ECLI:CZ:NS:2011:6.TDO.555.2011.1
sp. zn. 6 Tdo 555/2011-39
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 18. května 2011 o dovolání, které podal obviněný A. F. , proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 2. 12. 2010, sp. zn. 4 To 61/2010, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Městského soudu v Praze pod sp. zn. 56 T 3/2010, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. c) tr. ř. se dovolání odmítá .
Odůvodnění:
Rozsudkem Městského soudu v Praze ze dne 30. 8. 2010, sp. zn. 56 T 3/2010, byl obviněný A. F. uznán vinným (v bodě II.) návodem k přečinu zneužití pravomoci úřední osoby podle §24 odst. 1 písm. b) tr. zákoníku k §329 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku, návodem k přečinu neoprávněného nakládání s osobními údaji podle §24 odst. 1 písm. b) tr. zákoníku k §180 odst. 2 tr. zákoníku, pomocí ke zvlášť závažnému zločinu podvodu podle §24 odst. 1 písm. c) tr. zákoníku k §209 odst. 1, 5 písm. a) tr. zákoníku ve stadiu pokusu podle §21 odst. 1 tr. zákoníku, pomocí k přečinu padělání a pozměnění veřejné listiny podle §24 odst. 1 písm. c) tr. zákoníku k §348 odst. 1 tr. zákoníku a pomocí ke zločinu padělání a pozměnění veřejné listiny podle §24 odst. 1 písm. c) tr. zákoníku k §348 odst. 1, 2 písm. b), c) tr. zákoníku ve stadiu pokusu podle §21 odst. 1 tr. zákoníku. Za tuto trestnou činnost a za trestný čin maření výkonu úředního rozhodnutí podle §171 odst. 1 písm. c) zákona č. 140/1961 Sb., trestního zákona ve znění pozdějších předpisů (dále jen „tr. zák.“) z trestního příkazu Okresního soudu v Mělníku ze dne 21. 9. 2009, sp. zn. 2 T 290/2009, byl obviněný A. F. odsouzen podle §209 odst. 5 tr. zákoníku a §43 odst. 2 tr. zákoníku k souhrnnému trestu odnětí svobody v trvání osmi let, pro jehož výkon byl podle §56 odst. 2 písm. d) tr. zákoníku zařazen do věznice se zvýšenou ostrahou. Současně byl zrušen výrok o trestu uloženém obviněnému A. F. trestním příkazem Okresního soudu v Mělníku ze dne 21. 9. 2009, sp. zn. 2 T 290/2009, jakož i všechna další rozhodnutí na tento výrok obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu.
Citovaným rozsudkem bylo dále rozhodnuto o vině a trestu obviněných Ing. Bc. M. V. a R. K.
O odvoláních, která proti tomuto rozsudku podali obvinění Ing. Bc. M. V., R. K. a A. F., rozhodl ve druhém stupni Vrchní soud v Praze. Rozsudkem ze dne 2. 12. 2010, sp. zn. 4 To 61/2010, z podnětu odvolání obviněných R. K. a A. F. podle §258 odst. 1 písm. d), e), odst. 2 tr. ř. napadený rozsudek zrušil ohledně obviněného R. K. ve výroku o vině přečinem padělání a pozměnění veřejné listiny podle §348 odst. 1 tr. zákoníku pod bodem III./2 napadeného rozsudku a ohledně obviněných R. K. a A. F. ve výrocích o trestech. Podle §259 odst. 3 tr. ř. znovu rozhodl o vině a trestu obviněného R. K. a o trestu obviněného A. F., kterého za trestné činy, jimiž byl uznán vinným napadeným rozsudkem a dále za trestný čin maření výkonu úředního rozhodnutí podle §171 odst. 1 písm. c) tr. zák. z trestního příkazu Okresního soudu v Mělníku ze dne 21. 9. 2009, sp. zn. 2 T 290/2009, odsoudil podle §209 odst. 5 tr. zákoníku a §43 odst. 2 tr. zákoníku k souhrnnému trestu odnětí svobody v trvání sedmi let, pro jehož výkon ho podle §56 odst. 2 písm. c) tr. zákoníku zařadil do věznice s ostrahou. Současně zrušil výrok o trestu uloženém obviněnému A. F. trestním příkazem Okresního soudu v Mělníku ze dne 21. 9. 2009, sp. zn. 2 T 290/2009, jakož i všechna další rozhodnutí na tento výrok obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu. Podle §256 tr. ř. odvolání obviněného Ing. Bc. M. V. zamítl.
