ECLI:CZ:NS:2007:6.TDO.850.2007.1
sp. zn. 6 Tdo 850/2007
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání dne 25. října 2007 o dovolání nejvyšší státní zástupkyně podaném v neprospěch obviněného O. L., trvale bytem B., H., proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 4. 4. 2007, č. j. 5 To 153/2007-66, v trestní věci vedené u Městského soudu v Brně pod sp. zn. 3 T 7/2007, takto:
Podle §265k odst. 1 tr. ř. se zrušují usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 4. 4. 2007, sp. zn. 5 To 153/2007, a rozsudek Městského soudu v Brně ze dne 19. 2. 2007, sp. zn. 3 T 7/2007.
Podle §265k odst. 2 tr. ř. se současně zrušují další rozhodnutí na zrušená rozhodnutí obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu.
Podle §265l odst. 1 tr. ř. se Městskému soudu v Brně přikazuje , aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.
Odůvodnění:
Usnesením Krajského soudu v Brně ze dne 4. 4. 2007, č. j. 5 To 153/2007-66, bylo podle §256 tr. ř. zamítnuto odvolání obviněného proti rozsudku Městského soudu v Brně ze dne 19. 2. 2007, č. j. 3 T 7/2007-50. Tímto rozsudkem byl obviněný O. L. uznán vinným trestným činem maření výkonu úředního rozhodnutí podle §171 odst. 1 písm. c) tr. zák. Za tento trestný čin a sbíhající se trestný čin maření výkonu úředního rozhodnutí podle §171 odst. 1 písm. c) tr. zák., kterým byl uznán vinným pravomocným rozsudkem Městského soudu v Brně ze dne 16. 11. 2006, č. j. 11 T 156/2006-38, mu byl podle §171 odst. 1 tr. zák. za použití §35 odst. 2 tr. zák. uložen souhrnný trest odnětí svobody v trvání tří měsíců. Podle §58 odst. 1 tr. zák. a podle §59 odst. 1 tr. zák. byl obviněnému výkon trestu podmíněně odložen na zkušební dobu v trvání 18 (osmnácti) měsíců. Dále byl obviněnému podle §49 odst. 1 tr. zák. a podle §50 odst. 1 tr. zák. uložen trest zákazu činnosti spočívající v zákazu řízení všech motorových vozidel na dobu dvou a půl roku. Podle §53 odst. 1, 2 písm. a) tr. zák. byl obviněnému uložen peněžitý trest ve výměře 15.000,- Kč. Současně byl podle §35 odst. 2 tr. zák. zrušen výrok o trestu z rozsudku Městského soudu v Brně ze dne 16. 11. 2006, č. j. 11 T 156/2006-38, jakož i všechna další rozhodnutí na tento výrok obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu.
Proti shora citovanému usnesení Krajského soudu v Brně podala nejvyšší státní zástupkyně dovolání v neprospěch obviněného. Dovolání opřela o dovolací důvody podle §265b odst. 1 písm. g), k), l) tr. ř. Nesouhlasí jak se závěrem soudu prvního stupně, tak odvolacího soudu, že jednočinný souběh trestného činu maření výkonu úředního rozhodnutí podle §171 odst. 1 písm. c) tr. zák. a trestného činu řízení motorového vozidla bez řidičského oprávnění podle §180d tr. zák. je vyloučen. Jak uvedla, trestný čin řízení motorového vozidla bez řidičského oprávnění podle §180d tr. zák. byl do trestního zákona zaveden novelou provedenou zákonem č. 411/2005 Sb., s účinností ode dne 1. 7. 2006, a dopustí se jej ten, kdo řídí motorové vozidlo, ačkoliv není držitelem příslušného řidičského oprávnění podle zvláštního zákona. Zvláštním zákonem zde je myšlen zákon č. 361/2000 Sb., o provozu na pozemních komunikacích a o změnách některých zákonů (zákon o silničním provozu), ve znění pozdějších předpisů. Řidičské oprávnění opravňuje jeho držitele k řízení motorového vozidla příslušné skupiny nebo podskupiny řidičského oprávnění. Skupinami řidičského oprávnění jsou skupiny A,B,C,D,B+E,D+E,AM,T. Podskupinami řidičského oprávnění jsou podskupiny D1,B1+E,C1+E,D1+E, přičemž získaná skupina řidičského oprávnění opravňuje jejího držitele k řízení motorových vozidel zařazených do příslušné podskupiny. Řidičský průkaz je veřejná listina, která osvědčuje udělení řidičského oprávnění k řízení motorových vozidel zařazených do příslušné skupiny nebo podskupiny řidičského oprávnění, přičemž výlučně držitel platného řidičského průkazu, v němž jsou vyznačena získaná řidičská oprávnění smí řídit příslušné motorové vozidlo na pozemních komunikacích. Po nabytí právní moci rozhodnutí, jímž byl řidiči uložen trest zákazu činnosti, spočívající v zákazu řízení motorových vozidel, není takový řidič oprávněn řídit motorové vozidlo, jelikož trest zákazu činnosti spočívající v zákazu řízení motorových vozidel mu řidičské oprávnění odnímá. V této souvislosti je třeba podle nejvyšší státní zástupkyně upozornit na ustanovení §94a zákona č. 361/2000 Sb., zákona o silničním provozu, ve znění pozdějších předpisů, které upravuje podmínky pozbytí řidičského oprávnění a jednoznačně stanoví, že držitel řidičského oprávnění pozbývá řidičské oprávnění dnem právní moci rozhodnutí, kterým mu byl soudem uložen trest nebo příslušným správním orgánem uložena sankce