ECLI:CZ:NS:2004:6.TDO.953.2004.1
sp. zn. 6 Tdo 953/2004
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v neveřejném zasedání dne 7. října 2004 o dovoláních obviněných J. N., a Ing. P. K., proti rozsudku Vrchního soudu v Olomouci ze dne 2. 3. 2004, sp. zn. 4 To 11/2004, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Krajského soudu v Ostravě pod sp. zn. 46 T 8/2000, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. se dovolání obviněných o d m í t a j í .
Odůvodnění:
Rozsudkem Krajského soudu v Ostravě ze dne 7. 11. 2003, sp. zn. 46 T 8/2000, byli obvinění J. N. a Ing. P. K. uznáni vinnými trestným činem zkrácení daně, poplatku a podobné povinné platby podle §148 odst. 1, 4 tr. zák.
Obviněný J. N. byl za tento trestný čin a sbíhající se
- trestný čin podvodu podle §250 odst. 1 tr. zák., kterým byl uznán vinným trestním příkazem Okresního soudu v Ostravě ze dne 4. 1. 2002, sp. zn. 15 T 257/2000, který nabyl právní moci 26. 3. 2002 a byl obviněnému doručen dne 15. 3. 2002,
- trestné činy poškozování cizí věci podle §257 odst. 1 tr. zák. a výtržnictví podle §202 odst. 1 tr. zák., kterým byl uznán vinným trestním příkazem Okresního soudu v Ostravě ze dne 16. 7. 2002, sp. zn. 15 T 15/2002, který nabyl právní moci dne 16. 8. 2002 a byl obviněnému doručen dne 7. 8. 2002,
odsouzen podle §148 odst. 4 tr. zák. za použití §35 odst. 2 tr. zák. k souhrnnému trestu odnětí svobody v trvání šesti let a osmi měsíců. Podle §39a odst. 2 písm. c) tr. zák. byl obviněný pro výkon tohoto trestu zařazen do věznice s ostrahou. Podle §49 odst. 1 a §50 odst. 1 tr. zák. byl obviněnému uložen trest zákazu činnosti spočívající v zákazu podnikání v oboru koupě zboží za účelem jeho dalšího prodeje a prodej na dobu osmi let. Současně byl zrušen výrok o souhrnném trestu z trestního příkazu Okresního soudu v Ostravě ze dne 16. 7. 2002, sp. zn. 15 T 15/2002, za současného zrušení výroku o trestu z trestního příkazu Okresního soudu v Ostravě ze dne 4. 1. 2002, sp. zn. 15 T 257/2000, jakož i všechna další rozhodnutí na tento výrok obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu.
Obviněný Ing. P. K. byl odsouzen podle §148 odst. 4 tr. zák. k trestu odnětí svobody v trvání pěti let a osmi měsíců. Podle §39a odst. 2 písm. c) tr. zák. byl obviněný pro výkon tohoto trestu zařazen do věznice s ostrahou. Podle §49 odst. 1 a §50 odst. 1 tr. zák. byl obviněnému uložen trest zákazu činnosti spočívající v zákazu výkonu funkce jednatele obchodní společnosti na dobu osmi let.
Proti citovanému rozsudku podali oba obvinění odvolání.
Rozsudkem Vrchního soudu v Olomouci ze dne 2. 3. 2004, sp. zn. 4 To 11/2004, byl podle §258 odst. 1 písm. b), d) tr. ř. napadený rozsudek zrušen v celém rozsahu. Dále podle §259 odst. 3 tr. ř. odvolací soud znovu rozhodl tak, že obvinění J. N. a Ing. P. K. byli uznáni vinnými trestným činem zkrácení daně, poplatku a podobné povinné platby podle §148 odst. 1, 4 tr. zák., protože nejméně od července do září 1993 se oba společně podíleli na obchodu s komoditou, označenou lehký /topný/ olej, nepodléhající spotřební dani, dovezenou do České republiky jinými subjekty, která díky svým obdobným fyzikálně chemickým vlastnostem odpovídala současně normám pro komoditu „motorová nafta pro letní období /NM 4/“, která již spotřební dani podléhala, a postupnou změnou označení komodity v daňových dokladech při jejím překupování, v důsledku které sice došlo ke změně účelového určení této komodity, se kterým je spojeno zatížení spotřební daní, avšak bylo současně záměrně zastřeno, u kterého subjektu k této změně došlo, což vedlo k tomu, že českému státu nebyla přiznána z uvedených obchodních případů spotřební daň ve výši 13.794.788,- Kč a daň z přidané hodnoty ve výši 3.172.793,- Kč, čímž mu byla způsobena škoda v celkové výši 16.967.581,- Kč, přičemž s tímto následkem byli oba obžalovaní nejméně srozuměni a konkrétně se na uvedeném jednání podíleli takto: obžalovaný Ing. P. K. jako společník a jednatel s. r. o. L. se sídlem O., B., společně s dalším společníkem a jednatelem, jehož trestní stíhání bylo zastaveno, neboť zemřel, nakoupili účetně postupně nejméně 1.990.592,6 litrů „lehkých /topných/ olejů“, které obratem se ziskem účetně prodali s označením „palivová směs (komodita podléhající spotřební dani) – (číslo celního sazebníku odpovídající komoditě nepodléhající spotřební dani)“, někdy navíc s údajem „typ L“, podnikateli obžalovanému J. N., srozuměni s tím, že tyto ropné produkty budou následně použity jako palivo do vznětových motorů a zdaněny spotřební daní eventuálně vůbec nebudou,
obžalovaný J. N. jako plátce daně z příjmů s účinností od 1. 1. 1993 a daně z přidané hodnoty s účinností od 11. 6. 1993, registrovaný u F. ú. v O.., na základě osvědčení o registraci č. j. ze dne 13. 7. 1993, v době od 11. 6. 1993 do 31. 12. 1993 jako čtvrtletní plátce daně z přidané hodnoty, podnikající pod obchodním jménem J. N. na základě živnostenského listu, vydaného dne 29. 9. 1992 Ú. m. o. M. O. a P. pod č. j. s předmětem činnosti koupě zboží za účelem jeho dalšího prodeje a prodej, tyto ropné produkty takto nakoupil a dále prodal již jako „(položka celního sazebníku, zahrnující komodity s různými sazbami spotřební daně) – motorovou naftu NM 30 (popř. NM4B)“, ač byl nejméně srozuměn s tím, že tyto eventuálně nebyly a ani nebudou zdaněny spotřební daní. Takto jednal v rozsahu, který je podrobně rozvedený v bodech 1 - 6 výroku rozsudku Vrchního soudu v Olomouci.
