ECLI:CZ:NS:2002:6.TDO.698.2002.1
sp. zn. 6 Tdo 698/2002
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky projednal v neveřejném zasedání konaném dne 16. 10. 2002 dovolání obviněného J. B., podané proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 14. 2. 2002, sp. zn. 12 To 37/02 jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Krajského soudu v Hradci Králové pod sp. zn. 4 T 44/2000, a rozhodl takto:
Podle §265i odst. 1 písm. e) tr. řádu se dovolání obviněného J. B. odmítá .
Odůvodnění:
Obviněný J. B. byl rozsudkem Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 14. 9. 2001, sp. zn. 4 T 44/2000 uznán vinným:
I. pokračujícím trestným činem podvodu podle §250 odst. 1, odst. 4 tr. zák., kterého se měl dopustit tím, že společně s J. S., v období od 11. 10. 1993 do 7. 4. 1994 na jeho živnostenský list vydaný Obecním živnostenským úřadem Městského úřadu ve S. s předmětem podnikání koupě zboží za účelem jeho dalšího prodeje a prodej, odebral na faktury zboží od různých firem, ačkoliv věděl, že tyto faktury neuhradí ve lhůtách jejich splatnosti, ani po uplynutí těchto lhůt, a prodejem tohoto zboží pod nákupní cenou si zajišťoval zdroj finančních prostředků pro potřebu svou a pro potřeby svých známých a tím způsobil poškozeným uvedeným ve výroku bodu I. napadeného rozsudku škodu ve výši 2.320.740,50 Kč,
II. pokračujícím trestným činem podvodu podle §250 odst. 1, odst. 3 písm. b) tr. zák. dílem dokonaným a dílem ukončeným ve stádiu pokusu podle §8 odst. 1 tr. zák., kterého se měl dopustit tím, že společně s R. J., v období od 30. 7. 1994 do 21. 12. 1994 na jeho živnostenský list vydaný Obecním živnostenským úřadem v N. P., s předmětem podnikání koupě zboží za účelem jeho dalšího prodeje a prodej v rámci živností volných, odebral nebo se pokusil odebrat na faktury zboží od různých firem, ačkoli věděl, že tyto faktury neuhradí ve lhůtě jejich splatnosti a ani po uplynutí těchto lhůt, a prodejem odebraného zboží pod nákupní cenou si pak zajišťoval zdroj finančních prostředků pro potřebu svou a pro potřeby svých známých a tím způsobil poškozeným uvedeným ve výroku II. napadeného rozsudku škodu ve výši 948.949,70 Kč,
III. a) pokračujícím trestným činem podvodu podle §250 odst. 1, odst. 3 písm. b) tr. zák., spáchaným ve spolupachatelství podle §9 odst. 2 tr. zák. (za použití ustanovení §88 tr. zák.), kterého se měl dopustit tím, že jednak společně s J. T. na živnostenský list, vydaný obžalovanému J. T. živnostenským odborem Úřadu města H. K., s předmětem podnikání koupě zboží za účelem jeho dalšího prodeje a prodej, odebrali v období od 19. 11. 1997 do 27. 3. 1998, a posléze J. T. v časově navazujícím období do 30. 4. 1998 sám, na faktury nebo na cizí živnostenský list zboží od různých firem, ačkoliv věděli, že tyto faktury neuhradí ve lhůtách jejich splatnosti a ani po uplynutí těchto lhůt, a prodejem tohoto zboží pod nákupní cenou si zajišťovali zdroj finančních prostředků pro potřebu svoji a pro potřeby svých známých a tím způsobili ve výroku pod bodem III. a) napadeného rozsudku uvedeným poškozeným škodu ve výši 1.241.233,40 Kč.