zákazu činnosti spočívajícího v zákazu řízení motorových vozidel. Nejvyšší státní zástupkyně se domnívá, že gramatickým i logickým výkladem lze v této souvislosti dospět k jedinému možnému závěru, a to, že osoba, které byla uložena správní sankce či trest ve smyslu příslušných ustanovení trestního zákona zákazu řízení motorových vozidel, od okamžiku právní moci příslušného rozhodnutí do uplynutí doby, na kterou mu byl zákaz činnosti uložen, pozbývá řidičské oprávnění a nemůže tudíž být po dobu pozbytí řidičského oprávnění nadále držitelem řidičského oprávnění. Pokud tedy dojde k vyslovení zákazu řízení motorových vozidel (ať již rozhodnutím správního orgánu či rozhodnutím soudu) a řidič přesto řídí motorové vozidlo, logicky se vedle rizika trestního postihu pro trestný čin maření výkonu úředního rozhodnutí podle §171 odst. 1 písm. c) tr. zák. vystavuje i riziku trestního postihu pro trestný čin řízení motorového vozidla bez řidičského oprávnění podle §180d tr. zák. a je zcela irelevantní, zda někdy v minulosti získal zákonným způsobem řidičské oprávnění, jelikož rozhodné je to, zda je držitelem příslušného řidičského oprávnění v době řízení motorového vozidla. Podle názoru nejvyšší státní zástupkyně je z povahy věci zřejmé, že jednočinný souběh trestných činů maření výkonu úředního rozhodnutí podle §171 odst. 1 písm. c) tr. zák. a řízení motorového vozidla bez řidičského oprávnění podle §180d tr. zák. je možný, jelikož skutkové podstaty uvedených trestných činů nejsou mezi sebou ve vztahu, kdy by byl jeden z nich trestným činem speciálním vůči druhému. Podstatné zde je porovnání objektů jednotlivých trestných činů: Objektem trestného činu maření výkonu úředního rozhodnutí podle §171 tr. zák. je zájem na řádném výkonu rozhodnutí státních orgánů a trestně právní ochrana je tímto ustanovením poskytována nejen řádnému výkonu pravomocných rozhodnutí, ale též výkonu rozhodnutí, která v době činu sice nebyla pravomocná, ale byla vykonatelná (např. rozhodnutí o předběžném opatření vydané v občanskoprávním řízení, které je vykonatelné, jakmile je doručeno povinnému, bez ohledu na to, kdy nabude právní moci). Naproti tomu objektem trestného činu řízení motorového vozidla bez řidičského oprávnění podle §180d tr. zák. je zájem na ochraně bezpečnosti a provozu na pozemních komunikacích před řidiči motorových vozidel, kteří z jakéhokoliv důvodu nejsou držiteli příslušného řidičského oprávnění a v důsledku toho nejsou k řízení motorových vozidel odborně způsobilí. S ohledem na shora rozvedené skutečnosti nejvyšší státní zástupkyně pokládá právní závěr soudu prvního stupně, jakož i soudu druhého stupně, totiž že skutek, jehož se měl podle žalobního návrhu dopustit obviněný, vykazuje toliko zákonné znaky skutkové podstaty trestného činu maření výkonu úředního rozhodnutí podle §171 odst. 1 písm. c) tr. zák. a nevykazuje v jednočinném souběhu též zákonné znaky skutkové podstaty trestného činu řízení motorového vozidla bez řidičského oprávnění podle §180d trestního zákona, za chybný. Nesprávné právní posouzení skutku pak našlo odraz v rozhodnutí podle §256 tr. ř., jímž byl zamítnut řádný opravný prostředek státního zástupce proti rozsudku soudu prvního stupně, a to i přesto, že v řízení předcházejícím vydání rozhodnutí odvolacího soudu byl dán důvod dovolání podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. [dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. l) tr. ř.]. Podle nejvyšší státní zástupkyně se však v daném případě nejedná o jediné pochybení, které vydání rozhodnutí odvolacího soudu předcházelo. Z výrokové části rozsudku prvoinstančního soudu je zřejmé, že obviněnému byl mj. uložen podle §53 odst. 1, odst. 2 písm. a) tr. zák. peněžitý trest ve výměře 15.000,- Kč. V této podobě byl rozsudek i vyhlášen v hlavním líčení konaném dne 19. 2. 2007, aniž byl obviněnému současně uložen náhradní trest odnětí svobody. Je tedy zřejmé, že výrok o uložení peněžitého trestu byl v dané trestní věci učiněn, není však úplný ve smyslu dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. k) tr. ř. Za tohoto stavu s odkazem na ustanovení §265b odst. 1 písm. g), k), l) tr. ř. nejvyšší státní zástupkyně Nejvyššímu soudu navrhla, aby podle §265k odst. 1, odst. 2 tr. ř. za podmínky uvedené v §265p odst. 1 tr. ř. zrušil usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 4. 4. 2007, sp. zn. 5 To 153/2007, jakož i jemu předcházející rozsudek Městského soudu v Brně ze dne 19. 2. 2007, sp. zn. 3 T 7/2007, a všechna další rozhodnutí na zrušená rozhodnutí obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu, a dále aby podle §265l odst. 1 tr. ř. přikázal Městskému soudu v Brně, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.
