Rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 29.08.2017, sp. zn. 6 Tdo 640/2017 [ usnesení / výz-CD ], dostupné na http://www.jurilogie.cz/ecli/ECLI:CZ:NS:2017:6.TDO.640.2017.1

sp. zn. 6 Tdo 640/2017-146 USNESENÍ Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 29. srpna 2017 o dovoláních, která podali obvinění E. P. , M. S. , a V. E. , proti rozsudku Vrchního soudu v Olomouci ze dne 29. 11. 2016, č. j. 4 To 40/2016-6251, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Krajského soudu v Ostravě pod sp. zn. 77 T 8/2014, takto: Odůvodnění: Podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. se dovolání obviněných o d m í t a j í . I. Dosavadní průběh řízení 1. Rozsudkem Krajského soudu v Ostravě ze dne 10. 2. 2016, č. j. 77 T 8/2014-5877 , byli uznáni vinnými obviněný E. P. (ad I.) zvlášť závažným zločinem zkrácení daně, poplatku a podobné povinné platby podle §240 odst. 1, odst. 2 písm. a), odst. 3 tr. zákoníku, dílem dokonaným, dílem nedokonaným ve stadiu pokusu podle §21 odst. 1 k §240 odst. 1, odst. 2 písm. a), odst. 3 tr. zákoníku a (ad II.) přečiny zkrácení daně, poplatku a podobné povinné platby podle ustanovení §240 odst. 1 tr. zákoníku a porušení práv k ochranné známce a jiným označením podle ustanovení §268 odst. 1 tr. zákoníku, obviněný P. O., M. S. a V. E. (ad I.) zvlášť závažným zločinem zkrácení daně, poplatku a podobné povinné platby podle §240 odst. 1, odst. 2 písm. a), odst. 3 tr. zákoníku, dílem dokonaným, dílem nedokonaným ve stadiu pokusu podle §21 odst. 1 k §240 odst. 1, odst. 2 písm. a), odst. 3 tr. zákoníku, společnost EXPAND SERVICES, s.r.o. (ad I.) pomocí k zvlášť závažnému zločinu zkrácení daně, poplatku a podobné povinné platby podle ustanovení §24 odst. 1 písm. c) k §240 odst. 1, odst. 2 písm. a), odst. 3 tr. zákoníku, dílem dokonanému, dílem nedokonanému ve stadiu pokusu dle ustanovení §21 odst. 1 k §240 odst. 1, odst. 2 písm. a), odst. 3 tr. zákoníku. Uvedených trestných činů se podle skutkových zjištění krajského soudu dopustili tím, že I. obžalovaní E. P., P. O., M. S., V. E. a společnost EXPAND SERVICES, s.r.o. E. P., P. O. a M. S. od října roku 2011 do 11. 2. 2014, v období od listopadu roku 2011 do prosince roku 2012 a v únoru roku 2014 společně s V. E. a od 1. 1. 2012 do 11. 2. 2014 společně s obchodní společností EXPAND SERVICES, s.r.o., v O. a jinde na území Moravskoslezského kraje, se záměrem zkrátit český stát na spotřební dani a sebe neoprávněně obohatit, pořizovali sušené částečně odřapíkované tabákové listy a tabákový odpad u italské firmy WORLD TOBACCO, S.R.L., identifikační číslo: 04432460261, se sídlem Viale Italia 103, 31015 Conegliano, Treviso, Itálie, převáželi je nejprve dodávkovým vozidlem Mercedes Benz Sprinter registrační značky ....... přímo do O. a následně najatými dopravci do skladových prostor vlastněných rakouským občanem F. L. na adrese S., Rakousko, a odtud dvěma dodávkovými vozidly Mercedes Benz Sprinter registračních značek ....... (původně ........) a ......... přes hraniční přechod mezi Rakouskou republikou a Českou republikou P., na daňové území České republiky, kde následně vyskladňovali jednak tabákové listy v garáži bez č.e/č.p. na ulici K. v O., kde je řezali na tabák ke kouření, který je možné kouřit bez dalšího průmyslového zpracování a takto zpracovaný jej následně převáželi a skladovali jednak v rodinném domě na adrese J. a jednak na adrese R., kde jej balili do spotřebitelského balení o váze 200 gramů s označením Grandini, a jednak tabákový odpad v rodinném domě na adrese R. upravovali pro prodej konečnému spotřebiteli tak, že jej balili do malospotřebitelského balení pro prodej konečnému spotřebiteli o váze 150 gramů s označením Golem směs extra, ačkoliv věděli, že takto vyrábí tabákové výrobky, které jsou dle ustanovení §101 odst. 3 písm. c) bod 1, 2 zákona č. 353/2003 Sb. o spotřební dani v platném znění předmětem spotřební daně a vzniká jim povinnost tuto daň u správce daně přiznat a zaplatit, kdy v úmyslu získat finanční prospěch zkrácením spotřební daně, po vzájemné předchozí domluvě, přípravě a rozdělení úloh, dle kterých obžalovaný E. P., zejména osobně za účasti tlumočnice předběžně dojednal s italským dodavatelem dodávky tabákových listů a tabákového odpadu a následně nejprve jménem obchodní společnosti Iskender s.r.o. se sídlem Hradní 27/37, Ostrava, a následně jménem obchodní společnosti MUNDLOCH, s.r.o., se sídlem Chopinova 550/3, Ostrava, za které neoprávněně vystupoval, z e-mailové adresy ........ vydávaje se za smyšlenou osobu vystupující jménem „N.“ objednával dodávky odřapíkovaných tabákových listů a tabákového odpadu u italského dodavatele WORLD TOBACCO, S.R.L., zajišťoval platby za tento tabák prostřednictvím bankovních účtů rodinných příslušníků D. G., kterému předával hotovost za účelem provedení těchto plateb, za použití osobního motorového vozidla BMW 530D registrační značky ....... dohlížel na průběh jejich přeprav do České republiky, která byla prováděna výše uvedenými dodávkovými vozidly Mercedes Benz Sprinter, k zastření místa skutečné vykládky a odběratele opatřoval mezinárodní nákladní listy razítky společností Iskender, s.r.o. a MUNDLOCH, s.r.o., ačkoliv tyto společnosti nebyly faktickým odběratelem odřapíkovaných tabákových listů ani tabákového odpadu a těmito mezinárodními nákladními listy vybavoval přepravní vozidla, sám prováděl přepravu odřapíkovaných tabákových listů a tabákového odpadu tak, že řídil vozidla Mercedes Benz Sprinter v R. k rodinnému domu na adrese R., tak, aby před řidiči vozidel utajil místo zpracovávání tabáku, společně se spoluobžalovanými zboží vykládal, dále koordinoval a dohlížel na zpracování odřapíkovaných tabákových listů a tabákového odpadu na tabákové výrobky, podléhající spotřební dani, zajišťoval skladovací prostory jak na tabák, tak na tabákové výrobky z tohoto tabáku vyrobené, zajišťoval převoz tabákových výrobků ve spotřebitelském balení do garáže na ulici D. tak, že předával tyto tabákové výrobky zabalené do igelitových pytlů řidičům a dával jim pokyny k jejich převozu a již zpracované tabákové výrobky distribuoval neustanoveným konečným odběratelům, a to jednak prostřednictvím trafik a dalších zařízení provozovaných firmou EXPAND SERVICES, s.r.o., jednak prostřednictvím provozoven řízených jinými subjekty, přijímal platby za takto nezákonně vyráběné a distribuované výrobky a platil odměnu obžalovaným M. S., P. O. a V. E., jakož i dalším osobám zajišťujícím nákup, dopravu a zpracování tabákových výrobků, obžalovaný P. O., zejména jako řidič vozidel Mercedes Benz Sprinter obstarával přepravu odřapíkovaných tabákových listů a tabákového odpadu na území České republiky a jeho převoz jednak do objektu garáže bez č.e./č.p. na ulici K. v O., jednak do R. na parkoviště u hospody „U.“, kde vozidlo předával E. P., a dále se podílel na výrobě tabákových výrobků, podléhajících spotřební dani tak, že v garáži v O. vyskladňoval dosud nezpracované tabákové listy a tyto následně na v garáži umístěném řezacím stroji řezal, následně je sušil, parfémoval a provětrával a balil do pytlů, které za účelem balení a následné distribuce takto zpracovaného řezaného tabáku předával E. P., veškeré strojní vybavení určené ke zpracování tabáku sám používal, udržoval a opravoval a dále zajistil prostory ke skladování tabákového odpadu v rodinném domě na adrese J., ve vlastnictví jeho rodičů, který osobně fakticky užíval, v tomto domě tabák skladoval a na zde umístěném prosívacím stroji tabák sám či za pomoci další neustanovené osoby, kterou na místo osobně dovezl, prosíval a balil do pytlů, které opět předával E. P. a za tuto nezákonnou činnost pro E. P. přijímal od tohoto platby, obžalovaný M. S., zejména zajistil prostory ke skladování a dalšímu zpracování již nařezaných tabákových listů a tabákového odpadu v rodinném domě na adrese R., který je ve vlastnictví jeho sestry a který osobně fakticky užíval a dále se přímo podílel na výrobě tabákových výrobků, podléhajících spotřební dani tak, že do prostor předmětného rodinného domu vyskladňoval tabákový odpad a nařezané tabákové listy a tyto zde balil do malospotřebitelských balení označených značkami Grandini a Golem extra směs, takto vyrobená spotřebitelská balení ukládal do igelitových pytlů a za účelem jejich další distribuce tyto předával E. P. a za tuto nezákonnou činnost pro E. P. přijímal od tohoto platby, obžalovaný V. E., jako řidič vozidla Mercedes Benz Sprinter registrační značky ......... ve dnech 7., 11. a 17. listopadu 2011 a 1. prosince 2011 jménem společnosti Iskender s.r.o. dovezl z Itálie do České republiky čtyři dodávky tabákového odpadu o objemu 6.180 kg, ve dnech 17., 27. a 30. ledna 2012, 1., 3., 6., 8., 13., 15., 20., 22. a 24. února 2012, 18. dubna 2012, 2. a 29. května 2012, 13. a 19. června 2012, 4. a 20. září 2012, 11. a 24. října 2012, 6. a 20. listopadu 2012 a 4. prosince 2012 jménem společnosti Iskender s.r.o. dovezl z Itálie do České republiky celkem dvacet čtyři dodávek tabákového odpadu o objemu 17.746 kg a tabákových listů o objemu 5.500 kg, dne 20. prosince 2012 jménem společnosti MUNDLOCH, s.r.o., dovezl společně s P. O. z Itálie do České republiky dvě dodávky tabákového odpadu o objemu 1.080 kg a tabákových listů o objemu 1.080 kg, ačkoli věděl, že veškerý jím takto dovezený tabák bude na území České republiky přepracován na vybrané výrobky a tyto budou bez řádného odvedení spotřební daně dále distribuovány, vystupujíc pod smyšleným jménem V. N. jménem společnosti Iskender s.r.o. vystavil potvrzení italskému dodavateli tabáku o vývozu tabáku z Itálie do České republiky, podílel se společně s P. O. na výrobě tabákových výrobků, podléhajících spotřební dani tak, že v garáži v O. společně s P. O. vyskladňoval dosud nezpracované tabákové listy a tyto následně na v garáži umístěném řezacím stroji řezal, následně je sušil, parfémoval a provětrával a balil do pytlů a za tuto nezákonnou činnost pro E. P. přijímal od tohoto platby, ve dnech 8. až 11. února 2014 společně s P. O. dovezl dodávkovými vozidly Mercedes-Benz Sprinter ke garáži bez čísla popisného na ulici K. v O. celkem 25 kartonových krabic obsahujících vyžílené tabákové listy (strips) o objemu 3.018 kg a 15 kartonových krabic obsahujících tabákový odpad (scraps) o objemu 1.592,5 kg a tyto společně s P. O. vykládal z dodávek a ukládal v garáži za účelem jejich dalšího zpracování – řezání, sušení, parfémování, vážení a balení a jejich následné distribuce bez řádného odvedení spotřební daně a dne 10. února 2014 za použití osobního motorového vozidla Škoda Superb, registrační značky ....., dohlížel na průběh přepravy tabáku z Rakouska do České republiky, obžalovaná EXPAND SERVICES, s.r.o., od počátku účinnosti zákona o trestní odpovědnosti právnických osob do 11. 2. 2014 poskytovala obžalovanému E. P. telefon a hradila za tohoto platby za užívání telekomunikačních služeb za užívání telefonu čísla ....., které obžalovaný E. P. používal ke komunikaci s odběrateli tabákových výrobků, zajišťovala pro obžalované polypropylenové obaly opatřované logy „Golem“ a „Grandini“, jejichž výrobu a dodání objednávala u společnosti C&C Líně s.r.o., které za dodání těchto obalů platila a u této společnosti objednala a odebrala foliovačku používanou následně obžalovanými k balení řezaného tabáku a tabákového odpadu, tedy k výrobě tabákových výrobků, prostřednictvím svého bankovního účtu vedeného v měně EUR u Československé obchodní banky a.s., číslo účtu: ........., poskytovala prostředky E. P. k úhradě jeho výdajů spojených s cestami do italského města C., kde E. P. dojednával podmínky dodávek tabákových listů a tabákového odpadu u společnosti WORLD TOBACCO, S.R.L., v lednu roku 2012 objednala dodání motorového vozidla Mercedes Benz Sprinter, bílé barvy, registrační značky ........ (původně ......) u společnosti Mercedes-Benz Financial Sevices Česká republika s.r.o. a poskytla prostředky na uhrazení zálohové faktury ve výši 492.659,-Kč a následně požádala o dodání tohoto vozidla společnosti RENTEXES AUTO, s.r.o., a toto vozidlo následně poskytovala obžalovaným za účelem dovozu tabákových listů a tabákového odpadu z Itálie a z Rakouska na území České republiky za účelem výroby vybraných výrobků a jejich následné distribuce bez řádného přiznání a odvedení spotřební daně, na základě smlouvy se společností GASTRO-HROCH, s.r.o., užívala motorové vozidlo Mercedes Benz Sprinter, bílé barvy, registrační značky ......, které poskytovala obžalovaným za účelem dovozu tabákových listů a tabákového odpadu z Rakouska na území České republiky za účelem výroby vybraných výrobků a jejich následné distribuce bez řádného přiznání a odvedení spotřební daně, jako vlastník vozidel BMW 530 D5K, registrační značky ....... a Škoda Superb 3T, registrační značky ......., poskytovala tato vozidla E. P., jednak k doprovodům dodávek při převozu tabákových listů a tabákového odpadu z Rakouska, jednak k převozům již vyrobených vybraných výrobků ke koncovým zákazníkům nebo do meziskladů, ve svých kancelářských prostorách na adrese Č. v M. O. poskytovala obžalovanému E. P. prostory a trezory ke skladování nedaněných vybraných výrobků a ukládání výnosů z trestné činnosti, a takto společným úmyslným jednáním, - ve dnech 14. a 17. října 2011 jménem společnosti Iskender, s.r.o., dovezli z Itálie do České republiky dvě dodávky tabákového odpadu o objemu 3.000 kg, - ve dnech 7., 11. a 17. listopadu a 1. prosince 2011 jménem společnosti Iskender, s.r.o., dovezli z Itálie do České republiky čtyři dodávky tabákového odpadu o objemu 6.180 kg, - ve dnech 17., 27. a 30. ledna 2012 jménem společnosti Iskender, s.r.o., dovezli z Itálie do České republiky tři dodávky tabákového odpadu o objemu 3.105 kg a tabákových listů o objemu 100 kg, - ve dnech 1., 3., 6., 8., 13., 15., 20., 22. a 24. února 2012 jménem společnosti Iskender, s.r.o., dovezli z Itálie do České republiky devět dodávek tabákového odpadu o objemu 8.505 kg, - dne 18. dubna 2012 jménem společnosti Iskender, s.r.o., dovezli z Itálie do České republiky jednu dodávku tabákového odpadu o objemu 540 kg, - ve dnech 2. a 29. května 2012 jménem společnosti Iskender, s.r.o., dovezli z Itálie do České republiky dvě dodávky tabákových listů o objemu 1.920 kg, - ve dnech 13. a 19. června 2012 jménem společnosti Iskender, s.r.o., dovezli z Itálie do České republiky dvě dodávky tabákového odpadu o objemu 736 kg a tabákových listů o objemu 1.080 kg, - ve dnech 4. a 20. září 2012 jménem společnosti Iskender, s.r.o., dovezli z Itálie do České republiky dvě dodávky tabákového odpadu o objemu 1.080 kg a tabákových listů o objemu 960 kg, - ve dnech 11. a 24. října 2012 jménem společnosti Iskender, s.r.o., dovezli z Itálie do České republiky dvě dodávky tabákového odpadu o objemu 1.080 kg a tabákových listů o objemu 960 kg, - ve dnech 6. a 20. listopadu 2012 jménem společnosti Iskender, s.r.o., dovezli z Itálie do České republiky dvě dodávky tabákového odpadu o objemu 1.620 kg a tabákových listů o objemu 480 kg, - dne 4. prosince 2012 jménem společnosti Iskender, s.r.o., dovezli z Itálie do České republiky jednu dodávku tabákového odpadu o objemu 1.080 kg, - dne 20. prosince 2012 jménem společnosti MUNDLOCH, s.r.o., dovezli z Itálie do České republiky dvě dodávky tabákového odpadu o objemu 1.080 kg a tabákových listů o objemu 1.080 kg, - dne 7. ledna 2013 jménem společnosti MUNDLOCH, s.r.o., dovezli z Itálie do České republiky jednu dodávku tabákového odpadu o objemu 1.080 kg, - dne 8. ledna 2013 jménem společnosti MUNDLOCH, s.r.o., převezli prostřednictvím estonského dopravce F. z Itálie do skladu F. L. ve S. v Rakousku kamion tabákového odpadu o objemu 9.750 kg a tabákových listů o objemu 2.280 kg, - ve dnech 24. a 30. května 2013 jménem společnosti MUNDLOCH, s.r.o., dovezli z Itálie do České republiky dvě dodávky tabákového odpadu o objemu 1.080 kg a tabákových listů o objemu 960 kg, - dne 11. června 2013 jménem společnosti MUNDLOCH, s.r.o., převezli prostřednictvím maďarského dopravce B. F. z Itálie do skladu F. L. ve S. v Rakousku kamion tabákového odpadu o objemu 9.720 kg a tabákových listů o objemu 3.360 kg, - dne 1. října 2013 jménem společnosti MUNDLOCH, s.r.o., převezli prostřednictvím rakouského dopravce HERBST internationale transporte GmbH z Itálie do skladu F. L. ve S. v Rakousku kamion tabákového odpadu o objemu 10.800 kg a tabákových listů o objemu 3.360 kg, - dne 3. února 2014 jménem společnosti MUNDLOCH, s.r.o., převezli prostřednictvím chorvatského dopravce MZA TRANSPORT z Itálie do skladu F. L. ve S. v Rakousku kamion tabákového odpadu o objemu 8.140 kg a tabákových listů o objemu 3.360 kg, kdy tabákový odpad a tabákové listy uložené dočasně ve skladu F. L. ve S. v Rakousku z tohoto skladu následně v objemu 32.355 kg tabákového odpadu a 12.000 kg tabákových listů převezli dodávkovými vozidly dne 25. května 2013 do garáže na ulici K., dne 14. června 2013 jednu dodávku do garáže na ulici K. a další dodávku do domu číslo .. v R., dne 17. června 2013 do domu číslo .. v R., dne 4. října 2013 do domu číslo ... v R. a další dodávku do garáže na ulici K., dne 7. října 2013 do garáže na ulici K., dne 8. října 2013 do domu číslo .. v R., ve dnech od 7. do 10. února 2014 do domu číslo .. v R. a do garáže na ulici K., kdy takto dovezli do O., R. a J. celkem 19.540 kg tabákových listů a 62.521 kg tabákového odpadu (to je celkem 82.061kg tabáku - z toho 9.180 kg v roce 2011, 25.406 kg v roce 2012, 40.694,5 kg v roce 2013 a 6.780,5 kg v roce 2014), který v objemu 9.180 kg způsobem výše popsaným v průběhu roku 2011 přepracovali na tabákové výrobky ve spotřebitelském balení (vybrané výrobky) a tyto v průběhu roku 2011 prodali koncovým spotřebitelům, čímž na spotřební dani způsobili škodu ve výši 12.301.200,-Kč (při sazbě daně ve výši 1.340,-Kč/kg), v objemu 25.406 kg způsobem výše popsaným v průběhu roku 2012 přepracovali na tabákové výrobky ve spotřebitelském balení (vybrané výrobky) a tyto v průběhu roku 2012 prodali koncovým spotřebitelům, čímž na spotřební dani způsobili škodu ve výši 35.568.400,-Kč (při sazbě daně ve výši 1.400,-Kč/kg), v objemu 39.347,9 kg způsobem výše popsaným v průběhu roku 2013 přepracovali na tabákové výrobky ve spotřebitelském balení (vybrané výrobky) a tyto v průběhu roku 2013 prodali koncovým spotřebitelům, čímž na spotřební dani způsobili škodu ve výši 64.333.816,-Kč (při sazbě daně ve výši 1.635,-Kč/kg), v objemu 519,7 kg způsobem výše popsaným v průběhu roku 2014 přepracovali na tabákové výrobky ve spotřebitelském balení a takto je skladovali za účelem další distribuce a ve zbývajícím objemu 7.607,4 kg tabákové listy a tabákový odpad skladovali za účelem jeho přepracování na vybrané výrobky, čímž na spotřební dani způsobili škodu ve výši 935.460,-Kč a o zkrácení spotřební daně ve výši 13.693.320,-Kč se pokusili (při sazbě daně ve výši 1.800,-Kč/kg), a takto v rozporu s ustanovením §4 odst. 1 písm. f) zákona o spotřebních daních a s ustanovením §9 odst. 3 písm. e) zákona o spotřebních daních, obžalovaní E. P., P. O. a M. S. porušili svou povinnost přiznat a zaplatit spotřební daň z tabákových výrobků, čímž zkrátili spotřební daň z tabákových výrobků ve výši 113.138.876,-Kč a o zkrácení spotřební daně ve výši 13.693.320,-Kč se pokusili, v čemž jim bylo zabráněno zásahem orgánů činných v trestním řízení, obžalovaný V. E. porušil svou povinnost přiznat a zaplatit spotřební daň z tabákových výrobků, čímž zkrátil spotřební daň z tabákových výrobků ve výši 43.849.600,-Kč a o zkrácení spotřební daně ve výši 8.298.900,-Kč se pokusil, v čemž mu bylo zabráněno zásahem orgánů činných v trestním řízení a společnost EXPAND SERVICES, s.r.o., jmenovaným poskytovala jednáním výše popsaným pomoc ke zkrácení spotřební daně z tabákových výrobků ve výši 100.837.676,-Kč a k pokusu o zkrácení spotřební daně ve výši 13.693.320,-Kč , v čemž bylo obžalovaným zabráněno zásahem orgánů činných v trestním řízení, a to vše ke škodě České republiky, zastoupené příslušnými orgány celní správy jako správcem spotřební daně, II. obžalovaný E. P. od nezjištěné doby do 11.2.2014 v O., se záměrem zkrátit český stát na spotřební dani a sebe neoprávněně obohatit, pořizoval bez dokladů o zdanění vybraných výrobků od nezjištěné osoby lihoviny bez označení druhu, výrobce, původu, složení a lihovitosti v čirých litrových lahvích opatřených šroubovacími uzávěry a bez kolkové známky, tyto skladoval jednak v garáži bez č.e./č.p. na ulici K. v O., jednak v garáži sousedící s domem č.p. .... v O. a tyto lihoviny v místě svého bydliště v garáži sousedící s domem č.p. ..... v O. přeléval do prázdných použitých lahví opatřených etiketami renomovaných likérek (např. likérky Božkov) a přetrženými kolkovými páskami, aby tyto lihoviny ve spotřebitelských baleních následně vydával za řádně zdaněné výrobky těchto likérek a distribuoval je v barech, hernách a restauracích provozovaných společností EXPAND SERVICES, s.r.o., identifikační číslo: 25831879, se sídlem Ignáta Herrmanna 484/26, Ostrava-Hrabůvka, jejímž byl jediným společníkem a jednatelem, či jinak je uváděl na trh, ačkoliv věděl, že takto skladuje, balí a distribuuje lihoviny, které jsou dle ustanovení §67 odst. 1, odst. 2 zákona č. 353/2003 Sb. o spotřebních daních v platném znění předmětem spotřební daně a vzniká mu dle §9 odst. 1 a §66 odst. 1 písm. c) zákona č. 353/2003 Sb., o spotřebních daních v platném znění, povinnost tuto daň u správce daně přiznat a zaplatit, kdy v zištném úmyslu získat finanční prospěch zkrácením spotřební daně z lihu opatřil a skladoval za účelem další distribuce v garáži bez č.e./č.p. na ulici K. v O. 150 litrů čirých lihovin (vodky) o obsahu 39,8 % ethanolu, to je 59,7 litrů čistého lihu, 430 litrů lihovin načervenalé barvy (tuzemáku) o obsahu 39,8 % ethanolu, to je 171,14 litrů čistého lihu a 10 litrů lihovin nazelenalé barvy (zelené) o obsahu 19,7 % ethanolu, to je 1,97 litrů čistého lihu, v garáži sousedící s domem č.p. ...... v O. 14 litrů lihovin nazelenalé barvy (zelené) o obsahu 19,7 % ethanolu, to je 2,758 litrů čistého lihu, 16 litrů lihovin načervenalé barvy (tuzemáku) o obsahu 39,8%, to je 6,368 litrů čistého lihu, 7 litrů čirých lihovin (borovičky) o obsahu 38,1 % ethanolu, to je 2,667 litrů čistého lihu, a takto v rozporu s výše uvedenými ustanoveními zákona o spotřebních daních porušil svou povinnost přiznat a zaplatit spotřební daň z lihu v množství nejméně 244,603 litrů 100% lihu, čímž zkrátil spotřební daň z lihu ve výši 69.712,-Kč (při sazbě daně ve výši 28.500 Kč/hl etanolu) ke škodě České republiky, zastoupené příslušnými orgány celní správy jako správcem spotřební daně a od nezjištěné doby do 11. 2. 2014 v O., se záměrem zkrátit český stát na spotřební dani a sebe neoprávněně obohatit, pořizoval bez dokladů o zdanění vybraných výrobků od nezjištěné osoby cigarety různých značek a tabák ke kouření bez kolkové známky, tyto skladoval v garáži bez č.e./č.p. na ulici K. v O., v garáži sousedící s domem č.p. ..... v O., v kanceláři společnosti EXPAND SERVICES, s.r.o., a v garáži bez č.p./č.e. na ulici D. v O. a tyto cigarety a tabák distribuoval v trafikách, barech, hernách a restauracích provozovaných společností EXPAND SERVICES, s.r.o., identifikační číslo: 25831879, se sídlem Ignáta Herrmanna 484/26, Ostrava-Hrabůvka, jejímž byl jediným společníkem a jednatelem, či jinak je uváděl na trh, ačkoliv věděl, že takto skladuje a distribuuje cigarety a tabák ke kouření, které jsou dle ustanovení §101 odst. 3 písm. c) bod 1, 2 zákona č. 353/2003 Sb. o spotřebních daních v platném znění předmětem spotřební daně a vzniká mu dle §9 odst. 1 zákona č. 353/2003 Sb., o spotřebních daních v platném znění, povinnost tuto daň u správce daně přiznat a zaplatit, kdy v zištném úmyslu získat finanční prospěch zkrácením spotřební daně z tabákových výrobků opatřil a skladoval za účelem další distribuce v garáži bez č.e./č.p. na ulici K. v O. nezjištěné množství cigaret značky „Jin Ling“, v kanceláři společnosti EXPAND SERVICES, s.r.o., 14 kusů balení tabáku „Golden Virginia“ o celkové hmotnosti 700 gramů, v garáži bez č.p./č.e. na ulici D. v O. 200 kusů cigaret značky „Lifa Super Slim mentol“ a 12.000 kusů cigaret značky „West RED“ v garáži sousedící s domem č.p. ..... v O. 800 kusů cigaret značky „Brendal“, a takto v rozporu s výše uvedenými ustanoveními zákona o spotřebních daních porušil svou povinnost přiznat a zaplatit spotřební daň z tabákových výrobků v množství nejméně 13.000 kusů cigaret a 700 gramů tabáku ke kouření, čímž zkrátil spotřební daň z cigaret ve výši 29.250,- Kč (při sazbě daně ve výši 2,25 Kč za kus) a spotřební daň z tabáku ve výši 1.260,- Kč (při sazbě daně ve výši 1.800,- Kč/kg), ke škodě České republiky, zastoupené příslušnými orgány celní správy jako správcem spotřební daně, kdy v případě cigaret značky „West RED“ se jednalo o padělky výrobků určených pro německý trh (lišící se od originálních výrobků použitými kódy, polypropylénovým obalem, kvalitou papíru, barvy a tisku, množstvím cigaret v balení a délkou cigaret, kteréžto odlišnosti jsou pro běžného spotřebitele nerozpoznatelné), neoprávněně označené ochrannou známkou vlastníka a přihlašovatele Reemtsma Cigarettenfabriken GmbH, se sídlem Max-Born-Strasse 4, Hamburk, Spolková republika Německo, ke které na území České republiky přísluší výhradní právo společnosti Imperial Tobacco CR, s.r.o., se sídlem Radlická 3201/14, Praha 5 -Smíchov. 