Za trestné činy pod bodem I. a II. výroku o vině rozsudku a dále za trestný čin krádeže podle §247 odst. 1 písm. b) tr. zák., jímž byl uznán vinným rozsudkem Okresního soudu v Ústí nad Orlicí ze dne 16. 10. 1996, sp. zn. 2 T 347/96, a dále za trestné činy krádeže podle §247 odst. 1 písm. b), odst. 2 tr. zák. a porušování domovní svobody podle §238 odst. 1 tr. zák., jimiž byl uznán vinným rozsudkem Okresního soudu v Hradci Králové ze dne 30. 3. 1998, sp. zn. 4 T 128/97, byl obviněný J. B. podle §250 odst. 4, §35 odst. 2 tr. zák. odsouzen k souhrnnému nepodmíněnému trestu odnětí svobody v trvání pěti roků se zařazením do věznice s ostrahou. Současně podle §35 odst. 2 tr. zák. byly zrušeny výroky o trestu z výše jmenovaných rozsudků, jakož i všechna další rozhodnutí, obsahově na zrušené výroky navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž zrušením došlo, pozbyla podkladu. Za trestný čin podvodu uvedený v bodě III. a) rozsudku byl obviněnému uložen podle §250 odst. 3 tr. zák. samostatný nepodmíněný trest odnětí svobody v trvání dvou roků se zařazením do věznice s ostrahou. Konečně byl obviněnému uložen podle §49 a §50 tr. zák. trest zákazu činnosti spočívající v zákazu provozování podnikatelské činnosti záležející v koupi zboží za účelem jeho dalšího prodeje a prodej takového zboží na dobu deseti let.
Proti shora citovanému rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové podal obviněný J. B. odvolání, které Vrchní soud v Praze usnesením ze dne 14. 2. 2002, sp. zn. 12 To 37/02, podle §253 odst. 3 tr. řádu odmítl, protože nesplňovalo náležitosti obsahu odvolání. Své rozhodnutí odůvodnil odvolací soud tím, že odvolání obviněného neobsahovalo odůvodnění v rozsahu požadovaném novelizovaným ustanovením §249 odst. 1 tr. řádu, přičemž obhájce obviněného J. B. ani přes výzvu k odstranění vad podaného odvolání ve smyslu §251 odst. 1 tr. řádu neodstranil vady v požadované pětidenní zákonné lhůtě.
Podle tzv. dodejek a doručenek, založených v trestním spisu, bylo usnesení odvolacího soudu doručeno dne 20. 2. 2002 obhájci obviněného, JUDr. J. K., dne 21. 2. 2002 obviněnému J. B. a dne 5. 6. 2002 Krajskému státnímu zastupitelství v Hradci Králové.
Obviněný J. B. napadl prostřednictvím svého obhájce JUDr. J. K. shora citované rozhodnutí vrchního soudu dovoláním, které bylo podle prezentačního razítka doručeno Krajskému soudu v Hradci Králové dne 18. 4. 2002.
Dovolatel ve svém mimořádném opravném prostředku vyslovil přesvědčení, že bylo porušeno jeho právo na obhajobu, neboť odvolání, které podal ihned po vyhlášení rozsudku do protokolu a poté v písemné formě bez odůvodnění, nemohl podle požadavků odvolacího soudu odůvodnit, neboť se v dané době přestěhoval (aniž by však někomu sdělil adresu), navíc jeho obhájce odstoupil od smlouvy o právním zastoupení, přičemž na tuto skutečnost z důvodu změny bydliště nemohl obviněný reagovat a poté byl nemocen, což mu také znemožnilo komunikaci s obhájcem. Vzhledem k tomu, že obhájce odstoupením od smlouvy o právním zastoupení již neměl oprávnění k odůvodnění odvolání a odvolací soud byl o této skutečnosti vyrozuměn, namísto poskytnutí součinnosti při odstranění vad odvolání, resp. ustanovení obhájce, rozhodl v rozporu s ustanovením §253 odst. 4 tr. řádu o odmítnutí odvolání.
Vadu v postupu odvolacího soudu spatřuje dovolatel rovněž v nesprávné aplikaci zákona č. 265/2001 Sb., kterým byl do trestního řádu zaveden institut odmítnutí odvolání pro formální nedostatky, neboť odvolání obviněného bylo podáno ještě před účinností zmíněné novely trestního řádu, a tudíž mělo být posuzováno podle tehdy účinné právní úpravy.