Za tento trestný čin a za výše uvedené sbíhající se trestné činy byl obviněný J. N. odsouzen podle §148 odst. 4 tr. zák. za použití §35 odst. 2 tr. zák. k souhrnnému trestu odnětí svobody na šest let a osm měsíců. Podle §39a odst. 2 písm. c) tr. zák. byl obviněný pro výkon trestu zařazen do věznice s ostrahou. Podle §49 odst. 1 a §50 odst. 1 tr. zák. mu byl uložen trest zákazu činnosti spočívající v zákazu podnikání v oboru koupě zboží za účelem dalšího prodeje a prodej na dobu osmi let. Současně byly zrušeny výroky o trestech z trestních příkazů Okresního soudu v Ostravě ze dne 4. 1. 2002, sp. zn. 15 T 257/2000 a ze dne 16. 7. 2002, sp. zn. 15 T 15/2002, jakož i všechna další rozhodnutí na tyto výroky obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu.
Obviněný Ing. P. K. byl odsouzen podle §148 odst. 4 tr. zák. k trestu odnětí svobody v trvání pěti let a osmi měsíců. Podle §39a odst. 2 písm. c) tr. zák. byl obviněný pro výkon tohoto trestu zařazen do věznice s ostrahou. Podle §49 odst. 1 a §50 odst. 1 tr. zák. byl obviněnému uložen trest zákazu činnosti spočívající v zákazu výkonu funkce jednatele obchodní společnosti na dobu osmi let.
Proti rozsudku Vrchního soudu v Olomouci podali oba obvinění dovolání. Obviněný J. N. z důvodů uvedeného v §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. a obviněný Ing. P. K. z důvodů uvedených v §265b odst. 1 písm. b), g) tr. ř.
Obviněný J. N. se domnívá, že rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení. Podle jeho názoru všechny provedené důkazy měly vést k jinému závěru, než k závěru o jeho vině. Rozsudku vrchního soudu vytýká nesprávnost právních závěrů a s tím související nesprávnost závěrů o vině a uloženém trestu. Obviněný sice připouští, že pro zakoupenou palivovou směs v dokladech použil označení motorová nafta, avšak toto učinil jen na základě požadavků odběratelů, přičemž označení změnil naprosto bezelstně, neboť byl přesvědčen, že plátcem spotřební daně je společnost L. s. r. o. Uvedl, že podle názoru vrchního soudu nebylo zcela jednoznačně prokázáno, že by chtěl zkrátit daň a přímo k tomuto směřoval, pouze lze dovodit, že věděl, že svým jednáním může zkrátit daň a pro případ, že se tak stane, byl s tímto srozuměn. Obviněný je však přesvědčen, že u něho lze hovořit, při skutkovém stavu jak ho považuje za prokázaný vrchní soud, maximálně o nedostatečné míře potřebné opatrnosti a že je vyloučena jeho odpovědnost za úmyslný trestný čin. Obviněný se domnívá, že pokud tedy vrchní soud nevyslovil, že v žalobním návrhu označený skutek není trestným činem, případně, že nebylo prokázáno, že by se předmětného skutku dopustil on, učinil tak rozhodnutí, které spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení ve smyslu §265b odst. 1 písm. g) tr. ř.
Vzhledem k výše uvedenému obviněný J. N. navrhl, aby Nejvyšší soud podle §265i odst. 3, 4 tr. ř. přezkoumal napadené rozhodnutí a v souladu s ustanovením §265k odst. 1 tr. ř. toto rozhodnutí zrušil ve výroku o vině a trestu, včetně výroku o trestu zákazu činnosti ohledně skutku podrobně popsaného ve výroku rozsudku Vrchního soudu v Olomouci ze dne 2. 3. 2004, sp. zn. 4 To 11/2004, a podle §265m odst. 1 tr. ř. rozhodl ve věci zprošťujícím rozsudkem podle §226 písm. b) tr. ř., protože v žalobním návrhu označený skutek není trestným činem, případně podle §226 písm. c) tr. ř., tedy, že se nezákonného jednání nedopustil obviněný. Současně navrhl, aby předseda senátu Nejvyššího soudu odložil na potřebnou dobu výkon trestu odnětí svobody uloženého rozsudkem Vrchního soudu v Olomouci ze dne 2. 3. 2004, sp. zn. 4 To 11/2004 (§265o odst. 1 tr. ř.).
