ECLI:CZ:NS:2003:6.TDO.780.2003.1
sp. zn. 6 Tdo 780/2003
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky projednal v neveřejném zasedání konaném dne 24. 7. 2003 dovolání obviněného V. V. Y., t. č. ve výkonu trestu odnětí svobody ve věznici P., které podal proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 19. 2. 2003, sp. zn. 8 To 179/02, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Městského soudu v Praze pod sp. zn. 46 T 9/2002, a rozhodl takto:
Podle §265i odst. 1 písm. b) tr. řádu se dovolání obviněného V. V. Y.
o d m í t á .
Odůvodnění:
Obviněný V. V. Y. byl rozsudkem Městského soudu v Praze ze dne 25. 10. 2002, sp. zn. 46 T 9/2002, uznán vinným:
1/ trestným činem vraždy podle §219 odst. 1 tr. zák., kterého se měl sám dopustit tím, že dne 12. 8. 2001 v noci, v P., v bytě vystřelil po předchozí hádce z nelegálně držené pistole ráže 9 mm Br. z bezprostřední blízkosti na poškozeného O. K., a způsobil mu průstřel hlavy se vstřelem v levé spánkové krajině a výstřelem v pravé spánkové temenní krajině s mnohočetným rozlámáním lebky a střelným zraněním mozku; tomuto zranění poškozený podlehl,
2/ dvojnásobným trestným činem loupeže podle §234 odst. 1 tr. zák. ve spolupachatelství podle §9 odst. 2 tr. zák., kterého se měl dopustit společně s obviněným P. K. tím, že:
a/ dne 13. 7. 2001 v době od 01.15 hod. do 01.20 hod. v L., okres M., v K. ulici, v herně K. požadovali pod hrozbou použití nelegálně držené zbraně – pistole ráže 6,35 mm Br. italské výroby, což obviněný V. V. Y. zdůraznil výstřely do vzduchu a úderem pistolí do hlavy poškozeného D. S., vydání peněz a zmocnili se mobilního telefonu Nokia 5110 v hodnotě nejméně 3.000,- Kč a nejméně 20.000,- Kč na hotovosti ku škodě majitele herny poškozeného M. Ž.,
b/ dne 13. 7. 2001 poté, co opustili hernu K. v L., požadovali pod hrozbou použití nelegálně držené zbraně, pistole ráže 6,35 mm Br. italské výroby, což obviněný P. K. zdůraznil přiložením této zbraně k spánku poškozeného A. K., a obviněný V. V. Y. úderem pěstí do druhého spánku poškozeného, vydání peněz a zmocnili se peněženky obsahující osobní doklady poškozeného, karty GWC v hodnotě 20.000,- Kč a 7.000,- Kč na hotovosti,
3/ trestným činem nedovoleného ozbrojování podle §185 odst. 1 tr. zák., kterého se měl sám dopustit tím, že v blíže nezjištěnou dobu mezi 28. 4. a 13. 8. 2001 v P., L. a jinde v České republice držel a nosil blíže nezjištěnou pistoli ráže 9 mm Br. a pistoli ráže 6,35 mm Br. italské výroby,
4/ trestným činem maření výkonu úředního rozhodnutí podle §171 odst. 1 písm. b) tr. zák., kterého se měl sám dopustit tím, že od 29. 6. 2001 do 13. 8. 2001 se zdržoval v P. a jinde v České republice, ač mu byl rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 10 sp. zn. 2 T 256/2000 ze dne 21. 3. 2001, který nabyl právní moci téhož dne, uložen trest vyhoštění na dobu pěti let, který počal plynout dnem 29. 6. 2001.
Za uvedené trestné činy byl obviněný V. V. Y. odsouzen podle §219 odst. 1 tr. zák. za použití §35 odst. 1 tr. zák. k úhrnnému trestu odnětí svobody v trvání třinácti roků, pro jehož výkon byl zařazen podle §39a odst. 2 písm. d) tr. zák. do věznice se zvýšenou ostrahou a dále podle §57 odst. 1, odst. 2 tr. zák. k trestu vyhoštění na dobu neurčitou.