V petitu podaného dovolání pak obviněný J. B. navrhl, aby Nejvyšší soud odložil ve smyslu §265o tr. řádu výkon trestu a dále aby ve smyslu §265k tr. řádu napadené rozhodnutí odvolacího soudu zrušil a podle §265l tr. řádu přikázal Vrchnímu soudu v Praze, aby odvolání ve veřejném zasedání projednal a rozhodl, přičemž dříve než tak učiní, aby obviněnému ustanovil advokáta a nově určil v souladu s ustanovením §249 odst. 1 tr. řádu lhůtu k odůvodnění odvolání.
Státní zástupce činný u Nejvyššího státního zastupitelství ve svém vyjádření ze dne 2. 7. 2002, sp. zn. 1 NZo 210/2002, které bylo doručeno Nejvyššímu soudu České republiky dne 8. 7. 2002, zaujal názor, že podané dovolání postrádá specifikaci dovolacího důvodu s odkazem na zákonné ustanovení §265b odst. 1 písm. a) až l), jak vyžaduje trestní řád v ustanovení §265f odst. 1. V tomto směru státní zástupce upozornil na postup podle §265h odst. 1 tr. řádu, přičemž pro případ přetrvávajících vad navrhl dovolání obviněného J. B. odmítnout podle §265i odst. 1 písm. d) tr. řádu.
Pro případ odstranění shora uvedených vad státní zástupce uvedl, že obviněného obhajoval obhájce na základě plné moci, přičemž způsob realizace smlouvy o poskytování právních služeb je záležitostí obviněného a jeho obhájce a veškerá selhání a nedostatky nelze přičítat k tíži orgánům činným v trestním řízení, stejně jako počínání obviněného v době po vyhlášení rozsudku nelze omlouvat jeho nedobrým zdravotním stavem. V tomto směru státní zástupce podotkl, že povinnost obhájce odůvodnit odvolání podávané za obviněného byla stanovena v §249 odst. 1 tr. řádu již ve znění před novelou účinnou od 1. 1. 2002, přičemž v souladu s §20 zákona č. 85/1996 Sb., o advokacii byl obhájce obviněného povinen odůvodnit odvolání ještě 15 dnů od odstoupení od smlouvy. Rovněž skutečnost, že odvolání bylo formálně podáno ještě před účinností zákona č. 265/2001 Sb., jímž došlo k zavedení institutu odmítnutí odvolání, neomezuje odvolací soud v aplikaci ustanovení §253 odst. 3 tr. řádu, neboť musí jednat podle trestního řádu účinného v době rozhodování. Nelze akceptovat postup obhájce obviněného, který vypoví klientovi plnou moc, avšak tuto skutečnost nesdělí orgánům činným v trestním řízení. K doplnění odvolání byl vrchním soudem vyzván zcela důvodně advokát, který byl soudu stále znám jako obhájce obviněného a zejména z tohoto důvodu nenaplňoval obviněný podmínky pro postup podle §251 odst. 2 tr. řádu.
Navrhl proto, aby Nejvyšší soud dovolání obviněného podle §265j tr. řádu zamítl jako nedůvodné a aby toto rozhodnutí učinil ve smyslu §265r odst. 1 písm. c) tr. řádu v neveřejném zasedání.
Nejvyšší soud České republiky po předložení spisového materiálu k rozhodnutí o dovolání přípisem ze dne 1. 7. 2002, sp. zn. 3 Tdo 306/2002, vrátil věc bez rozhodnutí zpět Krajskému soudu v Hradci Králové, neboť dovolání nesplňovalo náležitosti obsahu dovolání podle §265f tr. řádu. Dovolání obviněného totiž postrádalo uvedení a vymezení zákonného dovolacího důvodu ve smyslu ustanovení §265b tr. řádu a za tím účelem bylo nutno postupovat podle §265h odst. 1 tr. řádu a teprve po provedení příslušných úkonů a uplynutí lhůty předložit věc znovu Nejvyššímu soudu.
Dne 9. 7. 2002 zaslal předseda senátu soudu prvého stupně obhájci obviněného fotokopii přípisu Nejvyššího soudu s výzvou k odstranění vad ve smyslu §265h odst. 1 tr. řádu s tím, že vady je nutno odstranit ve lhůtě dvou týdnů od doručení výzvy. Podle doručenky byl zmíněný přípis doručen obhájci dne 11. 7. 2002.