Proti tomuto rozsudku Vrchního soudu v Praze podal obviněný A. F. (dále jen „obviněný“) dovolání, přičemž uplatnil dovolací důvod uvedený v §265b odst. 1 písm. g) tr. ř.
Argumentaci předmětného podání není zapotřebí s ohledem na způsob rozhodnutí Nejvyššího soudu České republiky (dále jen „Nejvyšší soud“) podrobně rozvádět. Postačí poznamenat, že obviněný navrhl, aby Nejvyšší soud napadený rozsudek zrušil, a to v té části, kde byl uznán vinným ze spáchání návodu k přečinu neoprávněného nakládání s osobními údaji podle §24 odst. 1 písm. b) tr. zákoníku k §180 odst. 2 tr. zákoníku, pomoci ke zvlášť závažnému zločinu podvodu podle §24 odst. 1 písm. c) tr. zákoníku k §209 odst. 1, 5 písm. a) tr. zákoníku ve stadiu pokusu podle §21 odst. 1 tr. zákoníku, pomoci k přečinu padělání a pozměnění veřejné listiny podle §24 odst. 1 písm. c) tr. zákoníku k §348 odst. 1 tr. zákoníku, pomoci k zločinu padělání a pozměnění veřejné listiny podle §24 odst. 1 písm. c) tr. zákoníku k §348 odst. 1, 2 písm. b), c) tr. zákoníku ve stadiu pokusu podle §21 odst. 1 tr. zákoníku, a následně v souladu s §265m tr. ř. sám rozhodl ve věci rozsudkem ohledně zbývajících skutků, za které byl odsouzen, tj. trestný čin maření výkonu úředního rozhodnutí podle §171 odst. 1 písm. c) tr. zák. z trestního příkazu Okresního soudu v Mělníku ze dne 21. 9. 2009, sp. zn. 2 T 290/2009, a za návod ke spáchání přečinu zneužití pravomoci úřední osoby podle §24 odst. 1 písm. b) tr. zákoníku k §329 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku.
Nejvyšší soud jako soud dovolací (§265c tr. ř.) nejprve zkoumal, zda v předmětné věci jsou splněny podmínky přípustnosti dovolání podle §265a tr. ř., a shledal, že dovolání (jako celek) je přípustné podle §265a odst. 1, 2 písm. a) tr. ř.
Obviněný je podle §265d odst. 1 písm. b) tr. ř. osobou oprávněnou k podání dovolání (pro nesprávnost výroku rozhodnutí soudu, který se ho bezprostředně dotýká). Dovolání, které splňuje náležitosti obsahu dovolání podle §265f odst. 1 tr. ř., podal prostřednictvím svého obhájce, tedy v souladu s ustanovením §265d odst. 2 tr. ř.
Dále bylo třeba posoudit, zda obviněný podal předmětné dovolání včas. V souvislosti s posuzováním této otázky je na místě připomenout, že podle §265e odst. 1 tr. ř. se dovolání podává u soudu, který rozhodl ve věci v prvním stupni, do dvou měsíců od doručení rozhodnutí, proti kterému dovolání směřuje. Podle §265e odst. 2 tr. ř. jestliže se rozhodnutí doručuje jak obviněnému, tak i jeho obhájci a zákonnému zástupci, běží lhůta od toho doručení, které bylo provedeno nejpozději. V souladu s ustanovením §265e odst. 3 tr. ř. je lhůta k podání dovolání zachována také tehdy, je-li dovolání podáno ve lhůtě u Nejvyššího soudu nebo u soudu, který rozhodl ve věci ve druhém stupni, anebo je-li podání, jehož obsahem je dovolání, dáno ve lhůtě na poštu a adresováno soudu, u něhož má být podáno nebo který má ve věci rozhodnout.