Podle §228 odst. 1 tr. řádu byla obviněnému stanovena povinnost uhradit společně a nerozdílně s obviněným P. K. poškozenému M. Ž., částku 23.000,- Kč. Podle §229 odst. 1 tr. řádu byli poškození R. B., V. z. p. Č. r., okresní pojišťovna M., se sídlem M., a Z. p. M. v. ČR, pobočka Ú. n. L., se sídlem Ú. n. L., Š., odkázáni se svými nároky na náhradu škody na řízení ve věcech občanskoprávních.
Naproti tomu byl obviněný V. V. Y. podle §226 písm. b) tr. řádu zproštěn obžaloby pro skutek spočívající v tom, že dne 13. 8. 2001 kolem 00.30 hod v P., ulice T., na zastávce MHD „T.“, požadoval pod hrozbou použití nelegálně držené zbraně ráže 9 mm Br., což zdůraznil výstřely do vzduchu, po poškozeném V. T., vydání peněz, byl však v nastalém konfliktu odzbrojen, čímž měl spáchat trestný čin loupeže podle §234 odst. 1 tr zák.
Obviněný V. V. Y. podal proti bodu 1/ a 2/ výroku o vině a výroku o trestu rozsudku nalézacího soudu odvolání, přičemž Vrchní soud v Praze usnesením ze dne 19. 2. 2003, sp. zn. 8 To 179/02, podle §258 odst. 1 písm. f), odst. 2 tr. řádu napadený rozsudek částečně zrušil ve výroku o náhradě škody, jímž byla poškozená Z. p. M. v. ČR, pobočka Ú. n. L., Š., podle §229 odst. 1 tr. řádu odkázána se svým nárokem na náhradu škody na řízení ve věcech občanskoprávních.
Podle tzv. dodejek a doručenky, založených v trestním spisu, bylo usnesení odvolacího soudu doručeno dne 28. 4. 2003 Městskému státnímu zastupitelství v Praze a dne 29. 4. 2003 shodně obviněnému V. V. Y. a jeho tehdejší obhájkyni, JUDr. J. M.
Dne 23. 6. 2003 podal obviněný V. V. Y. prostřednictvím svého obhájce JUDr. J. K. u Městského soudu v Praze dovolání. Dovolání bylo doručeno se spisovým materiálem Nejvyššímu soudu České republiky dne 7. 7. 2003.
Dovolatel napadl podaným mimořádným opravným prostředkem rozsudek Městského soudu v Praze ve spojení s usnesením Vrchního soudu v Praze a své dovolání opřel o dovolací důvod uvedený v ustanovení §265b odst. 1 písm. g), l) tr. řádu, neboť je přesvědčen, že rozhodnutí soudu spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávně hmotně právním posouzení a nebyly splněny procesní podmínky pro rozhodnutí soudu.
Pokud jde o dovolací důvod uvedený v §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu, dovolatel namítl, že z výpovědí nevyplývá žádný důkaz o jeho úmyslu poškozeného usmrtit, ačkoliv zavinění ve formě úmyslu je obligatorním znakem posuzovaného trestného činu. V tomto ohledu poukázal na to, že jeho výpověď nelze považovat za doznání k trestnému činu vraždy; navíc soud nemá pro svá tvrzení relevantní oporu v provedených důkazech. Obviněný se domnívá, že z faktu smrti poškozeného nelze při absenci jakéhokoliv přímého důkazu, svědka, vražedné zbraně ani konkrétních důkazů z místa činu dovozovat jeho úmysl poškozeného usmrtit, a to zejména s přihlédnutím k neexistenci důkazů stran subjektivní stránky trestného činu, neexistuje-li navíc prokázaná příčinná souvislost mezi jakoukoliv činností obviněného a smrtí poškozeného a jedná se tak pouze o pravděpodobné skutkové zjištění. Žádný důkaz o zavinění obviněného pak není uveden ani v odůvodnění napadeného rozhodnutí.
V souvislosti s namítaným dovolacím důvodem podle §265b odst. 1 písm. l) tr. řádu obviněný uvedl, že základní procesní pochybení spatřuje v tom, že mu nebylo ohledně ani jediného skutku řádně sděleno obvinění, neboť v záznamech ze dne 13. 8., 17. 10. a 7. 2. 2001 nebyla uvedena ani jedna ze subjektivních stránek jednotlivých trestných činů ani konkrétní důvody trestního stíhání, a tudíž pro obviněného nikdy nenastaly účinky podle §2 odst. 1 tr. řádu, protože mu nebylo sděleno řádné a zákonné obvinění podle §160 odst. 1 tr. řádu. Z této skutečnosti pak dovolatel vyvodil, že nebyly splněny procesní podmínky pro rozhodnutí soudu a současně byl dán důvod dovolání podle §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu.
