ECLI:CZ:NS:2010:6.TDO.719.2010.1
sp. zn. 6 Tdo 719/2010
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 23. června 2010 o dovolání obviněného J. Č. , proti rozsudku Krajského soudu v Brně - pobočka ve Zlíně ze dne 19. 11. 2009, č. j. 6 To 501/2009-398, v trestní věci vedené u Okresního soudu ve Zlíně pod sp. zn. 31 T 29/2008, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. a) tr. ř. se dovolání obviněného odmítá .
Odůvodnění:
Rozsudkem Krajského soudu v Brně - pobočka ve Zlíně, ze dne 19. 11. 2009, č. j. 6 To 501/2009-398, byl z podnětu odvolání obviněného J. Č. podle §258 odst. 1 písm. e), odst. 2 tr. ř. zrušen ve výroku o trestu odnětí svobody rozsudek Okresního soudu ve Zlíně ze dne 27. 4. 2009, č. j. 31 T 29/2008-359, kterým byl obviněný uznán vinným trestným činem podvodu podle §250 odst. 1, 3 písm. b) tr. zák. a odsouzen podle §250 odst. 3 tr. zák. k trestu odnětí svobody v trvání tří roků a šesti měsíců, když pro výkon trestu odnětí svobody byl zařazen podle §39a odst. 3 tr. zák. do věznice s dozorem, dále mu byl uložen podle §49 odst. 1 tr. zák. a §50 odst. 1 tr. zák. trest zákazu činnosti spočívající v zákazu výkonu funkce statutárního orgánu obchodních poučností na dobu šesti let a byl zavázán podle §228 odst. 1 tr. ř. k náhradě škody, a nově bylo soudem druhého stupně podle §259 odst. 3 tr. ř. rozhodnuto tak, že obviněný byl odsouzen podle §250 odst. 3 tr. zák. k trestu odnětí svobody v trvání dvou let a šesti měsíců a pro výkon tohoto trestu byl podle §39a odst. 3 tr. zák. zařazen do věznice s dozorem.
Proti rozsudku soudu druhého stupně podal obviněný prostřednictvím obhájce dovolání, ve kterém uplatnil dovolací důvody uvedené v §265b odst. 1 písm. g), l) tr. ř. V podaném dovolání poukazuje na to, že „není vinným úmyslným trestným činem podvodu“ a argumentuje tím, že pravdivě před soudy uváděl, že vše co činil, činil ve víře, že úvěr podepisuje jen namísto nového vlastníka, neví proč by úmyslně zamlčoval, že hodlá společnost převést. Soudům vyčítá, že mu přičítají úmysl spáchat škodu, ale již se dostatečně nezabývají tím, v čí prospěch měl takto konat, když sám z úvěrové smlouvy nic nezískal, naopak sám následně musel po zjištění skutečného stavu věci uhradit splátku úvěru a nyní má uhradit celou astronomickou částku. S ohledem na níže uvedené skutečnosti, a okolnosti, kdy osoby, které vše domluvily a přichystaly, zůstaly beztrestné, trvá na tom, že není vinným trestným činem podvodu, kdy se celého aktu sice zúčastnil, ale ne úmyslně. Podle jeho mínění nebyla naplněna subjektivní stránka trestného činu a v uvedeném je třeba spatřovat dovolací důvod vymezený v §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. l) tr. ř. je pak podle jeho mínění dán v jeho druhé alternativě. Vzhledem k výše uvedeným skutečnostem navrhl, aby Nejvyšší soud „napadené rozhodnutí dle §265k odst. 1 tr. ř. zrušil a podle §265m odst. 1 tr. ř. obviněného zprostil obžaloby, případně podle §265l odst. 1 tr. ř. věc vrátil příslušnému soudu k novému projednání a rozhodnutí“.
Státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství se ke dni konání neveřejného zasedání k dovolání obviněného nevyjádřil.
Nejvyšší soud jako soud dovolací (§265c tr. ř.) především zkoumal, zda podané dovolání má všechny obsahové a formální náležitosti, zda bylo podáno včas, oprávněnou osobou a zda poskytuje podklad pro věcné přezkoumání napadeného rozhodnutí, či zda tu nejsou důvody pro odmítnutí dovolání podle §265i odst. 1 tr. ř.
Nejvyšší soud shledal, že dovolání obviněného J. Č. není přípustné.
Z rozsudku Krajského soudu v Brně - pobočka ve Zlíně vyplývá, že obviněný sice podal prostřednictvím svého obhájce odvolání, které v jeho písemné formě směřovalo do všech výroků napadeného rozsudku, tedy i do výroku o vině, ale v průběhu veřejného zasedání obviněný za přítomnosti svého obhájce zúžil své odvolání v tom směru, že směřuje jen do výroku o trestu odnětí svobody a namítl, že není nutné, aby mu byl ukládán nepodmíněný trest odnětí svobody, ale trest, jehož výkon by byl podmíněně odložen na přiměřeně dlouhou zkušební dobu, aby mohl splnit svůj závazek vůči Č. s., když nenapadl ani výrok o náhradě škody a sám uvedl, že si je vědom, že nebyl důsledný v kontrole, svého jednání lituje a chtěl by spořitelně škodu splatit (viz str. 2 rozsudku soudu druhého stupně). Uvedené skutečnosti vyplývají z protokolu o veřejném zasedání před soudem druhého stupně.