Obviněný Ing. P. K. k důvodu podle §265b odst. 1 písm. b) tr. ř. uvedl, že podle článku 7 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod má obviněný právo nechat přezkoumat výrok o vině nebo trestu soudem vyššího stupně. Za takovýto soud vyššího stupně nelze však považovat soud, který se v předchozím řízení k věci vyjádřil jednoznačně ve svém předchozím rozhodnutí a dal jednoznačně najevo svůj názor na právní posouzení věci vycházející z odlišného hodnocení důkazů, když vyslovil nesouhlas s hodnocením důkazů tak, jak jej učinil nalézací soud v původním řízení, kdy obviněného obžaloby zprostil. Jestliže za této situace nalézací soud po zrušení svého rozhodnutí závazný právní názor odvolacího soudu respektoval, potom přezkum takovéhoto rozhodnutí stejným odvolacím soudem, který se již dříve vyslovil jednoznačně o jeho vině již nemůže působit věrohodně, a již vůbec nelze tvrdit, že výrok o vině a trestu přezkoumal soud vyššího stupně nezávisle a nestranně. Takový postup postrádá podle názoru obviněného naplnění základního účelu přezkumného resp. opravného řízení.
Obviněný se proto domnívá, že o jeho věci měl rozhodovat jiný odvolací soud. Pokud se tak nestalo, rozhodoval v jeho věci odvolací soud, který byl vyloučen z projednávání věci, neboť nebyl nestranným soudem.
K důvodu uvedenému v §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. obviněný Ing. P. K. uvedl, že mezi právním závěrem o vině tímto trestným činem a vykonanými důkazy je dán extrémní nesoulad. Odvolací soud ho neměl uznat vinným trestným činem za skutek, který nespáchal a ani spáchat nemohl. Je přesvědčen, že se nemohl dopustit trestného činu zkrácení daně jako spolupachatel s obviněným J. N., který tvrdil, že plátcem daní nebyl. Již z této skutečnosti vyplývá logický závěr, že výrobu motorové nafty provedl obviněný J. N., byť administrativní cestou, (změnou označení komodity), sám bez jakékoliv součinnosti s firmou L. s. r. o. Podle obviněného nešlo o žádné překupování zboží a tzv. postupnou změnu v daňových dokladech, neboť společnost L. s. r. o. komoditu lehký topný olej zakoupila a následně prodala jako palivovou směs v důsledku pochybení obviněného, který však vycházel z označení komodity v celním sazebníku. Protože byl plátce daně bezpečně a jednoznačně zjištěn rozhodnutím správce daně, správního soudu, ale i nálezem Ústavního soudu ze dne 27. 6. 2000, sp. zn. II. ÚS 157/97, obviněný odmítá výtku odvolacího soudu, že jeho jednání směřovalo právě k tomu, aby tato otázka zůstala nejasná a sporná a daní nebyl zatížen žádný z obviněných.
Podle názoru obviněného Ing. P. K. nemohou obstát závěry odvolacího soudu, že on a obviněný J. N. společným jednáním sledovali společný cíl zkrácení daně, protože obviněný J. N. nikdy netvrdil, že by ke změně komodity došlo po vzájemné dohodě s ním. Tento obviněný potvrdil, že obviněného Ing. P. K. jako fyzickou osobu nezná, a že s ním o změně komodity nejednal.
Obviněný Ing. P. K. dále namítal, že v napadené věci došlo k neodůvodněným průtahům. Poukázal na to, že obvinění mu bylo sděleno dne 21. 11. 1994 a napadený rozsudek Vrchního soudu v Olomouci mu byl doručen počátkem dubna roku 2004, takže trestní řízení trvalo do konečného rozhodnutí odvolacího soudu téměř 10 let. Z tohoto důvodu podle jeho názoru nemůže obstát právní závěr odvolacího soudu, že se dopustil kvalifikovaného trestného činu zkrácení daně, poplatku a podobné povinné platby ve smyslu ustanovení §148 odst. 1, 4 tr. zák., protože podle zákona se k okolnosti, která podmiňuje použití vyšší trestní sazby přihlédne jen tehdy, jestliže pro svou závažnost podstatně zvyšuje stupeň nebezpečnosti trestného činu pro společnost. Jestliže měl trestnou činnost spáchat téměř před deseti lety jako jeden z jednatelů obchodní společnosti, tak tato skutečnost podstatně snižuje stupeň nebezpečnosti trestného činu pro společnost a odvolací soud neměl přistoupit k právnímu posouzení vytýkaného jednání jako kvalifikovaného trestného činu a to ve smyslu ustanovení §148 odst. 1, 4 tr. zák. Při podstatně mírnějším právním posouzení vytýkaného jednání mu měl být uložen mírnější trest odnětí svobody s podmíněným odkladem na přiměřenou zkušební dobu.
