako přestupek. Z odůvodnění jeho usnesení plyne, že důvod pro odlišné právní posouzení skutku, v němž podle závěrů soudu nelze spatřovat čin soudně trestný, spočívá v tom, že objektivně zjištěná koncentrace metamfetaminu v krvi obviněného překročila pouze o 13 ng/ml minimální hodnotu stanovenou nařízením vlády č. 41/2014 Sb. a koncentrace amfetaminu se minimální hodnotě ani nepřiblížila. Ani policisté, kteří prováděli kontrolu vozidla obviněného, ani lékař, který prováděl jeho vyšetření, neshledali v jeho chování cokoliv, co by naznačovalo, že by měl být ovlivněn omamnou a psychotropní látkou. Z úředního záznamu policistů nalézací soud nadto zjistil, že obviněný nezavdal příčinu pro kontrolu jeho vozidla policií svým stylem jízdy nebo porušením pravidel silničního provozu, neboť se jednalo o namátkovou kontrolu. Znalec z oboru zdravotnictví, odvětví psychiatrie posoudil míru ovlivnění obviněného pouze na základě hodnot koncentrací metamfetaminu a amfetaminu v krvi obviněného, jak byly zjištěny znaleckým posudkem z oboru zdravotnictví, odvětví toxikologie. Nalézací soud poznamenal, že otázka stavu vylučujícího způsobilost je otázkou právní a její hodnocení tudíž náleží soudu. S ohledem na to nalézací soud naznal, že obviněný sice byl ovlivněn návykovou látkou, avšak ne do té míry, že by se nacházel ve stavu vylučujícím způsobilost.
18. S tímto posouzením se ztotožnil stížnostní soud, který ve svém, tj. dovoláním napadeném usnesení uvedl, že nařízení vlády č. 41/2014 Sb. vymezuje minimální hodnoty daných druhů návykových látek, při jejichž dosažení v krevním vzorku lze řidiče považovat za ovlivněného touto návykovou látkou. Ovlivnění návykovou látkou však není identické automaticky co do obsahu pojmu se stavem vylučujícím způsobilost k řízení motorového vozidla. Upozornil, že různé návykové látky na člověka působí rozdílně a rozdílně jej i ovlivňují, je proto nutno posuzovat míru ovlivnění schopnosti vykonávat danou činnost. V souladu s nalézacím soudem pak poznamenal, že znalec z oboru zdravotnictví, odvětví psychiatrie sice uzavřel, že obviněný byl ovlivněn návykovou látkou do té míry, že nebyl schopen bezpečně řídit motorové vozidlo, lékař a policisté však žádné projevy svědčící o ovlivnění řidiče návykovou látkou neshledali.
19. Nesprávnost rozhodnutí nalézacího soudu, na kterou nereagoval soud stížnostní, spočívá již v tom, že rozhodl o postoupení věci při zachování popisu skutku v jeho vymezení návrhem na potrestání, tedy včetně skutkového tvrzení, že obviněný řídil motorové vozidlo nejen při ovlivnění návykovými látkami, nýbrž současně i v takovém stavu, který bezpečnost provádění této činnosti vylučoval („… přičemž se jedná o stav vylučující řídit bezpečně motorové vozidlo“) . Rozhodl tak o postoupení skutku, který podle svého popisu odpovídal závěru, že se obviněný dopustil činu soudně trestného. Při vydání svého rozhodnutí soud prvního stupně přehlédl to, na co upozornilo rozhodnutí publikované pod č.19/2017 Sb. rozh. tr., tedy že [v]e výroku, jímž se podle §222 odst. 2 tr. ř. postupuje věc jinému orgánu, se uvádí skutek, jak byl zjištěn soudem, bez ohledu na to, jak byl popsán v obžalobě. Přestože není pochyb o tom, že uvedený soud dodržel další zdůrazněnou podmínku (stran nutnosti zachovat totožnost skutku), nesplnil požadavek formulovaný na výrokovou část rozhodnutí o postoupení skutku, tedy to, že [p]opis skutku, pro který se věc postupuje, musí odpovídat výsledkům soudem provedeného dokazování a zjištěným skutečnostem, protože jen takto vymezený skutek vytváří podklad pro orgán, jenž se má věcí dále zabývat. Citované rozhodnutí totiž již ve své právní větě vyjádřilo to, že podkladem pro postoupení věci nejsou úvahy a závěry uvedené pouze v odůvodnění rozhodnutí.