Obviněný ve svém podání ze dne 22. 7. 2002, označeném jako doplnění dovolání, jež bylo doručeno Krajskému soudu v Hradci Králové dne 24. 7. 2002, výslovně uvedl, že dovoláním napadá usnesení Vrchního soudu v Praze z dovolacích důvodů uvedených v ustanovení §265b odst. 1 písm. c) a písm. k) tr. řádu.
Pokud jde o prvně uvedený dovolací důvod, obviněný opětovně namítl, že postupem odvolacího soudu byl omezen na svém právu obhajoby, neboť v době rozhodování vrchního soudu o odmítnutí řádného opravného prostředku již neměl žádného obhájce, neboť obhájce JUDr. J. K. odstoupil od zastupování v jeho trestní věci dne 19. 12. 2001, a tudíž v době, kdy byl vyzýván odvolacím soudem k odůvodnění odvolání, neměl již k tomuto zmocnění. Podle názoru obviněného obhájce tuto skutečnost řádně a včas odvolacímu soudu sdělil, stejně jako obviněný zaslal dne 18. 2. 2002 vrchnímu soudu o této skutečnosti doporučený dopis. Postupem vrchního soudu tak byl podle názoru dovolatele porušen zákon v ustanovení §2 odst. 13 tr. řádu, neboť obviněný neměl obhájce a odvolací soud nepostupoval podle §253 odst. 4 tr. řádu, podle něhož měl poskytnout obviněnému pomoc k odstranění vad.
Pokud jde o dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. k) tr. řádu, obviněný se domnívá, že odvolacím soudem bylo rozhodnuto o odmítnutí řádného opravného prostředku, aniž byly pro takové rozhodnutí splněny podmínky, neboť vrchní soud vyzval k odůvodnění odvolání obhájce, který již obviněného nezastupoval, ačkoliv byl odvolací soud o této skutečnosti vyrozuměn, namísto aby vyrozuměl obviněného a současně mu dal poučení ve smyslu §251 odst. 2 tr. řádu, aby si obhájce zvolil nebo mu soud obhájce ustanovil.
V petitu obviněný navrhl, aby Krajský soud v Hradci Králové ve smyslu §265h odst. 3 tr. řádu předložil spis Nejvyššímu soudu České republiky k rozhodnutí ve smyslu §265o tr. řádu a dále navrhl zcela shodný postup jako ve svém podání ze dne 18. 4. 2002.
Přípisem ze dne 1. 9. 2002, jež došel Krajskému soudu v Hradci Králové dne 3. 9. 2002, obhájce obviněného sdělil, že trvá na projednání dovolání ve veřejném zasedání ve smyslu §265r odst. 1 písm. c) tr. řádu.
Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací (§265c tr. řádu) při posuzování podaného dovolání nejprve zkoumal, zda jsou splněny podmínky přípustnosti dovolání podle §265a tr. řádu. Podle odst. 1 tohoto ustanovení lze napadnout dovoláním pravomocné rozhodnutí soudu ve věci samé, pokud soud rozhodl ve druhém stupni a zákon to připouští, přičemž v §265a odst. 2 písm. a) až písm. h) tr. řádu jsou taxativně vypočtena rozhodnutí, která je možno považovat za rozhodnutí ve věci samé.
Nejvyšší soud shledal, že předmětné dovolání je přípustné podle §265a odst. 1, odst. 2 písm. h) tr. řádu, neboť napadá rozhodnutí, jímž byl odmítnut řádný opravný prostředek proti rozsudku, kterým byl obviněný uznán vinným a byl mu uložen trest /§265a odst. 2 písm. a) tr. řádu/. Současně Nejvyšší soud zjišťoval, zda dovolání obviněného J. B. splňuje veškeré obsahové náležitosti zakotvené v ustanovení §265f odst. 1 tr. řádu, podle něhož musí být v dovolání vedle obecných náležitostí podání uvedeno, proti kterému rozhodnutí směřuje, který výrok, v jakém rozsahu i z jakých důvodů napadá a čeho se dovolatel domáhá, včetně konkrétního návrhu na rozhodnutí dovolacího soudu s odkazem na zákonné ustanovení §265b odst. 1 písm. a) až l) nebo §265b odst. 2 tr. řádu, o které se dovolání opírá.