Z těchto v dovolání podrobně rozvedených důvodů obviněný Ing. P. K. navrhl, aby dovolací soud napadený rozsudek odvolacího soudu zrušil a přikázal věc tomuto soudu k novému projednání a rozhodnutí. Obviněný rovněž navrhl, aby předseda senátu Nejvyššího soudu před rozhodnutím o dovolání odložil výkon rozhodnutí, proti němuž podal dovolání. V této souvislosti poukázal na jeho nepříznivý zdravotní stav, kdy trpí řadou závažných onemocnění, které přímo ohrožují jeho život. Proto není schopen výkonu trestu odnětí svobody.
K podaným dovoláním se ve smyslu §265h odst. 2 věty první tr. ř. písemně vyjádřil státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství. Podle jeho názoru jsou námitky obviněného J. N. primárně námitkami skutkovými. K tomu uvedl, že odvolací soud opakovaně konstatoval, že obviněný J. N. byl se skutečností, že daň nebyla dodavatelem, tj. společností L. s. r. o., odvedena, srozuměn a na podkladě tohoto skutkového zjištění učinil závěr o existenci nepřímého úmyslu [§4 písm. b) tr. zák.] na straně obviněného. Pokud dovolatel prosazuje verzi, podle které jednal v dobré víře a označení komodity v dokladech měnil pouze na podkladě požadavků odběratelů, jde o námitku primárně skutkovou. Námitky tohoto druhu se však s formálně deklarovaným dovolacím důvodem podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. ani s jiným dovolacím důvodem nekryjí. Vzhledem k výše uvedenému státní zástupce navrhuje, aby Nejvyšší soud dovolání obviněného J. N. podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. odmítl, neboť bylo podáno z jiného důvodu, než je uveden v ustanovení §265b tr. ř.
Pokud se týká dovolání obviněného Ing. P. K., pak námitky uplatněné v rámci dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. b) tr. ř. podle názoru státního zástupce uvedenému dovolacímu důvodu sice formálně odpovídají, nelze je však považovat za důvodné. Uvedený dovolací důvod je dán tehdy, jestliže ve věci rozhodl vyloučený orgán. Tento dovolací důvod nelze použít, jestliže tato okolnost byla tomu, kdo podává dovolání, již v původním řízení známa a nebyla jím před rozhodnutím orgánu soudu druhého stupně namítnuta. Skutečnost uváděná v dovolání, tj. že Vrchní soud v Olomouci zrušil usnesením ze dne 16. 9. 2003, sp. zn. 4 To 85/2003, předcházející zprošťující rozsudek soudu prvního stupně ohledně obviněného Ing. K., logicky musely být dovolateli známy již před vydáním dovoláním napadeného rozsudku Vrchního soudu v Olomouci a již z tohoto důvodu nemůže být v rámci dovolání uplatňována. Dále státní zástupce poukázal na to, že případy, kdy je soudce vyloučen z vykonávání úkonů trestního řízení proto, že již byl ve věci činný, jsou taxativně uvedeny v ustanovení §30 odst. 2 tr. ř. Případ, kdy soudce odvolacího soudu zaujal k věci právní názor v souvislosti s rozhodováním o zrušení rozsudku soudu prvního stupně a vrácením věci tomuto soudu k novému projednání a rozhodnutí, zde uveden není. Názor prezentovaný dovolatelem, podle kterého by zřejmě měli být z rozhodování v předmětné trestní věci vyloučeni nejenom soudci senátu 4 To Vrchního soudu v Olomouci, ale všichni soudcové tohoto soudu, se již zcela vymyká platné právní úpravě důvodů vyloučení orgánů činných v trestním řízení (§30 tr. ř.) a v podstatě neguje oprávnění odvolacího soudu zaujmout k věci v rámci postupu podle §259 odst. 1 tr. ř. závazný právní názor.