2. Obvinění byli odsouzeni obviněný E. P. za tyto trestné činy a sbíhající se trestný čin zkrácení daně, poplatku a podobné povinné platby podle §240 odst. 1 tr. zákoníku, pro který byl odsouzen rozsudkem Okresního soudu v Novém Jičíně ze dne 22. 7. 2015, sp. zn. 21 T 96/2013, a který nabyl právní moci dne 13. 1. 2016, podle §240 odst. 3 a §43 odst. 2 tr. zákoníku k souhrnnému trestu odnětí svobody v trvání devíti let, pro jehož výkon byl podle §56 odst. 2 písm. d) tr. zákoníku zařazen do věznice se zvýšenou ostrahou. Podle §66 odst. 1, 3 tr. zákoníku byl dále tomuto obviněnému uložen trest propadnutí části majetku, a to: - pozemky parcelních čísel ...., ..., ...., .... a .... včetně staveb na těchto stojících vše v obci O., katastrální území P., zapsáno na LV č. ... u Katastrálního úřadu pro Moravskoslezský kraj, Katastrální pracoviště O. (rodinný dům v P.), - budovy občanské vybavenosti č.p. ...., stojící na parcele č. ...., č.p. ...., stojící na parcele č. ....., č.p. ...., stojící na parcele č. ....., č.p. ...., stojící na parcele č. ....., vše v obci O., katastrální území P., zapsáno na LV č. .... u Katastrálního úřadu pro Moravskoslezský kraj, Katastrální pracoviště O. (budovy občanské vybavenosti v P.), - podíl o velikosti 4/7 na parcele č. St. ..... a č. St. ..... včetně na ní stojící budově, v obci O., katastrální území M., zapsáno na LV č. .... u Katastrálního úřadu pro Moravskoslezský kraj, Katastrální pracoviště O. (podíl na nemovitosti v M.), - pozemek na parcele č. ...... včetně na něm stojící budovy občanské vybavenosti ve S., vše v obci O., katastrální území S., zapsáno na LV č. .... u Katastrálního úřadu pro Moravskoslezský kraj, Katastrální pracoviště O. (pozemek se stavbou ve S.), - pozemky parcelních čísel ....., .... a ... včetně na nich stojících garáží, v obci O., katastrální území T. ve S., zapsáno na LV č. ..... u Katastrálního úřadu pro Moravskoslezský kraj, Katastrální pracoviště O. (garáže v T.), - pozemek parcelního čísla ..... včetně na něm stojící garáže, v obci O., katastrální území S. O., zapsáno na LV č. ...... u Katastrálního úřadu pro Moravskoslezský kraj, Katastrální pracoviště O. (garáž ve S. O.), - pozemky na parcelách číslo St. ...., St. ...., ....., včetně na nich stojících budov občanské vybavenosti, v obci O., katastrální území H., zapsáno na LV č. ..... u Katastrálního úřadu pro Moravskoslezský kraj, Katastrální pracoviště O. (budovy občanské vybavenosti v H.), - výnosu z prodeje zajištěných nemovitostí - částky 1.800.000,-Kč získané prodejem zajištěného pozemku na parcele číslo ...... v K. včetně na něm stojící stavby, v obci K., katastrální území K., zapsaná na LV .... u Katastrálního úřadu pro Moravskoslezský kraj, Katastrální pracoviště K., - hotovosti ve výši 1.006.400,- Kč zajištěné v trezoru v rodinném domě v P., - hotovosti ve výši 33.400,- Kč - zajištěné při osobní prohlídce E. P. po jeho zadržení. Podle §70 odst. 1 písm. b) tr. zákoníku mu byl uložen trest propadnutí věci, a to: - 4 kartonů cigaret značky BRENDAL bez kolkových známek a 37 litrových lahví bez jakékoli etikety a kolku obsahujících lihoviny různého druhu nalezených v garáži v P., - 14 kusů balení tabáku „Golden Virginia“ hmotnosti á 50 gramů nalezených v kanceláři firmy EXPAND SERVICES, s.r.o., - 15 kartonových krabic s řezaným tabákem, každá o objemu 110 kg tabáku, 4 kartonových krabic s řezaným tabákem, každá o objemu 130 kg tabáku, 11 pytlů s řezaným tabákem, 41 pytlů obsahujících celkem 2.048 balíčků označených etiketou „Tabák Golem extra směs“, 7 krabic s prázdnými sáčky s označením GOLEM SMĚS EXTRA – celkem 28.000 kusů těchto obalů, 4 krabic s prázdnými sáčky s označením GRANDINI – celkem 6.000 kusů těchto obalů a svářečky folií nalezených při prohlídce v objektu v R., - tabákové drtě o celkové hmotnosti 656,90 kg, pěti kusů prázdných kartonových krabic, igelitových pytlů, dvou kusů respirátorů nalezených při prohlídce v objektu v J., - 200 kusů cigaret značky „Lifa Super Slim mentol“ a 12.000 kusů cigaret značky „WEST“, vše bez platné tabákové nálepky a 212,50 kg tabáku v různých spotřebitelských baleních zajištěných v garáži na ulici D. v O., - 18 kartonových krabic po 120 kg vyžílených tabákových listů (strips), 3 pytlů s tabákovým odpadem o celkovém objemu 28 kg, stroje na řezání tabáku čínské výroby, stavební míchačky opatřené poklopem, měřidlem teploty, plynovými hořáky a izolací, digitální váhy, dvou plastových kanystrů s nápisy „SOSTOBACCO“ obsahujících tekutinu určenou k parfémování tabáku, 10 litrů lihovin zelené barvy, 430 litrů lihovin hnědočervené barvy a 150 litrů čirých lihovin, zajištěných při prohlídce v garáži na ulici K. v O., - 7 kartonových krabic obsahujících celkem 857 kg vyžílených tabákových listů, zajištěných ve vozidle Mercedes Benz Sprinter, registrační značky ........, - 15 kartonových krabic obsahujících celkem 1592,5 kg tabákového odpadu zajištěných ve vozidle Mercedes Benz Sprinter, registrační značky ..... Současně byl zrušen výrok o trestu z rozsudku Okresního soudu v Novém Jičíně ze dne 22. 7. 2015, sp. zn. 21 T 96/2013, který nabyl právní moci dne 13. 1. 2016, jakož i všechna další rozhodnutí na tento výrok obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo tímto zrušením, pozbyla podkladu. obviněný P. O. podle §240 odst. 3 tr. zákoníku k trestu odnětí svobody v trvání šesti let, pro jehož výkon byl podle §56 odst. 2 písm. c) tr. zákoníku zařazen do věznice s ostrahou. Podle §70 odst. 1 písm. b) tr. zákoníku mu byl uložen trest propadnutí věci, a to: - třídičky tabáku značky RONIS bulharské výroby zajištěné v rodinném domě v J., - 82 krabiček cigaret různých značek neznačených kolkovou známkou a 2,7 kg řezané tabákové směsi ve třech igelitových sáčcích, zajištěných v garáži na ulici P. ve S. obviněný M. S. podle §240 odst. 3 tr. zákoníku k trestu odnětí svobody v trvání šesti let, pro jehož výkon byl podle §56 odst. 2 písm. c) tr. zákoníku zařazen do věznice s ostrahou. Podle §70 odst. 1 písm. b) tr. zákoníku mu byl uložen trest propadnutí věci, finanční hotovosti ve výši 17.700,- Kč zajištěné v bydlišti na adrese R. obviněný V. E. podle §240 odst. 3 tr. zákoníku k trestu odnětí svobody v trvání pěti let a šesti měsíců, pro jehož výkon byl podle §56 odst. 2 písm. c) tr. zákoníku zařazen do věznice s ostrahou. obviněná EXPAND SERVICES, s.r.o. za tento trestný čin a sbíhající se trestný čin porušení předpisů o nálepkách a jiných předmětech k označení zboží dle §244 odst. 1 tr. zákoníku, pro který byla odsouzena rozsudkem Okresního soudu v Novém Jičíně ze dne 22. 7. 2015, sp. zn. 21 T 96/2013 a který nabyl právní moci dne 13. 1. 2016, byla podle §240 odst. 3 a §43 odst. 2 tr. zákoníku odsouzena k souhrnnému trestu za použití: §17 odst. 1, odst. 3 zákona č. 418/2011 Sb., o trestní odpovědnosti právnických osob, propadnutí části majetku a to: - 20.000 kusů poštovních známek typu „A“ zajištěných v trezoru v rodinném domě užívaném obžalovaným E. P. v P., - hotovosti ve výši 426.900,- Kč zajištěné v trezoru v kanceláři společnosti EXPAND SERVICES, s.r.o., na adrese Českobratrská v Moravské Ostravě, - motorového vozidla BMW 530 D5K, registrační značky ......, barva šedá -tmavá, VIN: ....., §18 odst. 1, odst. 2 zákona č. 418/2011 Sb., o trestní odpovědnosti právnických osob, k peněžitému trestu ve výměře 150.000,- Kč odpovídajícímu 50 denním sazbám po 3.000,- Kč, §19 zákona č. 418/2011 Sb., o trestní odpovědnosti právnických osob, k trestu propadnutí věci, a to: - 116 l lahví s lihovinami zn. Švestka, Vodka, Tuzemák a Meruňka, - 226 kusů krabiček cigaret zn. JING LING a - 150 kusů krabiček zn. LM. Současně byl zrušen výrok o trestu z rozsudku Okresního soudu v Novém Jičíně ze dne 22. 7. 2015, sp. zn. 21 T 96/2013, který nabyl právní moci dne 13. 1. 2016, jakož i všechna další rozhodnutí na tento výrok obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo tímto zrušením, pozbyla podkladu. Rozhodnutí o zajištěném vozidle MERCEDES BENZ SPRINTER, bílé barvy, RZ ..... si Krajský soud v Ostravě podle §230 odst. 2 tr. ř. vyhradil do veřejného zasedání. 3. O odvoláních státního zástupce, podaného ve prospěch společnosti EXPAND SERVICES, s. r. o., do výroku o trestu, a obviněných, napadajících výroky týkajících se jejich osob, proti tomuto rozsudku rozhodl Vrchní soud v Olomouci rozsudkem ze dne 29. 11. 2016, č. j. 4 To 40/2016-6251 , tak, že podle §258 odst. 1 písm. d) odst. 2 tr. ř. napadený rozsudek z podnětu odvolání obviněného P. O. a státního zástupce částečně zrušil, a to ve výroku o uloženém trestu propadnutí věci obviněnému P. O. a ve výroku o uloženém peněžitém trestu obviněné EXPAND SERVICES s.r.o. Odvolací soud podle §259 odst. 3 tr. ř. nově rozhodl tak, že podle §70 odst. 1 písm. b) tr. zákoníku uložil obviněnému P. O. trest propadnutí věci nebo jiné majetkové hodnoty (třídičky tabáku). Odvolání E. P., M. S. a V. E. podle §256 tr. ř. zamítl. II. Dovolání a vyjádření k němu 4. Proti citovanému usnesení rozsudku vrchního soudu podali obvinění E. P., M. S. a V. E. prostřednictvím svých obhájců dovolání, která opřeli v případě E. P. o dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., v případě obviněného M. S. o dovolací důvod podle §265 odst. 1 písm. g), e) tr. ř. a v případě obviněného V. E. o dovolací důvod podle §265 odst. 1 písm. g), l ) tr. ř. 5. Obvinění E. P., M. S. i V. E. ve svých dovoláních shodně namítají nesprávné právní posouzení pojmu tabákový odpad. Soud prvního stupně, s jehož závěrem se ztotožnil také odvolací osud, uznal obžalované vinnými z převážení sušených částečně odřepíkovaných tabákových listů a tabákového odpadu do České republiky, kde tyto následně zpracovávali na tabákové výrobky ve spotřebitelských baleních, přičemž takto vyráběli tabákové výrobky, které jsou dle §101 odst. 3 písm. c) bod 1, 2 zákona č. 353/2003 Sb., o spotřební dani v platném znění předmětem spotřební daně a vzniká jim tak povinnost tuto daň u správce daně přiznat a zaplatit. Takto dovezli do České republiky celkem 19.540 kg tabákových listů a 62.521 kg tabákového odpadu. Podle obviněných však soudy tento skutek nesprávně posoudily, pokud množství dovezeného tabákového odpadu považovaly za množství tabákového odpadu podléhajícího dani dle §101 odst. 3 písm. c) bodu 2 zákona o spotřební dani, neboť podle úpravy tohoto ustanovení platné v době 2011 až 2014, kdy byl skutek spáchán, podléhal dani tabákový odpad v případě, že byl upravený pro prodej konečnému spotřebiteli a bylo možné jej kouřit. Z výpovědi svědkyně Ing. P. Ž., zaměstnankyně celně-technické laboratoře vyplývá, že některé vzorky měly tak malé částice, že nešly kouřit a naopak u některých byly kusy příliš velké na to, aby se daly testovat. 6. Obvinění E. P. a V. E. dále shledávají nesprávné právní posouzení skutku v té části jejich jednání, kterou soudy ve vztahu k dovozu tabákové suroviny, jež byla následně celní správou a policií zajištěna v neporušených bednách, kvalifikovaly jako pokus trestného činu podle §21 tr. zákoníku, přestože měla být kvalifikována jako příprava trestného činu podle §20 tr. zákoníku spočívající v opatřování prostředků k páchání trestné činnosti. 7. Obviněný M. S. shledává naplnění dovolacího důvodu dle §265b odst. 1 písm. e) tr. ř., neboť namítá, že jeho trestní stíhání obviněného bylo nepřípustné z důvodu §11 odst. 1 písm. l) tr. ř., kdy čl. 50 Listiny základních práv a svobod, kterou je Česká republika vázána, obsahuje zákaz dvojího trestání podle zásady ne bis in idem . Dovolatel připomíná, že mu byla platebním výměrem vyměřena spotřební daň za zdaňovací období únor 2014 ve výši 4.303.440 Kč a penále za její neodvedení ve výši 1.220.863 Kč. S ohledem na to, že daňové penále má povahu trestní sankce, byl obviněn již za daňový delikt potrestán a nemůže být proto potrestán podle předpisů trestního práva. Obviněný se především neztotožňuje se závěrem odvolacího soudu, že daňové a trestní řízení tvoří koherentní celek, kdy se tato řízení navzájem doplňují a konkrétně reagují na odlišné aspekty projednávaného skutku. Podle obviněného reagují obě řízení na stejný aspekt případu, tedy neodvedení daně. V souhrnu trest odnětí svobody společně s vyměřenou spotřební daní a daňovým penálem představují ekonomicky, společensky i lidsky likvidační břemeno. 