20. Jakkoli lze soudu prvního stupně přisvědčit v tom, že závěr o tom, zda se řidič motorového vozidla nacházel či nikoli ve stavu vylučujícím způsobilost , je závěrem právním, je tento nutno učinit na podkladě příslušného skutkového zjištění, jež musí být náležitě vyjádřeno, a to již ve výrokové části rozhodnutí (a to i usnesení o postoupení věci) při popisu skutku. V případě posuzovaného rozhodnutí o postoupení věci proto bylo nezbytné, aby příslušné skutkové zjištění soudu, které zmínil v odůvodnění svého rozhodnutí (tedy, že obviněný sice byl ovlivněn návykovou látkou, avšak ne do té míry, že by se nacházel ve stavu vylučujícím způsobilost) a na jehož podkladě způsobem výše popsaným rozhodl, bylo vyjádřeno již ve výrokové části jeho usnesení, tj. při vymezení skutku, o jehož postoupení rozhodl (např. vypuštěním části: „… přičemž se jedná o stav vylučující řídit bezpečně motorové vozidlo“).
21. Pokud uvedený soud takto nepostupoval a rozhodl o postoupení věci při popisu skutku ohledně něhož nelze tvrdit, že by znaky žalovaného přečinu nevyjadřoval, zatížil své rozhodnutí vadou, která již sama o sobě hodnocena zakládá dovolatelem uplatněné důvody dovolání podle §256b odst. 1 písm. f) a g) tr. ř.
22. Přístup soudů nižších stupňů při řešení otázky viny obviněného nelze považovat za akceptovatelný ani z následujících důvodů.
23. Dovolateli je nezbytné přisvědčit v tom, že soudy při dovození svých skutkových a potažmo právních závěrů nevyužily možností, které se z hlediska důkazního nabízely, tj. že ve věci rozhodly, aniž by si obstaraly dostatečný skutkový podklad pro své rozhodnutí. Byť v daném směru jde z podstatné části o záležitost skutkovou a procesní (dovození skutkových závěrů o nižším ovlivnění obviněného návykovou látkou, a to bez provedení nezbytných důkazů za respektování zásady ústnosti), nelze pomíjet to, že soudy dovozené odlišné skutkové závěry, než ty, z nichž při právním posouzení skutku vycházel státní zástupce, ve svých důsledcích vedou k odlišnému hmotně právnímu posouzení skutku. Přitom je nezbytné konstatovat, že podání návrhu na potrestání nelze považovat za zjevně neopodstatněné, neboť vycházel-li státní zástupce při jeho podání z odborného stanoviska obsaženého v posudku znalce z oboru zdravotnictví, odvětví psychiatrie, bylo lze uvažovat o důvodném podezření, že se obviněný dopustil mu vytýkaného přečinu.
24. Vyjádřeno obecněji, důvodnost podání návrhu na potrestání v tomto pojímání (důvodného podezření) je spisovým materiálem dokladována, neboť spis obsahuje to, co požaduje dosud platná judikatura (k tomu viz usnesení Nejvyššího soudu ze dne 12. 5. 2010, sp. zn. 8 Tdo 449/2010, publikované pod č. 23/2011 Sb. rozh. tr.), tj. že vyjma zjištění vlastní hladiny návykové látky v těle posuzované osoby, zpravidla posudkem z oboru zdravotnictví, odvětví toxikologie – příslušný posudek založen na č. l. 17-19, je nezpůsobilost obviněného vykonávat činnost, při které by mohl ohrozit život nebo zdraví lidí nebo způsobit značnou škodu na majetku, dokladována i odborným posouzením znalce z oboru zdravotnictví, odvětví psychiatrie.