K námitkám uplatněných v rámci dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. státní zástupce uvedl, že lze pod tento dovolací důvod podřadit námitku, podle které se obviněný trestného činu zkrácení daně, poplatku a podobné povinné platby podle §148 odst. 1, 4 tr. zák. nemohl dopustit, protože plátcem spotřební daně byl obviněný J. N. Tuto námitku však státní zástupce nepovažuje za důvodnou. Trestný čin podle §148 tr. zák. není podle něho trestným činem s tzv. speciálním subjektem a jeho pachatelem i spolupachatelem může být nejen subjekt daně, ale každý, kdo svým úmyslným jednáním způsobí, že daň nebo jiná platba nebyla jemu nebo i jinému subjektu vůbec vyměřena nebo nebyla vyměřena v zákonné výši. Z dalších námitek lze pod uvedený dovolací důvod podřadit toliko námitku, podle které nebyly splněny podmínky pro aplikaci kvalifikované skutkové podstaty podle §148 odst. 4 tr. zák. Ani tuto námitku však nepovažuje státní zástupce za důvodnou, protože již stanovením určité okolnosti podmiňující použití vyšší trestní sazby zákon předpokládá, že při jejím naplnění v běžně se vyskytujících případech bude stupeň nebezpečnosti pro společnost zpravidla podstatně zvýšen. K okolnosti podmiňující použití vyšší trestní sazby se proto nepřihlédne jen tehdy, když stupeň nebezpečnosti činu pro společnost v konkrétním případě ani při formálním naplnění této okolnosti nedosáhne stupně společenské nebezpečnosti odpovídajícího nejlehčím v praxi se běžně vyskytujícím případům trestného činu dané kvalifikované skutkové podstaty. V předmětné trestní věci výše daňového úniku více než třikrát překročila spodní hranici škody velkého rozsahu a již z tohoto důvodu nelze uvažovat o tom, že konkrétní stupeň společenské nebezpečnosti jednání obviněného Ing. P. K. by nedosahoval ani dolní hranice typové společenské nebezpečnosti daňových trestných činů, kterými byla způsobena škoda velkého rozsahu. Podle názoru státního zástupce délka trestního řízení není okolností, která by měla z hlediska stupně nebezpečnosti činu pro společnost nějaký podstatný význam. Délku trestního řízení ani nelze dost dobře zařadit pod některé z hledisek, které spoluurčují stupeň nebezpečnosti činu pro společnost, která jsou příkladmo uvedena v ustanovení §3 odst. 4 tr. zák. Další zjištění odvolacího soudu o součinnosti mezi oběma obviněnými vylíčená v tzv. skutkové větě a rozvedená v odůvodnění soudního rozhodnutí (včetně např. zjištění, že jednání obou obviněných směřovalo právě k tomu, aby otázka, kdo byl plátcem daně, zůstala sporná a nejasná, a aby spotřební daní a vyšší daní z přidané hodnoty nebyl zatížen žádný z nich – viz str. 19 rozsudku) jsou zjištěními skutkovými. Pokud Ing. P. K. tato skutková zjištění odmítá a poukazuje na jejich důkazní nepodloženost, jde o námitky směřující proti skutkovému základu napadaného rozhodnutí. Jak již bylo uvedeno výše v souvislosti s dovoláním obviněného N., nelze v rámci dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. ani v rámci jiného dovolacího důvodu námitky tohoto druhu uplatňovat.
Protože dovolání obviněného Ing. P. K. svým obsahem deklarovaným dovolacím důvodům alespoň částečně odpovídá, navrhl státní zástupce, aby Nejvyšší soud podané dovolání odmítl podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř., protože jde o dovolání zjevně neopodstatněné.
Současně navrhl, aby Nejvyšší soud v souladu s ustavením §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. učinil rozhodnutí o obou dovoláních v neveřejném zasedání, přičemž s rozhodnutím věci v neveřejném zasedání souhlasil i pro případ jiného nežli výše navrhovaného rozhodnutí Nejvyššího soudu [§265r odst. 1 písm. c) tr. ř.].
Nejvyšší soud jako soud dovolací (§265c tr. ř.) předně shledal, že dovolání obviněných J. N. a Ing. P. K. jsou přípustná [§265a odst. 1, 2 písm. a), h) tr. ř.], byla podána osobami oprávněnými - obviněnými prostřednictvím svých obhájců [§265d odst. 1 písm. b), odst. 2 tr. ř.], v zákonné lhůtě a na místě, kde lze toto podání učinit (§265e odst. 1, 3 tr. ř.). Obě dovolání obsahují i obligatorní náležitosti stanovené v §265f tr. ř.
Protože dovolání je možné podat jen z důvodů uvedených v §265b tr. ř., bylo dále nutno posoudit, zda obviněnými vznesené námitky naplňují jimi uplatněné zákonem stanovené dovolací důvody.
K dovolacímu důvodu uvedenému v §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., který uplatnili oba obvinění
Podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. dovolání lze podat, jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení.
Z takto zákonem vymezeného dovolacího důvodu vyplývá, že Nejvyšší soud je zásadně povinen vycházet z konečného skutkového zjištění soudu prvého eventuálně druhého stupně a v návaznosti na tento skutkový stav zvažuje hmotně právní posouzení, přičemž skutkové zjištění nemůže změnit, a to jak na základě případného doplnění dokazování, tak i v závislosti na jiném hodnocení důkazů provedených v předcházejícím řízení. V rámci tohoto dovolacího důvodu je možné namítat, že skutek, jak byl v původním řízení zjištěn, byl nesprávně kvalifikován jako určitý trestný čin, ačkoli šlo o jiný trestný čin nebo že nešlo o žádný trestný čin. Rovněž lze vytknout i vady spočívající v jiném hmotně právním posouzení. Důvody dovolání jsou koncipovány v ustanovení §265b odst. 1 tr. ř. tak, že v dovolání není možno namítat vady, které se týkají skutkových zjištění včetně úplnosti dokazování a hodnocení důkazů, neboť právní posouzení skutku i jiné hmotně právní posouzení vždy navazuje na skutková zjištění vyjádřená především ve skutkové větě výroku o vině napadeného rozhodnutí a blíže rozvedená v jeho odůvodnění. Tento názor lze jednoznačně dovodit právě s ohledem na jednotlivé důvody dovolání popsané v citovaném zákonném ustanovení.