Nejvyšší soud především zjistil, že se dovolatel dopustil při konkretizaci důvodů podaného dovolání formálního pochybení tím, že ve svém podání jako dovolací důvod uvedl §265b odst. 1 písm. k) tr. řádu, když z obsahu podání jednoznačně vyplývá, že měl na mysli důvod uvedený v ustanovení §265b odst. 1 písm. l) tr. řádu. V této souvislosti je nutno připomenout, že novelou trestního řádu provedenou zákonem č. 200/2002 Sb. ze dne 24. 4. 2002 s účinností ode dne 24. 5. 2002 došlo mimo jiné ke změně dovolacích důvodů vymezených v ustanovení §265b odst. 1 písm. k) a písm. l) tr. řádu, kdy dovolací důvod původně obsažený pod písm. k) citovaného ustanovení je uveden v novém znění pod písm. l) 265b odst. 1 tr. řádu.
To však nebránilo dovolacímu soudu, aby se dále nezabýval otázkou, zda byla zachována lhůta a místo k podání dovolání ve smyslu §265e tr. řádu. Podle tohoto ustanovení se dovolání podává u soudu, který rozhodl ve věci v prvním stupni, a to do dvou měsíců od doručení rozhodnutí, proti němuž dovolání směřuje, přičemž pokud se rozhodnutí doručuje jak obviněnému, tak i jeho obhájci a zákonnému zástupci, běží lhůta od toho doručení, které bylo provedeno nejpozději (§265e odst. 2 tr. řádu).
Ze spisového materiálu v posuzované věci lze doložit, že trestní stíhání obviněného bylo pravomocně skončeno rozhodnutím odvolacího soudu dne 14. 2. 2002, přičemž opis usnesení odvolacího soudu byl doručen dne 20. 2. 2002 obhájci obviněného JUDr. J. K. a dne 21. 2. 2002 obviněnému J. B. Dovolání podal obviněný prostřednictvím svého obhájce u Krajského soudu v Hradci Králové dne 18. 4. 2002. Z uvedeného je patrno, že dvouměsíční dovolací lhůta byla u dovolatele ve smyslu §265e odst. 1 a odst. 2 tr. řádu zachována.
Nejvyšší soud dále zkoumal, zda uplatněný dovolací důvod lze považovat za důvod uvedený v citovaném ustanovení zákona, neboť dovolání lze podat pouze z důvodů uvedených v ustanovení §265b tr. řádu, přičemž existence některého z dovolacích důvodů je zároveň podmínkou provedení přezkumu napadeného rozhodnutí dovolacím soudem.
Dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. c) tr. řádu spočívá v tom, že obviněný neměl v řízení obhájce, ačkoliv ho podle zákona měl mít. V daném případě se tedy jedná o porušení ustanovení o nutné obhajobě ve smyslu §36 a násl. tr. řádu bez ohledu na to, z jakého důvodu uvedeného v §36 tr. řádu musel obviněný v řízení obhájce mít.
Obviněný J. B. v podaném dovolání namítl, že byl omezen na svém právu obhajoby, jelikož v době rozhodování odvolacího soudu neměl žádného obhájce. Ze spisového materiálu přitom dovolací soud zjistil, že u obviněného byl od zahájení trestního stíhání dán důvod nutné obhajoby, neboť ve smyslu §36 odst. 3 tr. řádu se v trestní věci obviněného konalo řízení o trestném činu, na který zákon stanoví trest odnětí svobody s horní hranicí převyšující pět let.
Ze spisového materiálu dále vyplývá, že obviněný byl upozorněn na povinnost mít obhájce již ve sdělení obvinění ze dne 3. 6. 1998, ČVS: OVV-188/98, přičemž plnou mocí ze dne 3. 6. 1998 si zvolil k obhajobě JUDr. A. H. (srov. číslo listu 141 trestního spisu), poté mu byl tento obhájce na základě žádosti ustanoven opatřením ze dne 13. 8. 1998, č. j. Nt 102/98-20 (viz číslo listu 145), plnou mocí ze dne 3. 11. 1998 došlo ke změně obhájce, kdy byl družkou obviněného zvolen jako obhájce JUDr. J. S. (viz číslo listu 146) a na základě plné moci ze dne 31. 3. 1999 byl obviněným zvolen obhájcem JUDr. J. K. (viz číslo listu 151). Posledně jmenovaný obhájce obviněného zastupoval po celou dobu trestního stíhání, tedy jak v přípravném řízení, tak v řízení před soudem, a to až do dne 21. 2. 2002, kdy došlo Vrchnímu soudu v Praze prostřednictvím faxu oznámení obhájce JUDr. J. K. o odstoupení od smlouvy o poskytování právních služeb (viz číslo listu 1679).
