ECLI:CZ:NS:2002:6.TDO.697.2002.1
sp. zn. 6 Tdo 697/2002
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky projednal v neveřejném zasedání konaném dne 16. října 2002 dovolání, které podala obviněná J. Z., proti usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 17. 6. 2002, sp. zn. 6 To 263/2002, jenž rozhodoval jako soud odvolací v trestní věci vedené u Okresního soudu v Bruntále pod sp. zn. 2 T 138/2001, a rozhodl takto:
Podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. se dovolání obviněné J. Z. odmítá .
Odůvodnění:
Rozsudkem Okresního soudu v Bruntále ze dne 12. 2. 2002, sp. zn. 2 T 138/2001, byli obvinění J. M. a J. Z. uznáni vinnými trestným činem podvodu podle §250 odst. 1, 2 tr. zák., protože v období od měsíce září 1995 do měsíce května 1996 v B. jako jednatelé společnosti R. B., s. r. o., odebrali od společnosti HMZ, a. s., jejímž právním nástupcem je společnost OSRAM B., s. r. o., celkem 3248 kusů obědů pro zaměstnance společnosti R. B., s. r. o., a to přesto, že si byli vědomi své skutečné finanční situace, jež jim v tomto období již nedovolovala dodané obědy hradit a způsobili tak škodu společnosti HMZ, a. s., B. ve výši nejméně 78.618,- Kč.
Za tento trestný čin byla obviněná J. Z. odsouzena podle §250 odst. 2 tr. zák. k trestu odnětí svobody v trvání deseti měsíců, přičemž podle §58 odst. 1 písm. a), §59 odst. 1 tr. zák. byl jeho výkon podmíněně odložen na zkušební dobu v trvání jednoho roku a šesti měsíců. Podle §228 odst. 1 tr. ř. byla obviněným J. M. a J. Z. uložena povinnost zaplatit společně a nerozdílně poškozené společnosti OSRAM B., s. r. o., škodu ve výši 78.618,- Kč, přičemž podle §229 odst. 2 tr. ř. byla tato poškozená společnost odkázána se zbytkem svého nároku na náhradu škody na řízení ve věcech občanskoprávních. Tímtéž rozsudkem byl k podmíněnému trestu odnětí svobody odsouzen i obviněný J. M.
Proti tomuto rozsudku podala obviněná J. Z. odvolání, které bylo usnesením Krajského soudu v Ostravě ze dne 17. 6. 2002, sp. zn. 6 To 263/2002, podle §256 tr. ř. zamítnuto.
Vůči citovanému usnesení Krajského soudu v Ostravě podala dne 7. 8. 2002 obviněná J. Z. prostřednictvím svého obhájce dovolání, jenž směřuje do výroku, kterým bylo zamítnuto její odvolání. Obviněná opírá dovolání o důvod uvedený v §265b odst. 1 písm. e) tr. ř., když považuje za nesprávné právní posouzení skutku v řízení před soudem prvního stupně ve smyslu §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Konstatuje, že se „necítí být vinna ze spáchání trestného činu“.
Obviněná v dovolání mimo jiné namítá, že nebylo prokázáno, že by v květnu 1995 nebo v dalším období jednala se zástupcem poškozené společnosti HMZ, a. s., aby jej uvedla v omyl, nebo mu zamlčela skutečnou finanční situaci společnosti R. B., s. r. o. V trestním řízení nebyla jako svědek vyslechnuta žádná konkrétní fyzická osoba z poškozené organizace, jež je právnickou osobou, která byla oprávněna učinit úkon s majetkovou dispozicí spojený s dodávkou obědů. Z toho obviněná dovozuje, že nebyla prokázána existence příčinné souvislosti mezi omylem osoby pověřené jednat za poškozenou společnost a obohacením společnosti R. B., s. r. o. V této souvislosti poukazuje na rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 19. 7. 2002, sp. zn. 8 Tz 136/2000, který řešil obdobnou problematiku. Obviněná dále tvrdí, že soudy obou stupňů nevzaly v úvahu výpověď likvidátora společnosti R. B., s. r. o. Zdůrazňuje, že nebylo prokázáno, že by úhrada ceny obědů byla doručením faktur, jak předpokládala uzavřená smlouva, poškozenou společností v období září 1995 až květen 1996 skutečně požadována. Podle tvrzení obviněné jsou rozhodnutí soudů obou stupňů postaveny na jakési „objektivní odpovědnosti“ jednatelů dlužnické společnosti a nepřihlížejí ke konkrétním okolnostem případu.
Z těchto důvodů obviněná navrhla, aby Nejvyšší soud podle §265k odst. 1 tr. ř. zrušil v celém rozsahu napadené usnesení i rozsudek soudu prvního stupně a zprostil ji obžaloby.
Předseda senátu soudu prvního stupně doručil v souladu s ustanovením §265h odst. 2 tr. ř. opis dovolání obviněné státnímu zástupci Nejvyššího státního zastupitelství s upozorněním, že se může k dovolání písemně vyjádřit a souhlasit s projednáním dovolání v neveřejném zasedání ve smyslu §265r odst. 1 písm. c) tr. ř. Nejvyšší soud však ke dni svého rozhodnutí písemné vyjádření neobdržel.