Dovolání je specifický mimořádný opravný prostředek, který je určen k nápravě procesních a hmotně právních vad rozhodnutí vymezených v §265a tr. ř., takže Nejvyšší soud v řízení o dovolání není a ani nemůže být další (v pořadí již třetí) instancí přezkoumávající skutkový stav věci v celé šíři. V takovém případě by se dostával do role soudu prvého stupně, který je z hlediska uspořádání řízení zejména hlavního líčení soudem jak zákonem určeným, tak nejlépe způsobilým ke zjištění skutkového stavu věci (§2 odst. 5 tr. ř.), popř. do pozice soudu druhého stupně, který může skutkový stav korigovat prostředky k tomu určenými zákonem. V této souvislosti je také třeba připomenout, že z hlediska nápravy skutkových vad trestní řád obsahuje další mimořádné opravné prostředky, a to především obnovu řízení (§277 a násl. tr. ř.) a v určitém rozsahu i stížnost pro porušení zákona (§266 a násl. tr. ř.).
Obviněný J. N. sice ve svém dovolání poukazuje na zákonný důvod dovolání podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., tj. že rozsudek vrchního soudu, kterým byl uznán vinným trestným činem zkrácení daně, poplatku a jiné povinné platby podle §148 odst. 1, odst. 4 tr. zák., spočívá na nesprávném právním posouzení skutku, popř. jiném nesprávném hmotně právním posouzení, ale tuto námitku vůbec blíže nerozvedl a nepodložil žádnými argumenty. Naopak jeho konkrétní argumenty v dovolání uvedené vycházejí z jiných důvodů, které v zákoně jako dovolací důvody uvedeny nejsou. O tom, že jde o skutkové námitky, svědčí tvrzení obviněného, že všechny provedené důkazy měly vést k jinému závěru, než k závěru o jeho vině (č. l. 1309 trestního spisu) a že nebylo prokázáno, že by se předmětného skutku dopustil (č. l. 1310 trestního spisu). Předmětem jeho dovolacích námitek se totiž staly výhrady zaměřené výlučně proti správnosti skutkových zjištění, která se stala podkladem pro příslušné právní posouzení skutku, a proti hodnocení provedených důkazů, jak o tom svědčí konkrétní námitky uvedené v dovolání. Je třeba zdůraznit, že obsah konkrétně uplatněných námitek, tvrzení i právních názorů, o něž se v dovolání opírá existence určitého dovolacího důvodu, musí skutečně věcně odpovídat zákonnému vymezení takového dovolacího důvodu podle §265b tr. ř., ale nestačí jen formální poukaz na příslušné ustanovení obsahující některý z dovolacích důvodů.
I obviněný Ing. P.K.část svého dovolání opřel o námitky vytýkající nedostatečná skutková zjištění a nesprávné hodnocení důkazů s cílem navodit změnu ve skutkových zjištěních a ovlivnit tak následnou právní kvalifikaci. Jde o námitku obviněného, že ho soud prvního stupně nemohl uznat vinným trestným činem za skutek, který nespáchal a trestného činu se nemohl dopustit jako spolupachatel s obviněným J.N., protože „výrobu motorové nafty“ provedl obviněný Jan Novotný sám bez jakékoliv součinnosti s firmou L. s. r. o.
Pokud by oba obvinění podali dovolání jen z těchto důvodů, bylo by nutné je odmítnout podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř., a to jako dovolání podaná z jiného důvodu, než je uveden v §265b tr. ř.
Obvinění J. N. a Ing. P. K. však uplatnili i námitky týkající se hmotně právního posouzení, které by mohly založit dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., pokud by byly důvodné. U obviněného J. N. šlo o námitku, že je vyloučena jeho odpovědnost za úmyslný trestný čin, takže namítá, že není naplněna subjektivní stránka trestného činu, když svůj vztah k následku považuje za nedostatečnou míru potřebné opatrnosti. U obviněného Ing. P. K. šlo o výhrady, že nebyl plátcem spotřební daně, a proto se nemohl dopustit trestného činu zkrácení daně, poplatku a podobné povinné platby podle §148 odst. 1, 4 tr. zák. Dále namítal, že nemůže obstát závěr odvolacího soudu o splnění podmínek pro aplikaci kvalifikované podstaty podle §148 odst. 4 tr. zák. vzhledem k tomu, že ke spáchání trestné činnosti mělo dojít téměř před deseti lety.
Právní závěr o subjektivních znacích trestného činu (v daném případě trestného činu zkrácení daně, poplatku a podobné povinné platby podle §148 odst. 1, 4 tr. zák.) se musí zakládat na skutkových zjištěních soudu, které vyplývají z provedeného dokazování. Okolnosti subjektivního charakteru lze zpravidla dokazovat jen nepřímo z okolností objektivní povahy, ze kterých lze podle zásad správného a logického myšlení usuzovat na vnitřní vztah pachatele k porušení nebo ohrožení zájmů chráněných trestním zákonem. Na zavinění a jeho formu lze usuzovat ze všech konkrétních okolností případu, za kterých ke spáchání trestného činu došlo a ze všech významných důkazů, včetně doznání obviněného, pokud existuje. Nelze proto jen ze skutečnosti, že obviněný popírá zavinění, jak to bylo v případě obviněného J. N. vyvodit, že zjištění zavinění a jeho formy nepřichází v úvahu. Zavinění lze zjistit i na podkladě jiných důkazů, nejenom z doznání obviněného. Může to být i určité chování pachatele, neboť i jednání je projevem jeho vůle. V případě obviněného J. N. šlo zejména, jak zdůraznil Vrchní soud v Olomouci, „…o dohodu o společném obchodování (prodej a koupi komodity), z jehož obsahu, okolností a sledovaném účelu vyhnout se placení spotřební daně byli obžalovaní srozuměni s tím, že ve vztahu k těmto obchodním případům dojde eventuálně ke zkrácení spotřební daně, popř. daně z přidané hodnoty…“, z čehož Vrchní soud v Olomouci dospěl k závěru o srozumění se zkrácením daní. Byly to tyto okolnosti případu, ze kterých Vrchní soud v Olomouci došel ke správnému závěru o nepřímém úmyslu [§4 písm. b) tr. zák.]. Proto nemohla námitka obviněného J. N. vztahující se k subjektivní stránce v tomto směru obstát.