Nejvyšší soud jako soud dovolací (§265c tr. ř.) shledal, že dovolání je přípustné [§265a odst. 1, 2 písm. h) tr. ř.], přičemž bylo podáno nejvyšší státní zástupkyní v neprospěch obviněného. Nejvyšší státní zástupkyně je podle §265d odst. 1 písm. a) tr. ř. osobou oprávněnou podat dovolání pro nesprávnost kteréhokoliv výroku rozhodnutí soudu, a to ve prospěch i v neprospěch obviněného. Lhůta k podání dovolání byla ve smyslu §265e odst. 1 tr. ř. zachována. Dovolání obsahuje i obligatorní náležitosti stanovené v §265f odst. 1 tr. ř.
Protože dovolání lze podat jen z důvodů uvedených v §265b tr. ř., bylo dále nutno posoudit, zda nejvyšší státní zástupkyní vznesené námitky naplňují jí uplatněné zákonem stanovené dovolací důvody, jejichž existence je současně nezbytnou podmínkou provedení přezkumu napadeného rozhodnutí dovolacím soudem podle §265i odst. 3 tr. ř. Nejvyšší státní zástupkyně opřela dovolání o dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. l) tr. ř., neboť bylo rozhodnuto o zamítnutí řádného opravného prostředku proti rozsudku soudu prvního stupně, ačkoliv v řízení předcházejícím byl dán důvod dovolání podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., tedy že rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku, a dále o dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. k) tr. ř., protože výrok soudu prvního stupně o uložení peněžitého trestu je neúplný.
Podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. lze dovolání podat, jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení. V mezích tohoto dovolacího důvodu je pak možno namítat, že skutek zjištěný soudem byl nesprávně právně kvalifikován jako trestný čin, třebaže nejde o trestný čin nebo sice jde o trestný čin, ale jeho právní kvalifikace neodpovídá tomu, jak byl skutek ve skutkové větě výroku o vině popsán. Jiné nesprávné hmotně právní posouzení než posouzení skutku může být nesprávné, pokud se týká některé další otázky, která nespočívá přímo v právní kvalifikaci skutku, ale v posuzování jiné skutkové okolnosti mající význam z hlediska hmotného práva.
Nejvyšší soud přezkoumal podle §265i odst. 3 tr. ř. napadený rozsudek, jakož i předcházející řízení a shledal, že dovolání je důvodné, byť ne v celém rozsahu. Vzhledem k problematice jednočinného souběhu trestných činů maření výkonu úředního rozhodnutí podle §171 odst. 1 písm. c) tr. zák. a řízení motorového vozidla bez řidičského oprávnění podle §180d tr. zák., bylo k uvedenému přijato stanovisko trestního kolegia Nejvyššího soudu Tpjn 301/2007 (bude publikováno ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek), které uvádí, že „I. Osoba, která pozbyla řidičské oprávnění podle §94a odst. 1 zák. č. 361/2000 Sb., o provozu na pozemních komunikacích a o změně některých zákonů, ve znění pozdějších předpisů, s ohledem na to, že jí byl uložen soudem trest nebo příslušným správním řádem v řízení o přestupku uložena sankce zákazu činnosti spočívajícího v zákazu řízení motorových vozidel, nebo jí bylo řidičské oprávnění ze stejných důvodů odňato podle §94 odst. 1 písm. c) uvedeného zákona, ve znění účinném do 30. 6. 2006, není držitelem řidičského oprávnění ve smyslu ustanovení §180d tr. zák. o trestném činu řízení motorového vozidla bez řidičského oprávnění. II. Jestliže pachatel řídí motorové vozidlo, ačkoli není držitelem příslušného řidičského oprávnění podle zvláštního zákona (zák. č. 361/2000 Sb., o provozu na pozemních komunikacích a o změně některých zákonům, ve znění pozdějších předpisů), a v době, kdy mu bylo řízení motorových vozidel zakázáno pravomocným rozsudkem nebo rozhodnutím příslušného obecního úřadu obce s rozšířenou působností v přestupkovém řízení, zpravidla naplňuje znaky trestných činů řízení motorového vozidla bez řidičského oprávnění podle §180d tr. zák. a maření výkonu úředního rozhodnutí podle §171 odst. 1 písm. c) tr. zák. spáchaných v jednočinném souběhu“.