8. Obviněný V. E. dále shledává nesprávné právní posouzení skutku v tom, že jeho jednání obviněného, jak je vyjádřeno ve skutkové větě odsuzujícího rozsudku, nenaplňuje znaky spolupachatelství. Soud podle něj rovněž porušil svou povinnost identifikovat skutek tak, aby nemohl být zaměněn s jiným, když v části skutkové věty věnované jednání obviněného ve dnech 8. až 11. února 2014 neuvedl časové vymezení doby, po kterou mělo jednání trvat a znemožnil tak určení výše škody. Přitom právě výše škody je znakem tohoto trestného činu. U popsaného jednání obviněného pak chybí i vyjádření jeho úmyslu spáchat vytýkaný trestný čin. 9. Z důvodů výše uvedených obvinění navrhli, aby Nejvyšší soud podle §265k tr. ř. zrušil dovoláním napadené rozhodnutí Vrchního soudu v Olomouci a podle §265 l odst. 1 tr. ř. přikázal tomu soudu, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl. Obviněný E. pak v doplnění dovolání zpracovaném obhájcem Ivo Hudečkem nově navrhl, aby dovolací soud zrušil i předcházející rozsudek Krajského soudu v Ostravě a věc přikázal k projednání a rozhodnutí uvedenému soudu. 10. Nejvyšší státní zástupce se k dovolání obviněných vyjádřil prostřednictvím státního zástupce činného u Nejvyššího státního zastupitelství. V něm nejprve shrnul námitky obviněných a v reakci na ně uvedl, že námitky obviněného E., kterými formou „vpisků“ do skutkové věty označuje některá jeho se týkající skutková zjištění za neprokázaná, formálně deklarovanému dovolacímu důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., obsahově neodpovídají. Mimo rámec tohoto dovolacího důvodu se nachází též jeho námitka, že nebylo provedeno jím požadované znalecké dokazování. Rovněž některé další námitky dovolatelů lze pod deklarovaný dovolací důvod podřadit jen s jistou dávkou tolerance. Dovolatelé sice výslovně nebrojí proti učiněným skutkovým zjištěním, některá zjištění soudů však ignorují. Vzhledem k tomu, že se některé námitky v podaných dovoláních opakují, vyjadřuje se k nim souhrnně. 11. Pokud obviněný P. a E. shodně namítají, že jejich jednání mělo být posouzeno toliko jako příprava ve smyslu §20 tr. zákoníku, nikoli jako pokus ve smyslu §21 tr. zákoníku, pak takováto argumentace se podle státního zástupce logicky může týkat toliko té (ve srovnání s dokonanou částí výrazně méně rozsáhlé) částí trestné činnosti, ve které jednání dovolatelů zůstalo nedokonáno, když ze zahraničí dovezená tabáková surovina nebyla ještě zpracována na tabákové výrobky. Státní zástupce s poukazem na znění §21 odst. 1 tr. zákoníku připomíná, že jako nedokonané ve stadiu pokusu bylo soudy posouzeno jednání, kdy obvinění v roce 2014 skladovali ze zahraničí dovezené tabákové listy a tabákový odpad za účelem jeho zpracování na tabákové výrobky, v čemž jim však bylo zabráněno zásahem celního orgánu. Obvinění přitom podle skutkových zjištění již od podzimu roku 2011 soustavně dováželi na území ČR z Itálie tabákovou surovinu a tuto zde průběžně zpracovávali na spotřební dani podléhající tabákové výrobky, které distribuovali. Nepochybně tak naplňovali všechny znaky dokonaného trestného činu podle §240 tr. zákoníku. Za této situace považuje dovoz a uskladnění tabákové suroviny na území ČR za jednání, které bylo v bezprostřední časové souvislosti s následkem, který měl nastat; trestná činnost byla již tak rozvinuta, že bylo možno očekávat dokonání trestného činu, neboť pachatelé již podnikli vše, co považovali za nezbytné, aby mohli přikročit k jednání popsanému ve skutkové podstatě. Takovéto jednání bezprostředně směřovalo k dokonání trestného činu podle §240 tr. zákoníku a bylo jeho pokusem ve smyslu §21 odst. 1 tr. zákoníku. Uplatněné námitky proto nepovažuje za důvodné. 12. K výtce obviněných stran nesprávné aplikace ustanovení §101 zákona o spotřební dani státní zástupce uvádí, že argumentace obviněných (zejména v případě obviněného E.) vzbuzuje dojem, že jejich jednání snad mělo spočívat pouze v dovozu ke kouření nezpůsobilého tabákového odpadu z Itálie. V této souvislosti zmiňuje příslušnou pasáž z tzv. skutkové věty a konstatuje, že obvinění pomíjejí skutková zjištění, podle kterých se tabákové listí a tabákový odpad dovezený na území České republiky v období od října 2011 do 11. 2. 2014 stal po zpracování tabákem určeným ke kouření. Jednalo se o tzv. scraps, který je možno kouřit bez dalšího průmyslového zpracování, a o tzv. strips, jehož další úprava ke kouření spočívala v pouhém naplnění cigaretové dutinky pomocí pístové plničky. Ve vztahu ke znění §101 cit. zákona státní zástupce připomíná, že podle skutkových zjištění učiněných soudy se dovezená tabáková surovina po zpracování provedeném obviněnými nepochybně stala tabákem ke kouření a podléhala spotřební dani. Ani tuto část námitek obviněných proto nepovažuje za důvodnou. 13. K námitkám obviněného E., kterými zpochybňuje znaky spolupachatelství, uvádí, že jednání spočívající v tom, že dovolatel opakovaně dovážel do České republiky tabákový odpad (a též tabákové listy), ačkoli věděl, že veškerá dovezená tabáková surovina bude zpracována na výrobky podléhající spotřební dani a tyto výrobky budou bez odvedení uvedené daně dále distribuovány, bylo samo o sobě nepochybně minimálně článkem řetězu činností směřujících k tomu, aby neoprávněnou výrobou a distribucí tabákových výrobků byla zkrácena spotřební daň. Toto jednání při tom mělo pro jednání dalších obviněných podstatný význam, neboť pokud by tabáková surovina nebyla dovezena, nemohli by ji samozřejmě obvinění dále zpracovávat a distribuovat. Článkem řetězu činností směrujících ke spáchání trestného činu podle §240 tr. zákoníku byla i účast dovolatele na vykládce a uskladnění tabáku, popř. dohled na jeho dovoz jinou osobou. Dovolatel se ovšem podle skutkových zjištění podílel i na vlastní výrobě tabákových výrobků a touto účastí již přímo naplňoval skutkovou podstatu trestného činu podle §240 tr. zákoníku. Pokud dovolatel vytýká nedostatečné vyjádření úmyslného zavinění a nedostatečnou časovou specifikaci svého jednání, pak pomíjí úvodní část skutkových vět. Existenci subjektivní stránky trestného činu dokresluje i skutečnost, že ve vztahu k italskému dodavateli podatel vystupoval pod smyšleným jménem. Ani tuto část dovolacích námitek tedy státní zástupce nepovažuje za důvodnou. 14. Dovolací námitky uplatněné obviněnými v rámci dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., pokud odpovídají deklarovanému dovolacímu důvodu, nejsou podle státního zástupce důvodné. Za této situace není důvodně uplatněn ani dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. l ) tr. ř. 15. Rovněž námitky obviněného S., podřazené pod dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. e) tr. ř., nepovažuje státní zástupce za důvodné. Dovolatel se trestné činnosti podle skutkových zjištění dopouštěl od října roku 2011 do 11. 2. 2014. Uložení daňového penále za neodvedení spotřební daně v únoru 2014 by tedy v teoretické rovině mohlo založit důvod nepřípustnosti trestního stíhání jen ohledně malé části dovolatelova pokračujícího jednání. Dovolací námitky však nejsou důvodné ani ve vztahu k trestnímu postihu za zkrácení daně v únoru 2014, když dovolatel v tomto směru pomíjí aktuální judikaturu ESLP i Nejvyššího soudu. Státní zástupce v dané souvislosti zejména obsáhle připomíná závěry plynoucí z rozsudku velkého senátu Nejvyššího soudu ze dne 4. 1. 2017, sp. zn. 15 Tdo 832/2016. S oporou o tato východiska tvrdí, že skutečnost, že za neodvedení spotřební daně za měsíc únor 2014 byl podatel postižen v trestním i daňovém řízení, porušení zásady ne bis in idem sama o sobě v žádném případě nezakládá. Současně tato skutečnost svědčí o tom, že obě řízení v části týkající se nesplnění daňové povinnosti za únor 2014 spolu věcně souvisela. V daňovém řízení ovšem bylo postiženo pouze nepřiznání daňové povinnosti a nebyla postihována skutečnost, že ke zkrácení daně došlo v souvislosti s dlouhodobou konspirativně a za účasti více osob provozovanou nelegální produkcí tabákových výrobků. Dovolateli byl v trestním řízení uložen trest odnětí svobody pouze mírně nad spodní hranicí zákonné trestní sazby a trest propadnutí věci – finanční hotovosti ve výši 17.700 Kč. Jiný trest majetkové povahy i přes zjevně zištný charakter trestné činnosti mu uložen nebyl. Podle státního zástupce tak nelze konstatovat, že uložení trestu v trestním řízení vedle vyměření daňového penále ve výši 215.172 Kč by pro dovolatele představovalo nepřiměřenou zátěž, byť soudy při úvahách o trestu uložení sankce v daňovém řízení výslovně nezohlednily. Doměření dlužné daně nelze považovat za sankci; vyměření úroku z prodlení je pak sankcí výlučně civilního charakteru. Trestní řízení trvalo od února 2014 do 29. 11. 2016, daňové řízení od října 2014 do 15. 11. 2016. Obě řízení tedy byla spojena v čase, když probíhala souběžně, a ani v tomto směru tedy nebyl dovolatel nadměrně zatížen nadměrnou délkou řízení proti němu vedených. Podle vyjádření státního zástupce tudíž nelze dovozovat, že by obviněný S. byl vystavován nadměrné zátěži v důsledku kumulace postihu v daňovém a trestním řízení. Nedošlo proto k porušení zákazu ne bis in idem. Důvod nepřípustnosti trestního stíhání podle §11 odst. 1 písm. l) tr. ř. v platném znění nebyl dán ani ve vztahu k dílčím útokům spáchaným obviněným S. v únoru 2014. 16. Závěrem státní zástupce navrhl, aby Nejvyšší soud dovolání obviněných odmítl podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř., jelikož jde o dovolání zjevně neopodstatněná. Současně navrhl, aby Nejvyšší soud podle §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. rozhodl v neveřejném zasedání, a to i pro případ jiného, než jím navrženého rozhodnutí [§265r odst. 1 písm. c) tr. ř.]. III. Přípustnost dovolání 17. Nejvyšší soud jako soud dovolací (§265c tr. ř.) nejprve zkoumal, zda v této trestní věci je dovolání přípustné, zda dovolání byla podána v zákonné lhůtě a na místě, kde lze takové podání učinit, a zda je podaly osoby oprávněné. Shledal přitom, že dovolání obviněných jsou přípustná podle §265a odst. 1, 2 písm. h) tr. ř. Dále zjistil, že dovolání byla podána osobami oprávněnými [§265d odst. 1 písm. b), odst. 2 tr. ř.], v zákonné lhůtě a na místě, kde lze podání učinit (§265e odst. 1, 2 tr. ř.), přičemž splňují i obsahové náležitosti dovolání (§265f tr. ř.). IV. Důvodnost dovolání obecná východiska 18. Protože dovolání lze podat jen z důvodů taxativně vyjádřených v §265b tr. ř., Nejvyšší soud dále posuzoval, zda obviněnými vznesené námitky naplňují jimi uplatněné dovolací důvody. 19. Důvod dovolání podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. je dán v případech, kdy rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení. Uvedenou formulací zákon vyjadřuje, že dovolání je určeno k nápravě právních vad rozhodnutí ve věci samé, pokud tyto vady spočívají v právním posouzení skutku nebo jiných skutečností podle norem hmotného práva (např. též v otázce, jaký trest zda samostatný či souhrnný měl být obviněnému uložen), nikoliv z hlediska procesních předpisů. Skutkový stav je při rozhodování o dovolání hodnocen pouze z toho hlediska, zda skutek nebo jiná okolnost skutkové povahy byly správně právně posouzeny, tj. zda jsou právně kvalifikovány v souladu s příslušnými ustanoveními hmotného práva. Případy, na které dopadá ustanovení §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., je tedy nutno odlišovat od případů, kdy je rozhodnutí založeno na nesprávném skutkovém zjištění. Dovolací soud musí zpravidla vycházet ze skutkového stavu tak, jak byl zjištěn v průběhu trestního řízení a jak je vyjádřen především ve výroku odsuzujícího rozsudku, a je povinen zjistit, zda je právní posouzení skutku v souladu s vyjádřením způsobu jednání v příslušné skutkové podstatě trestného činu s ohledem na zjištěný skutkový stav. 20. Nejvyšší soud dále zdůrazňuje, že ve smyslu ustanovení §265b odst. 1 tr. ř. je dovolání mimořádným opravným prostředkem určeným k nápravě výslovně uvedených procesních a hmotně právních vad, ale nikoli k revizi skutkových zjištění učiněných soudy prvního a druhého stupně ani k přezkoumávání jimi provedeného dokazování. Těžiště dokazování je totiž v řízení před soudem prvního stupně a jeho skutkové závěry může doplňovat, popřípadě korigovat jen soud druhého stupně v řízení o řádném opravném prostředku (§259 odst. 3, §263 odst. 6, 7 tr. ř.). Tím je naplněno základní právo obviněného dosáhnout přezkoumání věci ve dvoustupňovém řízení ve smyslu čl. 13 Úmluvy a čl. 2 odst. 1 Protokolu č. 7 k Úmluvě. 