V petitu dovolání obviněný V. V. Y. navrhl, aby Nejvyšší soud České republiky ve smyslu §265k tr. řádu rozhodnutí nalézacího i odvolacího soudu zrušil ve všech výrocích a věc vrátil do přípravného řízení státnímu zástupci k odstranění závažných vad přípravného řízení, a to především ve sdělení obvinění.
Předseda senátu soudu prvého stupně zaslal ve smyslu §265h odst. 2 tr. řádu opis dovolání obviněného Nejvyššímu státnímu zastupitelství.
Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací (§265c tr. řádu) při posuzování podaného dovolání nejprve zjišťoval, zda jsou splněny podmínky přípustnosti dovolání podle §265a tr. řádu. Podle odst. 1 tohoto ustanovení lze napadnout dovoláním pravomocné rozhodnutí soudu ve věci samé, pokud soud rozhodl ve druhém stupni a zákon to připouští, přičemž v §265a odst. 2 písm. a) až písm. h) tr. řádu jsou taxativně vypočtena rozhodnutí, která je možno považovat za rozhodnutí ve věci samé. Napadat je možno jen výroky těchto rozhodnutí, neboť podle §265a odst. 4 tr. řádu je dovolání jen proti důvodům rozhodnutí zákonem výslovně vyloučeno.
V uvedených ohledech dovolací soud shledal dovolání obviněného V. V. Y. přípustným podle §265a odst. 1, odst. 2 písm. h) tr. řádu, neboť napadá rozhodnutí soudu ve věci samé, kterým soud rozhodl ve druhém stupni usnesením, jímž byl zamítnut řádný opravný prostředek proti rozsudku, jímž byl obviněný uznán vinným a byl mu uložen trest. Nejvyšší soud se proto mohl v návaznosti na tento závěr zabývat otázkou, zda byla zachována lhůta a místo k podání dovolání ve smyslu §265e tr. řádu.
Podle tohoto ustanovení se dovolání podává u soudu, který rozhodl ve věci v prvním stupni, do dvou měsíců od doručení rozhodnutí, proti němuž dovolání směřuje, přičemž pokud se rozhodnutí doručuje jak obviněnému, tak i jeho obhájci a zákonnému zástupci, běží lhůta od toho doručení, které bylo provedeno nejpozději (§265e odst. 2 tr. řádu).
Ze spisového materiálu v posuzované věci vyplývá, že trestní stíhání obviněného V. V. Y. bylo pravomocně skončeno rozhodnutím odvolacího soudu dne 19. 2. 2003, přičemž opis usnesení byl doručen obviněnému V. V. Y. i jeho tehdejší obhájkyni JUDr. J. M. shodně dne 29. 4. 2003. Dovolání podal obviněný prostřednictvím svého obhájce JUDr. J. K. na poštu dne 23. 6. 2003 a adresoval je Městskému soudu v Praze, kam bylo doručeno dne 24. 6. 2003. Z uvedeného je patrno, že dvouměsíční dovolací lhůta byla ve smyslu §265e odst. 1, odst. 2 tr. řádu zachována.
Nejvyšší soud současně zjišťoval, zda dovolání obviněného V. V. Y. splňuje veškeré obsahové náležitosti zakotvené v ustanovení §265f odst. 1 tr. řádu, podle něhož musí být v dovolání vedle obecných náležitostí podání uvedeno, proti kterému rozhodnutí směřuje, který výrok, v jakém rozsahu i z jakých důvodů napadá a čeho se dovolatel domáhá, včetně konkrétního návrhu na rozhodnutí dovolacího soudu s odkazem na zákonné ustanovení §265b odst. 1 písm. a) až l) tr. řádu nebo §265b odst. 2 tr. řádu, o které se dovolání opírá.
