ECLI:CZ:NS:2004:6.TDO.482.2004.1
sp. zn. 6 Tdo 482/2004
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání dne 20. května 2004 o dovolání obviněného J. R., proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 1. 10. 2003, sp. zn. 9 To 382/2003, v trestní věci vedené u Obvodního soudu pro Prahu 7 pod sp. zn. 39 T 115/2002, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. se dovolání obviněného odmítá .
Odůvodnění:
Rozsudkem Městského soudu v Praze ze dne 1. 10. 2003, sp. zn. 9 To 382/2003, byl podle §258 odst. 1 písm. d) tr. ř. zrušen rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 7 ze dne 23. 5. 2003, sp. zn. 39 T 115/2002, kterým byl obviněný J. R. uznán vinným trestným činem podvodu podle §250 odst. 1, 2 tr. zák. a odsouzen k peněžitému trestu ve výměře 40.000,- Kč, pro případ, že by peněžitý trest nebyl vykonán, byl stanoven náhradní trest ve výměře tří měsíců a o nároku poškozeného bylo rozhodnuto podle §229 odst. 1 tr. ř. Podle §259 odst. 3 tr. ř. rozhodl odvolací soud znovu tak, že obviněného uznal vinným trestným činem podílnictví podle 251 odst. 1 písm. a) tr. zák. a uložil mu podle §251 odst. 1 tr. zák. za použití §53 odst. 1, 2 písm. a), odst. 3 tr. zák. peněžitý trest ve výměře 20.000,- Kč. Podle §54 odst. 3 tr. zák. stanovil soud pro případ, že by peněžitý trest nebyl ve stanovené lhůtě vykonán, náhradní trest odnětí svobody v trvání dvou týdnů a podle §229 odst. 1 tr. ř. byl poškozený se svým nárokem na náhradu škody odkázán na řízení ve věcech občanskoprávních. Odvolání poškozeného P. S. bylo podle §256 tr. ř. zamítnuto. Podle skutkového zjištění městského soudu spočívalo jednání obviněného v tom, že „dne 3. 11. 2000 v P., Z. V., uzavřel s firmou A. S. s. r. o. smlouvu o zprostředkování prodeje osobního automobilu Renault Megane 1.6, SPZ, ačkoli byl dne 20. 9. 2000 pracovníky tehdejší P. ČR, O. ř., oddělení K. prap. P. T. a prap. P. V. upozorněn, že vozidlo pochází z trestné činnosti, aby je dále nepřeváděl“.
Obviněný J. R. podal prostřednictvím obhájce v zákonné lhůtě dovolání proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 1. 10. 2003, sp. zn. 9 To 382/2003. Dovolání obviněný podal s odkazem, že rozhodnutí spočívá na nesprávném hmotně právním posouzení a odkázal na dovolací důvod uvedený v §256b odst. 1 písm. g) tr. ř., a na tomto zákonném dovolacím důvodu obviněný setrval i v doplněném dovolání. V podaném dovolání uvedl, že toto směřuje do výroku o vině i trestu. V podaném dovolání uvádí, že se nemohlo jednat o dokonaný trestný čin, neboť soudy ve svých rozsudcích uvádí, že s autobazarem uzavřel smlouvu o zprostředkování, a pak by musel s některým z pracovníků autobazaru jednat jako se spolupachatelem. Poukazuje rovněž na to, že by jeho jednání mohlo být kvalifikováno také jako příprava, která by v daném případě nebyla trestná. Podle názoru obviněného nebyla rovněž zachována totožnost skutku. V další části dovolání obviněný namítá, že s autobazarem uzavřel řádnou kupní smlouvu, dostal také vyplacenu kupní cenu a až následně autobazar – jako vlastník vozidlo prodal P. S. V závěrečné části dovolání se obviněný vyjadřuje k opatřeným důkazům, kdy mj. uvádí, že obdržel písemné potvrzení o tom, že vozidlo nepochází z trestné činnosti. Závěrem vytkl městskému soudu, že pochybil, když kupní smlouvu hodnotil jako zprostředkovatelskou. V doplňku dovolání vznesl výhrady k popisu skutku a navrhl, aby Nejvyšší soud rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 1. 10. 2003, sp. zn. 9 To 382/2003, a rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 7 ze dne 23. 5. 2003, sp. zn. 39 T 115/2002, zrušil a věc přikázal soudu prvního stupně k novému projednání a rozhodnutí s tím, aby soud prvního stupně při novém projednání doplnil dokazování ohledně způsobu provedení trestného činu se zaměřením na znak objektivní a subjektivní stránky trestného činu podílnictví podle §251 odst. 1 písm. a) tr. zák. Alternativně také navrhl, aby dovolací soud rozhodl rozsudkem a zprostil obviněného obžaloby.