Trestného činu zkrácení daně, poplatku a podobné povinné platby podle §148 odst. 1, 4 tr. zák. se dopustí ten, kdo ve větším rozsahu zkrátí daň, clo, pojistné na sociální zabezpečení nebo zdravotní pojištění, poplatek nebo jinou jim podobnou povinnou platbu a tímto činem způsobí škodu velkého rozsahu. U obviněného Ing. P. K. přicházela v úvahu alternativa „ kdo ve větším rozsahu zkrátí daň “. Škodou velkého rozsahu se rozumí škoda dosahující částky nejméně 5.000.000,- Kč (§89 odst. 11 tr. zák.). Pachatelem i spolupachatelem může být nejen subjekt daně ale kdokoli, kdo svým úmyslným jednáním způsobí, že zákonná daň nebyla vyměřena buď vůbec, anebo ne v zákonné míře, a daň tak byla zkrácena ve větším rozsahu. Subjekt daně a subjekt trestného činu zkrácení daně, poplatku a podobné povinné platby podle §148 tr. zák. nemusí být totožný, a nelze proto zaměňovat daňovou povinnost a trestní odpovědnost.
Již Vrchní soud v Olomouci ve svém rozhodnutí zdůraznil, že samotný závěr o tom, kdo byl plátcem daně, není relevantní pro trestní odpovědnost za žalovaný trestný čin (str. 19 odůvodnění rozsudku odvolacího soudu). Protože, jak již byl výše uvedeno, subjekt daně a subjekt trestného činu zkrácení daně, poplatku a podobné povinné platby podle §148 tr. zák. nemusí být totožný, může být uznán vinným tímto trestným činem i spolupachatel, což se stalo v případě obviněného Ing. P. K. Proto jeho námitka, že nemůže být pachatelem tohoto trestného činu, neboť nebyl plátcem daně, nemůže obstát.
Závěr obou soudů, že obviněný Ing. P. K. se dopustil trestné činnosti jako spolupachatel (§9 odst. 2 tr. zák.) s obviněným J. N., je závěr skutkový, který je vyjádřený ve výroku rozsudku odvolacího soudu slovy„…společně se podíleli…“, který není dovolací soud oprávněn přezkoumávat, jak již bylo zdůrazněno. Při posuzování oprávněnosti tvrzení o existenci dovolacího důvodu uvedeného v §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. je totiž dovolací soud vždy vázán konečným skutkovým zjištěním, které ve věci učinily soudy prvního a druhého stupně. V posuzované trestní věci to znamená, že pro dovolací soud je rozhodující skutkové zjištění, podle něhož obviněný ing. P. K. spáchal skutek tak, jak je uvedeno v rozsudku Vrchního soudu Olomouci.
Závěr Vrchního soudu Olomouci, že obviněný Ing. P. K. se dopustil trestného činu ve spolupachatelství s obviněným J. N. není v extrémním nesouladu s vykonanými skutkovými zjištěními a nejde o vykonstruovaný závěr, jak namítá obviněný Ing. P. K., protože soud prvního stupně podrobně rozvedl a zhodnotil důkazy, ze kterých dovodil „…Vzájemnou součinnost a propojenost všech obviněných…“ (str. 20 odůvodnění rozsudku soudu prvního stupně), na základě kterých došel k závěru o spolupachatelství obviněných.
Rovněž nemůže obstát námitka obviněného Ing. P. K., že nebyly splněny podmínky pro aplikaci kvalifikované podstaty podle §148 odst. 4 tr. zák. s poukazem na dlouhou dobu trvání trestního stíhání. Podle §88 odst. 1 tr. zák. k okolnosti, která podmiňuje použití vyšší trestní sazby, se přihlédne jen tehdy, jestliže pro svou závažnost podstatně zvyšuje stupeň společenské nebezpečnosti trestného činu pro společnost. Odvolací soud spatřoval okolnost, která pro svou závažnost podstatně zvýšila stupeň nebezpečnosti trestného činu pro společnost, ve výši způsobené škody, která několikanásobně převýšila dolní hranici škody velkého rozsahu (5.000.000,- Kč) a v délce doby, po kterou byla trestná činnost páchána. Rozsah způsobené škody je tak veliký, že nemohla jeho vliv na stupeň společenské nebezpečnosti snížit ani dlouhá doba, po kterou bylo vedeno trestní stíhání.
