ECLI:CZ:NS:2003:6.TDO.620.2003.1
sp. zn. 6 Tdo 620/2003
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v neveřejném zasedání dne 28. 5. 2003 o dovolání obviněného P. S., proti usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 27. 1. 2003, sp. zn. 5 To 24/2003, ve spojení s rozsudkem Okresního soudu v Ostravě ze dne 13. 12. 2002, sp. zn. 13 T 189/2002, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. e) tr. řádu se dovolání odmítá.
Odůvodnění:
Obviněný P. S. byl rozsudkem Okresního soudu v Ostravě ze dne 13. 12. 2002, sp. zn. 13 T 189/2002, uznán vinným jednak trestným činem nedovolené výroby a držení omamných a psychotropních látek a jedů podle §187 odst. 1, 2 písm. a) tr. zákona a jednak trestným činem šíření toxikomanie podle §188a odst. 1 tr. zákona, kterých se měl dopustit tím, že v době od měsíce ledna 2002 do 11. 6. 2002 v O. – Z. na různých místech, v přesně nezjištěném počtu případů, prodal T. J. přesně nezjištěné množství drogy „marihuany“, a to její šlechtěnou variantu „skunk“, jejíž principiální psychoaktivní složka tetrahydrocanabinol (THC) je zařazena jako psychotropní látka v příloze č. 4 zákona č. 167/1998 Sb., zařazené do seznamu I. podle Úmluvy o psychotropních látkách (vyhláška č. 62/1989 Sb.), a za tuto drogu obdržel od jmenovaného nejméně 57.500,- Kč.
Za tyto trestné činy byl podle §187 odst. 2 tr. zákona a §35 odst. 1 tr. zákona odsouzen k úhrnnému nepodmíněnému trestu odnětí svobody v trvání 3 (tří) let, podle §39a odst. 2 písm. c) tr. zákona byl obviněný pro výkon tohoto trestu zařazen do věznice s ostrahou.
Proti tomuto rozsudku podal obviněný P. S. odvolání, které Krajský soud v Ostravě usnesením ze dne 27. 1. 2003, sp. zn. 5 To 24/2003, podle §256 tr. řádu jako nedůvodné zamítl.
Proti usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 27. 1. 2003, sp. zn. 5 To 24/2003, ve spojení s rozsudkem Okresního soudu v Ostravě ze dne 13. 12. 2002, sp. zn. 13 T 189/2002, podal obviněný prostřednictvím své obhájkyně JUDr. J. P. dovolání, a to podáním ze dne 27. 3. 2003, které bylo doručeno Okresnímu soudu v Ostravě dne 14. 4. 2003. Dovolání podal z důvodu uvedeného v §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu, tedy namítá nesprávnost právního, resp. hmotně právního posouzení svého jednání.
Podle názoru obviněného odvolací soud nesprávně právně věc posoudil v tom smyslu, že na základě skutkových zjištění okresního soudu, jež vzal v předmětné věci za dostačující k prokázání skutkového děje, jeho jednání právně podřadil pod právní kvalifikaci trestného činu podle §187 odst. 1, 2 písm. a) tr. zákona. Ze skutkových zjištění v dané věci je patrno, že okresní soud a potažmo i odvolací soud došly zcela shodně ke zjištěním, podle nichž obviněný prodal přesně nezjištěné množství drogy. Odvolací soud potvrdil rozsudek okresního soudu, v němž je mimo jiné uvedeno, že obviněný prodal drogy za 57.500,- Kč, ale z obsahu skutkových zjištění vyplývá, že prodal neurčené množství drogy. Obviněný tedy poukazuje na to, že ani jeden ze soudů nedošel k prokázanému závěru, kolik balení drogy prodal. Dovolatel s odkazem na skutková zjištění namítá, že oba soudy vyvodily nesprávný právní závěr co do právní kvalifikace podle §187 odst. 1, 2 písm. a) tr. zákona, když z obsahu prokázaných skutkových zjištění, tak jak jsou popsána v rozsudku okresního soudu, vyplývá, že jeho jednání mělo být správně kvalifikováno toliko jako trestný čin podle §187 odst. 1 tr. zákona.
Obviněný proto závěrem svého mimořádného opravného prostředku navrhl, aby Nejvyšší soud České republiky napadená rozhodnutí zrušil a přikázal okresnímu soudu, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.
Nejvyšší státní zástupce, kterému bylo dovolání obviněného P. S. ve smyslu ustanovení §265h odst. 2 tr. řádu doručeno dne 29. 4. 2003, se k dovolání nevyjádřil.