Obviněný J. B. zaslal odvolacímu soudu taktéž dopis se žádostí o ustanovení shora jmenovaného obhájce, nicméně i tento dopis byl vrchnímu soudu doručen až dne 19. 2. 2002. V příloze k dovolání pak byla dovolatelem předložena korespondence mezi ním a obhájcem ohledně odstoupení od zastupování, nutno však konstatovat, že tyto dopisy byly obviněným předloženy až v rámci dovolacího řízení, nikoliv v řízení odvolacím.
Třeba podotknout, že ve smyslu ustanovení §41 odst. 5 tr. řádu zmocnění obhájce zaniká při skončení trestního stíhání, pokud však nebylo při jeho zvolení nebo ustanovení vymezeno jinak. Odstoupení od smlouvy o poskytování právních služeb je upraveno v ustanovení §20 zákona č. 85/1996 Sb., o advokacii (dále: AZ), podle něhož advokát může odstoupit od smlouvy o poskytování právních služeb, dojde-li k narušení nezbytné důvěry mezi ním a klientem, neposkytuje-li klient potřebnou součinnost (§20 odst. 2 AZ) nebo nesložil-li klient přiměřenou zálohu na odměnu za poskytnutí právních služeb, ačkoliv byl o to advokátem požádán (20 odst. 3 AZ). Nedohodne-li se advokát s klientem jinak nebo neučiní-li klient jiné opatření, je advokát povinen po dobu 15 dnů ode dne odstoupení od smlouvy o poskytování právních služeb činit veškeré neodkladné úkony tak, aby klient neutrpěl na svých právech nebo oprávněných zájmech újmu, což neplatí, pokud klient advokátovi sdělí, že na splnění této povinnosti netrvá.
Důvodem dovolání podle §265b odst. 1 písm. l) tr. řádu je přitom existence vady spočívající v tom, že bylo rozhodnuto o zamítnutí nebo odmítnutí řádného opravného prostředku proti rozsudku nebo usnesení uvedenému v §265a odst. 2 písm. a) až g) tr. řádu, aniž byly splněny procesní podmínky stanovené zákonem pro takové rozhodnutí nebo byl v řízení jemu předcházejícím dán důvod dovolání uvedený v §265b odst. 1 písm. a) až k) tr. řádu. Uvedený dovolací důvod dopadá na ty případy, kdy došlo k zamítnutí nebo odmítnutí řádného opravného prostředku odvolacím soudem nebo nadřízeným orgánem bez věcného přezkoumání věci a procesní strana tak byla zbavena práva přístupu ke druhé instanci. Smyslem tohoto dovolacího důvodu je tedy umožnit oprávněné osobě, aby se domohla přezkoumání věci v řádném přezkumném řízení, které nebylo provedeno, ačkoliv procesní podmínky pro toto řízení byly splněny.
Pod pojmem procesní podmínky stanovené zákonem pro takové rozhodnutí je nutno chápat pouze zákonem stanovené procesní podmínky pro odmítnutí nebo zamítnutí odvolání nebo stížnosti, přičemž se jedná o rozhodnutí nadřízeného orgánu ve smyslu §148 odst. 1 písm. a), písm. b) tr. řádu u stížnosti nebo rozhodnutí odvolacího soudu ve smyslu §253 odst. 1 až odst. 4 tr. řádu u odvolání, v obou případech bez věcného přezkoumání věci. Podle dikce odst. 3 posledně zmíněného ustanovení odvolací soud odmítne odvolání, pokud nesplňuje z hlediska svého obsahu zákonné náležitosti odvolání, uvedené v ustanovení §249 tr. řádu, avšak odmítnout odvolání nelze, pokud oprávněná osoba nebyla řádně poučena podle §249 odst. 1 nebo oprávněné osobě, která nemá obhájce nebo zmocněnce, nebyla poskytnuta pomoc při odstranění vad odvolání ve smyslu §251 odst. 2 tr. řádu.