Nejvyšší soud zjistil, že dovolání bylo podáno osobou oprávněnou /§265d odst. 1 písm. b) tr. ř./, prostřednictvím obhájce (§265d odst. 2 tr. ř.), ve lhůtě stanovené zákonem (§265e tr. ř.), je podáno proti rozsudku soudu druhého stupně a je tedy ve smyslu §265a odst. 2 písm. a) tr. ř. přípustné.
Podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. lze dovolání podat, jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení. V rámci tohoto dovolacího důvodu je možné namítat, že zjištěný skutek byl nesprávně posouzen jako nějaký trestný čin, ačkoli nevykazuje znaky žádného trestného činu nebo vykazuje znaky jiného trestného činu, než kterým byl obviněný uznán vinným. Není však možné namítat, že skutek byl nesprávně zjištěn, že důkazy byly vadně hodnoceny apod.
K podanému dovolání obviněného je nejprve potřebné uvést, že obviněný odkázal na dovolací důvod uvedený v §256b odst. 1 písm. g) tr. ř., a tento dovolací důvod zopakoval také v doplněném dovolání. Dovolací důvod, který však měl obviněný na mysli, a který slovně vyjádřil tak, že „rozhodnutí spočívá na nesprávném hmotně právním posouzení“ je dovolacím důvodem uvedeným v §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. S ohledem na další odkazy v podaném dovolání, kdy bylo použito správných ustanovení, je třeba na shora uvedený nedostatek nahlížet pouze jako na prostou chybu vzniklou při vyhotovování dovolání. Samotné dovolání pak lze rozdělit na dvě části. V první části se obviněný pozastavuje nad tím, že odvolací soud v popisu skutku uvedl, že s autobazarem uzavřel smlouvu o zprostředkování a tudíž se podle jeho názoru nemůže jednat o dokonaný trestný čin. V druhé části dovolání pak vznáší námitky, které především směřují do oblasti zjištění skutkového stavu věci, o němž nejsou důvodné pochybnosti (§2 odst. 5 tr. ř.) a do oblasti hodnocení důkazů (§2 odst. 6 tr. ř.), které však nelze pod dovolací důvod uvedený v §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. zařadit.
K námitkám, které lze podřadit pod dovolací důvod uvedený v §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., je možno uvést, že Městský soud v Praze dospěl ke skutkovému zjištění, podle kterého obviněný uzavřel s firmou A. S. s. r. o. smlouvu o zprostředkování prodeje osobního automobilu, ačkoli byl dne 20. 9. 2000 pracovníky tehdejší P., O. ř., oddělení SKP Klatovy prap. P. T. a prap. P. V. upozorněn, že vozidlo pochází z trestné činnosti, aby je dále nepřeváděl.
Trestného činu podílnictví podle §251 odst. 1 písm. a) tr. zák. se dopustí ten, kdo ukryje, na sebe nebo jiného převede anebo užívá věc, která byla získána trestným činem spáchaným jinou osobou.