Nejvyšší soud České republiky (dále jen Nejvyšší soud) jako soud dovolací nejprve v souladu se zákonem zkoumal, zda není dán některý z důvodů pro odmítnutí dovolání ve smyslu §265i odst. 1 tr. řádu, a shledal, že dovolání ve smyslu §265a tr. řádu je přípustné, bylo podáno z důvodu uvedeného v §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu, tedy že rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném hmotně právním posouzení, bylo podáno včas a splňuje náležitosti dovolání. Dále se Nejvyšší soud zabýval důvodem odmítnutí podle §265i odst. 1 písm. e) tr. řádu, tedy zda nejde o dovolání zjevně neopodstatněné.
Obviněný uplatnil jako důvod dovolání nesprávné právní posouzení skutku, jímž byl uznán vinným trestným činem nedovolené výroby a držení omamných a psychotropních látek a jedů podle §187 odst. 1, 2 písm. a) tr. zákona s tím, že oba soudy pochybily v tom směru, že ani jeden ze soudů nedošel k prokázanému závěru, kolik balení drogy prodal. Měly jeho jednání kvalifikovat pouze jako trestný čin podle §187 odst. 1 tr. zákona.
Ze skutkové věty výroku o vině trestným činem nedovolené výroby a držení omamných a psychotropních látek a jedů podle §187 odst. 1, 2 písm. a) tr. zákona napadeného rozsudku vyplývá, že nalézací soud spatřoval trestné jednání obviněného v tom, že v době od měsíce ledna 2002 do 11. 6. 2002 v O. – Z. na různých místech, v přesně nezjištěném počtu případů, prodal T. J. přesně nezjištěné množství drogy „marihuany“, a to její šlechtěnou variantu „skunk“, jejíž principiální psychoaktivní složka tetrahydrocanabinol (THC) je zařazena jako psychotropní látka v příloze č. 4 zákona č. 167/1998 Sb., zařazené do seznamu I. podle Úmluvy o psychotropních látkách (vyhláška č. 62/1989 Sb.), a za tuto drogu obdržel od jmenovaného nejméně 57.500,- Kč. Skutková zjištění soudu prvního stupně považoval za úplná a správná též odvolací soud, který se ztotožnil i s použitou právní kvalifikací posuzovaného jednání. Závěr soudů obou stupňů, že ve zjištěném jednání obviněného je třeba spatřovat zákonné znaky trestného činu nedovolené výroby a držení omamných a psychotropních látek a jedů podle §187 odst. 1, 2 písm. a) tr. zákona, nemá ani Nejvyšší soud důvod zpochybňovat.
Kvalifikační znak prodeje a držení omamných a psychotropních látek ve „větším rozsahu“ ve smyslu §187 odst. 2 písm. a) tr. zákona vyjadřuje jednak kvantitativní a jednak kvalitativní stránku prodeje a držení takových látek ve svém celku a míru ohrožení života a zdraví jejich uživatelů. Z hlediska naplnění této okolnosti je proto zásadní vedle množství též druh účinných látek a četnost osob, jejichž potřebu mohou potencionálně uspokojit. Musí přitom jít o množství, které značně přesahuje jednotlivou denní spotřební dávku a zároveň je tak velké, že je potencionálně způsobilé ohrozit na zdraví nebo přímo na životě větší počet osob. Významné však vedle toho je také finanční vyjádření hodnoty prodávané nebo držené látky, způsob provedení činu a kvalita takové látky. Zde je namístě uvést, že při splnění podmínek §88 odst. 1 tr. zákona postačí k naplnění kvalifikované skutkové podstaty trestného činu podle §187 odst. 2 písm. a) tr. zákona i splnění jen jednoho ze shora uvedených kriterií. Není přitom vyloučeno, že s ohledem na konkrétní specifické okolnosti případu může převážit význam i některého jiného kriteria, například délka doby, po kterou pachatel uvedené látky prodával či držel nebo pravidelnost zásobování určité osoby těmito látkami. Aplikujeme-li tento právní závěr na zjištěný skutkový stav, nelze přisvědčit tvrzení obviněného, že jeho jednání mělo být posouzeno pouze podle §187 odst. 1 tr. zákona. Ze skutkových zjištění soudu I. stupně jednoznačně vyplývá, že obviněný se trestného jednání dopouštěl od ledna 2002 do června 2002, nejednalo se tedy o náhodné konání, nýbrž o delší dobu trvající činnost obviněného. Navíc obviněný se jednání dopouštěl jako „klasický dealer“ jak je uvedeno na str. 4 rozsudku soudu I. stupně. Ve skutkové větě soudu I. stupně je dále konstatováno, že obviněný prodal šlechtěnou variantu „skunk“ drogy „marihuana“ a za tuto drogu obdržel nejméně 57.500,-Kč. Takto popsaná skutková zjištění je třeba považovat za kriteria a podmínky, které naplňují kvalifikační znak ve „větším rozsahu“ ve smyslu §187 odst. 2 písm. a) tr. zákona, neboť jak shora uvedeno, vedle množství je v daném případě nutno posuzovat kvalitu omamné látky, způsob provedení činu a finanční vyjádření hodnoty určité látky. V tomto konkrétním případě je tedy nutné posuzovat všechna uvedená hlediska, a to se zřetelem na §88 odst. 1 tr. zákona, podle něhož k okolnosti, která podmiňuje použití vyšší trestní sazby, se přihlédne tehdy, jestliže pro svou závažnost podstatně zvyšuje stupeň nebezpečnosti trestného činu pro společnost.