25. Uvedený posudek je součástí spisu (č. l. 22 až 24) a i když k němu, resp. způsobu jeho zpracování a tím i relevantnosti jeho odborných závěrů mohou být vzneseny výhrady, nelze věc procesně řešit tak, že jeho odborné závěry, resp. odborná skutková zjištění z nich plynoucí, jsou s poukazem na ostatní důkazy odmítnuty či pominuty v situaci, kdy soud neprovede nezbytné řízení. Za to je třeba pokládat řízení, v němž by soud – pokud by procesně nepostupoval jiným způsobem – dokazováním jednak odstranil případné nedostatky posudku (postupem podle §109 a příp. §110 tr. ř.), jednak provedl další relevantní důkazy, jež by poté komplexně zhodnotil.
26. Pouze tehdy, tj. po provedení důkazů v dostatečném rozsahu a způsobem zákonem upraveným a jejich zhodnocení i z hledisek, na něž je poukázáno níže, by soud mohl oprávněně dospět k závěru, jenž ve věci posuzované bez provedení důkazů dovodil, tj. že aktuální stav ovlivnění obviněného návykovými látkami v době činu skutečně neodůvodňuje závěr, že motorové vozidlo řídil ve stavu vylučujícím způsobilost ve smyslu zákonného znaku přečinu ohrožení pod vlivem návykové látky podle §274 odst. 1 tr. zákoníku.
27. Neprovedení nezbytného dokazování, které by mimo jiné reagovalo i na námitky, že odlišnost projevů návykových látek (drog) od projevů osoby ovlivněné alkoholem se může projevit i v tom, že osoby, které s takovou osobou přijdou do fyzického kontaktu, nemusí danou otázku stran způsobilosti či nezpůsobilosti ovlivněné osoby správně vyhodnotit, vede dovolací soud k poznatku, že skutkové a právní závěry učiněné soudy nižších stupňů je třeba pokládat přinejmenším za předčasné a v důsledku toho pak odlišné právní posouzení skutku za vadné.
28. Lze ostatně poukázat na to, že k obdobnému závěru dospěl Nejvyšší soud i při posuzování jiných, typově podobných věcí (srov. např. usnesení ze dne 18. 4. 2018, sp. zn. 4 Tdo 58/2018, v němž dovolací soud rovněž označil „[p]rávní závěry, k nimž na podkladě spisového materiálu dospěly soudy obou stupňů ve stádiu projednání návrhu na potrestání podle §314c tr. ř., … minimálně za předčasné“).
29. S ohledem na výše uvedené je třeba konstatovat, že usnesení soudu prvního stupně je zatíženo nejvyšším státním zástupcem vytýkanými vadami, které naplňují jak dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., tak dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. f) tr. ř.
30. Pakliže dospěl dovolací soud k závěru, že usnesení soudu prvního stupně o postoupení věci bylo vadné v důsledku nesprávného (zatím dostatečně odůvodněného) závěru stran právní kvalifikace skutku – vada zakládající dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. a v důsledku toho a rovněž popisu postupovaného skutku je vadné i ve smyslu dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. f) tr. ř., pak musel dovolateli přisvědčit i v tom, že jím napadené usnesení, jímž soud druhého stupně včas podanou stížnost státního zástupce zamítl jako nedůvodnou podle §148 odst. 1 písm. c) tr. ř. je zatíženo vadou, která naplňuje dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. l ) tr. ř. v jím uplatněné alternativě.