V této souvislosti Nejvyšší soud České republiky posuzoval, zda obviněným uplatněné dovolací důvody lze považovat za některé z důvodů uvedených v citovaných ustanoveních zákona, neboť existence dovolacího důvodu je zároveň nezbytnou podmínkou provedení přezkumu napadeného rozhodnutí dovolacím soudem podle §265i odst. 3 tr. řádu.
V kontextu obviněným prvně namítaného dovolacího důvodu je třeba uvést, že ustanovení §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu lze aplikovat, pokud rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení. Dovolání podané z tohoto důvodu je určeno pouze k nápravě právních vad rozhodnutí ve věci samé, pokud tyto vady spočívají v právním posouzení skutku nebo jiných skutečností podle norem hmotného práva, nikoli z hlediska procesních předpisů. Důvodem dovolání ve smyslu ustanovení §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu tedy nemůže být nesprávné skutkové zjištění nalézacího či odvolacího soudu, jelikož právní posouzení skutku i jiné hmotně právní posouzení vždy navazuje na skutková zjištění soudu vyjádřená především ve skutkové větě výroku o vině napadeného rozsudku, která jsou pak blíže rozvedena v jeho odůvodnění. Přezkoumávané rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku zejména tehdy, pokud je právní posouzení skutku uvedené ve výroku rozhodnutí v rozporu se skutkem, jak je ve výroku rozhodnutí popsán.
Z takto vymezeného důvodu dovolání vyplývá, že Nejvyšší soud není oprávněn přezkoumávat a hodnotit postup hodnocení důkazů soudy obou stupňů, je povinen vycházet z jejich skutkového zjištění a v návaznosti na tento skutkový stav pak hodnotí hmotně právní posouzení skutku, přičemž skutkové zjištění soudu prvního stupně nemůže změnit, a to ani na základě případného doplňování dokazování či v závislosti na jiném hodnocení v předcházejícím řízení provedených důkazů.
Tento závěr vyplývá rovněž z toho, že Nejvyšší soud v řízení o dovolání jako specifickém mimořádném opravném prostředku, který je určen k nápravě procesních a právních vad rozhodnutí vymezených v §265a tr. řádu, není další instancí přezkoumávající skutkový stav věci v celé šíři, neboť v takovém případě by se dostával do role soudu prvního stupně, který je soudem zákonem určeným a také nejlépe způsobilým ke zjištění skutkového stavu věci ve smyslu §2 odst. 5, odst. 6 tr. řádu, popřípadě do pozice soudu druhého stupně, který může skutkový stav korigovat prostředky k tomu určenými zákonem. Dovolání prostřednictvím tohoto dovolacího důvodu nenahrazuje jiné mimořádné opravné prostředky, a to především obnovu řízení (§277 a násl. tr. řádu) a v určitém rozsahu i stížnost pro porušení zákona (§266 a násl. tr. řádu), jejichž uplatněním lze řešit některé nedostatky ve skutkových zjištěních.
V naznačeném ohledu dovolání obviněného V. V. Y. nemůže obstát, neboť z obsahu podaného dovolání vyplývá, že ačkoliv uvádí jako důvod svého dovolání §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu, jeho námitky směřují výhradně vůči neúplnosti dokazování a hodnocení důkazů ohledně bodu 1/ výroku o vině rozsudku soudu prvního stupně, přičemž ve vytýkaných vadách je až následně spatřováno údajné nesprávné hmotně právní posouzení skutku. V posuzovaném dovolání tedy obviněný sice citoval jeden ze zákonných důvodů k podání dovolání, avšak konkrétní argumenty obsažené v dovolání vycházejí z důvodů jiných, které v zákoně uvedeny nejsou. V takovém případě nebyl uplatněn důvod dovolání podle §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu, spočívající v nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení, ale důvod jiný, založený na obviněným namítaných pochybnostech o správnosti skutkových zjištění. Takový důvod pro podání dovolání však v ustanovení §265b tr. řádu uveden není.
S ohledem na skutečnosti shora rozvedené dospěl Nejvyšší soud České republiky k závěru, že námitky obviněného V. V. Y., uplatněné v dovolání, neodpovídají důvodu předpokládanému v ustanovení §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu, a proto shledal, že dovolání bylo podáno z jiného důvodu, než je uveden v §265b odst. 1 tr. řádu.