Pokud jde o obsah odvolání vymezený v ustanovení §249 odst. 1 tr. řádu, odvolání musí být ve lhůtě osmi dnů od doručení opisu rozsudku oprávněným osobám nebo v další lhůtě k tomu stanovené předsedou senátu soudu prvního stupně podle §251 také odůvodněno tak, aby bylo patrno, ve kterých výrocích je rozsudek napadán a jaké vady jsou vytýkány rozsudku nebo řízení, které rozsudku předcházelo, o čemž musí být oprávněné osoby poučeny.
Nad rámec shora vymezeného poučení o odvolání v rozsudku je v ustanovení §251 tr. řádu předsedovi senátu soudu prvého stupně dána povinnost poskytnout pomoc při odstraňování vad podaného odvolání. Nesplňuje-li tedy odvolání podané za obviněného jeho obhájcem nebo odvolání podané obviněným, který má obhájce, náležitosti obsahu odvolání ve smyslu §249 odst. 1 tr. řádu, vyzve je předseda senátu, aby vady odstranili v pětidenní lhůtě, kterou jim zároveň stanoví a upozorní je, že jinak bude odvolání odmítnuto podle §253 odst. 3 tr. řádu.
Pokud by obviněný, který podal odvolání nesplňující náležitosti obsahu odvolání podle §249 odst. 1 tr. řádu, neměl obhájce, vyzve ho předseda senátu k odstranění vad v osmidenní lhůtě a poskytne mu k odstranění vad odvolání potřebné poučení. Nevedlo-li to k nápravě nebo vyžaduje-li to povaha projednávané věci a pokud si obviněný obhájce sám nezvolil, ustanoví mu ho za účelem odůvodnění odvolání nebo i obhajování v odvolacím řízení předseda senátu a dále postupuje podle odst. 1 §251 tr. řádu.
Ze shora uvedených skutečností tedy vyplývá, že povinnost odůvodnit podané odvolání v další lhůtě nastupuje v případě, že oprávněná osoba neodůvodnila odvolání současně s jeho podáním, přičemž lhůta ke splnění zákonné povinnosti stanovená předsedou senátu se liší podle toho, je-li odvolatel sám nebo zastoupen obhájcem.
V uvedeném ohledu Nejvyšší soud ze spisového materiálu zjistil, že obhájce obviněného J. B. sepsal odvolání dne 19. 12. 2001 a toto podání bylo doručeno Vrchnímu soudu v Praze dne 28. 12. 2001. Vzhledem k tomu, že odvolání nebylo nikterak odůvodněno, jak vyplývá i z písemnosti na čísle listu 1658 spisu, předseda senátu odvolacího soudu zaslal obhájci obviněného ve smyslu §251 odst. 1 tr. řádu dne 24. 1. 2002 výzvu k odstranění vad odvolání se stanovením pětidenní lhůty spolu s upozorněním na možnost odmítnutí odvolání ve smyslu §253 odst. 3 tr. řádu (srov. číslo listu 1663). Výzva byla obhájci obviněného doručena dne 28. 1. 2002.
Ze spisového materiálu současně vyplývá, že obhájce v uvedené lhůtě vady podaného odvolání neodstranil, ani nedal v uvedené lhůtě odvolacímu soudu na vědomí svůj záměr odstoupit od smlouvy o poskytování právních služeb, a tudíž lze konstatovat, že dovolatel byl náležitě poučen ve smyslu §249 odst. 1 tr. řádu, stejně jako mu byla poskytnuta součinnost při odstraňování vad odvolání ve smyslu §251 odst. 1 tr. řádu a odvolací soud odmítnutím odvolání obviněného pro nesplnění obsahových náležitostí podaného odvolání ve smyslu ustanovení §249 odst. 1 tr. řádu při dodržení poučovací povinnosti ve smyslu §251 odst. 1 tr. řádu postupoval zcela v souladu s ustanovením §253 odst. 3 tr. řádu.