Objektem trestného činu řízení motorového vozidla bez řidičského oprávnění podle §180d tr. zák. je zájem na bezpečnosti silničního provozu, který neohrožuje život a zdraví lidí a majetek. Smyslem tohoto ustanovení je zabránit v řízení motorových vozidel osobám bez řidičského oprávnění, které osvědčuje jejich odbornou a faktickou způsobilost k řízení motorového vozidla. Za osobu, která není držitelem řidičského oprávnění podle §180d tr. zák., je třeba považovat obviněného O. L. Závěr o naplnění skutkových podstat obou trestných činů řízení motorového vozidla bez řidičského oprávnění podle §180d tr. zák. a maření výkonu úřední rozhodnutí podle §171 odst. 1 písm. c) tr. zák. a jejich postih jako trestných činů spáchaných v jednočinném souběhu tak vyjadřuje skutečnost, že pachatel, který řídí motorové vozidlo, ačkoli není držitelem řidičského oprávnění v důsledku pravomocného uložení trestu či sankce zákazu činnosti, nejen, že nerespektuje rozhodnutí státního orgánu, ale současně může představovat hrozbu pro bezpečnost silničního provozu, a tím i pro životy a zdraví lidí a majetek. Shora uvedené skutečnosti bude nutno vzít v úvahu při novém rozhodování ve věci (dovolání bylo nejvyšší státní zástupkyní podáno v neprospěch obviněného), když nad uvedený rámec Nejvyšší soud podotýká, že obviněný byl velmi krátce řidičem, řidičské oprávnění získal 15. 3. 2006, již dne 25. 3. 2006 v nočních hodinách řídil motorové vozidlo pod vlivem alkoholu, následně v době, kdy mu byl uložen trest zákazu činnosti spočívající v zákazu řízení motorových vozidel na dobu 14 měsíců rozhodnutím odboru dopravy Magistrátu města Brna ze dne 18. 5. 2006, č. j., které nabylo právní moci dne 3. 6. 2006, měl řídit motorové vozidlo a dopustit se přestupků tak, jak vyplývá z evidenční karty (30. 4. 2006 - §19/1; 21. 7. 2006 - §3/3). Uvedeným přestupkům pak předchází přestupek ze stejné kategorie z roku 2004, tedy z doby, kdy obviněnému ještě nebylo vydáno řidičské oprávnění.
S ohledem na již zmíněné stanovisko trestního kolegia Nejvyššího soudu a z něj plynoucí závěry bylo nutno rozhodnutí Krajského soudu v Brně i jemu předcházející rozsudek Městského soudu v Brně ze dne 19. 2. 2007, sp. zn. 3 T 7/2007, zrušit, stejně jako zrušit i další rozhodnutí na zrušená rozhodnutí obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu a Městskému soudu v Brně věc přikázat k novému projednání a rozhodnutí
Pokud jde o další námitku nejvyšší státní zástupkyně, která dle jejího názoru naplňuje dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. k) tr. ř., spočívající v tom, že obviněnému, kterému byl uložen peněžitý trest, nebyl současně podle §54 odst. 3 tr. zák. stanoven náhradní trest odnětí svobody, tak zde musí Nejvyšší soud pouze pro stručnost odkázat na rozhodnutí č. 22/2001 Sb. rozh. trest., ze kterého mj. vyplývá, že pokud byl peněžitý trest uložený dřívějším rozsudkem již zaplacením zcela vykonán, soud nestanoví náhradní trest odnětí svobody ve smyslu §54 odst. 3 tr. zák. Uvedenou skutečnost soud prvního stupně zmiňuje v závěru svého rozsudku (aniž by odkázal na označení příslušného judikátu). S ohledem na shora uvedené by bylo dovolání nejvyšší státní zástupkyně nutno odmítnout, pokud by nebyl uplatněn právně relevantní důvod, v důsledku něhož bylo nutno postupovat ve smyslu shora rozvedeném.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 25. října 2007
Předseda senátu:
JUDr. Jan Engelmann
+