21. Ze skutečností výše uvedených vyplývá, že východiskem pro existenci dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. jsou v pravomocně ukončeném řízení stabilizovaná skutková zjištění vyjádřená především v popisu skutku v příslušném výroku rozhodnutí ve věci samé, popř. i další soudem (soudy) zjištěné okolnosti relevantní z hlediska norem hmotného práva (trestního, ale i jiných právních odvětví). 22. Důvod dovolání podle §265b odst. 1 písm. e) tr. ř. je dán v případě, kdy je „proti obviněnému vedeno trestní stíhání, ačkoli podle zákona bylo nepřípustné . Týká se pouze takové nepřípustnosti trestního stíhání, která je založena na některém z obligatorních a taxativně vymezených důvodech ustanovení §11 odst. 1, 4 tr. ř. anebo §11a tr. ř., za kterých nelze trestní stíhání vůbec zahájit a pokud bylo zahájeno, nelze v něm pokračovat (srov. §11 odst. 1 tr. ř.), neboť výlučně v tomto ustanovení jsou vyčerpávajícím způsobem vypočteny důvody nepřípustnosti trestního stíhání. Spočívá tedy v tom, že příslušný orgán činný v trestním řízení - v závislosti na tom, kdy důvod nepřípustnosti trestního stíhání vyšel najevo - nerozhodl o zastavení trestního stíhání podle §172 odst. 1, §188 odst. 1 písm. c), §223 odst. 1, §231 odst. 1, §257 odst. 1 písm. c), odst. 2 tr. ř. [v řízení před samosoudcem příp. podle §314c odst. 1 písm. a) tr. ř.]. Místo rozhodnutí o zastavení trestního stíhání tak došlo k jinému rozhodnutí, které je pro obviněného méně příznivé (zejména k odsuzujícímu rozsudku včetně výroku o trestu) a které je rozhodnutím ve věci samé ve smyslu §265a odst. 1, odst. 2 tr. ř. Zásadní podmínkou naplnění tohoto důvodu dovolání tedy je, aby nepřípustnost trestního stíhání odpovídala některé ze situací vyjmenovaných v §11 odst. 1 tr. ř. nebo §11a tr. ř., poněvadž pouze tato ustanovení obsahují taxativní výčet důvodů nepřípustnosti trestního stíhání. Jiné namítané vady, byť se týkají průběhu trestního stíhání, nezakládají tento dovolací důvod. 23. Důvod dovolání podle §265b odst. 1 písm. l) tr. ř. je dán tehdy, pokud bylo rozhodnuto o zamítnutí nebo odmítnutí řádného opravného prostředku proti rozsudku nebo usnesení uvedenému v §265a odst. 2 písm. a) až g) tr.ř., aniž byly splněny procesní podmínky stanovené zákonem pro takové rozhodnutí nebo přestože byl v řízení mu předcházejícím dán důvod dovolání uvedený v písmenech a) až k). Dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. l ) tr. ř. tedy může být naplněn ve třech různých situacích. K prvním dvěma (alternativa první) dochází tehdy, kdy rozhodnutí nadřízeného soudu je vydáno, aniž bylo napadené rozhodnutí meritorně přezkoumáno, tj. (1.) byl řádný opravný prostředek zamítnut z tzv. formálních důvodů podle §148 odst. 1 písm. a) či b) tr. ř. nebo podle §253 odst. 1 tr. ř., přestože nebyly splněny procesní podmínky stanovené pro takové rozhodnutí, nebo (2.) bylo-li odvolání odmítnuto pro nesplnění jeho obsahových náležitostí podle §253 odst. 3 tr. ř., ačkoli oprávněná osoba nebyla řádně poučena nebo jí nebyla poskytnuta pomoc při odstranění vad odvolání (viz §253 odst. 4 tr. ř.). Třetí případ (alternativa druhá) představuje situace, kdy řádný opravný prostředek byl zamítnut z jakýchkoli jiných důvodů, než jsou důvody uvedené výše (varianta první), ale řízení předcházející napadenému rozhodnutí je zatíženo vadami, které jsou ostatními dovolacími důvody podle §265b odst. 1 písm. a) až k) tr. ř. 24. Přezkoumával-li soud druhého stupně některé napadené rozhodnutí uvedené v §265a odst. 2 písm. a) až g) tr. ř. na podkladě řádného opravného prostředku (odvolání nebo stížnosti) věcně a zamítl jej vzhledem k tomu, že neshledal takový řádný opravný prostředek důvodným [a to u odvolání podle §256 tr. ř. a u stížnosti podle §148 odst. 1 písm. c) tr. ř.], pak je možno dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. l ) tr. ř. uplatnit jen v jeho druhé alternativě, tj. byl-li v řízení, které předcházelo uvedenému zamítavému rozhodnutí, dán důvod dovolání uvedený v písm. a) až k) ustanovení §265b odst. 1 tr. ř. Podstatou této alternativy dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. l ) tr. ř. je skutečnost, že dovolateli sice nebylo odepřeno právo na přístup k soudu druhého stupně, ale tento soud – ač v řádném opravném řízení věcně přezkoumával napadené rozhodnutí soudu prvního stupně - neodstranil vadu vytýkanou v řádném opravném prostředku, zakládající některý z dovolacích důvodů podle §265b odst. 1 písm. a) až k) tr. ř., nebo navíc sám zatížil řízení či své rozhodnutí takovou vadou. vlastní posouzení dovolání 25. Námitky, které obvinění vznesli v rámci svých mimořádných opravných prostředků, jimi deklarovaným dovolacím důvodům v zásadě věcně odpovídají. Vzhledem k tomu, že jsou v četném rozsahu založeny na shodném argumentačním základě, pojednává o nich Nejvyšší soud společně, neboť závěry k nim učiněné je třeba vztahovat ke každému z dovolatelů, jenž takovou (společnou) námitku ve svém mimořádném opravném prostředku uplatnil. Pakliže je třeba zohlednit nějaké specifikum týkající se příslušného dovolatele, je na tuto skutečnost na patřičných místech reagováno. 26. Obvinění v rámci svých dovolání, která v této části opřely o dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., nesouhlasí s tím, jak soudy posoudily · otázku vývojového stadia trestného činu (ve vztahu k jednání v podobě dovozu tabákové suroviny ze zahraničí, která byla následně policií a celní správou v neporušených bednách), které bylo kvalifikováno jako pokus trestného činu, ačkoli toto jednání mělo být posouzeno - viz námitka obviněného P. na straně 7 jeho dovolání a obviněného E. na straně 6 jeho mimořádného opravného prostředku, · pojem tabákový odpad [jenž podle §101 odst. 3 písm. c) bodu 2 zákona č. 353/2003 Sb., o spotřebních daních, v období, v němž docházelo k realizované trestné činnosti, byl předmětem spotřební daně za předpokladu, že šlo o tabákový výrobek upravený pro prodej konečnému spotřebiteli, který je možno kouřit] - viz námitky obviněných P. a E. na stranách 6 jejich dovolání a obviněného S. na straně 2 dovolání, · otázku spolupachatelství - viz námitka obviněného E., že jeho jednání popsané v tzv. skutkové větě výroku o vině, nenaplňuje znaky spolupachatelství, ve vztahu k dovolacímu důvodu podle §265b odst. 1 písm. e) tr. ř. je obviněným S. uplatněna námitka o nesprávném posouzení otázky · přípustnosti trestního stíhání [resp. její nepřípustnosti z důvodu §11 odst. 1 písm. j) tr. ř. - doměřená spotřební daň za zdaňovací období únor 2014 a penále, které za její neodvedení bylo doměřeno, má povahu trestní sankce, a proto souběžně vedené trestní stíhání trpí překážkou ne bis in idem ] – viz námitka obviněného na str. 1-2 jeho dovolání. 27. Obviněnými vznesené námitky je třeba vyhodnotit jako zjevně neopodstatněné, a to z následujících důvodů. K námitce nesprávnosti posouzení jednání spoluobviněných jako pokus trestného činu 28. Úvodem k této námitce obviněných sluší konstatovat, že napadený rozsudek odvolacího soudu, resp. jeho odůvodnění, trpí jistým deficitem, který se projevuje v absenci reakce uvedeného soudu na obsahově shodnou námitku odvolací. Jak obviněný E. (str. 5 jeho dovolání), tak obviněný P. (str. 6 jeho dovolání) zdůraznili, že v uvedeném směru (tj. stran nedůvodnosti závěru nalézacího soudu o spáchání činu obviněnými ve stadiu pokusu) uplatnili své výhrady vůči právní kvalifikaci skutku již v řízení před odvolacím soudem – v podaných odvoláních. Lze s nimi souhlasit v tom, že reakce soudu druhého stupně na ně byla zcela nepatřičná, když tento jejich odvolací argumentaci, v této části zcela zřetelně brojící proti hmotně právnímu posouzení skutku, vyhodnotil jako záležitost skutkovou (viz citace str. 21: „Stěžejní námitkou… je…, že soud prvního stupně fakticky nesprávně vyhodnotil ve věci provedené důkazy“ ). Důvodným je proto jejich tvrzení, že v daném směru se odvolací soud otázkou správného hmotně právního posouzení skutku popsaného v bodě I) odsuzujícího výroku „vůbec nezabýval, ač tato nesprávnost byla jasně a konkrétně v rámci písemného odůvodnění odvolání namítána“ . 29. Již jen na okraj se konstatuje, že zjišťovaný nedostatek odůvodnění rozsudku odvolacího soudu (nedostatek proto, že z rozhodnutí odvolacího soudu musí být patrné, že se všemi důležitými otázkami skutečně zabýval) je zřejmý již s přihlédnutím k tomu, že při obsahovém shrnutí opraveného prostředku obviněného P. neopomněl odvolací soud zmínit jeho výhradu, že „[p]ouhé zakoupení tabákového odpadu je opatřením prostředků, které je nutno z hlediska právní kvalifikace posoudit toliko jako přípravu k trestnému činu“. Přitom vyložení toho, proč se odvolací soud ztotožnil s celkovým právním posouzením skutku popsaného v bodě I. výroku rozsudku nalézacího soudu, tedy i namítnou otázkou vývojového stadia bezprostředně předcházejícímu dokonání (pokusem), bylo žádoucí i proto, že v daném směru je jeho odůvodnění stručnější, byť z něj lze usoudit (str. 136), že uskladnění tabákových listů a tabákového odpadu v objektech na území České republiky již posuzoval zcela odlišně od toho, k němuž došlo v meziskladu v Rakousku. I proto považoval dovolací soud za potřebné se k námitce dovolatelů vyjádřit poněkud obšírněji, a to způsobem, který je zřejmý z následujícího textu. 30. Pokud obvinění namítají, že soudy nesprávně posoudily tu část jednání spočívající v dovozu tabákové suroviny, která byla následně v uzavřených krabicích zabavena orgány policie a celní správy, jako pokus trestného činu a nikoli jeho přípravu ve formě opatření prostředků, pak se jeví vhodným na úvod připomenout východiska týkající se rozlišení těchto dvou vývojových stadií trestného činu předcházejících dokonání, tedy pokusu trestného činu (§21 tr. zákoníku) a přípravy k trestnému činu (§20 tr. zákoníku). 31. Zákonnou definici přípravy trestného činu obsahuje §20 odst. 1 tr. zákoníku, podle něhož jde o „[j]ednání, které záleží v úmyslném vytváření podmínek pro spáchání zvlášť závažného zločinu (§14 odst. 3), zejména v jeho organizování, opatřování nebo přizpůsobování prostředků nebo nástrojů k jeho spáchání, ve spolčení, srocení, v návodu nebo pomoci k takovému zločinu, je přípravou jen tehdy, jestliže to trestní zákon u příslušného trestného činu výslovně stanoví a pokud nedošlo k pokusu ani dokonání zvlášť závažného zločinu.“ Příprava s ohledem na tuto definici tedy vyvolává pouze vzdálené nebezpečí, že nastane následek, který je znakem skutkové podstaty zvlášť závažného zločinu. 32. Naproti tomu pro pokus trestného činu je charakteristická již bezprostřednost směřování k dokonání, od něhož ho odlišuje fakticky toliko absence následku. Plyne to z ustanovení §21 odst. 1 tr. zákoníku, jež pokus označuje za „jednání, které bezprostředně směřuje k dokonání trestného činu a jehož se pachatel dopustil v úmyslu trestný čin spáchat, jestliže k dokonání trestného činu nedošlo.“ Při pokusu tedy pachatel svým úmyslným jednáním již bezprostředně směřuje ke spáchání trestného činu, ale k jeho dokonání nedojde pouze pro nějakou překážku nebo jinou okolnost (zpravidla nezávislou na jeho vůli), která pachateli zabrání v tom, aby trestný čin dokonal. Pokus trestného činu se blíží dokonání trestného činu, a proto je typově společensky škodlivější než příprava. 33. Judikatura dovozuje, že vykoná-li pachatel jednání, které je popsáno ve zvláštní části trestního zákoníku, v úmyslu trestný čin spáchat, jde o jednání, které bezprostředně směřuje k dokonání trestného činu, pakliže k dokonání nedošlo (srov. rozhodnutí č. 33/1965 Sb. rozh. trest.). Bezprostředně k dokonání trestného činu směřuje jednání i tehdy, jestliže pachatel jen započal uskutečňovat jednání popsané ve skutkové podstatě trestného činu. Pojem bezprostředního směřování k dokonání trestného činu je nutno chápat tak, že pachatel již bezprostředně ohrožuje předmět svého útoku (srov. rozhodnutí č. 20/1969 Sb. rozh. trest.). 