K běhu dovolací lhůty je třeba ještě připomenout, že podle ustanovení §60 odst. 2 tr. ř. lhůta stanovená podle týdnů, měsíců nebo let končí uplynutím toho dne, který svým jménem nebo číselným označením odpovídá dni, kdy se stala událost určující počátek lhůty. Přitom podle odst. 3 citovaného zákonného ustanovení platí, že připadne-li konec lhůty na den pracovního klidu nebo pracovního volna, pokládá se za poslední den lhůty nejbližší příští pracovní den.
Z předloženého trestního spisu se podává, že v době, kdy rozhodnutím odvolacího soudu pravomocně skončilo trestní stíhání obviněného, měl tento obhájkyni JUDr. Markétu Dardovou (viz plná moc ze dne 4. 1. 2010 na č. l . 61 spisu či protokol o veřejném zasedání na č. l . 826 až 834 spisu). Rozsudek odvolacího soudu byl doručen obviněnému i jmenované obhájkyni dne 5. 1. 2011 (viz doručenky na č. l . 893 spisu).
V návaznosti na skutečnosti shora rozvedené Nejvyšší soud konstatuje, že poslední den lhůty k podání dovolání obviněného tak se zřetelem k výše citovaným ustanovením §60 odst. 2, 3 tr. ř. a §265e odst. 1, 2 tr. ř. připadl na den 7. 3. 2011. Dovolání obviněného však bylo podáno prostřednictvím obhájce Mgr. Marka Ambrože až dne 15. 4. 2011 (viz dovolání ze dne 15. 4. 2011 s obálkou založené ve spisu).
Nejvyšší soud uzavírá, že dovolání obviněného bylo podáno až po uplynutí lhůty pro podání dovolání stanovené v §265e odst. 1 tr. ř. a že tato lhůta nebyla zachována ani podle ustanovení §265e odst. 3 tr. ř.
Na tomto závěru nic nemění ani skutečnosti, jež Nejvyšší soud z trestního spisu také zjistil. Přípisem založeným na č. l . 965 spisu, jenž nalézacímu soudu došel dne 14. 2. 2011, obviněný soudu první instance oznámil, že JUDr. Markéta Dardová již není jeho obhájkyní, přičemž ho současně požádal o ustanovení obhájce za účelem podání dovolání proti rozsudku soudu druhého stupně. V návaznosti na tuto žádost byl obviněnému obratem ještě dne 14. 2. 2011 podle §39 tr. ř. ustanoven obhájce Mgr. Marek Ambrož (viz ustanovení obhájce na č. l . 966 a 967 spisu). Předmětné opatření o ustanovení obhájce bylo obviněnému doručeno dne 17. 2. 2011. Téhož dne bylo doručeno také dotyčnému obhájci spolu s rozsudkem soudu prvního a druhého stupně (viz doručenky na č. l . 967 spisu).
V souvislosti s tím je nutno zdůraznit, že již citované ustanovení §265e odst. 2 tr. ř., upravující běh dovolací lhůty obviněného za situace, kdy je třeba doručit rozhodnutí též jeho obhájci, má - v případě, že obviněný měl v době pravomocného skončení trestního stíhání obhájce - na mysli právě tohoto obhájce.
Nejvyšší soud konstatuje, že za popsané situace nemělo na otázku běhu dovolací lhůty z hlediska obviněného vliv doručení rozhodnutí odvolacího soudu Mgr. Marku Ambrožovi po jeho ustanovení obhájcem obviněného, k čemuž došlo až poté, co trestní stíhání obviněného pravomocně skončilo rozsudkem soudu druhé instance, ale ještě před tím, než obviněnému uplynula lhůta k podání dovolání proti citovanému rozhodnutí (k tomu viz přiměř. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 23. 5. 2007, sp. zn. 8 Tdo 583/2007, publikované v Souboru trestních rozhodnutí Nejvyššího soudu, svazek 38/2007, pod č. 1015).
Podle §265i odst. 1 písm. c) tr. ř. Nejvyšší soud dovolání odmítne, bylo-li podáno opožděně, osobou neoprávněnou nebo osobou, která ho znovu podala, když ho předtím výslovně vzala zpět. S ohledem na shora uvedené důvody Nejvyšší soud v souladu s citovaným ustanovením zákona dovolání obviněného jako opožděně podané odmítl. Za podmínek §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. tak učinil v neveřejném zasedání.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§265n tr. ř).
V Brně dne 18. května 2011
Předseda senátu:
JUDr. Vladimír Veselý