Jestliže odvolání bylo podáno toliko proti výroku o trestu soudu prvního stupně a odvolací soud podle §254 odst. 1 tr. ř. přezkoumával zákonnost a odůvodněnost pouze tohoto oddělitelného výroku, jakož i správnost postupu řízení, které mu předcházelo (aniž by byl přitom povinen přezkoumávat jiné výroky postupem podle §254 odst. 2, 3 tr. ř.)., může dovolatel napadnout dovoláním rozhodnutí odvolacího soudu jen v tom rozsahu, v jakém odvolací soud byl oprávněn přezkoumávat rozsudek soudu prvního stupně. Směřuje-li přesto dovolání proti výroku, který odvolací soud nepřezkoumával podle §254 odst. 1 tr. ř. a neměl povinnost jej přezkoumávat ani podle §254 odst. 2, 3 tr. ř., musí být takové dovolání odmítnuto jako nepřípustné podle §265i odst. 1 písm. a) tr. ř. (srov. č. 20/2004 Sb. rozh. tr.).
Ze spisu Okresního soudu ve Zlíně, sp. zn. 31 T 29/2008, je zřejmé, že obviněný prostřednictvím obhájce podal proti rozsudku tohoto soudu ze dne 27. 4. 2009, č. j. 31 T 29/2008-359, odvolání, které směřovalo i proti výroku o vině, avšak u veřejného zasedání před odvolacím soudem opět v přítomnosti obhájce (osoby práva znalé) své dovolání zúžil pouze do výroku o trestu. Z výše uvedeného vyplývá, že tímto projevem vůle byl rozsah přezkumné povinnosti soudu druhého stupně limitován. Podle §254 odst. 1 tr. ř. byl tedy odvolací soud oprávněn přezkoumat toliko napadený rozsudek ve výroku o trestu a nepřicházelo v úvahu přezkoumávat výrok o vině (viz též str. 2 - 3 rozsudku soudu odvolacího).
Dovolává-li se obviněný v podaném dovolání přezkumu výroku o vině s odkazem na dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., není dovolání proti tomuto výroku přípustné. Obdobná je situace v případě uplatněného dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. l) tr. ř. v jeho druhé alternativě, [ten je dán v případě, že v řízení předcházejícím zamítnutí nebo odmítnutí opravného prostředku byl dán důvod dovolání uvedený v písm. a) až k)]. Zde je nutno uvést, že ve věci bylo rozhodnuto rozsudkem (nikoli usnesením) a s ohledem na to, že obviněný s obhájcem u veřejného zasedání zúžili dovolání pouze proti výroku o trestu, byla odvoláním napadená část rozsudku ve smyslu §254 odst. 1 tr. ř. přezkoumána. Dovolání proti výroku o trestu lze opřít jedině o dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. h) tr. ř., tj. s argumentací, že by byl uložen takový druh trestu, který zákon nepřipouští, nebo trest ve výměře mimo trestní sazbu stanovenou v trestním zákoně na trestný čin, kterým byl obviněný uznán vinným. Tento dovolací důvod však uplatněn nebyl. I za předpokladu, že by byl uplatněn, musí však Nejvyšší soud uvést, že obviněnému by bylo možno podle druhu trestu a trestní sazby uvedené v §250 odst. 3 tr. zák. uložit trest odnětí svobody v trvání od dvou do osmi let. Byl-li obviněnému uložen trest odnětí svobody v trvání dvou roků a šesti měsíců, nejedná se o takový druh trestu, který zákon nepřipouští a uložený trest není ani mimo trestní sazbu stanovenou na uvedený trestný čin v trestním zákoně. I za předpokladu uplatnění dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. h) tr. ř. by tedy bylo nutno dovolání obviněného odmítnout.
Podstatou dovolání v případě obviněného však byla skutečnost, že bylo podáno proti rozsudku odvolacího soudu s odkazem na dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. – obviněný zpochybňuje právní hodnocení skutku (nenaplnil subjektivní stránku trestného činu), avšak odvolání podal proti rozsudku soudu prvního stupně toliko do výroku o trestu.
Se zřetelem ke shora uvedeným skutečnostem Nejvyšší soud dovolání obviněného podle §265i odst. 1 písm. a) tr. ř. odmítl, aniž by musel věc meritorně přezkoumávat podle §265i odst. 3 tr. ř. V souladu s ustanovením §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. o odmítnutí dovolání rozhodl v neveřejném zasedání. Pokud jde o rozsah odůvodnění, odkazuje na znění §265i odst. 2 tr. ř.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§265n tr. ř.).
V Brně dne 23. června 2010
Předseda senátu:
JUDr. Jan Engelmann