34. Dalším z pojmových znaků pokusu je úmysl spáchat trestný čin, který musí zahrnovat všechny skutečnosti tvořící znaky trestného činu; směřuje tedy k dokonání trestného činu. Pokus, na rozdíl od dokonaného trestného činu, je charakterizován především nedostatkem následku, který je obligatorním znakem skutkové podstaty trestného činu, resp. účinku, pokud ho daná skutková podstata vyžaduje. Pokus vyvolává pouze nebezpečí, že k poruše nebo ohrožení zájmu chráněného trestním zákonem dojde. Podle toho, do jaké fáze svého jednání pachatel/é dospěl/i, se rozlišuje tzv. pokus ukončený a pokus neukončený. V prvém případě pachatel/é již podnikl/i vše, co považoval/i pro dokonání trestného činu za nutné, kdežto ve druhém případě nikoli. Pokus trestného činu je bezvýjimečně trestný podle trestní sazby stanovené na dokonaný trestný čin (§21 odst. 2 trestního zákoníku). 35. Souhrnně vyjádřeno se tedy pokus trestného činu vyznačuje a) jednáním, které bezprostředně směřuje k dokonání trestného činu, b) úmyslem spáchat trestný čin, c) nedostatkem dokonání ve formě absence následku, resp. účinku předpokládaného ve skutkové podstatě příslušného trestného činu. Úmysl přitom musí zahrnovat veškeré skutečnosti, které tvoří znaky trestného činu. 36. V obecné poloze se nadále uvádí (jak již výše zmíněno), že jednání směřuje bezprostředně k dokonání trestného činu i tehdy, pokud pachatel pouze započal uskutečňovat jednání popsané ve skutkové podstatě trestného činu. Stejně, tedy jako pokus, je posuzováno i jednání, jímž pachatel sice ještě nezačal naplňovat objektivní stránku trestného činu popsanou ve zvláštní části trestního zákona, ale které má přímý význam pro dokonání trestného činu a uskutečňuje se v bezprostřední časové souvislosti s následkem, který má nastat, a na místě, kde má dojít k následku trestného činu (srov. rozhodnutí č. 53/1976 Sb. rozh. trest.). Za pokus je třeba považovat rovněž jednání, jež je v bezprostřední časové spojitosti s následkem, který má nastat, přičemž trestná činnost je již tak rozvinuta, že lze očekávat dokonání trestného činu, neboť pachatel podnikl již vše, co považoval za nezbytné, aby mohl přikročit k jednání popsanému ve skutkové podstatě, nebo již přímo směřuje k takovému jednání (časová určenost pokusu). Konečně o pokus půjde i tehdy, když pachatel dospěl ve vývoji trestné činnosti tak daleko, že se nalézá na místě trestného činu (místní určenost pokusu) bezprostředně před dokonáním trestného činu. Časová a místní určenost pokusu jsou jen pomocná kritéria, která obvykle spoluurčují, zda jednání pachatele má bezprostřední význam pro dokonání trestného činu. Obvykle jsou však dány kumulativně. 37. Z právě uvedeného je zřejmé, že příprava – na rozdíl od pokusu trestného činu – vyvolává zatím jen vzdálené nebezpečí, že nastane následek, který je znakem skutkové podstaty zvlášť závažného zločinu (srov. i např. rozhodnutí publikované pod č. 3/1952 Sb. rozh. trest.). 38. Při posouzení těchto východisek a jejich aplikace na posuzovaný případ je evidentní, že soudy nepochybily, pokud jednání obviněných – v části, v jaké nedošlo k dokonání zvlášť závažného zločinu zkrácení daně, poplatku a podobné povinné platby podle §240 odst. 1, odst. 2 písm. a), odst. 3 tr. zákoníku – posoudily jako vývojové stádium pokusu trestného činu a nikoli přípravu ke spáchání trestného činu. Podstata úvah o tom, že ze strany spoluobviněných šlo o jednání přípravné, které není možno kvalifikovat jako jednání, které bylo ve stádiu pokusu, vyvozují obvinění E. a P. ze skutečnosti, že orgány celní správy a policie byla zajištěna tabáková surovina „v uzavřených neporušených bednách“ , což by mělo svědčit o tom, že šlo o jednání ve vztahu k dokonané částí zvlášť závažného zločinu přípravné. 39. Této námitce nelze přisvědčit. Je tomu tak proto, že v ní nejsou dovolateli zohledněny další okolnosti, za kterých k trestné činnosti docházelo, mj. místní ani časová určenost. 40. K zajištění krabic s tabákovou surovinou došlo v několika objektech na Území České republiky. Konkrétně k takovému zajištění došlo · v rodinném domě na adrese J., v němž byla zajištěna tabáková drť VV v papírových krabicích o celkové hmotnosti 656,9 kg a mimo jiné plně funkční třídička tabáku značky RONIS bulharské výroby (jak plyne z protokolu o provedení domovní prohlídky založené na č. l. 489 a násl.) · v objektu R., a to v celkovém počtu 19 ks, v nichž se nacházel řezaný tabák o hmotnosti celkem 2.170 kg. V tomto objektu bylo zajištěno dále i 11 pytlů s řezaným tabákem o hmotnosti 138,30 kg, 41 pytlů s více než dvěma tisíci balíčků označených etiketou „Tabák Golem extra směs“ ve spotřebitelském balení a 28.000 prázdných sáčků s označením GOLEM SMĚS EXTRA, 6.000 sáčků s označením GRANDINI a svářečka fólií (jak plyne z protokolu o provedení domovní prohlídky založené na č. l. 453-456). · v objektu na ulici K. v O., a to konkrétně 18 kartonových krabic s tabákovými listy o celkové hmotnosti 2.161 kg, společně se třemi pytli obsahujícími tabákový odpad o celkové hmotnosti 28 kg. V témže objektu byl dále zajištěn funkční stroj na řezání tabáku čínské výroby – na něm se nacházel další kilogram tabákových listů a řezaného tabáku jako zbytků z nelegální činnosti obviněných, stavební míchačka opatřená poklopem, měřidlem teploty, plynovými hořáky a izolací, která byla připojena k elektrické síti a sloužila – jak plyne z nezpochybněných skutkových zjištění – k sušení tabáku pro což byla ostatně i speciálně upravena, jakož i digitální váha a plastové kanystry s nápisy „SOSTOBACCO“, které obsahovaly tekutinu určenou k parfémování a vlhčení tabáku (viz protokol o provedení prohlídky jiných prostor a pozemků založený na č. l. 634-638 a následně zařazená fotodokumentace k této prohlídce na č. l. 639-654). 41. Tabáková surovina, jež byla zajištěna v neporušených krabicích při prohlídce zájmových prostor celními orgány a orgány policie, byla zjevně určena k bezprostřednímu dalšímu zpracování. Takový závěr je nezbytné učinit s přihlédnutím k dalším skutkovým zjištěním, jimiž jsou jak nález zařízení sloužícího ke zpracování tabákové hmoty, tak poznatek o kontinuálně delší dobu probíhající aktivitě obviněných, jež nese znaky činnosti trestné. Za situace, že v objektech, které sloužily k dalšímu páchání trestné činnosti, byly takové předměty nalezeny (např. míchačka, která byla mechanicky upravena k sušení tabáku společně s tekutinou určenou k vlhčení a parfémování tabáku), pak s přihlédnutím k věcem zajištěným v ostatních prostorách (sloužících téže skupině k realizování činnosti popsané v tzv. skutkové větě výroku o vině) není důvod zpochybňovat učiněný právní závěr o vývojovém stadiu, do níž se jednání obviněných dostalo, tj. o pokusu trestného činu. Skutečností, jež zabránila v dokonání trestného činu – hodnoceno stran namítané části tabákové hmoty v originálním balení - byl pouze včasný zásah zmiňovaných orgánů, jež dlouhodobě monitorovaly činnost celé skupiny. 42. Protože činnost obviněných vykazovala dlouhodobě znaky racionální organizovanosti - obvinění (zejména zásluhou činnosti obviněného P.) měli rozvinutou síť odběratelů, kterým zpracovaný tabák dodávali ve spotřebitelských baleních - není pochyb o tom, že bez včasného zásahu příslušných orgánů by i ve vztahu k této části jednání, hodnoceného ve stádiu pokusu, došlo k dokonání. Obvinění podnikli prakticky veškeré kroky nezbytné k tomu, aby k jednání popsanému ve skutkové podstatě §240 tr. zákoníku mohli přistoupit. Proto s přihlédnutím k uvedenému je třeba konstatovat, že námitka obviněných je zjevně neopodstatněná. 43. Zbývá dodat, že soud prvního stupně jednání obviněných kvalifikoval jako přípravné ve vztahu k té části jejich jednání, ve které došlo k návozu tabáku do meziskladu v Rakousku. Tuto část jednání obviněných, správně posouzenou jako nacházející se ve stadiu přípravy, je však třeba odlišit od části, kterou soudy posoudily jako jednání ve stadiu pokusu, a to vzhledem ke skutečnostem, které byly zdůrazněny výše. K námitce nesprávného právního posouzení pojmu „tabákový odpad“ 44. Obvinění vznesli námitku týkající se posouzení pojmu „tabákový odpad“. Soudům v tomto směru předně vytýkají nesprávnost hmotně právního závěru spočívajícím v úsudku o vzniku daňové povinnosti ve vztahu k dovozenému tabáku, který nenaplňoval požadavky zákona kladené na předmět daňové povinnosti. Ani tato námitka obviněných však není důvodná. 45. Předmětem daně z tabákových výrobků ve smyslu zákona č. 353/2003 Sb., o spotřebních daních, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o spotřebních daních“) je podle §101 odst. 3 písm. c) ve znění účinném v období od 1. 5. 2011 – 31. 12. 2014, v němž docházelo k páchání trestné činnosti obviněnými, pro účely tohoto zákona „tabákem ke kouření 1. tabák řezaný, popřípadě jinak dělený, kroucený nebo lisovaný do desek, a který je možné kouřit bez dalšího průmyslového zpracování, 2. tabákový odpad upravený pro prodej konečnému spotřebiteli, který nespadá pod písmeno a) nebo b) a který je možné kouřit, nebo 3. tabák ke kouření obsahující více než 25 % hmotnosti tabákových částic s šířkou řezu menší než 1,5 mm; jedná se o jemně řezaný tabák určený pro ruční výrobu cigaret.“ 46. Obvinění důvodnost své výhrady zakládají na závěrech svědkyně Ing. P. Ž., z níž by mělo plynout, že některé ze vzorků, jež byly předmětem analýzy celně technické laboratoře (dále jen „CTK“), nebylo možné kouřit. V tomto směru je třeba předně uvést, že zboží dovážené na území České republiky mělo formu buď tabákových listů (tzv. strips) nebo tabákového zbytku (tzv. scraps). Právní režim tohoto materiálu byl stanoven na základě zkoušek příslušných vzorků provedených CTK (viz protokoly o zkouškách zařazené na č. l. 1668 – 2084), která na základě výsledků svých zjištění tabák zařadila do příslušné kategorie Společného celního sazebníku Evropské unie (zajištěný tabák „scraps“ byl zařazen do kódu KN: 24031990 jako tabák ke kouření, který se může kouřit bez dalšího průmyslového zpracování, tabák zajištěný v sáčcích GOLEM směs extra a GRANDINI byl zařazen do kódu KN: 24031910 jako tabák, ke kouření, který se může kouřit bez dalšího průmyslového zpracování a tabák zajištěný jako „strips“ byl zařazen do kódu: 240120 jako sušený, částečně odřepíkovaný tabák, který nelze kouřit bez další úpravy). 47. Zkoušky tabáku provedené CTK poskytly podklady pro zjištění, že předložené vzorky tabáku lze kouřit po naplnění do cigaretové dutinky a součástí protokolů o provedených zkouškách je podrobný rozbor vlastností testovaného tabáku, mimo jiné jeho struktura, možnost jeho kouření v cigaretové dutince nebo v lulce, jeho vůně, chuť, síla, ostrost nebo aroma, jakož i vlastnosti zkoumaného tabáku. Závěry provedených zkoušek CTL jednoznačně nasvědčí závěru, že tabák bylo možné kouřit. Předložené vzorky tabáku, které byly zabaleny ve spotřebitelských baleních, byly navíc způsobilé ke kouření bez dalšího průmyslového zpracování (vzorky baleného tabáku GRANDINI 50 g, GRANDINI 200 g), který byl upravený pro prodej konečnému spotřebiteli (GOLEM směs extra 150g). Skutečnost, že v některých případech nebylo možné vzorky tabáku kouřit bez další úpravy (vzorky Blended strips Grade AB 1 – protokoly na č. l. 1903-1942) nezakládá bez dalšího závěr, že by předmětný tabák nebyl zdanitelným plněním pro účely zákona o spotřební dani. Jak plyne z uvedených protokolů CTL, k tomu, aby bylo možné tabák kouřit, bylo by ho nutné nařezat a zabalit do cigaretového papírku, naplnit do cigaretové dutinky nebo lulky. Tento velmi jednoduchý proces, který by ostatně kuřák-spotřebitel zvládl i prostým nadrcením tabákového hmoty, byl obviněnými uskutečňován v příslušných objektech, ve kterých docházelo k úpravě tabáku za účelem jeho konečného prodeje spotřebitelům. 48. Ve vztahu k posouzení znaku „tabák, který lze kouřit“ odkazuje Nejvyšší soud rovněž na důvodovou zprávu k §101 zákona o spotřebních daních ve znění novely zákona č. 95/2011, v níž se ve vztahu k určení znaku tabák „který lze kouřit“ obecně konstatuje, že se nahrazuje dřívější pojem tabák „způsobilý ke kouření“ pojmem „který lze kouřit“. Podle toho „správce daně nebude nadále již muset prokazovat ‚způsobilost‘ či ‚nezpůsobilost ke kouření‘ tabáku – rozhodující bude pouze to, že se jedná o tabák a že jej lze kouřit (nelze kouřit pouze tabák, který je např. napaden škůdci nebo napuštěn chemickou látkou – znemožňující ‚humánní použití‘, tj. tabák, který je chemicky, biologicky či mechanicky znehodnocen).