Pokud dovolatel uplatnil v podaném dovolání dovolací důvod vymezený podle §265b odst. 1 písm. l) tr. řádu, Nejvyšší soud připomíná, že důvodem dovolání podle zmíněného ustanovení je existence vady spočívající v tom, že bylo rozhodnuto o zamítnutí nebo odmítnutí řádného opravného prostředku proti rozsudku nebo usnesení uvedenému v §265a odst. 2 písm. a) až g) tr. řádu, aniž byly splněny procesní podmínky stanovené zákonem pro takové rozhodnutí nebo byl v řízení mu předcházejícím dán důvod dovolání uvedený v §265b odst. 1 písm. a) až k) tr. řádu. Uvedený dovolací důvod dopadá na ty případy, kdy došlo k zamítnutí nebo odmítnutí řádného opravného prostředku odvolacím soudem nebo nadřízeným orgánem bez věcného přezkoumání věci a procesní strana tak byla zbavena práva přístupu ke druhé instanci. Smyslem tohoto dovolacího důvodu je tedy umožnit oprávněné osobě, aby se domohla přezkoumání věci v řádném přezkumném řízení, které nebylo provedeno, ačkoliv procesní podmínky pro toto řízení byly splněny.
Pod pojmem procesní podmínky stanovené zákonem pro takové rozhodnutí je přitom nutno chápat pouze zákonem stanovené procesní podmínky pro odmítnutí nebo zamítnutí odvolání nebo stížnosti, přičemž se jedná o rozhodnutí nadřízeného orgánu ve smyslu §148 odst. 1 písm. a), písm. b) tr. řádu u stížnosti nebo rozhodnutí odvolacího soudu ve smyslu §253 odst. 1 až odst. 4 tr. řádu u odvolání, v obou případech bez věcného přezkoumání věci. Podle dikce odst. 1 posledně zmíněného ustanovení odvolací soud zamítne odvolání, bylo-li podáno opožděně, osobou neoprávněnou nebo osobou, která se odvolání výslovně vzdala nebo znovu podala odvolání, které v téže věci již předtím výslovně vzala zpět. Odmítnout odvolání je pak ve smyslu odst. 3 citovaného ustanovení odvolací soud oprávněn tehdy, pokud nesplňuje z hlediska svého obsahu zákonné náležitosti odvolání, uvedené v ustanovení §249 tr. řádu.
Dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. l) tr. řádu lze tedy použít, pokud byl řádný opravný prostředek zamítnut z tzv. formálních důvodů podle §148 odst. 1 písm. a), písm. b) tr. řádu u stížnosti nebo podle §253 odst. 1 tr. řádu u odvolání, přestože nebyly splněny procesní podmínky stanovené pro takové rozhodnutí nebo pokud odvolání bylo odmítnuto pro nesplnění jeho obsahových náležitostí podle §253 odst. 3 tr. řádu, ačkoliv nebyly splněny podmínky podle §253 odst. 4 tr. řádu (oprávněná osoba nebyla náležitě poučena nebo jí nebyla poskytnuta pomoc při odstranění vad odvolání).
Ve shora uvedeném ohledu tudíž důvodem dovolání nemůže být zamítnutí odvolání ve smyslu §256 tr. řádu, tedy shledá-li odvolací soud, že odvolání není důvodné, neboť postup podle §256 tr. řádu lze použít až po splnění přezkumné povinnosti odvolacího soudu, zakotvené v ustanovení §254 odst. 1 tr. řádu, neshledal-li odvolací soud důvody k zamítnutí odvolání podle §253 tr. řádu. Na rozdíl od ustanovení §253 tr. řádu, podle něhož odvolací soud zamítne odvolání bez věcného přezkoumání věci v těch případech, kdy odvolání nesplňuje zákonem stanovené procesní podmínky, ve smyslu §256 tr. řádu může odvolací soud zamítnout odvolání jako nedůvodné až na podkladě výsledků veřejného zasedání, konaného o tomto odvolání, kdy odvolání sice splňuje procesní podmínky ve smyslu §253 tr. řádu, avšak v něm vytýkané vady nejsou důvodné.