Nejvyšší soud má dále za to, že nelze přisvědčit ani námitce dovolatele týkající se nedostatečného zjištění množství drogy, kterou prodal. Ve skutkové větě výroku rozsudku soudu I. stupně přesný údaj o množství prodané drogy není obsažen, avšak v odůvodnění tohoto rozsudku na str. 3 je uvedeno, že svědek T. J. od obviněného kupoval marihuanu v igelitovém sáčku s uzávěrem obsahujícím asi 50 gramů této drogy, přičemž za takový jeden sáček zaplatil 11.500,- Kč. Celkem od obviněného zakoupil 250 gramů, tedy asi pět sáčků za celkovou částku 57.500,- Kč. Z odůvodnění rozsudku soudu I. stupně je evidentní, že soud zjistil skutek v rozsahu, který znaky trestného činu zcela pokrývá, a to i z hlediska kvantitativní stránky posuzované trestné činnosti ve vztahu ke kvalifikačnímu znaku „ve větším rozsahu“ ve smyslu §187 odst. 2 písm. a) tr. zákona. Pokud v tzv. skutkové části výroku o vině nebylo uvedeno přesné množství prodané drogy, jde o neúplnost popisu skutku, nikoli však o nesprávné hmotněprávní posouzení skutku, který ve skutečnosti nebyl zjištěn tak, že by zcela postrádal konkrétní zjištění skutkových okolností odpovídajících zákonnému kvalifikačnímu znaku „ve větším rozsahu“ ve smyslu §187 odst. 2 písm. a) tr. zákona.
V souvislosti s otázkou množství prodávané nebo držené omamné látky či jedu je třeba zmínit též pokyn obecné povahy č. 6/2000 Sbírky pokynů obecné povahy NSZ ze dne 27. 4. 2000, který k této problematice vydal Nejvyšší státní zástupce a který obsahuje tabulku orientačních hodnot odpovídajících znění ustanovení §187 odst. 1, 2 tr. zákona nejčastěji se vyskytujících omamných a psychotropních látek, v níž bylo vycházeno z mezinárodních zkušeností i medicínských hledisek. Pro látku tetrahydrocanabinol (THC – obsažené v marihuaně) je v tomto pokynu uvedena pro naplnění znaku „větší rozsah“ hodnota 7,5 gramů (asi 250 dávek). Při srovnání této hodnoty s množstvím drogy prodané obviněným svědku T. J. (celkem 250 gramů – tedy množství několikanásobně větší) je zcela zřejmé, že i kvantitativní stránka posuzovaného jednání byla ve vztahu ke shora uvedenému kvalifikačnímu znaku naplněna. Nelze však opomenout tu skutečnost, že uvedený pokyn není pro soudy závazný a množství v něm uvedená jsou pouze orientační. Přesto však velmi významně ovlivňuje praxi, neboť orgány činné v přípravném trestním řízení z něho zpravidla vycházejí.
Nejvyšší soud s ohledem na všechny skutečnosti uvedené výše dospěl k závěru, že právní posouzení skutku ve výroku napadeného rozsudku Okresního soudu v Ostravě ze dne 13. 12. 2002, sp. zn. 13 T 189/2002, ve spojení s usnesením Krajského soudu v Ostravě ze dne 27. 1. 2003, sp. zn. 5 To 24/2003, jako trestného činu nedovolené výroby a držení omamných a psychotropních látek a jedů podle §187 odst. 1, 2 písm. a) tr. zákona je zcela správné a odpovídající zákonu. Rozhodnutí dovoláním napadená netrpí vytýkanými vadami. Soud I. stupně jako soud nalézací objasnil a posoudil všechny otázky a skutečnosti pro daný skutkový stav podstatné. Se závěry soudu I. stupně se pak plně ztotožnil i soud II. stupně, jako soud odvolací, a to po řádném a důkladném přezkoumání rozhodnutí soudu I. stupně, přičemž tento se současně bez pochybností a logicky vypořádal též s námitkami obviněného uplatněnými v rámci odvolacího řízení.
Z těchto zásadních důvodů (§265i odst. 2 tr. řádu) Nejvyšší soud dovolání obviněného P. S. jako zjevně neopodstatněné podle §265i odst. 1 písm. e) tr. řádu odmítl, a to v neveřejném zasedání v souladu s ustanovením §265r odst. 1 písm. a) tr. řádu.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 28. května 2003
Předseda senátu:
JUDr. Zdeněk Sovák
Vypracovala:
JUDr. Milada Kodysová