“ Žádnými nedostatky tohoto druhu (napadení škůdci, chemické, biologické či mechanické znehodnocení) tabákové vzorky nevykazovaly. 49. Ze závěrů protokolů CTK je zřejmé, že tabákový materiál, který prošel procesem primárního sušení a následného řízeného vlhčení, se zjištěnou přítomností glycerinu, který – pokud tabák nebyl již nadrcen – bylo možné jednoduchým nařezáním či nadrcením kouřit (k výkladu této otázky srov. i např. rozsudek Soudního dvora EU ve věci Eko-Tabak, s. r. o. proti Generálnímu ředitelství cel ze dne 6. 4. 2017, věc C-638/15). V souladu s těmito závěry – které ostatně potvrzují konstatování předešlých soudů – lze uzavřít, že předmětný tabák naplňoval požadavky kladené §101 zákona o spotřebních daních, neboť se jednalo o tabák, který bylo možné kouřit, a proto podléhal i daňové povinnosti a představoval zdanitelné plnění ve smyslu §101 odst. 3 písm. c) bod 1 a 2 zákona o spotřebních daních. 50. Sama skutečnost, že některé vzorky nebylo možné kouřit bez jejich další úpravy bez dalšího – jak dovozují obvinění – nezakládá domněnku, že tabák nebyl předmětem zdanitelného plnění, jelikož velmi jednoduchým mechanickým postupem bylo možné kouřit i tyto vzorky, a to buď jejich nařezáním či nadrcením. K tomu ostatně sloužilo zařízení na řezání tabáku, které bylo zajištěno v garáži na ulici K. v O. Rovněž tedy znak tabák „vhodný ke kouření bez dalšího průmyslového zpracování“ byl v posuzované věci naplněn. Ve vztahu k posouzení znaku „bez dalšího průmyslového zpracování“ lze odkázat na rozsudek Soudního dvora EU ze dne 24. 9. 2004 ve věci Brinkmann Tabakfabrik GmbH (C-319/96) či rozsudek ze dne 10. 11. 2005 ve věci Komise v. Německo (C-197/04), podle nichž o průmyslové zpracování nejde v případech, ve kterých dochází k prostému vkládání tabákového smotku do cigaretové dutinky. Vzhledem k tomu, že tyto produkty mohly být snadno připraveny ke kouření postupem spočívajícím v podstatě pouze v nadrcení či nařezání tabákového stripsu, lze konstatovat, že šlo o tabák, který je vhodný ke kouření, aniž by existovala objektivní potřeba jejich dodatečného průmyslového zpracování. K námitce nenaplnění znaků spolupachatelství 51. Právně relevantní námitku vznesl obviněný E. v doplnění dovolání, v němž ve vztahu ke skutkové větě výroku o vině soudům vytýká, že popis jeho jednání nenaplňuje znaky spolupachatelství (část III. doplnění dovolání). Této námitce však nelze přisvědčit. 52. V prvé řadě je třeba obecně uvést, že spolupachatelství je upraveno v §23 tr. zákoníku, podle něhož „[b]yl-li trestný čin spáchán úmyslným společným jednáním dvou nebo více osob, odpovídá každá z nich, jako by trestný čin spáchala sama (spolupachatelé)“ . Spolupachatelství je případem trestní součinnosti (tzv. účastenství v širším smyslu) a je založeno na společném jednání a úmyslu k tomu směřujícímu. O společné jednání, ať již současně probíhající nebo postupně na sebe navazující, jde tehdy, jestliže každý ze spolupachatelů naplnil svým jednáním všechny znaky skutkové podstaty trestného činu, nebo pokud každý ze spolupachatelů svým jednáním uskutečnil jen některý ze znaků skutkové podstaty trestného činu, jež je pak naplněna jen souhrnem těchto jednání [srov. rozhodnutí uveřejněné pod číslem 66/1955 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek a stanovisko Nejvyššího soudu ČSSR ze dne 19. 1. 1982 č. Tpjf 158/80 (uveřejněné pod číslem 17/1982 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek)], anebo pokud jednání každého ze spolupachatelů je alespoň článkem řetězu, přičemž jednotlivé činnosti – články řetězu – působí současně nebo postupně ve vzájemné návaznosti a směřují k přímému vykonání trestného činu a jen ve svém celku tvoří jeho skutkovou podstatu [srov. rozsudek Nejvyššího soudu SSR ze dne 23. 11. 1972, sp. zn. 1 Tz 68/72 (uveřejněné pod číslem č. 36/1973 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek) nebo ze dne 30. 11. 1966, sp. zn. 8 Tz 77/66 (uveřejněné pod číslem 15/1967 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek)]. 53. K naplnění pojmu spolupachatelství není třeba, aby se všichni spolupachatelé zúčastnili na trestné činnosti stejnou měrou. Stačí i částečné přispění, třeba i v podřízené roli, jen když je vedeno stejným úmyslem jako činnost ostatních pachatelů, a je tak objektivně i subjektivně složkou děje, tvořícího ve svém celku trestné jednání [viz např. rozsudek Vrchního soudu v Praze ze dne 5. 11. 1993, sp. zn. 7 To 168/93 (uveřejněný pod číslem 18/1994 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek)]. Společný úmysl spolupachatelů musí zahrnovat jak jejich společné jednání, tak sledování společného cíle, přičemž předchozí vzájemná výslovná dohoda není vyžadována a postačí, jde-li o dohodu konkludentní. Každý spolupachatel si však musí být vědom alespoň možnosti, že jednání jeho i ostatních spolupachatelů směřuje k spáchání trestného činu společným jednáním, a být s tím pro tento případ srozuměn. 54. S ohledem na charakteristiku spolupachatelství je nezbytné připomenout roli, která je obviněnému E. ve skutkové větě – dále rozvedené v odůvodnění napadených rozhodnutí – přisuzována. Obviněný – byť se do této role stylizuje – nefiguroval pouze jako řidič, který by si nebyl vědom toho, k jakému účelu přepravovaný tabák slouží. Rovněž ani výrok o vině nespočívá na prostém přijetí závěru, že v celém případu figuroval pouze jako řidič vozidla převážejícího tabák přes hranice státu. Obviněný ve své dovolací argumentaci zaujímá postoj, který zjevně neodpovídá jemu přisuzované roli, a zmiňuje pouze některá ze skutkových zjištění, jež by měla – izolovaně hodnoceno – svědčit v jeho prospěch. Následně vede polemiku se závěry, které soudy ve vztahu k závěru o spolupachatelství učinily. Tím se ve stádiu dovolacího řízení snaží Nejvyšší soud přesvědčit o tom, že jeho úloha byla spojena pouze s rolí řidiče a že se stal obětí nelegální činnosti ostatních spoluobviněných. 55. To však objektivnímu stavu věci zjevně neodpovídá, neboť úloha obviněného v celé věci je věrně dokreslována právě vyjádřením obsaženým v tzv. skutkové větě výroku o vině (které obviněný přehlíží), podle něhož (dílčí skutek ad I. výroku o vině) obviněný E. společně se spoluobviněnými E. P., P. O., M. S. a společností EXPAND SERVICES, s. r. o. „v únoru roku 2014 … se záměrem zkrátit český stát na spotřební dani a sebe neoprávněně obohatit, pořizovali sušené částečně odřapíkované tabákové listy a tabákový odpad … převáželi je … přes hraniční přechod mezi Rakouskou republikou a Českou republikou … kde následně vyskladňovali jednak tabákové listy v garáži … na ulici K. v O., kde je řezali na tabák ke kouření … a takto zpracovaný jej následně převáželi a skladovali jednak v rodinném domě na adrese J. a jednak na adrese R., kde jej balili do spotřebitelského balení … a jednak tabákový odpad v rodinném domě na adrese R. upravovali pro prodej konečnému spotřebiteli tak, že jej balili do malospotřebitelského balení … ačkoliv věděli, že takto vyrábí tabákové výrobky, které jsou … předmětem spotřební daně a vzniká jim povinnost tuto daň u správce daně přiznat a zaplatit, kdy v úmyslu získat finanční prospěch zkrácením spotřební daně, po vzájemné předchozí domluvě, přípravě a rozdělení úloh, obviněný V. E. jako řidič … dovezl … celkem dvacet čtyři dodávek tabákového odpadu o objemu 17.746 kg a tabákových listů o objemu 5.500 kg, dne 20. prosince 2012 … dovezl společně s P. O. … dvě dodávky tabákového odpadu o objemu 1.080 kg a tabákových listů o objemu 1.080 kg, ačkoli věděl, že veškerý jím takto dovezený tabák bude … přepracován na vybrané výrobky a tyto budou bez řádného odvedení spotřební daně dále distribuovány, vystupujíc pod smyšleným jménem V. N. … vystavil potvrzení italskému dodavateli tabáku o vývozu tabáku …, podílel se společně s P. O. na výrobě tabákových výrobků, … společně s P. O. vyskladňoval … tabákové listy a tyto následně … řezal, … sušil, parfémoval a provětrával a balil do pytlů … ve dnech 8. až 11. února 2014 společně s P. O. dovezl … 25 kartonových krabic obsahujících vyžílené tabákové listy (strips) o objemu 3.018 kg a 15 kartonových krabic obsahujících tabákový odpad (scraps) o objemu 1.592,5 kg a tyto společně s P. O. vykládal z dodávek a ukládal v garáži za účelem jejich dalšího zpracování – řezání, sušení, parfémování, vážení a balení a jejich následné distribuce bez řádného odvedení spotřební daně a dne 10. února 2014 za použití osobního motorového vozidla … dohlížel na průběh přepravy tabáku z Rakouska do České republiky,“. 56. Tento zkrácený výňatek skutkové věty výroku o vině věrně popisuje roli a postavení obviněného E. v organizované soustavě, kterou za účelem páchání trestné činnosti a jejího rozvíjení spoluobvinění vytvořili. Znaky spolupachatelství byly v posuzované věci naplněny po formální stránce již tím, že na organizované trestné činnosti se podílely celkem čtyři fyzické osoby (pátou byla obchodní společnost EXPAND SERVICES, s. r. o.), které mezi sebou měly navzájem rozděleny role, jejichž naplňování bylo předpokladem řádného fungování celé skupiny. Jak bylo výše uvedeno, spolupachatelství je založeno na společném jednání a úmyslu k tomu směřujícímu. O společné jednání jde tehdy, jestliže každý ze spolupachatelů uskuteční svým jednáním všechny znaky skutkové podstaty trestného činu nebo jestliže každý ze spolupachatelů svým jednáním uskutečnil jen některý ze znaků skutkové podstaty trestného činu, jež je pak naplněna jen souhrnem těchto jednání, anebo i tehdy, pokud jednání každého ze spolupachatelů je alespoň článkem řetězu, přičemž jednotlivé činnosti – články řetězu směřují k přímému spáchání trestného činu a jen ve svém celku naplňují jeho skutkovou podstatu a působí současně. Úmysl při spolupachatelství musí směřovat ke spáchání trestného činu společným jednáním. Tím se odlišuje spolupachatelství od souběžného pachatelství několika osob (srov. rozhodnutí pod č. 36/1973-I. Sb. rozh. tr.). V případě dovolatele s ohledem na učiněná skutková zjištění nevzniká pochybnost o tom, že se jako spolupachatel na činu podílel nejméně v třetí vyjmenované formě spolupachatelství. 57. V posuzované věci obviněný E. naplňoval znaky společného jednání již tím, že úmyslně a při vědomosti skutečného stavu věci, že tabáková surovina (tabákový odpad a tabákové listy) bude na území České republiky zpracována a dodána konečným spotřebitelům, aniž by ve vztahu k nim byla splněna daňová povinnost, nepochybně přispěl svým jednáním k naplnění všech znaků skutkové podstaty §240 tr. zákoníku, a to jak v části jejího dokonání, tak v části, v jaké zůstala ve stádiu pokusu podle §21 tr. zákoníku. Jednání obviněného E. se neomezilo pouze na činnost jím popisovanou, jelikož jeho úkolem nebyl prostý dovoz tabákové suroviny na území České republiky. Podle zjištění soudů se podílel i na dalším zpracováním tabáku, což je ve skutkové větě výroku o vině vyjádřeno tím, že dovozené tabákové listy „vyskladňoval … následně … řezal, … sušil, parfémoval a provětrával a balil do pytlů … ve dnech 8. až 11. února 2014 společně s P. O. dovezl … vyžílené tabákové listy (strips) a kartonové krabice obsahující tabákový odpad (scraps) a tyto společně s P. O. vykládal … za účelem jejich dalšího zpracování – řezání, sušení, parfémování, vážení a balení a jejich následné distribuce bez řádného odvedení spotřební daně“ , tj. činil kroky, jimiž směřoval (přispíval) k dokonání (či pokusu) trestného činu zkrácení daně, poplatku a podobné povinné platby. Námitka obviněného, že nejednal ve spolupachatelství, je tedy zjevně nedůvodná, jelikož provedeným dokazováním byl vztah trestné součinnosti obviněných nepochybně prokázán. Ke shrnutí námitek podřazených pod dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř . 58. Námitky, které obvinění P., E. a S. podřadili pod dovolací důvod podle §265 odst. 1 písm. g) tr. ř. Nejvyšší soud shledal jako zjevně neopodstatněné. Obvinění totiž sice formálně právně relevantním způsobem tyto námitky pod příslušný dovolací důvod podřadily, Nejvyšší soud je však neshledal jako důvodné. K dovolacímu důvodu podle §265b odst. 1 písm. l) tr. ř. 59. Předchozí konstatování ve vztahu k dovolacímu důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. nutně ústí i do závěrů, které je nezbytné učinit ve vztahu k dovolacímu důvodu podle §265b odst. 1 písm. l ) tr. ř., jenž uplatil v rámci doplnění svého dovolání obviněný E. Ve vztahu k tomuto dovolacímu důvodu je třeba konstatovat, že ho obviněný uplatnil v jeho druhé alternativě, tj. že bylo rozhodnuto o zamítnutí nebo odmítnutí řádného opravného prostředku, přestože byl v řízení mu předcházejícím dán důvod dovolání uvedený v písmenech a) až k). Pokud jde o tento dovolací důvod v alternativě zvolené obviněným, může být tento naplněn pouze tehdy, shledá-li dovolací soud důvodným tvrzení dovolatele, že rozhodnutí soudu prvního stupně je zatíženo vadou, která naplňuje tvrzený dovolací důvod, pro který neměl odvolací soud přistoupit k zamítnutí jeho odvolání proti rozsudku soudu prvního stupně. Vzhledem k tomu, že takové zjištění v posuzované věci Nejvyšší soud neučinil – neboť důvodnost uplatnění důvodu dovolání podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. nebyla shledána – byl zjevně neopodstatněně uplatněn rovněž dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. l ) tr. ř. K námitce nepřípustnosti trestního stíhání 60. Obviněný S. vznesl námitku nepřípustnosti trestního stíhání ve smyslu §11 odst. 1 písm. l ) tr. ř., o níž opřel dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. e) tr. ř. Nejvyšší soud ani tuto námitku však neshledává důvodnou. Obviněný nepřípustnost trestního stíhání opírá o argument, že mu byla platebním výměrem Celního úřadu pro Moravskoslezský kraj ze dne 19. 2. 2016 vyměřena spotřební daň za zdaňovací období únor 2014 ve výši 4.303.440 Kč a její neodvedení bylo „penalizováno platební výměrem ze dne 21. 4. 2016 částkou 1.220.863 Kč“ . Z toho vyvozuje překážku probíhajícího trestního stíhání v podobě ne bis in idem . 61. Při posouzení důvodnosti námitky dovolatele nelze nezmínit, jak k nastolené otázce přistupuje v současnosti v rámci své rozhodovací činnosti Nejvyšší soud. Ten se problematikou aplikace zásady ne bis in idem v souvislosti s postihem pachatelů trestného činu zkrácení daně, poplatku a jiné podobné platby zaobíral v usnesení velkého senátu trestního kolegia ze dne 4. 1. 2017, sp. zn. 15 Tdo 832/2016, v němž svůj přístup k dané otázce transparentně vyjádřil. 62. Z odůvodnění citovaného usnesení velkého senátu trestního kolegia Nejvyššího soudu je patrno, že penále má za zmíněných okolností povahu trestu za totožný skutek (viz závěry uvedené v bodech 56-61 odůvodnění), avšak z této skutečnosti samotné ještě nevyplývá, že trestní stíhání a odsouzení osoby, které bylo uloženo penále, je v rozporu s ustanovením čl. 4 Protokolu č. 7 k Úmluvě. V bodě 62 odůvodnění citovaného usnesení velký senát vyložil, že Úmluva nezakazuje, aby řízení, v jejichž rámci jsou ukládány tresty, byla rozdělena do různých fází a aby v jejich rámci byly postupně nebo paralelně ukládány různé sankce za protiprávní jednání trestně právní povahy. Tato část odůvodnění citovaného usnesení zdůrazňuje význam otázky, zda specifická národní opatření ve své podstatě nebo svými účinky nepředstavují dvojí riziko na úkor dotčeného jednotlivce, nebo zda naopak jde o výsledek celistvého systému jako vzájemně propojeného souvisejícího celku, který umožňuje reagovat na různé aspekty protiprávního jednání předvídatelným a přiměřeným způsobem, aby dotčený jednotlivec nebyl vystaven nespravedlnosti. Důraz je kladen na to, že smyslem ustanovení čl. 4 Protokolu č. 7 k Úmluvě je zabránit nespravedlivému dvojímu stíhání nebo potrestání jednotlivce za stejné protiprávní jednání, což ale neznamená, že jsou v rozporu s Úmluvou takové právní systémy, které jsou založeny na možnosti vedení paralelních řízení ve vztahu k jednomu protiprávnímu jednání různými orgány a pro různé účely. V bodě 63 odůvodnění citovaného usnesení velký senát vysvětlil, že pro posuzování případů, v nichž vyvstává otázka dvojího řízení trestněprávní povahy ve smyslu zásady ne bis in idem , má stěžejní význam tzv. test dostatečně úzké souvislosti v podstatě a čase. Nemá-li totiž dojít ke dvojímu řízení nebo trestu ve smyslu čl. 4 Protokolu č. 7 k Úmluvě, musí být zjištěno, že obě řízení jsou spojena takovým celistvým způsobem, že tvoří jeden koherentní celek, což znamená, že sledovaný účel a použité prostředky se musejí vzájemně doplňovat a být spojeny v čase a že možné důsledky právní reakce na protiprávní jednání, která je organizována formou paralelních řízení, musejí být ve vztahu k dotčené osobě přiměřené a předvídatelné. V bodě 64 odůvodnění citovaného usnesení velký senát trestního kolegia Nejvyššího soudu s odkazem na rozsudek velkého senátu Evropského soudu pro lidská práva vytyčil okruh konkrétních dílčích hledisek podstatných pro posouzení, zda mezi oběma řízeními existuje natolik úzká spojitost, že je možné pokládat je za jeden celek neporušující zásadu ne bis in idem [viz usnesení Nejvyššího soudu ze dne 23. 2. 2017, sp. zn. 7 Tdo 1068/2016]. 63. Jak vyplývá z nosných závěrů citovaného usnesení, je pro posouzení toho, zda ve věci šlo o nepřípustné porušení zásady dvojího trestání, rozhodná skutečnost, zda účinky obou řízení (správního, ve kterém bylo vyměřeno daňové penále a trestního, ve kterém bylo rozhodnuto o vině a trestu) jsou výsledkem celistvého systému vzájemně propojeného souvisejícího celku umožňujícího reagovat na různé aspekty protiprávního jednání předvídatelným a přiměřeným způsobem tak, aby dotčený jednotlivec nebyl vystaven nespravedlnosti. Jak bylo konstatováno, pro učinění takových zjištění má stěžejní význam tzv. test dostatečně úzké souvislosti v podstatě a čase. 64. Pro konstatování časové souvislosti je podstatný časový snímek, který dokumentuje vzájemný postup orgánů celní správy a následně orgánů činných v trestním řízení. Daňový subjekt byl Celním úřadem pro Moravskoslezský kraj vyzván k podání řádného daňového tvrzení ke spotřební dani z tabákových výrobků podle §145 odst. 1 zákona č. 280/2009 Sb., daňový řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „daňový řád“) výzvou datovanou dne 27. 5. 2015 (č. l. 5771-5774), z toho důvodu, že obviněný S. nepředložil doklady, které by prokazovaly zdanění celními orgány zajištěného tabáku, ani datum a způsob jejich nabytí, čímž mu vznikla povinnost daň přiznat a stanovit podle §9 odst. 3 písm. e) zákona o spotřebních daních. Součástí výzvy bylo i poučení správce daně, že pokud této povinnosti obviněný nedostojí, je správce daně oprávněn zjistit základ daně a stanovit daň podle pomůcek ve smyslu §98 odst. 1 daňového řádu (č. l. 5774). Jelikož své povinnosti obviněný S. nedostál a povinnost spotřební daň přiznat a zaplatit mu vznikla ke dni 11. 2. 2014, vydal správce daně dne 19. 2. 2016 platební výměr ev. č. 21806/2016-570000-31 na spotřební daň z tabákových výrobků za zdaňovací období únor 2014 (č. l. 6195-6198), v němž vyměřil daň z tabákových výrobků ve výši 4.303.440 Kč a následně i platební výměr ze dne 21. 4. 2016 (č. j. 46649/2016-570000-31) na pokutu za opožděné tvrzení daně podle §250 daňového řádu, jímž celní orgán uložil obviněnému penále za opožděné tvrzení spotřební daně za období únor 2014 ve výši 215.172 Kč (č. l. 6245). Paralelně k tomu bylo vedeno trestní řízení. Úkony trestního řízení byly zahájeny dne 17. 5. 2013 (č. l. 1), usnesení o zahájení trestního stíhání proti P. O., E. P. a M. S. vydal policejní orgán dne 12. 2. 2014 (č. l. 886), které obviněný převzal dne 12. 2. 2014 (č. l. 889), přičemž obžaloba, vyhotovená dne 22. 10. 2014, byla podána dne 24. 10. 2014 (č. l. 4935-4979), soud prvního stupně o vině dovolatele a ostatních obviněných rozhodl rozsudkem dne 10. 2. 2016 (č. l. 5877-6018) a o odvolání obviněných včetně dovolatele rozhodl odvolací soud rozsudkem ze dne 29. 11. 2016 (č. l. 6251-6267) dne 29. 11. 2016. 65. V daném směru – jde-li o časový aspekt testu souvislosti – nelze akceptovat výhradu obviněného o porušení zásady zákazu dvojího trestání ( ne bis in idem ) za situace, kdy paralelně probíhala vedle sebe dvě řízení, a to daňové, které vyústilo ve vydání platebního výměru na spotřební daň z tabákových výrobků (v únoru 2016) – odvolání obviněného proti němu bylo zamítnuto rozhodnutím Generálního ředitelství cel, čímž bylo potvrzeno rozhodnutí Celního úřadu pro Moravskoslezský kraj (v listopadu 2016) – a vydání navazujícího platebního výměru (v dubnu 2016), jímž bylo obviněnému vyměřeno penále za opožděné daňové tvrzení, a řízení trestní, v něm došlo k vyslovení viny dovolatele trestným činem a uložení právního následku (trestu) zjištěné trestní odpovědnosti. Obě řízení, tj. jak řízení správní, tak trestní pojila úzká časová souvislost, jelikož probíhala paralelně vedle sebe a následky z obou těchto řízení vyvstávající byly pro obviněného presumovatelné, jelikož obviněný zcela evidentně byl srozuměn s oběma probíhajícími řízeními a musel si proto být vědom i následků, které se pojí s řádným neodvedením daně, resp. prodlením s podáním řádného daňového tvrzení. Podmínka úzké časové souvislosti tedy v posuzovaném případě byla splněna. 66. Pokud jde o druhou z podmínek, tj. souvislost obou řízení v podstatě, zde je třeba v prvé řadě konstatovat, že pro naplnění této podmínky je nezbytné určení, zda použité prostředky se vzájemně doplňovaly a ve vztahu k obviněnému byly užity přiměřeným způsobem. Pro účely těchto zjištění poukazuje Nejvyšší soud na skutečnost, že obviněnému bylo za opožděné daňové tvrzení spotřební daně vyměřeno penále v rozsahu 215.172 Kč (nikoli 1.220.863 Kč jak tvrdí dovolatel; tato částka představovala úroky z prodlení). S přihlédnutím k rozsahu a rozmezí doby, v jaké se obviněný na trestné činnosti podílel, a se zřetelem k tomu, jaké následky svým jednáním (ve spolupachatelství s dalšími spoluobviněnými) způsobil, při zřeteli ke zjištění, že obviněný nebyl postižen jinou trestní sankcí, než propadnutím věci v podobě finanční hotovosti ve výši 17.700 Kč, která byla zajištěna v jeho bydlišti, považuje Nejvyšší soud i druhou z požadovaných podmínek za splněnou, jelikož pro obviněného nebylo uložení daňového penále zcela zjevně nespravedlivé, nemělo ani likvidační charakter, jak se snaží konstatovat obviněný ve svém dovolání a prostředky, které byly v obou řízeních použity, lze hodnotit jako vzájemně se doplňující, neboť byly spojeny v čase a možné důsledky právní reakce na protiprávní jednání byly pro obviněného přiměřené a předvídatelné. Ke způsobu rozhodnutí o podaných dovoláních 67. Z uvedeného hodnocení dovolání obviněného plyne, že dovolatel uplatnil v převážné míře námitky, které se s uplatněným dovolacím důvodem podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. věcně rozešly. Jediná námitka hmotně právního charakteru, která byla způsobilá obsahově uplatněný dovolací důvod naplnit, nebyla shledána opodstatněnou. Vzhledem k tomu Nejvyšší soud o celém dovolání obviněného rozhodl způsobem uvedeným v §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. Podle něj Nejvyšší soud dovolání odmítne, jde-li o dovolání zjevně neopodstatněné. 68. Stejným způsobem rozhodl dovolací soud i o dovoláních obviněných E. P. a M. S., neboť i jejich mimořádné opravné prostředky byly vyhodnoceny z důvodů výše vyložených jako zjevně neopodstatněné. 69. Za podmínek §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. rozhodl Nejvyšší soud o tomto dovolání, jakož i o ostatních mimořádných opravných prostředcích zbývajících obviněných v neveřejném zasedání. Pokud jde o rozsah odůvodnění tohoto usnesení, odkazuje se na ustanovení §265i odst. 2 tr. ř., podle něhož „[v] odůvodnění usnesení o odmítnutí dovolání Nejvyšší soud jen stručně uvede důvod odmítnutí poukazem na okolnosti vztahující se k zákonnému důvodu odmítnutí“ . K návrhu obviněného E. na přerušení výkonu napadeného rozhodnutí 70. Vzhledem ke skutečnosti, že nářky obviněného vztahující se k tvrzeným nedostatkům soudních rozhodnutí, nebyly Nejvyšším soudem shledány opodstatněnými, nevyvstala před ním ani důvodnost postupu rozhodnout v souladu s požadavky obviněného o přerušení výkonu napadeného rozhodnutí ve smyslu §265o odst. 1 tr. ř., podle něhož „[p]řed rozhodnutím o dovolání může předseda senátu Nejvyššího soudu odložit nebo přerušit výkon rozhodnutí, proti němuž bylo podáno dovolání.“ Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§265n tr. ř.). V Brně dne 29. srpna 2017 JUDr. Ivo Kouřil předseda senátu