Rovněž tvrzení dovolatele, že postupem odvolacího soudu došlo k porušení jeho práva na obhajobu, neobstojí ve světle shora rozvedených argumentů, neboť ze spisového materiálu lze dovodit, že v době rozhodování odvolacího soudu o řádném opravném prostředku obviněného byl dovolatel zastoupen obhájcem JUDr. J. K., přičemž nesrovnalosti ve vztahu mezi obhájcem a obviněným, jež vyústily v odstoupení obhájce od smlouvy o poskytování právních služeb a jež by opravňovaly k postupu podle §251 odst. 2 tr. řádu, nebyly nalézacímu ani odvolacímu soudu nikterak známy. Tudíž v době rozhodování o odvolání obviněného vycházel odvolací soud zcela logicky a důvodně ze stávajícího stavu, podle něhož byl obviněný J. B. zastoupen obhájcem JUDr. J. K.
Nejvyšší soud České republiky tudíž shledal, že právo na obhajobu obviněného nebylo ze strany orgánů činných v trestním řízení porušeno. Odvolatel měl plnit své povinnosti v zákonných lhůtách a neměl spoléhat na časový prostor vzniklý v mezidobí od podání odvolání do okamžiku rozhodování odvolacího soudu, aby se tak nevystavil riziku újmy z odmítnutí odvolání, a nelze proto akceptovat postup obviněného, respektive obhájce obviněného, jenž oznámil odvolacímu soudu odstoupení od smlouvy o poskytování právních služeb prostřednictvím faxu teprve dne 21. 2. 2002, tedy až poté, co mu bylo doručeno usnesení vrchního soudu o odmítnutí odvolání.
Nejvyšší soud proto dospěl k závěru, že odvolací soud konal v předmětné trestní věci odvolací řízení a o odmítnutí řádného opravného prostředku rozhodl po splnění poučovací povinnosti ve smyslu §249 odst. 1 tr. řádu a po poskytnutí součinnosti při odstranění vad odvolání ve smyslu §251 odst. 2 tr. řádu podle zákonem stanovených hledisek ve smyslu ustanovení §253 odst. 3 tr. řádu. Nejvyšší soud rovněž zjistil, že v trestní věci obviněného J. B. nedošlo k porušení práva na obhajobu, neboť od zahájení až do pravomocného skončení trestního stíhání obviněný měl zvoleného obhájce.
S přihlédnutím ke skutečnostem shora uvedeným Nejvyšší soud konstatoval, že dovolání obviněného je přípustné, opírá se o zákonem stanovené dovolací důvody, bylo podáno oprávněnou osobou včas a rovněž splňuje zákonem stanovené obsahové náležitosti, avšak ze samotného obsahu dovolání a ze spisového materiálu je patrno, že rozhodnutí dovoláním napadené i jemu předcházející řízení netrpí vytýkanými vadami.
Nejvyšší soud České republiky proto dovolání obviněného J. B. odmítl podle §265i odst. 1 písm. e) tr. řádu jako zjevně neopodstatněné, přičemž toto rozhodnutí učinil v neveřejném zasedání konaném ve smyslu §265r odst. 1 písm. a) tr. řádu, aniž byl oprávněn postupovat podle ustanovení §265i odst. 3, odst. 4 tr. řádu.
Nejvyšší soud České republiky přitom nerozhodoval o návrhu obviněného na odklad výkonu napadeného rozhodnutí, neboť podle §265h odst. 3 tr. řádu rozhoduje Nejvyšší soud o odložení výkonu rozhodnutí jen k návrhu předsedy senátu soudu prvního stupně, nikoliv k návrhu dovolatele, a předložený spisový materiál podobný návrh neobsahoval.
Nejvyšší soud České republiky by i za tohoto procesního stavu mohl o odkladu výkonu trestu rozhodnout podle vlastní úvahy ve smyslu ustanovení §265o odst. 1 tr. řádu, avšak s ohledem na specifický konkrétní charakter rozhodnutí dovolacího soudu bylo podobné rozhodování bezpředmětné.
Poučení: Proti tomuto usnesení o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§265n tr. řádu).
V Brně dne 16. října 2002
Předseda senátu:
JUDr. Zdeněk S o v á k