31. S přihlédnutím k těmto poznatkům vyhověl Nejvyšší soud dovolání nejvyššího státního zástupce a z jeho podnětu podle §265k odst. 1, 2 tr. ř. zrušil jak bezprostředně napadené usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 7. 12. 2017, č. j. 6 To 421/2017-64, tak i jemu předcházející usnesení Okresního soudu ve Frýdku-Místku ze dne 2. 11. 2017, č. j. 1 T 176/2017-55, jakož i všechna rozhodnutí na zrušená rozhodnutí obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu. Podle §265 l odst. 1 tr. ř. Okresnímu soudu ve Frýdku-Místku přikázal, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.
32. Úkolem soudu prvního stupně je, aby na podkladě podaného návrhu na potrestání provedl příslušné dokazování v rozsahu, jež mu umožní odpovědné posouzení toho, zda jednání kladené obviněnému za vinu je přečinem, jenž v něm shledával státní zástupce, či naopak činem, který by mohl být posouzen jako přestupek, jak zatím, avšak předčasně, dovodily soudy nižších stupňů. Nelze vyloučit, že výsledek takového dokazování potvrdí důvodnost skutkových a právních závěrů, k nimž tyto soudy dospěly.
33. Současně je třeba připomenout (patrně nadbytečně, neboť obsah odůvodnění rozhodnutí soudu prvního stupně svědčí o snaze soudu vypořádat se se všemi podstatnými skutečnostmi rozhodnými pro právní posouzeni věci), že prozatím neexistuje žádná obecně přijímaná definice zákonného znaku „stav vylučující způsobilost“ ve smyslu ustanovení §274 odst. 1 tr. zákoníku a že je proto třeba vždy důsledně vyhodnotit skutkové okolnosti každého jednotlivého případu. Naplnění skutkové podstaty označeného přečinu nevyžaduje stav, kdy pachatel např. není vůbec schopen komunikovat nebo řádně artikulovat anebo chování či motorika vykazují prima facie patrné abnormality svědčící o předchozím požití návykové látky. Postačí ovlivnění jeho fyzických a psychických schopností návykovou látkou, která vylučuje způsobilost vykonávat zaměstnání nebo jinou činnost, při nichž by mohl být ohrožen život nebo zdraví lidí nebo způsobena značná škoda na majetku. Takovou činností je bezesporu i řízení motorového vozidla, jehož nezvládnutí může vést a v praxi také často vede k fatálním následkům na životech a zdraví účastníků silničního provozu nebo k významným majetkovým škodám.
34. Způsobilým k výkonu této činnosti je tedy zásadně řidič, který v danou chvíli disponuje schopností náležitě vnímat situaci v silničním provozu, anticipovat vývoj a případně adekvátně a dostatečně rychle reagovat na její náhlé změny tak, aby riziku vzniku těchto škodlivých následků aktivně předcházel a snížil je na nejnižší možnou úroveň. Závěr o plné či jen nepodstatně snížené způsobilosti pachatel, který je ovlivněn jinou návykovou látkou, bezpečně řídit motorové vozidlo tak nelze budovat např. jen z izolovaného zjištění, že řidič bezprostředně před silniční kontrolou neporušil žádný dopravní předpis, nebo že jeho jízda nevykazovala patrné známky hazardu či nejistoty.
35. Je třeba říci, že z odůvodnění usnesení soudu prvního stupně plyne, že se uvedený soud snažil vypořádat se všemi rozhodnými skutečnostmi, avšak s ohledem na to, jak přistoupil k jednomu z usvědčujících důkazů, na jehož podkladě přistoupil státní zástupce k podání návrhu na potrestání, nebylo možno jeho řešení akceptovat. Je proto na soudu prvního stupně, aby s přihlédnutím k tomu, co zmiňuje toto usnesení (viz §265s odst. 1 tr. ř.), věc opětovně komplexně posoudil.
36. Zbývá dodat, že toto rozhodnutí učinil Nejvyšší soud při splnění podmínek §265r odst. 1 písm. b) tr. ř. v neveřejném zasedání.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§265n tr. ř.).
V Brně dne 25. dubna 2018
JUDr. Ivo Kouřil
předseda senátu