Nejvyšší soud jako soud dovolací (§265c tr. ř.) předně zjišťoval, zda v předmětné trestní věci jsou splněny podmínky přípustnosti dovolání podle §265a tr. ř. Shledal, že dovolání je přípustné podle §265a odst. 1, 2 písm. h) tr. ř., neboť napadá pravomocné rozhodnutí soudu ve věci samé, kterým soud ve druhém stupni zamítl řádný opravný prostředek podaný proti rozsudku, jímž byla obviněná uznána vinnou a byl jí uložen trest. Obviněná je podle §265d odst. 1 písm. b), odst. 2 tr. ř. osobou oprávněnou podat prostřednictvím obhájce dovolání, přičemž tento mimořádný opravný prostředek byl podán ve lhůtě a u příslušného soudu, jak je uvedeno v §265e odst. 1 tr. ř.
Vzhledem k tomu, že dovolání lze podat jen z důvodů uvedených v ustanovení §265b tr. ř., musel Nejvyšší soud posoudit otázku, zda obviněnou uplatněné dovolací důvody lze považovat za důvody uvedené v citovaném ustanovení zákona, jejichž existence je současně nezbytnou podmínkou přezkumu napadeného rozhodnutí dovolacím soudem podle §265i odst. 3 tr. ř.
Podle §265b odst. 1 tr. ř. dovolání lze podat, jen je-li tu některý z následujících důvodů:
e) proti obviněnému bylo vedeno trestní stíhání, ačkoliv podle zákona bylo nepřípustné,
g) rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení.
Z obsahu podaného mimořádného opravného prostředku je zřejmé, že obviněná J. Z. spatřuje nepřípustnost trestního stíhání své osoby v důvodech uvedených v §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. V této souvislosti lze stručně připomenout, že dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. e) tr. ř. spočívá v tom, že ve věci existoval některý z obligatorních důvodů nepřípustnosti trestního stíhání uvedených v §11 odst. 1 tr. ř. a příslušný orgán činný v trestním řízení nerozhodl o zastavení trestního stíhání u obviněné osoby. V tomto směru ale dovolání napadenému usnesení nic nevytýká.
V rámci zákonem vymezeného důvodu dovolání podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. lze namítat, že skutek, jak byl v původním řízení zjištěn, byl nesprávně kvalifikován jako určitý trestný čin, ačkoliv šlo o jiný trestný čin nebo, že nešlo o žádný trestný čin. Rovněž lze namítat nesprávnost jiného hmotně právního posouzení. Důvody dovolání jako specifického mimořádného opravného prostředku jsou koncipovány v ustanovení §265b odst. 1 tr. ř. tak, že dovoláním není možno napadat neúplnost dokazování, způsob hodnocení důkazů a nesprávnost skutkových zjištění. Nejvyšší soud totiž není další odvolací instancí, nemůže v uvedeném směru přezkoumávat zákonnost postupu soudů obou stupňů ve věci. V dovolacím řízení je naopak povinen vycházet z jejich konečného zjištění a teprve v návaznosti na to zvažovat právní posouzení skutku.
V daném případě byly obviněnou J. Z. uplatněny dovolací důvody podle §265b odst. 1 písm. e), g) tr. ř., které ale musí být v dovolání nejen formálně, ale i materiálně tvrzeny a řádně odůvodněny konkrétními vadami, jež jsou obviněnou spatřovány jednak v tom, že proti její osobě bylo vedeno trestní stíhání, ačkoliv podle zákona bylo nepřípustné a dále v právním posouzení skutku vymezeného ve výroku napadeného rozhodnutí. Z obsahu podaného dovolání ovšem vyplývá, že námitky obviněné (viz výše) směřují výlučně vůči skutkovým zjištěním ve věci včetně úplnosti provedeného dokazování a způsobu hodnocení důkazů, v důsledku čehož, až následně, obviněná zpochybňuje právní posouzení skutku učiněné soudy obou stupňů. Samotná skutková zjištění, přestože mohou mít vliv na právní posouzení skutku nebo na jiné hmotně právní posouzení, však Nejvyšší soud nemůže v dovolacím řízení přezkoumávat.
Nejvyšší soud proto konstatuje, že v posuzovaném dovolání sice byly citovány dva zákonné důvody k podání dovolání podle §265b tr. řádu, avšak konkrétní argumenty obsažené v dovolání vycházejí z důvodů jiných, které v zákoně nejsou uvedeny. Obviněná ani v mimořádném opravném prostředku nenamítá, že by skutek popsaný ve výroku o vině rozsudku soudu prvního stupně, který shledal správným i odvolací soud, byl nesprávně právně posouzen nebo, že by rozhodnutí spočívalo na jiném nesprávném hmotně právním posouzení. Zde je třeba zdůraznit, že obsah konkrétně uplatněných námitek, tvrzení i právních názorů, o něž je v dovolání opírána existence určitého dovolacího důvodu, musí skutečně věcně odpovídat zákonnému vymezení takového dovolacího důvodu podle §265b tr. řádu, a nestačí jen formální poukaz na příslušné ustanovení obsahující některý z dovolacích důvodů.
Z těchto jen stručně uvedených důvodů (§265i odst. 2 tr. ř.) Nejvyšší soud dovolání obviněné J. Z. podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. odmítl, neboť bylo podáno z jiných důvodů, než jsou uvedeny v ustanovení §265b tr. ř. Proto nebyl oprávněn postupovat podle §265i odst. 3 tr. ř. (přezkoumat napadené rozhodnutí i řízení jemu předcházející). Toto rozhodnutí Nejvyšší soud učinil v souladu s ustanovením §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. v neveřejném zasedání.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§265n tr. ř.).
V Brně dne 16. října 2002
Předseda senátu:
JUDr. Jiří H o r á k