Z výše uvedených důvodů dospěl Nejvyšší soud k závěru, že námitky obviněného Ing. P. K. jsou v tomto směru neopodstatněné.
K dovolacímu důvodu uvedenému v §265b odst. 1 písm. b) tr. ř., který uplatnil jen obviněný Ing. P. K.
Podle §265b odst. 1 písm. b) tr. ř. lze podat dovolání, jestliže ve věci rozhodl vyloučený orgán. Tento důvod však nelze použít, jestliže tato okolnost byla dovolateli již v původním řízení známa a nebyla jím před rozhodnutím orgánu druhého stupně namítnuta /§265b odst. 1 písm. b) tr. ř., věta za středníkem/. Zákon výslovně neumožňuje, aby dovolatel, věděl-li o podjatosti soudce, který ve věci rozhodoval, namítal tuto skutečnost až v dovolání.
Obviněný Ing. P. K. věděl o skutečnostech, které podle něho zakládají dovolací důvod uvedený v §265b odst. 1 písm. b) tr. ř., ještě v řízení před soudem prvního stupně, protože byly již obsaženy v rozhodnutí Vrchního soudu v Olomouci ze dne 16. 9. 2003, sp. zn. 4 To 85/2003, které mu bylo doručeno dne 24. 9. 2003. Z trestního spisu Krajského soudu v Ostravě Nejvyšší soud zjistil, že obviněný v mezidobí od 16. 9. 2003 do 2. 3. 2004, kdy rozhodl znovu Vrchní soud v Olomouci jako soud odvolací, obviněný Ing. P. K. tuto skutečnost nenamítl a neučinil tak ani v odvolání. Za této situace dospěl Nevyšší soud k závěru, že námitky obviněného jsou v tomto směru neopodstatněné.
I když důvod neopodstatněnosti spočíval v nesplnění formálních podmínek, považuje Nevyšší soud za potřebné se vyjádřit k vlastnímu důvodu, který vedl obviněného k závěru, že je dán dovolací důvod uvedený v §265b odst. 1 písm. b) tr. ř. Tento důvod se uplatní, jestliže ve věci rozhodl vyloučený orgán a to v případě, že dovoláním napadené rozhodnutí učinil soudce, který byl ve věci vyloučen z důvodů uvedených v §30 tr. ř. Žádný z důvodů uvedených v tomto ustanovení nebyl v případě obviněného Ing. P. K. dán. Ve věci nerozhodovali soudci, kteří by měli poměr k projednávané věci, k osobám, kterých se řízení týkalo, k jejich obhájcům, nebo k orgánům, kteří prováděli vyšetřování. Důvod, který obviněný uvádí, v souvislosti s kterým poukazuje na rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 27. 2. 2004, sp. zn. 11 Tvo 36/2003, může být důvodem pro odnětí a přikázání věci podle §25 tr. ř., jak ostatně rozhodl Nejvyšší soud, ale nemůže být dovolacím důvodem podle §265b odst. 1 písm. b) tr. ř.
Ve světle shora rozvedených skutečností je zřejmé, že relevantní námitky, které v dovolání obvinění J. N. a Ing. P. K. uplatnili, nemohou obstát, a proto Nejvyšší soud konstatuje, že popisu skutku, jak je uveden ve výroku o vině v rozsudku Vrchního soudu v Olomouci ze dne 2. 3. 2004, sp. zn. 4 To 11/2004, odpovídá použitá právní kvalifikace. Z obsahu obou dovolání a po porovnání z hlediska dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. relevantních námitek v něm uvedených s těmi, které byly vzneseny v rámci odvolacího řízení, je navíc patrno, že obvinění opakují výtky v řízení již dříve uplatněné, s nimiž se odvolací soud dostatečně a logicky vypořádal.
Z těchto jen stručně uvedených důvodů (§265i odst. 2 tr. ř.) Nejvyšší soud podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. dovolání obviněných J. N. a Ing. P. K. odmítl jako zjevně neopodstatněná a rozhodnutí učinil v souladu s ustanovením §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. v neveřejném zasedání, aniž byl oprávněn postupovat podle §265i odst. 3 tr. ř.
Nejvyšší soud nerozhodoval o podnětu obviněných J. N. a Ing. P. K. na odklad výkonu rozhodnutí (pravomocně uloženého trestu odnětí svobody), který učinili v dovoláních. Podle §265h odst. 3 tr. ř. je osobou oprávněnou k podání takového návrhu pouze předseda senátu soudu prvního stupně, který jej však neučinil. Nebylo proto třeba rozhodnout o tomto podnětu samostatným výrokem, přičemž předseda senátu Nejvyššího soudu neshledal důvody k postupu podle §265o odst. 1 tr. ř. Pokud obviněný Ing. P. K. poukázal na svůj špatný zdravotní stav, Nejvyšší soud odkazuje na rozhodnutí Krajského soudu v Ostravě ze dne 29. 7. 2004, sp. zn. 46 T 8/2000, kterým byla zamítnuta žádost odsouzeného o odklad trestu odnětí svobody ze zdravotních důvodů.
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§265n tr. ř.).
V Brně dne 7. října 2004
Předseda senátu:
JUDr. Jan Engelmann
Vypracoval:
JUDr. Jiří Šoukal