Přezkoumával-li soud druhého stupně některé napadené rozhodnutí uvedené v §265a odst. 2 písm. a) až g) tr. řádu na podkladě řádného opravného prostředku věcně, a vzhledem k tomu, že neshledal takový řádný opravný prostředek důvodným, zamítl jej podle §256 tr. řádu u odvolání a podle §148 odst. 1 písm. c) tr. řádu u stížnosti, je možno novelizovaný dovolací důvod uplatnit jen tehdy, je-li řízení předcházející napadenému rozhodnutí zatíženo vadami, které jsou ostatními dovolacími důvody uvedenými v písm. a) až k) §265b odst. 1 tr. řádu. V tomto případě by pak dovolatel musel tvrdit a náležitě odůvodnit své dovolání z hledisek důvodu uvedeného v §265b odst. 1 písm. l) tr. řádu a v návaznosti na tento obecný důvod i některého důvodu (či více důvodů) uvedeného v §265b odst. 1 písm. a) až k) tr. řádu, který musí být dán v řízení předcházejícím napadenému zamítavému rozhodnutí.
V posuzované věci sice obviněný V. V. Y. v rámci dovolání formálně uvedl dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. l) tr. řádu, avšak neodůvodnil konkrétními vadami, v čem tento dovolací důvod spatřuje, respektive své námitky opřel o údajné procesní vady, spočívající v absenci řádného sdělení obvinění, přičemž jako důsledek těchto namítaných nedostatků spatřuje nesprávnost rozhodnutí soudů obou stupňů. Vzhledem k tomu, že rovněž dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu, uplatněný obviněným v návaznosti na shora citovaný důvod podle §265b odst. 1 písm l) tr. řádu, s ohledem na shora rozvedené argumenty materiálně nespadá pod důvod vymezený v ustanovení §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu, ani námitky obviněného materiálně nespadají pod důvod vymezený v ustanovení §265b odst. 1 písm. l) tr. řádu, a tudíž je nutno dovolání obviněného podané z důvodu vymezeného v §265b odst. 1 písm. l) tr. řádu odmítnout podle §265i odst. 1 písm. b) tr. řádu, neboť bylo podáno z jiného důvodu, než je uveden v §265b tr. řádu.
Nad rámec podaného dovolání však Nejvyšší soud považuje ze nutné konstatovat, že Vrchní soud v Praze nepojal do svého usnesení ze dne 19. 2. 2003, sp. zn. 8 To 179/02, výslovný výrok, jímž by vyjádřil své rozhodnutí o odvolání obviněného V. V. Y. a obviněného P. K. Ačkoliv z odůvodnění citovaného rozhodnutí lze dovodit, že soud druhého stupně odvolání obviněných projednal a neshledal je důvodnými, rozhodnutí neobsahuje výrok o zamítnutí odvolání obviněných podle §256 tr. řádu. Vzhledem k tomu, že obviněný ani státní zástupce tuto vadu dovoláním nikterak nezpochybnili, Nejvyšší soud není z důvodu omezeného rozsahu přezkumné povinnosti dovolacího soudu oprávněn z vlastní iniciativy zmíněný nedostatek, spočívající v chybějícím výroku zhojit, neboť je v řízení o dovolání limitován důvody uvedenými v dovolání, přičemž jiné důvody, jež by mohly mít vliv na zákonnost a odůvodněnost napadeného rozhodnutí dovolací soud nezkoumá ani k nim nepřihlíží.
V uvedených směrech tudíž napadené rozhodnutí odvolacího soudu odpovídá zákonu v tom rozsahu a z těch hledisek, která byla uplatněna v dovolání. Z těchto důvodů tedy nemohl dovolací soud formální vadu spočívající v chybějícím výroku o odvolání obviněného, odstranit.
Ze všech shora rozvedených důvodů Nejvyšší soud České republiky v předmětné věci postupoval podle §265i odst. 1 písm. b) tr. řádu a v neveřejném zasedání konaném ve smyslu §265r odst. 1 písm. a) tr. řádu dovolání obviněného V. V. Y. odmítl, neboť bylo podáno z jiných důvodů, než jsou uvedeny v §265b tr. řádu, aniž byl dovolací soud oprávněn postupovat podle ustanovení §265i odst. 3, odst. 4 tr. řádu.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§265n tr. řádu).
V Brně dne 24. července 2003
Předseda senátu :
JUDr. Zdeněk S o v á k