V popisu skutku městský soud dospěl k závěru, že dne 20. 9. 2000 byl obviněný pracovníky tehdejší P. upozorněn, že vozidlo pochází z trestné činnosti, aby je dále nepřeváděl. Pokud námitky obviněného směřují do oblasti, že byl policisty upozorněn na tuto skutečnost, případně upozorňuje na nezákonný postup P., tak uvedené námitky nenaplňují žádný z dovolacích důvodů, stejně jako námitky, ohledně nedostatků, které mají svůj základ v nerespektování ustanovení §120 odst. 3 tr. ř. Nad rámec ustanovení §265i odst. 2 tr. ř. je potřebné uvést, že výrok rozhodnutí soudu druhého stupně obsahuje jak den uzavření smlouvy s firmou A. S. s. r. o., tak i den, kdy byl obviněný upozorněn na to, že vozidlo pochází z trestné činnosti. Totožnost skutku zde byla zachována a s touto námitkou se již ve svém rozsudku vypořádal odvolací soud. Pokud jde o otázku zprostředkovatelské smlouvy, sám obviněný, jak uvádí i ve svém dovolání, ji nechápal jako smlouvu o zprostředkování prodeje, ale jako smlouvu kupní, neboť částka, kterou za vozidlo požadoval, mu byla vyplacena téhož dne. Uvedené skutečnosti jsou patrny také z dokladů založených ve spise. Odvolací soud ve svém skutkovém zjištění tuto zprostředkovatelskou smlouvu rovněž zmiňuje a uzavírá v odůvodnění, že smlouva ze dne 3. 11. 2000, kterou soud prvního stupně posoudil jako kupní a obviněný má výhrady k tomu, že by uzavřel smlouvu zprostředkovatelskou, je rozhodné to, že smlouva shora uvedeného dne uzavřená byla koncipována jako smlouva zprostředkovatelská. Z výpovědí nejen samotných policistů, ale i dalších důkazů, např. svědka M. vzal tedy soud za prokázané, že obviněný byl upozorněn, že vozidlo pochází z trestné činnosti, že je majetkem leasingové společnosti, a proto vozidlo nesmí dále převádět. Vzhledem k uvedeným skutečnostem a hodnotě vozidla, u kterého bylo obviněnému řečeno, že toto nesmí převádět, neboť pochází z trestné činnosti, je odkaz obviněného na ustanovení publikované pod č. 7/1995 Sb. rozh. trest. nepřiléhavé.
Závěrem Nejvyšší soud konstatuje, že pokud jde o uzavírání smlouvy mezi firmou A. S. s. r. o. a obviněným dne 3. 11. 2000, byť tato je označena jako smlouva o zprostředkování prodeje, obviněný k ní přistupoval a tuto uzavíral s tím, že vozidlo Renault Megane 1.6, SPZ, prodává výše uvedené firmě, a to za částku 170.000,- Kč, která mu byla ihned vyplacena. K subjektivní stránce trestného činu podle §251 odst. 1 písm. a) tr. zák. je možno uvést, že obviněný přestože byl upozorněn (což se stalo 20. 9. 2000) na to, že vozidlo pochází z trestné činnosti, a proto je nemá dále převádět, tuto výzvu nerespektoval a vozidlo převedl.
V daném případě z provedených důkazů bylo městským soudem správně dovozeno, že obviněný věděl o tom, že předmětné vozidlo pochází z rozsáhlejší trestné činnosti jiné osoby, když na tuto skutečnost byl upozorněn policisty, protože vozidlo bylo předmětem trestného činu, tudíž tato skutečnost vedla městský soud k správnému závěru o vině obviněného trestným činem podílnictví podle §251 odst. 1 písm. a) tr. zák.
S ohledem na skutečnosti shora uvedené Nejvyšší soud dovolání obviněného podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. odmítl jako zjevně neopodstatněné, aniž musel věc meritorně přezkoumávat. Za podmínek §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. bylo o odmítnutí dovolání rozhodnuto v neveřejném zasedání.
Poučení: Proti tomuto usnesení není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§265n tr. ř.) .
V Brně dne 20. května 2004
Předseda senátu:
JUDr. Jan Engelmann